ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 16f22270-66c5-11dc-a7e9-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
Chunky — 14 celkem · entity: person 46, place 10, org 3, work 7
1 masthead
Románová příloha
2 masthead
„Národních Listů“ k číslu 79. ze dne 20. března 1901.
3 article Denní zprávy.
Denní zprávy. = Smělý taškářský kousek spáchán byl těchto dnů v Římě na jednom vyšším církevním hodnostovi. Starý pán. jakož pochopitelno, neměl větší tužby, než státi se kardinálem a také se tím nikomu netajil. Kterak radostně byl tudíž monsignore překvapen, když se k němu dostavil kurýr z Vati- kánu, oznámil mu, že bude příště jmenován kardi- nálem a odevzdal mu tak zvané »zucchetto«, červe- nou kardinálskou čepičku. Za to však bylo třeba zaplatit 2000 lir, jež také monsignore s radostí vy- platil. Avšak méně příjemně byl překvapen, když ve Vatikáně, kam se dostavíl, aby se za poctu poděko- val, se dověděl, že domnělý kurýr byl šejdíř a že červená čepička je bezcenný padělek. = Z akademie francouzské. Z Paříže se nám oznamuje: Datum příštích voleb akademických není dosud určeno, a již boj o uprázdněná křesla po vévodovi de Brogiie a po Henrim de Bornier se rozpoutal. Na křeslo prvé jest až posud ohlášena jediná kandidatura, a to markýza de Vogité, bývalého velevyslance v Cařihradě a ve Vídni, známého také u nás. Mluvilo se rovněž o kandidatuře p. Štěpána Lamya, ale zdá se, že oba konkurenti se shodli,a že pan Lamy svoji kandidaturu odvolal. O místo páně Bornierovo se ucházejí tři kandidáti a to pp. Rostand, Liégeard a Masson. Avšak dlužno dodati, se seznam kandidátů sotva jest úplný, a že se ně- kteří ještě prihlásí. = Největší sloní zub, dosud známý zakou- pen byl britským museem v Londýně za 400 lib. s.
Brogiie Bornier jít Vogitý Lamya Bornierův Rostand Liégeard Masson Řím Vat Vatikán Paříž Cařihrad Vídeň Londýn
4 article
Zub váží 2261/2 libry a měří na vnějším svém zá- hybu 10 stop 21/2 palce, kdežto objem jeho jest 2412 palce. Průměr jeho na nejsilnějším místě jest 81 palce. Podle těchto rozměrů jest tento zub ještě větší než zub v indickém museu v Tajpingu v Peraku, jenž byl dosud unikem. Zub tento vyňat byl z tlamy usmrceného slona, jenž se byl vrhl na vlak dráhý peracké, jedoucí plnou parou a vskutku vyšinul pa- rostroj z kolejí. Při tom však sám byl usmrcen. =O následcích nesmělosti, příjemnýchi nepříjemných, vypravuje Ernest Blum ve své po- slední kapitole »Vzpomínek vaudevillisty«. Podnět k tomu zavdává mu, jak obyčejně, divadelní histo- rie. Časopisy přinesly zprávu, že Gémier, vynikající umělec divadla »Gymnase«, jenž dnem 1. září pře- vezme ředitelství nového divadla, musil překonati naprosto neobyčejnou nesmělost, než se mohl státi hercem. »Nesmělost,« praví Blum, »jest ovšem nej- hroznější neštěstí, jež může postihnouti nastávajícího herce. Představte si bytost, jejímž povoláním jest mluviti veřejně a jež, stojí-li před obecenstvem, ne- může otevříti ústa. Gémier musil míti značnou ener- gii a značnou sílu vůle, aby svoji vrozenou nesmě- lost překonal. Obyčejně zůstává nesmělý člověk po celý život nesmělým, ba jsou i starci, kteří jsou do- sud nesmělí. — Tatínek Viennet zardíval se ještě v 80. roce, spatřil-li mladé děvče. V jednom dívadle na boulevardech znal jsem jakéhos herce, jenž měl také vrozenou chybu pana Gémiera, ale, bohužel, nikdy se jí úplně nezbavil. Pohled na velké množ- ství úplně jej ochromoval. Největším postrachem jeho bylo, že by mu jednoho dne mohla býti svě- řena větší role. Den, jehož se obával, také nastal. Ředitel svěřil mu dosti dlouhou roli v nějakém kuse.
