1
masthead
Ročník XXXXIX.
3
masthead
V Praze, v pátek 18. června. 1909.
Praha
5
article
Na ranní a večerní listy
předpláci se
V Praze v administracii
na měslc. . . . . .
na čtvrt leta . . . . 6 K —h
s dvoji donáškoui
na měsie
na čtvrt leta . . . . 7 K Geh
ve filiálkách
na měsíc. . . . . . 2 K 30h
Poštou:
sle-
na čtvrt ieta : . . . 3 K son h
dvoji zásilkou
a ml
Ba čtvrt lota . . . . 11 k 90l
Praha
6
article
Telafonické a telegraf. zprávy
„Národních Listů“
Telafonické a telegraf. zprávy
„Národních Listů“
Němci v Klosternenburku proti českým dětem
z Vídně.
Z Vídně, 18 června. »Zeitu« telegrafují
z Klosterneuburku u Vídně: Žáci školy
»Komenského« podnikli sem včera vy
cházku. Odpočinuvše si, brali se s učiteli a ro-
diči na hlavní náměstí. Napřed zpívali obvyklé
plsně školní, pak — bylo 8. hodin večer —
začali zpívati »Hej Slované«. Tu zakro-
čil vůdce německých nacionálo
Krainz a křičel: »Nestrpíme nikte-
rak, aby zde v městě ryze něme-
ckém zpívány byly české písne
štváčské.« Žádal pak, aby se od zpěvu
ustalo. Ježto zatím shluklo se mnoho lidí, kteři
začali se chovati k Čechům nepřá-
telsky, odebrali se tito rych!e na
nádraží.
Hrabě Frant. Thun ve sněmovně.
Z Vídně, 18. června. Bývalý ministr hr.
Frant. Thun objevil se opětně dnes ve sně-
movně poslanecké a měl tam porady s baronem
Bienerthem a Hacrdtlem, jakož i čet-
nými poslanci českými a německými.
Pozoruhodný zjav mezi polskými poslanci.
Z Vídně, 18. června. V poslanecké sně-
movně způsobilo včera večer veliký rozruch
konstatování fakta, že při hlasován
o položce »disposiční fond« schá
zelo kromě 16 členů polské strany
lidové ještě 15 jiných členů kola
polského, kteři byli všichni ve včerejší
scl.ůzi v parlamentě v iděni.
Vyloučení z polské strany lidové.
Z Vídně, 18. června. Polská strana lidová
dnes pro včerejší hlasování ve sněmovně o poli-
tíckých položkách a disposičním fondu vyloučila
dosavadního svého člena posl. Ant. Paducha,
poněvadž opětně porušil solidaritu.
Usnesení stalo se jednomyslně.
ns
Polský klub Polské matici.
Z Vidně, 18. června. Kolo polské se včera
usneslc pe návrhu posl. inž. Stwiertnie věnovní
2000 K polské školské Matici.
Císařský dar na německé divadlo v Lublani.
Z Vídně, 18. června. Z Lublaně telegra-
fují: Císař daroval na stavbu německého divadla
v Lublani 20.000 K.
Němec
Komenský
Slovan
Krainz
Čecho
František
Thun
Bienerth
Hacrdtl
Ing
Vídeň
Klosterneuburk u Vídeň
hlaveň náměstí
Lublaň
Žák škola
7
article
Chrpová demonstrace v Lincl.
Z Vídně, 18. června. Z Lince telegrafují-
Ve schůzi o becní rady demonstrovali libe
rální členové proti výnosu míslodržitele jako
předsedy zemské školní rady, klerým se za
povidá žákům středních škol no-
siti chrpy. Sami přišli ozdobeni chrpami
obecní radní Melichar podal ostrou interpelae
proti tomu výnosu.
Vzdal se mandátu.
Z Vídně, 18. června. Vlašský poslanec ra-
gnini vystoupil ze strany sociálně-demokrati
cké a vzdal se mandátu na říšské radě.
Z úřadního věstníku.
Z Vídně, 18. června. (K. k.) »Wien. Ztg.e
oznamuje: Ministr spravedlnost
jmenoval radu vrehního zemského soudu dra.
