Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXVI.

2

lne

3

V Praze, ve čtvrtek 28. února 1907.

Praha

4

Číslo 59.

5 article

Ea rnnní n odpöl. list pfadplácí se v Prase v administraci trt lets . . . 8 K —h s dvojí donáškou n. . . 7keoh ve álialkách: a K So na ně šís . Poštou: a ne n.. . : ke s drojí zisilko- n.:. ei

6 article Čeho je schopna německá zloba proti nám!

Čeho je schopna německá zloba proti nám! Německý ministr krajan p. Prade ne- odříkal se, na kolik víme, dosud nikde svého dávného notorického orgánu libereckého »Deutsche Volkszeitung« a proto má zajisté každý právo usuzovati, že nen mezi Jeho Excelencí a »Volkszeitungeme rozporu ani rozdílu ve smýšlení a snahách vzhledem ku nejpalčivější otázce naší sou dobé, k otázce české. Pak ale zasluhuje rozhodně úvodní článek tohoto orgánu Pra- dova ze dne 24. t. m., aby si ho nejen po všimla, nýbrž dobře zapamafovala všechna naše veřejnost jako důle'žitého doku- mentu v naší dějinné přil Nečetli jsme už dávno v německém krajinském tisku (a to je co říci) tomu rovně zloby, zášti, lži a křivdy proti nám, tomu podobného balamucení a podlého štvaní německého lidu proti blahu a prospěchu vlasti naší! Slyšme jen hned úvod l »Veškerá slovanská politika v Rakousku« — počíná »Volkszeitung« jest navzdor všem loyálním ujišťováním úkladná a proto mocnářistvu i dynastii samé nebezpečná Snaha její nejde k tomu, aby zachovala Rakousko jako mocný stát. jako velmoc s německým útkem, nýbrž aby na útraty této říše připravovala uskutečnění svých vlastních panslavistických přání.« — Nicméně prý nám Slovanům všechno to projde bez závady ... »Neboť veškeří činitelové státní« — práší »Volkszeitung« bez zajíknutí se dále — »aspoň pokud se týče Čech, Mo- ravy a Slezska, postavili se do služeb češství. Čechy jsou dnes zemí, kde veškerá moc centrální vlády pře- stává, jakmile zde Němci požadují kdy svého národního a přirozeného práva,

Slovan Němec Rakousko Čechy Slezsko Deutsche Volkszeitung

7 article

V Praze panují neobmezeně Lob- kovicové a Schönbornové a jejich mladočeští i agrární přátelé. Česká feudální šlechta, posílena německými přeběhlíkya opírající se o české měšťanstvo a rolnictvo, tvoří vládu v zemi proti Něm- cům, kteří jsou této spolčené družině bez- mocně vydáni v šanc. Čechy a ze- jmena německé Čechy považovány jsou těmito česko feudálními velmoži za doménu, kteraz má české nároky a potřeb hraditl« ase »Veškeré úřady ať státní nebo zemské« soptí prolhané hrdlo Pradova orgánu dále »jsou přímo vyhraženy Čechům ke vstupul- »Oprávněný a přirozený požadavek Něm cův po německém stavu úřadnickém v ně meckém území nedochází žadného ohledu. Od let zamezován Němcům systematicky přístup do nejvyšších úřadův zemských, byli-li v ně dosazeni, pak tam bývali tak dlouho týráni, až hledali v jiných ko- runních zemích zaopatření svého. Vrchní zemský soud, zemské finanční ředitelství. poštovní ředitelství, ředitelstva státních drah přímo zamezovaly po léta každému něme- ckému uchazeči přístup, přijímajíce za to uchazeče české v míře, přesahující daleko skutečnou potřebu, až utvořena hotová zá- loha českého úřadnictva. Tím dosaženo, po čem velmožově čeští práhli: že je totiž dnes

