1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v pátek dne 16. září 1904.
Praha
4
article
še ramní a odpol. listy
předplžcí se
v Praze v administraei
ta měsic . . . . . . 2
ma čtrrt leta . . . . 6 K — h
s dvojí čonáškos
za měsíe
adtot leta . . . . 7 k 60h
na měe . . . . . . 2 K 30 h
Pošton:
za mněse
:: ko
na čtvrt léla
s dvojí zásilkou
za měsíe
na ětvrt leta . . . . 11 K d0 k
Praha
5
article
Nenadálé svolání sněmu
království českého.
Nenadálé svolání sněmu
království českého.
Právě tomu čtvrt roku, co si dovolil mini
sterský předseda dr. Körber se sněmem králov-
ství českého onu nezapomenutelnou i v Rakousku
dosud neslýchanou svévoli, kterouž sama Adle
rova »Arbeiter Zeitung« tehda poznamenala jako
neomluvitelné a přehloupé dráždění a roztrpčo-
vání národa českého. Ačkoliv byl od svých
Němců předem dobře zpraven, že hodlají ve
své nazkrze bezdůvodné a nevlastenecké ob-
strukci proti ubohému sněmu našemu tak zarpu-
tile pokračovat, že nepřipustí ani pro-
jednání návrhů, čelicích k úlevě nou ze
lidu živelní pohromou loňskou na jihu českém
tak strašně navštíveného, dr. Körber tenkrát
z čista jasna svolal sněm království českého
na den 14. června 1904, aniž by byl i jen
prstem hnul a zahrozil straně německých zpup-
ných zeměškůdcův a — šplhaveův svou neli-
bostí, nenechají-li sněm český pro dobro obou
národů v zemi pracovat. Nikdo tudíž nechápal.
proč a k čemu vlastně za takých nepřízni-
vých, ba téměř beznadějných okolnosti svolává
prostřed léta zrovna jediný sněm český. Však
ve 48 hodinách bylo po záhadě.
Jedva totiž hned v první schůzi Němei
obnovili svou jalovou stávku, pan Körber ne-
lenil a poslal sněm český horempádem opět
domů, právě tak náhle, jak jej byl svolal. Ani
místodržitel hr. Coudenhove, ani zemský maršá-
lek kn. Jiří Lobkovic nepodnikli proti frivolní
komedii německých obstrukčníků na obranu
práva, významu a důstojnosti sněmu českého
v zájmu země nejmenšího: — nebyl tedy za té
jediné schůze ani nejslabším pokusem proveden
důkaz, dá-li se německá obstrukce zdolat
neb ne?
doktor
Körber
Němei
Coudenhove
Lobkovic
Rakousko
Arbeiter Zeitung
6
article
Po našem přesvědčení bylo při nále-
žitě energii zemského maršálka
a za poctivé vytrvalosti konservati vní
šlechty zcela dobře možno překonat a zlomi
německou obstrukci, operující jedva 69 hlasy
proti 150 v několika málo dnech. Avšak na
ten důkaz nechtěl patrně nechat dr. Körber
dojíti, nýbrž přispíšil, aby honem zaštítil něme-
ckou obstrukci před porážkou a přibouchl již
po první schůzi, dnem 16. června, dvéře sně
movny české, neudav opět ni slovem důvod
svého jednání. Zahrál si tedy p. Körber tehda
bez ohledu na pohoršení, jaké tím způsob
v národě našem, se sněmem českým svůj ně-
mecko-centralistický »football«-
Chtěl si na nás schladit svou žáhu, čili jak
»Neue Freie Presse« se podřekla, chtěl nás
ztrestat žihadlem svojí »zlomyslné ironie« —
podle hesla Němcův: »Za českou obstrukci v
Vídni německá obstrukce v Praze.« Situaci po-
stihl tehda zajisté nejsprávněji dr. Herold,
když 14. června na sněmu pravil: »Poněvadž
vláda mohla očekávat, že tento sněm český
nebude dělný, svolala jej patrně za tím
účelem, aby sobě i na tomto sněmu zjednala
obraz rozrušení i parlamentního života na-
šeho, který svou nepřátelskou nám polilikou
na radě říšské již dávno podala.« —
Nuže, čtvrt léta po oně ploské vídeňské
frašce svolává dr. Körber všechny sněmy
zemské, krom tyrolského a terstského, k del-
šímu prý zasedání jesennímu, mezi nimi tedy
také mimo vše očekávání sněm králo v stv
českého ke dni 6. řijna.