Maxa Berga, přiděleného ke službě vrchnímu
státnímu zastupitelství v Praze, náměstkem stát-
ního zástupce VII. hodnostní třídy u tohoto
vrehního státního zastupitelství. — Minis tr
spravedlnosti přeložil okresního soudce
a přednostu soudu v Rokytnici Edvarda Gut-
walda do Doupova. — Ministr kultu
a vyučování propůjčil učiteli israelitského
náboženství na první německé státní škole realné
v Praze Mojžišovi Starkovi titul profesora.
— Ministerstvo vnitra schválilo v dohodé s mi
nisterstvem obchodu změnu stanov ake
společnosti »Rakouský spolek
pro chemickou a metalurgickou
výrobu v Ústí n. L, jež byla usnesen
na valné hromadě dne 14. května 1909. —
Ministr veřejných prací propůjčil
Melichar
Maxa Berg
Mojžiš Starek
Vídeň
Linec
Wien
Praha
Rokytnice Edvard Gut
Doupov
ministerstvo vnitro
8
article
divčí škole průmyslově, vydržované spolkem
»Vesna« v Hořicleh, právo veřejnosti
Nové Wekerlovo ministerstvo v Uhrách.
Z Vídně, 18. června. »Frmdblutu. « telegra-
fují z Pešti: Protože poslání dra. Lu-
kacse jest zmařeno, mluví se zase
o návratu dra Wekerla v ůřad. Zá-
klady nového kabinetu položeny budou na
blízké schůzi strany neodvislosti. Kosut jest
odhodlán resoluci na sjezdu tom při-
způsobiti tak, aby byla přijatel-
nou pro sedmašedesátníky, třebas
i celá skupina Justhova, čítající 35 poslanců,
vystoupila. V novém ministerst vu
Wekerlově bude strana neodvislo-
sti zastoupena vydatněji. Nové vládě
bude uloženo, aby připravila definitivní rozře-
šení krise. Proklamace strany neodvislosti k vo-
ličstvu bude uveřejněna teprve s nedéle.
Z klubu uherské strany neodvislosli.
Z Pešti, 18. června. (K. k) Uh. tel. kor.
kanc. sděluje: V klubovnlch mistno-
stech strany neodvislosti bylo
živě hovořeno o akci bývalého mi-
nistra financí 8l. Lukacse. Před-
seda šl. Justh projevil mínění, že Lukacs,
přijde-li z rozkazu mocnáře ke straně neodvis-
losti, musí býti slyšen, neboť strana musí se-
znati poselství panovníkovo. Ministr vyučování
hr. Apponyi hájil slanovisko, že v nynější
politické situsci je nutno naprosto sjednotiti sily.
Wekerla
Justhův
Justh
Lukacs
Hořicleh
Uhry
Vídeň
Pešť
9
article
Ve příčině opravy volební prohlásil
předseda šl. Justh, že strana neodvislosti
je dle vůle mocnářovy ochotna, provésti volební
opravu, že však to nemůže býi
osnova volební reformy hr. An
drassyho, tím méně, že strana neodvislost
musí trvati na uskutečnění všeobecnéko a taj
ného práva volebního-
Posl, Hollo vyslovil mínění, že strana
neodvislosti, jde-li o provedení opravy volení.
nepotřebuje pomoci strany sedmašedesátníků.
Po této stránce poukázal ministr. hr. Appo
nyi na pakt, dle kterého provedení opravy
volební bylo uloženo nejen straně neodvislosti.
ale též ostatním stranám koslice. Předseda šl.
Justh pravil ještě, že strana neodvis-
losti zajisté žádá záruky, že zří
zenl samostatné banky uhersk
na rok 1911 je zajiš tě no.
Posl
Hollo
Appa
Justh
10
article
Lukaos a Wekerle.
Z Pešti, 18. června. Některé listy prohla-
šují, že jest to urážkou dra. Wekerla, přijímá-l
se ve Vídni dr. sl. Lukacs jako kandidát mini-
sterského předsednictva,
»Pesti Hirlap« dovídá se, že dr. Wekerle
z toho důsledky odvodí na nejbližší audienci.
Týž list oznamuje, že za Lukacsem
stojí bývalý ministr vnitra Kri-
stóffy.
Z Pešti, 18. června. Čeká se, že krise skon-
čena bude ve dnech nejbližších. Kabinet We-
kerlův pevně jest odhodlán odejíti co nejdříve,
protože ministr Lukacs byl pověřen za zády ka-
binetu k akci. Dr. Wekerle v ůterý ozná-
mí císaři, že nepevede již nižádne
další jednáni.
