1
masthead
V Praze, v pátek dne 28. února.
Praha
2
masthead
K číslu 58.
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 4h
Praha
3
article
Na »Národní Listv«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2/ K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
národní Listv
5
article
STi
STi
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
am je též redakce
a expedice.
6
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Vláda a jazyková otázka česká.
Z Vídně, 28. února. Vláda bar. Becka
promluvila konečně v otázce jazykové, která
nalezá se po několik neděl již, ba lze říci po
několik měsíců v popředí veškeré politiky české,
zejmena pak promluvila konečně o jazykové
otázce, uvedené na přetřes svévolným odmítáním
českých žalob a podání některými soudy něme-
ckými. Vláda bar. Becka nepromluvila
veřejně, parlamentně, anebo v rozpočtovém
výboru právě zasedajícím, nýbrž učinila
tak ve svém orgánu vídeňském
»Fremdenblattu«.
Tento list uveřejňuje na čelném místě stat,
sázenouzvláštním písmem. Soudíme,
že tento projev byl schválen na včerejší na
rychlo svolané ministerské radě. Z kte-
rého péra pochází, nechceme hádati, ale jsou
viditelny stopy jednoho člena. Stať zní:
„Justice, poselkyně míru, ocitla se upro-
střed lomozu národních bojů. Strany horlivě
pracují, aby zatáhly soudnictví do svého čaro-
kruhu. Takový jest smutný obraz, který tou do-
bou poskytuje civilní soudnictví v jedné části
království českého a který zajisté jest způsobi-
lým, apy na se obrátil pozornost všech bez roz-
dílu strán, kdož pokládají nejpřísnější
respektování vážnosti justice a dů-
věry v její činnost za nezbytnou podmínku zdár-
ného vývoje života právního. Pátráme-li po dů-
vodech. po příčinách tohoto politováníhodného
zjevu, narážíme vždy na stejný nedostatek: na
různé, ba protichůdné výklady
právního charakteru jazykových
noremi pro království české plat-
ných. Kdyby šlo při tom pouze o takové sporné
zájmy, o které zápasí se obyčejně, když strany
stoupají nebo klesají, mohla by státní moc
somenšími obavami hleděti vstříc konci.
Beck
Vídeň
7
article
Avšak v tomto případě jde o kulturnía
právní statky prvního řádu, tedy
jedná se o drahocenný majetek
státního života, kterj byl. vymožen teprve
po dlouhých zápasech a který považován jest
ve všech civilisovaných státech za nespornou
a pevnou čásť moderního právního řádu, jedná
se totiž o neodvislost soudnictvlí.
Kolísavé názory o právu ja zy-
kovém jsou také vinny, vznášejí-li se takto
v obou táborech v dobrém úmyslu a bez vědo-
mí nezadatelnosti práva požadavky docela pro-
tivné a právě z té příčiny vysvětluje se sna
opětné rozrušení právního stavu, který zajisté
není ideálním, ale přece snesitelným. Jak pově-
domo, německé soudy v Čechách dříve
již než byly vydány jazykové výnosy z r. 1880,
přijínaly česká podání a vyřizo-
valy je ja zykem podacím, takže tehdej-
ší vláda s to byla ukázati k tomu, že celkem
potvrdila stav, který již oyl. Ona na-
řízení, jakkoliv byla z počátku brána prudce
v odpor, nehledě ku příležitostnému kolísání.
zůstala od té doby v platnosti a v praxi. Sou-
časně děla se od r. 1884 téměř beze všech
mezer rozhodnutí nejvyššího sou-
du říšského.
