Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXIX.

2

vllen

3

znn

4

ch sleč v merollnth vmnb žnevle

5

na laěrraq

6

V Praze, v pátek 18. června 1909.

Praha

7

Číslo 166.

8 article

Ha ranní a večerní listy předplácí se V Praze v administracii na měsle na čtvrt leta . . . . 6 K — s dvoji donáškou Ba měsle. na čtvrt lata . . . . 7 K 62h ve fillálkách na měsie. . . . . . 2 K 30h Pošton: na měsie na čtvrt ieta ! . . . 9 K ei s dvojl zásilkou na měsio rei Br čtvrt lsta

Praha Pošton

9 article Panovnická schůzka ve šchérách.

Panovnická schůzka ve šchérách. Včera dopoledne vachta císaře Viléma II. »Hohenzollery«, připlula do finských šchér a zakotvila nedaleka vachty »Standartu«, na niž car Mikulaš II. se svou rodinou koná obvyklou letní projiždku mezi skalamia ostrůvky na jižním pobřeží Finska. Car Mi- kuláš odplul ihned na »Hohenzollery« po zdravit svého vznešeného hosté a počaly rozhovory, jichž svědkem jsou kromě nej bližších důvěrníků obou mocnářů, německého státního tajemníka Schöna a ruských mi nistrů Stolypina a Izvolského jen hluboké moře, vysoké nebe a štěbetavé ptactvo na holých mořských skalách. Novinami projdou stejnozvučné zprávy jak se přátelsky uvítali oba mocnáři, jez pojí dávné příbuzenské svazky, jak jejich setkání jest novou zárukou evropského míru a jak své průvodčí navzájem obmyslili vy sokými řády a vzácnými dárky. Jaký byl obsah jich rozmluv, o tom se svět dozví te- prve po čase; ale netrpěliví politikové budou již nyní hádat, co mohou míti na srdci vlád- cove dvou největších říší evropských, že si dali dostaveníčko v mlčelivých finských šchérách. Hádejme také. V Evropě není teď zvláště vážných mezi- národních zápletek. Sporné otázky na bal- kánském poloostrově, jež udržovaly půl roku v napjetí celou Evropu, jsou na čas vyřízeny až na otázku krétskou, ale z této otázky Německo se dobrovolně vyloučilo, odvolavšt z krétských vod spolu s Rakouskem své loď-tvo a od té doby péči o Krétu pone- chavá ostatním čtyřem velmocem. Krétské posadky sotva tedy jsou předmětem porad obou mocnářů.

Vilém II Hohenzollera Mikulaš Stolypin Finsko Schöna Evropa Německo Rakousko Kréta

10 article

Blíže se dotýká Německa poměr k Anglii a horečné zápolení obou námořních velmocí ve stavbě obrovských pancéřových korábů mohlo by vzbuditi v císaři Vilémovi touhu. aby si kromě osvědčeného rakouského sekun- danta zabezpečil ještě jiného dobrého sou- seda. Řeč, kterou lord Rosebery dne 7. t. m. promluvil na kongresu novinářů z celé bri- tanské říše a v níž jako na rušitele světo vého míru ukázal na říši, která na stavbu nových válečných lodí věnuje opětně více než 25 milionů liber šterlinků, mohla i v cí- saři Vilémovi vzbuditi trapný dojem. Ale srážka Němečka s Anglií není otazkou nej bližší doby; je to spíš hudba daleké bu doucnosti. Jsou však otázky bližší, na př. účtování o věcech. právě minulých. Rusko ve spolku s Francií a Anglií prohrálo diplomatickou válku o Balkán proti Německu a Rakousku. Dávný přátelský poměr mezi dvorem ruským a německým se tím zkalil. Věc je nyní od- byta a může jíti o to, aby se zkalený přá telský poměr opět učistil. Tvrdí se sice, že pozvání ke schůzce ve šcherách vyšlo od caře; ale to nevylučuje, že první podnět ke schůzi dal císař Vilém a cař jen ze zdvoři- losti odpověděl pozváním.

