ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 27260660-71f2-11dc-b2ae-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 13 celkem · entity: place 20, person 30, work 2, org 2
1 masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 27. října.
Praha
2 masthead
K číslu 297
3 article
Na »Národní Listy ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíe 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h
Praha
5 article
Ke srážce loďstva baltického s ry- bářským loďstvem anglickým. Z Petrohradu, 27. října. »Journ al de St. Petersbourg«, který zahájil subskripci pro oběti hullské, svaluje vinu na Japonce, kteř vyloučivše ze svého válečnictví moment cti, umožnili nedorozumění. »Novoje Vremj a vyzývá k brzké náhradě rodinám rybářským. Lišt považuje za možné, že byl při střelbě Rusů zasažen japonský člun. »Rus« praví, ž ruskélodi měly vážné důvody ke střelbě, záro- veň však uznává klidné chování se britské vlády. »Birževyja Vědomosti« ukazují na nervové napjetí, ve kterém byli všichni od ad- mirála až k poslednímu námořníku. Z Paříže, 26. října. (C.-B.) »A gen ee Havas« oznamuje z Viga: Velitel přístavu odebral se na palubu admirálské lodi, aby pro- hlásil, že vláda zapovídá ruským lodím v pří- stavu se zásobiti. Admirál odpověděl: »Jelikož mé lodi jsou poškozeny, oddělil jsem se od ostatního loďstva.« Velitel přístavu pák mu ozná- mil, že musí o tomto připadu vyrozuměti vládu a že po obdržení odpovědi ihned výsledek mu sdělt. Nicméně nakládaly německé uhelné lod na ruské obrněnce uhlí dále. Velitel přístavu odeslal svého pobočníka k admirálu Rožděstven- skému, aby jej znova požádal, by neporušova neutrality; kromě toho dal rozkaz, aby španělský křižák »Estramadura« dbal, zdali kapitánové ša- lup v přístavu dbají zostřených opatření. Odpo- ledne vykonal admirál Rožděstvenský provázen veliteli lodí, návštěvu vojenskému gu vernéru a francouzskému konsulu, jakož i veli teli přístavu. Na novou žádost velitele přístavu dal Rož- děstvenský tomuto čestné slovo, že ve španěl
jít Stanislav Rus Rožděstven Rožděstvenský Petrohrad Rus Paříž Novoj Vremj
6 article UDNl
UDNl ských vodách nebude více nakládati uhlí, vyjma nezbytných 400 tun pro každou loď, aby mohla dosici Tangeru. Ruský konsul odebral se na palubu admirálské lodi. Mužstvo ruských lodí zdá se býti znepokojeno. Proslýchá se, že ruská vláda dala telegrafický rozkaz, aby zastávka ve Vigu byla co nejkratší. Z Londýna, 26. října. (C.-B.) Starosta Hullu obdržel z Newhavenu telegram, v němž se praví, že tam přibyl muž, který se vydává za jediného, jenž zůstal na živu z mužstva rybářského parníku »Sylvia«, který při srážce s baltickým loďstvem utonul. Prine Karel Antonín Hohenzollern- ský ve Ljaojanu. Z Londýna, 26. října. (C.-B.) Dopisovate »Reuterovy kanceláře« u armády Kurokiovy oznamuje z dolů u Jentaje ze dne 25. t. m. že prine Karel Antonín Hohenzollernský přiby do Ljaojanu a že se odebere co nejdříve k ar mádě. Obrázek z okolí Mukdenu. Z Paříže, 26. října. »Agence Havas« ozna- muje ze včerejška: Okolí Mukdenu kol do kola na 30 verst jest spustošeno. Silnice jsou jevištěm smutných transportů. Celé karavanys raněnými táhnou se silnicemi a směřují k že- lezniční stanici, aby odtud dráhou se pokračo- valo v dopravě nemocných do Charbina. Do- mácí obyvatelstvo s dětmi a ženami z celého okolí prchlo. Namnoze celé vesnice jsou opu- štěny a jen několik starců a neduživých tu zbylo. Dělostřelbou srovnáno mnoho domků a chatrčí se zemí. Na silnicích zapalují si vojáci ohně, aby prokřehlé údy trochu zahřáli. Generál Kuropatkin obětuje se vojsku tělem duší. Jediný transport raněných neprojde Mukdenem, aby neslyšel utěšitelných a pochvalných jeho slov.
