1
masthead
V Praze, v sobotu dne 13. června.
Praha
2
masthead
K číslu 162.
Čislo v Praze za 2h
Praha
3
masthead
a na venkově za 4h
4
article
Na »Národní Listy-
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měšíc 3 K 80h
Praha
5
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Císař do Prahy.
Z Vídně, 13. června. »N. Fr. Presse-
oznamuje: Císař odjede některý den s neděle
do Prahy k třídennímu pobytu. Něko-
likráte navštíví výstavu, vrátí se pak do Vídně
a odjede 28. t. m. do Išlu.
Císař při jubilejním průvodu.
Z Vídně, 13. června. Vypravuje se, že
císař včera za jubilejního průvodu spatřiv hrab
Radeckého, vnuka slavného generála, který
představoval v průvodu svého děda, z a s l ze
a odvrátiv se, oči si otřel. President
komitétu slavnostního hr. Wltžek opětně císaře
vyzýval, aby si usedl nebo se napil nějakého
občerstvujícího nápoje, císař však odmítl vždy,
řka: »Nejsem ani dost málo unaven a jsem
také úplně svěží.«
Mínění dolnorakouského místodržitele.
Z Vídně, 13. června. Dolnorakouský místo-
držitel hr. Kielmansegg vyslovil se k redaktoru
»N. Wr. Tgbttu.« o druhé části jubilejního prů-
vodu vídeňského, ve které, jak povědomo, byli
zástupcové jednotlivých národ
a zemi, takto: »Dle mého mínění má také
slavnostní průvod politický dosah nej-
větší. Hromadné účastenství národů a vřelé
přijetí, kterého se jim dostalo všemi vrstvami oby-
vatelstva císařského města, vzbudí zajisté v do-
mově každého jednotlivce vřelou ozvěnu. Slav-
nostní průvod byl representantem rakouské
státní myšlenky.«
To, co pověděl p. hrabě Kielmansegg.
není naprosto pravdou. Vždyť ve slav
nostním průvodu celý český náro
vyjímaje zastrčené vesnice na Moravě, ne-
byl zastoupen. Jeho Excellence byla kdysi
90 dní rakouským ministerským předsedou —
a za tu krátkou dobu již mohla poznati, že
bez českého národa nemůže býti žádné řeč
o Rakousku.
Císař
Radecký
N Wr
Kielmansegg
Praha
Vídeň
Něko
Išlu
Morava
Rakousko
6
article
Deficit jubilejního průvodu.
Z Vídně, 13. června. Finanční efekt jubi-
lejního průvodu byl již předem nepříznivý a
stal se ještě nepříznivějším jednak zvýšením
výdajů ze 3 milionů na 5, jednak odbytím
menšího počtu sedadel na tribuny než se če-
kalo. Podle toho možno čekati, že defi c i t
bude nejméně 3 miliony K obná-
šeti. Týto peníze nejsou hrazeny. Město Ví-
deň přispěje 200.000 K jenom tenkráte, bu-
dou-li všechny garanční fondy vyplaceny. Půjde
se tedy dodatečně na žebrotu.
Ruští sedláci z Haliče v jubilejním průvodu
Z Vídně, 13, června. »Arbtztg.« oznamuje
Rusínští sedláci, kteří se zúčastnili prů-
vodu jako skupina východohaličská a bukovin-
ská, včera ráno již o 5. hodině musili nastou-
piti, aniž se jim dalo jenom trošky kávy ke sní-
dani. Musili vykonati namáhavou cestu, nema-
jíce ničeho v žaludku. Teprve o 4. hodině od-
polední na četné stesky dostali něco k jídlu,
totiž zkažené maso. Ráno jenom zámožní staro-
stové mohli něco pojísti. Není tedy divu, že za
takových poměrů jich několik omdlelo.
