2
masthead
V Praze, ve středu dne 23. ledna 1901.
Praha
4
masthead
Na ranní a odpol. listy
pšedpláef se:
v Praze v admisistrsl
sa rřsše . . . . .. P K. —
za čtvrtleta . . . . G K. —
s dvojí donážkou
na ntěsí
ve Hlislkách
na měsíce. . . . 9 K 30h
Poštoui
lnste
n.. : i
s drají vleilko
na mřl
na čtvrt lsta . . . . 11 K 40
Poštoui
Praha
5
masthead
V drobném prodejií
raaní číalo o sob
odpolední
Ve slislkách na venkov
ranní číelo
odpnlední .
. . . . . . . 3h
6
masthead
Inserá t,
plači se hotově szněee
Předplarení a inserty pšijiná včinisi-
Hraoe v Noriashé ulicí č z
Tam nacháznjí se ték rrdako
tlskáras a ozpndice - Károdních Lajistů-
Rukopisy se ner oje
Noriashý
Károdne Lajistus
7
article
Na prahu nových událostí.
Na prahu nových událostí.
Příští čtvrtek objeví se na vysokýeh
žerdích před budovou parlamentu černožluté
prapory na znamení, že ústřední parlamentní
zastupitelstvo cislajtánských národů je opě
pohromadě. Na novo má býti učiněn pokus.
ne snad v ten smysl, zdali možno vůbec
v této říši vládnouti konstitucionálně a par
lamentně, nýbrž novým experimentem má
býti zjišténo, co u soudných a prozíravých
politiků dávno již jest otázkou rozřešenou
možnoli dosavadním způsobem a směrem
bez radikálních změn v základním ústrojí
říše, nuzovati se nějakou dobu dále.
Osm měsíců uplynulo od památné půl-
noční hodiny, kdy po návštěvě chefa kabinetu
dra. Körbra vyřčeno bylo závažné slovo : Sně-
movna je rozpuštěna. Osm měsíců měla
vláda k disposici, činiti přípravy k nové
kampani parlamentní, odvracovati překážky.
ucpávati trhliny ve státní lodi zlou bouří
zmítané a shromažďovati kolem sebe spo-
lehlivě přátele a pomocníky, o něž by opříti
se mohla ve chvíli kritieké.
Zel ale, že dr. Körber, pokud v jeho
činnost jsme zasvěceni, v tomto směru valně
se nenamábal. Ponechal milostivému osudu.
chceli sám se postarat o příznivou politickou
pohodu a důvěřuje patrné v dějthně »štěstí«
Rakouska, netrápil se příliš v bezsenných
nocech sestrojováním důmyslných politických
plánů pro budoucnost.
Pardon! Nečinným chef nynější vlády
nezůstal. Je zajímavým zjevem v Rakousku.
jak všechno zde je nehybné, houževnaté.
jak všechno a slavná vláda v čele lpí s ne-
pochopitelnou setrvačností na tom, co bylo
a co dávno překonáno. V tomto státě ko-
mandovala kdysi výhradně a dle své vůle
strana, jež sice několikráte již změnila svou
firmu, jinak ale zůstala starou hříšnicí.
doktor
Körber
Rakousko
8
article
Tato strana po léta skutečně representovala
velikou většinu německého lidu v tomto státě
a je tudíž přírozeno, že vlády vídeňské dbaly
každého jejího pokynu. Však strana od te
doby tou měrou zbankrotěla, že dnes to po
tulná uliční frýna v roztrhaných, ušpiněných
cárech a ne dřívější všemohoucí kráska.
Však panstvu vídeňskému to nevadí, že
každý formálně slušný člověk dnes se jí vy-
hne, ono lne k ní starou láskou a dosud
s ní se miliskuje. A od ní dával si též pan
dr. Körber našeptávati, co činiti má, aby
český lid v pause mimoparlamentní ještě více
podrázdil, než stalo se již dne 17. října
r. 1899.
Že by byl na druhé straně tím důvěru
u Němců získal, také se nedá tvrditi, nebot
ukončenými právě volbami byl proveden dů-
kaz, že právě ti, o něž se opíral, decimo-
vání a s krvácejícími hlavami vrátili se z bo-
jiště volebního. Vítězi naproti tomu stali se
ti, kteří nejméně se hodí do rámce politiky
kterouž dělati je cislajtánskému chefu kab
netu dovoleno.
