2
masthead
V Praze, ve středu dne 28 března 1900.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Histy
přodplaeí ne
v Praze v zdninistrael
sa měsic . . . . . .
na čtvrt leta . . .
s dvojí donkšken
na másl
na čtrrí juta . -
ve dlislkick
Ba něsle . . . a
Poštou:
ra nšsl
rr. . . -
s dvojí zásilko
na měsí
na čtvrt leka
Praha
5
article
Nový statut a volební řád
obce vídeňské.
Nový statut a volební řád
obce vídeňské.
Vídeň má tedy nový statuť a nový
volební řád. Po tuhých bojích a mnoha
rozpacích dosáhli konečně Luegrovci z rukou
nynějšího ministerstva schválení nového řádu
pro správu Vídně, jenž poskytnouti má ny-
nější většině ve vídeňském zastupitelstvu pro-
středky, aby panství své budoucně tím bez
pečněji uhájila. S volebním řádem nakládaj
ve Vídni podobně asi jako ve spolcích,
v nichž vítězně strany překládaji hlavní čin
nost spolkovou do změny stanov. Posavadní
řád vídeňský z r. 1891 sdělán za purk-
mistrování dra. Prixa a většiny liberální se
zřejmou snahou, postaviti hradby proti
rostoucí opposici a zabezpečiti liberálům
vídeňským většinu. Avšak osvědčilo se i tu,
že sebe obratněji sestavené volební řády ne-
dovedou zadržeti postup skutečných poměrů.
Strana Luegrova za pomoci německých nacio-
nálů, vídeňských Čechů a ostatních stran
opposičních opanovala pole a když seznala,
že jí půda mizí pod nohama, opakuje taktiku
svých předchůdců, mění statut a volební řád
obecní, doufajíc, že s novým volebním řádem
snáze uhájí své posice. Rozešliť se zatím
Luegrovci se všemi svými spojenci, něme-
ckými nacionály, Čechy i sociálními demo-
kraty. Jak nyní poměry vídeňské vypadají.
povede nový volební řád k dalšímu přiostření
bojů, již i tak ohyzdných, jejichž jevištěm
za posledních let byla nejen radnice vídeňská,
ale i sněm dolnorakouský
Jak se páni na radnici vídeňské na
vzájem vypořádají, mohlo by nám býti dosti
lhostejno, avšak pozornosti naší zasluhuje
nový volební řád, jakožto příspěvek ku roz-
poznání směru, jímž jde nynější ministerstvo.
Čecho
Vídeň
Čechy
6
article
Jak známo, odpočíval nynější nový volebn
řád města Vídně od května minulého roku
v archivu ministerském, vlády nastupovalya
odstupovaly, aniž by jej předložily k nej-
vyšší sankci, používajíce ho za účinnou páku
na chování jednotlivých stran, až za mini-
sterstva Wittkova nadešel okamžik »k vyložení
karet« a nynější ministerstvo jaksi jen skli-
dilo připravenou žeň. Ba praví se, že vlastně
nynější ministerský předseda v této pííčině
řídil ruku svého předchůdce, jenž vyzdvihl
nový volební řád vídeňský z prachu archiv-
Novým řádem rozmnožuje se počet okresů
vídeňských o jeden, na 20, rozmnožuje po-
čeť zástupců o 20, na 158 a utvořena nová
čtvrtá volební třída všeobecná, po vzoru vo-
lebního řádu do rady říšské a přikázán této
třídě nejmenší počet zástupců, fotiž 20
po jednom na okres. Posavadní tři třídy za-
chovány při počtu zástupců po 46, tedy celkem
138. Volební census jest pro I. třídu nej-
méně 100 K daně výdělkové (dosud 200 k
osobní daně z příjmu), pro Il. třídu 40 K
(dosud 30 zl.), pro III. třídu 8 K (dosud 5 zl.)
anebo 24 K osobní daně z přijmu. Do IV. třídy
náležejí občané, již dosáhli 24 leť svého věku
a mají nejméně tři leta stálé bydlište
ve Vídni. Nové předpisy trestní dány jsou
o volebním nátlaku. Volby ve IV. třídě konati
se budou až v roku 1902. Další změny se
týkají statutu; pro výtržnosti při schůzích se
zřizuje trvalý disciplinární výbor,
rovněž pro udílení příslušnosti a měšťanského
práva; budou honorovány, čímž počet place-
ných míst se rozmnoží asi na 50; počet okres-
ních výborů rozmnoží se z 18 na 30. Dále
se stanoví, že přirážky obeení mohou se roz
vrhovati dle analegie daně, t. ja pro
centně různě.
