1
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 12. ledna.
Praha
2
masthead
K číslu 12
čislo v Praze za 2n
a na venkově za 3h
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80 h
Praha
4
article
Válka
Válka
Generál Kondratenko.
Z Petrohradu, 12. ledna. Vdova po
generálu Kondratenkovi, která s dvě-
ma dětmi mešká v Chabarovsku, dostala na
cestu 3000 rublů. Příbuzní generála vyprosili
si převezení jeho mrtvoly do Ruska. Dověděli
se o jeho smrti ze zahraničních novin. Zpráva
byla potvrzena teprve současně s potvrzením
zprávy o kapitulaci Port Arturu. Příbuzní jeho
diví se nemálo, že Kondratenko mohl býti za-
bit v kasematách, které byly přece bezpečny
proti pumám. Kondratenko si psal denník vá-
lečných událostí; není známo, kam se poděl.
Zakoupený parník.
Z Hamburku, 12. ledna. Parník »Cí s ař
Bedřich«, který stál dva roky nečinně ve
zdejším přístavu, byl prodán do Anglie.
Myslí se, že anglický kupec je pouhým figuran-
tem vlády ruské.
Kondratenko
Kondratenk
Artur
Bedřich
Petrohrad
Chabarovsk
Rusko
Hamburk
Anglie
5
title
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
6
article
Rakouští ministři do Pešti.
Rakouští ministři do Pešti.
Z Vídně, 12. ledna. Ministerský předseda
bar. Gautsch, ministr obchodu bar. Call a
ministr orby hr. Buguoy odjedou dnes do
Pešti. Včera měli prý také poradu s předsedou
poslanecké sněmovny hr. Vettrem; není
však ničeho o ní známo.
Gautsch
Pešť
Vídeň
poslanecký sněmovna
7
article
Vlašská universita.
8
article
Z Vídně, 12. ledna. Německo-nacionální
korrespondence sděluje, že minist. Gautschovo
v příčině vlašské právnické fakulty
nalezlo východisko v ten rozum, že do de-
finitivního rozhodnutí provisorní
fakulta právnická zatím se pře-
loží do Rovereda. Pro toto městoje
určena, jak známo, dle vládní předlohy také
definitivní universita vlašská.
Gautschův
Vídeň
9
article
Opravy, které žádného dojmu neučiní.
Z Vídně, 12. ledna. »Zeit« uveřejňuje
tyto opravy
»Sdělení v příčině mé osoby jsou úplně
bezpodstatna. Je úplnou nepravdou, že mi vlá-
dou přímo anebo nepřímo bylo nabídnuto povo-
lání do sněmovny panské. Není pravda, že za
to žádána ode mne jakákoli suma. Není pravda,
že jsem za to zaplacení sumy nějaké osobě
slíbil, anebo dokonce nějakou sumu zaplatil.
Max rytíř Guttmann.«
»Není pravda, že jsem dostal nabídku po-
volání do sněmovny panské. Není pravda, že
jsem takovou nabídku přijal. Není pravda, že
jsem zaplatil za slíbené mi povolání do sně-
movny panské 500.000 korun. Pravda jest na-
opak, že nikdo mi povolání do sněmovny pan-
ské nenahídl. Následkem toho spočívá čásť stati
»Pairové, kteří si hodnost zakoupili,« po každé
stránce na výmyslu. Victor Mauthner rytír
z Markhofu.«
K tomu dodává »Zeit«: »Oprava hlavního
účastníka a jedině napadeného —
pana dra. Körbra — ještě schází.«
Obrana tisku.
Z Vídně, 12. ledna. V příčině povin-
ného svědectví redaktorů usnesl se
spolek žurnalistů vídeňských »Wiener Presse«
na resoluci, kterou se vyzývá poslanecká sně-
movna, aby do novelly tiskového zákona vlo-
žilo se výslovné ustanovení, dle kte-
rého je redaktor nuceného svědectví prost.
Max
Guttmann
Mauthner
Vídeň
Markhof
Wiener Presse
10
article
Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy.
Z úřadního věstníku.
Z Vídně, 12. ledna. (C.-B.) »Wiener Zei-
tung« uveřejňuje tyto císařské vlastnoruční
přípisy:
Milý svobodný pane Gautschtil
Zbavuji Vás hodnosti předsedy kuratoria
rakouského musea pro umění a průmysl a pro-
Gautschtil
Vídeň
Wiener Zei
11
article
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
12
article
jevuji Vám z tohoto podnětu za Vaši prozíravou
a úspěšnou činnost v zájmu jmenovaného ústavu
svoje plné uznání.
