1
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 27. října.
Praha
3
article
Na »Národní Listy
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíe 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
5
article
Ke srážce loďstva baltického s ry-
bářským loďstvem anglickým.
Z Petrohradu, 27. října. »Journ al de
St. Petersbourg«, který zahájil subskripci
pro oběti hullské, svaluje vinu na Japonce, kteř
vyloučivše ze svého válečnictví moment cti,
umožnili nedorozumění. »Novoje Vremj a
vyzývá k brzké náhradě rodinám rybářským.
Lišt považuje za možné, že byl při střelbě Rusů
zasažen japonský člun. »Rus« praví, ž
ruskélodi měly vážné důvody ke střelbě, záro-
veň však uznává klidné chování se britské vlády.
»Birževyja Vědomosti« ukazují na
nervové napjetí, ve kterém byli všichni od ad-
mirála až k poslednímu námořníku.
Z Paříže, 26. října. (C.-B.) »A gen ee
Havas« oznamuje z Viga: Velitel přístavu
odebral se na palubu admirálské lodi, aby pro-
hlásil, že vláda zapovídá ruským lodím v pří-
stavu se zásobiti. Admirál odpověděl: »Jelikož
mé lodi jsou poškozeny, oddělil jsem se od
ostatního loďstva.« Velitel přístavu pák mu ozná-
mil, že musí o tomto připadu vyrozuměti vládu
a že po obdržení odpovědi ihned výsledek mu
sdělt. Nicméně nakládaly německé uhelné lod
na ruské obrněnce uhlí dále. Velitel přístavu
odeslal svého pobočníka k admirálu Rožděstven-
skému, aby jej znova požádal, by neporušova
neutrality; kromě toho dal rozkaz, aby španělský
křižák »Estramadura« dbal, zdali kapitánové ša-
lup v přístavu dbají zostřených opatření. Odpo-
ledne vykonal admirál Rožděstvenský
provázen veliteli lodí, návštěvu vojenskému gu
vernéru a francouzskému konsulu, jakož i veli
teli přístavu.
Na novou žádost velitele přístavu dal Rož-
děstvenský tomuto čestné slovo, že ve španěl
jít Stanislav
Rus
Rožděstven
Rožděstvenský
Petrohrad
Rus
Paříž
Novoj Vremj
6
article
UDNl
UDNl
ských vodách nebude více nakládati uhlí, vyjma
nezbytných 400 tun pro každou loď, aby mohla
dosici Tangeru. Ruský konsul odebral se na
palubu admirálské lodi. Mužstvo ruských lodí
zdá se býti znepokojeno. Proslýchá se, že ruská
vláda dala telegrafický rozkaz, aby zastávka ve
Vigu byla co nejkratší.
Z Londýna, 26. října. (C.-B.) Starosta
Hullu obdržel z Newhavenu telegram, v němž
se praví, že tam přibyl muž, který se vydává
za jediného, jenž zůstal na živu z mužstva
rybářského parníku »Sylvia«, který při srážce
s baltickým loďstvem utonul.
Prine Karel Antonín Hohenzollern-
ský ve Ljaojanu.
Z Londýna, 26. října. (C.-B.) Dopisovate
»Reuterovy kanceláře« u armády Kurokiovy
oznamuje z dolů u Jentaje ze dne 25. t. m.
že prine Karel Antonín Hohenzollernský přiby
do Ljaojanu a že se odebere co nejdříve k ar
mádě.
Obrázek z okolí Mukdenu.
Z Paříže, 26. října. »Agence Havas« ozna-
muje ze včerejška: Okolí Mukdenu kol do
kola na 30 verst jest spustošeno. Silnice jsou
jevištěm smutných transportů. Celé karavanys
raněnými táhnou se silnicemi a směřují k že-
lezniční stanici, aby odtud dráhou se pokračo-
valo v dopravě nemocných do Charbina. Do-
mácí obyvatelstvo s dětmi a ženami z celého
okolí prchlo. Namnoze celé vesnice jsou opu-
štěny a jen několik starců a neduživých tu
zbylo. Dělostřelbou srovnáno mnoho domků a
chatrčí se zemí. Na silnicích zapalují si vojáci
ohně, aby prokřehlé údy trochu zahřáli. Generál
Kuropatkin obětuje se vojsku tělem duší.
Jediný transport raněných neprojde Mukdenem,
aby neslyšel utěšitelných a pochvalných jeho
slov.
Hull
Sylvius
Karel
Antonín
Hohenzollern
Reuterův
Karel Antonín
Havas
Kuropatkin
Mukden
Vigo
Londýn
Mukden
Paříž
7
article
číslo v Praze za 2n
a na venkově za 3h
Praha
8
article
SIT
SIT
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
a expedice.
