ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 18fa81b0-70ee-11dc-823b-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
Chunky — 15 celkem · entity: person 47, org 6, place 21, work 1
1 masthead
pod svůj prapor duchy a srdca myslícího lid- stva ve svorném milosrdenství a solidaritě.
2 title
Jiří Bittner.
Bittner
3 title
Ben. Meth. Kulda.
ben Kulda
4 article
Co jsme se natěšili, když divadelní bulle- tiny oznamovaly, že se náš Jiří Bittner zotavuje z trapné zákeřné choroby a že opět vystoupí na Národním divadle! Každý z plna srdce přál churavícímu umělci nejen brzkého zotavení a úplného pozdravení, ale aby ještě po dlouhá léta jako vynikající síla činoherní pů- sobil na scéně našeho divadla .. . A zatím . .. s časným jitrem jasného květnového dne přijde jako ledová sprcha otřásající zvěsť: Jiří Bittner mrtev! Ještě včera večer byl na procházce, klidně hovořil se svojí sestrou a těšil sev rozmluvě, že zase bude hrát... Cítil se zota- ven a posílen, ulehl na lože — a více ne- vstal... Okolo třetí hodiny ranní shasl jeho život . .. Jiří Bittner poslední dobou, vedle údělu většiny duševně pracujících — nervosy — trpěl kornatěním cév; neblahá choroba tato přispěla, že odešel nám v poměrně předčasném věku padesáti a sedmi let.
Bittner národní divadlo
5 article
Bittnerův život měl několik prarůzných fásí, jako život všech herců — a trocha dobro- družství také v něm nescházela. Jiří Bittner byl synkem chodské vesnice. pocházel z tvrdého kmene starých Psohlavců. Dost byl ten jeho selský původ na podiv, vzpo- meneme-li, že jej herec nadobro překonal a že z něho nezbylo jevišti ani tolik, mnoho-li se ho prostonárodních a selských kusech na herci vyža- duje. Náš umělec záhy opustil náves a pastviska své rodné Milavce, otec jej zavedl do Prahy a dal na novoměstskou reálku. Příští štace mladých le t Bittnerových byla však až v Polsku, kamž ohnivý mladíček upláchl, chtěje s mnohými ji- nými nadšenci krvácet v polském povstání. Za- krvácel si tam — ale nedokrvácel, a tak se zas? ocitl doma a krátce potom u venkovské společ- nosti, z jejíchž služeb jej vytrhla kazajka vojen- ská. A jako do Polska utíkal s „Hamletem“v kapse, tak ani kabát nováčkův a smrtelné zděšen rodičův nebyly s to, aby mladého nadšence vylé- čily z horečky plátěných prospektů. Po vojan- čině neocitl se mladý muž nikde jinde, než v Praze a po domluvě nebožtíka Jeřábka u „sta- rého pána Kolára“, jenž odhadnuv mladíkův fond, prohnal jej v krátce řadou velikých rolí.
Bittnerův Bittner Jeřábek Kolár Praha Polsko mladíkův fond
6 article
V roce sedmdesátémsedmém opustil Bittner se svou nezapomenutelnou Maruškou na čas české divadlo a prošel nejrenomovanější školou u Mei- ningenských a pak scénou berlínského divadla „Victoris“, načež vrátil se počátkem let osm- desátých do elitní gardy vynikajících činoher- ních pánů, z nichž mnozí vysloužili si již na prknech Prozatímního nejednu kapitulaci. Bittner vrátiv se z ciziny, uchvátil přimát svého oboru a excelloval v něm, dokud choroba jej nezahnala — jako typický representant urči- tých roli. Jsou mnohé role v našem repertoiru, jimž dodal Bittner poprvé herecké sankce a na jichž bittnerovské předvedení tak jsme uvykli, že bude se nám stýskati při interpretaci jiné, snad stejně oprávněné a individuální.