Strana Luegrova dosud měla většinu tři
čtvrtin voličů ve třídě třetí, dvou třetin ve
ního.
Wittkův
Vídeň
7
article
třídě druhé a v prvé třídě má 16 ze 46 zá
stupců. Sníživší census pro všecky tři třídy
doufá asi, že získá nové voliče, pokud po
zbyla půdy u posavadních.
Tato stránka patrně nejvíce rozčiluj
liberály, kteří spolehali jednak na výsoký
census volební, jednak chtěli rozmnožení zá
stupců pro vnitřní město, kdež mají nejpev
nější baštu; nárok svůj odůvodňovali vyšš
poplatností a i obec židovská ještě v posled
ním okamžiku vyslala deputaci ku předsedov
ministerstva, aby nepředkládal nový statuí
a volební řád obecní ku schválení. vo
Strana sociálně demokratická jest jednak
proti soustavě volebních tříd, jednak prot
požadavku tříletého trvalého pobytu a hlavně
proti tomu, že IV. třídě volební dáno bylo
nejméně zástupců, ani polovina počtu, jaky
připadá na každou ze tříd ostatních. e
V časopisech liberálních a sociálně demo-
kracie ozývá se tudíž největší nespokojenost
s novými pořádky na radnici vídeňské,a
»Neue Freie Presse« dokonce vystihla, že
»dnešním dnem monarchie byla vytlačena z
Západu; z jeho kultury a vzdělanosti — « a
patrně tedy vstoupila do řady států východ-
ních. Hrůza! Ohlašuje, že její stoupencise
vzdají raději mandátů a slibuje si od toho
kroku podobný účinek, jako od obstrukce na
radě říšskél
Rovněž orgán sociální demokracie jes
nejvýše nespokojen činem, jenž » znamená
vkročení na dráhu převratu«. A největší od-
povědnost za vše spadá prý na předsedu
ministerstva. Zápas o volební řád jest prý
sice ukončen, ale nastane nyní boj proti
volebnímu bezpráví.
Orgán německých nacionálů pohlíží na
novou volební geometrii obecní zcela chladně.
jsa přesvědčen, že podobnými umělůstkam
přirozený běh věcí se nezmění a že osud
Luegrovců jest zpečetěn. Němečtí nacionálové
rozcházejí se prý na dobro s posavadn
většinou.
Hrůza
západ
Neue Frei Presse
8
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 26. března. (Z rozmluv
s místopředsedou Pradem.) Zpravoda
petrohradského »Kraje« vyhledal prvého místo-
předsedu říšské rady, aby zvěděl jeho mínění
dosavadních výsledelch smiřovacích konferencí
zejmena o možnosti dohody česko-německé.
»Nemyslím — pravil p. Prade — že by dohoda
nebyla možna při dobré vůli obou stran.
Souhrn věcí, stojících na programu konforencí,
jest obširný. V mnohých věcech došlo se však
k dorozumění, jako na př. v otázce volebního
řádu sněmovního a národních kurií. Také uží-
vání jazyků při samosprávných úřadech nemůže
činiti oblíží. Návrh nového rozdělení země na
administrativní oblasti (kraje), kterých má býti
v Čechách 10 a jež mají býti nadány nejen
samosprávnou, nýbrž i vládní právomocí, ačkol
vyšel od nás (Plener), nenarazí patrně ani
s české strany na odpor. Dr. Mattuš nedávno
velmi vřele doporučoval toto zřízení. ..« Zpra-
vodaj dotknul se dále státní němčliny
na námitku Pradovu, že Němcům běží jeno
jazyk dorozumívací a ne státní a sice nikoli
v zájmu národním, nýbrž jen v zájmu stálním,
dodal, že stát se bez uzákoněnélo dorozumí-
vacího jazyka obešel několik desetiletí a že se
tedy obejde bez něho i na dále. Na to odpo-
věděl pan Prade: »Poměry byly dřive jiné, než
jsou nyní a budou příště. Němčina měla dosud
přirozenou převahu a určilý obor svého vlivu.
