1
masthead
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 16l. ze dne 12. června 1908.
2
title
Z kulturní ciziny.
3
article
V kruzích výtvarníků německých znač-
nou pozornost budí nové dílo znamenitého sochaře
německého Maxe Klingera. Je to bronzová po-
stava »Zápasníka« v nadživotní velikosti, půso-
bící prý mohutným dojmem a křepkou silou svalů
překrásně modelovaných. Socha vystavena jest ve
výstavním sále lipského Uměleckého spolku. Postava
mladistvého zápasníka, na níž pracoval mistr několik
let, bude prý pro Lipsko trvale získána koupí.
Proslulý francouzský tragéd M. de Max, znám
partner Sáry Bernhardtové, který společně
s ní nejvíce vavřínů sklidil, a také v cizině jejím
prostřednictvím si získal často uznání, učinil kuriosní
rozhodnutí, že se »přenárodní«. Učinil tak drsně sti-
lisovaným a rozhodně poněkud histrionskou výstřed-
ností načichlým veřejným prohlášením, v němž odůvod-
nil svoje rozhodnutí tím, že ,tragedie ve Francii vymřela“
Půjde proto do Londýna, a příští svoje uměle-
cké působení věnuje výhradně anglické inter-
pretaci Shakespeara. V Londýně hodlá »bý-
valý francouzský, tragéd hráti krále Le ara,
Ham leta a Julia Caes ara.
V Brusselu zemřel v těchto dnech sochat
Jef Lambeaux, jenž po smrti Constantina
Meuniera platil za nejlepšího sochaře moderní
Belgie. Umění jeho bylo bujné, živé a radostné, tedy
pravou protivou přísného, vážného a chmurného
umění Meunierova. Byl rodilý v Antverpách (v roce
1852) a již v časných letech svým vyspělým uměním
získal si proslulosti. Zemřel rozhodně předčasně
neboť právě krásná umělecká díla poslední jeho tvo-
řivé periody vyznačovala se bujnou a svěží vyspě-
lostí umělce v plné tvořivé síle.
Klinger
Bernhardtová
Shakespeare
Caes
Lambeaux
Constantino Meunier
Meunierův
Lipsko
Francie
Londýn
Brusel
Belgie
Antverpy
4
article
Vídeňská dvorní opera přijala k provo-
zování Nedbalův výpravný balet »Z pohádky
do pohádky«, který se těší na scéně Národního
divadla tak mimořádnému úspěchu.
Družinu ruské opery, konající v Berlíně
svoje pohostinské hry na scéně královské dvorn
opery, postihla nová nehoda, která však byla šťastně
zažehnána a přinesla ruským hostům vlastně jen
stoupající sympatie berlínských návštěvníků, které
jim půjdou velmi k duhu. Neboť návštěva v prvních
dnech nebyla příliš valná — jednak pro vysoké
ceny, které i v Berlíně široké vrstvy obecenstva
umělecky vyspělého odrazují, jednak proto, že ruská
hudba a představení rusky zpívaná jsou hlavnímu
kontingentu divadelních nadšenců dosti vzdáleny.
Orchestr, hrající při těchto představeních (Rusové ne-
vzali ssebou orchestr vlastní pro přílišné výlohy,
které by s tím byly spojeny), z ohledu na množství
zkoušek, jež musil konati k vůli repertoiru sobě
vesměs neznámému a novému, žádal za značné
zvýšení gáže a mimořádné vysoké příplatky. Když
jeho požadavkům bylo vyhověno jen částečně, usnesl
se stávkovati a úmysl svůj provedl náble a neoče-
kávaně mezi představením Čajkovského »Eu-
gena Oněgina«. Po přestávce před třetím aktem
když obecenstvo zaujalo svoje místa, zůstal orchestr
prazoný. Vystoupila solistka Kuzněcová a ozná-
mila rsky i německy, že bude nutno dokončiti před-
stavení s průvodem klavíru.
