1
article
kého skladatele, nýbrž že jest oslavou věci,
která všechny národy bez rozdílu sdružuje. Na
konec připil ministr hostům z ciziny.
Z Ria de Janeiro, 1. října. (C.-B.) Sně-
movna poslanců přijala osnovu zákona, dle ně-
hož bude v Riu r. 1904 provedeno mezi-
národní větroplavecké závodění
balony, jejichž let dle potřeby a větroplavcovy
vůle se dá říditi. Cena stanovena na 200 kont
rejsů. Osnova bude předložena senátu.
Rio jít Janeiro
Rio
senát
2
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
— Apologie kolínského faráře pana Duška
na pondělním sjezdu proslovená a v dnešním
čísle realisticko-klerikálního listu otištěná, i po-
dle svědectví pana dra. Chmelaře, jež jsme
dnes ráno přinesli, nevysvětlila jeho
dopis, zaslaný vynikajícímu členu berlínského
„Ev. Bundu“, v Čechách sídlícímu (vikáři Hoch-
stetterovi v Třebenicích? dru. Eisenkolboviv
Chabařovicích?). Znění této řeči, v realistickém
denníku uveřejněné, potvrzuje tuto zkušenost
pana dra. Chmelaře, neboť kdo nadává, nevy-
světluje. A v té příčině ani v nejzazším zákoutí
třetího dvora nenajde se tolik smetí, co na-
dávek uložil pan Dušek do svého úchvatného prý
oratorního výkonu, což dosvědčuje dr. Jan Her-
ben, opisovatel třetího kolena ze starých roč-
níků německých kalendářů. ( „Nepokradeš!“)
Každá nadávka pondělní kapucinády pana ná-
městka superintendenta jest jako přivěšení
vlastní pečeti na potvrzení našich vývodů o pro-
slulém dopise Duškově, jejž se nikdo neodvážil
na sjezdu přečísti, ani dr. Chmelař, v němž prý
podle dnešního tvrzení p. dra. Herbena „vře ja-
kási rodinná krevní msta“. (Dr. Chmelař je blíz-
kým příbuzným bývalého pražského faráře B. V.
Dušek
Eva
doktor
Jan Hera
Duškův
Herben
Chmelař
Čechy
Třebenice
Eisenkolboviv Chabařovice
farář B
3
article
Košuta, statečného a nadšeného obhájce čistoty
víry česko-bratrské proti cizím vlivům, začež
pro utrpení, připravovaná mu tehdejšími stou-
penci cizáckých vlivů, nucen byl odejíti z vlasti).
Z toho jest patrno, že dr. Chmelař, který při-
pomenul evangelické hierarchii její oběť, uká-
zal víc srdce pro B. V. Košuta, než vlastní jeho
syn Kossuth, spolupracovník dnešního náčelníka
evangelické hierarchie far. Duška v navazování
styků s „cizinou“ — berlínskou a frankfurtskou
Leč vraťme se k Duškovu dopisu. Pan farář
uvedl, že bylo proti němu útočeno pro dvě věty
z jednoho jeho dopisu, ale ani ty dvě věty ne-
přečetl svým posluchačům.
Dle našeho pojmu o pravdě, dopustil prý
se ďábelských skutků přesvědčením, že národ
český překoná i možné pohromy této říše,
bude-li evangelický.« Dopis pana faráře Duška
jest psán tónem důvěrného raportu o postupu
otázky, která i zasílateli i adresátu stejně na
srdci leží. Referuje se v něm o schůzi stran
realistické pokrokové a »jisté frakce mladoče-
ské« (účastníci této schůze do dnes se nepři-
hlásili ani na naše, ani na vyzvání radikálně
pokrokového listu) a o jednání této schůze, jež
vyzněla v uznání nutnosti, že český národ pro
případ annexe Pruskem má přijati vyznání pro-
testantské. Pan farář Dušek výslovně v dopise
tomto upozorňuje na východiště, k němuž my-
sle v Čechách směřují, na nemajetnost a sla-
bost protestantů českých i stěžuje si na to, co
všechno bylo již promeškáno i píše doslovně:
Košut
doktor
Chmelař
B V Košut
Kossuth
Dušek
Duškův
Prusek
Čechy
4
article
»Protož vidím naši hlavní úlohu v tom,
aby se protestantismu dostalo
dobré výbavy (»gut zu equipieren«)
aby se stal attrakcí a mocí, aby těm
lidem bylo poskytnuto opory, něco
hotového, pevného, sebevědomého.«
Jest patrno, že pan farář Dušek v tomto dopise
svlékl sutanu úchvatného kazatele a togu ne-
odolatelného sjezdového řečníka i mluví docela
po obchodnicku, dává informace k peněžními
taktickým disposicím z fondu berl. »Ev. Bundu«
(tedy nikoli »G. A. V.« ani frankfurtského »me-
zinár. výboru«): »Naše městské sbory měly býti
fešácky vypraveny a všechny přední
stráže dobře obsazeny — tu by se ne-
mělo litovati žádných nákladů.« Tohle všechno
jen tak »maně uklouzlo panu Duškovi z péra
při psaní« (p. dre. Chmelaři!) v jednom ze sta
a sta dopisů, jimiž podle p. faráře Žilky opra-
vuje názory ciziny o Češích, zkalené našimi
»vlastními« vlasteneckými lidmi. Nikdo nebude
p. faráři Duškovi záviděti ponětí, jaké si o něm jako
o českém vlastenci nutně učiniti musí adresáti
jeho informačních dopisů přes všechen souhlas
krásných duší o pohromách národa českého.