Taková je tedy dnes situace: po osmi měsí-
cích stojí strany, vlastně národové proti sobě
prodchnuti při nejmenším týmž duchem od-
poru a nepřátelství, jako kdy před tím
nic tomu nenasvědčuje, že by nalezlo se
zázračné nějaké arkanum, které by působilo
v levo i v pravo tou měrou konejšivě, aby
parlament co kloudného mohl vyříditi, aneb
aby aspoň se zdálo, že mlýn ústavní klepe.
třeba by ve skufečnosti šel na prázdno.
A podaří-li se to, bude skutečně parla
ment vídeňský jako příšerný mlýn z pohádky
kdy občas zlý duch této říše zvedne stavi-
dlo, aby rychle semlel zásyp politické bídy
a politických hříchů.
doktor
Körber
Němec
9
article
Bez naděje ve zdar, bez naděje, že po-
daří se těm, již poctivě smýšlejí s touto říší.
prosaditi změny takové, umožniti plodnou
práci ve všech oborech lidského snažení.
sejde se tedy ve čtvrtek parlament.
Na základě poměrů nynějších snadno
lze určiti příštímu parlamentnímu obdob
horoskop. V tomto státě, kde děje se všechno
zvráceně, všecko na polo, nic ale upřímně
a v pravdě, parlamentarismus vůbec nikdy
zdravých kořenů neměl a kdyby nebylo svo
lání jeho událostí denní, jež bude míti snad
v důsledcích svých všeliká zajímavá překva-
pení, z důvodů věcných nikdo by si toho nepři-
pomenul, přes to, že jeho práce a výsledky její
nezůstávají na občanské poměry jednotliveů
bez následků. Že tak rychle padají nevy-
zrálé plody s polouschlého parlamentního
stromu cislajtánského, neočekával nikdo, však
takový je skutečný effekt všeho, co zbudo-
váno na podkladu zvrácenosti a nepřiroze-
nosti. A jestli se domnívají sanguiničtí ob-
hájci všeho toho, co příčinou je té nynější
zbědovanosti, že postačí tuctová energie mi-
nistrova a věhlas nějakého Pergelta neb
Funka a Stürgkha vdechnouti život v ten
skomírající ústavní organismus cislajtánský.
je to osudný klam. Tam, kde nestačí medi-
cina, třeba železa, kde nepomůže železo.
tam třeba ohně, pravil Hippokrates.
. V tomto případě vyplýtváno lektvarů již
dost, tu pomůže — jen nůž a ne mastičkář.
Choroba, kterou tento stát hyne, je v pra
vém toho smyslu slova konstitucio-
nální. Pryč s prosincovkou, musí byti
heslem povolaného lékaře.
Funk
Stürgkh
Hippokrates
10
article
Beze změny ústavy, bez zavedení řádů.
které by hověly potřebám této říše a nebyly
sestrojeny přímo proti její přirozenosti.
marna všechna námaha. Jak malicherné je
to věčné zažehnávání obstrukce! I bez ob-
strukce nehne se rakouský parlamentarismus
z místa. A všechno to, co »N. Fr. Pressee
vykládá o významu a důležitosti parlamentu,
právech poslanců atd., je švindl.
Po tolika zkušenostech namlouvati dnes
v Cislajtánii poslanci, že má právo odepříti
či povoliti náklad na různé potřeby státní,
je troufalostí, vypočtenou jen na hlavy bez
mozku. Jako vůbec konstituční systém v Ra-
kousku je nepravdou, tak bez obsahu
cenného jádra je všechno, co s ním souvisí
Kdyby čeští zástupci ani prstem nehnuli,
klid, pokoj, štěstí se na základě dosud plat
ných řádů v Cislajtánii přivoditi nedá. Čím
je prosincovka v mysli a srdci národův ra
kouských?
11
article
Všude jinde pokládá se ústava za palla-
dium národních práv a svobod, sáhnouti na
ústavu, je zločinem a nejsou vzácné příklady.
kdy národové krví svou ústavu hájili —
u nás však výkonný orgán vůle lidové,
»nejkrásnější výkvět konstitucionalismu «, čtyři
léta již v pravém toho slova smyslu se
klackuje a povšimnul-li si toho kdo a cítil
dokonce snad kdo touhu po něm?