Schönborn Čecho Němec Praha Německo Čechy

8 article

všude nedostatek německého úřadnického dorostu. Skutku toho nelze dnes pohříchu popříti. Potřeba německých úřadníků jest patrna, to se v ústředních ví den ských úřadech žalostně přiznává avšak vrchní úřadové v Praze opráv něnost německého požadavku po německých úřadnících popírají, poněvadž prý jest tu s dostatek českých úřadníkův. Německé obyvatelstvo má i na dále snášet, aby mu poroučeli čeští úřadníci. kteří namnoze ani německy mluvit neumějí o jichž nestrannosti možno dle četných při kladů pochybovat. Německým absolventům vysokých škol, kteří chtějí jako právníci, technikové atd. vstoupiti do státních neb zemských služeb, kladou se obtízže požadav kem znalosti češtiny; a kde není této pře- kážky, tam se opět vyskytne český uchazeč, který prý je lépe kvalifikován. Že česke střední a vysoké školy necho- vají na zřeteli popředně vědecké vzdě- láni, nýbrž především hledí jen vyráběti spousty studovaných, a že za tím účelem potřebná míra vědomostí na těchto ústavech

Praha

9 article

snížena jest na nepatrný stu- peň, to ví celý svět. Však to jest velmo- žům v Praze věcí vedlejší. Při nich rozho- duje právě výhradně jen mo me n národní: tak to bývalo druhdy a tak to zůstalo namnoze podnes. Proti tom uto systému zvedá se čím dále tím více nevole obyvatelstva německých Čech. Poci- ťuje se to jako schválné dráždění že k vůli přistěhovalým českým menšinám které vůbec teprv v německých Čechách nalezly obživy — naše veřejné úřady se utrakvisují. Pobuřuje to německý lid, že čeští úřadníci místo aby dbali nestrannost a chovali se zdrželivě, stávají se agitátory pro české menšiny. Toto počínání jejich se netoliko mlčky trpí, ale jest proti všem ně meckým stížnostem ještě se strany vrchních úřadů pražských podporováno. — Z Prahy — toto poznání proniká v ně- meckých Čechách vždy šíř a hloub — z Prahy nelze se nadíti nápravy těchto ne- snesitelných poměrů a centrální vláda víden- ská jeví se proti pražským úřadům málo mocnou.« —

Pok Praha Čechy

10 article

»Dále už to nejde!«, pomyslí si asi každý čtenář, dále už nelze vyvaliti hory křivdy na hory lží! A přece Pradův orgán dovede po stoupiti ve své zlobě ještě dale. Ano, celé toto kupení — Ossy na Pelion prováděl jen prote, aby mohl »tolikými příkořími a proti- venstvími« rozdrážděný německý lid poštvati ke konečnému generálnímu útoku na — jednotu země české. Vše to muse »Volkszeitung« prvé nalhat, všemi těmi šal bami a nepravdami musel prvé pobouřit duš německého lidu, aby jej dostal k Herostrat skému činu, k němuž takto jej svádí a p nouká: »Němcům může toliko jediné pomoci a dministrativní rozdělení Čech Veškeří činitelé, poslanci, města, obce, auto nomní sbory nechť se uchopí práce, aby tento cíl byl dosažen. Ak tomu na- dešla nyní příznivá chvíle Finanční stav Čech jest c možná nejhorší. Feudálně česká vláda, jež své doby převzala finance Čech z rukou Němců v poměrech spořádaných, přivedla dnes zemi na pokra finanční propasti. Od roku k roku vzrůstal schodek a veškeré nové zdroje příjmů, které se daly ještě objevit, nestačily. aby zjednaly pořádek ve finančním hospo dářství země. Nyní volají čeští držitelé moci po záchraně; stát má přispěti; N.ěme mají pomoci. Nuž, pravda, Němcům také na tom sejde, aby země nemusila rok za rokem pracovati se schodkem; avšak rov něž jest s pravdou, že Němci v Čech ácl platí daleko největší část ve- škerých daní. S jejich peněz tedy protivník tak mizerně ho spodařil a proto jest dobrým právem Němcův požadovat, aby tomuto hospo- dářství byla učiněna přítrž Vláda, finanční ministr Korytowski projevuje ochotu, že za jistých podmínek hodlá rozrušeným financím Čech pomoci.