Ale poměrně, jak sílily rakouské národnosti,
počal se obor vlivu němčiny úžiti a po čase by
se bezpochyby zůžil tak, že by stát pozbyl pro-
středku rýchlého a pohodlného dorozumívání
s různorodými svými součástkami. Bez něho s
Plener
doktor
Mattuš
Němec
Prade
Praha
Čechy
Prado
9
article
však obejiti nemůže a proto bude povinnost
státu, načrtnouti cestou zákonodárnou obrysy
německého jazyka jako jazyka státního.« Na
další dotaz, je-li uzákonění státní němčiny
v Rakousku možno, odvětil p. Prade : »Bez
souhlasu Slovanů pokládám to za nemožné.
Kdyby však aspoň jeden slovanský národ
k tomu svolil, pak by to šlo, profože k postát-
nění němčiny stačí pouhá většina sněmovní.«
Na námitku tazatelovu, že v téfo věci marno
by bylo spolehati na pomoc Poláků, kteři
v Poznaňsku na své vlastní kůži cili účinky
státního německého jazyka, p. Prade dodal:
»V Rakousku nemůže býti řeči o státním
jazyku, nýbrž o jazyku dorozumivacím. Proto
jsou marny vaše obavy. Neměnily by se po
měry, panující v Haliči a v jižním Tyrolsku
Čechům chceme dáti totélž. Německý
dorozumívací jazyk týkal by se jen styků nej
vyšších úřadů se zeměmi sins
nntaozs .so nst sb
Polák
Prade
Čecho
Rakousko
Poznaňsko
Halič
10
article
. Z Vídně, 27. března. (F lorilán Zie-
mialkovský +). Dneš v poledne zemřel
zde po několikadenní nemoci zánětem plic bý
valý haličský ministr krajan a člen panské sně
movny bar. Florián Ziemialkovský. Zesnulý na
rodil se 27. prosince 1817 v Berezovici u Tar
nopole v Haliči. Odbyv v Tarnopoli gymnasium
a ve Lvově studia právnická, stal se r. 1840
doktorem práv. Už jako universitní posluchac
přístoupil k tajnému politickému spolku, založe
nému v Haliči polskou emigrací, jehož účelen
bylo obnovení státu polského na základech de
mokratických. Spiknuti r. 1841 prozrazeno, Zi
mialkovský spolu se soudrahy, mezi nimiž by
i nedávno zesnulý Frant. Smolka, držán po t
léta ve vyšetřovací vazbě a r. 1845 odsouzen
k smrti pro velezrádu. Císařem Ferdinandem
však amnestován podobně jako Smolka a pro-
puštěn na svobodu. Roku 1848 zvolen ve Lvově
za poslance na říšský sněm vídeňský a když
tento po čase přenesen do Kroměříže, účastníl
se zde jako člen ústavního výboru praci, týka-
jíeích se osnovy ústavní. Po rozpuštění říšského
sněmu Ziemialkovský internován v Tyrolsku,
kde strávil 10 měsíců, hotově se k advokacii.
Ziemialkovský
František
Smolek
Ferdinand
Vídeň
Berezovice
Tara
Halič
Lvov
Kroměříž
Tyrolsko
studio právnický
11
article
Roku 1850 obdržel sice svolení k provozování
advokacie, ale bachovská vláda mu bránila sku-
tečně ji provozovati. Když v Rakousku obno-
vena ústava, stal se Ziemialkovský r. 1861 po-
slancem na sněmu haličském a zároveň také
členem zemského výboru. Pro podezření, ze
podporuje polské povstání, byl však r. 1863
opětně zatčen a vojenským soudem odsouzen
na tři leta na pevnost. Všeobecná amnestie dala
mu opět svobodu, načež r. 1866 zvolen ve
Stanislavově za poslance na sněm a ze sněmu
r. 1867 vyslán na říšskou radu, kdež zvolen
i za druhého místopředsedu. Říšským poslancem
byl však jen dvě léta. Roku 1871 zvolen z
starostu města Lvova a r. 1873 povolán do mi-
nistorstva Auerspergova jako ministr-krajan z
Halič. V hodnosti té přešel i do ministerstva
Taaffova, v němž setrval až do roku 1888.
Vstoupiv do výslužby, byl jmenován členém
panské sněmovny, následkem čehož se vzdal
mandátu ve sněmovně poslanecké, jejíž členem
byl opětně od r. 1873. Jako ministr krajan jme-
nován r. 1875 tajným radou; když vysloupilz
úřadu, obdržel velkokříž řádu Leopoldova a po-
výšen do stavu baronského. O jeho významu
politickém mluvíme na jiném místo
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 27. března.
Jazyk polský na středních školácl
v Ruském Polsku.
