1
masthead
Románová přiloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 7I. ze dne 12. března 190.
3
masthead
Zemřelí v Praze
Praha
5
article
= Pozůstalost žebráka. Z Pešti se ozna-
muje: Značnou sensaci způsobuje zde závěť muže.
jenž vždy považován byl za žebráka, jenž však, jak
nyní vyšlo na jevo, zanechal více než půl millionu
korun. Před několika dny oběsil se 81letý František
šl. Gyurkovics, bývalý diurnista peštského obchod-
ního soudu. Po mnoho let žil Gyurkovics jako že-
brák. Chodil v rozedraných šatech, bydlel v bídné
podkrovní komůrce, strava jeho sestávala z odpadků
pokrmů, jež si vyžebral po hostincích. Před několika
nedělemi dokonce vysílen hladem klesl na ulici.
Bylo známo o něm jen tolik, že jakožto bývalý diur-
nista obchodního soudu měl pensi 20 zl. měsíčněa
že žil z tohoto skrovného příjmu. Poněvadž několik
dnů před svou sebevraždou přípomenul své sou-
sedce, že není žebrákem, nýbrž že má značné jmění
a že jeho závěť jest uložena u notáře, zahájeno pá-
trání, jež mělo překvapující výsledek. Gyurkovics,
jenž býval kdysi advokátem v Prešpurku, ale byi
pro lichvu zbaven advokátní praxe, načež se stal
diurnistou u pešťského obchodního soudu, odkázal
ve své závěti 400.000 korun na zřízení universityv
Prešpurku a 100.000 korun svým příbuzným. Při
prohlídce jeho skrovného majetku nalezeny mimo to
mezi knihami cenné papíry v sumě 60.000 korun,
nichž domnělý žebrák ve své závěti ničeho neustano-
vil. Příbuzní Gyurkovicsovi nechtějí závěť uznat,
takže z toho vznikne proces o dědictví žebrákovo
František
Gyurkovics
Pešť
Prešpurk
6
article
= Dcera Verdiova. Z Milána se oznamuje
Signora Adelaida Scarrabottova vystupuje veřejně
s tvrzením, že jest dcerou Verdia. Žije nyní v Šao
Paůlo v Brazilii a jest manželkou majítele továrny
na uzenářské zboží. Narodila se dne 12. února 1856
v Chioggii u Benátek a téhož dne přijata byla do na-
lezince v Benátkách. Dne 15. února byla pokřtěnaa
dáno jí jmeno Lucia Adelaide. Poznámka v matrice
oznamuje, že jest dítětem neznámých rodičů. Z na-
lezince dáno dítě na vychovaní manželům Valeriovým
v Monfelice. V dotyčné listině nazváno dítě Adelaida
Verdiova. Od svého dětství prý, oznamuje domnělá
dcera zesnulého mistra, vždycky slýchala, že jest
dcerou hudebního skladatele a slavné zpěvačky. Dříve
či později prý ji vezmou rodičové k sobě a pak prý
její pěstouni budou bohati a šťastni. V Monfelice
prý všichni lidě jsou o tom přesvědčeni, že Verdi byl
jejím otcem. Ona sama prý činila vše možné, aby se
dověděla pravdy o svých rodičích a často psala Ver-
diovi, ale nikdy se jí nedostalo odpovědi. Roku 1878
provdala se za nynějšího svého manžela, Giorolama
Scarrabotta a vystěhovala se s ním do Brazilie, kde
dosáhli blahobytu. Ale touba odhaliti tajemství svého
rodu, nedala jí ani v Americe pokoje a tak vrátila
se r. 1898 do Italie. Obrátila se k nakladateli Ricor-
dimu, příteli Verdia a odevzdala mu svoje průkazy.
Verdiův
Scarrabottův
Lucius
Valeriův
Verdi
Ricor
Verdium
Milán
Brazílie
Chioggie
Benátky
Vera
Amerika
Italia
7
article
Signor Ricordi zjednal jí přístup k Verdiovi. Roz-
mluvě byli prý přítomní Ricordi a básník Boito.
