1
masthead
Románová příloha
2
masthead
Národních Listů“ k číslu 150. ze dne 3. června 1903.
3
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Syn srbského vyslance bulharským anarchistou
Přítel našeho listu nám píše: Strach před bulhar-
skými anarchisty a bombami pomátl ubohé Řeky tak.
že ztratili poslední špetku rozumu. Není to ovšem
velká ztráta, neboť ho neměli nikdy mnoho, ale způ-
sobuje směšné scény, jež upomínají na blázinec.
Nejen že mluví celý den o bulharských povstalcích,
ale vidí je všude v Athénách a v noci praskají jim
bomby pod postelí, tak že ráno ustrašeni a umdleni
vstávají, by se dovlekli do kaváren a uradili, jak by
bylo možno nejen Bulhary, ale všecky Slovany z to-
hoto světa vyhladiti. Manií touto utrpělo již mnoho
cizinců a zvláště bulharských Makedonců, na které
vzorná řecká policie všeobecný hon uspořádala jako
na zajíce, při čemž ovšem většinou špatně pochodila.
Teprve těchto dnů podařilo se jí vyznamenati se.
Syn srbského vyslance Nikolajeviče odebral se totiž
včera na Akropolis, by si prohlédl tamější starožit-
nosti. U vrat Akropole mluvil na neštěstí s jakous
ženou srbsky, což učení strážníci, kteří si dosud lá-
mají hlavu se řeckým slabikářem, považovali za
bulharštinu. Nebylo tedy pro ně již nijaké po-
chybnosti, že Nikolajevič je bulharským anarchistou
a sledovali ho proto s největší pozorností. Před
Parthenonem tloukl náhodou Nikolajevič svou hůl-
kou na jakýs kámen, jakých tam je mnoho rozhá-
zeno. To vzrušilo sledujícího jej strážce tak, že hned
k němu přistoupil a zapověděl mu také nebezpečné
a podezřelé počínání, měře ho zpupně a opovržlivě,
jak sprostí policajti dělají, když se domnívají býti
pány, od hlavy k patě. Zároveň nedovolil mu další
prohlídku starobylých budov, tak že vida se býti po-
dezřelým, Nikolajevič vrátil se, by opustil Akropolis.
Řek
Bulhar
Slovan
Makedonec
Nikolajevič
Atény
Akropolis
Akropolis
4
article
Vrata byla však zamčena a u nich ho očekávali stráž-
cové s přísným hrozebným pohledem, jaký tak důle-
žitá a vážná záležitost od pánů policajtů vyžadovala.
Musel se podrobiti tělesné prohlídce, při které na
místo bomb nalezli krabici sirek, jež nechytají, po-
něvadž jsou státním monopolem řeckým. Mimo to
zavedeno s ním vyšetřování, jež bylo spojeno s vel-
kými obtížemi, jelikož Nikolajevič neumí řeckya
páni policajti neznají žádnou pořádnou řeč. Na štěstí
byl na Akropoli jakýs učitel, který zná několik slov
francouzských a jenž měl sloužiti za tlumočníka. Byl
tedy od policajtů, chtěje právě odcházeti z Akro-
pole, zadržen. Než sotva že vstoupil do stráž-
nice a dověděl se od strážníků, že jde
o bulharského anarchistu s bombami, vzal nohy na
ramena a utíkal jako šílený přes kameny a rokliny
zpět na Akropolis, kde se strachem se třesa v museu
skryl. Ubohý odnesl toto zděšení bezpochyby ho-
rečkou. To přivedlo však učené policajty ještě do
větších rozpaků, tak že si nevěděli již rady a počali
se obávati, že má Nikolajevič dynamit v žaludkua
že náhle vybuchne: By se tedy spasili, pustili ho
na svobodu a podali zprávu policejnímu ředitelstvu,
jež je jistě odmění, neboť bude míti opletání se srb-
ským vyslanectvem a ukáže světu, že jeho zřízenci
patří většinou do blázince. Podobný kousek provedl
před několika týdny náčelník policie v Ithilu řediteli
rakouského archaeologického ústavu zde dru. Wiche-
movi. Nešlo při tom o anarchistické bomby, nýbrž
toliko o otisk starobylých nápisů, který učenecv
museu jak obyčejně zhotovoval. Veleučený náčelník
a učitel v Ithile viděli v tomto počínání velezrádu a
Nikolajevič
doktor
Akropolis
Akra
5
article
nebezpečí pro stát a přinutili hrubým a urážlivým
způsobem dra. Wichema, aby opustil museum. Do-
stane se mu ovšem zadostučinění, jelikož se rakou-
ské vyslanectvo věci té ujalo, ale i oni naleznou
právo, neboť jednali tak vlastenecky, jak to jejich
obmezený rozum a vzdělání dopouští.
