ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 164fef00-66c5-11dc-90d0-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
Chunky — 20 celkem · entity: place 24, person 55, org 7, work 3
1 masthead
Románová přiloha
2 masthead
„Národních Listů“ k číslu 7I. ze dne 12. března 190.
3 masthead
Zemřelí v Praze
Praha
4 title
Různé zprávy.
5 article
= Pozůstalost žebráka. Z Pešti se ozna- muje: Značnou sensaci způsobuje zde závěť muže. jenž vždy považován byl za žebráka, jenž však, jak nyní vyšlo na jevo, zanechal více než půl millionu korun. Před několika dny oběsil se 81letý František šl. Gyurkovics, bývalý diurnista peštského obchod- ního soudu. Po mnoho let žil Gyurkovics jako že- brák. Chodil v rozedraných šatech, bydlel v bídné podkrovní komůrce, strava jeho sestávala z odpadků pokrmů, jež si vyžebral po hostincích. Před několika nedělemi dokonce vysílen hladem klesl na ulici. Bylo známo o něm jen tolik, že jakožto bývalý diur- nista obchodního soudu měl pensi 20 zl. měsíčněa že žil z tohoto skrovného příjmu. Poněvadž několik dnů před svou sebevraždou přípomenul své sou- sedce, že není žebrákem, nýbrž že má značné jmění a že jeho závěť jest uložena u notáře, zahájeno pá- trání, jež mělo překvapující výsledek. Gyurkovics, jenž býval kdysi advokátem v Prešpurku, ale byi pro lichvu zbaven advokátní praxe, načež se stal diurnistou u pešťského obchodního soudu, odkázal ve své závěti 400.000 korun na zřízení universityv Prešpurku a 100.000 korun svým příbuzným. Při prohlídce jeho skrovného majetku nalezeny mimo to mezi knihami cenné papíry v sumě 60.000 korun, nichž domnělý žebrák ve své závěti ničeho neustano- vil. Příbuzní Gyurkovicsovi nechtějí závěť uznat, takže z toho vznikne proces o dědictví žebrákovo
František Gyurkovics Pešť Prešpurk
6 article
= Dcera Verdiova. Z Milána se oznamuje Signora Adelaida Scarrabottova vystupuje veřejně s tvrzením, že jest dcerou Verdia. Žije nyní v Šao Paůlo v Brazilii a jest manželkou majítele továrny na uzenářské zboží. Narodila se dne 12. února 1856 v Chioggii u Benátek a téhož dne přijata byla do na- lezince v Benátkách. Dne 15. února byla pokřtěnaa dáno jí jmeno Lucia Adelaide. Poznámka v matrice oznamuje, že jest dítětem neznámých rodičů. Z na- lezince dáno dítě na vychovaní manželům Valeriovým v Monfelice. V dotyčné listině nazváno dítě Adelaida Verdiova. Od svého dětství prý, oznamuje domnělá dcera zesnulého mistra, vždycky slýchala, že jest dcerou hudebního skladatele a slavné zpěvačky. Dříve či později prý ji vezmou rodičové k sobě a pak prý její pěstouni budou bohati a šťastni. V Monfelice prý všichni lidě jsou o tom přesvědčeni, že Verdi byl jejím otcem. Ona sama prý činila vše možné, aby se dověděla pravdy o svých rodičích a často psala Ver- diovi, ale nikdy se jí nedostalo odpovědi. Roku 1878 provdala se za nynějšího svého manžela, Giorolama Scarrabotta a vystěhovala se s ním do Brazilie, kde dosáhli blahobytu. Ale touba odhaliti tajemství svého rodu, nedala jí ani v Americe pokoje a tak vrátila se r. 1898 do Italie. Obrátila se k nakladateli Ricor- dimu, příteli Verdia a odevzdala mu svoje průkazy.
