Str. 380

HOSPODÁŘSKÝ LIST.

Ročník XXVI.

ne u nás — pěstovati na zrno, ten přidá do půdy ještě značné množství kyseliny fosforečné. My budeme kukuřici u nás pěstovati v kterékoli trati, neb jí můžeme považovati za pícninu i okopaninu, ale také za obilninu. Po silně vyhnojené kuku- řici na zelené krmení v podzimu pěstujeme jako v Uhrach, pšenici ozimou. Pole vy- hnojíme tedy co nejsilněji buď v podzimu již, neb z jara v dubnu. Ke 20. květnu pole hluboko přeoráme a upravivše je náležitě jako k řepě, zasejeme strojem kukuřici na jistou část plochy, aby nám vystačila asi na krmení po 14 dnů. Později, když nám kukuřice vzešla a byla na plocho okopána, zasejeme jí opět kousek a tak to děláme ještě jednou neb dvakrát v červnu. Po vzejíti se kukuřice na plocho okopá. Čím hlouběji a čím blíže k rostlinám ji okopáme, tím je za to vděčnější. Kukuřici kopejme co nejvíce i potrháme-li jí při tom všechny kořeny, jen když za jeden vyseti ostane, ihned nadělá kořenů jiných a tím rychleji se vyvinovati bude. Později, když kukuřice sesílí, oboráme ji a přihrnem k ní země tolik, kolik možno.

Řádky děláme na 40—45 cm od sebe vzdálené a možno-li, abychom dělali řádky směrem od jihu k severu tím lépe; kuku- řice tím rychleji roste. Za 2 měsice dá vám kukuřice bohatou sklizeň píce šťavnaté. sladké a prospěšné dojnému dobytku. V jižních krajích pěstovali jsme kuku- řici pro píci ještě také tímto způsobem Připravili jsme pole vyhnojené co nejdo- konaleji a zaseli jsme kukuřici do řádků na 20 cm od sebe vzdálených a nestarali jsme se o kukuřici, až když jsme ji sekali na krmení — tedy žádné obdělávání. Na korec pole spotřebuje se v 1. případě asi 10 k semene a v 2. případě pak asi 20 ke. Mně se zamlouvá lépe pěstovati kukuřici 2. způsobem, protože ona bývá hustšía tenčí ve stéble a takovouto kukuřici do- bytek raději žere. — Kukuřice dává veliké výnosy píce, jako žádná jiná rostlina; dobytek ji rád žere a ona mu jde k duhu. Máme-li kukuřice mnoho a nemůžeme-li ji skrmit za zelena, můžeme ji nakládati do jam, jako nakládáme řízky. Při] na- kládání však jest dobře, když ji něco pro- solíme — na 10 q zelené, na krátko po- řezané kukuřice dáváme 3 kg soli. — I naloženou kukuřici dobytek velmi hltavě žere a ona jest výživná. To nejsou prázdné řízky, kterými se jen žaludek naplňuje!

Dva nové druhy ovoce. bchodní zahradnictví p. V. Vacka v Pamětníku přivádí do obchodu, 2 vynikající novinky ovoce, na které tuto p. t. čtenáře upozorňujeme. Jest to: 1. Hruška Marguérite Ma- rilat. Kdybychom si pěkných druhů letních hrušek více všímali, našel by se pro ně v našich městech dojista vždy dobrý odbyt. Hruši Marguérite Marilat znázorňuje obr. 122. v přirozené velikosti. Pochází z osady blíže Lyonu a lze ji všem pěsti- telům co nejlépe odporučiti Strom roste velmi bujně v tvaru jehlance, dá se ale též do všech obvyklých tvarů na kdouli stěsnati; je velmi úrodný ato velmi záhy. Ovoce je veliké, tvaru čás avek. zraje v druhé polovině srpna a drží se až do září. Jednotlivé plody bývají až 12 cm vysoké a 8 cm široké, barvy žluté tu a onde červeně rezité, s četnými hně- dými skvrnami. Dužnina je bělavá, jemná, šťavnatá, jako u máslovek, chuti sladce navinulé a vonné 2. Jablko »Jdeál«. Z dlouhé řady jablo- ňových semenáčů, které pan Proche ze Sloupna vypěstoval, jest druh „Ideál“ nejen nejkrásnější, ale i nejcennější. Jest to zu šlechtěná „zlatá reneta blenheimská“ kteréž se barvou i tvarem podobá, v chuti však od ní se liší. Bude-li strom úrodný; tu zasluhovala by tato novinka největšího rozšíření. — Obr. 123. znázorňuje ovoce v přirozené velikosti a třeba toliko dodati, že plody vypěstované, na zákrskách, bývají mnohem větší, než obrazec, jemuž za vzor sloužil plod z vysokokmenu.

