1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 160. ze dne II. června 1908.
2
article
Z kulturní ciziny.
Z kulturní ciziny.
Loni vzbudil značnou sensaci v německých
kruzích literárních stejně, jako v politických román
s titulem »Götzendämmerung« (Soumrak
bůžků), vyšlý anonymně v lipském nakladatelství
»Akademischer Verlag«. V knize byly románovým
způsobem líčeny dnešní Uhry, jejich život poli-
tický i kulturní, a sice způsobem, který svědčil
o bystrém pozorovatelském talentu, ovládajícím po-
drobně a suverénně svoji látku i prostředí. Kniha
vyvolala také veliké a zaujaté polemiky v německém
maďarofilském i maďarském tisku a dočkala se brzy
druhého vydání, při čemž hádáno bylo vášnivě na
osobu autorovu. Nedávno konečně vyšel román
v třetím vydání, s podpisem autorovým. Je to
Adam Müller-Guttenbrunn, známý romano-
pisec, feuilletonista, dramatik, divadelní kritik a do-
konce i bývalý divadelní ředitel vídeňský. Autor
k přítomnému třetímu vydání svojí knihy, která ta-
kový poplach způsobila svého času, napsal zajíma-
vou předmluvu, v níž s velikou upřímností doznává,
proč ji svého času vydal anonymně, a proč nyní,
zdy první poplach pominul a nastalo střízlivé uva-
žování faktů, pokládá za svou povinnost tuto ano-
nymitu odhaliti.
Líčil dnešní Uhry na základě faktů a zevrubné
jejich znalosti. Ale nezatajil svoje jméno ze strachu.
Měl pro to vážné důvody věcného rázu. Vycházel
z úvahy, že politicky silně zabarvená kniha byla by
bývala přijata snad s nedůvěrou, snad s nemíst-
ným a rozhodně nespravedlivým podezíráním od
autora, který za sebou má třicet let čisté beletristické
působnosti.
Götzendämmerung
Müller
Guttenbrunn
Uher
Uhry
Akademischry Verlag
3
article
Obecenstvo i kritika zařadila jej dávno již mezi
belletristy a dramatiky. »Jsou takové situace,« praví
A. Müller-Guttenbrunn, »v nichž jmeno určitého r-
žení knize škodí. Předpojaté mínění má velikou sílu
a politický svět by byl nikdy nepřijal takového díla
od pouhého »divadelního ředitele«. Anonymně však
bylo akceptováno a bylo mu v Uhrách, v Rakousích,
v Německu, ba i ve Švýcarech a v Americe věno-
váno mnoho vážných úvodníků.«
»Jelikož spisovatel knihy žije již celý lidský věk
stále ve Vídni a v Uhrách, ačkoli jsou jeho domovi-
nou, jest pouze hostem, bylo by bývalo jeho dílo o
Uhrách již proto zavrženo a označeno za práci
»cizince«. Nikdo v Uhrách by byl nepřiznal »Víde-
ňákovi«, že je věcně dobře informován a oprávněn,
mísiti se do uherských záležitostí. Pouze anonymita
autorova mohla tedy knize zachrániti domovské
právo.«
Tak tomu také bylo. Útoky proti »Götzendäm-
merung« byly neobyčejne prudké, ale vedoucí ma-
ďarské listy přece jen přiznávaly, že je to dílo člo-
věka, který »beze vší pochyby žije mezi námi,« ano
byla dokonce i vyslovena domněnka, že je psalo
»péro, výborně zpravené z rozbitého tiskového bureau
ministeria Féjerváryho, neboť by jinak nikdo nemoh
být tak přesně zpraven o událostech oněch dní.« Tak
dostalo celé dílo svoji nespornou legitimaci a po-
věstné maďarské politické hospodářství jim osvětlené
dostalo svou sankci od samotných hlavních listů ma-
ďarských. Proti výtkám pamfletu ohražuje se něme-
cký spisovatel velmi rozhodně slovy: »Kdo tuto moj
tra gedii, opřenou o fakta a osobní zažitky, na-
zývá pamfletem, namířeným proti Uhrám, ten
tím přiznává, že Uhry se staly pamfletem
na moderní kulturní stát.e
A Müller
Guttenbrunn
Uher
Uhry
Rakousy
Německo
Švýcar
Amerika
Vídeň
4
article
Ze soudní síně.
Ze soudní síně.
Spor o portrét.
(Pře cívilní.)
U zemského soudu pro civilní záležitosti v Praze.
před senátem za předsednictví p. vrch. rady Dewo-
rezkého, konalo se včera dopoledne líčení o žalobě
p. Frant. Ondrůška, akad. malíře v Mnichově,
zastoupeného p. drem. Hoffmeistrem, advokátem
v Praze, na p. Lothara Suchého, spisovatele
v Praze- II.—238, a jeho choť pí. Gabrielu Suchou
o zaplacení 3026 K.