Mistr prohlásil prý, že před svou smrtí se o ní po-
stará a že se o tom doví z jeho závěti. Při známé
dobrotě srdce Verdiova nelze si myslit, že by byl svoje
dítě, třeba nemanželské, poslal do nalezince, zejmena
když roku 1856 byl již zámožný. Signora Adelaida
Scarrabottova bezpochyby si zamanula, že jest dcerou
Verdiovou toliko následkem nahodilé okolnosti, že
jí v nalezinci dáno bylo jmeno Verdi, jež tehdáž již
bylo slavné a populární.
Ricordi
Verdi
Boito
Scarrabottův
8
article
= V drápech tygrových. Z Paříže se nám
oznamuje: Strašná scéna se odehrála onehdy ráno
o 11. hodině ve zdejší zoologické zahradě. Jeden ze
hlídačů vstoupil omylem do klece, v níž se nalezá
obrovský bengálský tygr. Bestie se naň vrhla a po-
čala se na něho sápati. Ostatní hlídači tygra napadl
rozžhavenými železnými tyčemi; ten však oběť ze
svých drápů nepustil, až nešťastník vypustil duši.
= Hrob Hyppokratův nalezen? Z Athen
se oznamuje: Při kopání v Larisse v Thessalii na-
lezen v pátek hrob Hippokratův, otce lékařské vědy.
Královská komise odebrala se ihned na místo, aby
učínila potřebná opatření.
et ajlei
= Požár. Z Lodži v Kongresovce se ozna-
muje: Onehdy večer povstal v sousedním městě
Pabianicích ve skladištích obrovské továrny na
bavlněné zboží firmy »Krusche Ender« požár,
jehož příčiny nemohly dosud býti zjištěny. Obeň,
nalezaje bojné potravy na bavlněných látkách, snadno
hořlavých, šířil se s ohromnou rychlostí a záby
stála obrovská budova skladiště v jediném plameni.
Celá budova s veškerými zásobami zboží vyhořela
až do základů, při čemž jedna ze štítných zdí se
sřítila a rozdrtila dva sousední dělnické domky,
jejichž obyvatelé chvíli před tím byli odtud vystěho-
váni. Tovární budovu, stojící při samém skladišti.
podařilo se zachránit, takže výroba není přerušena.
Škoda páčí se as na půl millionu rublů a jest větši-
nou kryta pojištěním.
Hyppokratův
Hippokratův
Požár
Ender
Paříž
Larissa
Thessalie
Lodž
Pabianice
otec lékařský věda
9
article
= Kočár pro soudce. Z Washingtonu se
oznamuje: Dobrou anekdotu o svém nejmenovaném
kollegovi u nejvyššího soudu vypravoval. onehdy
soudce nejvyššího soudu spolkového, Brewer, jeden
z nejvtipnějších mezi členy této znamenité korporace.
Cestují-li členové nejvyššího soudu spolkového po
svých okresech na soudní terminy, bývá obyčejem,
že soudní maršálek okresu pečuje o jejich pohodlí.
platí účty v hotelech atd. Soudce, o němž Brewer
vypravuje, jest zvyklý míti stále pro sebe k dis-
posici ekypáž a když kdysi opět se odebral do svého
okresu, telegrafoval novému maršálkovi, aby jej oče-
kával na nádraží s kočárem. Vše bylo v pořádku.
Na nádraží byli kočár i maršálek a soudce spokojen
opět odejel. Nějakou dobu potom však zaslali soudci
k nemalému jeho úžasu účet na 50 dollarů za najaty
kočár. Zaslal rozhorlen účet maršálkovi, připomenuv,
že to náleží k cestovním útratám. Maršálek odpově-
děl, že soudní odbor legislatury účet neschválil, po-
něvadž o kočárech pro soudce není ničeho přede-
psáno. Soudce mrzutě zaplatil a požádal maršálka.
aby se optal u svých kollegů v jiných okresech, jak
to dělají, neboť prý vždycky na svých cestách míval
kočár a nikdy zaň neplatil. Když soudce přibyl do
okresu, byl tu maršálek a kočár též. Ctihodný soudce
spokojeně se usmál a otázal se maršálka, přeptal-li
se, kterak jinde kočáry počítají. Maršálek přisvědči!
a když pak se soudce tázal: »Nu, jak pak je to ?
