1
masthead
Ročník padesátý třeti.
2
masthead
V Praze, ve středu 22. ledna 1913.
Praha
4
article
haranní avečerní listy
předplácí set
V Praze v admínistraci:
za měsle. . . . . . 2 K —
za čtvrt leta . . . . 6 K —h
s dvojí donáškou
aa měsic. . . . . . 2 K 5 4
na čivrt leta . . . . 7 K e2
ve fliálkách:
a nědle . . . . . 2 K 80
Foštou:
a muěste.
sa čtrrt leta . . . . 9 K 50
s dvojí zásílkou
sa měsíe.
dvriet: : : k d
Dnešní číslo pro Prahu jest oa
stranách, s přílohou pro venkov
„12 stranách.
Praha
5
article
Po padesáti letech.
Po padesáti letech.
Skvělé úspěchy slovanských zbraní na
Balkáně, tak překvapující pro západní
Evropu, přispěly nade vši pochybnost ku
povznesení myslí všech, dosud ještě ujař-
nených Slovanů. Když malé elovanské stá-
ty balkánské, opíraje se pouze o pomo
stejně malého Řecka, směly se pustiti v zá-
pas s tureckou „velmocí“, aby osvobodíly
z osmanského jha své slovanské bratry
provedly veliké dílo osvobození bez pomo-
ci Evropy, ba proti její vůli, aby na Balká-
ně byl zachován status quo, netřeba zoufati
ani jiným, dosud ujařmeným Slovanům,a
mohou právem očekávati, že i jim vzejde ji-
třenka, zvěstující příchod dne volnostia
práva. Pod dojmem událostí balkánských
zmizely poslední stopy nevraživosti mezi
rakousko-uherskými Chorvaty a Srbya
pevné již vědomí jejich národní jednoty pře-
trvá snadno persekuce, jimiž je v Dalmacii
stíhá vláda rakouská, v Chorvatsku vláda
uherská. Uherští Slovácí a haličtí Staroru-
tové, stejně krutě utištění, pykají ve věze-
ní za to, že vdoviným grošem přispěli ra-
něným bratřím jihoslovanským, ale ani on
nezoufají a s nadšením očekávají příští lep-
šich dnů. Ba i Poláci v říši ruské a v Po-
znaňsku radostně vítají úspěchy zbraní bul-
harských a srbských, vidouce v nich záru-
ku, že také spravedlivé snahy polského ná-
roda po samostatném kulturním, hospodář-
ském a národním jeho rozvoji dojdou spl-
Souběžně s radostným vzrušením mezi
ujařmenými Slovany bylo však v Uhrách i
v Rakousku pozorovati jiný zjev, jenž o-
začován názvem patriotických projevů.
Chorvat
Polák
Balkán
Evropa
Řecko
Dalmacie
Chorvatsko
Uhry
Rakousko
Slovan
patriotický projev
6
article
Uhrách jeví se stíháním Srbů a Slováků pro
jejich sympatie k balkánským Slovanům,
Rakousku mezi klerikálními Němci nepo-
krytou touhou po válečném tažení na Bal-
kán, mezí haličskými Poláky a Ukrajinci
přípravami k novému povstání proti Rusku.
Do tohoto ruchu padá dnes padesátiletá pa-
mátka osudného povstání polského ze dne
22. ledna 1863.
Celá polská Halič, vyjma kruhy přísně
konservativné, oslavuje dnes tuto událost
a sice jako válost radostnou. Proto jsou
ze slavnostních programů vyloučeny smu-
teční bohoslužby, aby nekazily radostného
dojmu této oslavy. Není to omyl? Mají Po-
láci, byť jen haličtí, příčinu radovati se nad
vypuknutím povstání ze dne 22. ledna?
Povstání z roku 1863 náleží historiia
jeho historikové, Poláci i Rusové, vyslovují
se o něm jednomyslně, že bylo velikým ne-
štěstím jak pro Poláky, tak pro Rusy, a my
můžeme dodati, že bylo také velikým ne-
štěstím pro celé Slovanstvo. Ruská říše
vstoupila dnem 19. února 1861, osvoboze-
nim lidu z nevolnosti, na dráhu velikých li-
berálních oprav, jež se nemohly zastavitiu
hranic gubernií polských. I v samém Petro-
hradě vanul tehda vítr svobodomyslný a
byla vůle, vyhověti návrhům markr. Wielo-
polského a dátí království Polskému auto-
nomii. Ale snahy Wielopolského, jenž byl
při náměstníku, velkoknížeti Konstantinu
Nikolajeviči, vicepresidentem státní rady
polské, narazíly na odpor mezi jeho vlastní-
mi krajany, kteří už tehda (1862) byli zí-
skáni pro revoluční plán Ludvíka Miero-
nění.