Zemské volby v Haliči
Ze Lvova, 17. června. (K. k.) Jak se do-
vídá »Gazetta Narodowa«, svěří voličstvo města
Stryje mandát do zemského sněmu, uprázdněný
úmrtím poslance dra. Fruchtmanna, ministr
dru. Dulembovi.
Arcivévodkyně Adelgunda.
Z Mnichova, 18 června. (K. k.) »M. N.
Nachrichlen« sdělují: Arcivévodkyně Adel-
gunda vévodkyně Modenská, jež se nastudila
a jejíž zdravotní stav proto nebyl valně při-
znivý, se již uzdravuje.
Schůze ruského cara s presidentem francouzské
republiky.
Z Paříže, 18. června. (K. k) Z Cher-
bourgu se oznamuje, že car Mikuláš
president Fallieres setkají se na
válečné lodi »Leon Gambeta«.
V arsenálu nebude se oproti dřívějším schůz-
kám konati ani uvítání, ani slavnost. Cele
Hirlap
doktor
Wekerle
Lukacs
Gazett Narodowa
Fruchtmann
M N Nachrichlen
Mikuláš
Fallieres
Gambet
Pešť
Vídeň
Halič
Lvov
Stryj
Mnichov
Paříž
Chry
arcivévodkyně Adel
11
article
setkání odehraje se na rejdě. Ně-
které časopisy se domnivají, že souvisí to
s ohlášenými projevy sociálně-demokratickými.
Ruský car a německý císař.
Z Rovalu, 18. června. (K. k.) Včerejší ve-
černí hostina konala se opět na lodi „Standart“.
Za hostiny pronesl car Mikuláš tento přípitek:
„Jsem šťasten, že mohu Vaše Veličenstvo
v našem středu pozdraviti a Vaše Veličenstvo
uvítati. Spláceje pohostinstvi, jež mně bylo před
dvěma léty ve Swinemünde poskytnuto, a jež
náleží mezi mé nejcennější vzpomínky, použí-
vám této šťastné příležitosti, abych Vaše Veli-
čenstvo ujistil, že chovámupřímné a ne-
změnitelné přání, zachovati trva-
le tradiční vztahy srdečného přá-
telství a vzájemné důvěry, kterež
oba naše rody vždycky spojovaly
a kteréž si živě přejí pěstovati jako záruku ne-
jen dobrých vztahů mezi naši m
oběma zeměmi, nýbrž také obecného míru.
Pozvedám pohár a připíjím z plna srdce na
zdraví a štěsti Vašeho Velíčenstva, na zdraví Je-
jího Veličenstva, na zdar královské rodiny a na
blaho říše německé.
Mikuláš
Roval
Swinemünde
12
article
Císař Vilém odpověděl na přípilek carův:
„Laskavá slova, která Vaše Veličenstvo prá-
vě ke mně proneslo, mne živě dojala. Děkuj
Vašemu Veličenstvu a vyslovuji zárovei
hlubokou vděčnost Vašemu Veličenstvu
a Jejímu Veličenstvu carevně za tak srdečné při-
jetí, jehož se mně znova opětně dostalo na pa
lubě „Standartu“. Stejně jako Vaše Veličenstv
spatřuji s radostí v tomto uvilání nové a vel-
mi cenné osvědčení důvěrnéhoa
upřímného přátelství, jež spojuje
naše osoby a naše rody. Spatřuji v něm
zároveň nové osvědčení tradičních vzta-
hů srdečného přátelství a důvěrv
kteréž vyhovujíce stejně mnoho-
stranným zájmům a naprosto po-
kcjnému smýšlení našich zemi
trvaji mezi našimi vládami. Připíjím
na blaho Vašeho Veličenstva, Jejího Veličenstva
carevny a celé carské rodiny, a též na zdar celé
říše ruské na dráze, kterou mu vysoká moudrost
Vašeho Veličenstva naznačuje.“
Z Revalu, 18. června. (K. k.) Státní sekre-
tář šl. Sehocn měl na lodi „Standart“ delst
rozmluvu s ministerským předsedou Stolypi-
nem a min. zahraničních záležitostí l zvoi
ský m.