Žalobce uváděl, že dne 11. listopadu 1906 přišli
do jeho atelieru v Mnichově žalovaní manželé a
objednali u něho zhotovení portrétu pí. Gabriely
Suché za ujednaný honorář 4000 K. Dokončený
obraz malíř vystavil v umělecké výstavě v Mnichově,
umělci prý ho pochválili a cenu 4000 K za přimě-
řenou uznali. Obraz byl vsazen do rámu a malíř
poslal ho do Prahy. Místo v salonu manželů Suchých
nalézá se však obraz ve skladišti speditérské firmy.
Pan Suchý složil na ujednanou cenu 1200 K, ale
zbytek zdráhá se zaplatit a také obraz nechce pře-
vzít. Proto malíř žaluje na zaplacení celkového ob-
nosu 3026 K (doplatek za obraz, rám, transport atd.).
Zástupce žalovaných manželů p. dr. Rychlík
jménem svých mandantů prohlásil, že některá tvrzení
žaloby nespočívají na skutečných okolnostech.
František
Ondrůšek
Hoffmeistr
Lothar Suchý
Suchá
Gabriel
Praha
Mnichov
Deworezký
5
article
Především tvrdí manželé Suchých, že udal cenu ob-
jednaného obrazu obnosem 1200 zlatých. Slíbil, že
za 5—8 posezení bude obraz hotov, sezení bylo však
19. Po čilé korespondenci byl obraz zaslán do Praby
a složen v ateliéru mistra K. Raška na Král. Vino-
hradech za účelem uměleckého posudku. K prohlídce
obrazu dostavili se pp. místr Rašek, malíř Theodor
Hilšer z Paříže, náhodou v Praze prodlévající a umě-
lecký kritik Jaroslav Kamper.
Všichni umělci porovnali skutečnost s obrazem
a dospěli k tomuto posudku: 1. že obraz sám o sobě
není moderně malován, že jest jako kus nábytku,
tak i způsob malby takový, jakého se užív alo
před 80 lety, že rty jsou příliš karmínově malované,
nos není správně malován, rovněž i ústa, rty jsou
příliš veliké, přes obličej na levé straně ke krkul jest
tažen stín, který podobu vůbec ruší, blava se zdá
malou a také ruka neuspokojuje. I že podoba paní
Gabriely Suché vůbec není správná a vůbec není pí.
Suchá k poznání. Obraz nelze opraviti, poněvadž by
se obličej a ruka musily bílou barvou pokrýti a
znovu malovati.
K Raška
Král
Rašek
Hilšer
Kamper
Gabriel
Paříž
Praha
7
title
Sportovní věstník.
8
article
Ze soudu živnostenského.
Ze soudu živnostenského.
Majitel knihtiskárny Karel S. propustil okamžitě
knihtiskařského pomocníka Rudolfa T., poněvadž za-
vinil opozděné dodání lístků úmrtních, čímž tiskárně
škoda vznikla. Sluha zažaloval majitele tiskárny na
zaplacení náhrady za čtrnáctidenní lhůtu výpovědní
obnosem 36 K, uváděje, že opozděné dodání lístků
úmrtních stalo se pouhým nedopatřením a tudíž způ-
sobem nezaviněným a proto že byl bezdůvodně pro-
puštěn. Než žalovaný uvedl, že žalobce podobnou
věc provedl mu již před půl rokem. Chtěl ho tehdy
také okamžitě propustit, než na prosby žalobcovy si
ho přece na dále ponechal s podmínkou, stalo-li by
se tak ještě jednou, že bude okamžitě propuštěn.
Soud, jemuž pan rada Liebitzký předsedal, za-
mítl žalobu, poněvadž nový poměr pracovní navá-
zán byl podmínečně, následkem čehož byl žalovaný
oprávněn žalobce okamžitě propustiti.
rada Liebitzký
9
article
ANGLIE ČECHY
ANGLIE ČECHY
dne 13. června 190
o 6. hodině večerní.
Hřiště S. K. Slavia na Letné.
Athletika a sportovní hry.
Anglie
Čechy
Letná
Slavia
10
article
** Vídeňské hlasování mezinárodní
federace nese ovoce. Nadchlo na příklad vídeň-
skou »Mittags-Zeitung« k této impertinenci: »Dále
byl pro Rakousko uznán jediný svaz. Tím jest česká
otázka, která už vedla k tolika rozmíškám ve foot-
ballovém sportu, rozluštěna tak, že český footballový
svaz podlebá vedení rakouského footballového svazu
a jako jednací řeči má užívati ně m-
činy«. — Této drzosti vídeňského šmoka se vy-
rovná jen jeho hloupost. Ctíme každou národnost,
každý jazyk, ale nenecháme si vnutit žádný. Ško-
dolibá radost pánů ve Vídni jest předčasná. Poža-
davek cti českého sportovnictva jest přerušiti oka-
mžitě všechny styky s těmi, kteří nikoli ze sportov-
ních důvodů, nýbrž na naše pokoření tento
stav přivodili. Jest dosti příkoří, která musíme vytr-
pěti v boji za svá národní a politická práva; zby-
tečno úplně, abychom trpěli urážky své národnosti.
ve sportu, který jest na konec přece jen pouhou,
třebas ušlechtilou a zdravou zábavou. Netřeba nám
Vídně ani Pešti, ani Berlína ve sportu. Naše energie,
naše bystrost, naše svaly budou stejně mobutnět, bu-
deme-li zápasiti a závoditi Čech s Čechem, jako kdy-
bychom zápasili s cizincem.