Srba
Slovák
Němec
Polák
Rus
Petro
Konstantinos Nikolajevič
Miero
Uhry
Rakousko
Bala
Rusko
Halič
7
article
slawského a nechtěli přijati opravy z rukou
vlády ruské, poněvadž by zničily vliv kato-
lického kněžstva na polský lid a katolická
církev se svého panství nad Poláky vzdáti
nechtěla. Polákům podařilo se získati pro
sebe Napoleona III., jenž svými diplomaty
získal proti Rusku Rakousko a zejména
Anglii, a když 22. ledna 1863 povstání ve
Varšavě vypuklo, stála na straně Poláků
proti Rusku celá Evropa kromě Pruska, je-
hož politiku řídil už tehda prozřetelný Bis-
marck, a — Turecka.
Nastala tedy dvojí válka. V Polsku
sráželo se ruské vojsko s povstaleckými
četami a vášeň doháněla obě strany až do
ukrutností. Druhou válku vedl ruský kan-
cléř, kn. Gorčakov, jenž v kritickém oka-
mžiku nalezl vydatnou podporu v redakto-
ru „Moskev. Vědomostí“, M. N. Katkovu.
s diplomaty skoro celé Evropy. Nejprve
bylo povstání udušeno na bojištích pol-
ských, v krátce na to složila zbraň i evrop-
ská diplomacie před rozhodným tonem not
kn. Gorčakova, jenž stál na tom, že povstá-
ní je vnitřní věc říše ruské, do níž sousedé
namají práva se vměšovati. V listopadu
1863 dobojován boj i na poli diplomatickém
a za následujících pak persekucí v Polsku
evropská diplomacie nehnula již pro Polá-
ky ani prstem.
Polák
Napoleon III
Gorčakov
M N Katkov
Rusko
Rakousko
Anglie
Varšava
Evropa
Prusko
Turecko
Polsko
Moskva
Poláka
8
article
Rusko zůstalo tedy r. 1863 vitězem.
ale ovoce jeho vítězství sklidil r. 1866a
1870 Bismarck. Poláci po nešťastném po-
vstání ztratili poslední zbytky svých svo-
bod a ačkoli minulo již padesát let od té
doby, ztrácejí dosud. Nezískalo však niče-
ho ani Rusko, leda že má od té doby o jed-
noho zoufalého nepřítele více. Rusko po ví-
tězném potlačení povstání dalo se na ne-
pravou cestu. Místo aby velkomyslně, po-
trestavši provinilé, odpustilo zbloudílým a
získalo si jich přátelství, dalo se véstí mstou
a vymstilo se nejvíc samo sobě. Mstilo
mstí se podnes na Polácích, ač tito dávno
již sami hledají cesty ke sblížení s ruským
národem a jeho státem, a tím si na nejdůle-
žitější své evropské hranici samo odchová-
vá nepřítele. Mstilo se r. 1866 na Rakou-
sku a dovolilo Prusku, aby je po vítězné
válce vypudilo z říše německé a z posled-
ních zbytků severní Italie. Mstilo se r. 1870
na Napoleonu III. a zakřiknuvši Rakousko
jež chvstalo Francii pomoc, připustilo po-
koření Francie.
Polák
Rusko
Prusko
Rakousko
Francie
9
article
—V důsledních této ruské mstivé politi-
ky v Rakousku zavládl dualism, jenž vydal
zdejší Slovany na pospas Němců a Maďarů.
vznikla mocná německá říše s Hohenzolle-
ry v čele, kteří dovedli k sobě připoutati
Rakousko a tím jednak posílili zdejší ně-
mecký živel proti Slovanům, jednak uká-
zali Rakousku cestu na Balkán, kde prý
možno nalézti náhradu za ztráty, utrpěné
v Italii. Samo pak vítězné Rusko, ač se
vzpamatovalo již r. 1875 a zabránilo nové
válce německo-francouzské, podlehlo sa-
mo vlivu Německa a přese všechny snahy
Alexandra III., vyvážiti tento osudný vliv
aliancí s Francií, nevymanilo se z něho po-
dnes.
