ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 21203600-7ae9-11dc-87a4-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 15 celkem · entity: place 19, person 31, org 2, work 1
1 masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 12. ledna.
Praha
2 masthead
K číslu 12 čislo v Praze za 2n a na venkově za 3h
Praha
3 article
Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80 h
Praha
4 article Válka
Válka Generál Kondratenko. Z Petrohradu, 12. ledna. Vdova po generálu Kondratenkovi, která s dvě- ma dětmi mešká v Chabarovsku, dostala na cestu 3000 rublů. Příbuzní generála vyprosili si převezení jeho mrtvoly do Ruska. Dověděli se o jeho smrti ze zahraničních novin. Zpráva byla potvrzena teprve současně s potvrzením zprávy o kapitulaci Port Arturu. Příbuzní jeho diví se nemálo, že Kondratenko mohl býti za- bit v kasematách, které byly přece bezpečny proti pumám. Kondratenko si psal denník vá- lečných událostí; není známo, kam se poděl. Zakoupený parník. Z Hamburku, 12. ledna. Parník »Cí s ař Bedřich«, který stál dva roky nečinně ve zdejším přístavu, byl prodán do Anglie. Myslí se, že anglický kupec je pouhým figuran- tem vlády ruské.
Kondratenko Kondratenk Artur Bedřich Petrohrad Chabarovsk Rusko Hamburk Anglie
5 title
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
6 article Rakouští ministři do Pešti.
Rakouští ministři do Pešti. Z Vídně, 12. ledna. Ministerský předseda bar. Gautsch, ministr obchodu bar. Call a ministr orby hr. Buguoy odjedou dnes do Pešti. Včera měli prý také poradu s předsedou poslanecké sněmovny hr. Vettrem; není však ničeho o ní známo.
Gautsch Pešť Vídeň poslanecký sněmovna
7 article
Vlašská universita.
8 article
Z Vídně, 12. ledna. Německo-nacionální korrespondence sděluje, že minist. Gautschovo v příčině vlašské právnické fakulty nalezlo východisko v ten rozum, že do de- finitivního rozhodnutí provisorní fakulta právnická zatím se pře- loží do Rovereda. Pro toto městoje určena, jak známo, dle vládní předlohy také definitivní universita vlašská.
Gautschův Vídeň
9 article
Opravy, které žádného dojmu neučiní. Z Vídně, 12. ledna. »Zeit« uveřejňuje tyto opravy »Sdělení v příčině mé osoby jsou úplně bezpodstatna. Je úplnou nepravdou, že mi vlá- dou přímo anebo nepřímo bylo nabídnuto povo- lání do sněmovny panské. Není pravda, že za to žádána ode mne jakákoli suma. Není pravda, že jsem za to zaplacení sumy nějaké osobě slíbil, anebo dokonce nějakou sumu zaplatil. Max rytíř Guttmann.« »Není pravda, že jsem dostal nabídku po- volání do sněmovny panské. Není pravda, že jsem takovou nabídku přijal. Není pravda, že jsem zaplatil za slíbené mi povolání do sně- movny panské 500.000 korun. Pravda jest na- opak, že nikdo mi povolání do sněmovny pan- ské nenahídl. Následkem toho spočívá čásť stati »Pairové, kteří si hodnost zakoupili,« po každé stránce na výmyslu. Victor Mauthner rytír z Markhofu.« K tomu dodává »Zeit«: »Oprava hlavního účastníka a jedině napadeného — pana dra. Körbra — ještě schází.« Obrana tisku. Z Vídně, 12. ledna. V příčině povin- ného svědectví redaktorů usnesl se spolek žurnalistů vídeňských »Wiener Presse« na resoluci, kterou se vyzývá poslanecká sně- movna, aby do novelly tiskového zákona vlo- žilo se výslovné ustanovení, dle kte- rého je redaktor nuceného svědectví prost.
Max Guttmann Mauthner Vídeň Markhof Wiener Presse
10 article Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy. Z úřadního věstníku. Z Vídně, 12. ledna. (C.-B.) »Wiener Zei- tung« uveřejňuje tyto císařské vlastnoruční přípisy: Milý svobodný pane Gautschtil Zbavuji Vás hodnosti předsedy kuratoria rakouského musea pro umění a průmysl a pro-
Gautschtil Vídeň Wiener Zei
11 article
Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.