Verdiův Scarrabottův Lucius Valeriův Verdi Ricor Verdium Milán Brazílie Chioggie Benátky Vera Amerika Italia
7 article
Signor Ricordi zjednal jí přístup k Verdiovi. Roz- mluvě byli prý přítomní Ricordi a básník Boito. Mistr prohlásil prý, že před svou smrtí se o ní po- stará a že se o tom doví z jeho závěti. Při známé dobrotě srdce Verdiova nelze si myslit, že by byl svoje dítě, třeba nemanželské, poslal do nalezince, zejmena když roku 1856 byl již zámožný. Signora Adelaida Scarrabottova bezpochyby si zamanula, že jest dcerou Verdiovou toliko následkem nahodilé okolnosti, že jí v nalezinci dáno bylo jmeno Verdi, jež tehdáž již bylo slavné a populární.
Ricordi Verdi Boito Scarrabottův
8 article
= V drápech tygrových. Z Paříže se nám oznamuje: Strašná scéna se odehrála onehdy ráno o 11. hodině ve zdejší zoologické zahradě. Jeden ze hlídačů vstoupil omylem do klece, v níž se nalezá obrovský bengálský tygr. Bestie se naň vrhla a po- čala se na něho sápati. Ostatní hlídači tygra napadl rozžhavenými železnými tyčemi; ten však oběť ze svých drápů nepustil, až nešťastník vypustil duši. = Hrob Hyppokratův nalezen? Z Athen se oznamuje: Při kopání v Larisse v Thessalii na- lezen v pátek hrob Hippokratův, otce lékařské vědy. Královská komise odebrala se ihned na místo, aby učínila potřebná opatření. et ajlei = Požár. Z Lodži v Kongresovce se ozna- muje: Onehdy večer povstal v sousedním městě Pabianicích ve skladištích obrovské továrny na bavlněné zboží firmy »Krusche Ender« požár, jehož příčiny nemohly dosud býti zjištěny. Obeň, nalezaje bojné potravy na bavlněných látkách, snadno hořlavých, šířil se s ohromnou rychlostí a záby stála obrovská budova skladiště v jediném plameni. Celá budova s veškerými zásobami zboží vyhořela až do základů, při čemž jedna ze štítných zdí se sřítila a rozdrtila dva sousední dělnické domky, jejichž obyvatelé chvíli před tím byli odtud vystěho- váni. Tovární budovu, stojící při samém skladišti. podařilo se zachránit, takže výroba není přerušena. Škoda páčí se as na půl millionu rublů a jest větši- nou kryta pojištěním.
Hyppokratův Hippokratův Požár Ender Paříž Larissa Thessalie Lodž Pabianice otec lékařský věda
9 article
= Kočár pro soudce. Z Washingtonu se oznamuje: Dobrou anekdotu o svém nejmenovaném kollegovi u nejvyššího soudu vypravoval. onehdy soudce nejvyššího soudu spolkového, Brewer, jeden z nejvtipnějších mezi členy této znamenité korporace. Cestují-li členové nejvyššího soudu spolkového po svých okresech na soudní terminy, bývá obyčejem, že soudní maršálek okresu pečuje o jejich pohodlí. platí účty v hotelech atd. Soudce, o němž Brewer vypravuje, jest zvyklý míti stále pro sebe k dis- posici ekypáž a když kdysi opět se odebral do svého okresu, telegrafoval novému maršálkovi, aby jej oče- kával na nádraží s kočárem. Vše bylo v pořádku. Na nádraží byli kočár i maršálek a soudce spokojen opět odejel. Nějakou dobu potom však zaslali soudci k nemalému jeho úžasu účet