Ročník XXXXV.

V Praze, v sobotu dne 8. dubna 1905.

Číslo 97.

n ěvii leta . . . ve flialkách na něske . . Poštou: zs mřsíe n ltrrt lejs s drojí zásilkou na nšel nivrt leta. . . : n k aoi

Fa rannt a adpní. listy pied p la cí sen r Praze v administrani ne něsše. . . . . närri leta . . . s dvojí čonáškeu n nl

ei ko

L. Z Petrohradu, 7. dubna. (Původní lelegram zvláštního dopisovatele »Nár. Listů «.) Očekává se mobilisace gardového dělostřělectva. Hlavní štáb soudí, že záhy stanou se v Mandžursku vážné události. Lékařský sjezd moskevský byl nenadále uzavřen pro resoluci, při latou jeho účastníky (Ostatní telegrafické a telefonické zprávy víz na straně 4.)

Končicí lhůta šetření . .. Změna, jež nastala počátkem roku ve vládě vídeňské, když po dru. Körbrovi jmenován by! předsedou ministerstva baron Gautsch, byla, jak známo, pokládána českým poselstvem na radě řišské za okolnost dostatečně důležitou, aby nynějšímu náčelníku vlády poskytlo přiměřenou lhůtu šetření, t. j. umožnilo mu nejen zahájení pravidelné činnosti parlamentu, ale i nápravu předchůdcem jeho na dobro zhaceného poměru k národu našemu. Tato lhůta šetření týkala se zejmena zasedání rady říšské v době do svátků velikonočních a propuštění některých předloh, jako nouzové a refundační, prvního čtení rozpočtu, vojenských nováčků a provedení volby do delegaci. Za ochotu takto naším poselstvem proje venou nebylo sice bar. Gautschem dáno nijakých určitých vzájemných úsluh anebo záruk za ně. ale předpokládalo se, že vzájemnost tato se do- stavi v přesvědčivých činech jeho ministerstva Na nejasnost tohoto nového poměru se ovšem našimi předními poslanci ukázalo, ještě než rada říšská koncem měsíce ledna opět se shromáždila. Byloť tehdy na př. řečeno: Pro- zatím jest pro nás nová vláda Gautschova knihou zavřenou, z níž dovídáme se jen nemnoho z projevů osob, jimž dal bar. Gautsch poněkud nahlédnouti v plány svě. Z pramen těchto dá se odvoditi, že nebude sledovati v šlépějích svého předehůdce, pokud se týče chování vlády k rozháranosti parlamentu i ke sporům česko-německým. Kromě toho se tvrdí, že nový předseda minísterstva zamitá výkon jakéhokoliv národního veta a chce si zachovali volnost rozhodnutí na všecky strany. Však ne- hledě k těmto zkazkám, nevíme o nové vládě ničeho jistého, nevíme, přiblíží-li se k nám s bilým praporem míru či s korouhví válečnou.

Musíme tudíž na obě býti stejně připraveni. Poselstvu českému jest třeba především obhléd- nouti terrén, zjistiti úmysly nové vlády t.j vyčkati její činy, než bude lze učiniti pevné rozhodnutí. Nutno však zachovati při tom opatr- nost a ostražitost a zejmena urychlit ono rekognoskování, aby skončen bylo dříve, než přijdou na přetře otázky velikých státních nutností, abychom si nedali ujíti příležitost vhodnou k útoku. Rovněž by bylo nebezpečno, odložiti jakoukoliv zbraň ať útočnou neb obrannou. Co se týče oznamovaných plánů, prostředkovati při- padně dohodu mezi Čechy a Němci, neodmltneme ruky podávané k dohodě, založené na rovném právě a zaručující nedílnost králo- ství. Krátce po projevu tomto, již dne 24. ledna, sešla se rada říšská a baron Gautsch v řeči své potvrdil, že naděje se dělnosti sně- movny a sejdou-li se ve sněmovně strany ve společné činnosti, potom, pravil, dána jest též podmínka, aby řešení největšího pro- blému opravdu rakouské politiky bylo aspoř započato. Od něho jediného lze očekávati trvalé ozdravení politické situace: sblížení a dorozu mění mezi Némci a národem českým. Vláda, pokra- čoval, jest si plně vědoma, že v pracujícím parlamentě může docíliti i sblížení obou národů ochotným spolupůsobením povolaných zástupců lidu. Třeba že vláda nemyslí, že již nadešla doba, aby vyložila v podrobnostech všecky otázky, na nichž záleží při sblížení českého německého národa, přece poukazuje bar. Gautsch již nyní k tomu, že vládě se zdá býti také dělnost českého sněmu tím podstatnějš předběžnou podminkou, poněvadž tento zákonodárný sbor tvoři v důležitých ohledech zákonité forum pro jednání obou národů upravení jejich styků.