Naopak, co slyšeti se všech stran
»Neudělá li to říšská rada, udělá to § 14.l.
A není nic nebezpečnějšího regimu ústav-
nímu, než vzmáhající se vědomí v lidu, že
bez něho jde to též. Nikdo nebude a nemůže
nás viniti, že bychom byli snad přátely a
obhájci absolutismu aneb snad dokonce
radost pociťovali nad úpadkem ústavního citu
v lidu, konstatujeme prostě, co vůkol násse
děje a čeho povšimnouti si má příležitost
každý.
Beze změny ústavy marne
všechno namáhání
Nemá-li dr. Körber plnou moc ke svolán
konstituanty, rozloučí se za nedlouho s úřaden
aneb opětně půjde parlament.
Revise ústavy je jediné východiště z ny
nějšího chaosu.
doktor
Körber
dium národní práv a svoboda
12
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 22. ledna. (Tvoření str an.
V táboře německo-nacionálním vyskytl se hlas
že antisemitům a klerikálům má býti odepřeno
přijetí do německého souručenstva. Proti tomu
vyslovuje se vůdce nacionálů v Horn. Rakousích
dr. Beurle, jenž vidí úkol nacionálů v tom, aby
všechny německé strany přiměl k utvoření
společného výkonného výboru na
hájení národních zájmů rakouských Němců.
Usnesení takového společného výboru mají být
pro všechny německé strany závazny na tolik.
aby si příště žádná rakouská vláda nemohla
usmysliti vládnouti proti Němcům. Kdybyse
však němečtí klerikálové nechtěli podříditi takové
společné organisaci, v níž by sice svobodomyslné
strany měly většinu, jež by klerikály omezovala
jen v otázkách, čelících proli majorisování Němců.
jinak však by jejich politickým snahám posky-
tovala dosti široké pole volnosti, pak by jen
dokázali, že jejich sliby ve volebních řečec
o změně taktiky v otázkách národních byly
pouhé pokrytectví.
Němečtí klerikálové nemají všk
chuti sblížiti se se starým »souručenstvím«.
»N. Tir. St.« činí návrh na jakésí obnoven
bývalého klubu Hohenwartova, jehož jádrem by
byli konservativní katoličtí poslanci z alpských
zemí, kolem nichž by se pak skupili klerikální
Slovinci, moravští klerikálové, tyrolstí klerikální
Vlachové a snad i konservativní velkostatkáři
Klub byl by prý čistě politický, v otázkách ná-
rodních ponechával by však svým členům úplnou
volnost jednání. Vzhledem k tomu pak, že by
v něm byla zastoupena většina rakouských ná-
rodností, mohl by působiti smířlivě na národní
protivy v parlamentě.
Horn
doktor
Beurle
Němec
N Tir
Hohenwartův
Vlach
Praha
St
13
article
Jak se rozhodnou klerikální Slo-
vinci, jest dosud pochybno. Dle zpráv, došlých
z Lublaně, konala se tam již porada o zřízení
jihoslovanského klubů, v němž b
byli zastoupeni jen Chorvaté a Slovinci, ovšem
snad ne všichni Slovinci, poněvadž rozkol mezi
liberály a klerikály nabyl takových rozměrů, že
se v klerikálním těboře přímo již ozývají hlasy
(ve vídeňském »Vaterlandu«), aby s liberálními
poslanci drem. Ferjančičem, Tavčarem, Plan-
tanem a Gabrščkem bylo přerušeno všeliké
spojení.
Za to vlaský klub bude v nové sně-
movně obnoven asi v témž rozsahu, jaký mě
v minulém parlamentě. Liberální Vlachové z Pří-
moří měli včera poradu v Terstu a usnesli se.
působiti na říšské radě v tom směru.
V Praze, 22. ledna. (Z polského kola.
