Ročník XXXXVI.

V Praze, v úterý 7. května 1907.

Číslo 125.

Na ranní a odpol. list, přodplácí set v Praze v adninistn nbseo s dvojí donáške rrt l aa ve nllalkáe a nbíe . rostont nk. . . s drojí vlsnlio n:: kei

NARODNÍLIS

V drobném proueji ranní číslo o sobě . . . odpoledni. ve slialkách na vonkor ranní člo. . . . . . . . a h odpotední 1nseraty plau se hotově sapřea Přodplacení a insen slrace v karisn ndpslnl Tan nachárejí se též redsle Gslirna a erpedice „ Národnich Listt- Bskorlvy so srvrac

Dohoda Chorvatů s Maďary. Staré naše přísloví, že »nouze naučil Dalibora housti«, potvrzeno již nejednou v dě- jinách říše rakousko uherské v ten smysl, že nám Slovanům nebylo se strany vlád vídeň ských ani peštských jakživo v ničem povo leno a polepšeno z dobré, svobodn a spravedlivé vůle, nýbrž vždy toliko z tísně a donucením okolností zevnějších jakmile pak vládnoucím poněkud otrnulo. že se jim opět nechtívalo plniti, čeho nám v době nouze přislíbili, ale že dokonce i zá- konův zakladních nedodržovali a rušilia když jsme my oklamaní proto se rozhořčil a k rázné protestaci povstali, tu že nás z to všemožnou persekucí oblomiti a zdolati hledívali. Příkladem přímo klasickým jest tu za paměti naší politická zkušenost národa — chorvatskosrbského v troj- jediném království na Sávě. Když Maďaři domáhali se v letech šede- sátých minulého století své nynější samostat- nosti státní, když jim tedy bylo zle, podával Deák Chorvatům bratrsky »bílý list« aby na nej napsali veškerá svá přání státoprávní národní, a věřili, že jim je Maďaři poctivě vyplní, budou li jim jen Chorvatě dobrými sousedy a přáteli proti Vídni. Nouze učila tu maďarského Dalibor výborně housti. Chorvaté byli uneseni slad- kostí maďarské písně a tak došlo k vy- jednávání a dohodování se svobodného ná- roda chorvatského se svobodným národem maďarským na zásadě vzájemné rovnosti.

Avšak jedva Maďaři r. 1867 dosáhi svého cíle, jedva měli své národní minister stvo, svou ústavu a svou korunovaci ze dne 5. června 1867, již nevyjednávali s Chorvaty o vyrovnání tak poctivě na základně o ba- polné, naprosté rovnosti, alébrž bezky lstivě jako silnější se slabším a dle toho dopadl vyrovnací zákon ze dne 28. září 1868, poskvtující na pobled Chorvatsku zcela slušnou svézákonnosta samosprávu ve věcech domácích, zaru čující rovnoprávnost jazyku chorvatskému s jazykem maďarským tak, že chorvatština zavedena i jako jazyk velení zemské obrany chorvatské: avšak zjednávající nicméně v po- litických věcech nadvládu Maďarům. Ne bohidejž by aspoň tento základní zákon úmluvy chorvatsko uherské byl býval se strany vlád maďarských zachováván. Avšak stačí připomenouti toliko jména: Koloman Tisza a bán Khuen Hederváry, aby vyvstala před očima pamětníků celá ta zrada pod vodná, jakou t. zv. »liberální« vlády peštské po desítiletí šlapaly základní zákon vyrovnání z r. 1868 v Chorvatsku nohami, oloupivse pověstným volebním řádem národ o sprave- dlivé zastoupení a tyranisujíce jej maďaron- skou, zvrhlou byrokracií, až dohnali jej najednou k zoufalé obraně zdeplané rovno- právnosti jazykové a nejprimitivnějších práv národních jako ústavních. Bůh suď, jak dlouho bylo by ještě toto sveřepé mada- ronské hospodářství Chorvaty krušiloa týralo, kdyby nebyl rokem 1905 nadešel v Uhrách košutovský převrat; tu poznovu nouze nančila maďarské Dalibory husti a syn Košutův pojednou věděl, »kde sténá Chorvalsko«.

