1
masthead
Ročník XXXXVI.
2
masthead
V Praze, ve čtvrtek 12. prosince 1907.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. lIst,
předplácí se
v Praze v adjninlstrati
něsíe . . . . . . 2
na čtvrt leta . . . . 6 K —h
s drojí donáškeu
a měsíe
skdnt 1ta . . . . 7 K 50 h
ve slialkách
na měsíe . . . . . . 2 K. 30 b
Poštouí
: : 3 ke
s drojí zisilke
Praha
5
title
Dnešní čislo pro Prahu le o 10 stranách
Praha
6
article
Na obhájení našeho stano
viska.
Na obhájení našeho stano
viska.
III
Národní strana svobodomyslná
a „Národní Listy“.
Kdo pilně sledoval politické naše poměry
od let devadesátých a byl svědkem změn
taktiky národní strany svobodomyslné, zajisté
nám položí po přečtení předcházejících dvou
článků otázku: »Proč až do této doby jste
podporovali vedoucí politiku strany mlado-
české, když právě tak jako nyní, již dávno
znali jste její chyby a když jste mnohdy ne-
souhlasili? Proč stavíte se proti politice strany.
již přece »Národní Listy« založily a přivedly
k největšímu rozkvětu v letech devadesátých,
aniž byste se pokusili vyříditi spor v lůně
strany? Jaké jsou to důvody, jež vás při-
měly k tak ráznému vystoupení proti vedouce
politice strany?«
Zde naše otevřená a upřímná odpověd
Jest pravdou, že »Národní Listy« až do-
sud podporovaly národní stranu svobodomysl-
nou vzdor chybám jejího vedení a vzdor
stálému měnění taktiky — avšak pouze
do určitých hranic. Jakmile strana se
odchylovala zásadně od programu, neváhaly
»Národní Listy«, nebylo-li platno varování
obou zástupců »Národních Listů« ve výkon
něm výboru, i veřejně vyslovit se proti po
stupu strany.
7
article
Stalo se tak mimo jiné při vstoupen
prof Kaizla do ministerstva Thunova, v
sporu o jednojazyčnost anebo dvoujazyčnost.
stalo se tak projevem »Lidu českém ue
ze dne 18. ledna 1903 při zahájení jednán
na smiřovacích konferencích česko- něme-
ckých; o poměrech ve straně, o jednání prot
usnesení strany a o způsobu, jak třeba zjednat
nápravu, promluvili jsme v řadě článků »Ke
sjezdu důvěrníků« v r. 1903, o jednání pak
strany v boji o všeobecné hlasovací právo
jsme mimo jiné napsali serií článků »Co bude
dále?« v prosinci 1906. Z celé řady článků,
v nichž jsme varovali stranu před chybným
krokem, aneb v nichž jsme poukázali na ne-
správný postup, na odchylování se od pro
gramu a taktických usnesení, uvedli jsme
pouze těchto několik článků, na něž si právě
vzpomínáme. Zástupcové »Národních Listů-
ve výkonném výboru vždy poctivě hájili pro
gram strany a vzpírali se jednání a usnášení
se proti jeho zásadám a proti usnesení strany
a varovali před neodůvodněnými obraty
Kaizl
Thunův
8
article
Mnobdy to docházelo i ke zřejmým, dosti
ostrým sporům. Několikráte »Narodní Listye
zaslaly výkonnému výboru národní strany
svobodomyslně pamětní spisy, v nichž varo
valy stranu, by neopouštěla program a ne
jednala proti svým usnesením. V r. 1901. za.
