Ročník Xl.

C. Budějovice, 14. března 1912.

Císlo Il.

Předplatné na celý rok . K 4.80 na půl roku . K 2.40 na čtvrt roku K 1.20 Německo rok K 5.48 Ostatní státy K 6.88 Vycházíi každý čtvrtek s belle- tristickou přílohou. Redakční uzávěrka v úterý večer. V drobném prodeji číslo 8 h.

JIHOČESKÝ ORGÁN ČESKOSLOVANSKÉ SOCIÁLNÍ DEMOKRACIE.

NOVÝ JIHOČESK

NIR Redakce, admini- strace a expedice Č. Budějovice, Dělnický dům. Úřet puštovní spořitelny č. 68.657 Insarty plati se při objednání. Majitelé XVI. a XVII. kraj suciálne demokratické urganisace vČarhách. Zadpavědný redaktar a vy a vatel Rlois Kři. Stížnosti na Permana Jan Dainický konsum Č. Budějsvice iskne knihuiskárn Edmund Janda Strakuni

Poznámky. (Budějovický pakt.) V poslední době začíná se o něm mluviti. Čím bližší zdá se možnost dělnosti zemského sněmu, tím akkutněji vystu- puje připravovaná možnost národnostní dohody v Č. Budějovicích. Od „Času“ až po bezvýzna- mné krajinské časopisy, všude vyskytují se ná- zory na připravovaný pakt. Zajímavo, že vět- šina denní a venkovské žurnalistiky stojí v zá- sadě proti paktu v Budějovicích vůbec. Z dl- vodů snadno pochopitelných. Pakt tak, jak je připravován, nebude dobrodiním a otázku ná- rodnostní na budějovicku vůbec ne- rozřeší. Protektoři paktu, zejména z české strany, vidí v něm sice ideální ochranu men- šin, ale zapomínají, že přijetím připravovaného zákona podvázána budou křídla padesátiletého vývoje českých posic v Budějovicích, které nyní mají být sešněrovány do určité škatulky, kde odsouzeny jsou k nehybné stagnaci ve chvíli, kdy stály zde nejpřirozenější podmínky rozvoje. To jsou fakta, zřejmá každému laikovi a dá se proto stanovisko mimobudějovické žurnalistiky chápati. Oficielní vlastenecká žurnalistika budě- jovická ovšem velkopansky okřikuje každého, kdo by chtěl o připravovaném paktu mluviti psáti. Budějovické vlastenecké Credo „Mič a věř- uplatňováno jest tak i ven. Pochybujeme však, že se tam vžije. — V paktě, který má býti zá- konem na dlouhou řadu let, nemluví se vč- bec o reformě volebního práva do obce, ačkoliv to jest otázkou jistě jednou z nejdůležitějších. Tím jest také dáno stanovisko sociální demokracie k celému projektu. Jest kraj- ně odmítavé a do důsledků dovedeme je uplatniti.

(Vídeňské obecní volby.) Českoslovanská sociální demokracie ve. Vídni kandiduje při na- stávajících volbách samostatně. Kandidátem ve všech okresích jest říšský poslanec s. Tomášek. Samostatná kandidatura je důsledkem sporu o formu odborových organisací, který dnes je bo- jem o samostatnost strany. „Dělnické Listy“ ví- deňské provázejí vyhlášení kandidatury násle- dujícími slovy: „Kandidatura tato má být a bude ž alo- bou českoslovanské sociálně demo- kratické strany dělnické k Interna- cionále, žalobou na neslýchané po- měry, jaké němečtí soudruzi zaved- li, na poměry, příčící se všem příka- zům a zásadám socialismu.“ (čenstochovský proces.) Macoch se svými kumpány odsouzen na řadu let do žaláře. Něko- lik týdnů bude se snad ještě o případu na Jasné Hoře mluviti, ale vlna času přenese se i přes tuto aféru a zbožní mniši pavlánského řádu bu- dou ve svém klášteře vesele hospodařiti dál. Ti- síce prostého, nevědomého lidu polského bude si znovu od úst rváti poslední kus chlebaa bude ho v podobě darů obětovati — matce boží čenstochovské a její sluhům, pavlánským mni- chům, o nichž při čenstochovském procesu zji- stilo se vše možné, jen ne to, že řídili by se přísnými klášterními řády. A nebude překvape- ním, vzroste-li po procesu návštěva Jasné Hory ještě více. Je známo, že klerikálové ještě v po- slední chvíli snažili se z obžalovaných mnichů nadělati nevinné oběti revolucionářů. A polský