Koalice maďarská vedouc vášnivý svuj zápas proti absolutistické vládě barona Fe jérvára, nabídla ruku oposicí chorvatskéa přiměla ji, aby v dorozumění s Dalmatinci opravila své dosavadní názory na poměr chorvatsko uherský. Košut Ferenez sliboval Chorvatům i Srbům ve jmenu koalice ma- darské poznovu úplnou rovnost s Ma- ďary a smíření vespolek Chorvaté i Srbové znovu si dali říci. Proslulou resolucí rěckou z listopadu roku 1905 podali ruku oposici maďarské ke společnému s ní po- stupu proti Vídni za podmín- kou: že i v Chorvatsku budou zave dena svobodomyslná zřízení národní práva Chorvatů nebu- dou v ničem více rušena a de

ptána zvůlí maďarskou, nýbrž poctivě šetřena a plněna a ž Dalmacie připojena bude pomocí maďarskou ke trojjedinému království, jak to vyrovnání z r. 1868 výslovně stanoví. Výkonný výbor maďarské koalice uznal tato přání Chor vatů spravedlivými. Po převratu v Uhrách byl pak vskutku i maďaronský sněm chorvatský dnem 21 dubna 1906 rozpuštěn, z Pešti stihl rozkaz. že za nových voleb nesmí byrokracie čini nátlaku na voliče, čímž rázem nastal v Cho vatsku potěšitelný obrat: Panující dosu mocná strana maďaronská octla se v men šině, neuhájivši si než 34 mandátův, rakou- ská strana Starčevičovcův sklesla na 18 mandátův, za to koalice srbsko- chorvatská hned na ponejprv získala 32 mandáty. Zvoleni vesměs přívrženci aliance s Maďary. Pod dojmem tohoto voleb ního výsledku chorvatský ban Pejačevi ihned přesedlal, vystoupil z maďarské strany »národní« a členové staré vlády podali de- misi, načež po dlouhém odporu Vídně došlo teprv 30 července ke jmenování nové chor vatské vlády, ze samých přívrženců srbsko chorvatské koalice. Na to zahájen podzimem nový sněm chorvatský k vlastní veliké prác opravné. Mohlo se za to míti, že všickn upřímní vlastenci chorvatští pohřbí tu své strannické podjatosti a nechuti, aby svo ným úsilim co nejrychleji znovu vybudoval pobořenou ústavní svobodu Chorvatska. Leč nešlo to, jak bylo žádoucnol

Neboť strana srbsko-chorvatské koalice nemajíc sama o sobě většiny,a nechtíc se potřísniti spojenstvím s kompromi- tovanou stranou maďarskou, jedva že mohla prosaditi volbu pouhé sněmovní komise, jez má vypracovati nový volební řád, pak za- kon o čistotě voleb, obnovení porot pro ti- sková provinění a zatímný rozpočet státní na letošní rok. Ve všem ostatním snahy její ha- ceny a zmařeny obstrukcí rakouské menšiny Starčevičovcův, zásadně úporných kazdékoliv dohodě s Maďary a toužících po »Velikém Chorvatsku« na vzdory Uhrám.