Ve Vídni, dne 6. ledna 1905.
František Josef v. r.
Hartel v.r.
Milý hrabě Schönbornel
Jmenuji Vás předsedou kuratoria rakou-
ského musea pro umění a průmysl.
Ve Vídni, dne 6. ledna 1905.
František Josef v. r.
Hartel v. r.
K situaci ve francouzské sněmovně.
Z Paříže, 11. ledna. (C.-B.) Socialis-
tická skupina usnesla se, že bude
ministerstvo i na dále podporo-
vat, aby mu v jeho reformní politice byla ná-
pomocna. Krajní levice uložila svému předsta-
venstvu, aby s představenstvy ostatních skupin
se dorozumělo a na zejtřek plné shromáždění
všech skupin svolalo.
Na plesu vyznamenán.
Z Mnichova, 12. ledna. (C.-B.) Na včerej-
ším dvorním plesu odevzdal princ-vladař Luit-
pold odvolanému legačnímu radovi rakousko-
uherského vyslanectví hraběti Hadikov i řán
sv. Michala II. třídy.
Odhalení Crispiova pomníku.
Z Říma, 11. ledna. (C.-B.) »Tribuna« ozna-
muje z Palerma: Král zmocnil zdejšího
anglického konsula Churchilla, aby jej při
slavnostním odhalení Crispiova pomníku zastu-
poval.
Záležitost hullská.
Z Paříže, 11. ledna. (C.-B.) Hullska komise
pokračovala ve své dnešní odpolední schůzi ve
stanovení jednacího pořadu a usnesla se jedno-
hlasně, aby byly schůze, určené pro sdělení okol-
ností, při vyšetřování uvedených a pro výslech
svědků veřejné. Francouzským a zahraničním
žurnalistům budou vydány vstupenky.
František Josef
Hartel
Hadikov
Michalus
Crispiův
Churchill
Vídeň
Paříž
Mnichov
Řím
Palermo
13
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Sebevrah.
Napsala Lea Ostrovská.
Jako přízrak ploužil se k ránu postranními
uličkami, aby se dostal k „sovímu hnízdu“, jak
obydlí svoje nazýval.
Odřený havelok třepal se mu na ramenou
jako křídla netopýří a klobouk na stranu nara-
žený zakrýval mu téměř polovinu obličeje, ztrha-
ného nevyspáním.
Zvolna došel k mostu. Nevrlé zakřiknutí vy
rušilo jej z dumání.
„Hej, hej, občane, zaplatit.“
„Zaplatit — nemám čím —“ odsekl a bra
se v před.
„I to by hrálo,“ výběrčí jej chopil za r
meno, „to by mohl říci každý.
„Člověče, pusťte mne, já se jdu utopit,
škubal sebou, aby se vyprostil z prstů, haveloku
jeho pohromou hrozících.
„Vy se jdete utopit?“ zasmál se výběrčí „Co
pak nevíte, že je magistrátně zakázáno každý
neřád házet do vody? Chcete se dostat do sporu
s paragrafy? Ale jaké dlouhé řeči, dejte sem
dvouhaléř a jděte k čertu —..
„Ten mi právě schází, abych se tam dostal
ale odkáži vám ho v poslední vůli — —.
„To se raděj oběste a pošlete mně provaz.
pro štěstí,“ zřízenec máchl rukou a vida, že s ním
nic nepořídí, zoufalce propustil a zahučel za ním
„Utopil by se, ale takhle v pivě, čpí z něho
na deset kroků —“ a více se oň nestaral.
Asi uprostřed mostu se mladý muž zastavil
a zadíval se do řeky. Pojednou se otřásl: „Br—
kdyby ta voda byla aspoň destilovaná, ale takhle
z toho kouká tyfus, počkáme ještě, až se zdra-
votní poměry polepší.
Po tomto rozhodnutí přidal do kroku a v ná-
sledující čtvrthodině ocitl se před dveřmi svého
pokojíku ve třetím patře smíchovského staršího
činžáku. Opatrně otevřel. Oharek svíčky osvětlil
za krátko prosté, ale slušné zařízení, jež s celým
zaopatřením pronajala mu vdova po advokátním
písaři paní Petříčková, které poctivě zůstával ná-
jemné dlužen.
