1
masthead
pod svůj prapor duchy a srdca myslícího lid-
stva ve svorném milosrdenství a solidaritě.
2
title
Jiří Bittner.
Bittner
3
title
Ben. Meth. Kulda.
ben
Kulda
4
article
Co jsme se natěšili, když divadelní bulle-
tiny oznamovaly, že se náš Jiří Bittner
zotavuje z trapné zákeřné choroby a že opět
vystoupí na Národním divadle! Každý z plna
srdce přál churavícímu umělci nejen brzkého
zotavení a úplného pozdravení, ale aby ještě po
dlouhá léta jako vynikající síla činoherní pů-
sobil na scéně našeho divadla .. . A zatím . ..
s časným jitrem jasného květnového dne přijde
jako ledová sprcha otřásající zvěsť: Jiří Bittner
mrtev! Ještě včera večer byl na procházce,
klidně hovořil se svojí sestrou a těšil sev
rozmluvě, že zase bude hrát... Cítil se zota-
ven a posílen, ulehl na lože — a více ne-
vstal... Okolo třetí hodiny ranní shasl jeho
život . ..
Jiří Bittner poslední dobou, vedle údělu
většiny duševně pracujících — nervosy — trpěl
kornatěním cév; neblahá choroba tato přispěla,
že odešel nám v poměrně předčasném věku
padesáti a sedmi let.
Bittner
národní divadlo
5
article
Bittnerův život měl několik prarůzných
fásí, jako život všech herců — a trocha dobro-
družství také v něm nescházela.
Jiří Bittner byl synkem chodské vesnice.
pocházel z tvrdého kmene starých Psohlavců.
Dost byl ten jeho selský původ na podiv, vzpo-
meneme-li, že jej herec nadobro překonal a že
z něho nezbylo jevišti ani tolik, mnoho-li se ho
prostonárodních a selských kusech na herci vyža-
duje. Náš umělec záhy opustil náves a pastviska
své rodné Milavce, otec jej zavedl do Prahy a dal
na novoměstskou reálku. Příští štace mladých le t
Bittnerových byla však až v Polsku, kamž
ohnivý mladíček upláchl, chtěje s mnohými ji-
nými nadšenci krvácet v polském povstání. Za-
krvácel si tam — ale nedokrvácel, a tak se zas?
ocitl doma a krátce potom u venkovské společ-
nosti, z jejíchž služeb jej vytrhla kazajka vojen-
ská. A jako do Polska utíkal s „Hamletem“v
kapse, tak ani kabát nováčkův a smrtelné zděšen
rodičův nebyly s to, aby mladého nadšence vylé-
čily z horečky plátěných prospektů. Po vojan-
čině neocitl se mladý muž nikde jinde, než
v Praze a po domluvě nebožtíka Jeřábka u „sta-
rého pána Kolára“, jenž odhadnuv mladíkův
fond, prohnal jej v krátce řadou velikých rolí.
Bittnerův
Bittner
Jeřábek
Kolár
Praha
Polsko
mladíkův fond
6
article
V roce sedmdesátémsedmém opustil Bittner se
svou nezapomenutelnou Maruškou na čas české
divadlo a prošel nejrenomovanější školou u Mei-
ningenských a pak scénou berlínského divadla
„Victoris“, načež vrátil se počátkem let osm-
desátých do elitní gardy vynikajících činoher-
ních pánů, z nichž mnozí vysloužili si již na
prknech Prozatímního nejednu kapitulaci.
Bittner vrátiv se z ciziny, uchvátil přimát
svého oboru a excelloval v něm, dokud choroba
jej nezahnala — jako typický representant urči-
tých roli. Jsou mnohé role v našem repertoiru,
jimž dodal Bittner poprvé herecké sankce a na
jichž bittnerovské předvedení tak jsme uvykli,
že bude se nám stýskati při interpretaci jiné,
snad stejně oprávněné a individuální.
Bittner
Maruška
Victoris
český divadlo
berlínský divadlo
7
article
Do shakespearovské a vůbec klassické pe-
riody divadla Prozatímního, jíž dodávala duše
veliká intelligence Josefa Jiřího Kollára a pak
v dobu konversační komedie francouzské na Ná-
rodním divadle spadají léta, kdy Bittnerově umění
rostla křídla. Kollárova doba hnala jej do studia
velikých vzorů literárních, jimž tehdy mladá
scéna česká v prvním rozmachu kypících sil
nadšeně holdovala a první léta Národního di-
vadla, zdědivšího zcelený ensemble z konce le
sedmdesátých, uvítala Bittnerův švih konver-
sační v jiskřivé, duchaplné komedii francouzské.