Vilém
Sehocn
Reval
13
article
Z Revalu, 18. června. (K. k.) Císař Vi-
lém propůjčil ministerskému před-
sedovi Stolypinovi záslužný řád
pruské koruny a ministrovi zahraničních
záležitostí Izvolskému brilanty k velkokřiži
řadu Červeného orla.
Z anglického parlamentu.
Z Londýna, 17. června. (K. k.) (Dolní
sněmovna.) V dnešní schůzi dolní sněmovny
upozornil Alfred King, liberál, předsedu mini-
sterstva na rychlou a účinnou pomoc, kterou
poskytly dvě německé lodi »Princezna Irena«a
»Battavia« cestujícím britského parníku »Sla-
vonia« a doporučoval vládě, aby znovu uvažo-
vala o svém rozhodnutí ve příčině z ab a vlen
soukromého majetku na moři v do-
bách válečných.
Předseda ministerstva Asquith odpo
věděl: Vítám přiležitost, kdy mohu projeviti.
jak velice si dovede britská vláda vážiti jednání
německých lodí obchodních. Takovéto skutky
přátelství a ochoty zajisté podporují dobré roz-
položení mezi národy. Zvětšují radost z míru
odvracejí národy od porušování míru. Avšak
nenahlížím, co mají činiti s vedením války neb
s právem válečným.
Z francouzského senátu.
Z Paříže, 17. června. (K. k.) Sená
přijal 202 hlasy proti 17 osnovu zákonav
přičině amnestie pro osoby odsou
zené pro stávkové delikty a přestupky
s tím spojené.
Nové ministerstvo v Brazilii.
Z Ria de Janeiro, 18. června. (K. k.) »Ag
Havas« sděluje: Nový kabinet se ustavil. Křeslo
ministerstva záležitosti zahraničních podržel bar
do Rio Braneo.
Stolypin
King
Irena
Asquith
Havas
Reval
Londýn
Paříž
Brazílie
Rio jít Janeiro
Rio Braneo
Dolní sněmovna
14
article
dání
Zmatky v Persii.
2 Teheranu, 17. června. (K. k.) »Reuter«
Telegram z Ispabanu sděluje, že Sarda
Assad projevil úmysl táh nont
s 800 muži do Teheranu, aby vynuti
provedení ústavy liberálním kabinetem.
Krétská olázka.
Z Londýna, 17. června. (K. k.) Jak Reu
terova kancelář sděluje z Kaneje, byla tam dnes
uveřejněna úřadní proklamace, kterou
se obyvatelstvo vyzývá, aby za-
chovalo klid a chovalo důvěru v ochranné
mocnosti, že otázka krétská bude rozřešena.
Z Paříže, 18. června. (K. k) »Petit Pari-
sien« prohlašuje o záležilosti krétské, že
ochranné mocnosti nerozhodly
ještě o otázce odvolání svých vo-
jenských oddilů.
Teheran
Assad
Petit Pari
Persie
Teheran
Londýn
Reo
Paříž
Reuter
15
article
Sesilené zbrojeni v Italii.
Sesilené zbrojeni v Italii.
Rozpravy italské sněmovny poslanců o roz-
počtech na vejsko a válečné pří-
pravy vynikají od dávna vzácnou vlasteneckou
jednomyslnestí. Tak bylo i tentokráte
Bylo každému zjevno a patrno, že italští po
slanci mluvili a hlasovali ještě pod dojmem zná-
mé řeči Fortiovy a že celou sněmovnu
stále ještě ovládá myšlenka války
s Rakouskem. Poplašná brožura „1912
působí — dle souhlasných zpráv z Říma — ne
oslabeně dále. Obrovská většina, již tvořili
vládní strana, umírněná oposice a radikálové.
hlasovala jako jeden litý šik a
zrovna s nadšením pro náklad na
rozmnožené zbrojení. Z republi-
kánů hlasoval pro požadavky minisťerstva vál
ky také irredentista Barzilai, který, aby sně
movnu pro sesílené válečné připravy rozohnil
průběhem řeči své předčítal všelicos z rakou-
ské příruční knihy pro důstojníky
ve kteréž se pro potřebu příští vál ky
s Italií důstojníkům podávají v italské řeč
různé praktické věty, na příklad: „Kde nalézá
se nepřítel?“ — „Nejsou tu na blízku vaši vo-
jáci?“ — „Povězte nám pravdu, sice budete za-
střelen,“ a tak dále. Tímto odhalením přispěl
prý Barzilai značně k triumfu vojenské správy.
