Ročník XXVI.

HOSPODÁŘSKÝ LIST. (Příloha k čís. 50.)

Str. 703.

čili as 33 kr. Küster praví, že každého hospodáře stojí 1 q hnoje daleko více, než 33 kr. a vyvozuje z toho druhou větu: »Hnůj co hnojivo poskytuje daleko nižšt zpeněžení než co hospodáře stojí, nezaslu- huje tedy oné důvěry, které se těší, a jeho používání vede k jisté, byť posvolné zkár hospodářství s užitkovým dobytkem.« „Vý- robní náklad“ (?) hnoje čerpal Küster opět z pokusné stanice v Halle, kde zvlášté pečlivě prováděny byly pokusy s krmením dojnic. Tam vypočtena výrobní cena 1a mléka v průměru na 8—12 kr. při jednot- livých dojnicích, při čemž hodnota bnoje dle jeho hnojivých součástí vzata byla do počtu, t. j. od nákladu krmení odečtena pohybovala se kol 5 kr. na kus. Při tom brán všechen dusík hnoje čerstvého jako působivý do počtu, ač víme, že z dusíku toho značně mnoho působnosti ujde. Letošní nedostatek přímo nutí o této otázce uvažovati a bude nám každý projev z kruhů pp. hospodářů vítaným. Dod. red. Ač řádkům těmto místa dopřáváme, pravíme předem, že s výpočtem nesouhlasíme. Hnůj co odpadek výroby nemá ceny vůbec žádné.

Kožená reneta. Popisuje Hynek V. Burian. ožená reneta jest u nás všeobecně známé a velmi oblíbené jablko. Má vý- tečnou kořeněnou chuť, je příjemně navinulé a mnohý, kdo jablka nikdy nejí, koženou renetu vyhledává a jako lahůdku sobě pochvaluje. Nikde na trhu nena- jdeme tolik kožených renet, jako v Táboře; tam se jich sveze z okolí, hlavně z Chýnovska, Vo- žicka, Jistebnicka atd. v měsících listopadu a prosinci mnoho a od- tud zasílají se i do Vídně. Avšak ukřivdili bychom tomuto výteč- nému druhu jablek, kdybychom je chtěli jen za ovoce jihočeské po- važovati. I ostatní kraje české bo- haty jsou tímto druhem a o výstavě ovoce r. 1891 v Praze měli jsme příleži- tost viděti dokonalé plody z Chrudimska, Kutnohorska, Českobrodska i ze Šumavy. zrovna jako z Povltaví a dolního Polabí. Jablko to jest tedy všeobecně od dávna u nás pěstováno a rozšířeno. Stromům se daří znamenitě a najdeme v mnohých okresích co do stáří pravé veterány. Jablko to nemá žádných jiných jmen; u nás a také na Moravě jmenují jablko to jen kožená reneta. Tam rozšířeno jest hlavně v severní Moravě na Kravařskua v okresích přiléhajících k hranicím če- ským. Jablko kožené najdeme v zahradách rolnických velmi hojně a neméně i v sa- dech naší bohaté šlechty.

Stromy druhu popisovaného rostou ze- jména v mládí bujně, netrpí hmyzem, za to ale vřetenatkou (Fusicladium) a ztrácejí někdy brzo listí, které ovšem nejprvé se- skvrnatí a pak zasychá a odpadává. Ná- sledek toho bývá, že ovoce na stromě za- bobčí, skvrnatí a puká. Je to veliká škoda; avšak dnes nemusíme si z toho mnoho dělati, majíce v modré skalici a vápně výborný prostředek ku předejití této ne- moci. Stříkáme-li ovocné stromy před kvě- tem a pak v druhé polovici června a ještě jednou ku konci července nebo v srpnu: vřetenatka nám nechá listy i ovoce na pokoji. Jinak strom netrpí zimou, jest proti ní jako málo který druh otužilý; též netrpí suchem a snese i značné vlhko. Strom je hned z mládí pravidelně a hojně úrodným bez odpočívání. V půdách suchých, píseč- natých rodí méně; za to však ve vlhkých hlubokých půdách hlinitých, které vyni- kají i jinak úrodností, není vděčnějšího stromu ovocného pro rolníka nad koženou renetu. Za pohnojení je strom vděčen tím, že rodí ovoce větší. Jelikož ovoce není příliš veliké a má pevnou, krátkou sťopku, netrpí úroda podzimními větry, které jiné druhy silně se stromů setřásají; kožené jablko pevně se drží při větvích. Také má druh ten ještě tu výbornou vlastnosť, že jen málo kdy červiví. Ovoce má pevnou drsnou slupku, do které se červům nelze tak snadno zakousnouti. Máme-li ovoce toto oceniti, nutno o něm poznamenati, že pro svoji výtečnou chut a pravé renetové aroma počítáme je za