Co to znamená? Změnila se snad nálada
v táboře německém? Postihlo letošní suchoi
kraje převahou německé tak cifelně, že snad
ohled na nouzi německých rolníků pohne ně-
mecké poslance, aby zanechali svého ničemného
Körber
Neue Frei
Němcův
doktor
Herold
Vídeň
Praha
7
article
vzdoru a schválu proti sněmu vlasti naší.
v němž jim nebylo ani vlasu zkřiveno?
Nikde nelze pozorovati znamení podobného
obratu na straně našich odpůrců německých.
Nikde není stopy, že by za ten čtvrt roku
Körber byl na německé »tigry« působi
uměním Orfeovým. Naopak: jestliže před čtvrt-
letím nebyla s německými zarputilci řeč, dnes
tváří se býti možno-li ještě urputnějšími a
zpupnějšími, »Smiřlivý« vůdce německých velko-
statkářů dr. Baernreither, který před čtvrt rokem
odjel do Ameriky na výstavu, vrátil sa sice
z Kanady poučen, že lze provést rovnopráv-
nost v úřadech dvojjazyčné země bez roztržen
její jednoty, avšak posud nevěnoval ani nej
slabšího kázaníčka zd jším Němcům, aby je
přivedl k rozumu a naučil slušnosti vůči většině
obyvalelstva Čech.
Za to však pan dr. Körber, jakkoliv se
opět v Haliči ponaučil, kterak by bylo Rakou-
sku zdrávo, kdyby státní úřadníci jeho znal
aspoň dva jazyky zemské, nicméně pozdvih
hřebínky zdejším Němcům na novo svou Ivov
skou kapucinádou proti nám Čechům, jako svým
ubezpečením Němcův, že zůstane nejvěrnějším
ochrancem jejich »německé državy« a nepovol-
ným odpůrcem »jednostranných národních kon-
cesí« nám Čechům. Takový paedagogický po-
kyn věru naším německým furiantům stačí, aby
věděli, jak se mají na příštím sněmu českém
dále chovat. Jejich tisk již dnes pokládá
prohlašuje drze za věc samozřejmou, dokud prý
my nekapitulujeme a nezavážeme se pokorně,
že upustíme ve Vídni od obstrukce své beze
vší podmínky a náhrady, dotud že prý také
Körber
Orfeův
doktor
Baernreither
Němec
Čecho
Němcův
Amerika
Kanada
Čechy
Halič
Vídeň
8
article
Němci neustanou ve své obstrukci proti sněmu
českému, děj se co děj. —
Co má tedy Körber za lubem, že ne-
svolává sněmu tyrolského, poněvadž tam
hrozí obstrukce italská, avšak svolává sněm
český, ačkoliv zde hrozi obstrukce ně
mecká? —
Napadá nám tu pro výklad zajímavé sdě-
lení, které podal hned po demonstračním svolání
a odročení sněmu českého v červnu t. r. jistý
vůdce německý ve vídeňském »Zeilu«. Dle toh
dal dr. Körber již tehda v soukromých roz
mluvách svým německým milcům na srozuměnou,
že prý zamýšli »utvořit zcela novo
situaci« — rozpuštěním sněm
českého i říšské rady.
Blíže prý se však o svých plánech nevy
slovil. »K novému pokusu sbližova
címu necítí prý v sobě síly.« S jiné
strany se tehda tvrdilo, že prý dr. Körber
hodlá doporučit panovníkovi krok, jenž bys
týkal složení rady říšské. Pomýšli prý se
na vládu »silné ruky« atp.
Srovnáme li tyto letní pověsti s nejnovějs
Ivovskou řečí Körbrovou, v níž hrozil na konec
bankrotem ústavním a ministerskou kuratelou.
dovoleno zajisté přisoudit Körbrovi i při nyněj
ším svolání sněmu českého politický obmysl
že chce si jen opatřit po druhé důkaz
o nemožnosti klidného parlamentního spolužit
Němců a Čechů jak v Praze tak v
Vídni, aby měl záminku a důvod k »utvo-
ření nové situace«, k níž by se asi připra
voval pohodlné delším absolutistickým » kura-
torstvím«.
Němec
Körber
Zeil
doktor
Čecho
Praha
Vídeň
9
article
V zájmu svobody tiskové.
V zájmu svobody tiskové.
Delegáti spolku českých žurnalistův učinil
či vlastně pokusili se na letošním sjezdu žurna-
listickém ve Vídni podati návrb, aby tato mo
hutná organisace o to se zasadila, by zrušen
byl ve státech, jež k čistému, nezkalenému pojmu
svobody dosud nebyly se propracovaly, nehodný
moci státní nedůstojný způsob, mstiti se na ne-
pohodlném tisku tím, že mu odnímají poštovní
dopravu a že zástupce cizích žurnálů z obvodu
svého vypovídají.