Vůči tomuto odporu potřebovala stran srbsko-chorvatská nezbytně mravné posily. aby o nastávajících četných volbách doplno vacích, způsobených deroutou bývalé vládní strany maďaronské, získala své politice dů- věru národa a vydobyla tolik mandátů, by dosáhla ve sněmovně záhřebské většiny. Této mravné posily mohla pak nabýti samozřejmě pouze tím, když by mohla národu dokázati. že její naděje v poctivost Košutovců nejsou pošetilé. A tak jala se naléhati na otálející M ďary, aby dostáli svým slibům. Chorvatsk bán hr. Pejačevič, předseda sněmu chorvat ského Medakovič a 13 poslancův srbsko chorvatské koalice pospíšili do Pešti, aby maďarským ministrům a zástupcům koalie maďarské předložili chorvatské stížnosti vytčené ve dvanácti bodech. Tři dni trvalo pilné vyjednávání v Pešti a výsledek jeh jest následující Otázky státoprávní byly z pora předem vyloučeny a ponechány n pozdější dobu, až vláda uherská bude hotov s vyrovnáním rakousko uherským. Ú s pě ch Chorvaté docílili v otázce ja z y kov Uherská vláda uznala, že sněm cho vatský má právo stanoviti úřadní názv chorvatských obcí a tyto čistě chorvatsk názvy budou umístěny na předním místě na železničních s tanících, v tiště- ných seznamech stanic, jakož i na poštách a telegrafních úřadech. Vse- chny poštovní a telegrafní tiskopisy budou nyni maďarsko chorvatské, železniční ú řad- níci musejí ve vnější službě užívati na chorvatském území také jazyka chorvatského, honvédské ministerstvo musí s chorvatskými domobranci jednati v chorvatském ja- zýku. Aby bylo postaráno o chorvatský do- rost poštovního úřadnictva, rozmnoží se po čet stipendií pro chorvatské aspi- ranty z 10 na 30 Vyhověno také přání

aby místa u lesnických úřadů za- dávala se příště jen chorvatským příslušní. kům, kdežto nyní 90 procent těchto mí st mají příslušníci uherští. Konečně pěkného úspěchu docílili Chorvaté i v oboru průmyslovém, neboť uherská vláda se zavá- zala podporovati chorvatský průmysl stejně štědře, jako uherský a lihovarům chor- vatským zaručen náležitý podíl z kontingentu. Jakkoliv se Maďaři právě nepředali, tož nicméně přece odstraněny nejurázlivější ne- spravedlivosti a křivdy roztrpčující duši ná- roda chorvatského a poměry v Chorvatsku utváří se v příčině národní podstatně ute- šeněji. Dosaženo zatím jen splátky na velik dluh, ale i ta splátka má svou poměrnou cenu, neboť v zásadě musili rozhodující kruhové maďarští konečně přece jen uznat národ chorvatský za rovnocenný a rovno právný národu maďarskému. Nyní asi do sáhne koalice srbsko-chorvatská při doplňo- vacích volbách potřebného počtu mandátův k většině ve sněmu, aby mohla provésti spravedlivou, národem vytouženou opravu bídného volebního řádu, což bude největší, ba jedinou zárukou pro lepší bu- doucnost Chorvatska !

Poslední soudcovské jmenování. (Z kruhů poslaneckých.) Poslední soudcovské jmenování v Čechác posuzuje se jak na straně české tak německé různým způsobem, kdežto na na ší straně nepři- znivé hlasy převládají, mísí se na druhé strane mezi projevy nespokojenosti dokonce hlas ví- tězný. Jest v zájmu naší věci, by česká veř j- nost byla zcela objektivně na základě s kuteč- ných poměrů informována, aby si mohl utvořiti správný úsudek o významu zmíněného jmenování. S naší strany žádá se, by obsazování soud- covské dělo se přesné dle statusu a z pů sobilosti žadatelovy, kdežto Něme naléhají na to, by do německých krajin byl jmenování toliko soudcové ně mec ké na- rodno s ti. Stanovisko naše opírá se o právní slv o dlouholetou praxi, což bylo výslovně uznánc i od vlády samé. S české strany bylo s důra- zem vládě sděleno, že by v tom případě, kdyby vláda vyhověla Němcům, a jmeno v al a je Němce do smíšených okresů s n meckou převahou, v pukl v Čecháe proti vládě nejrozhodnějsi odpor, který by měl patrný vliv na postavení českého poselstva v nové řišské radé. Při tom zcela rozhodně vysloveno od zástupeň českých poslanců, že na naší straně trvá se pevně na právním stanovisku výše vy- tčeném, že totiž při jmenování může po právu rozhodovati toliko pořadí statusu a způsobilos žadatelova.