Čechy
kulturnía právní statek první
8
article
Má-li skutečný stav vůbec sílu, kterou se
právo zajišťuje, pak nelze popírati, že praxe
výnosu z r. 1880 má význam více než 20letého
vykonávání, které zajisté vyžaduje, aby bylo za-
chováváno dotud, dokud zákonem ne-
promluví se jinak. Platné stanovisko za-
chovával také chebský soud do dru-
hé poloviny minulého roku. Nesprávné tvrzení,
že jednalo se o podání v rozepřích jenom fingo-
vaných, může býti sice v nejlepším případě odů-
vodněním psycholog.-politickým, nikoli však juri-
stickým. Odůvodnění to nemůže také spočívati
v tom, chce-li serovnoprávnost zjed-
nati takovým způsobem, aby také v oboru
vnitřního práva jazykového vykonaly se změny
dosavadního stavu. Vláda v této záleži-
tosti především musímíti na mysl
základní státní zákon a musí tudíž
v plném vědomí své konstítuční zodpovědnosti
odmítnouti veškeré zasahování
do jurisdikce. Vláda ovšem a samozřejmě
nemůže býti lhostejnou, děje-li se podezření, že
slouží strannickým snahá m
9
article
musí se vážnosti justice ujímati.
Justici není zajisté na prospěch, zavádí-li se
náhlou změnou dlouholeté praxe jiná praxe,
proti které činí se odpor. Aby se tomu do budouc-
nosti zabránilo, nastává povinnost, které zhostiti
se nemůže žádná vláda. To náleží také k ne-
zbytným podmínkám spořádaného státu. Vláda
však nechce pouze mír jenom ze-
vnější, nýbrž mír také vnitřní, mír,
kterým by se sporné otázky neodročily, nýbrž
rozřešily. Jest nezbytno, by v Čechách na
místo sporných a se křižujících nároků dospělo
se ku pevným a zajištěným zákla-
dům. Právní půdou však všeobecně uznanou
ve věcném zájmu justice a všeobecným potře-
bám vyhovující, můžebýtitoliko zákon.
Vláda zamýšlí proto zjednati ta-
kový základní zákon. To však ovšem
nemůže se státi za nejprudčího boje, nýbrž za
stavu klidu zbraní, za kterého by strany
ustaly ustavičně uváděti na přetřes sporné otázky
a za kterého by také ostatní činitelové veřejnosti
resignovali na agitační úvahy o této záležitosti.
Úspěch takového pokusu zákonné úpravy závist
však zvláště v tom, zdali sporné strany najdou
vůli a odvahu k míru. Musí býti sobě vědomy,
že padne na ně v tom případě táž zodpovědnost,
jako na vládu. Vláda však najde střední cestu,
vyjdou-li jí strany na půl cesty vstříc.
Čechy
10
article
Vitězství ohorvatské koalice.
11
article
Ze Záhřeba, 28. února. Včerejší volby
do sněmu zemského skončily úpl-
nou porážkou vládní strany a srb-
ských radikálů. Hlavní výhru má koalice.
Zvítězila v 22 okresích, v 12, které měla již
dříve a v 10 nově vybojovaných. Starčevičevci
zvítězili ve 20 okresích, 15 okresů bylo již
dříve jejich državou starou, nových dobyli 5,
ztratili však jeden okres, který jim vzala strana
agrární a jeden okres, který jim odňala koalice.
Selská strana vyhrála ve dvou okresích, srbští
radikálové v jednom. Vládní straně, která se
zove ústavní, nepodařilo se dobýti mandátu
v žádném okresu. Všichni tři sekční šéfové pro-
padli.
Starčevičevec
Záhřeb
13
article
Moderní rudoši.
Moderní rudoši.
V. Forbin podává v „Nature“ zajímavá sdělení
o počtu a poměrech potomků praobyvatelů ameri-
ckých. Při posledním sčítání roku 1905 bylo ve Spo-
jených státech napočteno celkem 263.233 Indiánů
i s míšenci, ale ve skutečnosti jest jich asi o třetinu
více, neboť mnozí Indiáni byli zařaděni do kategorie
„rozených Američanů“. Všechny indiánské kmeny ve
Spojených státech lze dnes rozděliti ve tři třídy: úpl-
ně civilisovaní Indiáni, jichž není mnoho, přijali ce-
lou kulturu americkou, pak jsou polocivilisovaní, kteří
se odloučili od svých kmenů a konečně nejčetnější
a nejzajímavější skupina, totiž Indiáni, žijící ve více
méně pustých krajích, které jim bílí dobyvatelé po-
nechali, pod ochranou a dozorem vlády ještě po způ-
sobu svých předků.