9
article
Kladivo na nepřítele.
Z Petrohradu, 27. října. Jmenování Kuro-
patkina vrchním velitelem považuje se za novou
záruku budoucích úspěchů. Časopis »Ruse
praví: »Kuropatkin uchoval v armádě kladivo,
kterým nepřítele rozbije.«
Kura
Ruse
Petrohrad
10
article
Telefonické zprávy „Nár. Listu.
Telefonické zprávy „Nár. Listu.
K situaci.
Z Vídně, 27. října. Po návratu dra. Körbra
z Pešti odbudou se tady formalie některých
změn v kabinetě. Přibyli sem dr. Gross, dr.
Baernreither a dr. Derschatta a
budou míti s drem. Luegrem poradu, po
níž odebéřou se k dru. Körbrovi.
Smýšlení jest celkem a všeobecně vyčká-
vavé. Hr. Stürgkh napomíná německý
tábor v telegramu, zaslaném redakci »Oester-
reichische Volkszeitung«, ke klidu a roz-
myslu. Ojedinělé hlasy volají po jmenování
německého ministra-krajana.
Nový národní zločin.
Z Vídně, 27. října. V nedalekém Flo-
ridsdorfě stal se včera veliký zločin. Trestní
soudce Mrasz vyslechl dva Čechy
bez tlumočníka! Z toho velký hluk v
táboře německém. Německonacionální spolek flo-
ridsdorfský se usnesl vyslati dnes deputaci
k okresnímu soudci a žádati ho za vysvětlení,
zvláště pak za záruku, že se cosi podobného
nebude opakovat. Soudce patrně si myslil:
K čemu potřebuji prostředníka, když sám jsem
českého jazyka mocen a prodlužovati líčení,
a jednal zcela přirozeně. To Však se v Rakousku
nesmí.
Revolver na universitě.
Z Terstu, 27. října. »Piccolo« sděluje
z Inšpruku: Buršák spolku »Brixia« urval
vlašskému studentu jehlici na kravatě, proto že
Gross
doktor
Baernreither
Derschatt
Stürgkh
Mrasz
Čecho
Vídeň
Pešť
Hradec
Flo
Rakousko
Terst
Piccolo
reichische Volkszeitung
Brixia
11
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V moci alkoholu!
Napsal Stáňa Roubalík.
Třeskutý mrazivý vítr fičí ulicemi
V zastrčeném domě pražského židovského
města bydlí ve třetím poschodí starý Štěpán se
třemi malými „červíky“. Jeho žena již dávno
odpočívá, na hřbitově svůj sladký, věčný sen
Chudobná světnička vítá příchozího čtyřmi ho-
lými stěnami, postelí, židlí a stolem a celé její
vzezření vzbuzuje v člověku představu, jakoby
z každého kouta do prostřed jizbičky se šklebila
bída a svýma vyzáblýma rukama po svých obě-
tech sahala. Jedinou její okrasou je symbol. zbož-
ných lidí — obraz Vykupitele na kříži.
Starý Štěpán dokud byl mlád, pracoval
v lomech a přece nějaký ten groš domů přinesl.
ale když sestárl, nechtěl mu nikdo práci svěřiti.
„Jsi neschopen, sestárly Tvé kosti, jdi si hledat
jiným způsobem chleba,“ řekli páni, „my Tě
nemůžeme potřebovati.“ A Štěpán šel. Proč by
se také doprošoval lidí, kteří neměli ani s ubo-
hými hladovícími dětmi slitování a kterými jejich
prosby ni srdcervoucí pláč nepohnuly..
Byla sobota. Nikde ani haléře. Štěpán
vstává. Hlava plna myšlének, jak nasytí své mi-
láčky, neboť dva dny neměli v ústech kromě
zbytků chleba. Poslední peníz doplatil neúpros-
nému domácímu na činži. Ustrojí se. Zamyšleně
hledi z okna očekávaje bolestný pláč těch ubo-
žáčků (z nichž nejstarší bylo sedmileté) ležícíeh
na podlaze na kusu hadru.
„Bože, proč jsi dopustil na mne tak těžký
trest,“ bědoval, „proč musím snášeti tak ohrom-
ná muka pohlížením na ubohá stvořeníčka, která
nemají z bídy a nouze žádného východiska.
„Tatínku, budeme dnes jísti?“
„Raději si mne, bože, k sobě povolej, bylo
by mému utrpení dříve konec!“
„Tatínku, zlatý tatínku, my máme hlad.“
Nezpozoroval ubohý otec, že miláčkové jeho
se probudili a žadoní o kousek chleba.