Vilém touha Rosebery Vilém Němeček Německo Anglie Rusko Francie Balkán Rakousko

11 article

Kníže Bismark je sice už dávno mrtev. ale vnější politika německé říše vede se stále v jeho duchu. A Bismark, mluvě před lety v parlamentě o poměru Německa k Rakousku a Rusku, pravil: Pro Německo největší obtíž nespočívá v tom, má-li žíti v míru s Rakou- skem nebo Ruskem, má-li voliti mezi tím nebo oním sousedem, nýbrž v tom, že musí žíti v míru s Rakouskem i Ruskem. Ale s oběma sousedy může žíti v míru jen tehdy. když nebude hořkosti ani mezi těmito sou- sedy. Dnes je zjevná hořkost mezi Ruskem na jedné a Německem i Rakouskem na druhé straně. Toť dostačující důvod, aby si císař Vilém vyžádal schůzku s carem Miku lášem a pokusil se o obnovu přátelských poměrů Ruska k oběma nejbližším sou- sedům. O ochotě cara Mikuláše, žíti v nejlepších stycích se dvorem berlínským, nelze ani po chybovati. Šlo by jen o to, neutrpí-li tím spojenectví Ruska s Francií a dohoda s Anglií. O dalším trvání spolku s Francií také ne třeba pochybovati, poněvadž Rusko potře buje Francie nezbytně už z důvodů finanč- ních. Ale také dohoda s Anglií nebude as porušena, neboť za to ručí přítomnost ru- ského ministra vnějších věcí, Izvolského, nej horlivějšího zastance dohody rusko anglické. o němž se tvrdí, že by po prohrané diplo matické kampani balkánské neseděl už v mini sterském křeste, kdyby nebylo výslovné při mluvy krále Eduarda Obnoví-li se však ve šchérách starý důvěrný poměr mezi dvory ruským a berlinským, bude nezbytný toho důsledek, ze uleví také napjetí rusko-rakouské Cesta z Petrohradu do Berlína i do Vídně vede přes země slovanské a panovníci sousedních tří císařství mohou si podati ruce jen přes hlavy národů, země ony obývají- cích, zvláště přes hlavy Poláků. Proto se nedivíme, že zpráva o schůzce ve šehérách vzbudíla největší obavy v tisku polském.

Vilém Mika láš Eduard Polák Německo Rakousko Rusko Mikuláš Francie Anglie Petrohrad Berlín Vídeň dohoda Ruska anglický

12 article

Některé listy vzpomínají nedávných hlasů, které se objevily ve zpátečnických časopisech ruských a jež připouštěly prodej celého pol- ského království říši německé. Krakovský »Czas« vyhledal dokonce v Bismarkových vzpomínkách místa, jež dokazují, že odstou- pení Kongresovky neb aspoň části její až po Vislu říši německé nepostrádá reálného pod- kladu. V prvém díle »Myšlenek a vzpominek kn. Otty Bismarka« mluví se o poměrech rusko-polských r. 1863 a tu bývalý německý kancléř píše: Polonolilský směr ruské politiky mohl vésti k přátelskému poměru Ruska k Francii, kteréžto přátelství by způsobilo Prusku mnoho nesnází. Bylo tedy v našem (německém) zájmu potírati v ruském kabi- netě stranu, sympatisující s Poláky. Z roz- mluv s kn. Gorčakovem a i samým carem Alexandrem II. jsem zvěděl, že car v oné době nebyl by se zdráhal zříci se části Pol- ska; suchými slovy sám mi to řekl aspon pokud běží o levý břeh Visly, při čemžsi vymiňoval Varšavu jako důležitý strategický bod. »Polsko — pravil car — jest zřídlem nepokojů a evropského nebezpečí pro Rusko, rusifikace je nemožna pro různost nábožen- ství a administrativní neschopnost Rusů.

Bismarkův Ott Bismark Prusek Polák Gorčakov Pol Rus Visla Rusko Francie Varšava Polsko

13 article

V Prusku germanisace polských krajů se daří, poněvadž německý lid je vzdělanější polského. Rus však necítí v sobě potřebné převahy na opanování lidu polského; jest proto třeba omeziti se co možno nejmenším počtem obyvatelstva polského, tedy asi do Visly . ..« Naproti takovýmto obavám listů polských možno však poznamenati, že ani Bismark nebral vážně slov Alexandra II. a sám nikdy netoužil o rozšíření polských provincií krá- lovství pruského. Nejednou se o tom vy- slovil v parlamentě, dovozuje, že Rusko nemá ničeho takového, po čem by Německo mohlo upřímně toužiti. Čeho bychom Rusku mohli nepřáti? — ptal se v jedné své řeči V Asii nemáme nijakých zájmů, které by odporovaly zájmům ruským a v Evropě má Německo i Rusko svých Poláků tolik, že jieh nemusí jedno záviděti druhému.