Podle »Kraje« ruské ministerstvo osvěty
schválilo plán vyučování jazyku a literatuře
polské na středních skolách »varšavského učeb-
nbe
vatnle
Auerspergův
Taaffův
Rakousko
Lvov
Halič
Leopoldov
Praha
Polsko
panská sněmovna
12
article
ného okruhu«, V 1. tř. budou mu věnovány
3 hod., v ostatních 2 hod. týdně. V ženských
gymnasiích týdně 2 hod. do 6. tř. inel. Pro-
gram bude následující: v 1. třídě mluvnice,
v 2. a 3. tř. skladba, ve 4. opakování mluv-
nice s vědeckým objasněním a sloh. Od tř. 5.
žáci mají se prakticky obeznamovati s litera-
(urou polskou: v tř. 5, s věkem XIV., XV.
XVI., v tř. 6. s věkem XVII. a XVIII., v Iř. 7.
a 8. s věkem XIX. do Kraševského inel. Kromě
toho v 8. tř. žáci mají se obeznamevati s theorií
literatury.
Vůbec jazyku polskému má býti vyučováno
parallelně s výkladem jazyku ruského. o
»Prager Abendblatt« a Balkán.
Orgán zdejšího místodržitelství velmi piln
si všímá udalostí na Balkáně a dlužno mu při-
znati, že po každě přichází s něčím zajímavým.
ať je to pohled na některou otázku nebo ne-
známá podrobnost k ní, nebo nápověď věe
přištích.
Vyslání ruského finančního znalce, tajného
rady Kobeka, vítají s otevřenou náručí i dědici
stambulovských idel, radoslavisté. »Národní
Práva« vyslovují upřímné potěšení nad tím, že
se vládě podařilo dosící od Ruska této radostné
udalosti, a doufají, že vláda učiní vše, aby
p. Kobekovi rozvinul se před očima pravdivý
obraz finančního a hospodářského stavu Bul
Vídoňský dopisovatel místodržitelského or
gánu konstatuje, že Bulhaři jsou rádi, že jim
Rusko poslalo finančního komisara, aby jejich
finance prozkoumal a poradil, co by měli dělat
aby vyvázli z nynější krise. Dodává pak čisto-
srdečně, jak u officiosů zřídka bývá: Zatímc
Rusko velmi pilně stará se o zvelebení finan-
čního hospodářství bulharského a černohorského,
o Rakousko-Uhersku nemůže nikdo tvrditi,že
by bylo něco analogického učinilo ve prospěch
Srbska.
Prager
Kobeek
Bulhar
Balkán
Rusko
RakouskoUhersko
Srbsko
Kobeka
14
article
Válka s Ruskem přede dveřmi.
Tak končí zpráva z Japonska, kterou oti
skuje »Gazetta di Venezia«. List tento ure-
řejňuje totiž soukromý list jednoho důstojníka.
jenž slouží na východo-asijském loďstvu ital-
ském. Dle listu toho nalehá v Japonsku kde
kdo na válku s Ruskem, kteráž vyličuje se
lidu jako povinnost národní. V této věci jsou
prý vláda, armáda i lid za jedno. Japonsko
prý jest také skutečné k válce pohotove. Vo-
sko jest úplně prý reorganisováno, loďstvo jest
od poslední války s Čínou ztrojnásobeno ()
Korea jest japonskými důstojníky a vojáky za
plavena. Co týče se prostředkův finančních,
spolehá prý Japonsko na pomoc Anglie. Výbuch
války jest prý přede dveřmi. Zaznamenáváme
Žádného středoněmeckého
průplavu již?s
Gazett
Rusko
Japonsko
Čína
Korea
Anglie
15
article
Orgán »středu« »Köln. Volkszeitung« tvrdí
že nelze již čekati, že by podána byla parla
mentu jednou již konservativci i agrárniky ostat-
ních stran zamítnutá předloha na zřízení prů-
plavu labsko-rýnského. Finanční ministr Miquel.
jenž, jak známo, po své někdejší republikánské
a liberální minulosti dnes pokládán jest za polo-
vičního důvěrníka konservativců, ujistil prý, že
učiní vše, co může vlivem svým u koruny, aby
zmíněná předloha parlamentu znovu podávána
nebyla. List onen dodává upřímně, že nepodání
předlohy bude míti nepochybně nepřízni vý
vliv na vyřízení předlohy o roz
množení lo dstv a. Mložná totiž, že část
Köln
Miquel
Volkszeitung
17
article
levice, pro předlohu tuto již získaná, nyní z od
vety za upuštění od projektu průplavního proti
lodní předloze se postaví ! ..