Kuchyňské náčiní Úplné výbavy pro nevěsty již ou 30.— lid hladkým slovům pavlána bude věřiti dál. Jedna Čenstochová klerikalismu neuškodí. (Generální stávka horníků v Anglii.) Anglie jest svědkem ohromného hospodářského zápasu práce s kapitálem. Více než jeden milion hor- níků stojí v boji za požadavek minimální mzdy. Pro tento požadavek vyslovila se také i vláda, ale v nejprůmyslovější zemi Evropy, vláda proti kapitalismu je bezmocným činitelem. Stávkao- chromila celý průmyslový život. Statisíce lidí následkem nedostatku uhli pozbylo zaměstnání. Třídní boj v pravém slova smyslu. Spolč- nost lidská dělí se dnes stále zřejměji ve dva tábory. Na jedné straně proletariát, na druhé straně kapitál. Propast mezi nimi prohlubuje se víc a více a východisko? Kollek tivis ma komunism lidské společnosti, kde kapitál v rukou všech stane se dobrodiním lidstva. Té době jdeme vstříc. Pomalu sice, ale jistě.

Sociální poměry Slovanů. Středověk. (Pokračování.)

Erbové rody jsouce v knížecí službě osvo- bodily se pomalu od všelikých jiných služeb dávek, jimiž povinni byli lidé robotní. A když zřízení to se rozplodilo a rozšířilo, přešla n ně i moc soudní nad lidem prostým, na jejich statcích usedlým. Rovnoběžně s rozvojem rodn privilegovaných, ze kterých potom povstal je- diný stav šlechty, dálo se vyvlast ně ní stavu selského: svobodní kmeti časem zmi- zeli v davu těch, kteří na statcích cizích — kní- žecích, kněžských nebo panských, seděli s lid- mi nevolnými, s roby a robů potomky (pa- robky). Moc, rozvoj a rozmnožení šlechty podpo- rovala i vládnoucí knížata. Ta v XI. stol. a ještě více později po způsobu germánských panovníků, rozdávala půdu nadbytečnou zejména na hrani- cích svým lidem, družině, kteří za to museli za- vázati se k vojenské službě v místech těch. tito lidé sluli „milites“ (rytíři). Avšak statky ty jim nepatřily, stále pánem jejich zůstával kní- že tak jako u Germánů a rovněž tito rytíři do- stávali za své služby zvláštních výhod, immunit Vedle nich do služeb podobných vstupovali i lidé kteří měli své statky, aby tak ještě více získal

Tím horší a horší sociální poměry. Proti rostoucí moci šlechty hospodářské, sociální a po- litické bouřil se lid — kmeti — povstal po dvakráte v letech 1034—1077. Šlechta však zví- tězila a selský sociální zápas skončil bez vý- sledku, ba nastaly horší sociální poměry. Zjevné to je za Boleslava Křivoústého (1102—1138) av dalších stoletích. Nejjasněji se to ukázalo za Kazimíra Vel. (1333—1370). Tehdy selský lid ne- jen že stižen byl velkými platy a povinnostmi zemskými, ale šlechta hleděla ho dostati plně pod svou moc politicky, soudně a hospodářsky. Že král Kazimír ujímal se lidu selského proti šlechtě a hájil zbylou samostatnost u kmetů, zván byl za to králem chlopským — selským. Příčina, proč šlechta hleděla zcela zmocniti se lidu selského, byla jako jinde, že k polnímu hospodářství potřebovala dělníků, a že chtěla nákladně a pohodlně v rozkošnictví žíti Za Jagaila Vladislava II. (1386—1434) byl