or a. kokena renetn

ovoce tabulové nejlepšího druhu a za ho- spodářské ovoce tolikéž. Jablka pozdě v podzimu očesaná jsou pevná a dají se snadno převážeti i uchovávati až dlouho po novém roce, ač jablko to nejlépe chutná v prosinci. Později silně vadne. Tomu se dá ale předejíti tím, když jablka ta co možná pozdě češeme, nejlépe až v druhé polovici října. Očesané ukládáme do stu- dených, tmavých komor, kde je poněkud vlhko. Jablko kožené dobře se drží, snadno nehnije a tam, kde bylo zhněteno nebo poraněno, jenom zasychá. Kožené renety lze upotřebiti ku výrobě znamenitých marmelád a na víno, jakému není rovno. Víno zkožených renet jest ještě lepší než víno z jablek míšenských. Vyra- bitelé vína ovocného v Německu po jablku tomto se shánějí, neb již příměs jablka toho k jiným druhům dává značně lepší víno. To způsobuje silné renetovité aroma jablek. Kožená reneta (obr. 211.) jest jablko větší než prostřední, až i velké. Nejčastěji bývá širší než vyšší, ale najdeme také renety, že se výška rovná šířce plodu a že tento vypadá jako široký useknutý kužel, ovšem

ne pravidelně kulatý, spíše tvarem na re- netu kmínovou upomínající. Největší šířka jablka jest blízko ku sťopce, kdež se ze široka zakulacuje, zúžujíc se k vrchu a tvoří mělký a úzký kalichový důlek. Kalich bývá polouzavřený neb u větších plodů i otevřený; kalichové lístky jsou dlouhé, vlnaté, šedohnědé, někdy též šedo- zelenavé a špičaté a sedí v mělkém, plo- chém a hladkém důlku. Sťopka jest krátká, silná, dřevnatá neb bradavkovitě dužnatá a sedí v širokém. otevřeném a hlubokém důlku, který bývá obyčejně silně rezavý. Slupka jest silná, šedě olivově zelená. později zelenavě žlutá a na sluneční straně žlutější. Jen málo kdy se najdou jablka vyznamenávající se na sluneční straně tvá- řičkou rozmytě červenou. Červeň ta jest hnědě červená a při plném uzrání jasnější. Tečky jsou po povrchu slupky řídce roz- stříknuty a bývají barvy hnědé, někdy pak mívají počervenalé okraje. Na omak není slupka mastná, ale z větší části pokryta více méně rezavými skvrnami. Rezivosť ta není nikdy celistvá a stejnoměrná, ale pokrývá velkou většinu plodu. Dužina jest zelenavě bílá, jemná, křehká, šťávnatá, silně kořeněné. sladké, jemně navinulé, příjemné chuti. Čím jest jablko zralejší, tím je dužina jemnější - později ale jablko vadne a dužina stává se kožovitou. Jadřinec jest poměrně k velkosti jablka malý, komůrky těsné obsa- hují pravidelně špatně vyvinutá jádra. Středem komor jde ši- roce otevřená osa. Jablko uzrává v říjnu na stromě a v listopadu na ležatě. Nejlépe chutná do vánoc, později počíná silně vadnouti, což jest jedinou špatnou vlastností tohoto druhu, která mu ale neublíží v očích mi- lovníků ovoce. Pěkné stromy tohoto druhu k sázení viděl jsem svého času v Mladé Vožici ve školce tamního okresního hospodářského spolku a ve školkách p. V. Vacka v Pamětníku.

K otázce nouze o píci. est jisto, že vzdor poslední vláze bude přec v některých krajích nedostatek píce. A nutno bude proto šetřiti slá- mou a nahražovati tuto při stlaní ná- hražkami. A tu upozorňujeme opět, že nejlepší náhražkou slámy je rašelina. Pomocí raše- liny, ve spojení se slámou, možno získati vý- tečný hnůj; vzduch ve stáji zůstává při hno- jení rašelinou čistý a prostý čpavkových plynů, hnůj pohlcuje dobře močůvku, zůstává dlouho čerstvý a nerozkládá se tak rychle. Zejména do lehkých půd se hnůj rašelinový výtečně hodí, ač i také v těžších půdách dobré účinky jeví. Chceme se především několika slovy zmí- niti o zacházení s rašelinovým hnojem. Došlé stelivo v lisovaných balíkách zbaví se drátů a dřevěných podpěr, rozdrobí se dřevěnou palicí a napotom nechá přeběhnout strojem mláticím. Způsobem tím docílí se nejjemněj- šího rozdrobení, čímž se hodnota steliva zvýší.

Mlátička může se bez obavy k tomu použiti.