slala redakční rada výkonnému výboru pa
mětní spis, z něhož vyjímame následujíc
část:
.... strana nepečuje po hříchu ani o to, aby
žurnalistika její, myšlence a politice nejvěrněji od
daná, byla v čas o taktických záměrec
a důvodech aktuálni politiky posel-
stva našeho náležitě zpravena, a
mohla veřejnost za vča. na eventuální kroky
obraty jeje taktiky připravovat a důvody obralů
těch rádně vysvěllit a obhájit,
Tento nedoslatek upřimnosti a včasné sdílnost
svých ke svým těžce odpykala strana naše poslední
dobou u veřejnosti české: misto vroucnosti nastalo
trapné odcizení mezi národem a delegací jeho, mez
stranou a vedením jejim — čehož nikdo tíže ne-
nese, nežli my, „Národní Listy“. — —
„Nuže, to vše naplňuje nás vůči patrné újmě
a škodám, jaké z toho vzešly straně naší u mínění
velejném, vážnými obavami o budoucnosti pospo
lité veliké věci naší a vede nás k tomu, abychom
co nejupimněji, ale spolu též co nejdůtklivěji vy
slovili žádost a tužbu po nápravě v obou směrech
národní strana
9
article
jednak, aby vzchopilo se vedení strany naší ze
jména vůči nastávajicím volbám sněmovním k nej
větší organisátorské agilnosti a křepkosti, jednal
aby se k „Národním Listům“ nepohlí-
želo s tou nesdílnou upjatostí, jako
k nějakému podřízenému orgánu
úřadnímu, jemuž sdílí se pouze to, co za dobre
se uzná, aby bránil a zastával přátel, nýbrž vždy
dbalo se toho, že „Národní Listy“ od počátku svěho
byly a jsou listem zasvěceným jedině myšlence
osvobození a zvelebení národa českého a pospoli-
tosti Slovanstva, listem, sloužícím dobrovolně
obětavě české národní stranč svobodomyslné, po-
kud ona věrně a neochvějně bojuje za
téže idey české, za týž program, slo-
vansky svobodomyslný; avšak také 1i-
slem, vyhražujícím sí vždy volnost
posudku benevolentniho, ale pří-
mého, kdykoliv by dospěl ku přesvěd-
čení, že representace strany se uchy-
luje buď od zásad svobody neb pro-
spěchu Slovanstva. Slovem, jsmea
10
article
chceme zůstat věrnými kombattanty
po boku Vašem, dokud Vy zůstanete
neodvislými a neoblomnými obranci po-
spolité věci naší národní. Ale musili
bychom touž chvíli služeb svých Vám
odepřít a samostalně svou cestou se
bráti, jakmile byste upadali do šlé-
pějí politiky druhdy strany slaroče-
ské, dávajíce se jako ona zavlěkat do
služeb cizovlády, nesmýšlející e ná-
rodem našim poctivě. Tu bychom se ovšem
ocitli na rozhraní naší shody a naší rozluky. My
však, přejíce sobě pro zdar myšlenky naší co nej-
srdečněji shody trvalé a opravdové, měli jsme z
svou povinnost, projevit Vám své mínění, stesky
obavy s touž upřímností, s jakouž Vy bohdá slov
naše přijmele.
Na tento spis odpověděl výkonný výbor
národní strany svobodomyslné dopisem,
němž slibuje provést co nejpečlivěji volební
přípravy a slibuje starat se o shodu s »Ná-
rodními Listy« i o jich poctivé informování
— avšak výtky. politice strany učiněné, pře
chází mlčením.
Vaš
národní strana
11
article
Akutní rozpor byl sice odstraněn, jed
notnosti však nebylo docíleno. I na dále zá-
stupci »Národních Listů« pozvedali svůj
varovný hlas před politikou, jež neodpoví-
dala základním rysům programu národn
strany svobodomyslné a jež netlumočila na
říšské radě přání většiny národa.
Varovali jsme před projevem na pro-
spěch armádní řeči německé v známé od
povědi na prohlášení Němců dne 17. pro
since 1902.
Výkonný výbor sice se usnesl vynecha
dotyčný odstavec o armádní řeči, avšak
elaborát byl ve Vídni opět změněn a proti
usnesení výkonného výboru onen odstavec
byl do něho opět vložen.
Důtklivě jsme vzdy žádali o usilovnou
práci na prospěch všeobecného hla-
sovacího práva, v době, kdy veliká
většina výkonného výboru boj za tento pro-
gramový náš požadavek neuznávala za
včasný.
Jestliže jsme upozorňovali v dobách po
měrně klidných v tomto soustátí na nutnost
poražení trvajícího systému centralisačníh
a germanisačního, největší to překážky na-
šeho národního rozvoje — tím více naléhal
jsme v době, kdy celý systém proti nám za
ložený prodělával těžkou krisi, jako při pro-
jednávání rakousko-uherského vyrovnání, na
to, aby strana v každé takové situacisi
vytkla přesné, dosažitelné cíle —
bojovný program český a neústupně
jej hájila. Hlasu našeho však nebylo nikdy
dbáno a politika národní strany svobodo-
myslné svedena byla na šikmou plochu, po
níž, dolů se řítíc, připravuje zkázu našt
straně a poškození národní naší věci.