Slavné předsednictvo sjezdu bylo ale ná
vrhem tím nemile překvapeno. Lépe řečeno.
nemile překvapeni byli návrhem tím pán
videňští a maďaršti a poněvadž ve výboru
sjezdovém mají, jak ostatně přirozeno, hlavní
slovo vždy domácí jeho členové, pokusil se
výbor použitím šikovné interprelace stanov a
určitého prý usnesení zmíněný návrh z diskuse
žurnalistického sjezdu vyloučiti. Návrh prý je
politický a namířen hrotem svým proti
jednotlivým státním správám a poněvadž prý
žurnalistické světové sdružení je ryze stavovsko
bez ohledu na národnost a politické přesvědčení
svých účastníků, nemůže prý býti návrh ten
připuštěn k rozpravě. Tak znělo původní usne-
sení výboru.
Kdyby bylo při něm zůstalo, byli bychom
bývali nuceni prohlásiti, že slavný areopag pu-
blicistů všeho světa, v němž je tolik zastoupeno
bystrých a geniálních hlav, svého úkolu nepo
chopil. Byli bychom nuceni prohlásiti, že sbor
jehož úkolem má býti hájiti zájmy novinářstva
naproti každému a všude z malicherných pří
čin, z ohledů, jež diktuje v soukromí společen
ská snad konvence, zhostil se povinnosti, které
dostáti a sice plnou měrou kázal nejen interes
stavovský, nýbrž v nemenší míře také publici
stická čest.
Vídeň
spolek český žurnalistův
10
article
Chce-li novinářský sjezd a světové novi
nářské sdružení, jehož on každoročním výkvé-
tem, aby bylo respektováno, chce-li ukázati se
v plné své důležitosti a osvědčiti svůj význam
i svou moc, potom v první řadě všl silou
přede vším jiným zasazovati se musí o svobodu
tištěného slova. Který stát nedovede odrazit
novinářské útoky jinak než tím, že na hranieích
nepohodlný žurnál vyhodí z poštovního balíčku.
neb na opovážlivého dopisovalele pošle policii, je
stát ubobý, politováníhodný, a tato inferiorita
jeho, toto nízké stanovisko jeho správy nedá
se odčiniti ani sebe líbeznějšími komplimenty.
ani sebe bohatšími bankety a sebe zábavnějšími
výlety. A jestli kdo, byli by právě pánové
Singer z Vídně a Rakossi z Pešti povoláni říci
na patřičném místě, jak chovají se naproti tisku
orgány států skutečně svobodných.
Singer
Rakossi
Vídeň
Pešť
11
article
Policejní sekatury a vyloučení z poštovní
dopravy, jež se zvláštní oblibou se praktikuje
zejmena »ve vlasti volnosti« v Uhrách, kde
ovšem volným cítiti smí se jen ten, kdo zapře
svůj původ, svůj jazyk, svou krev a jako Nemada
stane se zvrhlým, mizerným odřezancem, pro-
hlašovati za opatření politická, je ničím neodů-
vodněná vyláčka, neboť potom by všechno bylo
politické, co jakýmkoli způsobem dotýká se po-
měru politického listu ke státní správě a veřej
ným opatřením vůbec. Potom by žurnalistický
sjezd směl se zabývati výhradně jen o sob
ními poměry žurnálů, ba ani těmi ne, nebo
páni ze sjezdového výboru měli dokonce chut
za »politickou« prohlásiti i onu čásť návrhu če
ských delegátů, jež jedná o vypovídání neobli-
bených dopisovatelů žurnálů zahraničných. Jaký
měl by pak účel tak veliký apparát, jakým je
žurnalistický sjezd, k čemu daleké cesty dele
gátů, kdyby účastníci jen se bavili a bankotovali,
vlastní práci však obmezili na pouhé vyřizování
věcí drobných a ne valně důležitých.
Sjedou-li se zástupci z oboru jakéhokol
k mezinárodnímu sjezdu, rokují a usnášejí se
bezohledně o všem, o čem domnívají se, že je
na prospěch stavu. Zdali ta která vláda se cil
něčím nemile dolknuta, jest jim lhostejno, ba,
právě z té příčiny o tom tluví, aby vyvodila
ze sjezdových projevů náležité konkluse. Jer
žurnalisté měli by činiti v ohledu tom vý-
jimku
Uhry
12
article
Právě ti, kteří v první řadě k tomu jsou
povoláni, pronášeti kritiku a konati veřejný soud
o veřejných věcech, chtěli by zalézt a chabě s
vykrucovat z povinnosti té, na místě aby chrá
nili nejvlastnější interessy své před násilím bez-
ohledných vlád. A to by učiniti chtěli z pouhé
»zdvořilosti« a z pouhého vděku za dobře na
strojené a vypočtěné »pozornosti« se strany
vládní.