Jeden z orgánů polského kola »Dzien. Pol.«
rozbírá stav politických stran v novém parla-
mentě, a konstatovav, že na ten čas není možna
nijaká většina ani na pravici, ani levici, a po-
něvadž spolek Poláků s Němci jest a priori vy
loučen, poněvadž česká delegace by nepřipustila
trvání parlamentu za takových podmínek, vidí
jedinou možnost v »pracovních většinách od
případu k případu«, při čemž by žádná strana
nesměla být vylučována z takové většiny. Pokud
pak se týče polského kola, praví: »Kolo má
především za povinnost udržovati parlament
Chorvat
doktor
Ferjančič
Tavčar
Vlach
Pol
Němec
Lublaň
Plana
Terst
Praha
14
article
práci v něm. V tom se shodují všichni Poláci
bez výjimky. Všeliké postupování na levo, každě
úsilí jednotlivců přenésti kolo do spolku s levie
jen by uškodilo věci a zabilo by parlament.
Pro polské kolo jest možna dnes jen politik
volné ruky a pracovní program, byť se to i ne-
líbilo některým ctižádostivým jednotliveům a
z levice neb z pravice, neboť všechny strannické
snahy vyšinuly by parlament ihned z rovno-
váhy. Teprv až sněmovna dá se do práce
obstrukce ji přestane ohrožovati, nastane dob
politických konstellací a seskupení poslanců dle
přesvědčení a politických směrů.«
V témž smyslu vyslovila se i schůze říš-
ských i zemských poslanců polských, . konaná
dne 21. t. m. ve Lvově. David Abrahamovi
ukázal ve své řeči s důrazem na to, že nyní
jest na Němcích, aby říšské radě dopomohl
k dělnosti. Poláci že mohou sledovati jen po-
litiku volné ruky. Poslanci Kozlovský a Čaj
kovský útočili při té příležilosti na centralistický
systém a prohlásili, že Poláci musejí se vze-
příti zejmera proti centralistické organisaci v mini
sterstvě vnítra a žádati za otevření nových pra
menů pro zubožené zemské finance.
Polák
Abraham
Němec
Kozlovský
Lvov
15
article
Z Krakova, 21. ledna. (Následk
politiky hr. Clara.) »Czas« zastavuje se
opětně nad »šileným« vzrůstem německého ra-
dikalismu. A při tom vzpomíná si, jak asi bylo
štyrskému náměstníku hr. Clarovi, když četl
volební zprávy z Čech, a ptá se, nedat-li sám
sobě otázku, proč a pro koho vlastně
zrušil jazyková nařizení? Poněvadz
pak má hr. Clara za člověka slušného, soudi,
že si musil odpovědět: »Ad majorem
Schönereri gloriam, pro německé ra-
dikály.« Poněvadž však hr. Clary jest při tom
velmi slabým politikem, diví se asi tomuto vý-
sledku své kapitulace. »A vždyť věc jest velice
prostá — dodává »Czas« —. Když se umír-
nění Němci domáhali pouze zmény jazyko
vých nařízení, nacionálové volali, že se nařízení
museji vůbec zrušiti. Když první naléhali ně-
kolikrát na změnu taktiky obstrukční, Wolf
Schönerer vyslovili se ve prospěch obstrukce
zvítězili. Konec konců obstrukce triumfovala,
jazyková nařízení byla zrušena. Politický zisk
mohl z toho míti jen ten, kdo triumfoval. Jak
se mohl někdo nadíti, že zisk z toho budou
miti strany umírněné, je těžko pochopiti. A pře
bylo takové mínění r. 1899. Ostatně ani s
hrubě nedívíme hr. Clarovi: v Rakousku s
touto methodou »podporují« už dávno umírněné
strany! A přece se pak pokaždé naříká nad
vzrůstem radikalismu.«
Claro
Czas
gloriam
Němec
Wolf Schönerer
Krakov
Čechy
Rakousko
16
article
Politické zprávy zahraničně.
Politické zprávy zahraničně.
V Praze, 22. ledna.
Jednota balkánských národů.
Prof. Atanasije M. Popovič v Bělehradě ji
druhý rok vydává list »BparHMCTBo«, jehož
účelem je šířiti myšlenku svornosti a jednoty
všech balkánských národů, i těch, které ne-
utvořily svých vlastních států. Poctivá tato
snaha, již vřele vítati musejí i národové rakousko
uherští, jimž nedostává se právé toho, oč ná-
rody balkánské počínají se zasazovati, přinesla
prozatím ten dobrý plod, že pravoslavní Arnanté
uzavírají smír se Srby. Dalším krokem bude
sjezd hlavárů všech balkánských
národností, jenž konati se bude
o s v. Jiří. Jen Bulhaři scházejí ještě mezi
těmi, kdo sjezdu se zúčastní.