V cizině šťastně překonal skluzkost salonních
parket, vycvičil hereckou mluvu v břitké, útočící
výmluvnosti a ve třpytngch salonech francouz-
ských markýzů a plutokratů dovedl se na českém
jevišti oháněti s elegancí a hbitostí pravého svě-
táka. Jeho kavalíři a hrdinově byli vždy distin-
guovaní, nevráželi kordem do nábytku a neshr-
novali koberce v salonech; jinými slovy — byli
pravými kavalíry, gentlemany. Totéž platí i
o jeho intrikánech. Třeba padoušstvím přímo
syčeli, měli vždy svůj rys elegánce, svou tour-
nuru. Čím těžší byla role, tím lépe se našemu
mimavi zdařila
Josef
Jiří
Kollár
Bittnerův
Kollárův
národní di
8
article
Bittner dovede velmi diskretně znázorňovat
intence autorový. Dovede býti dle „své ma-
nýry“ pathetickým na kothurnu, dovede jemně
kroužit věty duchaplného dialogu a v moderní
hře ohleďávat tep srdce a cukán rozechvělých
nervů... Byl proto jedním z herců, k nimž
všechny proudy literárního tvoření vzhlíží s na-
dějí a důvěrou. Méně, než o komtkoliv jiném třeba
o Bittnerovi poznamenat, že parnatoval i na gene-
raci budoucí, snesa pro ni zásobu svých uměle-
ckých zkušeností, v literární, bravurně psané
perličce „Z mých pamětí“. S pérem v řuce
skizzoval tu memoiry zákulsní i scénickés
duchaplností výřečností, jež nezdá se jej opou-
štěti ani nad nepopsaným papírem. Těkavým
tónem, hned v mollových škálách, hned ve hra-
vém trilku sršícího vtipu napsal Jiři Bittner ob-
sáhlou knihu svých hereckých paměti, zúčastniv
se již před tím různým způsobem v literárních
službách divadelních. Tu, tam za mladších let
padla fraška pod pseudonymem, z polštiny ob-
jevily se přeložené veselohrý i větší román.
Drobné humoresky a črty spatřily tiskařský lis
bratří Šimáčků někdy v létech sedmdesátýcha
snad v rukopisech ještě se tají Bittnerem často
vzpomínané, rozpracované dílo o vývoji českého
divadelnictví.
Odešel nám tedy na dobro za Maruškou
bez rozloučení v lesku divadla, bez obvyklě
prosby herců pensistů — o vzpomínku . . . obe-
censtva. Nebylo jí třeba; nejkrásně jš
vzpomínka a paměť povždy česťn
a slavná budou provázeti jméno
našeho Jiřího Bittnera . ..
Bittner
Šimáček
Maruška
9
article
Beneš Methal Kulda. Jeden z nejzname-
nitějších kněží buditelů, duchovní-vlastenec nej-
ušlechtilejšího starého rázu, jehož srdce nále-
želo vlasti půl a církvi druhá, a především
vlasti srdce celé, který napřed narodil se Če-
chem a pak byl křtěn — nejstarší vyšehradský
kanovník, 83letý slepý kmet, dokonal dnes ráno
pozemskou pouť svoji. Narodil se 16. března
1820 v Ivančicích na Moravě. Normální učení
vykonal K. u slávného vlastence kněze P. To-
máše Procházky, kaplana ivančického. Na gym-
nasijní studia odebral se do Jihlavy. Gymnasi-
ální studia odbyl K. výborně, načež r. 1839
vstoupil na studia filosofiická v Brně (pod M.