Na místo cílůvědomé a neústupné poli
tiky dra. Julia Grégra a dra. Karla Slad-
kovského nastoupila politika neurčito-
sti, nerozhodnosti a slabosti.
Němec
Grégr
Slad
Vídeň
národní strana svoboda
12
article
Vedoucí kruhy naší strany obmezily se
na vyjednávání parlamentní a nechávaly
ležet ladem důležíté úkoly v národě. Tím
strana zanedbávala domácí své poslání. O
pádu ministerstva Badenova marně jsme
se snažili zadržet stranu na této šikmé
ploše.
Těžce jsme nesli kolísání české
politiky za následujících ministerstev, ze
jmena za ministerstva Körbrova a upozor
ňovali jsme na nebezpečí pronášení rázných
hesel, jež v krátké době byla opouštěna.
Úváděli jsme příklady: heslo o sve-
dení hlavní bitvy při prvém čtení
rakousko-uherského vyrovnání
heslo o dani z jízdních lístků
heslo o obstruování voleb do de
legací.
Opuštění těchto s velikým důrazem pro
hlášených hesel otřáslo těžce důvěrou české
veřejnosti k české delegaci na radě říšské-
Ačkoliv jsme před těmito chy
bami varovali, přece důsledky
jich jsme trpělivě dosud nesli
nevzdávajíce se naděje, že sna
se podaří, přijdoulí vedoue
kruhy ve straně ku poznání, že
politika posledních let jes
chybnou, vrátit stranu k původ
nímu programu a přimět ji opě
k neohroženému boji proti ne
přátelskému systému.
Mlčeli jsme, podrobujíce se
disciplině strany, a doufali jsme.
že nově zahájená éra politická
přinese přece národu našem
nějaké výsledky — tyto očeká
vané a určitě slíbené výsle d ky
jsme nechtěli netrpělivě mařit
Na neblahé politické dráze však pokra
čovalo se dále.
Po propuštění prozatímného rozpočtua
refundac vládě Körbrově, zákona o bran
cích, propuštěn byl autonomní celní tarií,
jehož položení na jednací pořad bylo zasko-
čením českého klubu vládou, propuštěna ob-
chodní a celní smlouva s Německem a po
volen dodatečný úvěr na alpské dráhy a tím
byla puštěna z ruky poslední zbraň, jíž
mohlo býti buď použito k boji proti vládě
aneb aspoň k dosažení některých určitých
závažných ústupků od vlády ve prospěch
národa.
Badenův
Německo
13
article
Všecky důležité předlohy vládní byly
tehdy promrskány a za ochotu tuto dostalc
se české delegaci odměny prohlášením vlád
ním, jež slibem o rozdělení statutu úřadni-
ctva v království českém bylo daleko cen-
nějším pro Němce než pro nás, prohláše
ním, jež nám poškytovalo pouhé neurčité
a nezávazné sliby ministerské — jež, jako
všecky dřívější, zůstaly nesplněny.
Týž dojem nerozhodnosti, ba slabosti
činila politika strany naší v posledních
kampaních sněmovních, kde roz
hodoval jedině diktát německé menšiny
kteréž se beze všeho odporu z naší strany
připustilo právo rozhodování o jednacím po
řadu sněmu. Následek toho byl, že na sněmu
království českého žádná politická akce ne
mohla být podniknuta a jak se Němci ho
nosí, také na příště bez jejich dovolení pod
niknuta nebude.
Tak stlačen byl český sněm na činitele
politicky bezmocnéhol
Za těchto smutných poměrů podán by
z usnesení strany na radě říšskě návrh na
zavedení všeobecného rovného hlasovacího
práva.
»Touto událostí,« napsali jsme v »N. L
dne 5 prosince 1906, »rázem změnily se po
měry ve straně. Strana tímto krokem doká
zala, že ochotna jest pracovat k uskutečněn
jednoho z nejdůležitějších požadavků pro
gramu, že pracovat chce pro rovné právo
národní na radě říšské a že splniti chce své
závazky oproti širokým vrstvám lidovým.