Arnautský hlavár Leka Zija z Mitrovice
podává o tom jmenovanému listu zprávu
oznamuje i program sjezdu. Rokovati se bude
o otázkách:
profesor
Atanasij
M Popovič
Srba
Jiří
Bulhar
Leko Zija
Praha
Bělehrad
Mitrovice
17
article
1. Má-li projektovaná rakousko-uherská dráha
Sarajevo-Nový Pazar účel strategický a smí-li se
stavba její dopustiti.
2. Jaká byla dosud rakousko-uherská poli-
tika na Balkáně, a je-li v ní nějaké nebezpečí,
co třeba učiniti k zabezpočení balkánských
národů.
3. Jakých najdůraznějších prostředků třeba
užiti k odražení katolické propagandy, od nít
vždycky vycházely všeliké nepokoje.
Dopisovatel praví dále: Arnautům svitlo
již před očíma. Mezi nimi jest už větší počet
mladých, vzdělaných lidí, kteří počali svůj národ
odvraceti s bludné cesty, na kterou jej zavedl
fráteři a jezovité. My necheeme, aby na Balkáně
došlo k takovým událostem, jakých jevištém je
právě Čína, a proto je nutno postaviti se v čas
proti nebezpečí. Když i katolická Francie vidi
se nucena omeziti práci katolických proselytů,
čím spíše musíme se proti ní ohraditi my Bal-
kánci!
Další pronásledování Poláků
v Prusku.
Pruská vláda zakázala v Poznaňsku pol-
ským úřadníkům poštovním na ulici a v míst-
nostech veřejných mluviti polsky i se známými
aneb i jen s členy rodiny vlastní. Mnohé po-
štovní úřady nedopravují již zásilek s polskou
adresou, nechávají je prosté ležet
Sarajevo
Nová Pazar
Balkán
Čína
Francie
Bala
Prusko
Poznaňsko
Arnaut
18
article
Balkánský trojspolek,
Přes to, že je to rakouským officiosům
nemilo, ruské listy nepřestávají psáti o důleži-
tosti balkánského trojspolku (Bulharsko, Srbsko
Černá Hora) »Hoe Bpe« napovídá, ze
o tom jednáno bylo ve Vídni mezi knížetem
bulharským a černohorským následníkem Da-
nilem. Od tohoto slovanského trojspolku očekává,
že oslabí makedonské zmatky. Také návštěva
knižete bulharského v Niši u krále srbskéhoje
krokem ku sblížení slovanských národů Balkánu.
»Přirozeným doplněním k němu musí ještě býti
přátelské shledání vládců bulhar-
ského a srbského s knížetem černo-
horským. Teprve potom stralegické úsluhy
Rakouska balkánskému míru stanou se docela
zbytečnými.«
»Strategickou úsluhou míru balkánskémue
list míní projektovanou dráhu ze Sarajeva do
Mitrovice, k jejiž stavbě, jak praví, Turecko již
nepřivolí. Rakousko ale prý se ho nebude
ptáti po druhé a schválení mitrovického projektu
bude jednou z prvých předloh, které vláda Kör-
brova podá nové říšské radě.
Němčina v Lodi.
Velké průmyslové město v ruském Polsku,
Loď, stalo se mocným táborem němectvi mez
Poláky. V továrnách tam dělníci musejí i mezi
sebou mluvit německy, proto prý, že mistři
polsky nerozumějí. Jiného než Němce za mistry
neberou. Před několika lety ruská vláda vydala
nařízení proti tomuto nebezpečnému a násil-
nému nešvaru. Podle něho každý továrenský
mistr cizozemec, nedostatečně znalý jazyka pol-
ského nebo ruského, musil býti propuštén. Po-
zději vrátilo se všecko do starých kolejí. Pro-
puštění tichounce se vrátili na svá předešla
místa a němčili dál. Polákům mistrům není už
možná v Lodi se udržeti, ačkoli jsou mezi nimi
výborní odborníci
Poláci volají k ruské vládě, aby se jich
ujala a postarala se, aby její nařízení o jazykové
způsobilosti mistrů znova bylo praktikováno.