Od té doby, kdy bar. Gautsch takto pro- mluvil, uplynula téměř již lhůta vyčkávaci říšská rada pracuje pravidelně, předlohy, jichž se týkalo, byly vyřízeny — zbývají jen volby delegační — ale oněch očekávaných činů vlády na prospěch potřeb a práv českého národa dosud se ještě nedostává. Za to pociťuje se všude v Čechách, jak hoví se ve Vídni dosu ve všech oborech správy vetu, hojně použiva- nému německými obcemi — proti právům úřad- níkův naší národnosti. Mluví a rokuje se sice také velmi mnoho o dělnosti českého sněmu, ale dosud pouze stále čteme a slyšíme, sjaké požadavky a pod- mínky kladou Němci a jednotlivé jejich strany zvláště všeněmecká strana, ale o všem dalším zachovává se nápadné mlčení, a přece nutno, vyříditi především českou otázku a nikoliv za- bezpečení převahy vlivu německé menšiny v Čechách.

Vše to náleží zajisté do oboru onoho re- kognoskování, jehož výsledky mají rozhodnout zvláště o tom, zdali k nám vláda přistupuje s bílým praporem míru či s korouhví válečnou, abychom si nedali ujíti vhodně příležitosti k útoku, až přijdou na přetřes otázky velikých státních nutnosti. A otázky tyto nahrnuly se zatím valem Počneme s nejprvnější z nich, s otázkou upra- vení poměrů obou polovin soustáti k sobě. Otázka tato vstoupila volbami v Uhrách dnem 26. ledna započatými do stadia naprosto nového. Tehdy ani strany na radě říšské za- stoupené, ani snad předseda ministerstva baron Gautsch netušili, jaký obrat v Uhrách nastane že tam padne navždy bývalá vládní většina strany liberální a že převahy nabude strana ne- odvislosti, jejímž konečném eílem je odstraněn posavadní soustavy dualismu a nahražení jej pouhou osobní unil. Vyjednávání, vedené mez Madary a Vídní, jak známo, v posledních dneeh úplně uvázlo, a vládu tam obstarává dosu ministerstvo, jež nemá důvěry sněmu uherského a jež jest ve smyslu ústavy tamější — mini- sterstvem neústavním. Jinými slovy: v Uhrách vstupuje za stavu ex lex do popředí — vláda absolutismu.