Padesát let minulo od polského po-
vstání a jeho následky cítí dosud celé Slo-
vanstvo. Jinak by se utvářily věci na Bal-
káně, kdyby tam Rakousko nebylo tlačeno
svým německým spojencem; jinak by se by-
ly utvářily osudy Slovanů rakouských a u-
herských, kdyby je nesvíralo pouto dua-
lismu; dávno by se byly zlepšily poméry
rusko-polské, kdyby Berlín nemařil váech-
ny pokusy o smír dvou největších národů
slovanských. Té osudné události ze dne 22.
ledna 1863 zapomenouti nelze, nelze jí za-
pomenouti zvláště nám Slovanům. Ale k
její oslavě, k radostným projevům nemáme
nejmenší příčiny. Jen opravdově jí želeti
můžeme a přáti těžce zkoušeným bratřím
Polákům, aby se již nikdy nedali svésti k
tak nerozvážnému kroku, jaký učinili před
padesáti lety.
Němec
Maďar
Slovan
Polák
Rakousko
Balkán
Rusko
Německo
Francie
Bala
Berlín
10
article
Nové ministerstvo ve Francii.
Z Paříže, 21. ledna. (K. k.) Kabine
byl definitivně sestaven takto:
Presidium a vnitro: Briand; zahra-
niční záležitosti: Jonnart; práce a soci-
ální péče: René Besnard; obchod
Guist hau; orba: Fernand David; osady.
Jean Morel; námořnictví: Baudin; vo-
jenství: Elienne; vyučování: Steeg
spravedlnost: Barthou; finance: Klotz
veřejné práce: Jean Dupuy.
Tři dosavadní státní podtajemníci
Chaumet, Pavel Morel a Leon Berar
zůstanou na svých místech. V minister-
stvu financí byl opětně utvořen státn
podsekretariát a svěřen poslanci Bur-
lyovi.
Briandovi podařilo se po usilovném vy-
jednávání se všemi skupinami republikánské
strany sestaviti nový kablnet, jenž je vlastně
rekonstrukcí kabinetu Poincaréova, z něhož
však odcházejí kromě dříve již odstoupivších
ministrů Milleranda a Pamsa významné osob-
nosti: Léon Bourgeois, Deicassé a Lebrun.
Z ministerstva Poincaréova setrvávají
novém kabinetu vedle Brianda René Besnard
dosavadní státní podsekretář financi, jenž
přejímá portefeuille veřejných praci, Guist'hau
jenž přechází z ministerstva vyučování do mi-
nisterstva obchodu, Fernand David, který
zaměňuje portefeuille obchodu za orbu, Steeg
jenž místo vnitra převzal vyučování, Klotz
podržující finance, a Jean Dupuy, jenž rovněž
podrží své portefeuille veřejných prací. S ni-
mi zůstávají též státní podsekretáři Chaumet
(pošty a telegrafy), Pavel Morel (vnitro) a
Léon Berard (krásná umění).
Briand
Besnard
Fernand David
Morel
Klotz
Dupuy
Pavel Morel
Berar
Millerand
Pamsa
Léon Bourgeois
Deicassé
Lebrun
Chaumet
Léon Berard
Francie
Paříž
Bura
Baudin
11
article
Nově vstupují do kabinetu: Jonnart, bý-
valý generální guvernér Alžírska, umírněný
republikán, jenž přijal portefeuille zahranič
ních záležitostí na radu svého přítele, sená-
tora a protikandidáta Poincaréova, Ribota
Jean Morel. poslanec zg Pas de Calais, nový
ministr osad, Baudin, senátör za departemen
Ain, ministr námořnictví, Elienne, místopřed
seda sněmovny, ministr vojenství, Barthou
poslanec za Basses Pyrénées, ministr sprave-
dlnosti a poslanec Bourly, státní podsekretá
financí.
Programem Briandovým, jejž vyložil pře-
dákům republikánské strany, s nimiž konfero-
val, bylo utvořiti kabinet, jenž by prováděl
politiku kabinetu Poincaréova. Kolem tohoto
kabinetu, jenž měl uskutečniti co největší do-
hodu (le maximum d'entente), chtěl seskupiti
celou republikánskou stranu. Tato formule
Briandova byla všeobecně uznána, ale rozpo-
ry mezi umírněnými republikány a radikály
i radikálními socialisty, které se projevily při
volbě presidenta republiky, nedaly se rázem
překlenouti a proto nepodařilo se získati pro
ministerstvo čelné osobnosti těchto skupin.
Leč politická loyalita Briandova, o níž svědčí
celá jeho minulost, je zárukou, že bude úspěš-
ně pracovati na další koncentraci republi-
kánské.