porculánové a plechové nádobí koupíte nejlevněji u nové firmy korun výše. Na požádání zašlu cenník. České Budějovice, Šternekova ulice (u mostu)- snaha ta ještě silnější. Tehdy stoupání cen obu- ních lákalo šjechtu, věnovati se ještě více pol- nímu hospodářství a pro ně najíti trvalou a la- cinou sílu. Příklad dávala jí odedávna německá šlech- ta a i česká. I znásilňovala již sedláka, zame- zovala mu stěhovati se a tak dobrovolně opou- štěli půdu a statut z r. 1496 již u v a li na sedláky nucenou robotu. A sedlác neměli síly, by vzepřeli se proti zavádění so- ciální nespravedlivosti a král — byl sláb a v rukou šlechty. Odboj proti šlechtě této vedla pouze vznikající města, s nimiž spojoval se ně- kdy král. Za Zikmunda I. (1506—1548) znovu záko nem stanovena robota statutem Tor uj- ským r. 1520. Ač selské bouře v tu dobu vířily v západn Evropě, polský sedlák trpělivě snášel nové otro- ctví a mlčel i po celý novověk a mlčí do dnes. Duševní uvědomění mu chybí Jiný národ, který bržy měnil své hospo- dářství kollektivní, podjéhaje vlivům západním. je náš český národ rovněž příchylný k cizotě jako jiní Slované.

d) U Čechů“)

ještě ešistovalo rodové koliektivní zemědělské hospodářství nějaký čas v prvních dobách po jich vniknutí do Čech. Způsob osazení země již sám byl příčinou kollektivního vlastnictví k půdě toho neb onoho rodu, který časem se rozšířil, zmohutněl a řídi své společné hospodářství, maje v čele voleného starostu vladyku starješinu. Kollektivní hospodářství zůstávalo u rodin, které byly nu- ceny pro nedostatek půdy vyjíti z původního ro- du a jinde se usaditi. žili v naprosté svobodě. nebylo vládců a nerovnosti, nebylo šlechty, jen robotní povinnosti k zemi byly jako stavění hra- dů, úprava cest, hlídání zemských stezek. Než k tomuto životu zemědělskému přidru- žoval se záhy v podhradích život obchodní, jenž měl i styky s cizinou, zejména s Germány přinášel změnu sociální — Již za doby utvoření říše české za Sama (623—658) rozvrstveno bylo obyvatelstvo na dva stavy, ve stav s vobodníků a otrok ů, kteří většinou byli zajatci z válek a sloužili při ho- spodářství. Vznik pánů—šlechty u Čechů — byl týž jako u mnohých Slovanů. Volený starosta to- tiž, dobře hájiv rod před nepřítelem (na př. před Avary), získal si vážnost u celého rodu a s ním i jeho rodina. A vynikali-li dáje členové této ro- diny, udrželi se v tomto povýšeném postavení a stali se pány v rodě. Dle majetku pak byl buď mocnější nebo slabší, vyšší nebo nižší. Po- zději od Boleslava I. (035—967) vyvinula se ještě služební šlechta knížecí. Mnohá ro- dina šlechtická žila v nedílnosti dále po staletí, jak uvádí kronikář Dalemil (poč. 14. stol.) ve verších: „Vršovci najmocnější biechu, Kochana *) Palacký: Dějiny národa českého v Če- chách a na Moravě. Tomek: Děje království Českého. Tomek: Dějepis města Prahy Dr. Pražák: Naučný Slovník (Čechy) Lippert: Socialgeschichte Böhmens.

JJ. Doubek,