Pradův Němec Němcův Čechy Ak

11 article

Při tom však budou Němci požádáni o politickou i finanční pomoc. Otázka ta jejíž rozřešení jest neodkladné, ač nemají-li nadejíti těžké poruchy, které by zejména Čechů velmi nemile se dotkly — nemůže však býti rozřešena bez Němcův, nad tož proti Němcům. Pánové se na ně obrátí i budou se domáhati jich pomoci, nuž a tu musí Němci odpovědět: Žádné zhojení zemských financí bez a dministrativního rozdělen Čech! Především jsou to němečtí po- slanci na sněmu českém, kteř k této otázce musí konečně zaujati postavení závazné. Nesmějí se rozejíti z tohoto sněmu, aniž by se v otázce rozdělení Čech sjednotili na pevné úmluvě. Namluveno bylo theoreticky o věci již dosti: nyní nadešel okamžik ne ocenitelný, jenž se snad tak hned nenavráti kdy lze otázku tu prakticky rozhod nout. »Propasou-li ho němečtí poslanci, pal na se těžkou uvalí vinu. Necliť dají příkla a lid v provincii brzy je bude nasledovat a zvolá: Zádná německá pomoc ke uzdravení zemských fina ne Čech bez administrativního roz dvojení země českél- Tak doslovně Pradův orgán, liberecká »Deutsche Volkszeitung«, dne 24 února 1907. Zůstavujeme klidně německý ten hlas soudu všech spravedlivých, vlastenecky smýšlejícíeh obyvatel vlasti naší, aby viděli na příkladě tom drastickém, jakými nicotným šalbami a lžemi, jakými křivdam ošemetnými operují nepřátelé naši, aby došli svého nekalého cíle: aby nám roztrhl ve dví naši jedinou drahou vlast. Což nen tu nikoho, kdo by pochopil, že životní zájen mocnářství toho vymáhá, aby tomuto proti vlasteneckému řádění a štvaní byla učiněna konečně již rázná přítrž?

Němec Čecho Němcův Pánová Čo Pradův Čechy Deutsche Volkszeitung

12 article Politické zprávy domácí.

Politické zprávy domácí. V Praze, 27. února. (Nové zákony. Kromě zákona, jímž se povoluje raziti nové ni klové mince v úhrnné cerě 20 milionů koru z nichž na Rakousko připadá 16 milionů, úřadn noviny vyhlašují další zákon ze dne 24. února jímž se upravuje pravomoc t. zv. malých se nátů u vrchních zemských soudů a u nejvyš šího a kassačního soudu. Tento zákon nabude platnosti 1. března t. r. V Praze, 27. února. (Nový okresn soud.) Nařízením ministerstva spravedinost tvoři se v obvodě krajského soudu skřemelickéh v Dolních Rakousích nový okresní soud v

Praha Rakousko Dolní Rakousy

13 title

Cmuntě, k němuž budou patřiti také všechny

14 article

české obce starého Vitorazska, zejména Běle nec (Wielands), Rapšachy, Švarebach, Německé a Tannenbruck. V Praze, 27. února. (Z volebního ru chu.) Němečtí agrárníci v Čechách do hodli se již o 16 kandidátů prc německé ven kovské volební okresy. Vůdce jich, Františel Peschka, kandiduje opět na Lanškrounsku Ansorge v Broumovsku, dr. G. Sehrei- ner v Mimoňsku, Kutscher na Litoměřicku velkostatkář dr. Damm na Žatecku, Zule- ger na Kadaňsku, hr. Ferd. Buquoy na Já- chymovsku, Soukup ve skupině N. Bystřice. J. Hradec Nové Hrady. Pro čtyři skupiny nejsou kandidáti ještě stanoveni. Skupina Schönerercva se stál sevrká. Při zahájen, starého parlamentu Vše- němců bylo 21 a skupina vzrostla na 22, když se k ní připojil bývalý německý lidovec Malik.

Běle Wielands Peschek Ansorge doktor G Sehrei Damm Zula Buquoy Soukup Malik starý Vitorazsko Rapšach Švarebach Praha Čechy Broumovsko Mimoňsko Litoměřicko Žatecko Kadaňsko Hradec Nová Hrad N . Bystřice