Když nemocní přišli do rotundy, byli sluhové
tam ustanovení požádáni, aby jim dali něco
k jídlu, ti však odvětili, že sami nemají
čím hlad zahnati. Dlouho do noci nedo-
stavili se žádní lékaři k nemocným. Rusové,
kteří zůstanou ve Vídni do dnešního nebo pon-
dělního večera, jsou hostěni vídeňskými Rusy,
čehož jest opravdu velmi třeba, neboť nebožáci
bukovinští a z Haliče nevědí, co dostanou za
své spolupůsobení ve Vídni a od koho.«
»Arbtztg.« oznamuje dále: Když Ně mi ei
z Bukoviny šli kolem Tyrolanů, stěžovali
si na své rumunské a ruské krajany: Kdežto
Rumuni a Rusové byli umístění ve vozech I. a
II. třídy, nastrkali naše ženy a dcery do sta-
rých, zapáchajících vozů, které po-
dobaly se spíše klosetům a do kterých
bez zamazání se nebylo možno
Rus
Tyrolan
Rumun
Vídeň
Halič
Bukovina
7
article
SIi
SIi
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
8
article
usednouti. Musili jsme vykliditi svoje za-
vazadla a žádati za nové umístění, při tom však
pohroziti, že vůbec nepojedeme, nežli jsme do-
stali lepší vozy.« K tomu připomíná »Arbtztg.«,
že nevěří, že by se s Rumuny a Rusy naklá-
dalo lépe než s Němci. To by byla rakouská
sensace l
Společnost státní dráhy.
Z Vídně, 13. června. Konference mini-
sterského předsedy bar. Becka s presidentem
Společnosti státní dráhy trvala t ři
hodiny. Přítomen byl také ministr železnie
dr. Derschatta. Jednalo se o výkupnou
rentu, ale jednání nebylo skončeno a bude
v něm pokračováno.
Rumun
Rus
Němec
Beck
doktor
Derschatt
Vídeň
státní dráha
9
article
Telegrafcké zprávy.
Telegrafcké zprávy.
Lihová daň v Uhrách.
Z Pešti, 12. června. (K. k.) Finanční výbo
poslanecké sněmovny konal dnes za před-
sednictví Kolomana šl. Szella schůzi, v níž roko-
váno bylo o podrobnostech předlohy o liho vé
dani. Ministerský předseda dr. Wekerle několi-
kráte promluvil a dal vysvětlení k jednotlivým otáz-
kám, načež byly veškeré paragrafy osnovy beze změ-
ny schváleny.
Přiští schůze ve středu dne 17. června.
Anglické nesnáze v Indii.
Zvláštní shodou se stalo, že právě v den
schůzky anglického krále s carem došla z Indie
zpráva o vydání dvou nových, ostrých zákonů,
jež anglickému kabinetu přinesou mnohé ne-
snáze. Pro vládu liberální, jíž musí záležeti, aby
volnost slova v shromáždění byla chráněna nejen
v Anglii, ale i ve všech koloniích říše, bude
trapné zastávati se nařízení, směřujících k ome-
zení svobody.
Před několika lety byl odstraněn guvernér
jedné části Indie, sir Bampfvide Fuller, jenž
příliš energicky vystupoval proti nepokojným
a podvratným živlům, jež naleziy ochrany u ně-
kterých radikálních politiků, kteří hlásili Home
Koloman
doktor
Wekerle
Bampfvide Fuller
Uhry
Pešť
Indie
Anglie
poslanecký sněmovna
anglický král
10
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Zola a papež.
U příležitosti přenesení ostatků Zolových do
Pantheonu uveřejňuje spolupracovník „Corriere
della Sera“ vzpomínky na velkého romanopisce:
Zola přišel v listopadu 1894 do líma sbírat ma-
teriál pro svůj román „Řím“. Brzy po příjezdu na-
vštívil ve společnosti jistého římského žurnalisty pe-
trský chrám. Za dva dni na to dal mne chéfredaktor
„Italie“, osobní přítel Zolův, zavolati a pravil: „Zola
by se rád s někým seznámil, kde by ho mohl infer-
movati o vatikánských poměrech. Vzpomněl jsem na
vás. Chtěl py také býti přijat papežem a poněvac
máte styky s kardinálem Galimbertiem, mohl pyste
mu snad sprostředkovati tuto audienci, na níž klade
velkcu váhu.“ Odpověděl jsem, že budu Zolovi
ochotně k čisposici, audience ovšem bude nesnadno
docíliti. Slíbil jsem však, že učiním u kardinála Ga-
limbertia vše možné.
