Na »Národní Listy«

V Praze, ve čtvrtek dne 29. srpna.

K číslu 238. Čislo v Praze za 2h

ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Pošton: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80 h

NARODNÍ

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Srážka Rumunů s honvédy. onislo Z Pešti, 29. srpna. Ke krvavé srážce mezi Rumuny a honvédy 4. praporu pluku č. 24 v Panadu docházejí zprávy, které si navzá- jem úplně odporují. Ministerstvo honvédů dostalo toliko zprávu, že mužstvo honvédského praporu jenom v sebeobraně bylo nuceno odraziti ú tlok rumunského obyvatelstva zbraní, př čemž několik osob bylo zraněno. O mrtvých se v ministerstvu ničeho neví. »Erdelyi Hirlap« pak oznamuje, že v úterý večer, když tři prapory vtáhly do Panadu, srotilo se několik set Rumunů před školou, kde měli důstojníci menáž. Ru- munští sedláci byli ozbrojeni ko- sami, holemi, sekerami a pod. a hro- zili důstojníkům. Také prý začali š kolu bombardovati kamením a někteří snažili se do školy vniknouti. Důstojníci svolali poplachem mužstvo a setnina honvédů vytáhla s nasazenými bajonety Uhice před školou byla násilím vyklizena a př tom několik osob usmrceno a velm mnoho těžce zraněno. Jiné listy ozna- mují, že rumunští sedláci byli pobouře ni jistým Rumunem, kterého zpolí- čkoval důstojník, když vstoupil do jeho světnice s kloboukem na hlavě a s dýmkouv ústech. Rumunští sedláci (podle těchto maďar- ských zpráv) počínali si tak hrozivé, že velitel dal zatroubiti na poplach a přívolána byla set- nina vojska. Došlo ke srážce se sedláky, při které tři Rumuni byli usmrcen ranami bajonetů a přes 20 zrané no.

Volební vítězství uherských Rumnnů. Z Pešti, 29. srpna. Rumunský nářodní tisk vítá vítězství strány v Bleleněši s velikou radostí, »Tribuna« uvádí, že rumuns ké obyvatelstvo jest vzkřiseno k no vému životu, což vysvítá z toho, že 1700 sedláků přes veškerý terorism úřadů měly od- vahu odevzdani hlas pro Lukacse. Ústřední orgán rumunské strany »Lupta« praví, že ru- munské obyvatelstvo v biharském komitátu ko- nečně se očistilo od potupné skvrny, která na něm po leta lpěla. Týž list prohlašuje, že p ř volbě utrpělo rumunské obyvatel- stvo maďarským vandalismem ško- du na 40.000 K. Srbský sněm církevní. Ze Záhřeba, 29. srpna. Z K arl oveů se oznamuje, že srbský církevnií sje z sejde se již 1. října, aby provedl volbu nového patriarchy. Doposud bylo zvykem, že k volbě patriarchy byl zvolen nový kongres, ale jest možno, že tentokráte bude od této zvyklosti upuštěno. Bukovinský sněm. Z Vídně, 29. srpna. »N. Fr. Pr.« ozna- muje, že konference zemského presidenta buko- vinského Bleylebena s vládou povedou k tomu, že sněm zemský bude svo- lán na den 16. září. Pracovní program jest již sestaven. Přislušný císařský patent se očekává v nejbližších dnech. Žádná schůze cara s králem Eduardem. Z Petrohradu, 29. srpna. Zde se nevěři v chystanou schůzku cara s králem Edu ar- dem. Car nastoupí v těchto dnech cestu do finských vod a neodebere se do cizíny. Že by pak král Eduard nastoupil cestu do Ruska. jest více než pochybno.

Telegrafické zprávy. Jubileum bulharského knížete. Ze Sofije, 28 srpna. (K. k.) [Ag. tel. bulg Manifest knižete dnes ráno uveřejněný přijalo obyvatelstvo příznivě. V manifestu srov- nává kníže minulost s přitomností a prohlašuje. že za docílené úspěchy dlužno děkovati hlavně obdivuhodným vlastnostem národa. Vyzývá mladš generaci, aby v započatém díle pokračovala. Tittoni na cestách. n Z Videmu, 28 srpna. (K. k.) Ministr zále žitostí zahraničních Tittoni přijel sem auto-

a na venkově za 4h Předpla cení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice,

mobilem z Pontebby a pokračoval v čestě do Cividale, kdež se zastavil. Budoucnost střední Ameriky. Z Nového Yorku, 28. srpna. Úřadující ta- jemník státního departementu Adee je zmocněn prohlásiti, že presi dent Roosevelt presidenít mexický Diaz jsou co do budouenosti střední Ameriky, jakož i co do urovnání sporů mezi 5 středoamerickými re- publikami nýní úplně za jedno. Sjezd němackých katolíků. Z Würzburku, 28. srpna. (K. k.) Ve třeti veřejné schůzi, která byla přes veliké vedro na- vštívena neobyčejně četně, mluvili duchovní rada Wacker z Zähring o katolicismu a národ- nosti, prof. S chorer (z Freiburku ve Švyca- řích) o lásce k bližnímu a říšský poslanee Gröber o katolicismu a hospodářském ži- votě. Večer konala se slavnost v pivovarské za- hradě. Proces se spiklenci. Z Petrohradu, 28. srpna. (K. k.) [P. t. a.J Dnes byly ve procesu se spiklenci ukončeny plaidoyery žalobců a obhájců. Obžalovaní ve svých doslovech opakovali dřívější výpovědi. Rozsudek bude vynesen zítra.