Hull Sylvius Karel Antonín Hohenzollern Reuterův Karel Antonín Havas Kuropatkin Mukden Vigo Londýn Mukden Paříž
7 article
číslo v Praze za 2n a na venkově za 3h
Praha
8 article SIT
SIT Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. a expedice.
9 article
Kladivo na nepřítele. Z Petrohradu, 27. října. Jmenování Kuro- patkina vrchním velitelem považuje se za novou záruku budoucích úspěchů. Časopis »Ruse praví: »Kuropatkin uchoval v armádě kladivo, kterým nepřítele rozbije.«
Kura Ruse Petrohrad
10 article Telefonické zprávy „Nár. Listu.
Telefonické zprávy „Nár. Listu. K situaci. Z Vídně, 27. října. Po návratu dra. Körbra z Pešti odbudou se tady formalie některých změn v kabinetě. Přibyli sem dr. Gross, dr. Baernreither a dr. Derschatta a budou míti s drem. Luegrem poradu, po níž odebéřou se k dru. Körbrovi. Smýšlení jest celkem a všeobecně vyčká- vavé. Hr. Stürgkh napomíná německý tábor v telegramu, zaslaném redakci »Oester- reichische Volkszeitung«, ke klidu a roz- myslu. Ojedinělé hlasy volají po jmenování německého ministra-krajana. Nový národní zločin. Z Vídně, 27. října. V nedalekém Flo- ridsdorfě stal se včera veliký zločin. Trestní soudce Mrasz vyslechl dva Čechy bez tlumočníka! Z toho velký hluk v táboře německém. Německonacionální spolek flo- ridsdorfský se usnesl vyslati dnes deputaci k okresnímu soudci a žádati ho za vysvětlení, zvláště pak za záruku, že se cosi podobného nebude opakovat. Soudce patrně si myslil: K čemu potřebuji prostředníka, když sám jsem českého jazyka mocen a prodlužovati líčení, a jednal zcela přirozeně. To Však se v Rakousku nesmí. Revolver na universitě. Z Terstu, 27. října. »Piccolo« sděluje z Inšpruku: Buršák spolku »Brixia« urval vlašskému studentu jehlici na kravatě, proto že
Gross doktor Baernreither Derschatt Stürgkh Mrasz Čecho Vídeň Pešť Hradec Flo Rakousko Terst Piccolo reichische Volkszeitung Brixia
11 article FEUILLETON.
FEUILLETON. V moci alkoholu! Napsal Stáňa Roubalík. Třeskutý mrazivý vítr fičí ulicemi V zastrčeném domě pražského židovského města bydlí ve třetím poschodí starý Štěpán se třemi malými „červíky“. Jeho žena již dávno odpočívá, na hřbitově svůj sladký, věčný sen Chudobná světnička vítá příchozího čtyřmi ho- lými stěnami, postelí, židlí a stolem a celé její vzezření vzbuzuje v člověku představu, jakoby z každého kouta do prostřed jizbičky se šklebila bída a svýma vyzáblýma rukama po svých obě- tech sahala. Jedinou její okrasou je symbol. zbož- ných lidí — obraz Vykupitele na kříži. Starý Štěpán dokud byl mlád, pracoval v lomech a přece nějaký ten groš domů přinesl. ale když sestárl, nechtěl mu nikdo práci svěřiti. „Jsi neschopen, sestárly Tvé kosti, jdi si hledat jiným způsobem chleba,“ řekli páni, „my Tě nemůžeme potřebovati.“ A Štěpán šel. Proč by se také doprošoval lidí, kteří neměli ani s ubo- hými hladovícími dětmi slitování a kterými jejich prosby ni srdcervoucí pláč nepohnuly.. Byla sobota. Nikde ani haléře. Štěpán vstává. Hlava plna myšlének, jak nasytí své mi- láčky, neboť dva dny neměli v ústech kromě zbytků chleba. Poslední peníz doplatil neúpros- nému domácímu na činži. Ustrojí se. Zamyšleně hledi z okna očekávaje bolestný pláč těch ubo- žáčků (z nichž nejstarší bylo sedmileté) ležícíeh na podlaze na kusu hadru. „Bože, proč jsi dopustil na mne tak těžký trest,“ bědoval, „proč musím snášeti tak ohrom- ná muka pohlížením na ubohá stvořeníčka, která nemají z bídy a nouze žádného východiska. „Tatínku, budeme dnes jísti?“ „Raději si mne, bože, k sobě povolej, bylo by mému utrpení dříve konec!“ „Tatínku, zlatý tatínku, my máme hlad.“ Nezpozoroval ubohý otec, že miláčkové jeho se probudili a žadoní o kousek chleba.