Ať stane se v Uhrách konečné vyřízení směrem jakýmkoliv, tolik jest jisto, že převaha Vídně závisí na součinnosti všech zdejších ná- rodů, zejmena na uspokojení našeho národa českého. Sám předseda ministerstva ve své řeči při zabájení rady říšské prohlásil otázku českou za největší problém opravdu rakouské politiky. Důležitost řešení otázky české neoby- čejně se zvýšila krisí, jež nastala mezi Peští Vídní, a této její důležitosti nijak se nerovná dosažení případné dělnosti sněmu českého z cenu z německého tábora hlásanou, protože rozpor mezi oběma státy vzniklý nezbytně za- sáhne i do všeho ústrojí této poloviny říše. A co tu znamená případná dělnost sněmu, s kompetencí naprosto nedostatečnou, jehož usne- sení po případě se rozbíje o nechuť toho kte- rého referenta — v ministerstvu? Ale právě ony požadavky německé, jak dosud byly ve příčině sněmu českého tlumo- čeny, směřují k tomu, aby činnost a iniciativa sněmu ještě důkladněji se spoutala . .. Česká veřejnost tedy dosud vidí pouze připravy vládní k docílení dělnosti sněmu če- ského ve smyslu německé menšiny, postrádá však opatření, čelící k zabezpečení zákonného vlivu českého národa, tvořicího rozhodnou vět- šinu obyvatelstva v království a historicky je representujícího a charakterisujícího! Za to udála se zatím ve Vídni věc, jež nikterak nesvědčí ani o dobré vůli vlády, ani stran německých na radě říšské; bez vědomí — aspoň tak oznamuje se z Vídně na různé strany — vůdců české delegace dán byl z usne- sení předsedů ostatních klubů na jednací pořad poslanecké sněmovny — autonomní celní tarií.

Předlohou touto zahajuje se ona čásť agendy rady říšské, jež spadá v obor velikých státníeh nutností, kteréž do doby šetření nebyly pojaty a k jejichž projednání poselstvo české ani dříve ani později souhlasu nedalo. Prohlásili jsme již včera na tomto místě, že to je obtěžkací zkouška vážnosti českého odporu. Jest to zároveň zkouška spolehlivost projevů, předními poslanci před počátkem ny- nějšího zasedání rady říšské veřejně učiněných, v nichž se výslovně prohlásilo, že rychlé reko- gnoskování musí se skončiti dřive než přijdou na přetřes otázky velikých státních nutností. A obtěžkací zkoušku tuto sesilují ještě zprávy o vážném onemocnění předsedy mini- sterstva, jež mu nedovoluje účastniti se vládn činnosti a jež tudíž znemožňuje mu i styk s poslanci a s případnými jejich dotazy co do — očekávaných činů, jež by podaly důkazy o dobré vůli vlády k národu našemul Za takových okolností jest nutno, aby po- selstvo české samo podalo naší veřejnosti auto- ritativní výklad o tom, jak má národ pohlížeti na tyto události, jimiž se tak podivně zakončuje předvelikonoční doba šetření. K událostem těm nutno počítati i známý článek hr. Schönborna, jenž pro přilišnou péči o pravé smýšlení uher- ské strany liberální, nenašel ani jediného slova pro potřeby a zájmy národa českého, ač nále- žejí dle slov bar. Gautsche k největšímu pro- blemu politiky opravdu rakoušké . ..

Spravedlnost oproti — Němcům. O politice se tvrdí, že je to věc nesmírni střízlivá. Politika že nezná vzrušení citových v té že rozhoduje výhradně jen chladný rozum jenž nemá pro nic jlstého smyslu, než pro kone čný úspěch, zbudovaný na podkladu určitých fakt jak se železnou logickou nezbytností jedno vyvij se ze druhého. A přece to není pravdal Nehledě k tomu, že právě v oné politice. jíž přikládá se výzdobné adjektivum »vyšší«, roz- hodly nejen a sice ve věcech dosahu ohromnéh hnutí citová, ba mnohdy i nízké instinkty, jak k tomu v historii plno dokladů, dovolili bychom si tvrditi, že v politice dějí se dokonce i zá- zraky, tedy události, které rozumu a jeho kapa- citě naprosto se vymykají. Kdo na př. sledoval vývoj národního života našeho v minulém století, kdo věnoval drobet pozornosti tomu, co dělo se u nás v době mravní a hmotné poroby národa našeho, kdo nebyl slepým oproti tomu, co následovalo po zázračném národ- ním vzkřísení našem, co dělo se zejmena v době poslední a co děje se i dnes ještě, nepochopí i kdyby námahou rozlámal své mozkové ústrojl, to, co dnes po všem kraji v Čechách i mimo český kraj hlásá vedení německého lidu v této zemi, že my Čechové jsme zde utlačovatelé a Něme — utlačení a poroben.