Bittner Maruška Victoris český divadlo berlínský divadlo
7 article
Do shakespearovské a vůbec klassické pe- riody divadla Prozatímního, jíž dodávala duše veliká intelligence Josefa Jiřího Kollára a pak v dobu konversační komedie francouzské na Ná- rodním divadle spadají léta, kdy Bittnerově umění rostla křídla. Kollárova doba hnala jej do studia velikých vzorů literárních, jimž tehdy mladá scéna česká v prvním rozmachu kypících sil nadšeně holdovala a první léta Národního di- vadla, zdědivšího zcelený ensemble z konce le sedmdesátých, uvítala Bittnerův švih konver- sační v jiskřivé, duchaplné komedii francouzské. V cizině šťastně překonal skluzkost salonních parket, vycvičil hereckou mluvu v břitké, útočící výmluvnosti a ve třpytngch salonech francouz- ských markýzů a plutokratů dovedl se na českém jevišti oháněti s elegancí a hbitostí pravého svě- táka. Jeho kavalíři a hrdinově byli vždy distin- guovaní, nevráželi kordem do nábytku a neshr- novali koberce v salonech; jinými slovy — byli pravými kavalíry, gentlemany. Totéž platí i o jeho intrikánech. Třeba padoušstvím přímo syčeli, měli vždy svůj rys elegánce, svou tour- nuru. Čím těžší byla role, tím lépe se našemu mimavi zdařila
Josef Jiří Kollár Bittnerův Kollárův národní di
8 article
Bittner dovede velmi diskretně znázorňovat intence autorový. Dovede býti dle „své ma- nýry“ pathetickým na kothurnu, dovede jemně kroužit věty duchaplného dialogu a v moderní hře ohleďávat tep srdce a cukán rozechvělých nervů... Byl proto jedním z herců, k nimž všechny proudy literárního tvoření vzhlíží s na- dějí a důvěrou. Méně, než o komtkoliv jiném třeba o Bittnerovi poznamenat, že parnatoval i na gene- raci budoucí, snesa pro ni zásobu svých uměle- ckých zkušeností, v literární, bravurně psané perličce „Z mých pamětí“. S pérem v řuce skizzoval tu memoiry zákulsní i scénickés duchaplností výřečností, jež nezdá se jej opou- štěti ani nad nepopsaným papírem. Těkavým tónem, hned v mollových škálách, hned ve hra- vém trilku sršícího vtipu napsal Jiři Bittner ob- sáhlou knihu svých hereckých paměti, zúčastniv se již před tím různým způsobem v literárních službách divadelních. Tu, tam za mladších let padla fraška pod pseudonymem, z polštiny ob- jevily se přeložené veselohrý i větší román. Drobné humoresky a črty spatřily tiskařský lis bratří Šimáčků někdy v létech sedmdesátýcha snad v rukopisech ještě se tají Bittnerem často vzpomínané, rozpracované dílo o vývoji českého divadelnictví. Odešel nám tedy na dobro za Maruškou bez rozloučení v lesku divadla, bez obvyklě prosby herců pensistů — o vzpomínku . . . obe- censtva. Nebylo jí třeba; nejkrásně jš vzpomínka a paměť povždy česťn a slavná budou provázeti jméno našeho Jiřího Bittnera . ..
Bittner Šimáček Maruška
9 article
Beneš Methal Kulda. Jeden z nejzname- nitějších kněží buditelů, duchovní-vlastenec nej- ušlechtilejšího starého rázu, jehož srdce nále- želo vlasti půl a církvi druhá, a především vlasti srdce celé, který napřed narodil se Če- chem a pak byl křtěn — nejstarší vyšehradský kanovník, 83letý slepý kmet, dokonal dnes ráno pozemskou pouť svoji. Narodil se 16. března 1820 v Ivančicích na Moravě. Normální učení vykonal K. u slávného vlastence kněze P. To- máše Procházky, kaplana ivančického. Na gym- nasijní studia odebral se do Jihlavy. Gymnasi- ální studia odbyl K. výborně, načež r. 1839 vstoupil na studia filosofiická v Brně (pod M. Klácelem a Bedou Dudíkem). Tu konal také studia theologická, za nichž zvláště naň působil Fr. Sušil, zvláště v ohledu národním. Dne6. srpna 1845 vysvěcen byl K. na kněze a jeho první působiště bylo v Židlochovicích (1845 až 1848). Nabádal tamní lid ke čtení dobrých spisů a tak pracoval i mimo kostel k mrav- nímu povznesení lidu tamního. — V Židlo- chovicích napsal první spis o sobě vydaný, »Kořaleční more (1846). — V Lodenicích (1848 až 1850) přežil bouřlivý rok 1848 a rozhodně vystupoval slovem i pérem proti volbám po- slanců do Frankfurtu. Taktéž uveřejnil v Ohé- ralově »Týdenníku« rázný článek: »Na doroz- uměnou všem odrodilcům a protivníkům Slo- vanstva na Moravě«, začež vyšetřován jako »panslavisticky smýšlející kooperátor« bez výsledku sice, nieméně přece přesazen do odlehlého Hobzí. Odtud psal do »Mor. Novin« a zúčastnil se založení »Dědictví sv. Cyrillaa Mathoděje«. Zatím založil šlechetný kněz hr.