Nedbalův
Čajkovský
Oněgin
Kuzněcová
Berlín
Rusová
národní divadlo
5
article
Ze soudní síně.
Ze soudní síně.
Pater incertus.
(Před čtyřčlenným senátem.)
Hledala se insertem hospodyně a našla se.
Barbora S. z Libušína byla tou nalezenou. Navštívila
dne 24. ledna 1907 svého nového pána Františka S.
droguistu v místě u Prahy, dohodla se s ním o po-
vinnostech . . . a jednu z nich, jak dále vypráví ža-
loba, poznala ještě téže noci. Od 31. ledna pak na-
stoupila u Františka S. definitivně a dne 15. září
stala se matkou.
Prostřednictvím svého poručníka domáhala se
pak na Františku S. uznání otcovství dítěti, načež
dne 9. ledna 1908 jednáno o žalobě u okresního
soudu na Smíchově. A tu na jevo vyšly věci podivu-
hodné.
Svědkvně Ludvika H., porodní bába v Bubenči
udala, že Barbora S. dne 3. února 1907 jí řekla, že
měla již před tím, než do služby u Františka S.
vstoupila, poměr s jistým ženatým mužem v Libu-
šíně a od té doby že se cítí matkou. Domovnice
Kateřina N., která byla přítomna intervenci báby.
tvrdila totéž. A podobné doznání dotvrzoval učeň
Františka S. Miloš M. — František S. přímo nepo-
přel, že by byl krom obsluhy ještě jiného od své
nové hospodyně požadoval, ale vytasil se s písem-
ným prohlašením téže — podepsaným svědkyněmi
bábou a domovnicí, v němž přiznávala Barbora S.,
že otcem dítěte jest jistý libušínský občan a nikoliv
František S.
Na základě toho alimentační žaloba zamítnuta.
František
Ludvik H
Barbora
Libušín
Praha
Smíchov
Bubeneč
Liba
František S
6
article
Než tím nebyla celá záležitost odbyta. Barbora S
prohlásila, že byla k napsání onoho prohlášení ná-
silně a pod výhrůžkou zastřelení donucena Fran-
tiškem S. a že svědectví báby, domovnice, prakti-
kanta i pána jejího jsou falešnými.
Vyšetřujícímu soudci pak udala řadu takových
okolností, že státní zastupitelství na základě jich
vzneslo na Františka S. žalobu pro zločin ve-
řejného násilí vydíráním a pro zločin spoluviny na
podvodě; na ostatní pak Ludvíku H., Kate-
řinu N. a Miloše M. žalobu pro křivou přísahu
Všichni čtyři zasedli včera na lavici obžalova-
ných před čtyřčlenným senátem, jemuž předsedal
vrchní rada z. s. p. Kasalický. Přelíčení, k ně-
muž voláni soudní lékaři, bylo přirozeně tajné, a le
výsledek jeho byl překvapivý.
Veřejný žalobce rada z. s. Blattný
vzal po několika vypovědech svědeckých žal obu
zpět, protože patrným bylo, že údaje Barbory S.
neodpovídají pravdě.
Obhájcí žalovaných byli dr. G. Freund, A.
Meissner a Klouda.
Fran
František
Kate
Blattná
G Freund
A Meissner
Kloud
7
article
Konec podvodů přestrojeného
Konec podvodů přestrojeného
prince.
Před několika měsíci byla před vídeňský zemský
soud pohnána 44letá, svobodná Vilemína Erbova,
která napachala na účet lehkověrnosti bodrých Ví-
deňáků velmi četné podvody, vydávajíc se za pře-
strojeného prince, syna Ludvíka Bavor-
ského. Přelíčení s ní však konáno nebylo, nýbrž
Vilemína Erbův
Ludvík Bavor
8
article
dána na pozorování, jelikož nezdála se soudcům
býti normální.