Že ne my máme právo žádati za větší vý- měru národních práv a za garancie, nezbytné ke zdravému národnímu rozvoji a k zajištění národního našeho bytí, nýbrž to že právem ohrožených ve své existenci Němců, těmže poskytnuty musejí býti záruky, aby mohli žiti jako národ v Čechách volně a šťastně. Neniliž to zázrak ! Jak šťastní bychom mohli býti na tento obrat řízením osudu, nad tím, že my, nad nimiž před šedesáti, sedmdesáti léty ještě zpíval ostatní svět, ovšem že poněkud předčasně »requiescat in pace«, dnes po tak poměrně krátké době stali jsme se národními magnáty. na nichž je, aby z neoprávněného přebytku svého vrátili čásť »uloupených národních statků« — citujeme liberecký německonacionální list — politováníhodným utištěným Němcům. Slyšíme sice dusený smích těch »ubohých«, jak znamenitě se jim podařilo obrátit věc na ruby a nasaditi hrot kopí, jenž obrácen byl dosud proti nim, na prsa naše, slyšíme dábelský chechtot politieko - národní intriky německo- rakouské, již podařilo se i některé naše dobráky a fanatiky tak zvaného národního smíru »pře- svědčiti o tom«, že Němcům v Čechách sku- tečně se děje křivda a že je povinností našeho triumfujíeího národa dát Němcům záruky, že na příště jinak se naproti nim chovati budeme než dnes.

Chtějí míti především zajištěný určitý počet svých lidí ne pouze v zemské správě a v ko- misích, v zemských ústavech a zemských bun kách, nýbrž i v zemském úřadnictvu. Nescház nic, než abychom jim garantovali též určitý počet poslaneů a nebudou-li vlastní voličové je jich volit pány z »německého souručenství« rozhodnou-li se tu i tam pro socialního demo- krata, abychom jim v náhradu za to přepustil některý z okresů našich, jménem — národn spravedlnosti. Naproti tomu máme my nejen spokojiti s s výměrou národních práv, jak nám ji ustano vila roztomilá Vídeň, nýbrž máme pokloniti se ke všemu ještě také před majestátem státní něm- činy a učiniti povinnou reverenci oné skvostné myšlénce, jež dosud zahalená v plenkách, ale která přes to už nabyla bytosti a podstaty jejíž konečný výkvět je, rozbiti tak zvaných hi storických individualit, z nichž tato říše je slo žena a centralistické zdepartementisování krá lovství a zemí. A vláda páně Gautschova sama se dostavl. aby na sněm tohoto království položila při slušné osnovy zákonů na prospěch n mecký, čímž zahájeno býti má nejnovějš jednání o národnostní smír v Čechách.: A zá- stupcům lidu českého imputuje se přistoupiti n projednání těchto předloh, aniž by zároven z příslušných míst prstem hnulo se, aby vy- hověno bylo nepatrným, hledě k dřivějším na- šim postulátům, požadavkům, jichž domáhati s je povinností, kterou nám diktuje právě tak pud sebezachování jako národní naše čest. O tom nikdo nic, jakoby také vláda sku- tečně již akceptovala německý názor, my Če- chové že toplme se v národních právech a privi- lejích a že káže spravedinost pomoci Němcům.