Aristide Briand, vynikající politik, stal se
poprvé ministrem vyučování 7. března 1906
v kabinetu Sarrieuově. 4. ledna 1908 převza
portefeuille spravedlnosti po úmrtí ministr
Guyot-Dessnigne. Ministerským předsedlou by
již dvakráte a sice poprvé od 27. července
1909 do 2. listopadu 1910 a po druhé od téhož
dne do 27. února 1911. Když pak 13. ledna
1912 Poincaré apeloval na něj, aby věno-
val své síly novému kabinelu, převzal v něm
Briand místopředsednictví ministerské radya
portefeuille spravedlnosti i byl pravou rukou
nynějšího presidenta republiky.
Poincaréův
Ribot
Morel
jít Calais
Baudin
Basses Pyrénées
Bourla
Briandův
Briand
Poincaré
Alžírsko
le maximum d ' entente
12
article
Filippi.
Filippi.
V národohospodářském výboru říšské ra
dy měl se včera projednávati zákon o t. ř
centrální společenstevní kass
t. j. centrálním úvěrním ústavu pro výrobní
hospodářská společenstva. K jednání všal
nedošlo, neboť hned po zahájení schůze navrh
posl. dr. Franta, aby napřed byl dán do
tisku scházející posud referát a jednáni se za
tím účelem na měsíc odložilo. Návrh byl při-
jat a tím se stalo, že zákon, na kterém velm
záleží jistým stranám, bude musit na své usku-
tečnění čekat poněkud déle, než si tyto strany
představovaly.
Vysvětlení této záležitosti podal v neděl
na nymburském sjezdu národní strany svobo-
domyslné dr. Kramář. Také české strany
maji zvláštní zájem na některých záležitostech
a mezi nimi stojí na prvním místě úprava če-
ských řek. Čeští poslanci připravili pro uspo-
kojivé řešení tohoto požadavku u vlády pů-
du, ocitli se však ve výboru před situací, kte-
rou jistě neočekávali: předloze jaly se nyn
činiti překážky malé parlamentní strany, pře-
devším Slovinci, neohlížejíce se ani v nej-
menším na ohledy, které česká delegace a
dosud vždycky proti nim zachovávala. Tín
vznikl stav věcí, ve kterém bylo nézbytn
něco rozhodného podniknout. Dr. Kramát
Filippi
doktor
Franta
Kramát
13
article
ohlásil to už v neděli, upozorňuje Slovince,
že za takových okolnosti nám nezbude nic ji-
ného než se stejnou rozhodností postaviti se
zase proti nim, a včera se ukázalo, že naši
poslanci, jsou-li už nuceni hrozit, naprosto
nepronášejí svoje hrozby do vzduchu. Včera
došlo na zadní kola, na která Slovinci patrně
zapomněli, když se tak bezohledně a nepoli-
ticky poltavili proti úpravě českých řek. Za-
pomněli, že na obzoru se objevuje otázka cen-
trální společenstevní kassy, na které velmi
záleží malým národním stranám poslanecké
sněmovny, jmenovitě však klerikálním Slovin-
cům z Kraňska, kterým jde o podporu jejich
tak špatně prováděné svěpomoci. Naši po-
slanci však byli, ač neradi, nuceni chopiti se
této příležitostí a ukázalo se, že bez jakékoliv
obstrukce, pouhým návrhem mohou Slovincům
připomenout, kterak parlamentarismus nen
vůbec možný, nedovedou-li strany respekto-
vati svoje vzájemná přání. Páni poslanci Ver-
stovšek a Jarc tedy velmi zbytečně volali při
této příležitosti na české poslance: „U Filipp
se shledáme!“ To setkání u Filippi ve skuteč-
nosti bylo už včera a vyvolali je pouze a je-
dině Slovinci svým nesmyslným odporem prot
životním zájmům českého národa.
Slovinec
Filippi
Slovinsko
Kraňsko
Vera
poslanecký sněmovna
U Filippy
14
title
Politický přehled.
15
article
Žemě české.
Žemě české.
Vyvrácený dr. Perko
Schulvereinský župan v Nýřanech, Něme
chorvatské krve, dr. Perke, od svého zvolen
zemským poslancem vyvinuje úžasnou publici-
stickou činnost a jeho článků v krajinských l-
doktor
Perka
Perke
Nýřany
16
article
V drohném prodejir
ranni čislo o sobě . . za 8h
večorní
. . za 4h
Ve filišlkuch na venkově
ranni čislo . . . . . . . 1
vecerL . . . . . . . . 5h
lnseráty
platí se hotově napřen
Přodplacení a inserty přjěina
admicistrace v Mariansko ul., 3.