— odpověděl soudní maršálek: »Povoz zapíše se
prostě do rubriky« na dopravu zločinců« a pak musí
být zaplacen.
ad
TI anaedoá tovet jo
atr k otion ri
Kočár
Washington
Brewer
10
article
Dne 6. března 1901: Novotný František,
syn hostinského, 23 měsíce, 246—II. Klimp! Šalo-
moun, soukromník, 65 roků, 571—II. Blochová
Rosalie, obchodnice, 78 roků, 203—V. Zdráhalová
Marie, vdova po úřadníku, 52 roky, 672—II. Erndt
Ondřej, správce továrny, 52 roky, 1699—II. Schwore
Karel, syn obuvníka, 5 měsíců, 750—II. Koudelkova
Marie, dcera prokuristy, 9 roků, 714—I. Kotek Josef,
syn jircháře, 2 roky. 556—VII. — Ve všeobecné
nemocnici: Špačková Barbora, manželka děl-
níka, 55 roků. Štorch Josef, cihlář, 74 roky. Weine-
rova Josefa, 21 rok. Černá Josefa, služka, 44 roky.
— UAlžbětinek: Šutová Kristina, manželka
obuvníka, 50 roků. — U mílosrdných se-
ster: Sebková Anna, vdova po nádenníku, 70 roků.
Vrzák Karel, soustružník, 28 roků. Čepela Josef, če-
ledín, 41 rok.
František
Klimp
V Zdráhalová
Marie
Ondřej
Karel
Koudelkův
I Kotek
Josef
Štorch
Wein
Vrzák
Šala
Blochová Rosalia
Špačková Barbora
Šutová Kristin
Sebková Anno
11
article
Král. české zem. divadlo v Praze.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
158. hra v předpl.
2. čtvrtka.
Král
Praha
národní divadlo
12
article
V úterý 12. března.
Werther.
Lyrické drama o 3 dějstvích. Složil Jules Massenet.
Text dle Goethova románu napsali Ed. Blau, P. Millie
a Jiří Hartmann. Přeložil V. J. Novotný. Dirigen
Karel Kovařovic. Režisér Josef Šmaha.
Po druhém dějství přestávka.
Konec o 1/210. hod.
Začátek o 7. hod.
Werther
Jules Massenet
Goethův
Ed
Hartmann
V J Novotná
Kovařovic
Šmaha
13
article
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
Začátek o 1/27. hod
V úterý 12. března.
Pohostinské vystoupení sl. Štěpánky Brdovy.
Poprvé: Paní majorka.
Drama o 5 jednáních. Napsal J. V. Spažinský. Přel.
5998
dr. P. Durdík.
Král
Štěpánek Brdův
Spažinský
doktor
P Durdík
Pištěkův divadlo
14
article
Svandovo divadlo na Smichově.
Svandovo divadlo na Smichově.
Začátek o 7. hod
V úterý 12. března.
37. hra v předplacení.
Smichov
Svandovo divadlo
15
article
Novinka. Nováček. Ponrvé si
Novinka. Nováček. Ponrvé si
Hra z pražského života o 4 jedn. Napsal O. Faster.
Denní prodej lístků u knihkupců p. Urbánka a Kapra
6007
a Kotka na Smíchově.
Nováček
O Faster
Urbánek
Kapr
Kotek
Smíchov
18
article
nejsem s to, k někomu přilnouti, že nemohu nikdy nikoho
milovati? A každý, kdo tak mluvil, měl pravdu, tetinko!
Byla jsem však na tom vinna, že všechny moje síly byly
sehnuty a pomačkány jako kvítek, sušený v knize?. so
—— Ljubočko, pravila opět Anna Vasiljevna, polituj
ho, odpusť — vždyť to činil z velké své lásky k tobě.