Jak dopadlo nyní jmenování v VIII. tříde soudcovské? 16 míst ve třídě té v českých okresích bylo obsazeno přesně dle hodnost služební doby a kvalifikace uchazečů č es ke národnosti. Z 12 mlst v okresích převahou něm ckých bylo obsazeno celkem 11 a to Němci a 3 Čechy. Kromě toho bylo 50 adjunkto české národnosti povýšeno do VIII třidy personam dle jejich pořadí ve statusu s pone- cháním jich v posavadní působnosti. Z počiu toho působí 7 Čechů v okresích převahou ně- meckých. Není o tom sporu, že vláda snažila se vy- hověti co nejvíce požadavku německému, ab do německých okresů byli dosazeni soudcon německé národnosti, ale při tom nutno konsta- tovati, že vláda na pozadavek něme- cký výše uvedený nepřistoupila ani v zásadě ani ve skutečnosti. A tento fakt jest přílis důležitý, než aby směl býti z české strany přezírán! Jak vychází z vládního sdělení s jmenová- ním uveřejněného, neřídila se vláda při jmeno- vání pro soudy v německých okresích národ- nosti uchazečů, nýbrž jejich jazykovou způso- bilostí. Kromě toho byli k soudům v okresich a přovahou německého obyvatelstva jmenováni

3 Češi, z nichž 2 do jiných míst než tilo dosu působili Z těchto dvou okolnosti vychází, že vláda nepřistoupila na požadavek německý ani v prin cipu ani ve skutečnosti, neboť určitě prohtást že při jmenování kandidátů hodností nižších roz- hodovati bude naprostá jazyková z pů- sobilost (a nikoli národnost uchazeče) kromě toho 3 české soudce jmenovala do mi německých. Tvrdí-li se na české straně, že v pr ax vypadlo jmenování zrovna tak, jakoby byla ná- rodnost potentova rozhodující, jest to ovšem pravda, ale v právním ohledu jest v tom veliký, pro nás důležitý rozdíl. My tento rozdil musíme přesně vytknouti a pevně se ho drželi, neboť jest odůvodně ni vlády důležitým prostředkem k hájení našeho stanoviska pro budoucnost. My třebas jsme nespokojeni s výsledkem jmenování, jež tak velice Němcům vychází vstřie. chybovali bychom, kdybychom přiznávali, že prineip Němeů byl vládou uznán, neboť bychom tím posilovali stanovisko německé, které dosud dle právního stavu nezvítězilo.

Vláda jasně prohlásila, že při jmenování soudců pro německé okresy rozhodovala u ni toliko jazyková způsobilost kandidá- tova a to je veliký rozdíl od stanoviska Némeů, již naléhají, aby při jmenování byla rozhodnou toliko národnost uchazečova. Jiná jest ovšem otázka, zdali jazyková zpi- sobilost ve příčině němčiny byla u českých petentů správně posuzována a tu jsme u bola- vého bodu celé otázky. Na české straně jsou veliké pochybnosti o tom, zdali j u s ti č n správa a především president vrchního zem- ského soudu ryt. Wessely správně posuzoval znalost němčiny u českých kandidátů. Naopak, v kruzích soudcovských se zcela určitě tvrdi že čeští uchazeči, již jazyk německý výbor n ovládají, jsou od presidenta vrchního zemskéh soudu označováni, jakoby nebyli naprosto způ- sobili v ohledu jazykovém pro soudy s pře- vahou německé agendy. Soudcové, již ve vo- jenské službě a dlouholetým působením v něme ckých krajích osvojili si dokonate jazyk němnecký jsou-li české národnosti, jsou přes to kvalifiko váni jako nezcela způsobili pro úřadování v kra jinách německých.

