1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 289. ze dne 19. října 1904.
2
article
= Lupičský brloh v klášteře. Z Říma se ozna
muje: Před několika dny přibyl do Neapole misioná
Marco Dombrovachi, jenž deset let býl činným v Indi
a hodlal se odebrati s penězi sebranými na misionářské
podniky do Říma, aby je odevzdal kongregaci pro-
pagandy. Jedva že přistál, setkal se s mnichem páteren
Jannuzzim, jehož se vyptával na vhodný hostinec.
Když mnich během rozmluvy zvěděl, že misionář má
při sobě na 30.000 lir, varoval ho, aby s takovým
jměním nechodil do hostince, nýbrž radil mu, aby
k vůli bezpečí šel s ním do jeho kláštera Ortad
Atella. Misionář to uznal a byl velmi pohostinně přija
klášterníky, kteří mu vykázali nejlepší světnici. Záhy
zvěděl celý klášter o bohatém majetku hostově a mez
mnichy nalezlo se několik přátel mamonu, kteří ne-
dovedli odolati pokušení. Večer, když pater Dombro-
váchi večeřel s ostatními mnichy v refektáři, zmoc-
nili se páteři Jannuzzi, Mariano a di Lorenzo obou
ručních vaků missionářových a vyvlekli je na pole
chtíce poklad zakopat. Ale byli trpce zklamáni, na-
lezše ve vacích toliko knihy a prádlo, neboť páten
Dombrovachi byl dosti chytrým, že uschovával zlate
a bankovky v pase, který měl připevněný kolem těla.
Ve zlosti nedbali zloději ani toho, aby vaky opět daii
na místo, takže okradený ihned poznal ztrátu, ale
s ostatními mnichy marně se sháněl po svých zava-
zadlech. Teprve druhého dne byly vaky nalezeny na
poli. Chyběly toliko stříbrné hodinky a čásť prádla.
Četnici, ze Cucciva ihned zpraveni, zjistili, co se stalo
a čistý trojlístek putoval z klášterních celí do vyše-
třovací vazby v Aversu, kdež tamější biskup uváza
se v ubytování missionáře.
Dombrovachi
Ortad Atell
Mariana
Lorenzo
Řím
Neapol
3
article
— Zatčená zlodějka klenotů. V jakémsi pensionátě
v Kodani bylo před nějakou dobou jakési švédské dá-
mě ukradeno šperků as za 7000 dánských korun. Ko-
daňská policie nedovedla krádež vysvětlit a okradená
dáma vzdala se ponenáhlu veškeré naděje, že by svůj
šperk opět dostala. Zatím však padlo podezření z této
krádeže na mladou dámu, jež v oné době bydlela
v pensionátě a vydávala se za lékařku. Záhy shie-
dáno, že tato dáma, 27letá Němkyně Helena Jeltschová.
odebrala se do Švédska a vstoupila do služby v růz-
ných nemocnicích jakožto ošetřovatelka. Policie sledo-
vala její stopu a dne 11. t. m. byla zatčena v Lundu.
Vyznala se ihned z krádeže. Šperk nalezen neporušený
v kamnech jejího pokoje.
Makedonec pomstil zradu v Pittsburgu v Ame-
rice. Po ceiou dobu povstání v Makedonii hráli Řekové
roli zrádců, udavačů a tureckých pocnopů a zničili
tak sta rodin, přivedše muže do vězení nebo na po-
popraviště. Nedělali a nedělají to z národních zájmu
nebo z vlastenectví, nýbrž dali si za také služby od
Turků dobře zapiatiti. Není, tedy dvu, že na sebe
uvalili zášť všech křesťanů jiných národností a i sa-
motných Turků, kteří při vší surovosti a nevzděla-
nosti stojí morálně vysoko nad Řeky. Jest i přirozeno,
že povstalci a obyvatelé, kteří padli falešnému udavač-
ství za oběť, hleděli pomstiti spáchané na nich zločiny.
Z té příčiny mnoho takých zločinných zrádců se vy-
stěhovalo z Makedonie do Řecka nebo do Ameriky.
Jeden z těchto, Dimitr Stefanu, zradiv četu povstalců,
ke kterým se přidružil, spáchav pred tím několik vra-
žed a loupeži, utekl se svým desetiletým synem do
Pittsburgu ve Virginii, jelikož se v New Yorku necítil
bezpečným před pomstou. Tam žil celý rok, spoléhaje
se, že ho nikdo nenalezne. Ale přepočítal se velmi.