Na šlěstí byla většina účastníků sjezdových
jiného náhledu, než pánové Singer, Rakossi e
consortes. Nenahlíželi, proč by měl kongres zba
viti se nejdůležitějšího práva svého a zapří
nejpřednější povinnost svou a hoditi návrh český
přes palubu z ohledu na Slováka kněze, jen
koná v pešťském ministerstvu vnitra službu po
chopa a tam modrou tužkou potírá hříchyče
ských a jiných listů, jichž se dopustily na ve
lebnosti Magyar-Orszagul
Nechť pozná světová publicistika zblízka t
velebenou maďarskou svobodomyslnost a necht
pozná — nenabyla-li o ní názoru odjinud a již
dříve — brutální bezohlednost německou a vše
liké to právě tak nízké, malicherné týrání ve
řejného tisku, v jakémž si libuje v jiných ještě
státech ono předpotopní umění státnické, jež
pravdu, právo i příval idel moderních domnívá
se zameziti šavli policajtskou.
Z příčiny té vítáme, jak se nám sděluje
s energiekým úsilím podniknuté kroky, aby česk
návrhy na jednaci pořad žurnalistického kon
gressu vídeňského se dostaly.
Singer
Rakossi
Slovák
Magyar
13
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 15. záři. (Dolnorakoušt
učitelé proti českým školá m.)
V krátké době má říšský soud vyněsti nález
o stížnosti vídeňských Čechů, domáhajícíchse
pro tisíce svých děti české školy. Snad proto
zatáhl učitel měšťanské školy ve Vídni, Bruche,
otázku českých škol také do jednání sjezdu
dolnorakouských učitelů, jenž se koná právě ve
Vídni. Tento vzorný paedagog vykládal svým
soudruhům, že videňšti Čechové nemají práva
dovolávati se čl. XIX. zákl. zák. stát., poněvadz
prý tvrzení, že »v staré mateřské zemi této říše
a ve Vídni jest obvyklým jazykem zemským
také jiný jazyk, než němčina«, jest smělé
musí býti rozhodně zamítnuto. Ale učitel
Bruche má i jiné důvody proti povolení če-
ských škol ve Vídni. Dolnorakouští učitel
utrpěli by prý zřízením českých škol újmy.
poněvadž by jim byl zabráněn přistup k témi
slovanským ústavům a tím by se omezi
obor jich oprávněnosti. Mimo to německým uči-
telům nemůže prý býti lhostejno, činí-li se bez
ohlednou rukou pokus, aby zemské školstv
bylo zbaveno svého německého rázu. A proto
prý se sjezd má vysloviti proti zřizování če
ských škol v Dolních Rakousích. Vídeňský
paedagog neuvedl, poněvadž nemůže uvěsti prot
českému vyučování české mládeže v Dolnici
Čecho
Praha
Vídeň
Dolní Rakousy
14
article
Rakousích ani jediného důvodu paedagogického
Odbyl vážnou tuto otázku několika frazemi
vyčtenými patrně z řečí pověstného posl. Ko
liska a sjezd přijal navrženou jím resoluci
čelící proti zřízení českých škol ve Vídni
Mluví-li a píšou-li proti českým školám ve Vídn
vídeňští němečtí novináři a nohsledové Luegrovi,
nedivíme se jim; ti zlehčují a tupí vše, co je
české, jsouce si vědomi hříchů, jichž se víden-
ský germanisující centalism dopustil na národě
českém. Jestliže však i vychovatelé německé
mládeže poklesli mravně již tak hluboko, že
ve XX. stoleti nemají potuchy o zásadě, že
ditě může býti s úspěchem vychováváno a vy-
učováno jen pomocí jazyka mateřského, pak
sluší litovati ubohé mládeže, svěřené takovým
vychovatelům.
Rakousy
Vídeň
15
article
V drobném prodeji:
ranní číle o sobě . . . za S
odpoladní
. . . . za 2 k
Ve mllalkích na veskovš-
ranní číslo. . . . . . . . 10h
věpolední . . . . . . . . 3h
Inserá t
platí se hotově nnpřei
Přečplsconí a imserty přijimá sdmini-
strnce v Murlanské ulici č. s.