Polák
Němec
Bulharsko
Srbsko
Černá Hora
Vídeň
Niš
Balkán
Rakousko
Sarajevo
Mitrovice
Turecko
Polsko
Hoe Bpe
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Historické hry.
Z divadelních tužeb staréhio vlastence.
Poučný článek p. F. Hrnčíře v »Nár. Li-
stech« ze dne 30. prosince m. r. došel asi
širši pozornosti. Co již dávno jaksi neurčitě
jsme tušili, že naše mládež na českých školách
z českých déjin a zejmena z dob naší slávy
velikosti ničeho se nedozví, že vlastenecké na-
dšení se v ní úmyslně dusí a ušlapává, kdežto
na německých školách se uměle probouzí
rozněcuje, doličeno tam věru hroznými do-
»Pak se ovšem nedivme, praví p. Hrnčíř.
když mládež naše, zvláště ona od 18—24 let.
namnoze pohliží s pohrdáním na naši minulost.
že vyslovuje se proti státňímu právu, že mlu
opovržlivě o setlelých pergaménech, že mládež
tě nic není svato, proto že byla odchována
syrovátkovým, oklestěným dějepisem, že místo
matčina zdroje dává se ji rozředěná ciz
kaše« . . .
Ze školy naší podařilo se nepřátelskému
systému vlastenectví české zcela vymýtiti, z fán-
sličkářství a hejslovanění jsme prý už »vyrostli«.
kromě politiky se u nás už nikde, na žádném
poli a v žádněm směru »nevlastenčí«, všade
nastala »positivní práce«, — a tak si na za-
čátku XX. stoleti musíme bohužel příznati, že
kdybychom mezi tím byli početně nevzrostli.
hospodářsky nesesilili, kulturně se neuplatnil
a politického významu nenabyli, že bychom
dnes od svých národních cílů bylí snad dále
než před padesáti roky.
Číselný počet, hospo dářská a finanční síla.
kulturní vyspělost a politický význam, jsou
ovšem nezbytné podmínky všeobecného pokroku
a konečného vílězství, ale přece to vše nestači.
není-li zároveň provázeno, zahříváno a živeno
žárem vlasteneckého nadšení al uvédomění. Není
pochyby, že bez této níčím jiným nenahradi
telné vzpruhy všecko druhé úsili by marn
bylo v dobách krutého národního zápasu, ktery
nás dojista ješté čeká. Velká a mocná ple
F Hrnčíř
Hrnčíř
20
article
klady.
mena, Francouzové, Němci, Angličané, Vlaši,
třeba se nemusili báti odnárodnění, i menší
národové, Maďaři, Poláci, Srbové, Rumuni,
všichni bez výminky úsilovně a promyšleně
pěstují ušlechtilý plamen národního uvědomění
ve škole, v literatuře, v umění, na dívadle atd.
Ale my maličký národ, jeden z nejmenších
dojista nejohroženějších, troufáme si z nicotné
módní choutky affektovati neohroženost a ne-
chráněnu přímo vystavovati útoku svoji národn
bytost.
Víme, že tu působily různé vlivy, ale hlavn
vina je přece jen ta, že jsme přestali v ná-
rodním duchu vychovávati svůj mladý dorost.
Škola ovšem, jako nejmocnější činitel vychova-
telský, vymyká se dnes, bohužel, úplně našemu
vlivu. Však i mimo školu dovedli naši otcoré
buditi v nás cit a vědomí národní.
»Dějepis vlasti,« praví autor uvedeného
článku, »je to kouzlo, jenž otvírá dětské(e
vůbec mladě) srdce lásce k vlasti, národnosti.
rodné zemi. Český dějepis, jako nejmoenějš
vzpružina národního a vlasteneckého citu, mě
by zejmena nyní, kdy cit tento všemožnými pro-
středky se potlačuje, co nejvíce a nejúčinněj
býti pěstován.«
Otcové naši také neměli školu ve své moc
a přece uměli se postarati o to, aby lid s ději-
nami byl seznamován, k nadšení byl rozně-
cován, a toho dosahovali zvláště písemnictvem
a divadlem.
A tu ociťuji se u vlastního předmětu
svých tužeb.
