1
masthead
V Praze, v sobotu dne 15. října.
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
5
article
Válka.
Válka.
Bitva u Jentaje.
Z Berlína, 15. října. »Tagblattu« sdě.
lují z Petrohradu: Ruský útok se ne-
zdařil. Pravé a levé křídlo měly
patrně velké neúspěchy. Ve středu
v noci Rusové ztrativše 30 děl, ustoupili až
k řece Leahe. Na levém křídle, zdá se, jsou
generálové Rennenkampf a Kaštalinský odraženi.
Ústup k Mukdenu počal.
Z Londýna, 15. října. Z Tokia ozna
mují předevčírem večer: Dosud konal se boj
toliko s první řadou nepřátel; tito nevyslali
dosud reserv do boje. Reservy, čítající 5—6
divisí, nalezají se 8 mil severně od Mukdenu.
Důstojníci generálního štábu tvrdí, že dojde
v nejbližších dnech k veliký
událostem.
V Londýně očekávají se s napjetím zprávy
jaký osud potkal vojsko, které jes
pravou armádou japonskou od-
říznuto.
Z Londýna, 15. října. Maršál Ojam
telegrafoval zdejšímu vyslanci japonskému: Ve
středu byly u Benziku odraženy
všechny ruské útoky. Večer začali Ru-
sové ustupovati a ráno naše vojsko jalo
se je pronásledovat. Obkličovací ma-
névry naší jízdy přispěly podstatně k dobrému
výsledku a vývoji situace v této krajině. Střed
a levé kolony našeho pravého křídla obsadily
důležité výšiny a vykonaly úspěšné útoky na ne-
přítele. Operace celé armády pokra-
čuje uspokojivě. Nepřítel je za-
tlačen z četných míst, strategicky
důležitých. Levá armáda obsadila Šahopu
a několik jiných důležitých posic. Naše posily
přicházejí neustále do Jentaje.
Rus
Rennenkampf
Kaštalinský
Ojam
Šahopa
Berlín
Petrohrad
Londýn
Tokio
Mukden
Tagblatt
mil
6
article
Z Tokia, 14. října. (C.-B.) Maršálek
Ojama oznamuje o bojích, jež svedeny byly
dne 12. a 13. října: Směrem k Bensiku byly
ruské protiútoky dne 12. října veskrze o d ra-
ženy. Ježto nepřítel večer ustoupil, z ahá-
jilo naše vojsko dne 13. října za
svítání protiútok. Bokové pohyby naší
silné jízdy, vedené princem Kaninem, přispěly
značné ku příznivému vývoji situace. Střednía
levá kolonna naší pravé armády pokračo-
valy v útoku a zmocnily se důle-
žitých výšin. Střední armáda pro-
vádí dále s úspěchem svoje ope-
race. Nepřítel byl jí z několika
strategicky důležitých posic za-
tlačen. Levá armáda útočí na Šahopu
její okolí a obsadila tam již několik bodů. Do
Jentaje docházejí stále naše po-
Z Petrohradu, 14. října. »Berl. Tagblattu«
se telegrafuje: Až doposud neměl útok Ku-
ropatkinův žádného úspěšného výsledku
Ačkoliv ve středu bojováno po celý den s ne-
smírnou urputností, byla ve čtvrtek bitva s no-
vou energií zahájena. Japonský hlavní manévr
spočívá v tom, že za noci počínají si daleko
útočněji nežli Rusové, kteří pokládají noc za ja-
kýsi odpočinek. Tímto způsobem ztrácejí Rusové
v noci, čeho přes den získali. Jak se zdá, zá-
leží plán Kuropatkinův v tom, zničiti spojení
mezi oběma armádami japonskými u Bensiku,
zahnati Kurokiovu armádu mezi silné posice ru-
ské a tím způsobem ho zaskočiti. Doposud ani
z úřadních ani ze soukromých zpráv nedá se
souditi, zdali se mu to daři čili nic.
Ojama
Kanin
Berl
Rus
Kurokiův
Tokio
Bensika
Petrohrad
Bensik
8
article
Boje o Port Artur.
Z Londýna, 15. října. Z Říma došla
zpráva z Port Arturu, že Japonci dobyl
plosledních pevností kolem Por
Arturu a že nyní obléhají vla st n
obvod města. Zpráva, která je ovšem vo-
jensky nesrozumitelná, v této formě poslána do
Londýna.
Bezdrátný telegram generála Stesslja byl
dle zpráv římských listů Japonci zachycen. Byl
adressován ruskému konsulu v Čifu. Stesslj
ohlašuje, že zásoby uhlí a stře-
liva jsou vyčerpány. Všechny zprávy
Artur
Japonec
Stesslja
Londýn
Řím
Port Artur
9
article
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
am je též redakce
a expedice.