Tam nacházají se též redakce
tiskárna a sapedice ,Národnšch Lista-
Rukopiay se novracsji.
Inserý
Murlanský ulice
Národnš List
16
article
Z Vídně, 15. září. (Bukovinská samo-
správa.) Ohlášená změna v úřadě zemského
hejtmana bukovinského stala se skutkem. Úřadní
noviny současně s patentem, jímž se svolávají
zemské sněmy ku podzimnímu zasedání, uveřej-
ňují vlastnoruční list panovníkův, jímž se bý-
valému zemskému hejímanu Janu Lupulo vi,
jenž při posledních sněmovních volbách nedostal
vůbec mandátu, vyslovuje nejvyšší uznání; no-
vým zemským hejtmanem pak se jmenuje Rumu
bar. Jiří Vasilko a jeho náměstkem na sněmu
Malorus prof. Stěpán Smal- Stocký
Z Krakova, 14. září. (Sjezd panov-
níků ve Skerněvicích?) »Czas« má
dopis z Petrohradu, v němž se sděluje, že ca
Mikuláš přijede v krátké době do Skerněvic a
že za jeho pobytu na půdě polské může se
konati opět sjezd panovníků, jako za Alex-
andra III. Dopisovatel však sám pochybuje, že
by se císař František Josef odhodlal nyní k cestě
do Skerněvie, když byl nedávno teprve svým
pokročilým věkem omluvil návštěvu v Londýně.
Za to však o příjezdu císaře Viléma II. do Sker-
něvic nepochybuje, poněvadž sám prý nedávno
projevil přání, aby se mohl setkati s panovníkem
ruským. Dopisovatel vidí v této touze eísaře
Viléma po sblížení s ruským panovníkem nový
šachový tah, jehož účelem jest rozbiti spolek
ruskofrancouzský, bezloho prý nyní již dosti
chladný, a nahradili jej opělným spolkem rusko-
německým, jenž pojíval obě říše za Alexandra II.
a VilémaI
Z Inšpruku, 15. září. (Vlašská fa-
kulta.) Vládě podařilo se po dlouhér« hledání
nalézti přistřeší pro pobočné vlašské právnické
kursy, jež mají býti otevřeny již počátkem
školního roku. V předměstí Wiltenu nalezen
vhodný k tomu dům a dnes vládou zakoupen.
Bukovinský
Jan Lupula
Rumo
Vasilko
profesor
Stěpán
Smal
Stocký
Mikuláš
Alex
František Josef
Vilém II
Vilém
Alexandr
Inšpruka
Vídeň
Krakov
Petrohrad
Skerněvie
Londýn
Sker
Wilten
17
article
Z Lublaně, 14. září. (Výtržnosti n
nádraží.) Včera udály se zde na nádraží vý-
tržnosti, zaviněné vyzývavým chováním několika
buršáků ze spolku „Carniola“. Mladí páni uspo-
řádali si výlet do Bílé Peci a při tom vystavovali
na odiv velkoněmecké odznaky, jimiž pobouřili
slovinské obyvatelstvo, které ve Štyrsku a Ko-
rutanech nesm při svých slavnostech vyvěsiti
ani slovinský národní prapor. Večer, když se
buršáci měli vrátit z výletu, shromáždilo se na
300 osob na nádraží, aby vyzývavé hochy uví-
tali dle zásluhy. Buršáci však nepřijeli a zástup
by se byl klidně rozešel, kdyby se nebyl vy-
skytl neprošený advokát buršáků, kadet Raul
Mallitsch, jenž svým hrubým, vyzývavým cho-
váním pobouřil proti sobě slovinské obecenstvo.
Kadet, jehož si ze Slovinců nikdo nevšímal,
zvolal hlasitě německy: „Jsou zde ještě ti vin-
dičtí všiváci?“ Je zde ještě vindická holota?“
Kdosi ze Slovinců drzého kadeta okřikl; ten
však se osopil na něho slovem „Flegel!“ Do-
stal za to slovo zasloužený políček. Kade“ vy-
tasil šavli, ale několika ranami holí byl sražen
k zemi. V tu chvíli přichvátalo z restaurace ně-
kolik důstojníků se šavlemi a Mallitsche odvedli
do restaurace, odkudž byl dopraver domů.