V Forbin
Indián
Američan
spo
spojený stát
Nature
14
article
Civilisovaní Indiáni přizpůsobili se různým od-
větvím moderního života, někteří jsou vysokými dů-
stojníky, mezi nimi jeden generál, jiní uplatňují se
v literatuře a umění. Eastman jest znamenitým žur-
nalistou a známým spisovatelem. Mnozí rudokožci
pronajímají se také za modely. V indiánském divadle
„Montauk“, které má jméno po kmeni, z něhož se
rekrutují jeho členové, mluví se čistou angličinoua
výkony stojí na značné umělecké výši. Největší část
těchto civilisovaných Indiánů věnovala se však pol-
nímu hospodářství a farmy jejich jsou roztroušeny
po celém území Spojených států. Provádějí také ci-
pince, zvláště bohaté Novoyorčany na lovu v krajích,
kde druhdy vládli synové Velkého Ducha jako svo-
bodní mužové.
Mezi polocivilisovanými Indiány jest několik
milionářů. Nejbohatší jest velký náčelník Comanchů,
prosiulý Quanah Parker, jehož hostem byl loni pre-
sident Roosevelt, když honil v Kansasu vlky. Kolik
krvavých skalpů bílých mužů zdobilo válečný pás
náčelníkův za jeho mládí, to dnes věrný přítel bílých
tváří nikomu neprozradí. Jako syn a vnuk velkých
válečníků bránil kdysi udatně svou zemi proti bílým
vetřelcům, konečně však uzavřel s bílými muži ve
Indián
Eastman
Montauk
Parker
Roosevelt
spojený stát
Kansas
15
article
Washintonu mír a dal si potvrditi zvláštní smlouvou
Washintonu mír a dal si potvrditi zvláštní smlouvou
vlastnictví rozsáhlého úrodného území, které pro-
měnil ve výnosnou ornou půdu. Dnes bydlí v krás-
ném, moderně zařízeném domě s elektrickým osvětle-
ním, ale podržel starý kroj svých předků, mokassiny
a velkou pokrývku přes ramena. Ohlásí-li se mu však
návštěva bílého muže, oblekne na jeho počest nej-
modernější panský oděv, jenž se vyrovná eleganci
pařížského dandy. Jiný indiánský milionář jest Michel
Pablo, jenž má ohromná stáda a teprve nedávno pro-
dal 600 bisonů, poslední to velké stádo těchto zví-
řat v Americe, kanadské vládě za milion korun.
Také polocivilisovaní Indiáni dovedou dobře vy-
užiti ochrany vládní a úspěšně konkurovati s bělo-
chy, ale žalostný jest stav Indiánů, kteří žijí ještě
ve kmenech na vykázaných územích v bídných po-
měrech a jsou často blízci vyhladovění. Vláda Spo-
jených států o ně pečuje, dávajíc mezi ně v určitých
obdobích rozdíleti jistý počet hovězího dobytka, vl-
něných pokrývek a pytlů kukuřice. Někdy bývají
tyto kmeny nouzí dohnány k zoufalství a vstoupí na
válečnou stezku, aby si na běloších vynutili vydat-
nější loviště. Tak chopili se minulého podzinku
Cheyennové zbraní a pobili mnoho osadníků. Několik
pluků jízdy zatlačilo je nazpět do jejich území, ale tu
spojili se s nimi Utesové, důležitý kmen Siouxů a po
dlouhém vyjednávání byla uzavřena smlouva, dle níž
měla vláda oba kmeny po celou zimu živiti a povoliti
jim lepší loviště.
O tělesné a duševní blaho těchto Indiánů pečují
četné filantropické ústavy, zvláště ústav Carlisleův se
školami pro indiánské děti a Shermanův průmyslový
ústav. Vzdělání, jež tyto ústavy poskytují, přispěje
k ponenáhlému zcivilisování indiánských kmenů.