na 50 dollarů za najaty kočár. Zaslal rozhorlen účet maršálkovi, připomenuv, že to náleží k cestovním útratám. Maršálek odpově- děl, že soudní odbor legislatury účet neschválil, po- něvadž o kočárech pro soudce není ničeho přede- psáno. Soudce mrzutě zaplatil a požádal maršálka. aby se optal u svých kollegů v jiných okresech, jak to dělají, neboť prý vždycky na svých cestách míval kočár a nikdy zaň neplatil. Když soudce přibyl do okresu, byl tu maršálek a kočár též. Ctihodný soudce spokojeně se usmál a otázal se maršálka, přeptal-li se, kterak jinde kočáry počítají. Maršálek přisvědči! a když pak se soudce tázal: »Nu, jak pak je to ? — odpověděl soudní maršálek: »Povoz zapíše se prostě do rubriky« na dopravu zločinců« a pak musí být zaplacen. ad TI anaedoá tovet jo atr k otion ri
Kočár Washington Brewer
10 article
Dne 6. března 1901: Novotný František, syn hostinského, 23 měsíce, 246—II. Klimp! Šalo- moun, soukromník, 65 roků, 571—II. Blochová Rosalie, obchodnice, 78 roků, 203—V. Zdráhalová Marie, vdova po úřadníku, 52 roky, 672—II. Erndt Ondřej, správce továrny, 52 roky, 1699—II. Schwore Karel, syn obuvníka, 5 měsíců, 750—II. Koudelkova Marie, dcera prokuristy, 9 roků, 714—I. Kotek Josef, syn jircháře, 2 roky. 556—VII. — Ve všeobecné nemocnici: Špačková Barbora, manželka děl- níka, 55 roků. Štorch Josef, cihlář, 74 roky. Weine- rova Josefa, 21 rok. Černá Josefa, služka, 44 roky. — UAlžbětinek: Šutová Kristina, manželka obuvníka, 50 roků. — U mílosrdných se- ster: Sebková Anna, vdova po nádenníku, 70 roků. Vrzák Karel, soustružník, 28 roků. Čepela Josef, če- ledín, 41 rok.
František Klimp V Zdráhalová Marie Ondřej Karel Koudelkův I Kotek Josef Štorch Wein Vrzák Šala Blochová Rosalia Špačková Barbora Šutová Kristin Sebková Anno
11 article Král. české zem. divadlo v Praze.
Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. 158. hra v předpl. 2. čtvrtka.
Král Praha národní divadlo
12 article
V úterý 12. března. Werther. Lyrické drama o 3 dějstvích. Složil Jules Massenet. Text dle Goethova románu napsali Ed. Blau, P. Millie a Jiří Hartmann. Přeložil V. J. Novotný. Dirigen Karel Kovařovic. Režisér Josef Šmaha. Po druhém dějství přestávka. Konec o 1/210. hod. Začátek o 7. hod.
Werther Jules Massenet Goethův Ed Hartmann V J Novotná Kovařovic Šmaha
13 article Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech. Začátek o 1/27. hod V úterý 12. března. Pohostinské vystoupení sl. Štěpánky Brdovy. Poprvé: Paní majorka. Drama o 5 jednáních. Napsal J. V. Spažinský. Přel. 5998 dr. P. Durdík.
Král Štěpánek Brdův Spažinský doktor P Durdík Pištěkův divadlo
14 article Svandovo divadlo na Smichově.
Svandovo divadlo na Smichově. Začátek o 7. hod V úterý 12. března. 37. hra v předplacení.
Smichov Svandovo divadlo
15 article Novinka. Nováček. Ponrvé si
Novinka. Nováček. Ponrvé si Hra z pražského života o 4 jedn. Napsal O. Faster. Denní prodej lístků u knihkupců p. Urbánka a Kapra 6007 a Kotka na Smíchově.