15 article

Po roztržee s K. H. Wolfem zbylo Schönererov věrných 16. Z těchto celá řada nehodlá se vůbe již o mandát ucházeti; někteří, jako Schalk Malik a Haních chtějí kandidovati jako samo statní. Schönererovi věrni zůstali jen Hauck, Ire Jäger a Stein, kteří se nyní ohlížejí po man dátech, ale mají podobně jako jich vůdce Schö nerer, málo naděje na úspěch. V Praze, 25. února. (Otázka hlahol ské bohoslužby.) Loni na jaře byli do Říma povoláni všichni biskupově z Přimoří, aby tam spolu s kongregací obřadů vyřídili konečně olázku hlaholské bohoslužby. Hned když se b skupové rozjeli z Říma, proslýchale se, že byly marny všechny jich přímluvy, aby se slovanský obřad povolil ve všech přímořských diecesích kde si ho osadníci přejí; kongregace obrado trvá prý na rozhodnutí papežské stolice ze dn 5. srpna 1898, že slovanská bohoslužba se při- pouští pouze v těch chrámech, v nichž konán nepřetržitě za posledních 30 let. Počátkem ledna t. r. arcibiskupové gorický, záhřebskýa záderský obdrželi konečné rozhodnutí o výsled- cích loňských porad a rozhodnutí toto potvrdil pověsti, šířené hned po konferenefch. Papež

Wolf Schönererov Malik Hane Hauck Jäger Stein Praha Řím

16 article

Pius X. trvá neústupně na starém rozhodnutí omezuje užívání hlaholské bohoslužby pouze n určité chrámy, při čemž i v těchto chrámech dovoluje konati obřady latinské v různých při padech. Kongregaci obfadů jde nyní o to, aby se biskupové zavázali, že budou ve svých die cesích přísně prováděti rozhodnutí kurie. Za tím účelem vídeňský nuncius svolal do Zádru vše chny dalmatské biskupy na poradu, aby od nie obdržel závazný slib. Jest pozoruhodno, že po rad se neúčastní záderský arcibiskup dr. D vo nik, známý obhájce slovanské behoslužby; z stupuje ho biskup šibenický. A neméně pozor hedno jest, že právě tyto dni arcibiskup Dvornik jenž je prý churav, dostal pomocníka v kanovní ku Borzattiovi, známém odpůrci hlaholsk bohoslužby, který za tím účelem jmenován bi skupem in partibus.

Pius doktor Dvornik

17 article

Výsledek záderské biskupské konference očekává se s napjetím po celém chorvatském Přímoří. Splitská městská rada obrátila se na konferenci se žádostí, aby zamítla rozhodnut kengregace obřadů a žádala na římské kuri opětně, aby slovanská liturgie byla uznána za právo celého chorvatského národa a nikoli jen jednotlivých chrámů; aby kněží mohli slovan sky sloužiti bez jakéhokoli omezení a aby se podržel i nadále starý chorvatský rituál a epi stolar. Podobné usnesení čeká se i z jinýc měst dalmatských a možnc očekávati, že hnut ve prospěch staroslovanské behoslužby nabud. mezi Chorvaty opět takových rozměrů, jako před pěti lety. V drobném prodejii ranní číslo o sobě . . . za Sh odpoledni . . . . za 2k Ve flialkáck na venkově ranní číslo. . . . . . . . odpolodní . . . . . . . . 4h Inseráty plati se hotově napřed Předplacení a inserty přljtmá sdmini- strace v Marianské ulici č. z. Tam nacházejí se též rediake tiskárna a expedice „Národních Listá“ Rukoplsy so nevranejí

Chorvat národní Listat

18 title

Politické zprávy zahraničné.

19 article

V Praze, 27. února.

Praha

20 article

O nové Hosudarstvenné dumě. Proslýchá se, že car projeví Hosudarstvenné dumě dobrou vůli udělením částečné a m- nestie, již bude zastaveno soudní vyšetřování proti osobám, které jsou vyšetřovány pro pouhé podezření z politického provinění V kyjevské a minské gubernii utrpěli úplnou porážku spojen Poláci a Židé. Obojí vitězství je známkou rychle mohutníeího politického uvědomění ru- ského lidu. Na Minště Poláci s jistotou očekávali své vítězství a odmitli nabídku ruskou na kom- promis. Pravoslavných Rusů bydlí sice v gu- bernii 70%. ale Poláci a Židé počítali a jejich nehybnosti a povolností Moskevští sociální demokraté vyslovují moskevským kadetům opovržení za to, že nevešli s nimi v krompromis a nepovolil jim dva poslance, jež pro sebe žádali. Prohla- šují, že své naděje skládají pouze na ruskou sociálně-demokralickou stranu v dumě Protižidovské hnutí v Kyšiněvě. V Kyšinévé konal se ohromný tábor kře- sťanského lidu. Redaktor Kruševan byl poctě podáním chleba-soli a věnováním zlatého křížku ns řetízku. Na to všechen lid jako jeden muž zapřísahal Kruševana, aby zbavíl pravoslavný ruský národ židovského jha, a všichní přísabali, že, bude-li třeba, rádi nasadí své hlavy za vl- tězství ruské věci. Redaktor Kruševan je zvolen za poslanc Hosudarstvenné dumy. Protože se jeho vohičové bojí o jeho život, organisují mu ochranu, jet jej doprovodí do Petrohradu.