Zdejší úřadní list, podávaje zprávu o této udá-
losti, zamlčuje úmyslně, že Mallitsch se choval
hrubě a vyzývavě (Totéž činí úřadní tisková kan-
celář ve zprávě v dnešním odpoledníku. Pozn.
red.) a nazývá jeho zranění těžkým. Ve skuteč-
nosti odnesl si od slovinských pěstí jen několik
modřin. Tvrdí-li se, že byl poraněn šavlí, zraníl
se při pádu sám neobratným zacházením s
zbraní.
Mallitsch
Slovinec
Flegel
Lublaň
Štyrsko
ko
Kade
spolek „ Carniola
18
article
Politické zprávy zahraničně.
Politické zprávy zahraničně.
V Praze, 15. září.
Francouzské državy na Východě a válka.
Úspěchy ctižádostivých Japonců vzbuzují
obavy Francouzů ohledně jejich kolonií v Indo-
číně, na něž mají Japonci — jak se zdá — též
Japonec
Francouz
Praha
východ
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Návštěvou u básnířky.
Z bavorského výlelu.
20
article
Na samém břehu Tegernského jezera, věn-
čeno horstvem bavorského lesa, leží stejnojmen-
né město. S úpravností jesliček obráží svoji po-
dobu v průhledných vodách smaragdové hla-
diny, oživeno stafáží bodrých horalů okolních.
jichž barvitý kroj jako čerstvý květ se pestří
pozadí zelených strání a travnatých lučin hor-
ských.
Procházkou městem stanuli jsme na silnie
u pěkného letohrádku. „Villa Kleinschrod“,
hlásá ápis. Za villou velká zahrada, až k je-
zeru dolů sestupuje. Kráčíme po stezičce mezi
javory a lipami, až náhle jako v pohádce ob-
jevil se zrakům přilepený na výstupku horském
malý domek, zastíněný hustými korunami ja-
vorů a šumných lip. Jsme u eíle! Zde bydlí ně-
mecká básnířka, tlumočnice českého poety
Julia Zeyera, paní Otilie Kleinsehrod-Stielerová.
Svoje jméno symbolicky přečeštíla formou
„Malybroková“.
Villa Kleinschrod
Zeyer
Kleinsehrod
Stielerová
Tegernský jezero
21
article
Paní Otilie jest dcerou král. bav. dvorního
malíře, Josefa Stielora, který ze dob krále Lud-
víka I. své jméno proslavil. Stieler zanechal
znamenité portraity, z nichž nejvíce jmenovány
jsou Becthovenův a Goethův. Tak malou dce-
rušku svou Otilii otec umělec zachytil originál-
ním štětcem. Otilie záhy ztratila matku. Z dru-
hého manželství otcova měla tři bratry. K nej-
slaršímu z nich, Karlu Stielerovi, rovněž
básníku, Inula Otilie nejněžnější láskou sester-
Provdavši se za p. W. Kleinschroda, král.
bav. státního úřadníka, na cestách s ním roku
1870 zavítala prvně do Prahy. Kouzlo české
národní písně cele získalo jemnou, vzněllivou
skou.
duši do té míry, že si určila svým životním
úkolem všecku sílu ducha a nadšení srdce věno-
vati těžce zkoušenému národu. S obdivuhodnou
pílí a energií ponořila se paní Malybroková do
studia české literatury. V r. 1885 vyšly u Kaul-
fusa v Lehnici první její překlady českých ná-
rodních písní, které pro čtyři hlasy zpracoval
Eduard von Welz. Mimo tyto písně přeložila tak
texty „Völkerstimmen“, sbírky písní anglických
italských, francouzských, ruských a českých.
kterou sestavil Jar. Procházka, a vydali Simroel
a Erler v Berlíně. Sbírka přeložena do angli-
činy, přešla Oceán, kdež došla značného roz
šíření.
Otilie
Stielora
Becthovenův
Goethův
Stieler
Inula
Otilie něžný
W Kleinschroda
Malybroková
Kaul
Welz
Procházka
Simroel
Erler
Praha
Lehnice
Berlín
sbírka píseň anglický italský
22
article
V tuto dobu, kdy nadšená duše tonulav
kouzle zpěvných nálad, osud tvrdě se dotkl za-
nícené mysli. Stihla zpráva o smrti drahého
bratra-básníka, Karla Stielera. Bolest nad velkou
ztrátou vyjádřena je v básních, vydaných roku
1887 u J. Otty v Praze pod názvem „Lyrische
Gedichte“, k nimž připojila některé své překlady
českých básní. Básně dýchají hlubokým citem
plny jemné oddanosti, teplé, čisté lásky.