Zatím co prodlévala na psychiatrickém oddělení.
vyšly na ni na jevo takové věci, že bylo již z těch
patrno, že není duševně příčetnou. A později zjistilo
se lékaři, že skutečně pevně jest o sobě přesvědčena,
že jest mužem. V této fixní idei nosila ostříhané
vlasy, chovala se mužsky a dokonce měla s jednou
dívkou tak vážný poměr, že chtěla ji vésti k oltáři.
V důsledcích toho bylo trestní stihání pro vylákání
peněz do tisíců jdoucích proti ní zastaveno a inter-
nována v ústavu pro choromyslné.
Líčení u správního soudu.
Před správním soudem budou se konati v nej-
bližších dnech kromě jiných i tato veřejná ústní
přelíčení: dne 16. června: Zdeněk hr. Kinský
v Chlumci n. Cidl. proti ministeriu orby v příčině
udržování jezu a mostu, buštěhradská dráha v Praze
proti témuž ministeriu v příčině vodoprávního schvá-
lení těžby kaolinu, Ústřední Matice školské v Praze
proti ministeriu financí v záležitosti poplatků z po-
zůstalosti; dne 19. června: městská rada v Praze
proti zem. výboru král. českého v přičině odepření
sbourání domu a stanovení stavební čáry, firma
Langhans a nemocenská pokladna obch. zřízenců a
úřadníků v Praze proti ministeriu vnitra v příčině
pojistné povinnosti nemocenské.
Zdeněk
Kinská
Chlumec
Cidlina
Praha
Langhans
9
article
Ze soudu živnostenského.
Pasířský a ciselěrský mistr Jan S. vyučil se u
mistra pasířského Jana H. a po čase zařídil se sa-
mostatně jako živnostník nedaleko svého bývalého
mistra, který tuto mladou konkurenci velmi nelibě
nesl. Také to dal na jevo svému bývalému vyučenci,
který měl následkem toho časté svízele a potíže, po-
něvadž pracoval též s kovy drahými a obecnými, na
což neměl dle názoru svého bývalého mistra právo,
poněvadž klausuli o této práci neměl ve vyučném
listě zanešenu. Mistr S., chtěje se vyhnouti všem.
nepříjemnostem, zažaloval svého bývalého učebního
pána u soudu živnostenského na vydání vysvědčení
úplného, poněvadž se vyučil u bývalého mistra též
práci s kovy drahými a obecnými. V žalobě uvedl,
že bývalý mistr napsal mu do vysvědčení pouze, že
pracoval u něho jako pasířský pomocník, aniž tam
přičinil poznámku, že pracoval také s kovy drahými
a obecnými.
Soud, jemuž rada zemského soudu p. Hof-
bauer předsedal, z a mít! žalobu z těchto důvodů:
Z výpovědí stran seznal soud, že žalobce pracovai
u žalovaného a že po vyučení obdržel od svého
učebního pána vysvědčení vyuční, aniž co proti
obsahu jeho namítal. Nyní žádá žalobce, aby do vy-
svědčení vyučného napsán mu byl dodatek, že pra-
coval též s kovy drahými. Soud nahlédnutím do vy-
svědčení přesvědčil se však, že úplně odpovídá usta-
novení § 81. ž. ř. Soud nemůže proto nyní nutit.
žalovaného k zapsání dodatku, naopak musil žalobu
jako bezdůvodnou zamítnouti, poněvadž,
když žalobce spokojen byl s vysvědčením po vyučení,
nemůže nyní žádat jeho doplnění. Žalobce měl tak
učiniti ihned, když vysvědčení obdržel.
Jan
10
title
»Podívej se,« pravila Emilie, »probudil jsi již
Emilie
11
article
Cecilku !«
»To nevadí!« zvolal Jan. »Brzo bude moci lépe
Cecilku !«
»To nevadí!« zvolal Jan. »Brzo bude moci lépe
spáti.«
Cecilka
Jan
12
article
Potom vzal Cecilku do náručí a vášnivě ji líbaje,
Potom vzal Cecilku do náručí a vášnivě ji líbaje,
vesele vypravoval:
»Cecilko, zatím co jsme spali, byla tu dobrá víla.