Polák Rus Prohl Kruševan Petrohrad

21 article

dozon Lod. Napjetí mezi továrníky a dělníky v Lod- neochabuje. Něsolik velkých továrníků Němeů utvořilo protisocialistickou orgsnisaci s kapitálem 90 mill, rublů a odjelo do své vlasti, do Ber- lina. Ve svých loďských továrnách pracovati ne- hodlají, dokud vyhladověli délníci nepřijmou jejich podmínek. Dělníci se sešli a usnesli vy slati za nimi do Berlína deputaci, která by vy- jednávala o mir. V Lodi jen v menších továrnách se pracuje za poměrů nezměněných. Do pisárny přádelny firmy Hirschberg a Wilezyúski přišli tři mladí muží a představivše se jako »anarchisté-kommu- nisté« žádali účstního, aby jim odevzdal hoto- vost. Účetní tak učinil, ale hotovost obnášela pouze 9 rublů. Návštěvníci by se byli spokojili i stou maličkosti, když vstoupil do pisárny syn spolumajitele firmy Emil Hirschberg, přinášeje v sumce střibro na výplatu dělníků. Lupiči vrhli se naň a začali střílet. Hirschberg se revolverem bránil, ale lupičům se podařilo vyrvati mu pe- níze, když ho čtyřmi kulemi těžko ranili. Na to šli o dům dál, do továrny Bingerovy, kde uloupili 300 rublu. Nová cesta anglického krále do Paříže. Před nedávnem byl Edusrd VII. v Paříži na zapřenou. Šel se pobavit a zotavit do města, kde jako prine Walesský udával ton a modu kde zajisté má nejkrásnější vzpomínky svého neklidného a veselého mládí. Teď dochází zpráva, že co nevidět Ednard VII. opětně na- vštíví Pařiž a to oficiálně. Král sice neoznámil ještě svou návštěvu presidentu republiky v při- slušné formě, ale naznačil jasně při poslední své návštěvě, že brzo přijede opět do Pařiže.

Něme Emil Hirschberg Edusrd Walesský Lod Berlín Hirschberg Bingerův Paříž Hirschberg Nová cesta anglický král

22 article FEUILLETON

FEUILLETON Francouzská kritika a velcí skladatelé. Před 30 léty nezajímala se Francie v hudb o nic jiného, než o operu. Dnes není země, kde by vkus pro velkou hudbu byl učinil větších po- kroků. Jako při všech věcech ve Francii, t ovšem i těchto pokroků dosaženo bylo postup nými seriemi nadšení a pohrdání právě tak ná- hlými, jako neodůvodněnými, později však až přespříliš odůvodňovanými. Dnes jest především každý Debussystou, jako před tím byli střidavé Lullisté, Gluckisté, Puccinisté, Anti-Wagneristé a Wagneristé; to nemá jiné důležitosti, než že p. Jean d'Udine ve svém Glucku si napíše, že Paříž „jest jediným městem, kde mohou vy pučeti a se rozvíti všechny nové myšlenky“ že „nikde jinde neni tak vášnivého zájmu o vše- chny věci, byť i jen o melodickou formu“, a ko- nečné „naše hlavni město jest laboratoř velkých pokroků duševních a morálních“. Divil jsemse vždy, že Francouzi dosud tak rádi poslouchaji podobné řeči — z vlastních úst. Beztoho, abych začal od Adama, myslím, že Athény, Alexandrie,

Puccinista Wagnerista Jean d ' Udine Francouz Adam Francie Paříž Atény Alexandrie