Michel Pablo
Indián
Sioux
Shermanův
Amerika
spo
Carlislův
16
article
= Lžíce a vidlička. V nedávno vydané kniz
„La civilité du treizime au dix-neuvime sicle“
zjišťuje Alfréd Franklin, že lžíce je mnohem starší
než vidlička. Roku 1580 bylo ještě nápadno, obdržel-
li při jídle každý zvláštní lžici; Montaigne píše
s údivem, že u Švýcarů „je vždy tolik lžic, co lidí
u stolu“. Lžic užívalo se však již od středověku,
položilo se jich vždy několik na stůl, takže si vždy
dva nebo tři hosté u stolu mohli najednou nabrati
ze společné mísy polévky. Vidlička objevila se te-
prve mnohem později. V knize, složené básníkem
z 15. století, „o slušnosti u stolu“, napomíná se
dobře vychované dítě, aby si nečistilo nos holou
rukou, kterou se bere maso. V 16. století musí Eras-
mus ještě napomínati vznešené pány, aby špinavé
a zamaštěné prsty nestrkali do úst a neolizovali je
a také aby je neutírali o kabát. „Slušnější jest.
připojuje, „otříti je o talíř“, Směšným shledává také,
odstraňuje-li se skořápka vejce nehty, to lze lépe
učiniti nožem. Nacházejí se sice již ve středo-
věku vidličky, ale jen jako zvláštnost. Manželka Lud-
víka X. a Jeanne d'Evreux, manželka Karla Krás-
ného, měly každá po vidličce, vévodkyně z Tourraíne
měla dvě, Karel VI. dokonce tři, ale používal jich
jen při ovoci. Jistý Angličan, jenž r. 1608 přišel do
Paříže, vypravuje, že vidličky jsou tam skoro ne-
známy, kdežto v Italii měl již každý svou vidličku.
Franklin
Montaigne
Švýcar
Vidlička
Směšná
Jeanne d ' Evreux
Karel
Karel VI
Angličan
Eras
Paříž
Italia
17
article
„Nejpodivnější jest,“ píše, „že Itala nelze nikdy.
pohnouti, aby jedl z talíře prsty; jako příčinu udá-
vají, že nemá každý čisté ruce“. Franklin ujišťuje,
že Ludvík XIV. teprve v pozdním věku používal
vidličky.
= Účinky červeného světla. Zajímavé pokusy
s červeným světlem dělal proslulý astronom Camille
Flammarion na hvězdárně v Invisy u Paříže. Při nich
se ukázalo, že malé stromečky různých druhů účin-
kem červených paprsků nesmírně se změnily nejen
co do vzrůstu, ale i co do struktury dřeva a listů.
Některé z nich dosáhly patnáctkráte větší velikosti
a mohutnosti než stromky téhož druhu, pěstované
pod bílými paprsky slunce. Podobně velké změny
způsebily červené paprsky na salátu, kosatci, bego-
niích, cukrovce, fialkách a karafiátech. Košťál salátu
vyrostl jako třtina a listy byly tvrdé a nejedlé. Velký
vliv mají červené paprsky i na mnohé živočichy.
V Lumierově továrně na fotografické plotny v Lyonu
byla všecka okna zasklena červeným sklem. Násled-
kem toho stali se dělníci a dělnice tak nervosními,
že si mnozí počínali jako šílení. Když později byla
červená skla nahražena fialovými, uklidnili se po
krátkém čase všichni dělníci. Bylo i pozorováno, že
červené světlo rozčilovalo více muže než ženy. To
vidíme i u krocanů a u býků při býčích zápasech,
kdež pikadorové a matador užívají velkých červených
šátků k dráždění býka. Žáby červené látky přilákají,
kdežto bource rozčilují a dráždí. Pro námořníky mná
červené světlo tu dobrou vlastnost, ze ho jest viděti
v mlze mnchem dále, nlež blle.
Italos
Franklin
Ludvík XIV
Flammarion
Invisa
Paříž
Lyon