Klácelem a Bedou Dudíkem). Tu konal také
studia theologická, za nichž zvláště naň působil
Fr. Sušil, zvláště v ohledu národním. Dne6.
srpna 1845 vysvěcen byl K. na kněze a jeho
první působiště bylo v Židlochovicích (1845 až
1848). Nabádal tamní lid ke čtení dobrých
spisů a tak pracoval i mimo kostel k mrav-
nímu povznesení lidu tamního. — V Židlo-
chovicích napsal první spis o sobě vydaný,
»Kořaleční more (1846). — V Lodenicích (1848
až 1850) přežil bouřlivý rok 1848 a rozhodně
vystupoval slovem i pérem proti volbám po-
slanců do Frankfurtu. Taktéž uveřejnil v Ohé-
ralově »Týdenníku« rázný článek: »Na doroz-
uměnou všem odrodilcům a protivníkům Slo-
vanstva na Moravě«, začež vyšetřován jako
»panslavisticky smýšlející kooperátor« bez
výsledku sice, nieméně přece přesazen do
odlehlého Hobzí. Odtud psal do »Mor. Novin«
a zúčastnil se založení »Dědictví sv. Cyrillaa
Mathoděje«. Zatím založil šlechetný kněz hr.
Beneš Methal Kulda
Procházka
M Klácel
Beda Dudík
Sušil
Mor
Cyrillaa
Ivančice
Morava
Jihlava
Brno
Francie
Židlochovice
Frankfurt
Mathoděj
10
article
Sylva-Taroucca v ochranovně brněnské místo
duchovního správce a praesentoval Kuldu. P-
sobení Kuldovo v Brně bylo pronikavé jakv
ústavě, v němž rovnoprávně zavedl také češtinu,
tak v životě veřejném. Ochuravěv z přepínání
sil odebral se do Rožnova, kdež sebral a tiském
vydal Moravské národní pohádky a pověstiz
okolí rožnovského (1854, druhé vydání ve 2 sv.
1874 a 1875). R. 1852 vydal I. sv. Krásných
večerů, taktéž I.—III. díl svých kázání. Re-
daktorem »Moravana« od r. 1851 byl Kulda až
do r. 1860. — Jako jednátel »Dědictví Cyrillo-
methodějského« byl střediskem veškerého vla-
steneckého duchovenstva moravského. Začátkem
r. 1859 povolán byl Kulda na faru chlumskou
v Čechách (1859—70), kde r. 1860 jmeno-
ván sekretářem vikariátu sedlčanského a t. r.
vikářem, okr. školdozorcem a r. 1864 konsist.
rádou. Rok na to zvolen byl poslancemdo
sněmu českého. Navrátiv se ze sněmování, za-
světil síly své písemnictví a počal r. 1864 vy-
dávati v Olomouci »Posvátnou kazatelnu« (až
do r. 1893), horlivě se zúčastnil při zřizování
čas. »Čecha«, do něhož hojně přispíval, napsal
Životopis Tom. Procházky (1863), spis Svatba
v národě česko-slovanském s 73 svatebními
písněmi a nápěvy národními (1866). — Roku
1870 přestěhovál se jako kanovník na Vyše-
hrad. Roku 1874 jmenován byl kn. arc. do-
zorcem škol národních v obvodu Nového města
s Vyšehradem; r. 1883 ordinariátním komisa-
řem českého gymnasia v Žitné ulici v Praze a
pozdějí na Smníchově.
Taroucca
Kuldův
Moravan
Kulda
Čecho
Tom
Procházka
Brno
Rožnov
Re
Čechy
Olomouc
Vyšehrad
Žitná ulice
Praha
11
article
Literární činnost Kuldova byla velice bo-
hatá, z největší části ovšem rázu theologického,
mnohdy římsko katolicky bojovněho, ale povždy
dýšícího láskou k lidu, z něhož vzešel a jemuž
náležel do konce svého požehnaného věku.
Čestná mu budiž památka — jměnu, kteréž mi-
valo druhdy tak vážený zvuk v národní společ-
nosti pražské a k němuž váže se mnoho opra-
vdových zásluh o národní život náš!
Kuldův
12
article
Defraudace ve svato-václavské
záložně.
Sporzáložny proti starostovi města
Žižková.
První žáloba na složení repartice pro svato-
váčlavskou záložnu dostala se dnes ku projednání před
soudem a týkala se starosty města Žižkova p. Edv. Žďár-
ského. V jedné z minulých schůzí členů vykradené
záložny bylo veřejně vytknuto, že člen záložny pan
Žďářský nejen že se vzpírá placení repartice, ale že
dokonce zaslal sanačnímu sdružení členů záložny
přípis, v němž prohlašuje, že nemá žádného jmění.