Němkyně
Jeltschová
Šperk
Makedonec
Řek
Turek
Dimitra Stefan
Kodaň
ko
Švédsko
Lund
Pittsburg
ame
Makedonie
Řecko
Amerika
Virginie
New York
4
article
Zasloužená pomsta jej zastihla neočekávaně. Jakýs
Makedonec, jehož rodinu byl zničil, udav jeho otce
falešně Trukům, že podporuje povstalce, zastihl jej na
cestě za městem a zastřelil jej na místě. Jiný pak Ma-
kedonec unesí téhož dne jeho syna. Jak že všeno
vysvítá, sledovali oba Makedonci neunaveně jeho sto-
pu, by se na něm pomstili. Doposud policie se marně
namáhá, nalézti oba Makedonce, neboť nežili před
tím v Pittsburgu a přijeli tam na krátký čas výnradně
k onomu účelu. Událost ta způsobila mezi všemi Řeky
v Americe poplach a strach, neboť velká čásť jich nemá
čistého svědomí. Bezpochyby nenalezne policie vraha,
neboť veřejné mínění stojí na jeho straně a považuje
vraždu za zasloužený trest. Rekové jsou totiž v Ame-
rice méně oblíbeni než židi a jejich jednání v Make-
donii se všeobecně odsuzuje. Proto se pokoušeli zaří-
diti v různých městech filhelenské spolky, ale vzdělaní
lidé nedali se omámiti a pokusy ty se nezdařily.
= Velká krádež klenotů. Z Paříže se oznamuje:
Těchto dnů skryli se zloději v domě, kde se nalezá
klenotnický krám. Když vše utichlo, vybourali
z chodby do zdi otvor, jenž byl dosti veliký, aby
se mohli dostati dovnitř krámu. Pak vypnuli elektri-
cké poplašné přístroje a dali se do práce. Sebrali
do připraveného vaku: perly, drahokamy, náramky,
hodinky atd. v ceně 200.000 fr. Pak otevřeli dvéře
vedoucí na ulici a proklouzli úzkým otvorem pod že-
leznou roletou, jež nebyla spuštěna až k chodníku.
Makedonec
Řek
Reková
Truk
Ma
Pittsburg
Amerika
ame
Paříž
5
article
Po zlodějích není dosud stopy.
= Nová sekta. Z Belfastu se oznamuje, že v se-
verním Irsku koná horlivou propagandu nová nábo-
ženská sekta nazvaná „poutníci sv. Jana Křtitele“a
získává četné přívržence. Při tom jest obrácení
k této sektě dost nepříjemné, neboť misionáři pono-
řují nové přívržence až přes hlavu do studené vody
řek. Vypravují svým přívržencům, že je to nezbytno.
Na rozdíl od ostatních sekt, vzniklých v poslední
době, jež kladou značnou váhu na peníze, odívají se
poutníci sv. Jana Křtitele chudobně, žijí co nejstříd-
měji a při svých schůzích nevybírají příspěvky. Za-
kladatel sekty, jakýs Croney, pravil ke zpravodaji
„Daily News“. „Kristus byl chudý a proto i my
chceme býti chudí, neměl pevného bydliště a protož
i my chceme býti bez pevného bydliště. Nařídil
svým apoštolům, aby žili jako on žil a proto chceme
i my takto žíti.“ Sekta, jež rozeslala velký počet mi-
sionářů do Anglie, Skotska a Ameriky, zdá se býti
rázu komunistického. Aspoň jest majetek misionářů
společným majetkem. Uvnitř sekty netrpí se, rozdílu
stavů a oslovují se navzájem svým příjmením.
Křtitel
Kristus
Belfast
Irsko
Anglie
Skotsko
Amerika
Daily News
7
article
Zemřelí v Praze.
Praha
8
article
Dne 13. října 1904: Volejník Václav, dělník,
62 roky, 278—II. Šlerova Emilie, dcera švadleny, 11
měs., 216—V. Straus Bohumil, syn posiuhovačky, 16
roků, 244—V. Beneš Tomáš, hostinský, 44 1., 235—VII.