12 article
jevuji Vám z tohoto podnětu za Vaši prozíravou a úspěšnou činnost v zájmu jmenovaného ústavu svoje plné uznání. Ve Vídni, dne 6. ledna 1905. František Josef v. r. Hartel v.r. Milý hrabě Schönbornel Jmenuji Vás předsedou kuratoria rakou- ského musea pro umění a průmysl. Ve Vídni, dne 6. ledna 1905. František Josef v. r. Hartel v. r. K situaci ve francouzské sněmovně. Z Paříže, 11. ledna. (C.-B.) Socialis- tická skupina usnesla se, že bude ministerstvo i na dále podporo- vat, aby mu v jeho reformní politice byla ná- pomocna. Krajní levice uložila svému předsta- venstvu, aby s představenstvy ostatních skupin se dorozumělo a na zejtřek plné shromáždění všech skupin svolalo. Na plesu vyznamenán. Z Mnichova, 12. ledna. (C.-B.) Na včerej- ším dvorním plesu odevzdal princ-vladař Luit- pold odvolanému legačnímu radovi rakousko- uherského vyslanectví hraběti Hadikov i řán sv. Michala II. třídy. Odhalení Crispiova pomníku. Z Říma, 11. ledna. (C.-B.) »Tribuna« ozna- muje z Palerma: Král zmocnil zdejšího anglického konsula Churchilla, aby jej při slavnostním odhalení Crispiova pomníku zastu- poval. Záležitost hullská. Z Paříže, 11. ledna. (C.-B.) Hullska komise pokračovala ve své dnešní odpolední schůzi ve stanovení jednacího pořadu a usnesla se jedno- hlasně, aby byly schůze, určené pro sdělení okol- ností, při vyšetřování uvedených a pro výslech svědků veřejné. Francouzským a zahraničním žurnalistům budou vydány vstupenky.
František Josef Hartel Hadikov Michalus Crispiův Churchill Vídeň Paříž Mnichov Řím Palermo
13 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Sebevrah. Napsala Lea Ostrovská. Jako přízrak ploužil se k ránu postranními uličkami, aby se dostal k „sovímu hnízdu“, jak obydlí svoje nazýval. Odřený havelok třepal se mu na ramenou jako křídla netopýří a klobouk na stranu nara- žený zakrýval mu téměř polovinu obličeje, ztrha- ného nevyspáním. Zvolna došel k mostu. Nevrlé zakřiknutí vy rušilo jej z dumání. „Hej, hej, občane, zaplatit.“ „Zaplatit — nemám čím —“ odsekl a bra se v před. „I to by hrálo,“ výběrčí jej chopil za r meno, „to by mohl říci každý. „Člověče, pusťte mne, já se jdu utopit, škubal sebou, aby se vyprostil z prstů, haveloku jeho pohromou hrozících. „Vy se jdete utopit?“ zasmál se výběrčí „Co pak nevíte, že je magistrátně zakázáno každý neřád házet do vody? Chcete se dostat do sporu s paragrafy? Ale jaké dlouhé řeči, dejte sem dvouhaléř a jděte k čertu —.. „Ten mi právě schází, abych se tam dostal ale odkáži vám ho v poslední vůli — —. „To se raděj oběste a pošlete mně provaz. pro štěstí,“ zřízenec máchl rukou a vida, že s ním nic nepořídí, zoufalce propustil a zahučel za ním „Utopil by se, ale takhle v pivě, čpí z něho na deset kroků —“ a více se oň nestaral. Asi uprostřed mostu se mladý muž zastavil a zadíval se do řeky. Pojednou se otřásl: „Br— kdyby ta voda byla aspoň destilovaná, ale takhle z toho kouká tyfus, počkáme ještě, až se zdra- votní poměry polepší. Po tomto rozhodnutí přidal do kroku a v ná- sledující čtvrthodině ocitl se před dveřmi svého pokojíku ve třetím patře smíchovského staršího činžáku. Opatrně otevřel. Oharek svíčky osvětlil za krátko prosté, ale slušné zařízení, jež s celým zaopatřením pronajala mu vdova po advokátním písaři paní Petříčková, které poctivě zůstával ná- jemné dlužen.