Tsm nacházeli se těě
redakce, tiskárna a expediee
„Národních Listů
Eukoplsy se novracoj
Mariansko ulice
vecerL
17
article
stech německých jest každého týdne hotová
záplava. Zvláště „Pilsner Tagblatt“ používá
ochoty tohoto vševěda a grafomana nejroz-
sáhlejší měrou a pěstuje s ním styky něžnější
než kdysí se Schreinerem. Až do včerejška
totiž, neboť nenastane-li po události, která se
mezi „Pilsner Tagblattem“ a drem. Perkem
sběhla v pondělí, roztržka, musí být přátelstvi
mezi oběma naprosto neroztrhatelné. V ne-
děli vyšel „Pilsner Tagblatí“ s Perkovým úvod-
níkem o malém finančním plánu, psaným s vel-
kou bujarostí, nad níž plzeňským matadorům
němectví přecházely oči. Celkem i v podrob-
nostech byl článek Perkův arcikacířstvím proti
všem zásadám až dosud v německo-pokroko-
vém listu platným a nejmastnější byl už jeho
výrok, že „tělesná, duševní a mravní výchov
deseli milionů německých Rakušanů má mno-
hem vyšší cenu, než úbytek peněz a statku
jaký stihne (berní reformou totiž) i v německy
smýšlejících vyšších společenských kruzícl
ponejvíce jen odumírající, opotřeb -
vané pokolení.“
V pondělí na to vyšel „Pilsner Tagblatt
s tímto prohlášením v čele listu tučně otiště-
ným:
Schreiner
Perk
Perkův
Rakušan
Pilsner Tagblatt
Pilsner Tagblatit
18
article
„Ve včerejším čísle našeho listu vyšel na úvod-
ním místě článck zemského poslance dra. Františka
Porka, nadepsaný „Malý finanční plán“, který
se naprosto přičí tendencím našeh
listu. K přijeti tohoto článku došlo
jenom nepatrnou pozornosti redakce.
kteráž jej před odevzdáním tisku nie-
podrohila bližšímu ocenění. Prosime
čtenáře našeho listu, aby vzali na vědomí prohlá-
šení toto, srovnávající se se skuřečnosti.
Redakce Pils. Tagblattu.
Groteskoí akrobaté varietních scén použí-
vají zvláštního samopoličkovacího přístroje.
kterým se ke gaudiu obecenstva sami trestají
za nepovedené kousky. Téže disciplinární me-
thody použila také redakce „Pils. Tagblattu“
jestliže vykonala toto flagelantství samovolně
jest ovšem — jiná otázka.
Porka
19
article
„Brüxer Ztg.“ pro poslance Ira.
Jak jsme již sdělili, dovolil si posl. Iro na
schůzi v Krásném Dvoře u Podbořan součas-
nou situací německé obstrukce podrobiti velmi
jízlivé, ano až příšerně výsměšné kritice, na-
zvav ji „odpornou komediř“, se kterou dnes
Němci „sedí na písku“, i poradil jím, aby na
místě jejího přerušování pro učitelské platy
Němci vůbec od obstrukce upustili a raději
provedli bned celou finanční reformu zem-
ského hospodářství, je-li k ní sněm ještě scho-
pen. Kletbu, kterou nad ním vyslovilo před-
sednictvo Verbandu německých poslanců pro-
střednictvím „Deutschböhm. Korrespondenz
jsme rovněž ocitovali
Proti tomuto náhlému soudu velmi ostř
ohradila se „Brüxer Ztg.“ a pověděla pánům
ve Verbandu co proto, že se opovážili vydatí
posl. Iro, muže „vzpřímeného chodu“, veřej-
nému opovržení za to, že se osmělil „lízati
proti ostnu“ a že jej „vstrčíli do Verschiszu“
jak znějí případné plastické fráze německé. V
své zpupnosti neznamenají prý pánové, v ja-
kém ohromném omylu se nacházejí, domní-
vají-li se, že jich kletba dojde všeobecného
souhlasu. Časy zesnulého kasina prý již dávno
minuly a nežije se již v dobách, kdy všechno.
co „lid“ věřiti měl, muselo býti opatřeno pun-
cem kasina. Pánové prý se hrubě klamou.
neboť to, co „jedině a výhradně povolané shro-
máždění poslanců“ schválí, nedochází vždy
ohlasu v lidu. Kletba náleží spíše těm, kdož
obstrukci, obranný prostředek, vychvalovaný
po celá leta za poslední nejostřejší zbraň Něm-
ců, připravili o všechnu působnost.