Zub Blum Gémier Perak nový divadlo
5 article
Při zkouškách to ještě šlo, ale večer při premiéře bylo po všem. Když milý herec vstoupil na jeviště a viděl plné divadlo, vyrazil mu na čele studený pot, nohy se pod ním chvěly, jazyk vypověděl mu službu a nemohl vypraviti ze sebe jediného slova. Když měl odpověděti na otázku, jež mu dána, dovedl se vzmužit jen potud, že herci, je- muž měl odpověděti, pošeptal odpověď pouze do ucha. Kollega z počátku byl užaslý a aby scéna nevázla, byl nucen opakovati šeptaná slova hlasitě a tak to šlo po celou roli. Obecenstvo se domnívalo, že člověk, jenž vše odpovídá šeptem, náleží do kusu a tleskalo jak posedlé. — U Brébanta byl sklepník, jenž rovněž byl velmi nesmělý. Zavolal-li kdo na něj hlasitěji, zarděl se; rozkřikl-li se kdo ještě hla- sitěji zbledl. Ale zcela nesmírná byla jeho nesmě- lost, měl-li obsluhovati dámy. Dámy nikdy nedovedly z něho dostat podrobnosti jídelního lístku. Koktal, mátl si polévky se zákuskami a konečně přinesl špenát, byly-li objednány ústřice. Ve zvláštních ka- binetech nechtěl pod žádnou podmínkou posluhovat. Neodvažoval se otevříti dvéře. Aby mu jeho nesmě- lost odvykl, přinutil jej jednoho dne Brébant, aby obsluhoval manželský párek, jenž si byl dopřál oběd mezi čtyřma očima. Nesmělý sklepník byl tím tak rozechvěn, že nejprve vylil polévku dámě za ňadra a když se právě hodil k tomu, kterak manžel svoji žínku líbal — a k tomu měl přece právo — vylil mu všechnu omáčku z kachny s řetkvičkami na hlavu.
U Brébant
6 article
— Mohu se nyní přiznat, že jsem také byl ve svých mladých letech velmi nesmělý, ačkoliv teď nikterak podle toho nevypadám. Byl jsem dokonce tak ne- smělý, že mi moje ostýchavost nedovolovala pokra- čovati v malém milostném románku, jenž by snad byl býval štěstím mého života — aspoň jsem se tak dlouhou dobu domníval. V sedmnáctém neb osm- náctém roce seznámil jsem se při svatbě s rozkoš- nou mladou dívkou. Tančil jsem s ní neobratně, ale tančil jsem s ní znovu a pak zas. Přišel jsem domů zamilován až po uši. Brzy potom sešel jsem ses dívkou znovu při jiné svatbě. Tančil jsem s ní opět, stále neobratněji, ale zdálo se mi, jakoby moje vytrvalost nebyla jí proti mysli. — »Jestliže se kdy ožením,« pravil jsem k sobě ve svém mlá- deneckém pokojíku, »nechci za ženu žádnou jinou než tuto dívku.« — A jako tenor z komické opery myslil jsem neustále jen na onu dívku, až jsem si jednoho dne řekl: »Proč pak konečně bych se s ní neoženil? Nemám pevného postavení, toť pravda; ale před nedávnem dal jsem si vyložit karty a tu mi vyšlo, že se stanu vyslancem. To je přece posta- vení zcela pěkné.« — Ale ještě než jsem promiuvil o věci se svými rodiči, chtěl jsem se tázat dívky samé, jaký dojem jsem na ni učinil a byla-li by ochotna státi se mou manželkou. Odvaha musí být!