Ostrovská Oharek Petříčková
14 article
„Takhle to dále nepůjde, Franto, musíšto nějak zakončit,“ načal monolog zouvaje boty. „Tihle ředitelové divadel jsou darebáci. Každý jen krčí rameny a říká: Máte hlas slušný, ale pro jeviště slabý. Ještě tak do koncertní síně. To říkají mně, který bych — mít jenom protekci — měl půl světa u nohou. Takový tenor — ať to někdo zazpívá co já. A ti kamarádi — ten Láda, ohava, opováží se mi říci: Františku, ty máš hlas! Jenom jím zanešená kamna pucovat! I t nejostřejší stětka je proti němu hadr — Otrava, takhle mluvit! To jsou potom přátelé! Lepší mezi ně ani nejít. Ale já tomu udělám konec — —.“ A František Slabihoudek, tenor bez místa, který se takto nad neuznalostí přátel rozhorlil, rozběhl se k psacímu stolku z jehož zásuvky vytáhl láhev zpola naplněnou — rumem. „Půl skleničky nemůže škodit před spaním, prohodil. „A jestli se dopálím, tak se bouchnu.“ Jistě jenom znacné rozčilení bylo příčinou, že se ruka páně Slabihoudkova tak třásla, že skle- ničku až k samému okraji dolil, a zapomenuv na „polovičně“ dobrý úmysl, rázem ji vypil. Únava bouřlivě prožité noci v několika příštích minutách zaklížila nespokojené oči jeho a on usnul na di- vaně, na hromádce garderoby, kterou tam byl naházel. Morfeus, jenž tak často milosrdně se chová k lidem štvaným, dávaje jim příjemným snem ná- hradu za utrpení ve dne prožitá, tentokráte si umínil veškerou zlomyslností zneuznávaného te- nora poškádliti. Pan Slabihoudek snil, a snil o tom, jak bůh nebeský zavolal jej k sobě, aby krásným svým
Franta Lád František Slabihoudek Slabihoudkův Morfeus
15 article
hlasem sesílil sbory andělských kůrů. Bylo ještě příliš časně, když se ubíral ke bráně rajské. Po- jednou zpozoroval, že u samé brány sedí tři schoulené postavy, jež při zvuku jeho kroků hlavy pozvedly. Hrůzou div nezkameněl — jen tak že odskočil a jako kapuci přetáhl přes hlavu límec haveloku, aby nebyl poznán. Jeho nezaplacení dodavatelé: krejčí, šveca pradlena vztýčili se před ním. „Co pak tu děláte, lidičky, tak po ránu?“ oslovil je změněným hlasem. Všichni tři jako jedním dechem pronesli: „I doneslo se nám, že takový jeden lump, co nás pomáhal finančně ruinovat, chce se zastřelit a proto jsme ho předešli a tady si na něj po- čkáme —. Žádný automobil světa nerozjel se kdy rych- leji, než pak Slabihoudek „per pedes“ na zpá- teční cestě z nebeského království, která zakon- čila na podlaze pokoje, kam se hrdinný tenor ve snu byl skutálel. Promnuv oči, odplivl si. Nejjistější prý to prostředek proti leknutí. „Fůj tajksl, to byl sen. — To by tak schá- zelo, Franto, aby ještě „tam“ lezli za tebou! Ale to má našinec z toho, když si dá pod hlavu hadry, které neměl kdy zaplatit. Brr— až jde po mně mráz, co jsem to moh' vyvést za pito- most, revolver mám v šupleti. Škoda, že není assekurace proti hloupým nápadům! Ještě prodlením dne přišel František Slabi- houdek na výbornou myšlenku, že přece možno pojistiti se proti sebevražedné náladě: Vycídiv pečlivě revolver, uložil jej do opatrování c. a k. zástavního úřadu a maje v kapse o tři zlaté zá- kladního jmění více, ubíral se v jasnějším roz- položení duševním k přátelské schůzce pořádané denně „U Fleků“.
Hrůza Slabihoudek svůj tajfl Franta Brr Slabi