Bismark Polák Prusko Visla Rusko Německo Asie Evropa

14 article

Obavy o postoupení nebo prodej Kon- gresovky Německu možno tedy pokládati za úplně bezdůvodné. Ale jsou jiné zájmy, ne pouze polské, nýbrž týkající se nás Slovanů všech, nevyjímaje ani Rusů, o kterých se může rozhodovati ve schůzkách panovnických. A bohužel může se rozhodovati o nás nikdo se nás při tom tázati nemusí, poně vadž si sami nejsme vědomi svého významu ve východní polovině Evropy a neumíme svého významu včas a na pravém místě hájiti. Je nás na světě 150 milionů a když nic jiného, máme aspoň ten společný zájem, abychom uhajili svého jazyka a půdy, na které sedíme. Ale ani o takový nejprostší společný program se nemůžeme dohodnouti. Právě šlo v rakouském parlamentě o to, aby se bosenským a hercegovským Slovanům za bezpečila pradědovska půda pod nohami. aby na té půdě mohli uhajiti práv svého jazyka. A kdo zmařil ono zabezpeče ní Páni Poláci.

Slovan Rus Polák Německo Evropa Kon

15 article Říšská rada.

Říšská rada. Poslanecká sněmovna. (Schůze 161.) (Zvláštní telef, zpráva »Nár. Listů «.) Ve Vídni, 17. června. 98 členů poslanecké sněmovny chybělo př hlasování dle jmen o položce „disposičn fond“, který povolen 218 proti 198 hlasům. Mohli bychom se těšiti, že vládní většina se umenšila proti hlasování o návrzích Šusteršičo- vých o 24 hlasů. Nečiníme to však, nýbrž kon- statujeme se žalem, že dnešní vítězství vládya její většiny umožněno bylo hlavně, jedině a vý- hradně nepřítomností četných po slanců českých, slovinských, chor- vatských a sociálně-demokrati- ckých. Scházelo 13 Čechů, 10 sociálních de- mokratů, 6 dalmatských Chorvatů a 3 Slovinci. Kdyby těchto 32 poslanců bylo bývalo na svém místě, jak se patří a sluší, byla by vláda zů- stala v menšině. Všechny české strany, vyjímaje národní scciály, hlasovaly po předehozím usne- sení pro položky: „nejvyšší dvůr“ a „kabinetn kancelář“ Rozprava, která počala pak o politických re sortech, vnitru, vyučování a justici, potrvá dnes a zejtra.

Čecho jítmokrat Chorvat Vídeň poslanecký sněmovna

16 article

Z Vídně, 17. června. (K. k.)

Vídeň

17 article V dalším zevrubném

V dalším zevrubném rokování o rozpočtn oddil I. posl. Reumann vytýkal přetížení obyvatel- stva novými těžkými daněmi, žádal, by byla odstra- něna panská sněmovna pro svou lidu nepřátelskou činnost, byl zrušen paragraf o urážce panovníka a stěžoval si do zdražení všech životních potřeb. Tře- ba provozovati obchodní a finanční politiku v zájmu obyvatelstva. Jeho strana bude hlasovati prot rozpočtu. Posl. sv. p. Battnglin soudí, že zřízení parla mentní většiny je věcí sněmovny a vyřízení národ ního sporu možné jen v zemských sněmích. Pol ské kolo nepřipustí prý, aby práva slo vanských národů byla nějak zkracována. Ne- m prý v zájmu rakouských národů, ani Slovanů provozovati politiku, která nutí (?) rakouske Němce, aby se v duchu prušáckém sdružoval proti Slovanům. Považujeme za své politické poslání, z jednati protiváhu proti nivellujícímu pan germanismu s Pruskem v čele, protože pan- germarismus tento je zrovna tak nepřirozený a ne- lidský, jako nivellující panslavismus Ruskem v čele. Posl. Lahodyňský pojednal o zamítavém posta vení ruského klubu k rozpočtu. Posl. dr. Skedl poukazoval na nezdary nyněj- šího zasedání. Vláda neusilovala o smít národůa nepřikročila k reformě jednacího řádu.

