V Praze, v pátek dne 5. června.

K číslu 152. Číslo v Praze za 2n a na venkově za 3h

Na »Nárpdní Listy ranní a odpolední předh ilácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiſdkách na měsíc 2 K 30h Poštd u: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc B3 K 80h

NARU

Telefonické zprávy „Nár. Listu. K dnešnímu zasedání poslanecké sněmovny. Z Vídně, 5. června. Dnešní schůze poslanecké sněmovny, ne-li celá, tož aspoř z velké části vyplněna bude rokováním čtvr itým již o věcech chorvatských. Podatel pil- ného návrhu Borčič zabývati se chce ve svých vývodech státoprávní otázkou nejen chorvátskou, nýbrž také českou. Druhý řečník chorwatský dostal ze Záhřeba az Chorvatska vůbec hojně materiálu o udá- lostech z doby poslední a chce všechny po- drobnosti uvěsti ve známost sněmovny v řeči, která potrvá 2 hodiny. Také dr. Körber chce zasáhnouti do debaty. Zdali za takových po- měrů dostane se sněmovna k podrobnému rokování o nedělním klidu, nelze říci. Němci a rakousko-uherské vyrovnání. Z Vídně, 5. června. Německé strany dnes ve »Valkszeitungu« presentují dru. Körbrovi své národní postuláty, na jichž splnění činí zlívislým své votum pro vy- rovnací předlohy. Jest zajímavo pozorovati kterak levice. která vyčítala v letech 1897 až 1899, že Čechové koupeni byli jazyko- vými výnosy Badenovými pro rakousko-uher ské vyrovnání, nynípáše hřích, Čechům vyčítaný: klade postuláty národní a dodává. že pokládá svou první a hlavní povinností. postaviti do přediní řady — tužby nacionáln a že tudíž svůj souhlas k vyrovnacím před- lohám dá jen, zjachová-li se k nim vláda ochotně. Listy posuzují včerejší události v kvo- tové deputaci nadíníru vážně. Nejen zamít- nutí kvoty na dobu delší než rok, nýbrž také resoluci hr. Schönborna, vyzývající vládu, aby zachovala jednotu armády.

usnesení prvním nespatřuje se tak faktum, které je nesporným: porážka vlády dra. Körbra, nýbrž demonstrace proti Uhrám. Ještě více pak vidí se takový projev proti- uherský v jednohlasném schválení resoluce, navržené předsedou kvotové deputace. »Neue Fr. Presse« vidí již, kterak kameny, jimiž házely po sobě maďarské strany, lítají do této poloviny říše. Také Čechové prý budou se chrániti nyní v osudné chvíli rozbiti par- lament, neboť mohl by prý nastati obrat který nemůže býti lhostejný žádnému národu, rakousky cítícímu. Rakouský parlament — praví — pociťuje již účinky dualistické, které otřásají základy monarchie. Týž list votum zástupců německých stran dra. Mengra a Kaisra vysvětluje v ten rozum, že německé strany v otázkách vyrovnacích nechtí se jéště vázat. Naproti tomu člen deputace kvotové vyslovil se, že nebyla zamýšlena žádná demonstrace proti Uhrám, nýbrž že pomýšlelo se dokonce na to, usnesení reaktivovati, neboť kdyby byl býval Chlumecký přítomen, pak bylo dosaženo rovnosti hlasů a hr. Schönborn byl by rozhodl pro další termin platnosti kvoty Usnesení včerejší má již proto dosah malý, poněvadž nejspíše kvotu zase ustanoví na rok koruna. Jak známo, kvota od roku 1897 na rok se prodlužuje vždy císařem. Poslední prodloužení se stalo 30. června mi- nulého roku, takže kvota nynější od 30. t. m. pozbývá platnosti. Protirakouské demonstrace italské Z Tridentu, 5. června. Policejní ko- misariát zakázal na neděli chystaný výlet spolků vlašských do Brescie z důvodů ve- řejného pořádku. Proti pořadatelům svato- dušního výletu do Mantovy dala policie za- hájiti vyšetřování a vykonala prohlídku bytů. Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Rusínský sjezd. Z Vídně, 5 června. Rusíni svolávají do Černovce sjezd na den 9. června a chtějí na něm provésti své sjednocení. Věci chorvatské. Ze Záhřeba, 5. června. Do Zabor- ska vyslány byly dvě setniny pěchoty. Pře- devčírem večer bylo zase rozbito několik poštovních schránek a shasnuty svítilny. Ze 75 osob zatčených o svatodušních svátcích byly dvě propuštěny. Arcibiskup Kohn do Říma. Z Vídně, 5. června. Dr. Kohn bude na cestě do Říma provázen kanovníkem Klugem a proboštem Weinlichem. Zůstane v Římě jen několik málo dní.