Ir
Němec
Ztg
Podbořany
Německo
Brüxer Ztg
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Ariadna na Naxu.
V Egejském moři, mezi Evropou a Malou
Aslí, je rozstříknuta ostrovní skupina Kyklad,
nad jejichž jmény zapomínáme válečné přítom-
nosti, neb znějí nám jako pohádky o zaslibe-
ných zemích. Tam leží Paros, kde v mramoro-
vých lomech dřímají, nevytvořeni, bozi a bo-
hyné hellenských svatyň, tam vyčnivá žula
malého Delu, jenž tančil po vlnách oceánu a
klidně se zakotvil v moři až tehdy, když se na
něm narodil bůh Apollo; tam zelená se úrodný
Naxos, kde jiný bůh, Bakchos Dionysos, dárce
vína a nadšení, tajemný duch růstu a květu.
slavil kdysi svatbu s kretskou princeznou
Ariadnou. Na zpáteční cestě z prastaré Krety
do mladých Athen zastavil se hrdina Theseue
na ostrově Naxu, provázen Ariadnou, která
mu byla přispěla v boji s netvorem Minotau-
rem: ale ani láska k ní, ani vděčnost za po-
skytnutou pomoc neřídila dalších jeho kroků;
vsedl na loď, ana milenka spala, a zanecha
ji, samotnu a tesknicí, na cizím ostrově.K
ovdovělé ženě pak, jež lkala nad nevěrou mu-
žovou, přiblížil se s útěchou a láskou bůh, jenž
v ní měl zalíbení; v průvodu bakchantek a sa-
tyrů ji uchvátil, v hýřivé orgii slavil svůj sva-
zek s ní a dal jí v božském objetí zapomenouti.
že byla libána nevěrným smrtelníkem.
Ariadna
bůh
Apollo
Bakchos Dionysos
Naxos
Evropa
Kyklady
Paros
Délos
21
article
Tak převrací báj o Ariadně na Naxu ob-
vyklý poměr lidských a božských milenců
Kdežto zhusta se Olympané snížili k tomu, by
vzbouzeli žárlivost manželů a sestupovalik
vyvoleným svým pozemským ženám v podobě
býka či labutě či zlatého deště, zde Dionysos
objevil se v božské své velebě a tu, jíž po-
hrdl člověk, povznesl k sobě, smývaje vinu,
usmiřuje žal a očišťuje milenčin ret. Pozornost
starověkých umělců obracel na sebe zvlášt
dvojí okamžik: ten, kdy Ariadna, procitajíc ze
sna, poznává, že osiřela, a ten, kdy Dionysos
se ji blíží; spící Ariadna a příchod boha nále-
žely k nevyčerpatelným námětům obrazného
umění. Básníci měli volnou hru, ježto každý
dle svého mohl udati důvod různými bájeslov-
nými podáními různě stanovený, proč Theseus
opustil svou choť: zda z bezcitnosti či z bo-
žího rozkazu či snad proto, že na ni lpěla
vina. Kdežto jední zajímali se předevšímo
smutek opuštěné hrdinovy ženy, uvádějíce její
osud v srovnání s jinými mílenkami marně
toužícími jako Dido po Aeneovi, jako Medea
po Jasonovi, vynalézali druzí poetové historku,
jež vysvětlovala Theseovu zradu. Též pozdější
doby si zachovaly smysl pro hluboký symbol
dvojí lásky, znázorněný řeckou pověstí, a jako
tak často moderním výkladem antické báje
se projadřuje nejosobitější nazírání na sou-
dobé i soukromé záležitosti, tak Ariadna na
Ariadna
Olympan
Théseus
Dida
Aeneas
Medea
Iásón
Theseův
Naxos
22
article
Naxu od novějších umělců i od novějších mi-
lenců jest pojímána pod zorným úhlem jejich
vlastního umění a milováni: Horkokrevný re-
naisanční Boccaccio vypravoval, kterak Ari-
adna, vínem zmožena, byla Theseem opuštěna
a kterak po tě, oddávajíc se vínu a lásce, do-
spěla v heterství takové dokonalosti, až bo-
hyně Venuše sama, překonána, ji obdařila ko-
runou a povznesla k hvězdám. Mystický ctitel
Dionysův, Nietzsche, již ve zdravých a ještě
v polochorých svých snech srovnával sebe
s bohem, jenž přichází těšit, zrádného Thesea
viděl v mrtvém Richardu Wagnerovi a Ariad-
nu v jeho ženě, kterou sám ctil a snad mílo-
val a které na rozhraní zdraví a šílenství po-
lal lístek se slovy: já tě miluji, Ariadno . ..