7 article
Když jsem se s ní opět setkal, pravil jsem, žejí chci něco povědět.« — »Co?« tázala se, hledíc na mne udiveně. — Odebrali jsme se do koutka, já se zarděl a zakoktal a pravil konečně: »Chtěl jsem se vás toliko ptát, slečno, myslíte-li, že bude zejtra pěkně?« — A tak to bylo vždy. Kdykoli náhoda, již jsem vyhledával, přivedla mne do její blízkosti, mluvil jsem vždy o počasí. Tak se stalo, že rozkošná dívka nikdy nepoznala tajemství mé mladé duše. Teprve před nedávnem, skorem po půl století, do- věděla se o tom, když jsem měl potěšení setkat se s ní, babičkou s bílým vlasem. — »Učinil jste dobře že jste mi tenkrát nic nepověděl,« odpověděla, smějíc se, »neboť bych byla vaši nabídku zamítla. Nehodil jste se mi; tančil jste polku tuze špatně . ..« Tak tedy má ostýchavost mnohdy přece jen také dobré stránky.
8 article
Zemřelí v Praze. Dne 13. března 1901: Vozerovská Marie, dcera posluhy, 8 roků, 1452—II. Bíba Vincenc, c. k. komisař, 38 roků, 610—II. Dohnal Josef, syn vycho- vatelky, 2 dny, 411—I. Felber Antonín, soudní od- hadce, 80 roků, 1730—II. Srb Josef, syn truhláře,6 měsíců, 1800—II. Kottler Alexander, býv. sládek, 67 roků, 339—I. Skok Josef, syn dělníka, 2 roky, 99—V. Kottnauerová Matylda, manželka pokladníka, 54 roky, 1611—II. Czyhlarz Albrecht, ředitel cukrovaru, 60 roků, 1638—II. Schwoiserová Anna, majitelka hudeb- ního ústavu, 25 roků, 436—III. Struneček Rudolf, c. k. professor, 25 roků, 443—III. Jeřábková Alžběta, vdova po hostinském, 52 roky, 422—III. Bouček Fran- tišek, obuvník, 48 roků, 83—IV. — U milosrd- ných bratří: Hasal František, zedník, 33 roky. — U milosrdných sester: Litošová Josefa, nádennice, 74 roky. Rybák Josef, žebrák, 80 roků. — V chudobinci: Sýkora František, býv. zlatník, 78 roků. Král. české zem, divadlo v Praze. Národní divadlo Vestředu 20. března. Odpol. o 3. hod- Představení pro li d. Přítěž. Začátek o 7. hod. 166. hra v předplacení. 2. čtvrtka. Dafnis a Chloe. Komická opereta o 1 dějství. Složil J. Offenbach. Terpsichora. Balet o osmi obrazech od Ad. Thalassa. Hudbu složil Leo Pouget. Baletní mistr Achille Viscusi. Začátek o 7. hod. Konec po 9. hod. Po operetě »Dafnis a Chloe« přestávka.
Bíba Josef I Felber Antonín Srb Alexander I Skok V Kottnauerová Matylda Czyhlarz Albrecht Anna Rudolf Bouček Fran Král Dafnis Chloé Složil J Offenbach Ada Pouget Achilles Praha národní divadlo Vestřed Vozerovská Marie Jeřábková Alžběta Hasal František Litošová Josef Sýkora František
9 title
Zádné pihy více!
10 article
Cena ! zlatý. Návod u každé krabičky. Zá- silky na venek poštou bez udání obsahu.