Reumann Němec Slovan Prusek Posl doktor Skedl Rusko

18 article

Věcné opravy. Posl. Šilinger vyčell za hlučného odporu Něm- ců, že ministr dr. Schreiner zastavil rozhodnutí českých paralelkách v Brně a bez vědomí chéfa pří- slušného resertu zavedl v Odrách vyšetřování s soudcem. Pesl. Herzmansky prohlásil výtky Silingerovy proti Schreinerovi za vylhané. (Hlučné výkřiky: Fu Silinger! na levici.) Před hlasováním posl. Choc navrhl vyloučiti pol. „Disposiční fond a žádal, by se o ní hlasovalo dle jmen. Pol. „Nejvyšší dvůr“, „Kabinetní kancelář“ „Říšská rada“ s navrženými resolucemi „Řišský soud“, „Ministerská rada“ a „Správní soud“ schvá- leny beze změny. Než počalo se hlasovati dle jmen o disposičním fondu, členové polsk strany lidové vyšli ze zasedací síně, což uví- táno oylo na lavicích Slovanské jednoty hlučnou, dlouhotrvající pochvalou, voláním „Živio!“ a po- tleskem. Při hlasování dle jmen byla pol. „Disposič- ní fond“ sehválena 218 hlasy proti 199 a zahájeno zevrubné rokování o

Posl Schreiner Silingerův Choc Pol Německo Brno Řišský soud f Silinger

19 article

II. skupině rozpočtu. pe Posl Horský vyčítal, že Čechům měří se krátkým loktem, Němcům vždy delším. Vina zadluženosti venkova Čechách je především faktum, že království české bylo oloupeno o svou státoprávní svrchovanost. Če- ský sněm zbaven práva, vypisovati daně a používat jich na polřeby země. Toto bezpráví se ni- kdy nestane právem, byť i bylo páchá- no po staletí. Liberálové neblahé pověsti kon- fiskovali korunní statky království českého, pro- dali je a odevzdali výtěžek do státních pokladen tenkráte velmi vyschlých. Byla t drzá loupež, spáchaná na království českém, na kterou čeští poslanci nikdy nezapomenou. I krá lovský zámek na Hradčanech byl konfi- V drobném prodejie ranni číslo o sobě . . za 8h večerni . . . . . . . za 4 h Ve filiAlkách na venkově ranní čslo . . . . . . . 1n večerní . . . . . . . . 5 h Inseráty plati se hotově napřed. Přadplacení a inserty přijímá sdministrace v Marianské ul., J. Tam nacházeji se táž redaken. tiskárna a expedice „Národních Listů Rnkopisy se nevraceji

Posl Horská Čecho Němec Čechy Hradčany

20 article

skován a překrásných gotických siní z dob Karla IV. použivá se nyní jako na výsměch českého lidu za skladiště. (Slyšte! Slyšte! u Čechů.) Starý román- ský kostel sv. Jiří na Hradčanech v Praze, sta- robylé unikum, byl rovněž konfiskován a ač ar- cheologové neustále poukazovali na jeho sešlý stav. neděje se ničeho k zachování této staroslavné pa- mátky. Státní rozpočet obsahuje mnoho křiklavých do- kladů, že i po stránce hospodářské česká města jsou odstrkována. Po méně dobrém ministru dru. Klei- novi spravuje nyní ministerstvo spravedlnosti mno- hem horší šl. Hochenburger, jenž své nepřátelství vůči českému národu dává zřejmě na jevo. Čeští poslanci mohou na něj jen zvolati: „Quo usqjue tandem.. p Pokud jde o dohodu mezi Němcí a Čechy není nikdo více k ní ochoten, než čeští poslanci avšak mír nelze uzavříti na základě centralismua germanisace. K tomu nedá se nikdy jeho strana při- měti, v té věci je zrovna tak radikální, jako radi- kální čeští poslanci. Český národ nebude nikdy hol- dovati germanismu, jenž olupuje ho ročně o tisíce jeho bratří, jenž mučí dítky ve školácíi a jenž nedo- voluje jim ani modliti se v kostelích mateřštinou. Zrovna tak nebude český národ holdovati centralis- mu, jenž připravil jej o jeho národní právo.