Boccaccio
Ari
Théseus
Venuš
Dionysův
Nietzsche
Wagner
Ariad
Ariadna
Naxos
23
article
V posledních měsících ožila stará báj Hoí-
mannsthalovou básní, psanou k Straussově
hudbě. Vídeňský poeta nedbá předchozích pří-
běhů nevykládá, proč Theseus odplul, nýbrž
líčí pouze stesk opuštěné ženy, její touhu po
smrti a její spojení s novým, božským milen-
cem, v němž zprvu vítá vytouženého vládce
smrti a jejž teprve po té přijímá za pána svého
života. Byla-li však úmyslně zastřena tajem-
stvím minulost Ariadnina, neplatí totéžo
Dionysovi: u něho naopak poutá básníka do-
brodružství. které sotva přestál a z něhož s
vítězně vraci, dobrodružství totiž se spro-
stou kouzelnící Kirke, jejímž svodům odolal
Obává se, že u nové milenky shledá se zase
jen s ženskou nízkostí a teprve v rozmluvě
s ní poznává, že jest mu takřka rovna, že je
důstojna toho, aby s ním splynula v jednotě
lásky, která v sobě chová život i smrt. Tak ja-
ko Kirke pro Dionysovu minulost, tak pro
Ariadnínu přítomnost princip nískosti a ne-
chápavé smyslnosti jest představován milen-
kou Zerbinettou a řadou šašků, kteří jsou vzat
z italské commedia dell arte a jichž dialogy
a tance násilně a zúmyslně rušivými i křikla-
vými účinky jsou vklíněny do řecké báje.
Straussův
Théseus
Ariadnin
Kirke
Dionysův
24
article
Ariadna, jež se domnívá, že s koncem lásky
pro ni nastal konec života, a Zerbinetta, která
z obietí tančí do objetí, jsou představitelky
vznešeného a nízkého ženství; pro tuto změna
se rovná zábavě, kdežto na Ariadníně osudu
má se osvětliti, kterak lidský život jest ovlá-
dán dvěma protilehlými mocnostmi, totiž ten
dencí, uchovat si věrnost vůči sobě i své mi-
nulosti, a spolu hlubokým zákonem tajemného
přerozování se: Ariadna je sobě i svému The-
seovi věrna a nicméně splývá její duše s duší
Dionysa, jenž zůstal sobě věren vůči svádění
kouzelnické nevěstky. I oba tito vznešení mi-
lenci přepodstatňují se však, podléhají ži-
votní změně, neboť „setrvačnost je tuhnutí
smrt; kdo chce žíti, tomu jest překonati sama
sebe, změniti svou bytost: musí zapomenout
A přece lidská věrnost i všechno lidské dů-
stojenství má podmínku tu, že člověk setrvává
že nezapomíná.
Ariadna
25
article
Na tuto základní filosofickou myšlenku
svého textu upozornil básník sám v krásném
dopisu, jejž poslal skladateli a jenž jest otištěn
v oficiálním výkladu opery. Pohříchu všal
hásníkova komentáře je k postižení té ideje
skutečně třeba; sotva by ji postřehl, kdo se
spokojí. Hoímannsthalovým dialogem a ne-
ohlíží se po jeho výkladu a nedá se poučovati
rozborem krás hudby Straussovy. Neboť po-
suzováno se stanoviska literárního — budiž
dovolen tento soud. odchylný od velké část
kritik — jest Hofmannsthalovo libreto z nej-
kuriosnějších absurdností naší doby. Dáme-l
se autorom samým přesvědčiti o hloubce my-
šlenek, jež do svého díla vkládal, pak jest
prostě nepochopitelno, že mohl je zasaditi do
tak nevážného a znehodnocujícího rámce, jenž
rozbíjí jakoukoli jednotnost ať nálady či ná-
zoru a znemožňuje soustředění zájmu na fi-
losofický podklad mythu. Je známo, jaké mí-
sto zaujímá výjev „Adriadny na Naxu“ v cel-
kovém díle takto pojmenovaném: je to hra.
která se předvádí ve vlastní hře, totiž v Mo-
lirovu „Měšťanu šlechtici“, a to tak, že na
jevišti vystaví se nové jeviště a na této
„scéně na druhou“ hrají se současně dva děje
Adriadna na Naxu a spolu Zerbinetta s Har-
lekýnem. Je již předem dovolena pochybnost.