Lukáš František, obuvník, 51 rok, 16—VIII. — U Mi-
losrdných bratří: Bartoň Ladislav, sklepník,
32 roky. — U Milosrdných sester: Glücková
Marie soukromnice, 78 roků. Pařík Bohumil, zámečník,
15 roků. — Ve všeobecné nemocnici: Finger
Jan, syn horníka, ? roků. Krumpos Jan, posluha, 59
roků. Svobodová Marie, manželka rolníka, 35 roků.
Dne 14. října 1904: Hellerová Rachel, man-
želka krejčího, 75 roků, 586—I. Grodl Jan, místodrži-
telský úřadník, 26 roků, 766—I. Kalousová Anna,
manželka mlynáře, 32 r., 314—II. Steffenová Alžběta,
manželka installatéra, 64 roky, 326—II. Klemperová
V Straus
Bohumil
V Beneš
Lukáš František
Bartoň
Ladislav
Krumpos
Svobodová
Marie
I Grodl
Jan
I Kalousová
Anna
Klemperová
Volejník Václav
Šlerův Emilie
Glücková Marie
Pařík Bohumil
Finger Jan
Hellerová Ráchel
Steffenová Alžběta
9
article
Františka vdova, 83 roky, 1082—II. Krodl Filip, listovní
v. v., 80 roků, 1494—II. Dušková Kateřina, manželka
truhláře, 46 roků, 1541—II. Mareček Josef, býv. ce-
stující, 40 roků, 227—V. — U Alžbětinek: Schin-
dlerová Josefa, manželka lesníka, 53 roky. — Ve
všeobecné nemocnici: Laurych František,
kočí, 30 roků. Vorreithová Cecilie, 36 roků.
František vdova
Dušková
Mareček
Josef
U Alžbětinka
Vorreithová Cecilie
Laurych František
10
article
Král. české zem. divadlo v Praze.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
Ve středu 19. října.
O 3. hod. odpoledne.
Stará historie.
Hra o jednom dějství. Dánsky napsal Johannes Ma-
rer. Přeložil K. Dušek. Režisér Jaroslav Kvapil.
Anglicky snadno a rychle.
Komedie o jednom dějství. Francouzsky napsal Tri-
stan Bernard. Přeložila Vilemína Nováková. Režisér
Karel Mušek.
Slušnost.
Veselohra o jednom dějství. Rusky napsal V. V. Bili-
bin. Přeložil F. J. Matěcha. Režisér Florentin
Steinsberg.
Ve středu 19. října.
6. hra v předpl.
(2. čtvrtka.)
Po prvé:
EVANGELISTA.
Hudební drama o dvou dějstvích. Napsal Vilén.
Kienzl. Přeložil Pavel Nebeský. Hudbu složil Vílém
Kienzl. Dirigent František Picka. Režisér Robert
Polák.
Začátek o 7. hod.
Konec po 1/210. hod.
Po prvním dějství přestávka.
Král
ma
K Dušek
Kvapil
Bernard
Nováková
Karel muška
F J Matěcha
Steinsberg
Pavel Nebeský
Kienzl
Picek
Robert Polák
Praha
Dánsko
Rusko
národní divadlo
11
article
Lidové divadlo „ Urania“ v VIl. části Prahy.
Lidové divadlo „ Urania“ v VIl. části Prahy.
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
Ve středu 19. října.
Začátek o 7. hod.
Původní novinka. Po třetí-
Silou lásky.
Pokus o třídílnou povídku ze svatých zpěvů, mlha
snů o 4 jedn. Napsal Jar. Pohan. Režisér V. Spurný.
(bliže Palackeho
mostu).
Začátek o 7. hod.
Ve prospěch Mary Groszové.
Bludná Hollanďanka.
Komická operetta o 3 jedn. Text napsali Bernard
Buchbinder a Josef Vattke. Přel. Josef Kubík. Hudbu
složil K. Weinberger. Režisér Josef Kubík.
Pohan
V Spurná
Maro Grosz
Buchbinder
Vattke
Kubík
K Weinberger
Praha
lidový divadlo
12
article
Arena na Smíchově
Arena na Smíchově
Ve středu 19. října.
Smíchov
13
article
Pištěkovo lidové divadlo vnoreck
Pištěkovo lidové divadlo vnoreck
na Krá!
Ve středu 19. října.
Začátek o 7. hod.
Lidové představení při malých cenách.