Karel Iva Čecho svatý . Jiří Hochenburger Němce Hradčany Praha

21 article

Poněměnjící centralismus je největším nepřítelem českého národa a největším nepřítelem Rakouska. Nelze nadále do- pustiti, aby jednomu národu bylo kulturně nadržo- váno na újmu druhého a ministr krajan tohoto hý- čkaného národa stával se vlastně ministerským dík- tatorem, před nímž by celá vláda kapitulovala. Plná rovnoprávnost musí býti českému národu zabezpe- čena nejen na papíře, nýbrž musí býti provedena praklicky ve všech odvětvích státní správy a opět musí se měřiti spravedlivým lektem, (Hlučná po- chvala a potlesk Čechů.) Posl. Erb přimlouval se za zrušení maturitních zkoušek, sjednocení střední školy a stěžoval si do odstrkování techniků ve státní službě. Posl. dr. Hajn přidává se ku protestu proti ne- protokolování českých řečí, avšak vynasnaží se. aby jeho česká řeč byla pojata do stenografického protokolu. Doporučuje napodobení své methody, jíž hodlá to uskutečniti. Za dosavadního zasedání zabýval se parlament více otázkami vyšší politiky, což jest vlastně jedině správnou cestou. Jen po vyřízení těchto důle- žitých základních otázek může se provádětí sociální a hospodářsko-politická práce. V poslední době mluvilo se též velmi mnoho o novoslavismu.

Čecho Posl doktor Hajn Rakousko

22 article

Strana řečníkova bude snahy tohoto nového směru podporovati, třeba však pečovati, aby tímto novým hnutím nebyl český národ odveden od svých nejživotnějších státoprávních požadavků. Dále polemisoval řečník s dnešním prohlášením min. předsedy a ohražoval se, že užíval výrazu „čechisches“ a ne „böhmisches Volk“. Parlament ne- splnil, ani splniti nemohl naděje, do něj skládané, protože myšlenka všeobecného rovného vo- lebního práva padla na neúrodnou pů- du ústředního parlamentu. Ministerský předseda je potutelným odpůrcem parlamentu i parlamentarismu vůbec. Parlament byl nynější vlá- dou snížen na říšský postulátní parlament, na mlým ke schvalování státních nezbytností. O tom, že ny- nější vláda jest protislovanskou a protičeskou, může řečník uvésti mnoho dokladů. Pražske záležitosti, podání jazykových předloh, jich obsah, finanční, proti samosprávě zemí čelící předlohy s kontrolním právem vlády nad finančním hospodářstvím zemí, hospodářské a kulturní utisko- vání českého národa, dokazují dostatečně nestran- nost nyrější vlády. Řečník může uvést o tom mnoho dokladů ze svého vlastního volebního okresu. Města jeho volebního okresu mají nejbídnější státní bu- dovy; přes to nedochází k zádné nápravě. Též roz-

23 title

FEUILLETON.

24 article Literatura.

Literatura. s tr Srbská národní epika. Řadu záslužných překladů z poesie cizí ve »Sborníku světové poesie« rozmnožil p. Josef Holeček svým prvým dílem »Srbské národní epiky«*) o dílo nesmirně důle- žité, zajímavé a s nevšední pílí, láskou a po- rozuměním pořízené. V nedávném článku »o překladech z eizí belletrie« v čísle 146. » N. L«. poukázali jsma k faktu, že nejpřiléhavější pře- klady do češtiny existují z jazyků slovanských. Překlad srbských hrdinských zpěvů, jak pře- básnil je p. Josef Holeček, nejen že družt se svrchovanou měrou k jiným pracím toho druhu, ale i významem svým je daleko pře- vyšuje. Rukou šťastnou a nad jiné povolanou sáh pan překladatel do pokladnice srbské národní poezie a to, co v českém rouše nám podává, je řada skvělých drahokamů úchvatné čistoty. třpytleích se blesky slovanského ducha. V české literatuře máme dosud jenom po- měrně nepatrné ukázky národní poesie srbské. ač prvá sbírka Vuka Stefanoviée Karadž é vyšla bez mála již před sto lety (r. 1814).