23 article

Byzancie, francouzský Jih v době trubadurů a válek albigenských, Praha a Čechy s Janem Hu- sem, republiky italské ve středověku a v XVI. stoleti papežský Řím doby Rufaelevy a Michel- angelovy, Německo s Lutherem a nejnověji s Wagnerem, Vídeň s Beethovenem, Schubertem Brahmsem a Brueknerem poznaly bitvy pro idee a formy, z nichž některé byly více nežli pouhou připravou Revoluce franc., a jiné jsou c něco důle- žitější, nežli plané hádky Gluckistů a Puccinistů Voltnira a Jean Jacques Rousseau-a, Klassiků a Romantiků, Wagneristů a Anti-Wagneristůa jiných ještě —istů bez velké důležitosti, jimiž moji pařížští přátelé tak rádi si dělají slávu. — Jediný bod, jehož dosaženo a jenž zůstává ne- sporným, jest ten, že jakkoliv manifestovaný. vkus hudební a pro vše, co se hudby týče, jest nyni ve Francii živější, než kdykoliv před tím. Tak dalece, že dva rivalisující domy pokládaly dobu za vhodnou k vydání serie hudebních monografi, věnovaných velkým hudebníkům.

Čecho Hu Michel Wagner Beethoven Schubert Brahms Bruekner Jean Jacques Rousseau Klassiků Byzancie Praha Řím Německo Luther Vídeň Francie

24 article

Chtěl bych dnes upozorniti na serie, jež pod patronátem Administration des Beaux Aris a za rozvážného řízení p. Elie Poirée, autora též Chopina, o němž se po řadě zmíníme, vydal dům Henri Laurens. Mczart p. Camille Bellaigne nemohl býti než výtečný, opíraje se o znamenité články p. Th. de Wyzewa v Revue des Deur Mondes o Mládí Mozartevě, a o krásný překlad dopisů Mozartových, vydaných p. H. de Curzon u Hachetta. A přece jest zajímavo kon- statovati, že o pobytu Mozartově v Fraze a ve vypravování o improvisaci předehry k Don Juanu p. Bellaigne se nestotožňuje s učeným mile jednoduchým popisen, jejž právě zde uve- řejnila slč. Katynka Emingerova. Máme jej ješte v živé paměti. Zde jest verse p. Bellaignea. Po- dám však celou stranu, týkající se Prahy, v na ději, že si ji tam rádi přečtete „Víme, že Vídeň neposkytla Mozartovi an odpočinku, ani jmění, ani slávy. „Figarov svatba“ (1786) tam netriumfovala dicuho pr pikle a závisti. Praha uměla ji pomstítí a za ně kolik měsíců potom (1787) dostala za to „Don Juana“. Mozart v Praze! S timto názvem a po zadím dal by se utvořiti jeden z nejkrásnějšíeh a nejživějších portraitů Mozartových. Co pravím Deset, dvacet a ne jeden! Byly by především eklatantní a téměř oficiální. V slavnostně ozdo beném divadle Mozart řídí představení „Figarovy svatby“. Genius a radost září z jeho tváří. Jindy opět Jává velký koncert. Usedne k pianu. „Fi- garo! Figaro!“ volá zástup jedním hlasem, a z pod veselých ruk mistrových prýští a křižuji se v míhavých čarách themata této opery.

Poirée Chopin Laurens Bellaigne Wyzewa Mondes Mozartův H Curzon Fraga Juan Emingerův Mozart Figarův Figaro Praha Vídeň Beaux Aris Hachetta Mozart