Fortiův
Barzilai
Rakousko
Řím
16
article
Nadšeně mluvil pro rozmnožení vojenských pří-
prav také vůdce radikálů, Sacchi, a je-
nom socialisté hlasovali, ale prý s „kr vá-
cejícím srdcem“, k vůli zásadě, proti poža-
davkům ministra války. Ba vůdce umírněných
socialistů Blissoleti prohilásil, že by jeho
strana povolila, kdyby bylo potře-
bí, třebas celou milliardu. Ke klidu
a střízlivosti radil jenom poslanec Artom, bý-
valý sekretář Prinettův, který — jsa stále roz
horlenými výkřiky přerušován — tvrdil, že
špatný poměr mezi Italií a Rakou-
skem zavinili italští šovinisté a nikoli Raku
šané. Mimo jiné pravil bývalý ministerský tajem
ník, aby si italstí vlastenci vypudili z hlavy my-
šlenku, že se Terst musí státi i tul-
ským. Toho prý nikdy nedopustí Německo
peněvadž ono samona Terst speku
luje a ho také nutně potřebuje. Že
tato slova k nějakému „vystřízlivění“ většiny ne
přispěla, rozumí se samo sebou.
Sacchi
Artom
Prinettův
Rak
Terst
Německo
17
article
Politický proces v Záhřebě.
Politický proces v Záhřebě.
V Záhřebě, 15. června 1909.
(Od zvláštního zpravodaja »Národních Listů«.)
Baron Ranch dosud se cestování po zemíc
bánoviny nenasytil, vzdor tomu, že s „příchylnost
národa“ se nesetkal. Má tuhou kůži! Nesnesl by oby-
čejný smrtelník to, co klidně „spolknul““ bán. Nic h
nezarazilo, že domy v Brodě byly černými prapory
„okrásleny“. Jak s automobilu slezl, byl uvitán po-
křikem tisíců: „Dolů bán!“ „Kde je sněm?“ „Prye
s ním s báňského stolce!“ Zatčeno bylo 45 měšťan
a 5 žen. Uvážiti sluší, že Brod je městem čist
chorvatským.
Pokud procesu se týče, málo jen uvedeme.
Včera, 14. června, vypovídal Maďar Lajos
Vekony lámanou chorvatštinou. Svědek, zaměst
náním bednář, má jen mlhavé pojmy o geografii
Ani neví, jaká je rozloha Srbska. Není divu, školu
nenavštěvoval; je analfabetou.
Brod
Maďar
Lajos
Záhřeb
Brod
Srbsko
18
article
V drobném prodejle
ranni člslo o sobě . . za Sh
večerní . . . . . . . za 4 h
Ve filiálkách na venkově
ranní čislo . . . . . . . 10h
večerní . . . . . . . . 5h
Inseráty
platí se hotové napřed.
Předpleení a inserty přijimá
administrace v Marianské ul., 3.
Tam nacházejí se těš
redakce, tiskárna a axpedice
„Národnich Listů“
Rukopisy se nevracejl.
19
article
Georz Bittner prosí, aby směl vypovídal
německy. Žádosti jeho se vyhovuje. I bez něho,
i bez němčiny soud se obejíti mohl. Vypověděl jen
to, že kterési noci viděl dra. Miokoviče, střílejícího
z revolveru.
Obecní lékař v Gjulavci, Němec dr. Alois
Fritsch, vypráví o demonstraci, udavší se 18. srp-
na v Gjulavci, Tehda se povidalo, že Srbové přepad-
nou obec a proto dr. Fritsch stejně jako někteří ob-
čané puškou se vyzbrojil. „Zjevů“ sám neviděla
neslyšel. Prodává jen to, co na tržišti klepů koupil.