Beneš Methal Kulda Procházka M Klácel Beda Dudík Sušil Mor Cyrillaa Ivančice Morava Jihlava Brno Francie Židlochovice Frankfurt Mathoděj
10 article
Sylva-Taroucca v ochranovně brněnské místo duchovního správce a praesentoval Kuldu. P- sobení Kuldovo v Brně bylo pronikavé jakv ústavě, v němž rovnoprávně zavedl také češtinu, tak v životě veřejném. Ochuravěv z přepínání sil odebral se do Rožnova, kdež sebral a tiském vydal Moravské národní pohádky a pověstiz okolí rožnovského (1854, druhé vydání ve 2 sv. 1874 a 1875). R. 1852 vydal I. sv. Krásných večerů, taktéž I.—III. díl svých kázání. Re- daktorem »Moravana« od r. 1851 byl Kulda až do r. 1860. — Jako jednátel »Dědictví Cyrillo- methodějského« byl střediskem veškerého vla- steneckého duchovenstva moravského. Začátkem r. 1859 povolán byl Kulda na faru chlumskou v Čechách (1859—70), kde r. 1860 jmeno- ván sekretářem vikariátu sedlčanského a t. r. vikářem, okr. školdozorcem a r. 1864 konsist. rádou. Rok na to zvolen byl poslancemdo sněmu českého. Navrátiv se ze sněmování, za- světil síly své písemnictví a počal r. 1864 vy- dávati v Olomouci »Posvátnou kazatelnu« (až do r. 1893), horlivě se zúčastnil při zřizování čas. »Čecha«, do něhož hojně přispíval, napsal Životopis Tom. Procházky (1863), spis Svatba v národě česko-slovanském s 73 svatebními písněmi a nápěvy národními (1866). — Roku 1870 přestěhovál se jako kanovník na Vyše- hrad. Roku 1874 jmenován byl kn. arc. do- zorcem škol národních v obvodu Nového města s Vyšehradem; r. 1883 ordinariátním komisa- řem českého gymnasia v Žitné ulici v Praze a pozdějí na Smníchově.
Taroucca Kuldův Moravan Kulda Čecho Tom Procházka Brno Rožnov Re Čechy Olomouc Vyšehrad Žitná ulice Praha
11 article
Literární činnost Kuldova byla velice bo- hatá, z největší části ovšem rázu theologického, mnohdy římsko katolicky bojovněho, ale povždy dýšícího láskou k lidu, z něhož vzešel a jemuž náležel do konce svého požehnaného věku. Čestná mu budiž památka — jměnu, kteréž mi- valo druhdy tak vážený zvuk v národní společ- nosti pražské a k němuž váže se mnoho opra- vdových zásluh o národní život náš!