Tážeme se, jestli takovýmito manévry, tak perfidním obracením skutečných poměrů v pravý opak, tak nemotorně spřádenými úklady možno zahájiti s nadějí v úspěch jednání o smír mez rozvaděnými národy télo země? Tážeme se, kde že hledá vláda a Němci obmezence mezi námi, jenž stoje uprostřed kru- tých bojů, jež nuceni jsme sváděti o každou pl práva, o každého českého úřadníka, o každou českou pečeť, o každý český nápis, o každou českou kvitanci, namluviti by si dal, že povin- ností naší je, ze žebrácké mošničky, do ní V drobném prudeil zanní čísle o sobě . . . za 8 odpolledni . za zl Ve nlislkách na venkově ranní čnle odpoledni Inserát platí se hetově papřei Předplacení a inserty přijímá ndmini- strace v Marianské ulici č. a Tam nacházejí se též redakee tiskárna a ezpedice „Národnich Listá“ Bukopisy se novraesjí.

shromažďujeme suché, tvrdé krajíčky národních úspěchů, podělovati Němce, hodující za bohatou tabulí, již jim uchystala vláda a na niž plné mísy nosí ministři páně Körbrovi nyní Gaut- schovi? Kde zůstala vnitřní úřadní řeč? Co učinila vláda, aby restituovala, co jsme již měli, c nám bylo vyrváno a co nikdy nepřestaneme reklamovati? Kde vězí vládní ochota provésti konečně poctivě rovné právo jazykové a sice absolutně a všude, kde zůstal vládní čin aneh aspoň přípravy k němu, že nám učiněno bude konečně zadost, pokud jde o nezbytně potřeby kulturní? Nikde nie. Naopak, topíme se ne v nadbytku práv ná- rodních, ale v němčině, jež dere se všemi otvory opět do veřejného a státního života, a hyneme národně i politicky tím, že zároveň s národní křivdou pojí se snahy centralistické, jež hroz sešněrovati nám ještě více česká prsa tvrdým krunýřem »státní jednotnosti«, jež v poslední době stala se heslem i znamenitých našich spo- jenců velkostatkářských, jejichž »velduchovée jsou skutečně tak naivními, prohlašovati národ- nostní boj v Čechách za následek jakéhosi veli- kého — nedorozumění.

Jen povolme Němcům také v zemi své v její správě, která byla dosud jakýms takýms refugiem národní rovnoprávnosti. Povolme jim v Čechách a zabezpečme jim spravedlnost, aby tím důrazněji a bezohledněji mohli vrhnoutis na náš lid na Moravě. Sklidili snad konserva- tivní velkostatkáři vděku za to, že v hřisné měkkosti a ústupnosti povolili německým sou- druhům 21 poslaneckých míst na, sněmu českém? Ne, ne, tak se opáliti nedáme Povinnost zástupeův lidu českého je pre- sentovati vládě a Němcům především dlouhý účet našich požadavků a žádati za jejich bez- odkladné splnění. Teprve až bude m míti právo ve státě, bude možn mluvíti o ústupclch Němcům v zemi. Z ručky do ručky, pánové ! jak se u nás v Čechách říká.

Politické zprávy domácí. Z Pešti, 7. dubna. (Schůze uher ské sněmovny.) Na programu dnešní schůze po- slanecké sněmovny nacházelo se odůvodnění dvou včerejších návrhů Košutových: o neplat- nosti usnesení ze dne 18. listopadu a dosazení adresního výboru. Poněvadž Fr. Košut se vážně roznemohl kloubovým reumatismem a muse ulehnouti, převzali odůvodnění jeho návrhův dnešní schůzi poslanci Jul. Gulner a Kolom. Thaly. Předseda Justh zahájil schůzi v 10 hod. 40 min. a udělil slovo posl. Jul. Gulnerovi, aby odůvodnil Košutův návrh o neplatno st usnesení ze dne 18. listopadu 1904. Jul. Gulner prohlašuje, že není účelem návrhu Košutova změniti usnesení sněmovny, poněvadž žádné usnesení vlastně se nestalo nemohlo se státi za takového flagrantního poru- šení zákonných ustanovení. Řečník předčitá pak onu čásť zápisníku, jež se vztahuje na ono usnesení a upozorňuje, že téměř po každé větě jest poznámka: »Veliký, bouřlivý hluk.« Hluk byl vskutku takový, že stenografové ani nesly- šeli výrok předsedův, tak že jim tento musel býti diktován teprvé po schůzi. Řečník konečně dovozuje, že jest povinností sněmovny setřii tuto skvrnu, a to tím více, poněvadž i náro protestoval proti tomu, že místo zákona a jedna- cího řádu zavládla zvůle a násilí. (Pochvala na levici.)