Telegrafické zprávy. Z Vídně, 5. června. (C.-B.) »Wiener Ztg.« oznamuje: Finanč. min. jmenoval berní Ant. Eig- nera a Josefa Ulrycha kontrolory hlavního berního úřadu pro služebný obvod zemského finančního ředitelství v Praze. Ministr osvětya vyučování propůjčil dvoutřídní obchodní škole nového obchodního gremia v Praze právo veřejnosti. Celní tarif v Uhrách. Z Pešti, 5. června. (C.-B.) Národohospo- dářský výbor sněmovny poslanecké pokračoval včera v poradě o celním tarifu a přijal po vy- světlivkách ministra orby Daranya a ministr obchodu Langa celní položky 9. a 10. v ne- změněném znění. V poradě bude se dnes po- kračovati. Prominutý trest burským vojinům. Z Pretorie, 4. června. (C.-B.) Guvernr transvaalských kolonií prominul většině Burů zbytky trestů, k nimž za poslední války odsou- zeni byli pro přečiny vojenského rázu.

FEUILLETON. Konkurenti. Obrázek ze života pařížských zaminů. Bobo a malý Serqty slulí od jakživa pověstí elegánů. Všeho měli dost, jenom peněz nikdy žádných. Bobo utratil v mládí dědičný podíl a měl nyní pokoj. Serquy byl v tom směru šťast- nější. Měl pokoj od narození. Nedostatek drob- ných nebyl však oběma na závadu nezkaleného žití, neboť po tom, odkud brali na šampaňské vlastně nikomu nic nebylo. Stačí snad podo- tknouti, že se pohybovali pouze v lepších kru- zích a že byli pilnými mavštěvovateli heren a dostihů. Štěstí sice nezkaušeli v kartách a také jen z úctyhodného povzdálí přihlíželi k letu zá- pasících jezdců. Ale výborný rozmar a jará mysl zjednávaly jim všude přístup. A proto také se jim odpouštělo, když v „kritických okamžicích“ používali osvědčených pratnenů k okamžité vý- pomoci nějakou tou stovkou franků .. Ostatně dlužno míti na zřeteli, že dle ustá lených názorů, není přátelské „pumpnutí“ an žádnou zahanbující výpůjčkou. Požadují-li se na někom peníze pod slibem že se dluh v určité době splatí, je to výpůjčka. Klade-li se však v pravé chvíli příteli otázka, nemohl-li by neprodleně postrádati sto franků — je to přátelské pumpnutí. A mezi oběma těmito finančními operacem jest obrovský rozdíl. Uzavírání půjček nebývá — aspoň jedne ze stran — zvláště příjemným. Za to „pumpnutí je-li provedeno v příhodný čas a dovedně, po- važuje se spíše za holdovací akt, nežli za ške- mrání o peníze. Bobo a Serquy se ve svých oborech vý- tečně znali. Byli konkurenty, až na to, že každý užíval jiné methody. Serquy jednal rychlea úsečně. Věděl, kdy kdo v klubu a při dostizíeh vyhrál a nepropásl vážnost doby: bez dlouhých řečí přikládal ruce k dílu. Mohlo by se o něm