Oposice ve výkonném výboru s nadše-
ním uvítala tento obrat ve straně a strana
zbavená vnitřních bojů i dobrovolný jej
Němec
N L
14
article
orgán svorně pracovaly ku provedení ná
vrhu.«
Ve článcích, uveřejněných pod názvem
»Co bude dále?,« vylíčili jsme, jakým
způsobem si česká delegace počinala v tomto
Otevřeně jsme tehdy pronesli svůj názor
o tom, co bylo příčinou, že národ náš byl
zkrácen o 12 poslanců. Nebudeme se více
vracet k probírání jednotlivých fásí boje
o všeobecné hlasoyací právo, jen tolik je
nutno podotknouti, že p. dr. K. Kramář ve
své konciliantnosti upustil od zásady, že na
rovný počet obyvatelů má přijít rovný poče
poslanců a tím dal do rukou Němců a vlády
zbraň, pomocí jejíž nás zkrátili o uvedený
počet poslanců.
Druhou chybou bylo, že připustili jsme
rozdělení volebních okresů na městskéa
venkovské.
V souhlase s myšlenkami, ve zmíněných
článcích pronesenými, uvítali jsme snahu ná-
rodní strany svobodomyslné po koncen
traci českých stran a snahu po re-
organisaci strany.
Není příčiny zatajovat, jaké důvody nás
přiměly ke kampani pro koncentraci stran
Předpokládalo se, že volby dopadnou tím
způsobem, že žádná strana, mimo snad so-
ciální demokracii a strany agrární, nevyjde
z voleb posílena. Ostatní strany že budou
mít v nové sněmovně každá jen několik zá-
stupců, Bylo na snadě, že česká věc za
těchto poměrů by byla lépe hájena v jed-
notném klubu, nežli v této směsi strana
klubů navzájem se potírajících. Ale vedle
myšlenky jednotného hájení národního zájmu
tušili jsme, že v tomto společném klubu
proudy extrémní, konservativní a radikální
se budou paralysovat, že každé usnesení
musí být kompromisní mezi oběma směrya
tak že nebude se dělat ani politika radi
kální, ani oportunistická, ani konservativní,
nýbrž politika česká, na niž se do
hodnou společně všecky české strany, na
radě říšské zastoupené.
K Kramář
Němec
15
article
Na neprospěch národní věci se koncen
trace stran neuskutečnila
Zbývala reorganisace vlastní naší strany
Uvitali jsme myšlenku doplnit stranu
inteligencí, jež namnoze se politického živote
dosud stranila. Sami jsme již dříve doplněn
strany v tomto smyslu žádali a nikdo nám
neupře, že poctivě jsme se během jednán
příčinili, by spory mezi stranou a těmi, kdož
později do strany vstoupili, byly odstraněny
Členy naší strany stali se mnozí, kdož a
do té doby bojovali proti naší straně, bojo-
vali proti její postupu. Doufali jsme, že tito
noví naši političtí přátelé přičiní se, by strana
důsledně hájila program, při jehož revido-
vání spolupůsobili, doufali jsme, že přispějí
k sebevědomější politice, že budou posilou
těm, kdož vzpírají se nedůslednostem v po
stupu strany, kdož varují stranu před sklonem
do politiky vládní.
Leč jak trpké bylo naše zklamání!T
zejména, kteří před vstupem do strany naší
nešetřili výtek straně z každé nedůslednosti.
stali se největšími stoupenci politiky, již jsme
potírali. Posílili směr pana dra. Kramáře
stali se obhájci tak zvané positivní politiky,
jež zavedla stranu naši do vládní většiny
Beckovy. —
Reorganisací strany snad zavládl ve
straně čilejší ruch, snad více se jeví chutě
ku práci — avšak stávající směr politiky
strany změněn nebyl.
Jako při vstoupení prof. Kaizla do mi
nisterstva Thunova, tak i při vstoupení dra
Pacáka a dra. J. Fořta do ministerstva
Beckova byl zpraven výkonný výbor národní
strany svobodomyslné pouze o hotové věci
Ve schůzi dne 5. června 1906 bylo re-
ferováno o vstupu do ministerstva předsedy
Člen
Kramář
Beckův
profesor
Kaizl
Thunův
Pacák
Beckov
16
article
boji.