Vzpomeňme jen, jak význačnou úlohu př
národním našem znovuzrození hrála právě ochot-
nická divadla, jak při těch rytířských hrách
obrazech z naší minulosti rozproudil se vlaste-
necký zápal, který nikdy pak více neuhasl.
Francouz
Němec
Angličan
Vlach
Maďar
Polák
Srba
Rumun
21
article
Bývaly to kusy většinou dost primitivné, lite-
rárně a umělecky až tuze nedokonalé, ale po
tom se diváci málo ptali. K jejich srdci i mysli
mluvili tu čeští králové a rytřové, mluvil Žižka,
mluvil Hus, Prokop a Táborité, nadšení v nich
bouřilo, zraky plály a krev jim v žilách prud-
čejí kolovala, a temně se probouzelo vědomí.
že národ, který ve své minulosti statečně
vedl, že ani v přitomností nemůže a nesmní zá
stati opovržen a zdeptán. A tak z divadelní hry
čerpalo pokolení onu národní hrdost, kterése
mu tolik nedostávalo, bez níž by se zajisté ne-
bylo prodralo k dalším úkolům. Kdyby dnešní
generace věděla, s jakým jásotem jsme uvítali
když v r. 1866 Barák, jako dočasný intendan
divadla, vymohl na pruském veliteli, generálu
Voglovi z Falkesteinu provozování zakázaných
do té doby vlasteneckých kusů »Jan Hus«
»Žižka«! S jak horečným chvatem proudilo
obecenstvo do představení a jak posilněno a po
vznešeno národním uvědoměním se odtamtud
vracelo, — pak by dojista jinak dovedlo ocenit
význam vlastenecko-historické literatury pro ná
rodní vychováníl
Zde sluší hledati i vysvětlení onoho po-
divného, dnes téměř už nepochopitelného zjevu,
jak skutečně celý národ s nevylíčitelným na
dšením chápe se myšlenky zbudování Národníh
divadla, že tak bezpříkladně dovede jí přinášet
oběti, proč zrovna u nás a už nikde jinde na
světě ten nádherný chrám umění zbudora
národ — sobě?
Žižek
Hus
Barák
Vogl
Národníh divadlo
22
article
Leč to, řekne se snad, náleži minulosti
Přítomnost jiné vytvořila poměry, vede k jiným
úkolům. V dramatické literatuře světové vyno-
řily se moderní směry, divadelní autoři mus
jíti s proudem času, musí se obraceti k so
ciálním a společenským problémům a v pay
chologickém prohlubování hledati svoji cenu
A naše přední representační jeviště obzvláště
nesmi zůstávati za duchem času. Ovšem
ovšem! A tak se u mladšího pokolení hry hi-
storicko-vlastenecké už jaksi přežily, nové se
nepíšou, staré jsou sobehrány« a tak je z jedi-
ného stánku našich uměn nadobro vyloučen
celý, pro život národní předůležitý, vysoce vý
znamný druh představení z dějin vlaste
neckých.
Nejsem nijak odpůrcem moderních proudů
v literatuře a umění. Nemělo by takové od
půrství smyslu. Právě literatura a umění jako
živý obraz duchovního proudění nemůže a ne
smi nikdy stanouti na určité formě a určitém
obsahu. Ani mně nenapadá usilovati o zdvižen
nějaké čínské zdi kolem našeho divadla prot
ciziné a její proudům. Ale k tomnu bych přece
jen chtěl poukázati, že nemáme v cízině vidét
a shledávati jen to, co naši vlastní sílu po
hleuje a paralysuje, leč míti otevřený zrak i pro
to, co by ji mohlo k novému rozmachu pod
nítili.
Nepřál bych si, aby novodobé ty kus
docela zmizely z našeho repertoáru, ale rá
bych viděl, aby vedle nich bylo náležitě po
přáno místa i jiným, takovým, které pěstovat
nám káže potřeba řekněme národně duchovní
Což naši kruhové dnes rozhodující v těch
věcech ani nepozorují, že také v cizině, kterou
přece chceme tout prix sledovati a napodo-
bovati, nový směr nezatlačil každý jiný aže
zejmena směr historicko-vlastenecký jest tam
hojně zastoupen a důsledně oživován?