My ovšem nejsme toho času s to, bychom toto tvrzení, z vážného pramene čerpaně, mobl v konkretních případech dokázati, ale postaráme se o to, by tato okolnost byla padrobně pro- zkodmána a aby v budodcnu taká křivdane mohla býti páchána. Jest ovšem věcí mravní zod povědnosti svědomí dotčených hodnostů, aby své posudký podávali na základě skutečných poměrů a ab se ned li snižovati za pomahače politickýei strannických aspirací. Z toho, co jsme uvedli, jest ovšem náš úsudek o výsledku jmenování na snadě. My nejsme spokojeni s posledním jmenováním, třeba jsme uznávali, že jmenováním 50 soudců česk národnosti do VIII třidy ad personam snažila se vláda zkrácení českého soudcovstva nahra- diti, ale dle pravdy konstatujeme, že Němeis svým požadavkem dosud nezvítězili a že jes na nás, bychom s největší rozhodnosti dále ba- jili své stanovisko, že při jmenování soudcov- ském rozhodovati má toliko status a způsobilos uchazečova. Ovšem naše obce a korporace měly by si z jednání na německé straně vziti příklad žárlivě pečovati o to, by do českých měst ne- byli dosazováni němečtí úřadníci často čestiny nedostatečně znali. Kdežto německé obecní re- presentace úzkostlivě starají se o to, aby pe jmenování byli respektováni jen němečti kandi- dáti, české obce jsou lhostejné a trpělivě sná- šejí, když se dosazují k úřadům osoby, jež sv němectví vyzývavě na odiv staví a při tomja- zyka českého ani dobře znalí nejsou

Politické zprávy domáci. V Praze, 6. května. (ŘIšské volby. Za týden, v úterý dne 14. t. m., nastanev všech korunních zemích rakouských zápaso

mandáty nové říšské rady, do níž se bude po- prvé voliti na základě všeobecného volebního práva. Toho dne půjde o 439 mandátů, nebot se bude voliti v Čechách 130 poslanců, na Moravě 49, ve Slezsku 15, v Buko- vině 14, v Doln. Rakousích 64, v Hor- ních Rakousích 22, v Solnohradech 7, v Tyrolsku 25, ve Vorarlbersku 4, ve Štyrsku 30, v Korutanech 10, v Kraňsku 12, v Gorici 6, v Istriji 6, v Terstě 5 poslanců. Mimo to v Dalmacii z 11 volebních okresů volby se budou toho dne konati ve 4 av Haliči v 18 venkovských okre- sich, které volí po dvou poslancích a dvou ná- hradnících, tedy 36 poslanců a tolikéz náhirad- níků. Ve středu dne 15. t. m. konají se volby v dalších třech volebních okresích dalmat- ských a dne 16. t. m. v posledních čiyřech okresích této korunní země. Dne 17. t. m. voli druhá polovina haličských venkovských okresů 36 poslanců a tolikéž náhradniků a 17 okresů městských 17 poslanců, celkem tody bude se dne 17. t. m. voliti 53 poslanců a 36 náhradníků. Druhá polovina haličských měst voli dne 23. t. m. 17 poslanců. Vzhledem k tomu, že ve všech volebních okresích po všech korunních zemích vystupuje více kandidátů, možno očekávati, že jen v meuší části okresů bude volba hned prvního dne pro- vedena definitiv ně. Ve větší části okresů rozhodne teprve u žší volb a, která se bude- konati ve všech korunních zemích mimo Hlalč ve čtyrtek. dne 23. t. m. V Dalmacil ovšem jen v prvých čtyřech okresích. Pro další tři okresy dalmatské užší volba stanovena na den 24. t m. a pro poslední čtyři okresy na 25. t. m.