My neznabozi a »nemravové« a jakými nás
p. farář Dušek se své sjezdové řeči ještě na-
zval, pokládáme náboženství za tak vznešenou
Dušek
Eva
Žilka
Čech
Izinár
5
article
a velebnou záležitost, že ton i obsah dopisu
páně Duškova, jímž zlaťáky jen tak cvrnkají,
považujeme, nehledě ani k jeho stránce — —
vlastenecké, za dokument »svatokupectví« a opo-
važuje-li se jeho autor bráti jméno Jana Husi,
tohoto kárce prodávané víry, do úst, dopouští
se ještě ke všemu i rouhání. »Přejeme si
míti svou církev zdatnou a krás-
noule omlouvá p. far. Dušek ve své sjezdové
řeči zištné místo jeho dopisu. Je to k přání, ale
za žádných podmínek za peníze pruské
aneb ve frankfurtském měšci se-
brané! Sto padesát let církev starobratrská
žila v největším útisku a strádání bez peněz
svých i cizích, i zůstala živa a když přišel pa-
tent toleranční, vstávali její vyznavači, hlásíce
se »k staré bratrské české církvi«. A dnes?
Dnes učinil podle slov Herbenových sjezd evan-
gelíků zjevnou demarkační čáru mezi seboua
mladočeským národem. Možno říci také idyličtěji:
pan farář Dušek přinesl českou církev evange-
lickou jako šlechetný kmotr svým kmotřencům
do vínku. Správa »Času« hned po sjezdu reali
sovala vyzvání páně Duškovo o »hmotnou pod-
poru« realistického denníku hektografovanými
letáky, zasílanými podle presenční listinu
— Ve věcech školských a učitelských po-
dány byly sněmu král. českého pozoruhodné pe-
tice, jimiž obírati se bude v nynějším zasedáni
komise školská a nepochybně i plný sněm. Nej-
prvé jest to petice Zemského spolku jednot uči
telských v království českém, podaná poslancem
Duškův
Jan Hus
Dušek
Herbenův
6
article
Anýžem, za výklad některých ustanovení no-
vého zákona ze dne 27. ledna 1903 a sice: 1. že
jest správno, vykládati jeho § 26. tak, že po uply-
nulé roční, po případě tříleté době, po kterou
osobě učitelské odpíráno bylo zvýšení služného.
počítaje od 1. února 1903, má jí býti zase k uží-
vání poukázáno; 2. že dle § 20. bez rozdílu
každý, buď že dobrovolně opustil místo učitele
I. třídy a přijal místo II. třídy, nebo nedosáhl
dosud místa I. třídy, počínaje od zkoušky způso-
bilosti, za 10 let má býti jmenován učitelem
I. třídy a to bez spolupůsobení místní školní
rady a že při tom upuštěno býti má od překlá-
dání učitelů, již ad personam jmenovaných, z pří-
čin služebních na místa uprázdněná; 3. že ve-
škeré honorování osobně má se díti dle § 34.