tvrditi, že byl zubním lékařem, jenž trhal zuby bez úmorného cvakání kleštiček. Bobo by si byl spíše zasluhoval názvu den- tisty, jenž si více dával záležeti na květomluvě a sladkých slovech a jenž okolnosti, má-li pacient bolavých zubů více nebo méně, přikládal význam zcela podřízený. A nedá se popříti, že jeho řeč, plynoucí mu s úsměvných rtů jako hudba, otví rala mnohdy i dna nejzatvrzelejších kapes... Oba pánové, bezmála čtyřicátníci, spoléhal ve všem na své štěstí a hřešili na ně, v pevné na- ději, že je Fortuna nikdy neopustí. Zachovávali k sobě navzájem nejvyšší eleganci a přesnou úctu, přes to, že jeden o druhém dobře věděli, ce jsou zač a že si dělají konkurenci. Po straně na sebe sice nevražili, ale nedávali to nijak světu na sobě znát. A to ani v dobách, kdy se jim dosti krušně dařilo: kdy se totiž v klubech pře- stalo hrát a kdy i v dostizích nadešla přestávka, protože mezi lidem nebylo peněz. Bobo a Serquy prožili v tom čase řadu neděl jen s hrstkou franků a snídali třebas i leckde v zastrčených restaurantech. Ale z rozmaru je to přece nepři- vedlo. Svedla-li je náhoda někde pod nižším stropem, lhali si do očí hrozné věci, ale ani slovem nezavadil jeden o druhého, aby se to bylo bralo za narážku na konkurenční povolání Konečně nadešla změna situace. Před nedávnem, když se Bobo procháze o půlnoci hernami klubu, zaslechl, že pan Boi- genet, mladý a příjemný muž, vyhrál několik tisíc franků. Bobo pospíšil si domů a nařídil staré hospodyni, aby jej v deset hodin dopoledne vzbudila. O půl jedenácté bral za kliku dveří u bytu pana Boigeneta. „Pán není doma,“ zvěstoval mu sluha, což se příchozího dotklo trochu nemile. „Ale o polednách se najisto vrátí,“ dokláda sluha, „neboť očekává hosty ke snídani. „Počkám na něho v kuřáckém saloně,“ roz hodl se radostně Bobo.

Tam vzal do ruky noviny a chystal se do čtení. Ale zrakem nedotkl se ještě ani názvu prvého článku a již opět někdo zaklepal na dvéře... Sapristi! Byl to Serquy. Přátelé vy- měnili si úsměv a tichou poklonou kvitovali srdečný pozdrav. Ale po straně se každý notně mračil. „Jak se daří, příteli, jak se daří?“ ptal se Bobo. „A proč jste byl včera v klubu postrá- dán?“ Zdržel jsem se trochu návštěvou v přátelské rodině,“ vysvětloval Serquy. „Řeklo se mi, že jste právě z klubu odešel. Po této kratičké výměně slov nastala delší přestávka. Konkurenti jali se v duchu uvažovati, jak by druh druha vyhodil se sedla . .. Pojednou vyjasnil Serquy tvář. „Víte jistě“ — volal na sluhu, „že se pán vráti k snídani domů? „Ovšem, že. Vím to určitě. „Dobrá. A když sluha opět zmizel, začal Serquy kouti horké železo. „Znáte Boigeneta, můj milý, není-liž pravda?“ spustil z příma. „Roztomilý hoch, k lí- bání. Dovolte, abych se vám svěřil svou pří- hodou. Před měsícem půjčil mi dvě stě franků. Dnes ráno obdržel jsem několik stovek poštou i přicházím, abych mu svůj dluh splatil . .. Bobo vyslechl to se zdánlivou lhostejností. .. A protože se Boigenet stále ještě nevracel, za- čínal být milý Bobo trochu netrpělivým a pře- cházela jej chuť k dalšímu čekání... A po půl hodince se konečně rozhodl, že přijde raději až odpoledne . .. Povstal a uklonil se odměřeně. „Chtěl jsem se Boigeneta optat,“ pravil Serquymu, „zúčastní-li se zejtřejších dostihů. Ale sejdu se s ním ještě dnes večer v klubu. S bohem, příteli — — — A tentokráte byl to malý Serquy, jenž Boige- neta důkladně pumpnul. Caput.