Slupka jest hladká, málo lesklá, do zlatově žluta zbarvená, téměř všude světle červeně nastříkaná, přes toto zbarvení táhnou se drobné, rozplývavé pruhy; tečky jsou hnědé, úzce žlutavě vroubené. Duž- nina je bílá, jemná, méně tuhá. šťavnatá, chuti sladce navinulé, aromatické. Zraje v prosinci a udrží se do března. Strom roste bujně, tvoře vysokou koulovitou korunu. Doporučujeme tuto novinku vřele. Černání kořínků řepy čili spála. Napsal Jan Stříteský. a vícestrannou žádost z kruhů rolnických pojednáme soustavně o nejhlavnějších chorobách řepy cukrovky a začneme se spálou. Spála nazývá se též dětskou nemocí řepy, poněvadž prý ji každá řepa prodě- lati musí. Skutečně neusmrcuje spála řepu vždy, ale ve vývoji ji značně poškodí. Zjev nemoci jest dostatečně znám a proto ne- budeme jej popisovati, podotýkajíce pouze, že řepná rostlinka dávno již jest ne- mocna, než se černání objeví. Nejdříve vidíme žluté zabarvení listů i krčku, jež má svou příčinu v hojném vytvořování se žlutého barviva místo zeleně listové. To je arciť chorobný životní děj, jenž zaviněn může býti těmito nepříznivými podmínkami: 1. Nedostatkem vnímatelného vápna v půdě. Vápno není pouze živinou, nýbrž náleží mu i jistý zdravotnický úkol v ži- votě rostlin, záležející v poutání kyseliny šťavelové. Tato kyselina jest vedlejší plo- dinou životních úkonů rostliny a vyvíjí se měrou tím hojnější, čím rychlejší jest vývin rostlin, tedy při vydatném vyhnojení půdy, hlavně větším množstvím ledku. Kyselina šťavelová jest ve větším množství jedem pro rostlinu, poněvadž usmrcuje proto plasmu buněk, v níž život rostliny kotví a jest proto nevyhnutelno, aby stala se kyselina šťavelová neškodnou a sice pro- měnou v nerozpustnou sůl a k tomu může jedině vápno sloužiti.

2. Druhou příčinou poruchy životních úkonů může býti nedostatek kysliku. Všecky části rostliny, tedy i kořen, dýchají a to tím intensivněji, čím rychlejší jest vzrůst. Když se pak půdní prostory tak vodou vyplní, že vzduch do půdy vnikati nemůže. udusí se kořínek a odumírá Stejné udu- šení kořínků nastane silným škraloupem- 3. Obnažení kořínků v půdě způsobí jeho ochoření. Kořinek musí býti se všech stran půdou těsně obklopen; je-li půda ale tak kyprá, že se jemný kořínek ne- může k ní přimknouti: pak pokožka jeho vysýchá a odumírá. 4. Ve většině případů nalezeny na ocho- řelých částech rostliny — ale teprvé tehdy, když rozklad pokožky a korového pletiva jest patrný — plísně a bakterie a prote považovány jsou za přímou příčinu nemoci. Vůbec dělí se názory o spále řepy, která za jednotnou nemoc, mající vždy tutéž pří- činu se nepovažuje, ve dvě skupiny. Jedni mají za to, že příčinou nemoci jsou škodné vlivy nepříznivých vegetačních podmínek, jaké nahoře jsme uvedli, druzí pak vidí příčinu ve škůdcích, které vnikajíce do pletiva, jako plísně a bakterie, nebo oží- rajíce, jako brouček řepáček (Atomaria linearis), je poškozuje tak, že odumírá.

Jisto jest, že oba náhledy jsou správné a brzy jedny, brzy druhé příčiny se vyskytují. Co do doby, kdy se spála vyskytuje, sluší rozeznávati ochuravění hned při klí- čení, tak že rostlinky, dříve než nad půdu své dělohy vynesou — onemocní, kdežto jindy úplně zdravá a bezvadně vzešlá řepa náhle onemocní. Jest pochopitelno, že nebez- pečí jest tím větší, když mladší rostlinky jsou zachváceny, zvláště tehdy, když ještě nejsou s to asimilovati. V tomto případě hledati dlužno příčinu nákazy v semeně samém, jež hostí buď plísně ve stavu ži- vota schopného podhoubí, které rozšířeno jest v obalu semene, neb přechovává pouze jejich výtrusy. Plísně, které se tu nachá- zejí, jsou dvě a sice: Pythium de Bary- ana a Phoma Betae. Jest pochopitelno že útlá klíčící rostlinka, majíc pletiva vší vzdornosti postrádající, plísním podléhá.

Objev škůdců na semeni řepném vedl k moření semene, o němž svého času bylo ve zvláštním článku pojednáno. Podotknouti sluší, že příprava semene, jejíž některé méně známé způsoby na konec uvedeme, nikdy úplně spálu nezamezí, ale přece do té míry obmezí, že se používání její vyplácí. Ukázalo se též, že rostlinky pocházející ze semene řádně vyvinutého a vyzralého, sklizeného ze silných sazeček daleko více spále vzdorovaly a když i onemocněly snadněji se zotovily: než rostlinky ze se- mene nevyvinutého a ze sazeček, slabých. Jest zde zřejmá větší vzdorovitost rostlinek ze silného semene, že dovedly škody jim způsobené snadno vyrovnati, tak jak to u všech organismů pozorovati lze. A právě touto menší vzdorností lze vysvětliti spálu řepy již v pokročilejším vývoji, ktérá náhle se dostavuje, když má půda nedostatek vápna, když promočením půdy neb utvo- řením se silného souvisleho škraloupu pří- stup vzduchu se zamezí, neb když stu- denou povětrností, suchými větry a při nedostatku vláhy pravidelné životní po- chody se poruší. Stejně může býti porušen pravidelný vývoj řepné rostlinky nedo- statkem některé živiny, což stává se nej- častěji při nedostatku kyseliny fosforečné a skutečně vydatné pohnojení superfosfátem, za současného přidání přiměřeného množ- ství dusíku, černání kořínků silně obmezilo. Zkrátka: všechno to, čím náležitá výživa rostlinky se přivodí, pracuje proti spále. S přílohou.