25 article

Některé intimní obrazy by měly ještě více půvabu. Zatím co celé město nezpívá, nehrá a nepíská jiného než „Figara“, vidíte tam v za hradní besidce človíčka za venkovským stolem? Veselí soudruzi hrají vedle partii kuželníku. Ča od času se zvedne, hodí koulí jak přijde nai řada, a opět usedne. Toť Mozart horlivě píšíe Don Juana. Constance chtěla ho doprovázeti do Prahy. Bdí nad ním a všemožně o něj pečuje jako o roztržité dítě, nic o životě nevědouci Zejtra, 24. října, má býti první představen „Dona Juana“ a ouvertura není ještě hotova Večer po sadí se Mozart do pracovny. Constanoe vedle něho. Aby od něho zahnala spánek, př praví mu punš a vykládá různé historky. Povídá povídá tedy staré legendy, kouzelné pohádky při celonočím zvuku jejího hlasu nabývá ži vota a vyvíjí se výtečná symfonie. S Prahou a s Čechy setkáváme se v Glu cku p. Jeana d'Udine. Gluek byl sotva tříletý vypráví tento stručný biograf, jenž raději disku tuje a třídí melodie ve tři typy, než vypravuje když otec jeho, Alexandr Gluck, vstoupiv do služeb knížete z Kauniců osadil se v Nových Zámcích v severních Čechách. A je-li pravda, jal nám i p. Gustav Mahler potvrzuje, že dětsko vzpomínky působí nejvíce při vytváření hudeb ního karakteru, měly by luhy a lesy české opě veliký podíl v geniu Gluckovu. — A jelikož se tkáváme se s Prahou i při Webrovi, užijeme pří ležitosti této ku přání. Ať se kenečně najde v Praze někdo, jenž by se chopil toho velkéh předmětu: Praha a hudební mistři.

Figar Mozart Juan Constance Jean d ' Udine Gluck Mahler Gluckův Weber Praha Čechy Gl

26 article

Slečna Katynka Emingerova, jejíž Mozart v Pra ze byl tak dobře psán, měla by uložiti sama sobě pokračování serie: po Gluckovi a Webrov přišel by Liszl. Berlioz, pak tři mistři národní a konečně Čajkovský, Balakirew a Gusta Mahler. Po Vídni a Paříži jest Praha ihned v první fadě velkých měst, jimž právem nálež čestný název hlavních měst hudebních celého světa. Pokud se týče Glucka p. Jeana d'Udine všimněme si, že nahodí-li se mu citovati Rim ského-Korsakcva, symfonická báseň Šeherezáda mu přijde do péra, jakoby nevěděl, že ruský mistr, jako Lulli, Gluck a Rossini jest autorem Armidy. O Dvořákovi ovšem ani slova. A hle opět znamenité théma pro specialistu: „A r mi- da a hudební skladatelé“. Praha, jež jednu ruku podává Francii a druhou Rusku, byla by městem, v kterém by se mohla nalézti dosta tečná erudice k jeho zpracování. Weber p. Jiřího Serviresa obsa- huje tvrzení, jež bych rád viděl zjištěno. Weber přibyl do Prahy 12. ledna 1813, aby se tam ujal ředitelství divadla pod autoritou Liebicho- vou. Měl prý se tam naučiti česky, máme-li vě řiti jeho biografu, aby mohl cvičiti sbory, sesta vené z Čechů. Doznávám, že rennissanci ná- rodní roku 1813 v Praze nebyl bych pokláda za tak dalece pokročilou, aby divadelní chorist

Emingerův Mozart Gluck Webrov Liszl Berlioz Čajkovský Balakirew Mahler Jean d ' Udine Rossini Armida Dvořák Weber Jiří Serviresa Čecho Vídeň Paříž Praha Francie Rusko

27 article

nebyli s to rozuměti německy, anebo že by t ve svém patriotismu zatajovali. Svazek tento jest ostatně velmi dobře zpracován a ukazuje velm dobře Webrův podíl v reformě opery, a souhrn všeho, co skladatel Tristana dluhuje autorovi Oberona. Herold p. Arthura Pougina jest psánse špatným rozmarem zpátečníka staré školy, pro nějž jest autor „Marie“, „Zampy“ a „Préaur cleres“ největším francouzským skladatelem první polovice XIX. století, a jenž myslí,že „Wagner a Berlioz tvoří dobrý párek“. Ovšem Není-li však Berlioz největším hudebníkem prvn polovice XIX. stoleti, nevím věru, kam zařad p. Pougin největšího skladatele, jehož kdy Fran cie zplodila! Kniha tato jest ostatně tak psána že ten, kdo nikdy hudby Heroldovy neslyšel, ne měl by ani ponětí o tom, oč jde po přečtení t hoto příjemně sice psaného vypravování, ne sestavujícího však přesnou a definitivní bilane toho, čím skladatel tentc přispěl k dědictví hu debnímu.