= Panika v kostele. Z Košice se oznamuje
Značnou paniku způsobil onehdy v neděli ve zdej-
ším chrámě dominikánů sřítivší se se stropu velký
lustr, právě když duchovní kázal. Ačkoliv chrám byl
značně navštíven, nebyl na štěstí pod lustrem nikdo,
takže se mezi přítomnými nikomu nepřihodila po-
hroma. Avšak přes to přece způsobil pád lustru
značné rozčilení a trvalo dlouho, než mohlo býti
v kázání pokračováno.
= Svatební šaty. Z Paříže se oznamuje: Mladá
dělnice, jež se chystala ke svatbě se švihackým ob-
chodním příručím, setkala se onehdy, právě když se
vracela domů s koupenými bílými svatebními šaty,
se svým ženichem na boulevardech v průvodu mladé
dámy, s níž se důvěrně vedl pod paží. Přiskočila
rozzuřena k párku a zatím co její sokyně se dala
kvapně na útěk, hodila nevěrníku krabici se sva-
tebními šaty do tváře. Mladík běžel za ní, aby ji po-
hnul, by mu odpustila a nechal krabici ležet. Mimo-
jdoucí dopřáli si tudíž potěšení otevřít krabici a pro-
hlíželi zvědavě krásné bílé svatební šaty, až se do-
stavil policista a odnesl krabici i se svatebními šaty
na komisařství. Leží tam dosud opuštěny, neboť bý-
valá nevěsta si ještě pro ně nepřišla.
Košice
Paříž
6
article
= Vandalismus na Akropoli v Athenáchi. Přítel
našeho listu nám píše: Předešlou neděli bylo dovoleno
Němcům, přistavším v Pireu se zvláštní lodí, navštíviti
již časně ráno Akropoli. Dostavilo se jich tam asi 50,
většinou turistů beze všeho vědeckého vzdělání. Je-
likož se od nich nebylo čeho obávati, že mají s se-
bou dynamitové pumy, dostavil se strážce Erechteia
pozdě po jejich příchodu. Však jaké bylo jeho zděšení,
když viděl, že basreliefy na dolní části Erechteia jsou
z části otlučeny. Svolal ovšem hned veškeré strážníky,
kteří Němce zadrželi, by si jejich jména zaznamenali,
ale ze strachu neprohledali je. Proto nemohli jim do-
kázati, že tento vandalismus spáchali a musejí mlčeti,
zaplativše svou nedbalost ztrátou služby. Ministerstvo
musí se pak uspokojiti tím, že zostřilo dozor starožit-
ností při návštěvě „cizinců“, čímž zřejmě na super-
kulturní Němce poukazuje!
Němec
Akropolis
Athenáchi
Pireus
Erechteia
7
article
= Odměna za nekonání práce. „Figaro“ ozna-
muje: Živnost panské zdá se být v Americe velmi vý-
nosná. Jsouť ve Spojených státech hotelv, kde mladé
panské docilují báječných příjmů, aniž by se příliš
namáhaly. Celá jejich práce zakládá se totiž v tom,
že nekonají svoji povinnost. Tak na př. v jednom
z předních hotelů v Indianopolis odepřela jakás panská
zcela rozhodně, ustlati postel v níž byl spal černoch.
Ovšem že byla propuštěna, neboť majitel hotelu prá-
vem soudil, že všichni hosté, ať bílí nebo černí, musí
býti obslouženi stejně zdvořile. Avšak obyvatelstvo
indianopolisské, když se o tom dovědělo, bylo pro pan-
skou nadšeno. Plemenná nenávist jest v Americe dosud
velmi značná. Zahájena ihned sbírka, aby propuštěné
panské bylo dáno odškodné. Každý chtěl přispět podle
možnosti a za několik dnů bylo pohromadě 50.000 fr.