FEUILLETON. Na Slovensku. K otázce kolonisace slovanské.*) Podává Al. Nedo ma. Když jsem se probudil, bylo slunce hodně vysoko. Krajan hospodář dávno odešel na pole. Vyptal jsem se na cestu za ním. Z daleka mne vítal: „Jaký sedmispáč Dobré jitro!“ Právě zkouším nový žací stroj omrzelo mne pracovat s drahým dělnictvem. — Jak to, drahé? Vždyť k nám až n Moravu, daleko do Čech objednávají dělníky Slovákv! — Ovšem, ale slovenský dělník pracuje dema dráže, nežli v cizině. Půda zde není nej- horší, ba zde, okolo Nitry, brzy vyrovná se našt Hané. Ovšem, nahoře, v Trenčině, tam je bída Nájemné je zde též nžší, nežli u nás. A přece krajaně nájemci těžko vycházejí drahotou dělni- ctva. V pilné žatvě přijde mi pár lidí pomalu na dvě zlatky denně. Pro našince ohromná výloha. — Vy byste tedy nedoporučoval, aby se naši lidé zde usazovali? — Konec konců, stěhovat se lidé budou pořád, jde c to, zařídit věc tak, abychom získali buď české osady, anebo naši lidé aspoň byli upezorněni na místa, příznivě podmíněná. Zde v Ulrách nemáme velkých nadějí na hro- madnou kolonisaci. Ale jdou-li sem přece vy- stěhovalci, nechť se upozorní na kraje, kde je půda dobrá a laciná. Čím dále od hranic, tín lépe. Naši lidé obyčejně se usadí v prvé vesnici, jen aby neměli domů daleko. Celé Pováží je pře- plněno Moravčíky, jak nám zde říkají. Zde při Nitře je nás málo a dále jsou ještě řidší. To působí hned na ceny; nájemné v Pováži stouplo za posledních 10—15 let o 100—150%%. A naši lidé také nejsou bez chyb. *) Víz ranní feuilleton »N. L.« ze dne 9. března »Přistéhovalci«.

— Na příklad? — Na příklad! Jsme přece většinou rolni cký národ. Věčně čtu v novinách, jak se bii o nějaké gymnasium neb reálku, intelligence je dost, ale hospodářské školy ještě si nestýskají na přebytek žáků. Přicházejí sem lidé, kteř snad výborně hospodařili na malém statku, ale s manipulací ve velkém si nevědí rady. Dnes vůbec velkostatek se hůře vyplácí než malé ho- spodářství, a nejste-li velmi obeznámen s po- krokem v ockonomii, přijdete na velkostatku rychle na mizinu. Pochvaluji si, že jsem navště- voval střední hospodářskou školu a praktikoval nějaký čas. na velkém, moderně zařízeném statku. Však byste nevěřil, so mne stálo práce. než jsem uvedl statek do pořádku a naučil sluhy pracovat. Statek, který bych dnes nedal za 40—45.000, neměl tehdy ani sýpky. Obilí za- sypávali do jam a přikrývali slamou a hlínou. Tak se hospodařívalo. Naši sem chodí jako do zaslíbené země. Doma draho prodal majetek, zde lacino najme statek, hodně velký, aby sám „nemusil pracovat“ a čeká, jak bude po žních prodávat vagony obilí. Však nemyslí na velké výdaje a ještě větší starosti. Spolehne se na správce, dokud má hotové, platí, potom si vy- půjčí, přiždou židé, směnky, za pár roků je rád, má-li aspoň na cestu do Ameriky. Amerika je zase zaslíbenou zemí pro zdejší lidi. Všechno se tam hrne. A naši, když zde nechali peníze, také. Jak tam pracují, nevím. Příliš lehko ne, jak slyším... Ce se tak našinců světem plahočíl A kolik se jich zachová národu? Kolik jich ne- spláchne rozpěněné moře cizoty? O to byste se vy tam doma měli postarati, abychom my po ci- zině rozptýlení nebyli jen tak hře osudu po- necháni, abychom o sobě aspoň vě- děli a mohli zůstati v nějakém styku s národ- ním celkemí