Webrův Tristan Oberon Herold Pougin Marie Zampa Wagner Berlioz Fran Heroldův

28 article

Táž výčitka náleží Gounodovi páně P. L. Hillemacherovu. Onen však jest ještě lép psán a jinak ještě dokumentován, zde však vy ciťujeme, že ubohý autor nepokládá okamžik z nejpříznivější ke vnucování svého obdivu aže sotva asi mu bude porezuměno. P. Calvocoressi podává Liszta téměř dokonalého, až na to,ž tam není ani slovíčka o třech koncertech pro piano, ježto koncerty jsou dnes formy ve Francii nespravedlivě a směšně zneuctívané. Jest ne uvěřitelno, kolik hlouposti bylo o něm namlu veno. Moudré slovo přece však de toho promluvi Saint Saens. Jest litovati, že hudebník hodnoty p. Calvocoressi přidružil se k oné straně. Tin více, že obdivuje — jak sám tvrdí — předehru a fugu pro varhany na jméno Bach, dílo sku- tečně velmi nudné a všeho karakteru nábožen- ského prostě. Krom toho čtenář tohoto svazku nezví ani o existenci Lisztově jako abbéa, o jeho právu nositi sutanu a který už měl svěcení — v době tak velmi antiklerikální žijeme nyní v Francii. Též po přečtení Rossini a nic nedává tušiti, zda ho Wagner minil ve svém „Du ju- daisme en musique“ čili nie. Než jsem ještě otovřel Sehumanna p. Camille Manelaira, bvl isem jíst, že bude mluviti o impressionismu

Gounod P L Hillemacherův Liszt Tina Bach Lisztův Rossini Wagner Manelaira Francie Saint Saens

29 article Také nezapomněl. Schumann jest impressioni

Také nezapomněl. Schumann jest impressioni stou, který tvoři impressionism duševní a impres- sionism ideologický. Něco horšího však: básí to- boto impressionismu jest — Bach. To tedy řekněme, že sv. Tomáš Akvinský jest básí poesie Verlainovy a Giotto maleb Manetových, což možno tvrditi snad v opičce. Kniha jest plna kontradikcí jako vždy u pana Manclaira, jenž se dává strhnouti idcami, prve, než by byl pomy- slil na jejich kontrolu. Monografie tato jest jedna z nejzajímavějších a z nejvíce rozčilují cích, tolik talentu a půvabu přináší autor ku podpoře kulhavých důvodů a ku pojednávání o věcech, jež zná toliko povrchně. Pro kollekci, jež chce býti „k poučení a k rozšíření“, bylo by si přáti předevšem fakt, fakt a vždy jen fakt. Autor by měl dáti všechnu možnou erudici těm, kdo přicházejí ji hledati v těchto monografiích a nevnucovati jim náhledů, které odnimají vše- chnu svěžest jejich hudebnímu vzrušení.

Schumann Bach Akvinský Verlainův Giotto Manetův Manclaira

30 article

Duchaplný Rossini p. Lionela Dauriaca čestného profesora na fakultě v Montpellieru má ony kvality, jež se rodí z přesvědčení, opí- rajícího se o vážnou studii. Dnes nic není nás tak vzdáleno, jako umění tohoto mistra, jemuž náleží sláva, že vnukl nadšenou knihu Stendha- lovi a jehož všechny opery v úpravě pro flétnu měl filosof Schopenhauer. Čtouce tyto strany. rozumíme alespoň duchu půvabu, jejž vrstevníci nacházelí v této improvisované hudbě. Na pochoutku ponechal jsem si Chopin p. Elie Poiréea. Zde lituji prvních tří řádků, jichž planost nedává tušiti všechen půvab ostat ních stran. Čtenáři, stopující literaturu tohot předmětu, nejnověji krásnou knihu Lisztovu, články p. Blaze de Bury, Tři romány Chopinovy od hraběte Wodzinského a tolik stran George Sandové a Delacroix — budou vděční p. Poirée- ovi za podstatné a velmi dobré resumé těchte prací, zvětšené ještě úplnou bilancí této roz- košné a měkké hudby. Ze Slovanů jest posud v této kollekci Cho pin jediný. Mussorgski jest oznámen. Znám ně- koho, jenž učiní vše, co od něho závisí, aby tam Smetana vyšel co nejdříve.

Lionel Dauriaco Schopenhauer Chopin Poirée Lisztův jít Bury Chopinův Wodzinský Sand Delacroix Montpellier Slovan Stendhl

31 title

William Ritter

Ritter