Dr. Miokovič pěkný portrét svědkův vykreslil. Ne-
naslouchá dr. Fritsch rád jenom klepům
a své ucho nejen na srdce chorých, ale
i ke klíčním dírkám dveří ku poslechu
přikládá. Tak za vyšetřování u dveří naslou-
chal. Dostal za to od jakéhosi Moroviče
tři poličky. On to byl, který na dr. Miokoviče
písemní udání učinil. Pěkné mravy má tento žák
Eskulapův! A kolorit jeho portrétu nabývá živosti
přiznáním, že v Gjulavci není místa pro dva
lékařel Teď už chápeme, proč jeden je obža-
lován z „velezrády“. Druhý však, pověstný dr.
Fritsch, morálně veřejným míněním je odsouzen.
Bittner
Němec
doktor
Fritsch
Srba
Miokovič
Eskulapův
Gjulavec
20
article
Úplně souhlasíme se slovy dra. Mickoviče, jimit
ukázal na „chorvatské vlastenectví““ svého kolegy
dra. Fritsche. „Někteří svědcí se tu napa-
rují svýmchorvatským vlastenectvím;
horují pro integritu Chorvatska, ale
ani tolik práce sobě nedají, aby si chor-
valský jazyk přisvojili. To jsou lidé,
kteří tu dočasně žijí a když si nahra-
bou peněz, jdou do Vratislavi a tam píší
články „Ven wilden Wallachen.“
Učitel Josip Pesserl ví, ze v Gjulovaci pra-
voslavní dávno se Srby nazývali. Politikou svědek
se nezabývá.
Dnes vypovídali svědci ze skupiny Jasenovace.
Na lavici obžalovaných jen Lazar Bačič sedí.
Krčmář a kovář Luka Tučič. Zloděj
podvodník ze řemesla. Odseděl si bezpočtu
dní ve vězení. I nyní je ve vyšetřování pro
nový podvod. Přes to je vzat do přísahy. Láteří
na Srby. Cháska! Dokonce i pod okny „počestného“
muže srbské písně zpívá. Všechno by „posrbila“l
I bohorodičku! Měl prý o tom kterýsi pop v kostele
kázání, že matka Kristova byla Srbkou! V Jasenovci
prý i baby vedcu politiku, chléb upéci však prý nedo-
vedou. Nejvíc svědka dohřála hospoda „Port Artur-
— táhnou tam lidé jako slepi a o krěmu jeho, chor-
vatského patriota, nikdo nezavadí. V obci Srbové
mají věEinu — Chorvaté prý by všechno za sklínku
rakije (kořalky) prodali. Obhájcům svědek odpoví-
dati nechce. Zle na ně hartusí (za potlesku s gale-
rie!). „Hanba je, že chorvatští obhájcové obhajůjí
propagandu, která nám krev vyssává a která chce
zničit naši víru.“ Zloději! Dobře jsi oddeklamoval ná-
řek vlasteneckého žida, dra. Franka! Jakž by tobž
„legionáši“ nelleskali! Svědkovi se nelibílo, že i
Fritsch
Pesserl
Srba
Bačič
Krčmář
Kristův
Srbka
Artur
Chorvat
Franco
Chorvatsko
Vratislav
Gjulovac
Jasenovace
kovář Luko Tučič
21
article
Chorvaté prosbu k J. V. za osvobození Račiče pode-
psali. Lítal tehdy po Jasenovci jako zběsilý, aby
podpisům zabránil, křiče: „Na šibenici s každým,
kdo podepíše!“ Jsou hrozné ty vášně, rozdmýchané
„vůdcem národa“ drem. Frankemi
Mato Prpič dává průchodu pravdě, že Bačič
je vším lidem ctěn a milován. Lid prý zbožňuje krá-
le Petra. Ale ani jednoho člověka „z lidu“ svědek vy-
tknouti nemůže, který by byl „slávu“ králi Petrovi
provolával. „Eh, lid to říkál“ dí. A Accurti poušt
perlu: „Vox populi — vox Del.“
Pavao Duměšič obvinuje Srby, že prý zlo
chtěli uvaliti na Chorvaty připojením země ke krá-
lovství krále Petra. Svědek se o tom dočetl v „Hlrv,
Právu“ (orgán dra. Franka).
Adam Gjilas vinu neshod mezi Srby a Chor-
vaty uvaluje na obecní volby. Svědek Srby v lásce
nemá! Velezrádné úmysly našel Gjilas v srbské
plsni (D:
„U Hrvata žuta brada
pa sad ujome Srbín vlada.“
(U Chorvata žlutý vous a nyní mu Srb vládne.)