Nikdy by si nebyla panská službou v hotelu vydělala
takovou sumu, jako za to, že služby nekonala. Snad
ji toto dobrodružství smíří s černým plemenem. Byl
by to výsledek zcela neočekávaný, ale ryze lidský ...
Figaro
Amerika
spojený stát
Indianopolis
8
article
— Historie, již vypravuje „Figaro“ vskutku se udála;
ale třeba ji „doplnit“ něterými „maličkostmi“. Historie
neudála se v Indianopolisu, nýbrž v Atlantě. Georgie,
panská, nenávidějící, černochy, jmenuje se Luisa
Hadleyova a černoch, jehož nechtěla obsloužit, byl
slavný učenec Booker T. Washington, přítel presidenta
Roosevelta. Odměna, již Luisa Hadleyova dostala od
svých vděčných spolubočanů, nebyla také tak veliká,
jak „Figaro“ udává, nebylo to 50.000 fr., nýbrž právé
125 fr. Jinak je všecko správno.
Figaro
Georgias
Hadleyův
Booker T
Roosevelt
Indianopolis
Atlanta
Washington
9
title
Král. české zem. divadlo v Praze,
Král
Praha
10
article
Národní divadlo.
národní divadlo
11
article
Ve středu, 3. června.
12
article
207. hra v předpl.
(3. čtvrtka.)
Pohostinsku vystoupí Ljerka šl. Sramová od král.
zemského divadla v Záhřebě.
Myšk a.
Veselohra o třech dějstvích. Napsal Ed. Pailleron.
Přeložil Bedřich Frída. Režisér Jakub Seifert.
OSOBY: Paní de Moissand, M. Ryšavá. Klotilda
její vlastní dcera, H. Kvapilová. Marta, její nevlastní
dcera, Isa Grégrova. Pepa Rimbautová, Hermina de
Sagancey, Klotildiny přítelkyně, Ljerka šl. Šramová j. h.,
L. Danzerová. Max de Simiers, J. Seifert. — Děj na
letohrádku pí. de Moissand za naší doby.
Po druhém dějství přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec po 1/210. hod.
Ed
Frída
Seifert
Moissand
M Ryšavá
H Kvapilová
Mars
Grégrův
Rimbautová
Klotildin
přítelkyně
Ljerka
Šramová
L Danzerová
Simiers
J Seifert
Záhřeb
Myšk a
Hermina jít Sagancey
13
article
Lidové divadlo, Urania“ v VII. části Prahy.
Lidové divadlo, Urania“ v VII. části Prahy.
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
Ve středu, 3. června.
Začátek o 1/28. hod.
Ve prospěch Národního divadla v Brně.
Po druhé: Ohnivá země.
Rozmarná veselohra. Napsal Václav Stech. Režisér
p. Lachman.
(blíže Palackého
mostu).
Začátek o 7. hod
Cyklus frašky (VII.).
Vystoupení pí. Mařenky Zieglerové.
Reservistka.
Vaudeville o 4 jedn. Napsali H. Raymond a A. Mars.
Přel. J. V. Novotný. Hudbu složil V. Roger. Režisér
Jan Kubík.
13111
Denní prodej lístků u knihkupců pp. Urbánka v Praze
a Kotka na Smíchově, Kinského tř. č. 26.
Stech
Lachman
Ziegler
Raymond
A Mars
J V Novotná
Roger
Kubík
Urbánek
Praha
Smíchov
lidový divadlo
národní divadlo v Brno
ohnivý země
Palacký most
14
article
Aréna na Smíchově
Aréna na Smíchově
Ve středu, 3. června.
Smíchov
15
article
Pištěkovo lidové divadlo vsohroceen
Pištěkovo lidové divadlo vsohroceen
na Král.
Ve středu, 3. června.
Začátek o 7. hod.
Lidové představení za poloviční ceny.
FEDORA.
Drama o 4 jedn. od W. Sardoua.
Zejtra ve prospěch režiséra p. Bedř. Hally poprvé
původní novinka
12818
Václav Beneš-Třebízský.