Stáňa Roubalík Štěpán
12 article
Štěpán sebou trhne, oči se mu slzami za- lejí, vezme nejstarší děvčátko hezkých tvářiček jiskrných očí, na kterém však znáti utrpení za- nedbaných dětí, do náruče, celuje je a v srdci se mu divné odehrávají scény. Zápasí sám sebou, různé hlasy mu našeptá- vají hrozné věci.... Konečně se rozhodne půjde. Půjde si chleba vydobýti — žebrotou Pro své dítky zapře svou hrdou povahu, vždyí jsou ještě na světě lidé dobří, kteří starému. neschopnému otci almužny neodeprou. Dětem vtiskl políbení ve tváře — ukonejšil je, že dnes ještě budou jísti — otevřel dvéře a opustil chudou světničku, aby novým způ- sobem vydělával živobytí . .. Bloudí ulicemi a při pomyšlení, že se ma doprošovati almužny, nemůže nikomu pohléd- nouti do tváře. Počká na večer myslí si, až bude tma; vzpomínka však na hladovící děti vítězí. svede boj s povahou — přemůže se a je roz hodnut. Smekne klobouk, postaví se ke zdi domu a hle, krejcary v klobouku se množí. Zvoní poledne. Štěpán ještě stojí na svém místě zkřehlý doufaje, že v tu dobu se mu nejvíce peněz shrne do klobouku, poněvadž půjdou lidé z díla a vět- šina se nad ním smiluje. Čím více však má. tím více žádá. Lakota se ho zmocňuje a pro ni nezpozoruje, že blíží se kvapem večer a že celý den neměl v ústech. Nepomyslí již na své děti doma se modlící, přemýšli jen, jak by své krejcárky ještě více rozmnožil. Tma rozestřela nad Prahou svůj černý háv Starý Štěpán s kapsou přetíženou měděnými „plíšky“ a nohama přemrzlýma, takže sotv může kroku udělati, ubírá se Příkopem k do- movu. Co tu vidí nádhery, krásnýcn předmětů, co různých toilet, světel, lahůdek — a doma bída, hlad, nouze — marně žaluje na sprave- dlnost.
Štěpán Lakota Příkop Praha
13 article
Oslněn vším tím strojeným leskem vejde do postranní ulice slabě osvětlené kamž z ne- daleké kořalny zaléhají různé písně vyřvaných hlasů. Zima mu prochvívá všemi údy . . Co aby si zaskočil na jednu sklenku, by zkřehlé tělo trochu zahřál a co v myšlénce stane se skutkem a Štěpán mezitím došed nalévárny — vchází dovnitř. Přítelíčkové, kteří u něho vyslídili trochu peněz, lísají se k němu a Štěpán místo jedné pije třetí, čtvrtou atd., a za své kamarády do- brácky platí. Alkohol však za nedlouho účinkuje, je úplně v jeho moci. Na věži staroměstské radnice bije desátá ... Štěpán zpitý, v kapse ani krejcaru, vrávorá z kořalny ke Staroměstskému náměstí. V hlavě mu proudí chaos divých myšlenek a nohy po umrzlé dlažbě klouzají stále víc a více. Z „ka- marádů“ se nikdo již o něho nestará, co s ožra- lým člověkem, který již v kapse nemá ani haléře. Sám sobě povídaje, kráčí po kolejích elek- trické dráhy a marně dává řidič zvoncem vý- stražné znamení. Štěpán toho nedbá, vždyť se mu musí dnes všechno vyhnouti. Teprve když vagon se zastavil a řidič ve spravedlivém hněvu naň křičí, chce se vyhnouti — avšak noha mu po kluzkých kolejích sjede, on zapotácí se, upadne a vagon přijíždějící s druhé strany plnou rychlostí, drtí ubožákovy nohy ... Jenom za- bručení dere se z úst nešťastníkových a nesou- vislé oddychování nasvědčuje, že v něm ješté jiskra života. Jemné vločky sněhové pokrývají dlažbua chladí otevřenou ránu, zatím co se pozdní chodci snaží vůz nadzvednouti. V chudobné světničce třípatrového činžáku dítky vysílají k nebi zbožná slova modlitby „Chléb náš vezdejší dejž nám dnes,“ netušíce, že v té chvíli jejich otce právě odvážejí do nemoc- nice ..
Štěpán Štěpán zpitý staroměstský náměstí já dnes