Holeček N L Vuk Stefanoviée Karadž é

25 article

Avšak tato sbírka není jedinou a všecky písně nevyšly dosud vůbec v knižní formě, ale zapi- sují a sbírají se stále ještě. A nové a nové zpěvy tryskají dosud nezměněnou silou a svě žestí ze srdcí guslarů, bardů jihoslovanských, jichž umění bylo, jest a bude nesmírně vý- znamným a vlivuplným pro vývoj srbského národa. O guslarech praví pan překladatel v před- mluvé ke své knize: »Gusle jsou dosud nev- hnutelnou přináležitostí každé vesnické rodiny srbské. Dokud zádružný život byl v síle, každý »domačin« byl netoliko hospodářem svého rodu nýbrž i pěvcem a v dobách tureckého bezvládí vojevůdcem. Umění při guslích junácké písně Před ášeti zachovává se dosud v každé selsko rodině, jen že není už výhradou hospodáťovou. jenž ovšem za změněných po osvobození poměr přestal býti také ředitelem obrany svého rodu. Přr zeným způsobem se vyvinuli guslaři z po- volání. To byli lidé, vynikající nad jiné paměti

26 article

*) Sborník světové poesie. Svazek 98. Nákladem 3. Oty Praze. K 5.50. a uměním písně přednášet, obyčejně i skládat a při tom neštěstím donucení, aby si hledali chleba u cizích prahů, Guslaru nikde neodepřel chleba ani přístřešl. Úcta jejich byla všeobecná. Guslar byl nedotknutelný a osoba jeho posvát- nější, než duchovního.« Tolik o guslarech. Srbskou epiku národní lze sice stopovst v písemných památkách až do XII. stoleti, ale zpěv bohatýrský v pravé své síle a nádheře přece teprve po nešťastné bitvě na Kosově Poli dospěl svého vývoje- Příznačným momentem pro srbský národ je tato okolnost! U jiných národů v dobách poroby vynořily se také perly pravé poesie — jeť poesie vždycky těšitelkou trplcích — ale poesie ta mívá nejčastěji ráz dumný a truchlivý Ne tak u Srbů. U nich poroba vzkřísila mo hutný národní i osobní ideál, jenž nalezl vý- razu v bohatýrském zpěvu, který nadšení pro junáckou ctnost budí, »za krst časní i slobo lu zlatnu« bojovati učí a srdce i ducha chrabří otužuje. Neochvějná láska k otčině a její svobodě udržela se u poetického národa srb- ského nejen v těchto junáckých zpěvech, ona zapustila pevné keřeny do všeho národa a prodchnula jej a nadchla k činům, z nichž slavné povstání proti Turkům před 100 lety nebylo posledním. Činy bohatýrské a v nich skrytá národní idea osvobození a samostatnosti, opěvané po všem Srbsku guslary, spojovaly celý národ a utužovaly ho v jediném vysokém ideálu. Ná- rodní poesie guslary přednášená rozšiřovala známost o historiekých činech mezi lidema guslaři plnili svůj úkol mnohem lépe, než mnohdy usilovně doporučovaná moderní kniha

Ota Praga Kosův Srba Turek Srbsko

27 article

Národně vychovatelský význam těchto zpěvá bohatýrských je u Srbů faktorem velmi závaž- ným. Již ditě slyší guslara a sotva chápati počalo, zví o junáckých činech svých předků, zví o jejich utrpení, o krvi pro vlast prolité, o posvátném jejich odkazu potomstvu. Již dítě pozná tak dějinné události, pozná přitele i ne- přílele svého národa, pozná i jména i činy slavných národních bohatýrů a tradicionálně přecházejí tak tytéž city a ideje s pokolení na pokolení po mnohé věky. Zvěsti historické z úst guslara doznávají ovšem tu a tam změny, jež ději se často bez jeho vědomí; často však dějí se zůmyslně, kdy básnická jeho tvorba zasáhne činně v písen přednášenou. Tu přesunují se děj i místoa často tím trpí i karakteristika junáků. Ale duch srbské epiky zůstává týža historieké vědomí u Srbů je dojista vyspělejším, než v massách nejcivilisovanějších národův evrop- ských. Pan překladatel uvádí v předmluvě na do- klad toho velmi připadně zkoušku, jež provedena byla nedávno ve Francii. Lid byl otázán, coví o Panně Ocleánské. Odpovědí byly: Jeanne d'Are byla vévodkyně, abatyše, papežka Johanna a pod. Stejně pěkně dopadly odpovědi, jak re- feroval tyto dny jeden říšsko-německý list, které dali žáci 14—16letí na otázku svého učitele, co vědí o generálu Moltkeovi a o Bismarkovi Junácká píseň tedy probudila a udržela ná- rodní vědomi Srbů a vzpružila je po bitvě na Kosově poli, kdy rozvrat srbského státu, poroba a zničení svíraly srdce národa, nejen k nové mravní sile, ale i k odporu a učinila na kone z porobených dobyvatele a vůdce ostatních utla- čovaných kresťanů na Balkáně.