Praha
10
article
z Port Arturu do Říma došlé souhlasí v tom,
že pád pevnosti je zcela blízký.
Admirál Togo v poslední době dostal 37 nových
těžkých oblehacích děl.
z Tokia, 15. října. Od úterka Ja-
ponci střílejí na přístav portar-
turský. Válečná loď »Peresvět« zasa-
žena 10 kulemi a po dlouhou dobu hořela.
»Retvizan« pokusil se vyplouti, musil však
obrátit. Rusové opevňují rychle pev-
nosti liaotešanské.
Baltické loďstvo.
Z Petrohradu, 15. října. »Novoje
Vremja« uznává obtíže plavby východomoř-
ského Ioďstva a praví: V dějinách námořních
válek jsou četné případy, ve kterých méně po-
četné a nikoli veskrze dobré loďstvo obratným
vedením potřelo nepřítele. Rožděstvenskij má
všechny žádoucí vlastnosti vůdce: možno klidně
čekat jeho dostavení se na bojiště a další vý-
voj věcí, zvláště až posílen bude loďstvem vla-
divostockým a portarturským.
(Ostatní zprávy viz na 3. straně.)
Artur
Retvizan
Rus
Rožděstvenský
Řím
Togo
Tokio
Petrohrad
Novoj Vremja
11
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
K situaci.
Z Vídně, 15. října. Listy zabývají se skon-
čeným zasedáním sněmu království českého.
»Neue Fr. Presse« hude svou starou pí-
seň: »Žádná říšská rada, žádný če-
ský sněm.« »Čechům bylo způsobem drasti-
ckým ukázáno, k jakým důsledkům vede ob-
strukce na říšské radě. Budou-li i na dále ru-
šiti poslaneckou sněmovnu říšské rady, bude
také po sněmu českém, potom nebude žádné
nápravy financí, žádných rozprav a žádných
usnesení o nouzi a věcech hospodářských. Po-
tom uváznou četné záležitosti správní, náležející
do právomoci sněmu. Potom však oderváno
bude také sněmu českému státní právo, nebot
pak nebude státoprávních adres. Nebude také
živoucího zemského sněmu království českého
proti mrtvé říšské radě. Čechové budou musít
přestati na tom, stříknou-li trochu udavačského
Neue
Čecho
Vídeň
Francie . Presse
12
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Na vojnu?
Bořek Nětýn.
Po venkově je živo, rekruti vypravují se
na strastiplná léta do kasáren. Ještě jen málo
dní a zamění pohodlný občanský kroj za těsný
stejnokroj vojenský. Někteří jdou na celá tři
léta, někteří pouze na osminedělní výcvik. U nás
si ještě zabouří c svatováclavské pout: a po té
hajdy do Brna. Matky, sestry, babičky, tetičky
si zapláčí, tatík si vzpomene, jak bylo, když
sám rukoval, staří válečníci, kteří musili ještě
na devět i více roků pěšky do Uher nebo Sedmi-
hradska, zase budou hubovat na ty ženské, že
řvou, jakoby Pepek nebo Francek šel rovnou
do patálije, a on zatím se už na Vánoce přisype
na „vorláb“. Hoši si zanotují veselou, dají
kufříčky na ramena a provázeni upřímným po-
žehnáním celé vesnice, vyrazí na nádraží.
Tam je čilo; sejdou se rekruti z celého
okolí. Dragouni, pěšáci a myslivci jedou do
Brna, zeměbranci a dělostřelci do Olomouce.
Úřadníci mají co dělat, aby se to nepopletlo,
protože chlapcům je železnice jako železnice;
však je také roztřiďují podle vojenských čepic.
Na každé stanici přistupují noví vojáci, veselí
a bez starosti, co jim vojančina v budoucnosti
bolestného asi podá. A kde také smutek! Jeden
jediný čtverák ve vagonu rozdělá devadesát de-
vět smutných. „Te, Franckó tam, nebo, jak je
ti, ke kerém rukuješ a vodkaď seš, te bes, mě-
slim, néradš sebo he maminko, kókáš, jak do
prázné sklinké,“ našel si veselý zarmouceného
* už ho nepustil, až rozveselil. Na příští stanici
vykukují z oken, smějíce se a volajíce na nové
soudruhy. „Osmáci“) sem, šak se sem vle-
) od 8. pěš, pluku.