Toto tvřzení, na schůzi veřejně přonesené, doposud
nikde nebylo vyvráceno. Dlužno ale konstatovati, že
podobný list s vysvědčením chudoby v celé záložně
nikde není k nalezení. Historka poněkud zapletená
a snad řízením soudním bude rozmotána.
V zastoupení záložny svatováclavské, když seo
tom výbor usnesl, p. dr. Novotný podal žalobuu
žižkovského okresního soudu na starostu města Žiž-
kova p. Edv. Žďárského na zaplacení repartice v ob-
nosu 600 korun za dva členské podíly. V žalobě se
uvádí:
Bilanční rozvaha svatováclavské záložny v Praze,
zapsaného společenstva s ručením neobmezeným,
vykazuje dne 31. prosince 1902 ztrátu 8,066. 335 k
3 h. Důkaz o tom bílancí sv.václavské záložny, již
na požádání předložím. Dle čl. 10. stanov společen-
ské smlouvy spadá tato ztráta v první řadě na zá-
kladní jmění, ve druhé řadě na všechny podíly členů
rovnou měrou a ve třetí řadě na ostatní jmění všech
členů v poměru obnosů jich závodních podílů.
Žižková
Žďářský
doktor
Novotná
Žižkov
Žďár
Žiž
Praha
13
article
Důsledkem toho usnesla se řádná valná hromada
svatováclavs: 4 záložny, dne 25. února 1903 konaná,
aby k úhradě ztráty, v billanční rozvaze vykázané,
byly členské podíly odepsány, aby pak po tomto od-
pisu neuhražená ztráta dle čl. 10. odst. I. společ.
smlouvy podle poměrů závodních podílů na všechny
členy a sice po 300 K na každý podíl byla výborem
rozvržena, od nich takto rozvržené částky aby byly
požadovány, a kde by toho třeba bylo i soudně vy-
máhány. Důkaz o tom zápisem o valně hromadě.
Usnesení toto víže všechny členy záložny bez vý-
jimky.
Žalovaný p. Eduard Ždárský jest členem svato-
václavské záložny se závodními dvěma podíly a dle.
výše uvedeného usněsení jest povinen přispětik
uhražení schodku obnosem 600 K. Důkaz o tom vy-
hražuji si vésti příslušnými listinami záložny. Výbor
svatováclavské záložny vyzval p. Ed. Žďarského do-
poručeným dopisem k zaplacení této repartiční kvoty,
leč pan žalo aný povinnosti své doposud nedostál.
Poněvadž po dobrém zaplacení dosíci nelze, žaluje
svatováclavská záložna a navrhuje, aby po prove-
deném líčení bylo uznáno právem, že p. Ed. Žďárský
je povinen, aby zaplatil záložně jako její čien k
úhradě ztráty repartiční kvotu obnosem 600 K s 590
úroky od podání žalobý a útratami sporu a to do 14
dnů pod následky exekuce.
Ždárský
Ed
4 záložna
14
article
Ličení mělo se konati v síni soudního adjunkta
pana Krauta. Před zahájením líčení sdělil zá-
stupce žalovaného p. dr. Brabec, že starosta
složil včera v záložně »Důvěře« 600 korun s pod-
mínkou, že mu budou vráceny, bude-li otevřen kon-
kurs. Na to jednali oba zástupci o útratách sporu,
poněvadž p. dr. Novotný stál zasadně na stano-
visku, že se útraty musí zaplatiti, dr. Brabec na to
však nechtěl přistoupiti. Poněvadž se nemohli shod-
nouti, a dr. Novotný nechtěl bez vědomí výboru jed-
nati v této věci, odročeno ličení na tři neděle.
Následkem stálých útoků a podezřívání prohlásili
včera ve výborové schůzi zástupci záložny a důvěrníci
vkladatelů pp. dr. Scheiner a dr. Novotný, že se
vzdávají na příště veškeré intervence při sporech, které
zahájili vkladatelé proti záložně a že budou záložnu
zastupovati jen oproti jejím členům.
Dům čís. pop. 223—I. nyní su Drozda« zvany.
v němž se nalezala svatováclavská záložna, byl pro-
dán za 630.000 K.
Kraut
doktor
Brabec
Novotná
Scheiner
Drozda
15
article
Princezna Luisa.
Princezna Luisa.
Novorozená princezna přišla na svět beze všech
nepravidelností a za zvláštních okolností v pon-
dělí o 9. hodině večerní. Saský dvorní rada
Luisa