Na stanici R. zahlédl jsem kaplana K. s nímž jsem se kdysi ve vagonu seznámil. Hned se vyptával, co u nás v Čechách nového, co dě- lají Staro a Mlado. Patrně ve svém zátiší měl vědomost jen o těchto dvou stranách našeho politického života. Jede sem navštíviti přítele faráře a vyzval mne, abych ho kousek dopro- vodil. Kousek za nádražím potkali jsme učitele B. Zastavili jame se a hovor začal státní řeči translajtanskou! Byl jsem nucen vyčkati, až se v pánech ozve slovenská příroda. Nečekal jsem dlouho. Po prvých maďarských frásích přišly familiárnosti po slovensku. — Sláva bohu, že jste si vzpomněli na rod nou řeč! — podotkl jsem. Pan učitel se tesklivě usmál: „Tak je to u nás všude. Nejprv maďarština, na vrchu, ale jde-li tc do opravdy, nastoupí řeč, které nás matka učila.“ Bližil se náš vlak. Rozloučili jsme se s K. Pan učitel na cestě k nádraží pokračoval: „Vi- díte, jak nám zle přijde, mluviti maďarsky,a přece jsme nuceni. Na všech stranách nás špe- bují. A špiclové jsou i mezi pány bratry. učiteli. Doví-li se takový kollega, že učíte málo maďarsky nebo že děti neukazují velkého úspěchu v maďarštině, ohlásí to služnému. A elužný na váš poštve školdodorce a máte disciplinárku na krku. A teď máme naději ještě na horší.“ — Snad zákon Berzeviczův?

— Ano, to bude zlá metla! Maďarsky ještě více než dosud, aby prý děti ž za tři léla znaly dokonale. Jaká trampota pro slovenské dětil Byl jsem tohoto léta na Moravě, mám tam ro- dinu, v Lipníku. Jsou tam i německé školy s hromadou českých dětí. Myslím si, zkusíš, jak to vypadá v rakouských školách. Přirovnávati se to nedá s našimi. Krásná budova, bohaté sbírky. kabinety fysikální s apparáty, knihovny. Na na- šich školách se nám o podobných věcech ani nesnívá. Zajímalo mne, jak prospívají v něme- cké škole české děti. Ředitel si mně stěžoval, že je oblíž, učit děti v jiném jazyku. Ani za pě roků neovládnou němčinu. A to v městě, v mo- derní škole. Jak teprve u nás, na dědinách, kde nevidíme leta žádného Maďara, kde bychom neslyšeli ani slova maďarského, kdyby nás tak často nenavštěvovaly naše úřady. A máme naučit děti za tři roky ciz' řeči!... Věru, pod tím no- vým zákonem pořádný člověk u nás nebude moci zůstat učitelem. Sám už pomýšlím, kdybych mohl najíti — jiné zaměstnání . .. Trenčín je mi nezalíbil. Nemám rád města, kde se cizota příliš vsírá. V Trenčíně, hlavní městě ryze slovenské stolice, je cizoty nazbyt Marně se ohlížíte po slovenském nápisu, marně se snažite z úst intelligenta zaslechnouti slovo slovanské. Sama maďarština a němčina. Pardon. abych nekřivdil! Důstojníci stáli na náměsti jeden povídá: „Also hólnap — stredu ideme. Čtyři slova třemi jazyky! Měl jsem toho dost. Přestal jsem nastavovat ucho řečem trenčínské intelligence.