Srba Johann Kosův Francie Balkán Jeanne d ' ar

28 article

Účin junáckých zpěvů srbských byl příčinou. že i ostatní národové balkánšti začali pěstovati národní poesii a to nejen národové slovanšti. nýbrž i Rumuni. Ani víra nebyla překážkou ná- rodní poesii, neboť i bosenští a bercegovšti mo- hamedáni ji pěstovali s úspěchem, jak svědč svazek před několika lety vydaný v Záhřebé »Maticí Hrvatskou«. Zajímavo je, že národní karakter srbský má svoje téžiště v idealismu křesťanském. Ve zpévu: »Zkáza carství srbského« se vypravuje, jak car Lazar, položený se svým vojskem na Kosovu před nepřílelem, obdržel psaní, jež při- nesl mu sokol od Jerusaléma. Sokolem byl sám »světitel Ilja« a psuní přinesené oznamovalo carovi: »Chcešli se přidržeti carství pozem- ského, učiň útok na nepřítele a zvítěziš, ale chceš-li carství nebeské, vystav na Kosovu krásný chrám a přijmi v něm tělo a krev Páně, ty i tvoje vojsko, neboť všichní na Kosovu zahy- nete.« A car Lazar, zvoliv carství nebeské, zbu- doval chrám a se všim vojskem zahynul. Bystrý duch p. překladatele vystihl dobře v této myšlence (třeba neměla podkladu histori- ckého) národní karakter Srbů. Vidí v ní » bohaté nahromadění síly ideslismu, že my, kteří doufáme v budoucí očištění lidstva od úhona nepravostí »carství pozemského«, musíme v něm spatřovat a ctít národní živel, který teprve v bu- doucnosti sehraje čestnou úlohu, k jaké jest určen Prozřetelností a k sebrání té úlohy jest mu připravovati se dalším utrpením a proti- venstvím, dalším odříkáním a sebeobětováním.« Po těchto úvahách bude snad čtenář »Srbské národní epiky« jinak pohlížeti na bohatýrské nádherné zpěvy našich bratří na Jihu.

Rumun Lazar Sokol Ilja Kosův Srba Kosov Jeruzalém

29 article

Četba výborných překladů p. Josefa Holečka nejen že pobaví a potěší, ale dou- fáme, že uplatní se i jinak jeji vliv na srdce a mysl českého členáře. Slyšeli jsme sice kdys hlas, že dlouhé pasáže v desitistopém trochej- ském verši nerýmovaném, v kteréž formě, jak známo, všecky jihoslovanské hrdinské zpěvy jsou sepsány, čtenáře unavují, ale v překladech páně Holečkových jsme toho nenalezli. Ač jeh svazek čítá 400 stránek, pročetli jsme ho takřka jedním dechem. Veliká rozmanitost obrazů, jež často za- sahují do oblasti mythů, bohatost nových obratů, jež pro další vývoj našeho jazyka jsou elemen- tem předůležitým, pestrá, téměř orientálsky žhavá fsntasie — to všecko láká a poutá indukuje mocné proudy nových myšlenek. Našim slavistům nebudeme knihu doporu- čovati. Pro ně bude beztak významnou publikací Pan překladatel přidržel se zhusta jazykových zvláštností origmnálů a tím je uchována v pře- kladech jemná vůně a pel původních zpěvůa nás jazyk tím škody neutrpěl, naopak ještě byl obohacen. ai Ve svazku přílomném je přeloženo dvacet pět zpěvů, vybraných z různých sbírek. Mnohé z nich opěvují hrdinské činy a věhlas Králeviče Marka, jenž je nejznámějším ze srbských boha- týrů; skoro každý, kdo zavítal na slovanský jih, slyšel o něm tu neb onu píseň. Veskrze originální základní myšlenku má na př. písen »Pláč tři vězňů«; v jiných je, jak svrchu vzpo- menuto, silně akcentován živel mýthický, čímž připominají národní pohádku. Všecky tyto zpěvy mají však společný ráz a pečeť vysoké poesie a její posvěcení nesetřela ani staletí, ani tisícerá ústa, jež přijímala je jedna od druhých ! Přáli bychom si, aby český čtenář je četl a o nich — přemýšlell K. W.

