Strana 6.

ŽENSKÝ LIST.

Číslo 23.

spojeny praktické kursy ve zvláštních zemědělských pokusných formách. Po vystudování vysoké školy zemědělské mohou absolventky vstoupiti do mini- sterstva zemědělství, na panství korunní, střední školy a j. Dosud přihlásilo se do ústavu tohoto 325 žen s žádaným předběžným studiem. Sociální postavení hereček. Dle spisu Kelle- nova existuje asi 3500 hereček německého jazyka. Z tisíce jest jich asi 30 pod 16 roků, 141 mezi 16 a 20 roky, 451 mezi 20 a 30, 207 mezi 30—40, 18 mezi 40—70 a šest přes 70 let. Vdaných je z nich z tisíce 545, tedy 54 proc., kdežto herců asi 70 proc. bývá ženatých. Rakouských hereček jest asi 500; 15 z nich má gáži 15.000—50.000 K, 58 od 6000 až 30.000, 80 od 4000—6000, 90 od 3000—4000, 50 od 1200—2000 K. Ostatní klesají pod tuto gáži, ano čle- nové 92 cestujících sp lečností hrají na díly, 30 kr. až 1 K. A nyní uvažme též, dodává »Rovnost«, že se každý den nehraje a máme zde zcela zvláštní druh proletariátu, jehož pokusy o organisaci sice se děly, ale vždy pro nával nekvalifikovaných sil skon- čily s nezdarem. Liga A 5. Štědré nadělení ženských klášterů a klášternic má Francie. Dle »Mane«, orgánu mla- dého kněžstva katolického, má 16298 ženských klášterů s 200.000 členy! Znamitá to jistě porce! U nás v Rakousku zdá se nám, že máme černých sester klášterních až až! A přece nemáme jich ani tolik, co ve Francii — klášterů. V naší milé »širší vlasti« bylo totiž v r. 1895 488 mužských řádů s 8530 členy a 647 ženských s 15.616 řeholnicemi. A když my tento počet ženských klášterů rakouských těžce neseme, cítíce všade, jaká škoda duševnímu pokroku lidu a zejména žen z něho vychází, divme se pak Francii, že se zvedá proti tomuto černému nepříteli osvěty, jehož má třináctkrát tolik, co u nás!

Zbytečné starosti o náš list má křesťansko- sociální »Česká žena«. Chytá se našeho článku »Ve znamení raka?« a odzvání našemu hnutí umí- ráčkem. Třeba že víme, jak rády chodí studené sestry si poklepnout na funusy, nemůžeme jm v tomto pří- padě posloužiti, neboť k umření nemáme docela žádné chuti. Ba, my docela se domníváme, že tu budeme ještě hodně dlouho; rozhodně však déle nežli — »Česká Žena«, která v témž čísle, ve kterém dělá nad námi kříž, oznamuje svým čtenář- kám, že bude nyní místo čtrnáctidenně vycházeti — — měsíčně!... Jak vidět, teče studeným sestrám znamenitě voda do bot, což vidno i z jejich horou- cího nářku: »Katolické ženy a dívky! Křesťanské so- ciálky! Stůjte věrně při svém časopise »České Ženě«!, odebírejte, rozšiřujte »Českou Ženu«!... « Že při tom všem strouhají nám mrkvičku, svědčí jen o jejich známé farizejské klerikální duši! Odsouzený kostelník. Vídeňský kostelník Alois Weismann byl tamější porotou odsouzen pro znásil- nění nedospělého děvčete k pětiletému těžkému ža- láři. Jak vidět, nebral si šesté přikázání tuze k srdci! Liga A 5. Jak týrají francouzské jeptišky si- roty. Předešle zmínili jsme se o hrozném týrání ve francouzském sirotčinci. Jedná se zde o klášter Notre Dame de Charité. Když zpráva tato ve francouzském tisku byla uveřejněna, sehnali klerikálové podpisy asi deseti sobě oddaných duš ček, jež všechno to, co uvedeno, prohlás ly sumárně za nepravdu. Avšak za krátko po otištěni tohoto prohlášení, prohlásily zase z těchto deseti tři, že jejich podpisy docela k jiným účelům od nich vylákány. Následkem toho byla ihned v klášteře nová prohlídka vykonána, při které odha- leny věci, které byly až dosud úřadům tajností. »Au- roce« uvádí několik výpovědí žaček kláštera Notre Damského a jeho pobožných bestii. Tak vypravuje

