4
article
Na to ujal se slova soudr. Stivín, redaktor
„Práva Lidu“, aby promluvil o právním postavení
služek. Ukázal nejprve, že otroctví služek není
nutné. Na Novém Želandě služky svou organisací,
svým spolkem dobyly si slušné mzdy a této úpravy
pracovní doby: Týdně se pracuje 68 hodin. Práce
začíná denně o půl 7. hodině a trvá ve čtvrteka
v neděli do 2. hod. odp., ve středu do 10. hodiny
večerní, v ostatní dny do půl 8. hod. večerní. Mezi
dnem jsou přestávky k odpočinku, které trvají do-
hromady 31/2 hod. Čhce-li panička, aby služka pra-
covala přes čas, musí připlácet za každou hodinu
1 K. Za takovou cenu si panička rozmyslí nechat
dlouho přes čas pracovat. Úprava tato je slušná,
pro naše poměry je to něco neslýchaného, ale uznat
se musí, že je-li služka člověk, má právo na lidskou
úpravu práce. (Potlesk.)
Řečník probírá pak služební řád, který
platí v Rakousku, ukazuje na jeho otrocká ustano-
vení. Tim řádem vlastně jest odstraňována osobní
svoboda služebných. Zaměstnavateli dává i právo
k bití. Tímto zákonem hlavně je zaviňováno otro-
cké postavení služek. A kdo ho dělal? Zemský
sněm český, v němž zasedá šlechta, biskupové, bo-
hatí měšťáci a bohatí sedláci, ale ani jeden zástupce
dělnictva. Řečník poukazuje na to, jak sociální demo-
kracie chce pomoci služebným divkám, jak každý
její krok ve prospěch služek je provázen odporem
a posměchem měšťáků a klerikálů. Na služky nedají
prý si páni sáhnout, ty musí zůstat v otroctví. Ale
doufáme, že otroctví to bude svrženo. (Dlouhotrva-
jící potlesk.)
Z řad služek přihlásila se ke slovu soudružka
Stivín
Tim
Nový Želanda
Rakousko
5
article
Lukášová. Když dáno jí bylo slovo, nastal rozruch
mezi shromážděnými. Služka měla mluvit. Je to
zvláštní věc, ale jistě potěšitelná. Budou-li služky
mít se víc k světu, jistě i mezi nimi bude více řeč-
nic. Soudr. Lukášová pravila v podstatě toto: „Jako
služka chci promluvit k vám, svým družkám, něko-
lik slov. Když vám zde soudružka Steinerová a sou-
druh Stivín stavěli před oči vaše poměry, tleskaly
jste na důkaz, že mluvili vám ze srdce. Měly jsme
schůze už dříve, a tam se také tleskalo na souhlas
s pronesenými slovy, ba po schůzi přihlásilo se dosti
služek do spolku. A kde jsou dnes? Nevytrvaly. To
chtěla jsem připomenout. Nedejte se jenom
uchvátit slovy na schůzi, ale vryjte si je
v pamět, přemýšlejte o nich, vykládejte
jiným. Vstupte do našeho spolku a vy-
trvejte v něm. Scházíme se první a třetí neděli
v měsíci „U Halánků“ na Betlemském náměstí,
kde jsou přednášky. Přijďte občas a přiveďte své
přítelkyně, abychom se vzájemně poznávaly, vzá-
jemně povzbuzovaly a pak pracovaly na zmohutnění
našich řad. Touto činností vzbudí se ve vás cit pro
právo a lidské důstojenství a náš boj půjde dobře
ku předu. Nedejte si namluvit, že nic ne-
svedeme. Svedeme, zvláště když děl-
nictvo ostatní je nám ku pomoci. Vše-
cky se sdružme, soudružky, a našemu
sdružení volám: „Na zdar!“ (Velký po-
tlesk, volání „Na zdar“.)