Bouře a obstrukce v italské
sněmovně. )
18
article
Vůdcové ústavní opposice nemohli se dosud
shodnouti ve příčině resoluce, kterou by v nynějším
rokování sněmovny italské o změně jednacího řádu
(Cambray—Diguyův návrh), tomuto úkladu proti prá-
vům parlamenlu se postavili. »Ztratili — tak říkaje
— hlavu — jako každá polovičatá strana ve velkýeh
krisích. Tím vysvětluje se, že vláda docílila při po-
sledních hlasováních, proti všemu nadání, tak znač-
ných většin hlasů, neboť stoupenci mírných oppo
sičních skupin, liberálních Irakcí (Giollitovy a Zanar
dellovy) i polokonservativních (Rudinovy a Bianche-
rovy) pozbyli tak téměř všeho vedení energičtějšího.
a vede zatím boj prohi vládě a její úkladům zpáteč
nickým vlastně jedíná jen krajní levice (radikálové
republikání a socialistě).
V sobotní schůzi zamítnut byl nejprvě Pantanův
odročující návrh proti změně jednacího řádu. Hned
po té obdržeti musil ale Pantano slovo, aby odů-
vodnil návrh svůj proti Cambray—Dignyovu návrhu.
Jal se ale ihned hovořiti o svém návrhu na svolání
ústavodárného sboru, konstituanty ..
Předseda: Mluvte k věci
Posl. Pantano: Jakže? Jsem u věci! Přečtěte
si přece návrh můjl
Předseda: Nejste u věci. Váš návrh ve př-
čině konstituanty nemá žádné souvislosti s návrhem
Cambray-Dignyovým. Budu vám musiti odníti slovo.
Diguyův
Giollitův
Rudinův
Pantanův
Pantano
Dignyův
Posl
rokování sněmovna
Biancherov
19
article
(Hluk na krajní levici.)
Pantano a soudruzi jeho: Oho ! To uvidíme
Posl. Ferri: »Sottomettersi o dimettersi«. (So-
cialistický poslanec tento opakuje několikráte slavné
slovo Gambeltovo: »Podrobiti se nebo odklidití sel)
Někteří poslandi: Pantano mluviti bude
Jiní poslanci z krajní levice: Nemáte
práva, umlčovati násl
Předseda: Otážu se sněmovny. Myslí m,
že Pantano nemá práva, o věci té mluviti. Přede-
vším jest onen návrh jeho (Byl námi již sdělen.
Pozn. red) protiústavní; za druhé: nemá co činiti
s návrhem Cambray—Dignyovým. Tážu se tedy sně-
movny . ..
Hlasy z krajní lavice: Nepřipustíme
toho, ne, nel
Jiné hlasy: Nikdo nás neubije zde, nikdo!
Předseda (pokračuje): . . . . tážu se tedy
Kdo soudí, že správně činím, odnímaje Pantano
slovo, nechť povstane.
Asi dvě třetiny sněmovny povstaly.
Na krajní levici propuká obrovský lomoz.
Posl. Terri: Slyšte, vy baby, kteří se konst-
tnanty bojite: Nechť žije konstituanta
Jeden hlas ve středu: Ať žije král
Po několik minut pokřikují tak nepřátelské tá-
bory na sebe hesla svá; jich ohlušující křik malou
zasedaeí síň vyplňuje zcela.
Předse da: Přerušuji schůzi. (Odchází.)
II. jednání.
sro
Pantano
Posl
Ferri
Dignyův
Terri
Předs
Gambeltovo
20
article
(Po deseti minutách.)
Přodseda: Zahajuji opět schůzi. Udělui
slovo poslanci Venturovi.
Bouřlivé hlasy z krajní levice: Ne, ne,
nesmí mluvit
Jiné hlasy: Pantano musí mluviti, Pantanol
(Obrovská vřava. Lomoz v zasedací síni jest tak
strašlivý, že proniká až ven z budovy a i na prostoře
před sněmovnou kupí se lidé a táží se, hoří-li snad
uvnitř.
Předseda« Končím schůzi.
Opona padá.
Událostí dne v Římě jest, že poslanec a slavný
básník, D'Annunzio, jehož hluboká díla — na
př. »Triumí smrti« — i českým čtenářům z překladu
známa jsou, přestoupil ke krajní levici italské.
Učinlv tak, prohlásil, že opouští shluky »mrtvých
mužův« a že vstupuje nyní v pravý život.