Amalie O. z Toursu: »Musily jsme se učit obšívat košile. Po čtyřech nedělích byly jsme »vyučeny«a musily pracovat jako staré šičky. Musily jsme o 2. hod. ráno vstávat a vykonat nám uloženou práci, kdyby to do půl noci trvat mělo. Nestalo-li se tak, byly jsme trestány. Tresty byly ukrutné: samovazba v c eli, suchý chléb, svěrací kazajka, sklep, stu- dené sprchy a bití. Byla jsem kopřivami po nahé zadní části těla mrskána. Tloukly mne rákoskou, pravítkem, provazem a metlou. Byla jsem nucena jísti kravský hnůj. Myly mne urynem a utíraly hadrem, kterým se z á- chod čistil«... Slečna B. praví: »Byla jsem sedm roků v tomto klášteře. Viděla celou řadu mých spolu- družek umírati. Tyto zápasily se smrtí, co mezi tím jsme my musily nábožné písně na svých postelích zpívati. Byla jsem téměř všemi tresty treslána, jako: jazykem dělat kříž na zemi, svěraci kazajkou, mu- sila jsem ve sklepě ležeti na slamníku, na kterém již několik zemřelo a který strašně páchnul. Obličej mi byl do krav- ského hnoje strčen, byla jsem nucena dlouhou dobu s roztaženýma rukama ne- podepřena o nic státi. Měla jsem krásný vlas. ten mi byl ostříhán a prodán, hlava namazána mastí, aby čerstva zase vlasy rostly, a pak mi byly opět ustříhány. Tak se stalo se mnou po třikráte. — Jak jsme už minule pravili, nemáme slov, jež by s do- statek tuto bestiálnost klerikálních spusťlic charakte- risovali. Ale známe prostředek, neomylný prostředek, jímž by se podobné hanebnosti jedním rázem odstra- nily; prostředek ten, po němž už také ve Francii za- číná se hlasitě volati, zní docela krátce: Zrušte klá- štery!

Liga A 5. Trochu slov o celibátu. Případ pá- tera Drozda ve Svatováclavské záložny a věci z jeho soukromého života, jež vyšly u příležitosti jeho známé milionové aféry na jevo, ukazují, že by ne- bylo na škodu kněžský celibát a jeho následky po- drobiti nové revisi. Ukázalo se totiž, že tento vysoký hodnostář církevní, který vrchnopastářskými úřady ano i samým papežem okázale byl vyznamenán, ani v nejmenšim příkazů celibátu nedbal. Několik jeho dětí, jež měl se svou bývalou kuchařkou a fran- couzské speciality, v jeho stolku nalezené.

jsou toho nejlepším důkazem, že mu ani ve snu ne- napadlo z církevních regulí, zakazujících mu jako knězi pohlavní obcování se že ou, dělati si velkou hlavu. A je poučno, že církevní úřady, ač se o tomto jeho chování všeobecně vědělo, neviděly v tom závadu, aby mu svou nej- vyšší přízeň stále neprokazovaly! To jest velice charakteristické a připomíná to bezděky slova z církve katolické vystoupivšího kněze dra Au- gustina Smetany, jenž zákaz kněžského manželství takto vysvětluje: »Právě tímto celibátem udržuje se kněžovláda, jež vysoké kněž- stvo v držení rozsáhlých statků zacho- vává a s těmito statky mohou pak vésti onen ne- apoštolský život, jenž smyslnosti a marnivosti jich bohatou dává náhradu za to, co jim odnímá stav duchovní, rodinných svazků jim zapovídaje« . . . Co se pak jich vlastní mravopočestnosti dotýče, třeba poukázati jen na to, že to není tak špatný stav, míti dosti peněz, nebýti vázán na jednu společnici, která slove ženou, nemíti starosti o děti a užívati světa v nejpestřejší jeho rozma- nitosti. Kdo okusí svobody s arého mládence, ten se zajisté nedá spoutati okovy stavu manželského. Jest to tedy jen pouhá nemravná smyslnost, která se zrušení celibátu protiví« . .. Vzpo- menutý přígad pátera Drozda smutně tato slova Sme- tanova dotvrzuje. Bude však to míti na vysokou