Po druhé
Osudný mane v r.
Veselohra ze života vojenského o 4 jedn. Napsal
Luděk Archleb.
Archleb
Pištěkův lidový divadlo
14
article
na oběd a potom abychom jeli s nimi, ale babička se
omluvila, že by ji to příliš unavilo, že pojedeme přimo
z našeho domku.
Nevím vlastně, co se stalo. Před několika dny, po
snídani, měla babička nějaký záchvat mdloby. Strašně
jsem se polekala, služka běžela pro lékaře. Vzpamatovala
se, když přišel a poslala mne hned z pokoje, zůstala
s ním sama, ani Hepzibu tam nenechala. Zdržel se ná-
ramně dlouho a když přišel dolů, díval se na mne nějak
podivně a řekl:
»Babičce jest již dobře, můžete k ní jíti; myslím,
že si přeje odeslati nějaký telegram, vezmu jej s sebou.«
Potom chtěl mluvit s Hepzibou a já jsem rychle
běžela nahoru k babičce. Seděla zcela vzpřímena jako
obyčejně; až na ten zamodralý nádech kolem úst zdála
se býti jako jindy. Musila jsem jí podati blanket pro
zahraničné telegramy; psala dlouhý telegram, rozvažujíe
nad slovy, ale nikdy žádné neměníc. Složila to a řekla
mi, abych si vzala od Hepziby peníze a odevzdala vše
doktorovi. Její oči hleděly ještě hrději než jindy, avšak
ruka se jí trochu chvěla.
Zmocnil se mne nejasný pocit strachu, kťerých mne
již od té doby neopustil. I když jsem nejvíce nadšena,
vzpomínajíc na své plesové šaty, jako bych cítila jakýsi
stín vzadu.
Včera obdržela babička telegram a řekla mi, že
můžeme očekávati markýza de Rochermont večerním vla-
kem, jako obyčejně a skutečně přijel v šest hodin. Po-
zdravil mne nějak obzvláště dvorně a učinil mi poklonu.
Já tomu vůbec nerozumím, ještě nikdy nepřišel tak časně
(jest teprve květen). Co to vše znamená? Babička mne
poslala ihned pryč z pokoje a obědvali jsme až v osm
Rochermont
15
article
jak Hepziba říká, »schází kolečko«. Konečně jsem se do-
stala odtud. Roy štěkal radostí, když jsme se vydali
k domovu.
Neušli jsme ani sto kroků, když jsme potkali Mr.
Gurrage, vracejícího se z vyjíždky. Nedal jinak, než že
se vráti a půjde se mnou; řekl, že má »čertovskou
smůlu« — užívá strašných výrazů — že byl prvč, když
jsem přišla a abych šla laskavě pomaleji, jinak že do-
jdeme brzy k domku a on si chtěl se mnou pohovořit.
Já jsem si prostě hrdě vyšlapovala dále. Nevím, proč
lidě chtějí s někým mluvit, když člověk nestojí o roz-
mluvu s nimi. Nebyla jsem nijak příjemná, ale on ho-
vořil sám. Vyprávěl mi, že náleží k dobrovolnému sboru
jízdy a že jsou to »veselí kumpáni« a že budou brzy
pořádati ples v Tilchestru — to jest nedaleké krajské
město — a že musím dovolit, aby mne jeho matka vzala
s sebou. Bude to ve prospěch oddilu dobrovolníků, kteří
jdou do jižní Afriky.
Ples! Oh! Já bych šla ráda na ples. Jak by to
asi bylo hezké, míti na sobě bílé tylové šaty a tančit
celičký večer. Dovolila by mne vůbec babička? Oh!
tak mi srdce tlouklo. Avšak náhle přišla ledová sprcha
— nemohla bych jít s takovou osobou jako je Mrs. Gur-
ragová. To bych raději zůstala doma, nežli to.
Když jsme došli ke vrátkům, dávala jsem mu s bo-
hem a podala jsem mu dva prsty, on však se nedal
nijak zastrašiti, uchopiv mne za ruku, děl:
»Ale neposílejte mne pryč, chtěl bych vejíti, podí-
vati se na vaši babičku.«
Tu jšem nemohla nie dělati — a on šel za mnou
do domu a do přijímacího pokoje.
„Ledová kra“.
Hepziba
Roa
Gurrage
jižní Afrika