Události v Marokku.

Z Paříže, 29. srpna. Francouzská vláda organisuje novou policii v Casablance. » Matin« oznamuje, že zařízehí policie obstarává francouz- ský komisař Dorde, za jehož velitelství marokánšti střelci konají střážnickou službu. Počet těchto policistů obnáší doposud 12, bude však záhy zdvojnásoben. Přvní starosti policej- ního komisaře jest očistění a asanače města Uhce dostanou pak jména a vývěsní tabulky. Z Paříže, 28. srpna. (K. k) Za přičinou událostí při prohlášení Muleje Ha- fida sultánem marakešským vyžá- dal si generál Drude posilu dvou praporů, jež jsou v Oranu pohotově k od- chodu. Byl neprodleně dán rozkaz, aby toto vojsko zejtra odplulo do Casa-

FEUILLETON.

Hadí jed.

Výzkumy hadího jedu, které učinily veliké po kroky, prospěly znamenitě i vědě lékařské. Jedovat hadi jsou sice nejčetnější v tropických krajinach avšak i v. Evropě jest jejich zástupce zmije dost hojně rozšířena, přes horlivé hubení, které jest pod porováno odměnami. Ve Styrsku na příktad pohuben v jediném roce 6000, ve třech francouzských departe- mentech za dva roky 100.000 zmyjl. V lese lipsk university pochytá každýlovec hadů ročné několik set zmjí. Neštěstí jimi způsobených tudíž potěšitelně ubývá. Za to však v Indii hyne ročně uštknutím ba- dím 10 at 20.000 tisíc lidí! Dlužno ovšem uvážiti. že v tropech jsou jedovatí hadi nejen četnější, nýbr i nebezpečnější. Jako pomoc doporučované a praktikované vyssát rány není bez nebezpečí. Stačí malé poškození sliz- nice v ústech milosrdného samarytána a neštěstí jes hotovo. Může se státi, že ochrance zaplatí svou lásku k bližnímu. qjesmrtí.

Ve ví, „pem lékařském listě pojednává profeso Riebly o cetných prostředcích, které nalezeny, do poručovány, a užívány. Mezi nim jsou ukrutný pro- středek vypálení rány rozžhaveným železem, zapale- ným střelným prachem a užívání leptavých chemikalí Na štěstí jsou i chemické prostředky, které nepoško zují vtak rozsahlé a bolestivé míře tělesnou tkáň zejména kyselina chromová a mnoho užívaný chlor jehož prospěšnost poznána už před 80 léty. Když je už vniky do těla, jest naděje na pozdravení ovšem mnohem menší; ba možno pomoc očekavati toliko veliných dávek akoholu, horkých nápojů a částečné omamujících prostředků. Výzkumy profesora Calmetta vedly v posledních létech k výrobě sera proti hadímu jedu. Serotnerapie (léčení serem) vykazuje i na tomto poli výborné vý sledky, které jsou omezovány tím, že různé hadí jedy vvyzadují i různého sera. Prvé úspěšné pokusy pro- vedl Calmette s jedem brejlovců. Později podle jeho methody v Americe zhotoveno serum proti jedu chřestýše, s nímž docíleno néméne pozoruhodných úspěchů. Současně však sáhl pro- fesor Calmette opět k starému osvědčenému léčení chlorem, a sice k nejjednodušší methodě místníh

užití chloridu vápenatého. Profesor Riehl učinil tent prostředek pohodlným a všeobecně přístupným, na- vrhnuv vyráběti chlorové pastilky, které stačí rozpustiti v určitém množství vody, abychom měli ihned pro středek proti uštknutí po ruce. Doporučuje, aby tyto pastilky měli netoliko ve všech lékárnach nýbrž i hostincích, myslivnách, turistických chatách, v kra- jích, bohatých na jedovaté hady. Ostatné lze je nosit 1 pohodlně s sebou. Podle známých vzorů. V zámku v Reofalu Uhräch sídlel brabe Julius Pongracz s dcerou, nyní 17letou. Jednou povolán byl do zamku na prácí syn v sousedství bydlícího sedláka a náhoda tomu chtěla, že mušil pracovati před okny sličné komtesky. Ovšem že se komteska do jinocha zamilovala, nebo jak se na mladíka předurčeného za hrdinu roma- nu sluší a patří — byl hoch jako panna. Anglická gouvernantka neuhlídala své zamilované svěřenky, která se dovedla s mladíkem sejíti atd. atd. Zkrátka, jednobo dne zmizela komteska ze zámku a hoch z vesnice. Všechno pätrání bylo marno a — zbytečno, neboť záse jednoho dne se mladí lidé vrátili k ro- dičům jinochovým. Kde by mohli spokojeně žíti atd. jako v pohádce. Ale to by nebyl román dostatečně dramatický. Proto starý pán na zámku zuří, vybro- žuje a konečně už jenom přemlouvá dcerušku, aby se vrátila. Dceruška však ví lépe, co do román patří a zdráhá se. Rodina zamýšlí ji násilím vzíti jejímu milenci, oddávajíe se naději, že na cestě cizi- nou nebo v sanatoriu její láska schladne.