Připravuje se původní novinka: »Zelené mládí.-
Král
W Sardou
Hall
Beneš
Pištěkův lidový divadlo
16
article
»Zbláznil jsi se? Co to za nesmysl? Jsi snad kou-
zelníkem, který můžo uskutečniti mé přání, abych stal se
ženichem Ranofrit? Což když miluje jiného?«
Josef tajemně se usmál:
»Nejsem kouzelníkem, víš však dobře, pane, že vy-
znám se poněkud ve vlivu nebeských hvězd a tento vliv
bylo by možno učiniti tobě příznivým; třeba jen vyznati
se v jeho zužitkování. Dříve však pomodlím se k Elohi-
movi, bohu mého kmene; on vyslechne prosbu sluhy
tvého; v něm spočívá má síla.«
Potifar vstal a začal se rozčileně procházeti po po-
koji, potom zastaviv se před Josefem a vloživ mu ruku
na rameno, pravil:
»Dělej tedy, co můžeš a věz, že stane-li se Ranofrit
mou manželkou, odměním se ti královsky. Já sám ne-
mohu ti ničím pomoci?«
»Ne, pane, dovol mně však, abych se mohl tyto tři
dni modliti a přivolati na tebe přiznivý vliv hvězd. Kromě
toho poruč, aby zejtra jménem tvým byly poslány květiny
vznešené Ranofrit; až bude příhodný čas, povím ti toa
ty pak svěříš mně dopis s nabídnutím sňatku Ranofrit.«
Druhého dne Josef, když po vyplnění svého posel-
ství se vrátil, uzavřel se ve svém pokoji, přikázav, aby
nikdo ho do zejtřejšího rána nevyrušoval. Veliký byt, jejž
zaujímal nyní mladý správce, vycházel na maličký dvůr,
proměněný v zahrádku, která svým přepychem by snad
překvapila samotného Potifara, kdyby mu někdy napadlo
sem se podívati. Drahocenné tkaniny zakrývaly dvéřea
okna; vázy, plné květin, cedrový stůl, zavalený tabulkami
a papyrusy, dělaly by čest kabinetu samotného pána ; ná-
dherné lůžko bylo pokryto koží levharta; cela podlaha
byla pokryta barevnými koberci.
Josef
17
article
tohoto člověka, jehož pohled pálil a byl příčinou, že srdce
bušilo jí tak, jako ještě nikdy nebušilo pod cizím pohle-
dem. Seděla zde jako očarovaná, zapomenuvši na celé
okolí; zdálo se jí, že pod jeho těžkým, podivným a moc-
ným pohledem cosi uvnitř se jí svíralo, přerýval se dech
a točila se hlava.
S velikým úsilím vůle setřásši se sebe náhlou ztrnu-
lost, Ranofrit tiše zašeptala:
18
article
»Poděkuj pánovi za krásný dar, jejž mně zaslala
»Poděkuj pánovi za krásný dar, jejž mně zaslala
vyřiď mu mou vděčnost.«
Pokynula rukou na znamení, že ho propouští. Ještě
jednou ukloniv se až k zemi, vzdálil se společně s hochy,
kteří přinesli košík. Ranofrit ulehčeně si vzdychla a pře-
jela si rukou po bledé tváři. Nyní, jakmile jenom zmizelo
očarování pohledem tohoto člověka, najednou zmocnil se
jí pocit hlubokého odporu proti němu. Vyjadřujíc částečně
myšlénku své tety, Asnat náhle zvolala :
»Fuj, jaký to odporný člověk! Má oči zrovna ta-
kové jako veliký had, jejž jedenkráte jsem viděla; a jeho
právě posílá Potifar s darem,« doložila s vážným důrazem,
což velice všechny rozesmálo a odstranilo nepříjemný do-
jem, zanechaný Josefem.
»Toť vrchní správce Potifarův,« podotkl Hor. »Po-
vídá se, že hraje velikou úlohu v jeho domě a těší se
neobmezené důvěře svého pána, ačkoliv byl obyčejným
otrokem, koupeným před několika roky. Na mne dělá
vždy nepříjemný dojem a Asnat má pravdu, že má oči
hadí.«
Rozhovor zabočil v jiný směr a Hor začal sdělovati
dvorní a městské novinky; zpozorovav však, že Ranofrit
zádumčivě mlčí, poroučel se a odešel. Stěžujíc si na bo-
lest hlavy Ranofrit sešla s terrassy a odebrala se do svých
Železný kanelř.
Josef
Potifarův
Ranofritánie