Kuldův
12 article
Defraudace ve svato-václavské záložně. Sporzáložny proti starostovi města Žižková. První žáloba na složení repartice pro svato- váčlavskou záložnu dostala se dnes ku projednání před soudem a týkala se starosty města Žižkova p. Edv. Žďár- ského. V jedné z minulých schůzí členů vykradené záložny bylo veřejně vytknuto, že člen záložny pan Žďářský nejen že se vzpírá placení repartice, ale že dokonce zaslal sanačnímu sdružení členů záložny přípis, v němž prohlašuje, že nemá žádného jmění. Toto tvřzení, na schůzi veřejně přonesené, doposud nikde nebylo vyvráceno. Dlužno ale konstatovati, že podobný list s vysvědčením chudoby v celé záložně nikde není k nalezení. Historka poněkud zapletená a snad řízením soudním bude rozmotána. V zastoupení záložny svatováclavské, když seo tom výbor usnesl, p. dr. Novotný podal žalobuu žižkovského okresního soudu na starostu města Žiž- kova p. Edv. Žďárského na zaplacení repartice v ob- nosu 600 korun za dva členské podíly. V žalobě se uvádí: Bilanční rozvaha svatováclavské záložny v Praze, zapsaného společenstva s ručením neobmezeným, vykazuje dne 31. prosince 1902 ztrátu 8,066. 335 k 3 h. Důkaz o tom bílancí sv.václavské záložny, již na požádání předložím. Dle čl. 10. stanov společen- ské smlouvy spadá tato ztráta v první řadě na zá- kladní jmění, ve druhé řadě na všechny podíly členů rovnou měrou a ve třetí řadě na ostatní jmění všech členů v poměru obnosů jich závodních podílů.
Žižková Žďářský doktor Novotná Žižkov Žďár Žiž Praha
13 article
Důsledkem toho usnesla se řádná valná hromada svatováclavs: 4 záložny, dne 25. února 1903 konaná, aby k úhradě ztráty, v billanční rozvaze vykázané, byly členské podíly odepsány, aby pak po tomto od- pisu neuhražená ztráta dle čl. 10. odst. I. společ. smlouvy podle poměrů závodních podílů na všechny členy a sice po 300 K na každý podíl byla výborem rozvržena, od nich takto rozvržené částky aby byly požadovány, a kde by toho třeba bylo i soudně vy- máhány. Důkaz o tom zápisem o valně hromadě. Usnesení toto víže všechny členy záložny bez vý- jimky. Žalovaný p. Eduard Ždárský jest členem svato- václavské záložny se závodními dvěma podíly a dle. výše uvedeného usněsení jest povinen přispětik uhražení schodku obnosem 600 K. Důkaz o tom vy- hražuji si vésti příslušnými listinami záložny. Výbor svatováclavské záložny vyzval p. Ed. Žďarského do- poručeným dopisem k zaplacení této repartiční kvoty, leč pan žalo aný povinnosti své doposud nedostál. Poněvadž po dobrém zaplacení dosíci nelze, žaluje svatováclavská záložna a navrhuje, aby po prove- deném líčení bylo uznáno právem, že p. Ed. Žďárský je povinen, aby zaplatil záložně jako její čien k úhradě ztráty repartiční kvotu obnosem 600 K s 590 úroky od podání žalobý a útratami sporu a to do 14 dnů pod následky exekuce.
Ždárský Ed 4 záložna
14 article
Ličení mělo se konati v síni soudního adjunkta pana Krauta. Před zahájením líčení sdělil zá- stupce žalovaného p. dr. Brabec, že starosta složil včera v záložně »Důvěře« 600 korun s pod- mínkou, že mu budou vráceny, bude-li otevřen kon- kurs. Na to jednali oba zástupci o útratách sporu, poněvadž p. dr. Novotný stál zasadně na stano- visku, že se útraty musí zaplatiti, dr. Brabec na to však nechtěl přistoupiti. Poněvadž se nemohli shod- nouti, a dr. Novotný nechtěl bez vědomí výboru jed- nati v této věci, odročeno ličení na tři neděle. Následkem stálých útoků a podezřívání prohlásili včera ve výborové schůzi zástupci záložny a důvěrníci vkladatelů pp. dr. Scheiner a dr. Novotný, že se vzdávají na příště veškeré intervence při sporech, které zahájili vkladatelé proti záložně a že budou záložnu zastupovati jen oproti jejím členům. Dům čís. pop. 223—I. nyní su Drozda« zvany. v němž se nalezala svatováclavská záložna, byl pro- dán za 630.000 K.
Kraut doktor Brabec Novotná Scheiner Drozda
15 article Princezna Luisa.
Princezna Luisa. Novorozená princezna přišla na svět beze všech nepravidelností a za zvláštních okolností v pon- dělí o 9. hodině večerní. Saský dvorní rada
Luisa