Zola
Zolův
Galimbertie
Řím
Corriere della Ser
Italia
11
article
Téhož dne odebral jsem se k Zolovi, přijal mne
velmi roztomile a zmínil jsem se hned o audienci
u papeže. „Jsem ochoten“, pravil jsem, „požádati
kardinála Galimbertia o prostřednictví, ale nemyslím,
že se mi to podaří. Lev XIII. nezapomene, že jste
autorem jistých románů. Již líčení Ježíše Krista ve
vašem románě „La Terre“ stačí, učiniti audienci ne-
možnou.“ Zola mne přerušil velmi živě: „Bylo mi
špatně porozuměno“, odvětil. „Víte přece, že u nás
na venkově jsou pobudové, kteří si dávají růsti vousy
a vlasy a poněvadž pak mají podobnost s Kristem,
dostávají jméno Ježíš Kristus. Můj Ježíš Kristus
„La Terre“ je prostě typem takových pobudů.“ Ne-
mluvil jsem dále o věci, upozornil jsem však na ji-
nou obtíž. Před dvěma nebo třemi lety přišel do fí-
ma katolický spisovatel Lasserre, autor „Notre Da-
me de Lourdes“, ale papež ho nechtěl přijati. Lasser-
re napsal knihu o svém uzdravení v Lourdech, jež
byla přeložena skoro do všech jazyků a učinila spiso-
vatele v celém katolickém světě populárním. Jed-
noho dne vydal francouzský překlad evangelia a ten-
to překlad byl pro četné chyby dán na index, ačkoli
byl schválen 22 kardinály a biskupy. Lasserre, jenž
tím byi obchodně zničen, přišel do Říma se ospra-
vedlnit a chtěl prosaditi odvolání rozsudku. Papež
však nechtěl ho přijati. To vyprávěl jsem Zolovi, při-
pojiv. „Lev XIII. nepřijal pravověrného Lasserra, co
by ka olíci řekli, kdyby nyní přijal Zolu?“
Zola
Galimbertius
Krist
Ježíš Kristus
Lurdy
Řím
Le Terre
Lev XIII
Le Terre
Notre da
I jít Lourdes
12
article
Když byla záležitost audience projednána, poča
se mne Zola dotazovati na katolický a vatikánský
Řím a psal rychle vše, co jsem mu pověděl. Chtěl
zvěděti co nejvíce podropností o osobě papežově, o ži
votě kardinálů, organisaci římských kongregací a pod.
Mezi jiným se tázal, jak takový kardinál ztráví den
Byl to proň úplně neznámý svět a měl o něm po
divné předsudky. Na jednu jeho otázku nikdy neza-
pomenu. Při jakési mojí poznámce pravil udiveně
„Což jsou taxé čestní mužové mezi kardinály?“
Ubohý Zola, žil ještě v Římě Borgie.
O pokojích papežových jsem mu měl podati po-
drobné zprávy a přesně popsati, kde stojí který kus
nábytku. Byl jsem Lvem XIII. několikráte přijatv
soukromé audienci, ale poněvadž jsem nebyl natura-
listickým spisova elem, nevěnoval jsem těmto jed-
notlivostem žádné pozornosti. Požádal jsem tedy
svého přítele, marchese Caesare Crispoltia, chéfre-
daktora „Osservatore Romano“, aby mi opatřil Zo-
lou zádaný situační plán. Za několik dní měl jsem
vzácný dokument v rukou Marchese, jenž byl čle-
nem papežské šlechtické gardy, nakreslil na papíře
plán tří pokojů, obývaných Lvem XIII.: ložnice, pra-
covny a soukromé knihovny, v níž papež často udíle
audience; bylo přesně označeno, kde stál každý kus
nábytku: lože, sedadla, stoly atd. Tento dokument
přinesl jsem Zolovi.
„Schází však něco velmi důležitého“, pravil
hned. „nejsou udány barvy čalounů; musím přesně
veděti, ak vypadají v každém ze tří pokojů záclony
a čalouny.
Zola
Borgia
Lev XIII
Crispoltius
Osservatore
Řím
obývaný Lev XIII
13
article
Šel jsem opět ke Crispoltiovi a prosil jej, aby
Šel jsem opět ke Crispoltiovi a prosil jej, aby
také to Zolovi řekl.