11 article
Krása jest bohatství, krása jest mocí. Cheete-li krásnou jemnou pleť docíliti, používejte den- ně pouze střibrnou medaillí vyznamenaného pařížského
Krása
13 article
Anna Vasiljevna začala z ničeho nic vypravovati, jak žena ispravnikova představila svého synovce, důstojníka od dělostřelectva, Darje Pavlovně a řekla jí, že ačkoliv jest učený, nemá »uhlazeného chování« a že ho chce co nejdříve »vycvikovati v damské společnosti.« A ubožák stojí, takový nemotorný, s dlouhýma ušima, s nosíčkem trčícím vzhůru, jako štěně slepičář; čekám, že každý okamžik mu přejede přes nos a houkne na něj: »aport, Trezore!« A představovala tak zábavně ispravnikovou a jejího synovce a neobyčejná její veselosť byla tak na- kažliva, že jsme všichni, začínajíe od nemocného, smíchem se až prohýbali. — Aport, Trezore! zvolala Ljubov Petrovna, ho- divši svou rukavičku synovi přes stůl. Seděl jsem vedle něho a rukavice padla na můj talíř. Uchopil jsemji zuby a — nevím, kde se ve mně vzala ta hbitost — skákal jsem kolem stolu, co zatímí Vasa, vyskočiv se svého místa, běžel za mhou, volaje: »dej sem, já jsem Trezor a ty's jenom Amička!« Ale já jsem mu ji nepopustil a doběhnuv k jeho matce, sklonil jsem koleno před ní a natáhl jsem k ní hlavu s rukavicí v zubech. Vzalaji a uhodila jí lehce Vasu po tváři: Tu máš! pravila — a vám! a podala mně ruku. Přitiskl jsem své rty vřele na ni. Vasa uchopil její druhou ruku a začal líbati každý prstík zvlášt. — Boriši, já tě vyzývám na souboj! — Každým způsobem tě zabije, smála se Ljubov Petrovna, neboť jest dovednější než vy, můj pane synu. — Jak by nebyl! Ve svém životě již zastřelil tři — A ty budeš čtvrtoul kavky.
Anna Vasiljevna Pavlovna Ljubov Vasa
14 article
Měli jsme latinskou hodinu, která skončila tento- kráte v úplném míru a souhlasu. Když mne propouštěl Kereti k snídani k Lubjanským, obrátil se pojednou ke mně s následujícím poučením: Můj milý Borisi, nevím, jaká matlanina se zde děje a bylo by velice nepříjemné, kdybyste se do toho míchal. Vy mně rozumíte, není-li pravda? Vzal mne za ruku a podíval se mně významně do očí. Mohl-li pak jsem říci, že nerozumím? Svěsil jsem mlčky hlavu. — Buďte rozumným a myslete na svou matku . .. Jste upozorněn! řekl Kereti slavnostně, pouštěje k vel- kému mému uspokojení mou ruku ze své, nepříjemně vlhké ruky. »Jaký to mrzký člověk, ten Bulkenfress,« myslel jsem, odcházeje ze svého pokoje. »Řekl zajisté Keretimu o psaní Felsena Ljubově Petrovně. Jak jinak jsem si mohl vysvětliti pronešená slova svého vychovatele a všechny jeho narážky na »vosí hnízdo« a »matlaninu !«. Na chodbě jsem se setkal s Annou Vasiljevnou. Šla lehce a rychle jako sedmnáctiletá dívka a zdála se zvláště veselou. Přiblížil jsem se k ní a pozdravil, polí- bila mne a vzavši mne kolem krku, vedla mne s sebou. — Podívejte se, s jakým to jdu kavalírem, zasmála se, vcházejíc do pokoje Erazima Ivanoviče. — Výborně, tetinko, odpověděl jí právě tak vesel hlas Ljubovy Petrovny. Seděla zde u stolu mezi mužem a synem. A co dělají vaši hosté? — Nic, sedí a jedí křepelky, pokračovala se smí- chem Anna Vasiljevna. Udělala jsem za sebe Galečku hospodyňkou a jí zůstane navždy. Zapomenutá otáskk. — 217
Boris Kereť Ljubův Petrovna Anna Vasiljevna Erazim Ljubův Petrovna