Ostrovská
Oharek
Petříčková
14
article
„Takhle to dále nepůjde, Franto, musíšto
nějak zakončit,“ načal monolog zouvaje boty.
„Tihle ředitelové divadel jsou darebáci. Každý
jen krčí rameny a říká: Máte hlas slušný, ale
pro jeviště slabý. Ještě tak do koncertní síně. To
říkají mně, který bych — mít jenom protekci —
měl půl světa u nohou. Takový tenor — ať to
někdo zazpívá co já. A ti kamarádi — ten Láda,
ohava, opováží se mi říci: Františku, ty máš
hlas! Jenom jím zanešená kamna pucovat! I t
nejostřejší stětka je proti němu hadr —
Otrava, takhle mluvit! To jsou potom přátelé!
Lepší mezi ně ani nejít. Ale já tomu udělám
konec — —.“ A František Slabihoudek, tenor
bez místa, který se takto nad neuznalostí přátel
rozhorlil, rozběhl se k psacímu stolku z jehož
zásuvky vytáhl láhev zpola naplněnou — rumem.
„Půl skleničky nemůže škodit před spaním,
prohodil. „A jestli se dopálím, tak se bouchnu.“
Jistě jenom znacné rozčilení bylo příčinou, že
se ruka páně Slabihoudkova tak třásla, že skle-
ničku až k samému okraji dolil, a zapomenuv na
„polovičně“ dobrý úmysl, rázem ji vypil. Únava
bouřlivě prožité noci v několika příštích minutách
zaklížila nespokojené oči jeho a on usnul na di-
vaně, na hromádce garderoby, kterou tam byl
naházel.
Morfeus, jenž tak často milosrdně se chová
k lidem štvaným, dávaje jim příjemným snem ná-
hradu za utrpení ve dne prožitá, tentokráte si
umínil veškerou zlomyslností zneuznávaného te-
nora poškádliti.
Pan Slabihoudek snil, a snil o tom, jak bůh
nebeský zavolal jej k sobě, aby krásným svým
Franta
Lád
František
Slabihoudek
Slabihoudkův
Morfeus
15
article
hlasem sesílil sbory andělských kůrů. Bylo ještě
příliš časně, když se ubíral ke bráně rajské. Po-
jednou zpozoroval, že u samé brány sedí tři
schoulené postavy, jež při zvuku jeho kroků
hlavy pozvedly. Hrůzou div nezkameněl — jen
tak že odskočil a jako kapuci přetáhl přes hlavu
límec haveloku, aby nebyl poznán.
Jeho nezaplacení dodavatelé: krejčí, šveca
pradlena vztýčili se před ním.
„Co pak tu děláte, lidičky, tak po ránu?“
oslovil je změněným hlasem.
Všichni tři jako jedním dechem pronesli:
„I doneslo se nám, že takový jeden lump, co
nás pomáhal finančně ruinovat, chce se zastřelit
a proto jsme ho předešli a tady si na něj po-
čkáme —.
Žádný automobil světa nerozjel se kdy rych-
leji, než pak Slabihoudek „per pedes“ na zpá-
teční cestě z nebeského království, která zakon-
čila na podlaze pokoje, kam se hrdinný tenor
ve snu byl skutálel.
Promnuv oči, odplivl si. Nejjistější prý to
prostředek proti leknutí.
„Fůj tajksl, to byl sen. — To by tak schá-
zelo, Franto, aby ještě „tam“ lezli za tebou!
Ale to má našinec z toho, když si dá pod hlavu
hadry, které neměl kdy zaplatit. Brr— až jde
po mně mráz, co jsem to moh' vyvést za pito-
most, revolver mám v šupleti. Škoda, že není
assekurace proti hloupým nápadům!
Ještě prodlením dne přišel František Slabi-
houdek na výbornou myšlenku, že přece možno
pojistiti se proti sebevražedné náladě: Vycídiv
pečlivě revolver, uložil jej do opatrování c. a k.
zástavního úřadu a maje v kapse o tři zlaté zá-
kladního jmění více, ubíral se v jasnějším roz-
položení duševním k přátelské schůzce pořádané
denně „U Fleků“.
Hrůza
Slabihoudek
svůj tajfl
Franta
Brr
Slabi