Rozechvění, způsobené bojem sně
movním, přenešeno i na ulici. Ohlas
jeho ozval se až v Neapoli. Když korunní prin-
cezna na vyjíždce své míjela universitu, řada stu-
dentův republíkánských provolávala za ní hesla svá.
Monarchističtí studenti vidouce v tom nedostatek
respektu ke koruně, svedli pravou bitku
se sludenty republikänskými. V bitce
pokračováno ještě i v síních univer-
sitních. Všecky přednášky přerušeny. Králce
na to universita prohlášena za uzavřenou na neurči-
tou dobu.
*) Za příčinou jiného neodkladného materiálu
opozděno.
Ventura
Pantanol
D Annunzio
Řím
Neapol
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Charles Burney a česká hudba.
Roku 1772 vydal se Charles Burney,vy
borný varhanik a hudební spisovatel anglieký!
na druhou cestu po západní Evropě, aby sbíra
materiál ku svým »Všeobecným dějinám hudbys.
Navštívil Nizozemí, porýnské Německo, Víden
odlud vraceje se přes Čechy, Sasy, Branibory
a Hamburk do vlasti, zastávil se v některýeh
městech českých, ležících na obvyklé ceste
z Vídně přes Znojmo a Jihlavu vedoucí.
Pečlivě zaznamenával své dojmy a zkuše
nosti v denníku, ktorý vydal roku následujíeího
(The present State of Musie in Getmania, atd.
1773). Vybírám z něho stat, kde zmiňuje se
o tehdejším stavu české hudby. Zpráva Bur-
neyova je ovšem neúplná — což dá se vy-
světliti velmi krátkým pobytem jeho v Praze
a v Čechách a pak tim, že jemu jako cizinei
šlo jen o seznání všeobecných rysův a nikoli
podrobnosti, pro které neměl zájmu —, ale
přece z ní vzejde leckdy paprsek osvětlujíeí
dosti správně hudební a umělecké poměry
v Čechách a v Praze.
Navstiviv Jana Vaňhala dne 12. září 1772
v soukromém přibytku jeho v kterémsi před-
městí vídeňském2), rozloučil se Burney s Vídní.
Píše, že je na českou hudbu zvědav, neboť již
v Londýně ujišťoval ho jistý slavný německý
skladatel, že Čechové jako národ hudebně velice
nadaný, mnohem by vynikli nad Vlachy, kdyby
jim bylo dopřáno týchž výhod, kterých oni po-
živají ve světě hudebním. A vskutku to, co
v Čechách viděl, ho překvapilo. Zaznamenává
si ve svém denníku, že všude na cestě, již o
) Srovnej Stephen. Dictionary of Nätiona
Biogtaphy. 1886. VII. 415 nn.
) Srovnej K. Hůlka: Jan Vaůhůl. Příspěvel
h dějinám české hudby. »Dalibor« 1900, 42
prr n
Burney
Sas
Vaňhal
Čecho
Vlach
Stephen
Jan Vaůhůl
Dalibor
Evropa
Nizozemí
Německo
Víden
Čechy
Hamburk
Znojmo
Jihlava
Bura
Praha
Londýn
Příspěvela h dějiny
Dictionara of Nätiona Biogtaphy
NN
22
article
Jihlavi v každé vesničce, v každém městečku
a městě, kde je vůbec nějaká škola, vyučuje
se hudbě, která je jaksi předmětem vyučovacím
a to velmi důležitým, a zvláště je tak př
městských školách na přiklad v Německém Brodě,
Golčově Jenikově, v Čáslavi a Českém Brodě.
V Čáslavi zašel si Burney na návštěvu do
školy, kde působili tehdy Jan Josef Dusik
(1739—1818), varhaník a Martin Kruch, první
houslista při kostele čáslavském. Zajímavý tu
viděl obrázek. Školní jizba, plná děti od šesti
do jedenácti let; jedni psali nebo četli, druzí
hráli na housle a jiní na rozličné nástroje:tu
držel hoch hoboe, onde v koutě cvičil se mla-
distvý fagotista. Ale na tom nebylo ještě dosti.