23
article
Vizme francouzské a německé divadlo.
Tam právě oba směry rovnoprávně a důmyslné
běží vedle sebe, každý plně své poslání a hově
svému obecenstvu. Ve francouzské dramatické
literatuře je řada historiekých kusů s vlasteneckou
tendencí z dob velké revoluce a napoleonskýeh
válek a mimo to zvláštní odrůda vojensko-
patriotických kusů, o jakých se našim pěsti-
telům divadelní zábavy ani nezdá. Kusy maj
svá zvláštní jeviště, své zvláštní obecenstvo
Krátkozrací pozorovatelé právě v rostoue
oblibě zejmena napoleonských dramat a ko
medií chtěli dokonce spatřovati známku nastá
vajíeího obratu bonapartistického! Těm tisícům
a tisícům francouzských republikánů, kteří po
slední dobou den za dnem tlačili se k obdivu
Rostandova Aiglona (vévody Zákupského, syna
Napoleona I.), těm žádný bonapartismus ani na
mysl nepřipadl. Oni všichni zřeli v Aiglonu
i v granátníku Flambeauovi toliko zosobnání
své národní slávy, a při krůsných veršíeh
básníkových rozněcovali se k čisté francouz-
skému patriotismu a nadšení. My ovšem máme
také dramatické reky ve své historii, ale ty
krátkozraká, neprohloubená pošetilost napodo-
bovací chtěla rýchle prohlásiti za přežiléa
»pokrokově« nemožné.
Zatím ale v zemi kulturně nejpokročilejš
dramatik prvního rádu, Rostand, se vší křišta-
lovou prškou svého básnického nadání se poušt
do patriotického veršování (i »Cyrano d
Rostandův Aiglon
Napoleon
Rostand
Cyrano
24
article
Bergerac« má pro Francouze velice sroz-
umitelnou patriotickou tendenci !), opěvaje dů-
myslným, básnicky nádherným způsobem slávu
národa a vlasti. Ve Francii tedy není směr
staromodním? Že vedle Rostanda, Hervieu nebo
Lavedan zcela jiné řeší otázky, je jistě v po-
řádku. Velký francouzský národ může si ještě
dopřáti takého přepychu. Pro nás však jest dů-
ležito, že i tu oba směry zároveň jsou ve ctis
živém proudéní.
Arci mají Francouzové pro různé směry
různá divadla, my však toliko divadlo jediné-
Z toho však právě následuje, že to naše jediné
nesmí zanedbávati žádný z úkolů, klerý mu
z posice jeho jest vykázán. A šel bych ještě
dále a troufal bych si tvrditi, že právě naše
Národní už svým předurčením mělo by
v přední řadé míti ve štítu přímo směr národné
vlastenecký. A odcizilo-li se v poslední době
tomuto určení, pak bylo by velmi na čase, aby
se k nému ce nejdříve zase s náležitou měrou
vrátilo.
Francouz
Rostand
Hervieu
Lavedan
Francie
25
article
A jako pan F. Hrnčít obracel se k učitel-
ským kruhům, tak bych rád obrátil svůj vla-
steneeký appeli na kruhy divadelní. V
svém životé národním dosud a dlouho ješte
naprosto nemůžeme postrádati divadla jako ná-
rodně vychovávacího ústavu.
V první řadě jest ovšem na našich diva-
delních autorech, aby vymanili se
z politováníhodného bludu, že historicko- vlaste-
necké kusy jsou nějakým směrem »staromodním
a odbytým«, a aby se jen slatečně vraceli zase
k těm nedočerpaným látkám. Vždyť jen na
gentu básníkazáleží, aby v jeho nazírání látka
ožila novým duchem a čerstvými barvam
Nejde o žádné ohřívání starých her rytifských
někdy tak detisky natvních. Jde o samostatný
úkol samostatných talentů. Dovedl-li ve Franci
Rostand svým osobitým způsobem oživiti minu-
lost před zrakoma francouzského obecenstva.
proč by toho neměl dověsti nějaký český Ro-
stand před zrakoma českého diváctva? Pak
naše representativní jevišté mohlo by sméle opět
stanouti v řadě ústavů skutečně národních, nebot
finanční moment na štěsti by tu jistě nebyl na
Starý vlastenea.
závadu.
Franek Rostand