R. 1890 ovdověla paní Malybrokové a od
té doby cele se ponořila v poesii spisů Zeyero-
vých, jež neodolatelně vábily příbuznou jeji
duši. Sbírka původních básní „Seerosen“ vyšla
r. 1891 ve Štuttgartě u Adolfa Bonze. Překlady
Zeyerových prací, „Igor“, „Ghismonda“
„Buhlerin“ jsou obsaženy v „Neueste Poesi
aus Böhmen“, která r. 1895 ve Vídni vyšla
u Höldera. Zeyer čítal překlady svých dělv
rukopisech dříve než vydány byly veřejnosti.
Za jak výstižné je považoval, svědčí dopis, který
zaslal překladatelce po přečtení rukopisu
„ Igora“ :
Stieler
J Ott
Malybroková
Seerosen
Bonz
Zeyerův
Igor
Ghismonda
Zeyer
Praha
Štuttgarta
Vídeň
Lyrische Gedichte
Zeyerovýchod
Neueste Poes aus Böhmen
23
article
„— — Četl jsem Váš překlad dvakráte,
poprvé zkoumaje bedlivě, dle Vašeho přání, pak
volne, a mohu říci s pravým nadšením, tak
krásně a šťastně jste svůj těžký úkol vykonala.
Přijmětež můj dík a můj obdiv. Jak se Vám po-
dařilo, podati věc německy a zároveň zachovati
její slovanský ráz! To jste zrovna čarovala a
mne jste očarovala. Na vlastní báseň svou jsem
už dávno zapomněl a tak jsem měl jen Vaši bá-
seň před očima a tak se mně tedy směla líbit.
aniž bych se stal příliš neskromným. Podávám
a tisknu Vám ruku a mám jen ten jaksi kárající
pccit, že jsem ničím nezasloužil, co jste pro
mne učinila. Včera četl jsem celý, celý večer
prožil jsem ve své samotě vzácně krásné chvíle.
Je to tak podivné, když člověk, cítící se osa-
motnělým i mezi svými, pojednou najde duši
spřízněnou, když o člověku zví, jenž daleko za
horami, za řekami s ním cítí, s ním myslí, tlu-
kotu jeho srdce rozumí. Je v tom něco mysti
ekého.“
24
article
Povzbuzena tak lichotivým uznáním, pu-
stila se paní Malybroková do nových prací. Sva-
zek původních básní pod názvem „Minne“ vyda
r. 1898 Regenhardt v Berlíně, kde též vyšel
překlad Zeyerových „Aus den Annalen der
Liebe“. Rok byl požehnaný pro tichou pra-
covnici na roli, jež má sbližovati duchy národů.
Také „Vyšehrad“ vydán v překladu téhož roku
v Praze nákladem Řivnáčovým. Práci podivu-
hodné věrným zachováním rozměru verše i všeho
půvabu a kouzla Zeyerovy poesie dostalo se
uznání kritiky i samého autora. Roku 1896 byl
Zeyer v Tegernsee u paní Malybrokové návště
vou. Básnířka předčítala tenkráte vzácnému
hosti ukázky svého překladu. Chtěla věděti.
není-li něco rušivého ve způsobě, jakým se sna-
žila tlumočiti.
„Ani nejmenšího,“ odpovídal básník šta
sten, „jen mnohem krásnější shledávám Vaš.
práci než vlastní originál.“ Věru, slova nej
lichotivější kritiky.
Roku 1900 jako vánoční dar podala pan
Malybroková zbožňovanému poetovi překlad
jeho „Griseldy“. Netušila, že je to poslední z je-
jích překladů, který autora živého zastihne.
A plynul dál tichem zimy život v horách. O
jezera led, od hor sníh dívá se do oken básníř-
činých. Jsou uvnitř hody práce. Nikým neru-
šena, oddává se nadšená pěstitelka Mus zimn
Malybroková
Zeyerův
Řivnáčův
Zeyer
Věra
Griselda
Berlín
Vyšehrad
Praha
Tegernsee
Aus den Annalen der Lieb
Musa
Minne
25
article
dobou po celý den svým pracem. Nazývá zimu
svou „dobou žní“. V létě leda za pozdní noci
bývá jí dopřáno vyhledati svoji tichou rozkoš
Nebo v tu dobu sjíždějí se hosté k tichému je
zeru a básnířka musí ustoupiti domácí paní
Kdo poznal blíže roztomilou povahu šlechotn
paní domu, zatouží rád znovu a znovu k útul
nému koutku na jezeře. Je zde tolik krásy shr
nuto v úzký rámec malé domácnosti, tolik pů
vabu, který neodolatelně si podmaňuje návštěv
níka! Hned v první chvíli cítíš, že's přestoupi
práh příbytku, jejž upravila mysl básnická.