Zatím jsem se zabýval také jeho audiencí. Z po-
čátku nechtěl Galimberti o nějakém prostřednictví
ani slyšeti, poněvadž by se však byl sám rád pře-
svědčil, jak veliký vliv má na Lva XIII., projevil
konečně ochotu, s papežem promluviti. „Musím však
míti Zolou vlastnoručně psanou žádost“, pravil. Zola
napsal papeži list, obsahující dvě plné stránky oby-
čejného listového papíru a počínající slovy: „Trěs-
Saint-Pěre.“ Zola nazýval se v listě „homme de tra-
vail“, jenž přišel do Říma, aby poznal věčné město
a byl by šťasten, kdyby byl papežem přijat. Ode-
vzdal jsem list Galimbertiovi, jenž slíbil, že jej při
své nejbližší audienci papeží doručí. Den před audí-
encí udál se však případ, jenž vše pokazil.
Večer onoho dne uspořádal tiskový svaz za před-
sednictví Bonghia hostinu na počest Zolovu. Při
dessertu pronesl Bonghi přípitek, v němž pravil s na-
rážkou na Zolovy „Lourdy“: „Také my v Ilaliie nná-
me své Lourdy. Nalezl je don Bartolo Longo.“ Na to
sesměšňoval svatyni v Pompejích a zázraky, jež tam
byly vykonány. Bonghiova řeč byla volnými my-
sliteli přijata s nadšením, v klerikálním světě však
způsobila velké pobouření. Tušil jsem hned, že tato
řeč znamená pro Zolu katastrofu. Když jsem dru-
hého dne večer přišel ke Galimbertiovi, řekl mi: „Po-
chopíte zajisté, že jsem po řeči Bonghiově nemohl
míti odvahy, podati papeži Zolův list. Byl by ho vů-
bec nepřijal.“ Zola byl velmi rozmrzen, když jsem
mu to sdělil, poněvadž na audienci u papeže klad
velkou váhu. Dvakrát nebo třikrát žádal mne ještě
o informace ke svému románu. Jednou měl jsem mu
vysvětliti se všemi podrobnostmi řízení v kongregaci
indexu při odsouzení knihy. Vznikla z toho pak dů-
ležitá episoda v jeho románě.
Zola
Galimberti
Zolův
Longo
Bonghiův
SaintPěre
Řím
Lurdy
Pompeje
homme jít tra
14
article
= Spor o pomník Napoleona III. Jediný pomník,
jenž byl poslednímu císaři Francouzů zbudován,
stojí na italské půdě. Vděční občané milánští dali
v letech šedesátých Barzaghiem zhotoviti kovovou
sochu Napoleona, představující osvoboditele Lom-
bardska, jak po bitvě u Magenty vjíždí na koni do
hlavního města hornoitalského a s přívětivě maje-
státním výrazem pozdravuje lid. Nežli však byl po-
mník dokončen, nastala katastrofa u Sedanu a pád
císařství. Proto postavili Milánští pomník, jenž naleží
k nejlepším výtvorům celkem chudé patriotické pla-
stiky moderní Italie, ne na veřejné místo, nýbrž do
snivého zákoutí na dvoře paláce senátu v Giardini
pubblici. Padesáté výročí bitvy u Magenty v příštím
roce bylo podnětem k návrhu, aby socha vítězova
byla vynesena ze svého úkrytu, čímž nemůže býti
nikdo uražen, poněvadž Napoleon již náleží dějinám.
Milánští radikálové však namítali, že by se takový
čin v republikánské Francii mohl pokládati za projev
pro imperialistickou myšlenku a připomínali spousty,
jaké působila chassepotka v řadách Garibaldových
u Mentany, když chtěl dobýti papežského Říma, jenž
byl chráněn císařem. Dohody nebylo mezi oběma
milánskými stranami docíleno, zatím však musilo
dojíti k rozhodnutí, poněvadž palác senátu má býti
přestavěn. Jak purkmistr Ponti v těchto dnech obec-
nímu zastupitelstvu sdělil, učinila městská rada usne-
sení, které jest jakýmsi kompromisem e dojde asi
souhlasu u většiny občanstva. Pomník má býti posta-
ven v Castello Sforzesco; tím octne se z úkrytu na
místě hojně navštěvovaném, aniž by se mu dostalo
oficiálního charakteru jako v případě postavení na
veřejné náměsti,
Napoleon
Francouz
Pont
Lom
Sedan
Francie
Garibaldův u Mentany
Řím