Složité budou volby v Haliči. Tam ve- venkovských volebních okresích, zůstane-li prvá volba nerozhodnutá, připouští se druhá a po případě ještě třetí volba a po ní teprve, bude-li třeba, ještě volba u žš1. Pro prvou polovinu venkovských okresů haličských, jež volí poprvé dne 14. t. m., stanovena druhá volba na 21. t. m., třetí volba na 28. t. m. a u žsí volba na 4. června. Pro druhou polovinu ven- kovských okresů, jež bude voliti dne 17. t. m., stanovena druhá volba na 24. t. m., třeti vclba na 31. t. m. a užší volba na 7. června. Užši volba prvé poloviny městských okresů ha- ličských, jež budou voliti dne 17: t. m., bude se konati dne 24. t. m., a druhé poloviny, vo- líci dne 23. t. m., stanovena na 31. t. m. Dne 7. června budou tedy provedeny po- slední volby do nové říšské rady, která se ma- poprvé sejíti dne 18. června. Ze Záhřeba, 4. května. (Dojem výsled- ků peštské konference.) Výsledek vy- jednávání Chorvatů s uherskou vládou, ač je celkem skrovný, přijat veřojným míněním v Chor. vatsku přece s povděkem; nespokojeny jsou, jak se dalo očekávati, pouze orgány čisté strany práva, které jsou proti rěcké resoluci a tedy i proti srbsko-chorvatské koalici, jež resolucí při- jala za svou.

„Obzor“ zaznamenává jako potěšitelný fakt, že vládní kruhy uherské protí maďarskému tisku uznaly, že v Chorvatsku se neprovádějí základní zákony, obsažené ve vyrovnání z r. 1868, nýbrž že tam dosud panují režím starých vlád libe- rélních. Uherská vláda nahlédla také, že zakro- čení chorvatských poslanců bylo nutně, nemá-li býti přivedena ad absurdum dohoda mezi uher- skou a chorvatskou koalicí, opřená o rěckou resoluci. Politiku nového kursu, zahájená rě- ckou resolucí, měla nejprve negativný úkol, od- straniti starý system; pak teprve nastává druhý úkol, uvésti v platnost ústavní práva království chorvatského a upráviti poměr k Uhrám. Žádný z těch úkolů není ještě dokonán, ale oba šťastně zahájeny. Zlepšení poměrů v Chorvatsku utěšeně pokračuje; na konfereneích v Pešti započalo s odstraňováním křivd, páchaných v Cnorvatsku proti vyroynání a jest naděje, že sanace bude provedena do konce. Orgán srbské samostatné strany „Srbobran“ zavírá úvahu o peštských konfereneích slovy „To, čeho jsme nyni dosáhli, jest na všech způsob veliký krok do předu. Ani největší opli- misté neočekávali před rokem, že tak rychle bude možno rozřešiti třebas jen jedinou otázku

FEUILLETON. V Praze, 6. května 1907. (Ml ájo vý.) Matka Přiroda švihla zas svým kouzelnym proutkem: přes noc se zazele- naly trávníky, stromy pokryty šťavnatou zelení bilý kvě. pokryl třešně, jabloné a hrusně, ptáci se rozzpivali, lidé vyběhli do ulic a do poli ... všude veselo, miloučko, teploučko. Arci, nechala nás matička trochu dlouho čekati; mnozí již nyslili, že „z technických důvodů“ jaro „tento- kráte nepřijde“ — ale prišlo přec a dva dní již opravdu můžeme na Petříně a na Zofíně stopo- vati rychlé kroky vracející se Vesny. A s prvními květy vraci se stará starost: jak lenošit? Nám v dnošním shonu zbývá na lenošení trochu málo času, Svět se čím dál tim více amerikanisuje; v šíleném chvatu žene se každý za zivobytim, výdělkem, eti, slávou, svět- ským mamonem. Nikdo se arei nepřizná: tak máme dnes přes tisíc nezištných lidí, kteří se nabízejí nevděčnému národu za věrné zástupce na sněmu říše — vstáváte s obavou, aby vás někter; takový vbětavý muž nepřepadl na ulici, nezaskočil v kavárně, neoblehl v divadle: ten ubožák od rána do večera shání blasy, jako markýz de Corey v Postillonu z Lonjumenu. A máme tisíce poctivých obchodníků na burse: starají se neustále, jak by nám naše životní po- třeby co nejlevněji a nejlépe opatřili: smlouvají a přemlouvají až na krev: nejedí, nepijí, nespí; jejich nervy jsou telegrafní dráty; chvějí se e nimi a jako ony. Jednoho žene k šílonému chvatu zvuk zlata, druhého štve do únavy stupl nek kariéry — těžko tu hlásat evangelium le ností.