zák. ze dne 27. ledna 1903; 4. že pense vdovám
a zaopatřovací platy sirotkům vyměřují se dle
posledních vpočítatelných důchodů, jichž učitel
požíval, pokud byl v činné službě; 5. že čtvrt-
letní služné má býti jako pohřebné vyplaceno
pozůstalým po učiteli, ať zanechal majetek nebo
ne, ať již výlohy ty doklady jsou prokázané čili
nic; 6. že platnost § 58. vyznačena býti má na-
řízením, dle kterého se § 62. zákona ze dne
13. května 1894 ve příčině udílení zaopatřova-
cích požitků vdovám a sirotkům jen tehdáž po-
užívá, když vůbec nijak nelze odůvodnit použití
§ 58. zák. ze dne 27. ledna 1903; 7. že r. 1903
všichni definitivně ustanovení učitelé z obnosu
dřívějšího služného odváděti mají do pensijního
fondu 2%, teprve r. 1904 počínajíc, po zapravení
10 přispěvku, z ostatního 3%%. — Vdovy po
učitelích, kterým vyměřeny byly požitky dle dří-
vějších zákonů (z r. 1875 a 1894), žádají za
7
article
nové upravení svých pensí, dle nového zákona,
nebo alespoň, aby se jejich pense vyměřila
určitým minimem jako vdovám po úřadnícícha
sluzích státních. — Industriální učitelky z ce-
lého království ve své petici ukazují k těžkým
poměrům, v nichž jest jim strádati i domáhaji
se zlepšení nejen poměrů hmotných (z okrouhlé-
ho počtu 2000 industriálních učitelek má defi-
nitivum pouze 271; ostatních 1729 industriál-
nich učitelek žije z roční remunerace 264—660
korun), nýbrž i svého působení vyučovacího.
— Nechce se jim do adresní debatty. Po-
slanci národní strany svobodomyslné usnesli se,
jak známo, učiniti sněmu návrh adresní, aby
konečně jednou opět na jednacím pořadu ocitla
se otázka právě v tomto okamžiku významná,
otázka čeho učiniti, aby jednak poměr zemí ko-
runy české k ostatním zemím Jeho Veličenstva
upraven byl konečně tak, jak kážou právoplatné
obě strany stejně vížící smlouvy, a aby v rámci
provedeného státního práva byl upraven zároveň
poměr obou národností v ohledu jazykovéma
v užívání národnostních práv vůbec. Nerozřešená
otázka tato vleče se již od roku 1860 a jestli
se domnívají naši odpůrci, že na ni zapomeneme,
že ji necháme zvadnout a zetlít, pak jest to
ovšem očekávání bláhové. Právě letos s větším
důrazem než kdy jindy budeme se domáhati
toho, co naším jest a čeho si nikým z rukou
vyrvati nedáme. Bez ohledu na to, je-li to
vhod panu Baernreitherovi či panu Irovi.
Však ihnod bylo po p ropasti, jež d eli
Baernreither
Ir
8
article
jednotlivé německé frakce od sebe, když
zvěděli o návrhu Heroldově. Jenom že měli
Alldeutschové v tomto případě větší hrdost, než
němečtí velkostatkáři, kteří v otázce adresní
s panem K. H. Wolfem ruce si tiskli, kdežto
Iro jménem svým účastenství v akci odmítl,
prohlásiv, že jeho strana provede ji na svou
pěsť. A jak chtějí páni ti adresní debatu če-
skou překazit? Ne jinak, než že chtějí nejvyš-
šího maršálka donutit, aby, jako velmocný a je-
dině rozhodující pán nad jednacím pořadem,
debaty nepřipustil, neb ji položil na tak pozdní
dobu, aby ostatek akce dodělati mohla vláda
předčasným uzavřením sněmu
U nejvyššího maršálka páni už byli. Žádali na
něm, co jsme tuto naznačili, neb aspoň to, aby
nedával na jednací pořad adresní návrh brzo,
poněvadž prý tolik jiných důležitých věcí, jež třeba
v komisích i v plenu vyříditi. Nejvyšší maršálek
řekl jim, že co mu přednesla deputace, poklá-
dati bude za projevené přání stran a že snažiti
se bude vůbec, aby projeveným přáním pokud
možno vyhověl, však neslíbil jim určitě prani-
čeho. Tolik prý si ale pánové odnesli z presidiální
kanceláře, že ve příštím týdnu o adrese jednati
se nebude. A již to je naplňuje radostí. Dojde-li
na adresu v týdnu od 12.—19. října, nedostane
se dříve do plena až koncem t. m. A dobrým
manévrováním německých stran prý se to dá
zdržet aspoň ještě o týden. V tu právě dobu,
kdy bude nutno vyříditi v plenu rozpočet, návrh
o zemské pojišťovně a jiné nalehavé věci, tak
že nezbude času na velikou politickou debattu.