— Co vidí slepec? Historik Edgard Guilbeau, jenž se narodil jako slepec, vydal právě „Histoire de 1'Institution nationale des jeunes aveugles“. „Temps““ pojednávaje o knize, praví: „Ač Guilbeau je oloupen o zrak, nepřipouští, že by tím musily i ostatní smysly býti odsouzeny k nečinnosti.! Na mou otázku, co bude dělat o prázdninách, pravil: „Cesto- vat budu, jako každého roku.“ — „Cestovat?“ jsem v údivu opáčil. — „Ano, odjedu v pondělí do Bre- tagně. vstoupím v Lorientu nebo Nantech na lod. navštívím Baleary a vrátím se na podzim do Pro- „A to cestujete sám?“ — „Docela sám.“ Neodvážíl jsem se již otázky: Co chceté vlastně vidět?“ Slepec cestující nasbírá — jakkoli to zní pa- radoxně — více dojmů než ten, kdo vše zřetelně vidí. Maurice de la Sizeranne napsal „o tom, co slenec na cestách vidí“ velmi pěkné causerie: jeho vence.“ jemné studie mneak uchvátily, že jsem konečně začal pochybovati, je-li to tak docela zvláštní potěšení míti zrak. Guilbeau vydal mimo verše a dějepisná díla vzorný zeměpisný atlas. Kniha, kterou nyní uve- řejnil, vyžadovala nejobsažnějších průpravných studií, vesměs prací, o nichž by se člověk domníval, že jsou slepci zhola nemožny: zkoumání statistik a srov- návacích tabulek, prohlídka starých dokumentů, zkou- mání bilancí atd. Guilbeau náleží mezi ony slepce — jsou četnější, než bychom myslili — kteří se nejen smíříli se svou vadou, nýbrž ji nesou dokonec s ji- stou hrdosti. Kdysi, když seděli hosté v hotelů moř- ských lázní při cbědě, zatměla se náhle obloha; přišla bouře a nastala skoro úplná tma, takže všichni volali po světle. „Nelze v téhle mě jísti“ — pravil někdo. „Člověk už neví, co jí,“ poznamenal jiný.

Slepec, jenž seděl při stole a neztratil ani sousta, řeki, „pohlížeje“ útrpně na soustolovníky, tato o hlu- boké moudrosti svědčící slova: „Bože, jak musí býti obtížno, je-li třeba se teprve na vzájem viděti, aby mohli jístil = Slušná kritika. V americkém varietním divadle vystupovalo „damské trio“. Místní list jim věnová tuto kritiku: „Effie, jest stará megera 50 jar, Jessie čtyřicetileté hříbě, a Addie, poupě rodiny, poskakující zrůda 35 roků. Jako dlouhé, tenké paže, které vybí- hají v drápy, kývaly se mechanicky sem tam a po- hybovaly se chvílemi před očima trpělivého obecen- stva jako ramena větrného mlýna. Ústa v jejich pro- tivných obličejích se otvírají jako peklo a vystupovaly z nich zvuky jako zavržených duší. Křepčily po jevišti pohybem, jenž jest něčím mezi břišním tancem a koňským klusem — zvláštní bytosti s namalovanými obličejia ošklivými posuňky.“ Dámy ovšem nebyly s kritikou spokojeny a žalovaly pro urážku. Žádná urážka, toliko „místná kritika“ rozhodl soud, chránící americkou svobodu tisku. Stoleté jubileum obálky. Jubilea jsou v módě. Brzy mezi jubilanty přijde naše obálka na dopisy. Sto let tomu, co továrník papíru v Brightonu, jménem Broves, uvedl do obchodu obálku v dnešní podobě Nesmíme se domnívati, že vynález ten okamžitě byl oceněn a se rozšířil; naopak, klestil si velmi pomalu cestu a na pevnině zdomácněl vlastně teprve kolem r. 1850. Dříve papír po jedné straně popsaný opatrně jednou, dvakrát přeložili, zalepili oplatkou nebo za- pečetili a na nepopsané straně napsali adresu. Bylo to také dobré, ale pomalé. A dnes má lidstvo všechno, jenom ne časl