Lukášová
Steinerová
Stivín
Halánek
Betlemský náměstí
6
article
Prostá slova soudružky Lukášové, pronesená po
výborných referátech, měla zřejmě svůj účinek na
sebevědomí přítomných služek. Když pak ještě pří-
padný doslov promluvila soudružka Strnadová, byla
schůze skončena za povznesené nálady. Mnoho pří-
tomných dalo se zapsat do spolku žen a dívek a
všecky jistě odcházely v tom vědomí, že k nápravě
poměrů služek nutno pracovat i v zájmu vlastním
i v zájmu těch, které v budoucnosti budou služ-
kami.
Na venkově měli by si otcové a matky dobře
povšimnout, jaké jsou poměry služek, a měly by
i doma působit k uvědomění svých dcer, které jdou
do města. Je zahanbující, že do dnes takové nedů-
stojné mají postavení. Dělnictvo otázce služek vě-
nuje pozornost proto, jak bylo na schůzi řečeno,
že služky jsou dcery lidu a příští man-
želky dělnické. Jejich nedůstojné po-
stavení cítí ono jako svou vlastní
pohanu a svou vlastní porobu.
Lukášová
Strnadová
7
article
FEUILLETON
FEUILLETON
Při taneční zábavě ve Španělsku.
Skutečná událost.
Polsky napsal O R. Přeložil FR. J. HRUŠKA.
Z plesové síně nesly se zvuky skočného val-
číku, ve dveřích mihaly se páry, kolébané rytmem.
„Půjdeme tam?“ — otázal se Jindřich přítele
malíře Pavla, připravuje se k opuštění těsného bu-
doárku.
„Ach . . . ne . . . Zůstaň zde se mnou . ..
Jsem poprvé v tomto masopustě v plesu a podivný
jímá mne pocit . ..
„Jaký? Činiš mne zvědavým . .
„Valčík mne rozčiluje, připomíná mi přihodu
z loňské cesty po Španělsku.
„Byl's snad hrdinou nějaké romantické udá-
losti . . . A nechceš se přede mnou chlubiti?
„Není čím. Chceš-li však, tak poslouchej . ..
František
J Hruška
Jindřich
Pavel
Valčík
Španělsko
Polsko
8
article
Podmínky, za jakých obyčejně se podnikávají
ve Španělsku výlety po horách s najatým průvod-
čím jako druhem, zajisté znáš . ..
Největší jejich výhodou bývá to, že jsme utekli
všemu šosáctví a civilisačním obyčejům, chvilkový
návrat do původního lůna naší matky Přírody. Drá-
pali jsme se po týdny na horské štíty, spali oble-
čeni v ne právě vonících salaších, pili jsme vodu
nabranou dlaní z pramenů, byli sami mezi nebe-
tyčnými skalami a bezednými propastmi.
Po nějaké době však samota začala mne dě-
siti a divokost krajiny se mi protivovala. Zatoužil
jsem po lidech, po jakékoliv společnosti. Průvodce
nabídl mi, abychom šii do nejbližší vísky.
Po namáhavém pochodu zaklepali jsme večer
u jedné hospody „Casa san nimi“.
Byli jsme přivítáni pohostinně. Teresita — nád-
herná to španělská hospodská v červeném šátku
na hlavě, z pod něhož pohlížety čtveračivé oči
s řasnatou zástěrou na kyprých bocích v kroji
domácím, který dobře prozrazoval oválové tvary
jejího sličného těla. Vyčastováni horkou polévkou
a sladkým úsměvem, položili jsme se v nejlepší
náladě ku spaní.
Ráno probudila nás serenáda, uspořádaná dva-
nácti kočovnými hudebníky, kteří dověděli se o pří-
chodu „pana turisty“.
Den nám dobře uběhl prohlídkou originelních
zařizení a budov zvláštního slohu. Při obědě tázala
se nás Teresita:
„Půjdete, pánové, dnes do plesu?“
„Rozhodně, budeš-li i ty tam, seňorito.“
Španělsko