— , můj bože, pravila trpce Ljubov Petrovna:
dávno jsem mu odpustila a lituji ho upřímně jako ne-
šťastného člověka. Avšak musím se přece přiznati — vy
opět zabědujete — že jsem mohla poprve volně si od-
dechnouti od toho okamžiku, když... když se to s nim
přihodilo. Není to příjemná povinnost, tahati se po světě
se živou mrtvolou s pošetilou nadějí, že nějaký zázrak
joj vyléčí a přece tomu životu tisíckráte dávám přednost
před tím peklem, v kterém jsem žila ve své nejskvělejší
době v Petrohradě! Pravím vám však ještě jednou, že
nečiním mu výčitek, nestýskám si, zmiňují se pouze
o tom jako o minulé a dávno zašlé době. A ta moje mi-
nulost byla taková, že nežijíc prožila jsem třiatřicet let!
Poněvadž je mně tolik, tetinko, nesmím si dělati žádných
illusí; jsem skoro stará ženská ... Pojednou promluvila
smutněji — ve večerní své záři se setkám s člověkem . ..
— Bůh s ním, Ljubočko! přerušila ji vroucně Anna
Vasiljevna, lépe by bylo, kdybys se s tím člověkem ne-
byla setkala!
— Nepru se; možná, že máte pravdu. Já jsem jej
nevyhledávala, ale setkala jsem se s ním; toho nelze změ-
niti. Stalo se! Setkala jsem se s moudrým, s nesmírně
moudrým a podivuhodným člověkem, tetinko! Viděla jsem
v životě mnoho, ale on, on jest první, který... Jsem
však s ním nyní rozloučena... Já jsem k tomuto rozlou-
čení svolila ... A víte ... proč?
Anna Vasiljevna
Ljubov
Petrohrad
19
article
Odhodil jsem brzy udici k velkému potěšení Gricka, od
kterého jsem si ji na čas vzal a přeje všem dobrý rybo-
lov šel jsem hledati více stínu ve starých stromořadích
zahrady. Vábilo mne, abych si lehl, natáhl se a oddechl
ve chládku od toho nesnesitelného vedra. Na mé cestě
stála besídka, do které jsem uvedl čtenáře již na začátku
svých vzpomínek, »Chrám oddechu«, jak poeticky ji po-
jmenoval Foma Bogdanovič. Besídka stála na čtyřhranném
prostoru, obehnaném topoly a sestávala ze dvou pokojů,
jednoho většího, kde se často píval večer čaj a druhého
s dvěma okny s vlaskými žaluziemi, kterých nikdy ne-
zdvihali a proto bylo v tomto pokoji skoro vždy tmaa
chladno, či lépe řečeno vlhko. Někdy sloužil za ložnici
svobodné mládeži, v ony sváteční dny, kdy se sjelo do
Bogdanovska tak mnoho hostů, že ve velkém domě a kří-
dlech nebylo ani jediného prázdného koutku. Spali na ve-
likém, šírokém divanu, táhnoucím se podél celé stěny,
který s dvěma nebo třemi stolky tvořil veškerý nábytek
v tomto pokoji. Do tohoto pokoje jsem se chtěl uchýliti.
Jako obyčejně byly dvéře besídky otevřeny. Probě-
hnuv prvním pokojem, octl jsem se ihned »nosem vzhůru«,
jak říkával Saša Ryndin, na tom širokém, nízkém divanu,
v tomto prochladlém, skoro studeném pokoji, kam vnikalo
světlo jemnými, zlatými proužky skrze skuliny žaluzií.
Podstrčiv pod hlavu polštář a složiv ruku za hlavu, cítil
jsem se tak volným, že jsem nemohl odolati pokušení za-
vříti oči a zavřev oči, usnul jsem rychle.
Bogdanovič
Ryndin
Proba
20
article
Byl jsem probuzen jakýmsi pronikavým hlasem, mne
volajícím.
Zapomenutá otázka