1
masthead
Zlaté a střihrné
Zlaté a střihrné
zbuží, hojný výběr kapes-
ních i nástěnných hodin
levně u A. Soukupa,
Vinohrady, Havlíčkova tř.1.
A Soukup
Havlíčkův třída
2
masthead
Nejlepší švý oarská mléčná a jedlá čokoláda.
Roční prodej 200 millionů tablet.
3
masthead
Zádné nachlazení
nohou více, když po-
užijete k cídění ve-
škeré obuví jedině
Chevrean-Crému.
5
masthead
AMUEt
bení vždy
6
masthead
Jediný výrobce: 1904
Karel Samuel,
Praha-VII., 724.
Karel Samuel
Praha
7
masthead
Světe
Světe
známé 249a
LEONHARDTOvY
9
masthead
láhev zl. 1-15.
20
article
Mluvily jsme málo o lidech. Vyprávěla mi o svých
zájmech, o všech svých lidumilných plánech, jež provádí.
Konečně pravila:
»Nebyla jste ještě v Dane Mountu, že ne?«
»Ne; pojedeme tam v pondělí, až odsud odej-
deme.«
»To vás bude jistě velice zajímat« a zahleděla se
do ohně. »Antony byl u vás, viďte?«
»Ano,« odvětila jsem a můj hlas zněl napjatě, při
pomnělať jsem si onu hroznou návštěvu.
Mlčela chvíli.
»Chtěla bych, abyste byla mou přítelkyní, dušinko,«
řekla velice něžně, »vy snad nejste vždy úplně šťastna
a kdybych mohla někdy pro vás něco učiniti, prosím,
sdělte mi a já to ráda učiním.«
»Oh! drahá lady Tilchestrová,« děla jsem, »byla
jste již ke mně tak dobrá a vlídná, že to nikdy nezapo-
menu a já jsem také cizinka a vy jste se přece o mne
starala.«
»Líbila jste se mi hned, jak jsem se s vámi
setkala na tilchesterském plesu a Antony se tolik o vás
zajímá a my jsme takoví dobří, staří přátelé a já budu
vždy strannicky nakloněna tomu, koho on uzná za hodna
přízně.«
Byla bych se jí ráda otázala na všelicos, avšak
můj jazyk byl nějak spoután. Skoro se mi ulevilo, když
obrátila jinam rozhovor.
Denní světlo brzy odumíralo a sluhové přinesli
lampy.
»Je již skoro pět hodin«, řekla konečně. »Jaké
jsme strávily blažené odpůldne! Poznala jsem vás
nyní ještě lépe, dušinko. Nu, myslím, že jest čas, aby-
Dan Mount
Antony
drahý lada Tilchestrová
29
article
2578
chom se oblékly a sešly dolů, podívat se, jak záleži-
tosti pokračují !«
Vstala jsem.
»Budu vám říkati »Ambrosino«, pravila a políbila
mne. »Já se neoddám tak lehko přátelství, avšak ve
vašich očích jest cosi, co mne dojímá. — Oh! dušinko,
doufám, že vás nedožene osud, abyste spáchala nějaké
svatojanské šílenství, jako jsem to já učinila — abyste
litovala až do posledních dnů svého života !«
Po celou cestu do své komnaty jsem si lámala
hlavu nad jejími slovy. Co tím asi mínila?
Ambrosino