Mohutné rozvaliny hradu Čákova, posled- ního pána samostatného území slovenského, mne ještě více roztrpčily. Zlé myšlenky nalehají tu na duší a neustoupí ani tehdy, když návratem z hradu bereme se dolů do města lidovým sa- dem, jenž nese pouze maďarský nápis „népkert“ Zamířil jsem přímo na nádraží, abych nejbliž- ším vlakem odjel z tohoto nevlídného města. Na náměstí Illešházya setkal jsem se s známým ze studií v Praze. Stěžuji si na nepřijemný dojem slovenského města, tak zmaďařilého na venek. Pohodil rukou — Jste v trenčanské stolici! Ta je z nej- chudobnějších, nejzanedbanějších na Sloven- sku. Zde odjakživa byla vláda svými kandidáty jista. V poslední době začínají se tu sic národní strany trochu hlásit k životu, ale úspěchů dosud nevykazují. V poslední době trochu na severu etolice se sbíraji, ale to je všechno málo. Ma- daři robí zatím, co chtějí. Na dědinách sic tuze nepokračují, ale v městech, jak vidět, jde to s námi s kopce. Kdo má zde národní organisaci provádět? V Trenčíně lékaře-Slováka není a ten půldruha advokáta slovenského —— jednoho totiž nemohu docela mezi žádné Slováky napočítat — jsou jenom tiché vody. A kněz, učitel? O tom darmo mluvit. Ti jsou v podruží vlády. — Slyšel jsem! Zákon Berzeviezův . .. — To ještě není vše, ta předloha Berze- viczova. Madaři mají ještě mělejší plány ..

Zašli jsme do hospůdky, kterou zde má krajan moravský a přítel pokračoval: — Dokazoval jsem učiteli z naší státní školy, kterak víloukáním cizího jazyka znemož- něno dětem, aby si osvojily také nějaké prakti- cké vědomosti. Přicházeji ze školy kromě nadřených sloviček a veršičků, tak hloupé, jak tam šly. Učitel, rozený Slovák, což ani nepo- pírá, nechtěl to uznati. Dovozoval, že znalost maďarštiny je výhodná, potřebná, ba že je po- viností každého občana „uherského“, rozuměj maďarského státu, znáti řeč národa, který stát založil. „Jsem rozený Slovák — horlil — „ale jsem přesvědčen, že všichni musíme se na- učit maďarsky, že tu za padesát roků musí býti jednořečový maďarský stát . .. Taková je tendence všeho zřízení — Lehko se řekne, za padesát roků! — pe- vídám, ale jak to provésti? V naší obci řadu let je maďarská státní škola, a kolik lidí mluví ma- dansky? — „Chyba je v tom“ — on na to, „že zákon není dosti přísný. Musí se zaříditi v každé obci „óvod““ — to jest vaše mateřská školka — kam děti už od třetího roku budou posílány.

Opatrovnicemi v óvodě budou čisté Maďarky, neznající slova jiného, tam dítě od malička při- vykne maďarštině. Do školy pak musí docházeti každé ne šest roků jako dosud, ale devět, až do patnáctého. Od třetího až do patnáctého roku naučí se už dítě jazyku. — Dovolte, přiteli, není to hrozné ba- barstvo? — Také jsem namítl svému zpravodaji, po vídá P. Dodával jsem, že by to bylo nejen ne- lidské, ale i drahé. Poukazoval jsem na Poláky v Rusku, na jejichž germanisaci vydáno sta millionů a bez výsledku. Avšak učitel nedal se mýlit, tvrdil, že je to životní podmínkou uher- ského státu, na to, že třeba obětovat poslední groš -, Věc zdá se utopií, ale dějí se pokusy, aby nemožné stalo se skutkem. A protože odporu se strany lidu stále ubývá, může násilí na konec, jak už bývá, podržeti — právo. Skormoucen, vracel jsem se z uhecské ná vštěvy ...