Burney
Jan
Josef
Dusik
Kruch
německý Brod
Čáslav
Český Brod
Golčův Jenikov
23
article
Dusík zavedl ho též do svého pokojika, kde
stály čtyří klavíry, u každého seděl hoch
pilné cvičil a jeden z nich byl Dusíkův syn
Jan Ladislav (* 1761), již tehdy obratný a po-
zději proslavený pianista. Dusík provázel také
Burneva do kostela, kde muna pěkných var-
hanách zabrál »obdivuhodnou« fantasii a jm-
provisoval a mistrně provedl fugu na nahodilé
thema. Dle úsudku Burneyova byl Dusík zna-
menitý varhanik a jeden z nejlepších, které na
své cestě slyšel. Dusík sám však stěžoval prý
si mu, že mnoho času zabírá mu vyučováni
dětí hudbě a že proto nedostává se mu volné
chvíle a klidu ke hlubšímu studiu a tudíž i
větší ještě zručnosti. A mimo to má prý sta-
rosti o čelnou rodinu. K tomu připisujesi
Burney poznámku: »Chill penury repressed
his noble rage!« (Nouze dusí ušlechtilý jeho
vznět!)
Tím dotkl se Burney důležité kapitoly
dějinách české hudby, totiž venkovských škol
a osudů těch venkovských učitelů, horlivýcha
nadšených hudebníků, kteří přispěli vynikajíeí
měrou k rozvojí hudebního živola českého
18. století, vychovávajíce celé řady hudebníků-
dilettantů i hudebníků z povolání a to někte-
rých velmi slavných, v nichž tichá práce jejich
Dusík
Dusíkův
Jan Ladislav
Burnev
Burneyův
Burney
24
article
naee
došla sice později odměny, oni sami však
mnohdy v materielních poměrech málo přízni-
vých trávili život plný námahy a starostí.
Po svém příjezdu do Prahy chtěl navšt
viti Burney Jana Kř. Ignáce Wolfa (1716——1791)
který měl pověst nejlepšího varhaňíka a tehd)
byl varhaníkem u sv. Víta na hradě pražském
ale ten byl nemocen zlou nakažlivou horečkou
která v Praze zuřila.
Burney
Kř
Wolf
svatý . Vít
Praha
25
article
Vyhledal tedy podle rady dvorního kapel
níka vídeňského Gassmanna Josefa Norberta Fer
dinanda Segera (1716—1782), varhaníka u Kr
žovníků, který pokládán tehdy za nejlepšího
virtuosa na varhany v Praze a který byl učitelen
kontrapunktu mimo jiné i J. Myslivečkovi, J.E
Koželuhovi, V. Praupnerovi, J. Kuchařovi, aby
seod něho poučil o hudebních poměrecha
hudebnících pražských a českých. Seger mu
výpravoval, že nejen v Čechách, nýbtž i na M
ravě vyučuje se na školách hudbě a že v Če-
chách mimo jiné hojně pěstuje se hra na de-
chové nástroje, tak hoboe v pohraničných krajích
severozápadních a severnich, při moravské hra-
nici tuba a klarinet; a dále poznamenal, že př
kůru křižovnického kostela jsou stále 3 nebo a
hoši vokalisté, dobří zpěváci zvučného hlasu,
chválil zvláště jejich čisté trilky a velmi dobrý
přednes. Burney byl by je rád slyšel, ale v tu
dobu nebylo žádných bohoslužeb, při nichž by
byfi zaměstnáni. Seger objevil se mu v hovoru
a obcování velmi příjemným mužem a dobrým
znalcem mistrů evropských. Také mu vypra-
voval, jak přijeli do Prahy k slavnostem koru-
novace Karla VI. na krále českého vedle jiných
virfuosů slavný houslista Giuseppe Tartiní a
virtuos Vandini, aby se zúčastnili při skvělém
provedení korunovační opery Faxovy »La con-
stanza e forlezza« 31. srpna 1723. Seger jme-
noval mu také některé hudebníky tehdy v Praze
proslulé: houslisty Josefa Strobacha (1731 až
1794) a Jana Galla v orchestru u' sv. Vita a
znamenitého solistu Václava Josefa Praupner
Josef Norbert Fery
Seger
Kristus
J Mysliveček
J E Koželuh
V Praupner
J Kuchař
Burney
Karel VI
Giuseppe Tartinit
Vandin
Strobach
Gall
Praupner
Praha
Čechy
Faxův » Le con
26
article
(1745—1807); výborného violoncellistu Jan
Hettische a hoboistu v divadelním orchestru
Jana Šťastného,
Přirozeně dotkl se rozhovor také opery
v Praze a tu zvěděl Burney, že již od delš
doby nemá Praha operní sceny a že jen třikrát
do týdne hrají se německé a české komedie.
ba Poznamenal si také, že v mnohých cesto-
pisech děje se zmínka o domácích kapelách
české šlechty, a připisuje, že šlechta opravdu
hudby milovná, v zimě ve svých pražských pa-
lácích pořádá koncerty, dávajíc je prováděí
svými kapelami složenými ponejvíce ze služeb-
níků a svých poddaných.