Konečně bude moci pan dr. Körber svým
dlouhým mečem přispět Němcům ku pomocia
sněmu utnout hlavu. Proto třeba, aby se čeští
poslanci měli na pozoru a nalehali co nejdů-
razněji na to, aby na adresní debattu došlo již
s neděle a eventuálně zvolená komise aby pra-
covala s největším urychlením.
Heroldův
Wolf
doktor
Körber
Němec
9
article
— Osobní. Gymnasijnímu professorovi, zároveň
okresnímu školnímu dozorci v Přerově Josefu Šiko-
lovi byl udělen rytířský kříž řádu císaře Františka
Josefa.
— Nadace pro rodiny berních úřadníků. Spolek
c. k. berních úřadníků v království českém udělí dne
2. prosince 1903 z jubilejního fondu úrok z nadační
jistiny per 2000 korun v částce 84 koruny sirotku bez
rodičů po c. k. berním úřadníku nejnižší hodnostní
třídy v království českém. Řádně doložené a odůvod-
něné žádosti o propůjčení této nadace pro rok 1903
podány buďtež nejdéle do 7. listopadu 1903 u předsedy
Spolku c. k. berních úřadníků v král. českém Josefa
šl. Dovary, c. k. berního v České Skalici.
Veřejná schůze lidu. Obecní zastupitelstva
v Kučeři, Ickovicích, Květově, Voseku a ve Velké svo-
lávají na den 4. října 1903 o 3. hod. odpol. veřejnou
schůzi lidu do hostince p. Št. Řežábka v Kučeři. Pro-
gram: 1. Zahájení schůze. 2. Volba předsednictvaa
zapisovatele. 3. O rozdělení státní podpory a o zá-
půjčkách pro postižené krupobitím. 4. O pracech
z nouze. Ke schůzi pozváni jsou a účast svoji přislí-
bili pp.: Vojta Holanský, říšský poslanec a p. Miloš
Vojta, zemský poslane
— Dar svatováclavský. Kroužek kuželkářů
„Aegypt“ „Na střelnici“ v Písku odevzdal jako
svatováclavský dar ve prospěch Ústř. Matice školské
30 korun
— Dary. Pan Karel Widtman, majitel pražských
kiosků, daroval pražskému odboru Národní jednoty
pošumavské k hájení českých menšin na Prachaticku
25 korun.
— Konfiskace. „Hlasů od Metuje“ číslo ze dne
30. září t. r. bylo stát. zastupitelstvím v Hradci Krá-
lové konfiskováno.
Šika
František Josef
Josef
Řežábek
Vojta
Widtman
Přerov
Český Skalica
Kučer
Květov
Písek
Prachaticko
Metuje
Hradec
spolek c
Vosek
10
article
— Svatováclavské posvicení v městské chorobinci
na Karlově vydařilo se rovněž letošního roku nade vše
očekávání. Slavnost zahájena byla o 9. hodině dopol.
bchoslužbami, které za četné assistence celebroval
duchovní správce ústavu Ant. Postřihač. Po obřadech
církevních uvítán byl inspektorem ústavu p. Fr. Soko-
lem starosta král. hlav. města Prahy dr. Vl. Srba
ostatní hodnostové, načež nastoupena za vedení
správce ústavu p. M. Malce a lékaře p. dra. Fr. Pro-
cházky prohlídka ústavu, jíž zúčastnili se kromě p.
starosty pp.: vrchní ředitel ústavu chodinského, měst.
radní Fr. Hubáček, městští radní J. Havlíček, J. Hudl
a J. Jirousek, obecní starší Fr. Portík, okresní chud.
ředitelé Smutek, Eliáš a Veselý s četnými pp. otci
chudých, správce chudobnice měst. E. Pecka, správce
měst. sadů K. Skalák, vrchní pošt. správce V. Brdička,
četní magistrátní a obecní úřadníci a jiní hosté. Mezi
prohlídkou zapěl pěvecký kroužek „Sokola“ pražského,
řízený sbormistrem p. J. Rychlíkem mistrně krásné,
vlastenecké sbory. Po prohlídce poděkoval p. sta-
resta pp. inspektorovi, správci a lékaři ústavu za
vzorné řízení ústavu, vysloviv jim plné své uznání a
přislíbiv jménem městské rady další podporu v jich
humanní činnosti. Potom odebrali se všichni účastníci
do ústavní kuchyně, kdež ochutnáván byl posvícen-
ský oběd, nad jehož úpravou vysloveno uspokojení.
Karlův
Antonín
Srba
M Malec
František
Hubáček
J Havlíček
J Jirousek
Smutek
Eliáš
Veselá
E Peck
K Skalák
V Brdička
Praha
Francie
Sokol