Čo
Čecho
Rakousko
Vídeň
Pešť
Berlín
MittagsZeitung
11
article
Po 7. červnu 1908 nesmí do Vídně jediný náš
sportovec! Kdyby nás bylo ještě stokrát méně, mu-
síme si postačiti sami a postačíme si. Předčasně se
ve Vídni radují, že Č. S. F. podléhati bude vedení
rakouského svazu. Nebude pražádné neštěstí, za-
roste-li travou cesta, po níž chodili Vídeňáci k nám
si pro potlesk a pochvalu a po níž naše mužstva
chodívala do Vídně se nechat kamenovat vídeňskou
lůzou. — A nebude také žádné neštěstí, když nepo-
jedeme do Pešti s maďarskými trikolorami na rame-
nou jako na posměch své rodové příslušnosti k tý-
raným Slovákům. A ještě menší bude naše škoda,
nebudeme-li berlínské amateury cpáti tisícimarkovým
cestovným.
Slovák
Vídeň
Pešť
Č . S
12
article
čeje svého vyhladiti stopy strašné té noci, kterouž dnes
probděla.
Potom odešla z domu. Věřitelé, kteréž navštívila,
chladně ji uvítali, jakoby jí říci chtěli:
»Proč jste dovolila svému mužovi, aby dělal dluhy?«
Snášela trpělivě výčitky ty, jež tím krutějšími se zdály,
ježto zdvořile a mnohdy jen mlčky byly projeveny.
Na zpáteční cestě zastavila se u řezníka, jemuž za
usedavého pláče vypravovala, co všechno bylo jí na té
obchůzce vytrpěti.
Řezník jí dal trochu polévky a vyzval ji, abysi
také večer pro polévku došla; mimo to jí o své ujmě
slíbil, že jim při stěhování ochotně pomůže.
Emilie ztrávila na obchůzce té přes dvě hodiny.
Příliš ovšem nechvátala. Nepřítomnost její značila pro
muže a dcerušku nutný klid. Věděla, že má dosti času,
jen když bude před polednem doma.
Přicházejíc domů spatřila listonoše, an stojí před
dílnou a přirovnává adresu na psaní ke jménu na návěštní
tabuli, jež nad dílnou visela. Byl — jak se zdálo —
velmi udiven, že v tuto hodinu byla ještě dílna zavřena.
Právě chtěl zaklepati, když Emilie k němu rychle
přistoupila a prosebně zvolala:
»Prosím vás, neklepejte !«
»Jest u vás někdo nemocen, paní Mortierová ?«-
»Bohudík, nemocen není nikdo, ale muž můj přišel
pozdě domů a nyní spí.«
Emilie
Mortierová
13
article
»Mám tu pro něho psaní,« pravil listonoš. »Dejte
»Mám tu pro něho psaní,« pravil listonoš. »Dejte
mu je, až se probudí.«
Odevzdav dopis, šel dále.
Emilie poznala na první pohled písmo mužovo.
Zbledla na smrt a velice se ulekla, když spatřila na
Emilie
15
article
Emilie byla klidna a klid ten účinkoval blahodárně
Emilie byla klidna a klid ten účinkoval blahodárně
na Jana.
»Děkujeme vám srdečně, pane sousede, za vaši la-
skavost!« pravila Emilie, odcházejíc.
»Rádo se stalo, paní Mortierová! Nezapomeňte při-
jíti si pro polévku !«
»Buďte jist, že nezapomenu!« usmála se Emilie
podala mu ruku.
Řezník si napřed velkou svou ruku, kteráž byla
krví potřísněna, utřel, dříve než se něžné ručky své milé
sousedky dotkl.
Emilie
Jan
Mortierová
16
article
Dobrá zpráva.
Dobrá zpráva.
Emilie šla s mužem svým klidně a pomalu domů.
Když tam došli, byl již jasný den.
V ložnici sklesl Jan na postel a zahrabav se křečo-
vitě do podušek, usedavě plakal. Žena jeho smutně naň
pohlížela, chovajíc Cecilku na klíně. Nepokoušela se o to,
aby jej potěšila, jej upokojila. Nechala ho plakati, aby se
mu poněkud ulehčilo. Ona neplakala, nýbrž přemýšlela, co
si teď počnou.
Dříve než se z toho bytu vystěhují, musí všem na
blízku bydlícím věřitelům svým oznámiti, že nechtějí
uprchnouti, nýbrž že založí si novou existenci a že bu-
dou ponenáhlu dluhy své upláceti.
-Ocelové kladivko.-
Emilie
Jan
Cecilka