Strana2

ŽENSKÝ LIsT

Číslo 2

Je krutá dravost vln, jež náhle rozpoutány ve díla lidská bouřně počnou bít a ničí životy, osudu mocí štvány a rázem ničí fatalistní klid, v němž tráví život svůj ti hrdinové činu, ti, kteří žijí a mrou bez frází, jež myšlenka však stále provází: Jsem pouhou obětí Mamonu-hospodinu. Je krutá dravost vln, však horší dravost lidí, ta jesti vlastně rabů osudem a hořké ovoce té hrozné setby klidí ta láje sprostá, chudých lidí tém, co zatím zasévač, jenž za svou těžkou vinu zaslouží ortel, hanbu, prokleří, výsledky selby slovy posvětí; Je třeba obětí Mamonu-Hospodinu.

Je třeba obetí Mamonu-ospodinu?

Ku kalasirojě Míostecké.

Cen výkřik z krajiny, kde černé démanty se ve zlato mění lidí životy, snad soucit vyvolá ve pyšném krásek ryse, jež z toho zlata mají klenoty, však v reji plesovém, ve zábav smavém klínu se zapomíná — nad to víra žen přijímá slepě strašný výrok ten: Je třeba obětí Mamonu-hospodinu. Než hlas ten zapadne i v duši proletářek jenž kráčí žitím, sluha cizích snah žal dechne do srdce a hněvnou červeň v tváře a při tom zazní v nitra hlubinách otázka ubohých a štvaných lidstva synů před kterou kněžstvo zlata chvěje se, protože ona vírou otřese Je třeba obětí M amonu-ho spodinu?

Život člověka v každém věku zušlechťuje! Pravda! Život však též učí člověka být zlým, špatným ve myslu a názoru lidské společnosti! A rovněž tak společnost! Ona šlechtí, též však učí špatnostem! Nedá se upřít, že dítě od ma- lička je vystavěno mnoha a mnoha špatnostem a zlu! A hlavně takové dítě, které patří do na- šeho sboru a do našeho oddělení bídy, hladu i psoty. To jest těžká výchova! Pro dítě bídy a jeho výchovu by bylo třeba raditi jiné zásady než pro děti toho, jenž hází pro zábavu na břiše zlatým řetězem a sčítá papíry s tou myšlenkou že osoba jiná vštěpuje do mladého boháče zá- sady dobra a výchovy, ovšem po stránce, jak bych tak řekl, také »bohaté«. Toho u nás ne platí. Vy rodiče při pohledu na děti své si vzpo- meňte: »Ty dítě mé jsi dítě ubohé! Tebe su- dička Osudu nezahrnula při tvém zrození bohat- stvím, slávou a přepychem nýbrž bídov, hlady a utrpením! - Však nezoufej! Viš, že život je boj ty budeš námi vychován k tomu bojil Ano, tak budeš vychován a údělem ti dáno dvé paží k práci, jasný rozhled a byť v hrubé, modré košili, přece budeš intelligent.« Dle toho rodičové vychovávejte naše děti pro budoucí za nás bojovníky. Několik pokynů k tomu: Při výchově dítě neutlačuj, neja řmi! Mnozí řídí výchovu dětí zásadou pokory. Jsou lidé — znám takové případy — že utlačují a utlačují v tom dítěti svém smysl pro rozmach myšlenkový, pro víru v sebe, co člena lidstvaa

O výchově dětí. člověka. Nevěs v duši dětskou stále tu zásadu: ty mlč, tys dítě chudáka, nuzné a bědné. Dítě tou vírou načichne, již později ani nepřemýšlí, že by mohlo býti něčím jiným než tím odstrkovaným, zanedbaným otrokem. Jest dosti jíných příčin, jež překáží k platnému vývoji dítěte, proč tedy umo- řovat ještě jeho naději a plány v mládí? Jak mnohý talent zanikne, zapadne, zmizí, nepoznán, ušlapán bídou a předsudky. — Neřiď výchovu pokorou, tou klerikální pokorou vnější a falešnou! Neuč proto dítě hrbit záda, tlumit hlasa křivit páteř! Ne! »Jsi dítě mé, jen chudého, jsi odstrkovaných, ale jsi člověk! Máš práva, též máš povinnosti. Byť jsi však jediným hadrem bylo přikryto a spalo na holé zemi, jsi člověk, s těmi nároky na právo, čest a spra- vedlnost, jako ten, který v záři moci si hoví.« Neuč té klerikální, falešné pokoře, jež na odiv hlasatele své pokornými činí a v ústraní při za- vřených dveřích a oknech dělá skutky největšího pokrytectví i pýchy. — Nemyslím, bys hlásal pýchu, hrdost, ale uč děti své, co jest to sebe- vědomí. Klaď v dětskou mysl rovnost lidstva, všelidskou lásku a volnost, šlechetnost, velko- dušnost, by vyspělo ve všem na inteligenta. Však to nechť si při tom vždycky pamatuješ. Sám vzorem předcházej dítěti, jakým je chceš míti. Musíš dbáti, by v tobě mělo dítě v zor tvé výchovy! To jest nejdůležitější. A hleď, bys z něho vychoval lepší, dokonalejší bytost než jsi sám co jeho vzor! Vzpomeňtesi