I nejdrobnější předmět podává svědectví důvěr
ného styku s duší majitele. Stěny a kouty úprav
ného vnitřku jeho jsou cele vystlány předměty
důvěrné významnosti, obrazy, podobkami, umě-
leckými výrobky a výzdobami. Tváře osob z ro-
dinného okruhu, matka i otec básnířky i řada
jiných tichých obyvatelů vítají nás z portraitů.
Společnost svědků tichých hodin práce, plne
roznícení. Nad psacím stolem velký portraio
Zeyerův, na stole kabinetní jeho podobizna
s vlastnoručním podpisem, vedle rukopis pře-
kladu „Příchod Čechův“. Nad klavírem portraie
Beethovenův, na klavíru otevřeny „České ná-
rodní písně“, které domácí paní tak pěkně
ráda zpívá. Cítíme se hned jako doma. Zde
ještě sídlí duch přízně a lásky k národu. A paní
Otilie miluje vskutku vše, co je české. A s ja-
kým ohněm a přesvědčením zná hájiti národní
práva česká, udá-li se kdy, ujati se slova v té
věci. A jak by se neudálo v našich rozbrojených
časech. O vlastní zisk a prospěch se připravila
neprozřetelná horlitelka, odkázaná na svoje
péro a literární pověst.
Zeyerův
Čechův
Beethovenův
Otilie
svědek tichý
26
article
„A já bych volat chtěla do celého světa.
jak velká děje se křivda Čechům!“ říkává. „Já
bych tak ráda všemu svému národu vyložiti
chtěla bezpráví, které se děje národu české-
mu...“ Důstojně odpovídá tomu smýšlení zá-
služná práce její překladatelská.
Krásné letní odpolodne v altánu ve vyššíc
sférách zahrady, před námi jezero s nádher-
ným panoramatem, do dálky malebně se prostí
rajícím. Chvíle rozkošné důvěrnosti. Paní Otilie
se rozhovořila o nejnovějším svén. překladu:
„Chtěla jsem věnovati „Přichod Čechův“
velikému Čechu Riegrovi,“ vypravuje pohnuta.
„Přede mnou na stole ležela obálka s adresou
dra. Riegra. V listu žádala jsem za dovolení,
abych jemu směla věnovati svoji práci. Tu náhle
došla zvěst, dr. Rieger je — mrtev! Ohromena,
skrušena, ztratila jsem chuť i sílu k další práci.
Téměř po celý rok nedotknut ležel „Příchod
Čechův“ na mém stole.“ — —
„Dnes však,“ pokračovala básnířka, „je
práce hotova a do tisku připravena. Vyjedná-
vám jen s nakladatelem . ..“
Bylo mi dovoleno nahlédnouti do rukopisu.
Čecho
Otilie
Čechův
Čech
Riegr
doktor
Rieger
27
article
Vskutku dílo, jakého je schopen jen veliký,
opravdový talent, vedený ideou a láskou. Jako
věrný stín za kahancem, jde básnířka za Musou
Zeyerovou, nesouc cizině ozvěnu jeho čist
poesie. Přísně zachovávajíc architektoniku ori-
ginálu, nechává svou mateřštinou prostupovati
tvary a postavy Zeyerovy poesie, provanuté
ovzduším mythu, bílé, etherické zjevy žen,
chmurné postavy rekovných mužů, obestřené
mlhou mystických nálad.
I dnes, pročitaje se dílem vykonaným s ta-
kým nákladem piety a lásky, jistě by básník
znovu prožival „vzácně krásné chvílo“. Rozkoš
mne prochvívala, noříci se hlubin díla, v němž
jako v křišťálovém zreadle obráží se tvary vel-
kého, těžkého originálu.
Přála bych hojného rozšíření překladu
„Příchod Čechův“. Jak se liší ta práce od běž-
ných výrobků překladatelské dovednosti. Je
zvláštní požitek, s originálem Zeyerovým v ruce,
čísti ty vskutku pabásnící rytmy Malybrokovél
Tu nachází čtenář původce celého, jemuž ani
vlásku neskřiveno výrazem řeči cizí. Tu věru
Pcesie sloučila v lásce nadpozemské dvě duše
v jedinou!
L. B.
*) Mimo „Přichod Čechův“ má paní Malybroková
úplně do tisku již uchystaná díla: „Olgert Gejštor“a
„Gabriel de Espinoza“; jedná se jen — o nakla-
datele
Zeyerův
Čechův
L B
Malybroková
Gejštor
Espinoza
Musa Zeyerův