Stáňa Roubalík
Štěpán
12
article
Štěpán sebou trhne, oči se mu slzami za-
lejí, vezme nejstarší děvčátko hezkých tvářiček
jiskrných očí, na kterém však znáti utrpení za-
nedbaných dětí, do náruče, celuje je a v srdci se
mu divné odehrávají scény.
Zápasí sám sebou, různé hlasy mu našeptá-
vají hrozné věci.... Konečně se rozhodne
půjde. Půjde si chleba vydobýti — žebrotou
Pro své dítky zapře svou hrdou povahu, vždyí
jsou ještě na světě lidé dobří, kteří starému.
neschopnému otci almužny neodeprou.
Dětem vtiskl políbení ve tváře — ukonejšil
je, že dnes ještě budou jísti — otevřel dvéře
a opustil chudou světničku, aby novým způ-
sobem vydělával živobytí . ..
Bloudí ulicemi a při pomyšlení, že se ma
doprošovati almužny, nemůže nikomu pohléd-
nouti do tváře. Počká na večer myslí si, až bude
tma; vzpomínka však na hladovící děti vítězí.
svede boj s povahou — přemůže se a je roz
hodnut. Smekne klobouk, postaví se ke zdi domu
a hle, krejcary v klobouku se množí.
Zvoní poledne.
Štěpán ještě stojí na svém místě zkřehlý
doufaje, že v tu dobu se mu nejvíce peněz shrne
do klobouku, poněvadž půjdou lidé z díla a vět-
šina se nad ním smiluje. Čím více však má.
tím více žádá. Lakota se ho zmocňuje a pro
ni nezpozoruje, že blíží se kvapem večer a že
celý den neměl v ústech.
Nepomyslí již na své děti doma se modlící,
přemýšli jen, jak by své krejcárky ještě více
rozmnožil.
Tma rozestřela nad Prahou svůj černý háv
Starý Štěpán s kapsou přetíženou měděnými
„plíšky“ a nohama přemrzlýma, takže sotv
může kroku udělati, ubírá se Příkopem k do-
movu. Co tu vidí nádhery, krásnýcn předmětů,
co různých toilet, světel, lahůdek — a doma
bída, hlad, nouze — marně žaluje na sprave-
dlnost.
Štěpán
Lakota
Příkop
Praha
13
article
Oslněn vším tím strojeným leskem vejde
do postranní ulice slabě osvětlené kamž z ne-
daleké kořalny zaléhají různé písně vyřvaných
hlasů.
Zima mu prochvívá všemi údy . .
Co aby si zaskočil na jednu sklenku, by
zkřehlé tělo trochu zahřál a co v myšlénce
stane se skutkem a Štěpán mezitím došed
nalévárny — vchází dovnitř.
Přítelíčkové, kteří u něho vyslídili trochu
peněz, lísají se k němu a Štěpán místo jedné
pije třetí, čtvrtou atd., a za své kamarády do-
brácky platí. Alkohol však za nedlouho účinkuje,
je úplně v jeho moci.
Na věži staroměstské radnice bije desátá ...
Štěpán zpitý, v kapse ani krejcaru, vrávorá
z kořalny ke Staroměstskému náměstí. V hlavě
mu proudí chaos divých myšlenek a nohy po
umrzlé dlažbě klouzají stále víc a více. Z „ka-
marádů“ se nikdo již o něho nestará, co s ožra-
lým člověkem, který již v kapse nemá ani haléře.
Sám sobě povídaje, kráčí po kolejích elek-
trické dráhy a marně dává řidič zvoncem vý-
stražné znamení. Štěpán toho nedbá, vždyť se
mu musí dnes všechno vyhnouti. Teprve když
vagon se zastavil a řidič ve spravedlivém hněvu
naň křičí, chce se vyhnouti — avšak noha mu
po kluzkých kolejích sjede, on zapotácí se,
upadne a vagon přijíždějící s druhé strany plnou
rychlostí, drtí ubožákovy nohy ... Jenom za-
bručení dere se z úst nešťastníkových a nesou-
vislé oddychování nasvědčuje, že v něm ješté
jiskra života.
Jemné vločky sněhové pokrývají dlažbua
chladí otevřenou ránu, zatím co se pozdní chodci
snaží vůz nadzvednouti.
V chudobné světničce třípatrového činžáku
dítky vysílají k nebi zbožná slova modlitby „Chléb
náš vezdejší dejž nám dnes,“ netušíce, že v té
chvíli jejich otce právě odvážejí do nemoc-
nice ..
Štěpán
Štěpán zpitý
staroměstský náměstí
já dnes