A dále ještě zapsal si do svého denníku
že při obědě ve svém hostinci slyšel kočující
hudebníky, kteři hráli na housle, harfu a lesní
roh rozličné menuetty a polonaisy velmi pěkně
sice, ale kterým přednes krásy nepřidal.
Hettisch
Šťastný
Burney
Praha
harfa a lesní roh
27
article
»Snad bude se někdo diviti, že toto hlavní
město říše tak hudební nemá více velkých hu
debníků,« pravi Burney a rád by našel toho
příčinu. Uvádí minění Rousseauovo, že rozkvěi
umění spadá v doby právě nejzkaženějších
mravů, ale doplňuje, že v dobách těch panoval
zároveň klid a blahobyt. Hudba je umění míru
— toho však Čechové nikdy neužili na dlouho
Nebylo tedy příznivých podmínek, aby se roz
vilo znamenité hudební nadání národa k hoj-
ným a plným květům. Druhou, ne méně důle-
žitou příčinu spatřuje Burney jednak v okol-
nosti, že mládež hudebné vzdělávaná přestává
později, po svém vystoupení ze školy, v učení
pokračovati, jdouc k pluhu nebo na řemeslo,
takovým hudebním dilettantům pak hudba
slouží jen k tomu, aby buď v kostele př
mších zpívali a hráli nebo doma chvíli si krá-
tili; — jednak v tom, že mládež vstupuje bud
do služeb šlechty, pěstujíc pak hudbu v do-
mácich kapelách jejich jako vedlejší zaměst-
nání, nebo mnoldy přidává se k polulným
hudebnikům. Tím však společenské postavení
Burney
Rousseauův
Čecho
28
article
hudebníků nemohlo se povzněsti a není tu tedy
ani uměleckých ani sociálních podmínek pro
rozvoj hudebních talentů významných a nut-
ných a proto také počet umělců v pravdě vy-
nikajících je vskutku nepatrný vzhledem k množ-
ství hudebníků uvázlých v dilettantísmu. Vy.
niknouti podaří se jen znamenitě, neobyčejné
nadaným umělcům, jako byl veliký houslista
skladatel Stamitz (+ 1761), první koncertní
mistr kapely mannheimské, rodem z Německého
Brodu, kde otec jeho byl kantorem a kde do-
stalo se mu také prvních počátků hudebního
vzdělání. Burney nazývá ho druhým Shakes-
pearem, neboť překonal všechny překážkya
nesnáze a jako Shakespeare okem svým pronik
celou přírodu, lak Stamitz neodchyluje se o
přírody přivedl umění dále, než kdo před nim
Duch jeho byl původní, smělý a sílný; vyna-
lézávost, vznět a kontrasty v rychlýchi větách,
něžná, půvabná a laškovná melodie v pomalých
— sdruženy s důvtipem a bohatstvím dopro
vodu charakterisují jeho díla: všechna mají
mohutný ráz, který s sebou nese geniovo nad-
šení a který sice kultura zjemnila, ale jeho ne-
potlačila.
17. záři opustil Burney Prahu. I na téte
cestě zase viděl, jak všude učí se hudbě, hoší
i dívky, tak v Budyni a Lovosicích, kde bylo
jich prý asi ke stu, a za krátko odjížděl po
Labí do Drážďan.
Krátký náčrtek Burneyův o české hudb
rozšířil se knihou jeho velmi hojně v hudebních
kruzích tehdejších i pozdějších, a to nejen
v originále, nýbrž i ve francouzském a něme-
ckém jeho překladě (De l'État de la musique e
Allemagne et surtont en Boheme. 1809— 10.
Burneys Tagebuch seiner musikalischen Reisen.
1772—3) a Burney po některé úpřavě přejaí
jej i do své knihy, tehily velmi ceněné, »Ge-
neral Histery of Music from the earliest Agee
to the present Period,« 1776—89.r u
Stamitz
Burney
Shakespeare
Praha
Burneyův
Bohemus
německý Brod
Budyně
Lovosice
Drážďany
État jít le musique e Allemagne
Histera of music from the earliest Ageus
29
title
» Emnil HIofien.
náte
Emnit HIofien