A přec — Emerson to správně poznal: spě- chati jest neslušně. Silný, sebevědomý „může čekat“. Je-li třeba rychlého jednání, má moderní člověk telegraf, telefon, automobil; věřte, že telegraf a automobil je mnohem demokratičtéjsí a svobodomyslnějši, nežli starý dostavník a do- pis; a věřte, že kůyž pan ministr obchodu zdra- žil telefony, přispěl značně k utužení demokrati- ekého ducha mezi námi; leckteré „nojuctivější blahopřání k velectěným jmeninám Vašeho Vy- sokoblahorodí“ zůstalo nevyřčeno — na telegra- mech beztoho již se dávno nečte. Jak směšně vypadají ty ofrakované deputace v bílých ruka- vičkách, s nahrbenými hřbety a medovými slo- vy: a jak energicky zní telegram: „X. Y. Víden. Žádáme Vaši Excelenci za okamžité zakročení. Z. Z. Lhota.“ Jak pohodlně se napsal — třebn v bačkorách a za kamny — a jak lacino poslal A hlavně — jak lacino je) Jeho Excelence vy řídí! Kos na papíry stojí vedle stolku. Ano, spěchati je neslušné. My Pražané vů- bec nespěcháme. Nespěcháme na pomník P lackého — také ne na Husův; nespěcháme n Velkou Prahu — ani na pitnou vodu; nespě- cháme na Odkolkovy mlýny — také ne na prů- lom u Klíčů: máme dost času. Ale lenošit přece- noumímo. Staří to uměli. Sliny se sbíhají v ústech, čteme-li u Horáce, jak za krásného teplého dne záhy odpoledne (tuk kolem 10 z rána) se uklidi se svým soudkem vina do stínu stromů, natáhi své znavené údy (teprv před hodinou vstal) poděl hrčícího pramene a radil Leukonoi, aby se ne- starala o zejtřek: nějak bylo, nějak bude — anebo psal Jeho Veličenstvu císaři Augustovi uctivé podání, že pro neodkladná zaměstnání jiná (a při tom se ani neušklíbl) odkládá loyalní básně až na dobu pozdější; aby Jeho Veličen- stvo laskavě prominulo ... Hlorác byl v lenošen mistr.

Ale i on byl pouhý hudlař proti Orientál- cům. My západníci jsme vůbec všichni hudlaři proti Arabu, Turkovi nebo Peršanu, jak ton zcela jinak dovede svému tělu pohovět nežli ny. Už naše postele jsou velmi neobratný vynález proti pohodlným divanům Orientálů; naše se- zení na všelijakých nástrojích, jako židlích, po- hovkách, křeslech, je přec hotovou torturou proti pohodlnému rozvalení Turka na měkkém koberci na zemi; naše ležení s novinami anebo knihou v ruce je vlastně těžká práce proti mo- slimskému snění, nečinnému a volnému ... Člo- věk teprve na Východě naučí se lenošit — a jen na Východě mohly vzniknout ty nádherné po- hádky a vyprávění, která nyní pořád ještě pracne přežvykují naši novelisté a dramatikové. Naši literáti nedovedou lenošit — jejich fantasie je proto brzo opouští; nemají otroka, aby mu po- ručili psát — musí tu těžkou práci konati sami. Ach — a čím krásněji venku, tím raději by člověk lenošil. Třebas jen jako Horác —a třebas jen se soudkem plzeňského, když nemáme vín falernského ani massického. A čerti vědí — slavní ouradové člověku každou radost zkazí: jeli alováku pres 24 let, musí volit nebo dáts