Gjilas umí i jinou: „Vjetar piri, Srbija se širi.“
Vítr fouká, Srbsko se šíří.) Duchaplná „velezráda“,
Luka Mačkovič slyšel, že Hrvačanin z
Srbska 60—70 zlatých měsíčně dostával. Ten prý
po vesnicích obraz krále Petra roznášíval. „Znát
mne?“ táže se svědka Hrvačanin. „Proč se na to
ptáte?“ diví se předseda. „Jer ja imam jednog bratra,.
kój meni liči kao jabuka jabuci. (Protože mám jed-
Chorvat
Petro
Del
Srba
Franco
Gjilas
Srb
Hrvačanin
Jer
Srbsko
Luka
Franke Mata
Mačkovič
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Proč to dělal?
23
article
My, chovanci vojenské reálky, obědvali
večeřeli jsme v jídelně pánů důstojníků. V do
lejší dvoraně, kdež obyčejně se snídalo, nale-
zali jsme v určitou hodinu ranní svoje psaní.
Listonoš rozložil je vždy v seřaděhých hromád
kách po stole.
Jednoho dne stěžováno si z několika úst.
někdo nám krade psaní!
Dopisy, o nichž bylo zjištěno, že došly, se
stolu zmizely.
Ta věc mne zaujala: kdo pak jen listy
krade, a proč to dělá? Přisluhující nám číšník
to jistě není, ten má příliš mnoho jiných
myšlenek a — řemesel. Je také pojišťovacím
agentem a kolportérem sešitových románů, toho
není možno míti v podezření.
Tedy někdo z chovanců.
Ale to byli skoro samí dobře vychovaní
mladici, bodří a jadrní hoši — který z nich by
asi len zvlástní sport prováděl? Jeden z nich
je to jistě — prohledněme si je blíže. Začal
jsem je v duchu probírat. Nejdříve hledal jsem
kunu mezi soudruhy, kteří se klonili ke snivé
sontimentálnosti, jejichž mozky dloubou. sucho
párnou praci předrážděny byly a kteří tedy
snáze asi výstředním nápadům byli přístupni.
Ale i ti všichni měli, jak jsem je seznal, smysl
pro slušnost a cizí právo, tak že bylo těžko
domýšleti se o nich, že by prováděli takovou
hamižnost. Jiní opět jevili nad tím, co zjištěno
bylo, tak silné a opravdové rozhořčení, že jsem
je ze všelikého podezření musil vyloučiti.
Jenom jeden vypadal v mých očích, jakob
to mohl býti. Jmenoval se Claris. »Na toho na
ličím!« pravil jsem sám sobě po krátkém roz-
mýšlení a dal jsem si z Paříže na svoji adresu
zaslati psaní, jež obsahovalo jenom tato tri
slova: »Claris je zloděj«. Bylo to voňavkou
napuštěné psaničko s adresou očividně ženskou
rukou napsanou.
Claris
Paříž
24
article
Psaní se do mých rukou nedostalo.
Večer setkav se s Clarisem, dal jsem mu
vlídně »Dobrý večer« a podival jsem se mu
ostře do očí.
Na jeho tváři bylo zjevno jakési rozpačité
vzrušení. Seznal jsem okamžitě, že si moje psa-
níčko přivlastnil.
Přišed do své komnatky, přemýšlel jsem
dlouho o této přihodě. Jaký to zvláštní char
akter! Někdy býval hluboce zamyšlen a třebss
několik dní na nikoho nepromluvil. Pak ale na-
jednou zavěsil se na prvního soudruha, jejž
potkal a začal mu důvěrně vykládati o věcech,
které mu srdce tisnily a jež každého dojati
musily, kdo je slyšel. Několik dní byl pilný,
bystrý, po vojansku řízný, pozorný, a pak zase
mdlý, jako zvadlý a do sebe shroucený . . .
Bylo patrno, že sám sebou nevládne.
Někdo zaklepal na dvěře mojí komnatky
Byl to Claris. Váhavě, skrčen a sklíčen vešel
Já obrátil jsem se k němu zády.
Claris promluvil drkotavě: »Ty víš, že jsem
bral psaní — udáš mne! Nuže dobrá ! Přišel
jsem, abych ti pověděl, jak se to stalo.