Bořek Nětýn
Pepek
Francek
Franckó
Brno
Uhry
Olomouc
13
article
zeme ... a matičko, neplačte, deť nám tam bode
veselo, je nás, jak mako.“ A už vtáhnou přítele
do vozu, spustí pěsničku, zajuchají si... Vlak
se hne, a matičky přece veseleji hledí za vla-
kem, dokud nezmizel v zátočině. Jsou bujní naší
chlapci, ale srdce dobrá, neopustí se, druh druha
V Brně na nádraží, jak o jarmarku, jen že
samé vojsko. Staří vojáci čekají kamarády
z domu, kteří něco také jemu přivezou, za to
dají těm „uchům“ praktické pokyny. Šarže jako
lvi koukají po čepicích své barvy a chytají je
do transportu. Jsou velmi laskaví páni kapráli,
čenichají peníze a něco na zub; na hrubství je
dost času, až „bundáš rekrutská“ nebude ničeho
mít. — Pálenější rekruti vojenskou čapku scho-
vají před Brnem, kufřík dají k vrátnému na ná-
draží a ještě si den nebo dva svobodně město
prohlednou. Až překročí práh kasáren, je
beztoho na šest neděl po svobodě, u dragounů
ještě déle, až si ostruhy zaslouží. Transport vede
poddůstojník do kasáren. Divná podívaná na ně.
Různé kroje, různé tváře, samí zdraví, statní
hoši jarým tempem kráčejí po ulici do trpkého
neznáma. Cítí už na sobě tíhu železné discipliny,
ale jdou oddaně. Mnohý ještě cestou zatouží na
ckamžik po zlaté svobodě a chce „vzíti roh“,
ale ten v zadu uniformovaný už nepustí. „Po-
čkej, až v kantině, budeme tam hned, zavedu
tě,“ zabručí mu do ucha a strčí zase do řady.
— Tam jiný transport, bez vojáků. Sebrali se
podle červených čepic sami a vydali do dra-
gounských kasáren v Králově Poli. Ti jsou vese-
lejší, netíží jich ještě disciplina, zpívají, smějí
se, zastavují v hospodách. Za čtyři hodiny do-
stali se přes Novou ulici konečně před kasárna.
Zdi jejich účinkovaly. — Zpěv ustal, smích
ztichl, noha nějak těžkne, oko udiveně sa dívá
na zamřížovaná okénka tamhle v přízemi. „La-
potěší.
Brno
14
article
pák“, šeptají ústa, a mlčky vkrádá se jeden z
druhým do rozevřených vrat — — —
Na dvoře kasáren ujme se nováčků nějaká
stará vojna a zavede je nejdříve do kantiny,
kde je veselo. Kantinský je připraven, není první
rok v obchodě; ví, že rekruti mají peníze, že
jsou štědři i k sobě i ke starým vojákům. Ostatně
ven nesmějí, jsou poukázáni na zásoby v kan-
tině. Tak chvíli na dvoře jsou, kde je dělí ke
škadronám, vyzvídají vzdělání, honí od Petra
k Pavlovi; chvíli v kantině, kde je ta vojna nej-
lepší, obzvlášť večer do zatroubení. Po té noc
v barákách, bezesná, plná teskných vzpomínek
na pohodlné lůžko domácí. Ráno noví rekruti,
nové seřaďování, menáž po stájích a po dvoře,
kantina, a tak to jde několik dní, až po odvodu
novém dostane „ucho“ kroj a výzbroj a stane
se dokonalým vojákem. Už je tam, a nikdo mu
nepomůže; sedí večer na „štrozokú“, vzpomíná
doma na zálety a notuje: „V letošním roce naší
mladosti zbaveni jsme svobody, jako ryba bez
vody.“ A ta cesta na vojnu zdá se mu posled-
ním veselým dnem, v jeho životě, ten slamník
rakví, kasárna hrobem. Dívá se po kamarádech,
čeká slovo útěchy, ale ticho všude; jenom staré
vojny zdravě spí, nováčci pod dekami ani ne-
mukají, obírajíce se svými myšlenkami. Do smrti
se nezasměju, zašeptá si a před očima jeví se
strašlivá číslice 360 dní — třikrát.
Ale za týden uplynul stesk, slamník změkl,
kasárna stala se přívětivější, a večer po denním
cvičení světnice otřásá se smíchem, veselostmi,
hlavně tam, kde šarže jsou hoší intelligentnějřa
a lidštější. Do smrti se tolik nenasměju, opra-
vují se hoší, a cesta na vojnu zdá se jim zestou
do veselí.
Přeji všem hochům, aby poslední věta jim
byla pravdou!
Petro
Pavel