Holeček Holečkův Marek K W

30 article

České knihy-

31 article

* Památce mučenníků na Staroměstském náměstí. V tyto dni vyšel 3. sv. Bibliografie Če- ské Historie, sestavený od profesora dra. Čeňka Zíbrta pomocí dra. Jos. Volfa, čímž ukon- čen IV. díl objemné této Bibliografie. Obsahuje v zpracování leta 1621—32 v 3746 číslech. Jest to „smutná doba“ v dějinách českých: na jejím počátku stojí Praha, pokořená a deptaná vítěznou soldateskou, na jejím konci nová záhuba českých vyhnanců, způsobená vyhnáním Sasů z Čech a vzetím Prahy vojskem valdštýnským. Zvláště obšírný a pečlivý výčet všech současných i po- zdějších zpracování, jakož i obšírnějších zmínek jest věnován Staroměstské popravě, počátku krvavé tragedie, po níž následovaly konfiskace a vyhnání. Podávají se současné zprávy v české, německé, francouzské a latinské řeči, abecední seznam odsouzených i popravených pánů s při- slušnou literaturou, tajůplné osudy hlav poprave ných pánů na věži Mostecké, všechna vyobrazen! popravy, tak zv. Historie o těžkých protiven- stvích církve české, kde každému z odpravených věnována zvláštní stať o jeho životě, o přípra vách k smrti a o skonání, kat Jan Mydlář a po pravní meče a obšírný výčet písní o popravě

Čeněk Zíbrt Volf Sas Mydlář staroměstský náměstí Praha Čechy

32 article

Obzvláštní péče věnována také vypuzení nekato- líků, z nichž pro pohodlí při používání Zíbrtovy Bibliografie významnější duchovní a literárně činní účastníci vypočteni v abecedním pořádku s odkazy na jejich pobyt v cizině a činnost exu- lantskou. Týž způsob zachován i při dojemných a tklivých písních exulantských. Dalším událo- stem tohoto období, Obnovenému zřízení zem- skému r. 1627, katolické reformaci, významu Valdštýna a Gustava Adolfa, jakož i saskému vpádu a návratu české emigrace dostává se tu poprvé celkového ocenění a úplného výčtu všeho, co slovem i obrazem bylo kdy od Čechů i ci- zinců psáno o těchto trudných dobách historie české.

Gustav Adolf Čecho

33 article

* Právo k živolu. Hra o 3 jednáních. Napsal Leda. Nákladem »Lidového liskařského a vydava- telského družstva« v Praze. Cena 1 K 40 b. Nová dramatická práce p. Ledy činí v knižn své formě dojem kusu obratně stylisovaného a blou běji založeného. Hlavní osobou je 70letý profesou Sadil, filosof, jenž dokončil právě velké své dílo filosofické »Právo k životu«. Průběhem děje, jenž rychlým spádem dochází ke svému zauzlení a vyvrcholení, traduje pan autor svou, arciť ne novou, filosofii o právu každého indi- didua k životu a způsobem velmi účinným a doved- ným vytváří právě z této základní idey starého pro- fesora dramatický moment své hry. Státní návladní Kubeš, zeť profesorův, zadlužil se hrou v karty a bursovními spekulacemi tak, že hrozí celé jeho rodině zkázs. Před časem pojistil Kubeš profesora Sadila, v naději na brzkou jeho smri, na veliký obnos u cizí pojišťovací společnosti, která pojistku vyplatí i tehdy, když pojištěný zahyne sebevraždou. Stařec všnk žije ještě dlouho a mezi tím blíží se finanční rozvrat rodiny. A v den sedmdesátých narozenin filosofa přichází státní návladní k profesoru Sadilovi, vyloží mu svoji situaci, ukáže podmínky pojišťovací společnosti, v nichž od- stavec o sebevraždě je tužkou vyznačen, a na konec dá profesoru »k uschování« nabitý revolver pod zá- minkou, že týž patří synu důstojníku, jenž by mohl pro dluhy na život si sáhnouti Šlechetný stařec pochopí a — obětuje se . .. Z celého stručného náčrtku je zřejmo, že hra má velmi nesnadnou zápletku a že pouze ruka routino-

Sadil Kubeš Praha