Před nějakým časem bylo mi odevzdáno
psaní pro Monzola, protože byl ehurav a musil
ležeti. Až do večera zapomněl jsem psaní
odevzdati a také následujícího dne. Toto zpo-
zdéní bylo mi trapno, poněvadž je Monzot dle
poštovního razítka ihned seznati musil. Za týden
nalezl jsem to psaní v kapse. Prohlédl jsem si
je se všech stran, zejména abych seznal, na-
psal-li je muž nebo žena a odkud přišlo. Tu
zpozoroval jsem, že se zalepená část obálky
ochlípla a jak jsem psaní ohmatával, otevřela
se obálka ještě více, aniž jsem tomu chtěl.
25
article
Nevím sám ani, co mne dále pohnalo, že jsem
ji zase o kousek uvolnil.
Tu byl jsem již a to přečísti vělu: »Bylo
u nás mnoho lidí a všichni byli jsme v nejlepší
míře. Tonton předčital básné, které se všem
velmi libily . . «
Zmocnila se mne hanebná zvědavost, abych
dále četl a nerozmysliv se již, rozevřel jsem
obálku dorela.
Bylo to psaní od jeho sestry. Vypravovala
mu, co všechno se u nich doma událo. Bylu
tu hojnost drobných, něžných ličení, žertovných
slov a laskavých pokynů, udílených starostli vou
sestrou bratrovi.
Sevřelo se mi zvláštním citem hrdlo, aniž
jsem věděl proč. A pak četi jsem psaní znovu..
Působilo mi zármutek, ale musil jsem je čísti
opět a opět.
Ty vlš, že nemám ani rodičů, ani bratro
nebo sester, ani žádných přátel, nikoho na
světě, kdo by mne rád měl . . . Všechny ty
nepatrné maličkosti, ty drobné důvěrnůstky, jež
psaní měmu soudruhovi napsané obsahovalo, jsou
mi věci docela cizí, věci, kterých jsem nikdy
neseznal. A tu naplnila mne hlubokým smutkem
moje naprostá, moje ubohá osamocenost . .
To bylo tedy taje vství Monzotových zářieíeh
očí! Každého téhodne dostával kus svého do
mova.
A tu pocítil jsem palčivou touhu, já bloud
abych se také účastným stal nějakých takových
něžnosti. Ve skutečnosti jsem jich neměl, ne-
mohl jsem jich nikdy dostati, mně zbývaly
jenom illuse, domněnka, sebeklam.
A já bral jsem si psaní, psaní ženskou
rukou psaná, protože jsou psaní od žen a divel
nejlaskavější, nejněžnější, nejvýmluvnější.«
Obrátil jsem se ke Clarisovi tváří a spatřil
jsem, že jeho oči plály jakýmsi horečným
leskem.
»Kniha je mrtvá věc«, pokračoval Claris
26
article
Jenom ve psaních, v důvěrných dopisech je
život! Papír je rukou pisatelky pomačkán, časem
i slzami skropen.
A já četl jsem, četl vždy s planoucíma
očima a s žíznivým srdcem.
. . . Psaní od sester, od doma zbylých
malých bratrů, kdež se s touž láskou vypravo-
valo o domácích zvířatech jako o členech ro-
diny — a tu vídal jsem kolem sebe útulné, ve-
selé světnice, smavě šťastné tváře kolem stolu
s večeří pod visací lampou — krásný to pro
mne sen, líbezné vidění . ..
Jak trapnými byly dopisy matek! Chvěje
se celým tělem nebyl jsem nikdy s to ta-
kové psaní na ráz přečisti, a přece jsem je
čítal znovu a znovu. Matky znají tak dobře
tajemství něžných slov, oni nalézají tak jistě
cestičky ke vnímavému srdci. Ony jsou plny
nadějí, plny radosti nad svými již velkými syny,
jejich rady lahodí čtoucímu jako vroucí po-
libky . . .
Trpěl jsem při tom vždy strašně, ale nebyl
jsem s to se přemoci a od toho upustit. Musil
jsem je čítat, ta psaní, jež byla plná starostí
a plná lásky k jinému, a nikdy nebyl jsem s to
docist, aniž bych usedavě zaplakal !«
Napsal Michal Corday. Přel. J. P.
Corday