volit a potom v parlamentě buď mluvit neb prosit; a je-li člověk pod 24, musí se dát zkou- šet a na hloupé otázky dávat moudré odpovědi. Je to nelidské — periodu zkoušek položit n květen, červen a červenec; člověk by se přee radši potil v lednu, únoru a březnu. Nyni právě začíná perioda zkoušek první zkouškou slušného člověka dvacátého věku — písemní maturitou. Dělal jsem ji, jako každý slušný člověk, před pětadvaceti lety — a už tehdy říkali pokrokoví lidé mezi námi, že nej- déle do pěti let bude jistě zrušena. Snad bude zrušena za sto let. neboť můj kluk, už také maturant, zase začína říkat, že nejdéle do pěti lot... Zatím synáček jako jeho táta musí se nyní potiti podle všech předpisů organisační osnovy; přečtli jim paragraf, že se nesmí opi- sovat (ředitel, který jej četl hrobovým hlasem jako výrok svaté femy, professoři, kleří se k to mu tvářili strašně vážně, zemský inspektor, kte rému o tom přečtení podali zprávu, ministr. který to přočtení narídil... ti všichní opisovali. podle zrovna těch hrdelních paragrafů, jako nyní můj synátor a jeho soudruzi) a ro-pečetili před jejich očima neporušenou obálku. Napsali jin na tabuli théma, schválené veleslavnou zem- skou školní radou — a mladíci statečně psal

„O důležitosti řečtiny v moderním životě“ A psali a psali: chválili hojnost řeckých tvaro (vždyť jich tolik dostalo po dvojkách z aoristu plusquamperfekt, optativů a konjunktivů), boha tost řecké literatury (vzpomínali s hrůzou nati síce veršů Homěrových, ste. dramat Aischylo- výeh), důležitost toho vteho pro nynějšího mo- derního člověka... zajisté upřímně (vždyť lháti se nesmí) a s velikým nadšením (sic by se jim bylo pěkně vedlo u veleslavné!) A byli by nepo- chybně zrovna tak horlivě prcbírali, zrovna tak upřímně a nadšeně „Tu felix Austria nube“ , nebo „zásluhy Radeckého“, nebo „Vliv silur- ských vrstev na národní ráz český“ A po abiturientech dojde na kandidáty a kandidátky učitelství, na právníkr a mediky 2. 3., 4., 5. roku, na rigorosanty, techniky, kan- dídáty profesury, kadety, akadenky... a kdo by spočetl všechny ty, kteři v těchto teplých dnech jsou ex offo povinni potiti se dvakrát. Mnohý z nich má v hlavě poušť a jen řidké oasy; a má strach, hrozný strach, zdali ti vel- bloudi zkoušející ty oasy naleznou? ... Proty ubohé nešťastníky mohla by obec pražsk. zří- diti na Petříně nebo na Nebozísku zvláštní „alej vzdechů“ — tak od e—9 ráno jen jim přístup- nou a ostatnímu obecenstvu, hlasovacím právem obdařenému, uzavřenou. Ostatně večer 6—9 mohla by ji zas otevříti šťastným milencům a uzavříti nešťastnému ostetnímu p. t. pol siku, již ženatému nebo vdanému. Toto zbývajíci, hlasovacím právem obda- řené obecenstvo, již 24leté (arci jen mužského pohlaví) koná nyní také maturitu jenže opač- nou. Zde zkouší se nepřed ústně — a to jeánoho kandidáta sto examinatorů lidových. A zi týden čeká maturita písemní: lid bude musiti srými hlasovacimi listky ro-hodnouti o nobě sá n, zdali je zralý politicky — Ale o tom mají slovot tam nahore nad čarou.