zda moderní dílo, vpravené do klasické ko-
medie, s níž nemá vnitřní spojitosti, může, bez
porušení a rozrušení celku, činiti nárok n
samostatnou ideovou cenu; je však dvojnásob
na pováženou, filosofii životního přerozován
znázornit tím, že na těchže prknech se hraje
antický mythus a rozpustilá harlekynáda do-
hromady proto, aby se divákům (totiž osobán
Hoímannsthalův
Straussův
Hofmannsthalův
Měšťan
Naxos
Haro
26
article
Molirovy veselohry) ukrátil čas. Hofmanns
thal bývá pravidlem „hostem u básníků“
upraví jednou řeckého Oidipa, podruhé angli
ckou hru pozdního sedmnáctého stoleti, po
třetí středověké mysterium, a tentokráte
upravuje francouzskou veselohru, aby do n
namíchal moderní operu a starohellenskou
báj. Tuto báj tudíž předvádí scénicky nikol
dle našich dnešních zvyklostí, nýbrž tak, jal
za Molirových dob se dívali na antické
hrdiny a ženy; vystupuje tudíž rokokový Bak.
chos, vystupuje Echo, Najada i Dryas v ruka-
vičkách, hedvábí a décolletagi. Abychom všal
ani na chvíli nebrali antiku za antiku, boles
a lásku za bolest a lásku a poesii za poesii
vykukují z kuliss postavených na druhém je-
višti zvědavé hlavy Scaramuccia, Truffaldina
a Brighelly a zaznívají popěvky, parodujíc
arii roztoužené ženy. A abychom byli sou-
stavně vytrhováni z dramatické illuse, mís
se postavy francouzské veselohry, tedy pan
Oidipus
Molirový
Najada
Scaramuccio
Truffaldino
Brighell
Bak
27
article
Jourdain, markýza i hrabě, prostořekými po-
známkami do předváděného děje, stěžujices
na dělky a nudu. A aby bylo dosaženo vrcholu
romantické komedie, vypadá jedna z postav
na druhém jevišti, Zerbinetta, náhle ze svého
partu, obracejíc se ke kapelníkovi, že prý
svým hlasem nestačí na předepsanou kolora-
turu, aby tedy nedal hráti tak hlasitě. Jestliže.
jak se tvrdívá, Straussova hudba ve vrchol-
ném duettu Dionysa s Ariadnou dospívá nic-
méně ryzí tragické hodnoty, jest to zásluhou
budby a hudebníkovou: ale Hofmannsthalovo
zahrávání si s literaturou a jeho sám sebe
ironisující pěle-měle nepřispívá k stupňováni
dramatické nálady či dokonce k vyvolání tra-
gického účinku: Hofmannsthal nedělá vtipů
na dramatickou tvorbu a na dramatické po-
stavy, jak sám se snad domnívá, nýbrž pouze
na sebe a na svou vlastní produkci, není však
v právu, reklamuje-li hlubokou myšlenku a
napiatý zájem pro svou psychologii antického
námětu, kterou sám ponížil k platnosti hry.
hříčky, episody, šprýmu, takže tu skoro za-
pírá svá dřívější básnická i dramatická díla.
Jourdain
Straussův
Ariadna
Hofmannsthalův
28
article
Není ostřejšího kontrastu proti Hofmanns-
thalově zálibě pro kuriosa než vážný, těžký,
suše svědomitý pathos t. zv. novoklasiků ně-
meckých, a není snad myslitelný proti Hof-
mannsthalově bázní, vložené do Moličra,
protiklad pádnější nežli současně s jeho
Ariadnou vydaná trojaktová činohra „Ariadna
na Naxu“ od výmarského dramatika Pavla
Ernsta, tak milovaného, tak přeceňovaného
u nás v Čechách. Kdežto u Hofmannsthaln
Theseus je sotva jednou jmenován, tvoří zde
jeho poměr k Ariadně osu hry, a kdežto tam
roztříštěnost dramatické formy byla povýšena
na vůdčí princip, vládne u Ernsta symmetrie
tak dokonalá, jakoby jeho hlavními nástroji
byly pravitko a normální váha. Je to drama
naskrze ideové, vybudované na rozporu lid-
ství a božství, spolu na rozporu průměrné
morálky, která zavrhuje zlo, a božského vše-
obsáhlého řádu, který také zlu přiznává nut-
nou existenci. Ariadna je podstatou „zlá“, ne-
boť z lásky k Theseovi zabila svého otce,
Ariadna
Pavel Ernst
Théseus
osa
Ernst symmetrie
Theseův
Hofmanns
Hof
Naxos
Čechy