Nováček O Faster Urbánek Kapr Kotek Smíchov
16 article
Právě vydána
18 article
nejsem s to, k někomu přilnouti, že nemohu nikdy nikoho milovati? A každý, kdo tak mluvil, měl pravdu, tetinko! Byla jsem však na tom vinna, že všechny moje síly byly sehnuty a pomačkány jako kvítek, sušený v knize?. so —— Ljubočko, pravila opět Anna Vasiljevna, polituj ho, odpusť — vždyť to činil z velké své lásky k tobě. — , můj bože, pravila trpce Ljubov Petrovna: dávno jsem mu odpustila a lituji ho upřímně jako ne- šťastného člověka. Avšak musím se přece přiznati — vy opět zabědujete — že jsem mohla poprve volně si od- dechnouti od toho okamžiku, když... když se to s nim přihodilo. Není to příjemná povinnost, tahati se po světě se živou mrtvolou s pošetilou nadějí, že nějaký zázrak joj vyléčí a přece tomu životu tisíckráte dávám přednost před tím peklem, v kterém jsem žila ve své nejskvělejší době v Petrohradě! Pravím vám však ještě jednou, že nečiním mu výčitek, nestýskám si, zmiňují se pouze o tom jako o minulé a dávno zašlé době. A ta moje mi- nulost byla taková, že nežijíc prožila jsem třiatřicet let! Poněvadž je mně tolik, tetinko, nesmím si dělati žádných illusí; jsem skoro stará ženská ... Pojednou promluvila smutněji — ve večerní své záři se setkám s člověkem . .. — Bůh s ním, Ljubočko! přerušila ji vroucně Anna Vasiljevna, lépe by bylo, kdybys se s tím člověkem ne- byla setkala! — Nepru se; možná, že máte pravdu. Já jsem jej nevyhledávala, ale setkala jsem se s ním; toho nelze změ- niti. Stalo se! Setkala jsem se s moudrým, s nesmírně moudrým a podivuhodným člověkem, tetinko! Viděla jsem v životě mnoho, ale on, on jest první, který... Jsem však s ním nyní rozloučena... Já jsem k tomuto rozlou- čení svolila ... A víte ... proč?
Anna Vasiljevna Ljubov Petrohrad
19 article
Odhodil jsem brzy udici k velkému potěšení Gricka, od kterého jsem si ji na čas vzal a přeje všem dobrý rybo- lov šel jsem hledati více stínu ve starých stromořadích zahrady. Vábilo mne, abych si lehl, natáhl se a oddechl ve chládku od toho nesnesitelného vedra. Na mé cestě stála besídka, do které jsem uvedl čtenáře již na začátku svých vzpomínek, »Chrám oddechu«, jak poeticky ji po- jmenoval Foma Bogdanovič. Besídka stála na čtyřhranném prostoru, obehnaném topoly a sestávala ze dvou pokojů, jednoho většího, kde se často píval večer čaj a druhého s dvěma okny s vlaskými žaluziemi, kterých nikdy ne- zdvihali a proto bylo v tomto pokoji skoro vždy tmaa chladno, či lépe řečeno vlhko. Někdy sloužil za ložnici svobodné mládeži, v ony sváteční dny, kdy se sjelo do Bogdanovska tak mnoho hostů, že ve velkém domě a kří- dlech nebylo ani jediného prázdného koutku. Spali na ve- likém, šírokém divanu, táhnoucím se podél celé stěny, který s dvěma nebo třemi stolky tvořil veškerý nábytek v tomto pokoji. Do tohoto pokoje jsem se chtěl uchýliti. Jako obyčejně byly dvéře besídky otevřeny. Probě- hnuv prvním pokojem, octl jsem se ihned »nosem vzhůru«, jak říkával Saša Ryndin, na tom širokém, nízkém divanu, v tomto prochladlém, skoro studeném pokoji, kam vnikalo světlo jemnými, zlatými proužky skrze skuliny žaluzií. Podstrčiv pod hlavu polštář a složiv ruku za hlavu, cítil jsem se tak volným, že jsem nemohl odolati pokušení za- vříti oči a zavřev oči, usnul jsem rychle.
Bogdanovič Ryndin Proba
20 article
Byl jsem probuzen jakýmsi pronikavým hlasem, mne volajícím. Zapomenutá otázka