Teď dostaneš pannu, kterou jsem ti včera slíbil, ale dříve
než pro ni půjdeme, dobře se nasnídáme. Nuže, směj
se také trochu, vždyť vidíš, že já se také směji!«
Cecilka se pousmála.
Jan zvážněl ihned, vida, jak dceruška jeho po-
slouchá.
»Ale na tom není dosti, Cecilko! Musíš se také
se mnou pomodliti! Sepni pěkně ručičky a opakůj po
mně: Milý bože!«
»Milý bože !«
Cecilka
Jan
13
article
»Zachovej nám našeho dobrého Petra ve zdravía
»Zachovej nám našeho dobrého Petra ve zdravía
spokojenosti !«
Cecilka dvakrát se zakoktala, než dlouhou tu větu
ze sebe vypravila, po třetí se ji to však přece podařilo.
Jan vděčně ji za to polípil.
Teď plakala také Emilie. Již již chtěla před mu-
žem svým klesnouti na kolena a poprositi ho za odpu-
štění, že měla jej v tak strašném podezření. Netroufala
si však, ale za to jej objala a líbajíc jej, zašeptala:
»Ach, jak jsem šťastna !«
»Ten hodný Petr!« zvolal Jan. »Včera bych jej
byl zlostí skoro uškrtil a dnes uspořádám na počest jeho
velkou hostinu!«
»Myslís vskutku, že přijde?
—no
nn
nn
Petro
Cecilka
Jan
Emilie
Petr
14
article
obálce adresu svého muže jím samým napsanou. Měl
ten nešťastník včera v úmyslu se usmrtiti a chtěl se s ní.
tímto dopisem na vždy rozloučiti?
Paní Mortierová postavila džbánek s polévkou v dílně
na stůl. Všecka se třesouc chmatávala dopis, jenž bez-
pochyby obsahoval poslední slova zoufalcova. Chtěla
uhodnouti, co asi píše. Konečně se rozhodla. Otevře
dopis ten a přečte si jej, ale pak jej uschová, aby nepo-
kořila muže svého touto vzpomínkou na jeho slabost.
Otevřevši dopis, vykřikla. Byly v něm dvě tisí-
covky! Studený pot vyrazil jí na čele. Ustoupila do
tmavého koutku v dílně a obálku i s tisícovkami upu-
stila na zemi. Tisíceré myšlenky na ni dorážely, na-
plňujíce ji úzkostí a hrozíce ji takořka udusiti.
Ale ohromení její dlouho netrvalo. Shýbla se,
zdvihla obálku, přiblížila se ke dveřím a ještě jednou po-
zorně obálku prohlížila, kojíc se nadějí, že snad se zmý-
lila a že pokládala písmo to za písmo mužovo.
Ale tu nebyla mýlka možna! Nikdo jiný to ne-
psal! Vždyť, jsa zvyklý, vždy jen se podpisovati, při
čemž zakončil jméno své klikatým »manu propria«, i na
této obálce chtěl tak učiniti, a teprve když si asi vzpo-
menul, že toho není potřebí, uprostřed přestal.
Obálka pálila nešťastnou ženu v rukou. Ani na
mysl jí nepřipadlo, že má teď dosti peněz, aby mohla
všechny dluhy zaplatiti, aby mohla zabrániti exekuci,
kteráž jim dnešního dne hrozila. Pravila si naopak, že
peníze ty patrně jsou ukradeny a že musí býti vráceny.
Ano, jsou to peníze ukradené! Myslila na krádež,
aniž by byla myslila na zloděje. Na toho bude později
mysliti.
„Ocelové kladivko.“
Mortierová