V drobném proucjit
ranní čalo o sebž . . . za z
vdpolečni
Ve flislkách na venkověo
ranní čislo. . . . . . . . 10h
odpolodní
. . . . . . . s k
Inserátv
platí se hetově napřed
Přečplacení a lnstrty přijíná zdminl-
strace v Marfanské ulici č. s.
Tam nachátejí se též rečskoe
tiskárna a ezpedice „Narodnieh Listá“
Rukopisy se nuvrucvli.
Narodnieh
Marfanský ulice
17
article
klubu lidových poslanců českých na radě
říšské, dra. Pacáka a dra. Fořta. Vzdor
usnesení strany (parlamentní komise) přijali
oba portefeuilly bez určitých výhrad,
bez dohodnutí se s předsedou
ministerstva o programu vlády,
jenž by umožnil delegaci české podporovat
vládu, v níž zasedají dva příslušníci národní
strany svobodomyslné.
Zajímavá byla tehdy odpověď Beckova
na otázku co je s českými požadavky: «Sie
sind nicht zurückgestellt, aber sie stehen
auch nicht in Verhandlung!« (Překlad: O ny
nejsou odstaveny, ale nejedná
se také o ně!e) Při této schůzi prohlásili
zástupcové »Národních Listů« ústy pisatele
těchto řádků:
»Budeme hlasovat pro resoluci dra. Herolda, ale
prohlašujeme, že trváme na tom, aby výkonný
výbor o každém důležitém kroku byl informován,
a činíme dale prohlášení, že jakmile se bud
opakovat případ, že se bude jedn a
proti usnesení strany a výkonnéh
výboru, učiníme z toho důsledky.
Resoluce dra. Herolda byla přijata
zněla následovně:
Pacák
19
article
»Výkonný výbor národní slrany svobodomyslné
vzal zprávu o vstoupení dra. Pacáka do nynějšího
ministerstva na vědomí, přepodkládaje s pevnou
důvěron, že oba čeští ministři co nejhorlivěji za-
sadí se o splnění požadavků českých. Výkonný
výbor pokládá však za potřebné koistalovati, že
účastenstvím Čechů v ministerstvu nejsou spl-
něny podmínky, které by mohly míti
v zápětí změnu posavadního takti-
ckého postavení české delegacea
očekává, že klub poslanců českých ne-
změněně i nadále setrvá při stanovi-
sku posud zaujatém, jak pokud se týče volební
reformy, tak se zřetelem na brzké splnění
nejnaléhavějších národních, kultur-
ních a hospodářských potřeb českého
národ ae.
Uvedli jsme poslední naše prohlášení
ve výkonném výboru národní strany svobodo-
myslné Tato upustila od politiky volné ruky
a se stranou agrární a klerikalní po utvo-
ření Národního klubu vstoupila do
vládní větši ny
Když na schůzi výkonného výboru re-
feroval dr Kramář o své rozmluvě s bar.
Beckem a pravil, že před vyřízením ra-
kousko uherského vyrovnání předseda mini
sterstva nemůže zástupcům českého národa
ani ničeho slíbit, bylo zřejmo, že
česká delegace má se dát do služeb vlád-
ních z adarmo.
Pacák
Čecho
Beck
národní strana svoboda
národní klub
český národ
20
article
Až potud jsme stranu následovali a dl
sil svých a svého svědomí podporovali, proč.
to vysvětlili jsme v předčházejících řádcích.
Do vládní většiny však »Národní Listy« jiti
nemohou a nesmějí! Důvod, pročse
vstupuje do vládní většíny, jest prý ze-
skání politické moci
Jest to důvod, jejž tak horlivě hájí pan
dr. K. Kramář
V »Poznámkách o české politice« do-
poručoval ovšem jinou cestu k nabyt
politické moci. Praví na str. 46.
»Mně pak zdá se, že nej epší cestou naší jest
dobýti politické moci ve stálu, na kolik
odpovídi našemu významu pro stát. A to je
možno jen politikou volné ruky, ne-
vážící se na žádnou stranu, na žádné
parlamentní spojenství, odhodlano
odplatiti kažuou na nás spách a nou
křivdu s celou bezohledností náro-
da, který se nebojí i nejostřejší po-
litiky, poněvadž má dost sebevědom
a víry v sebe, aby se nebál ani hro-
zeb, ani útisků, který však také ocho-
ten jest podporovati každou vlád
která bude k nám spravedlivou a dá
nám to, na co máme oprávněný
nárok.
Ačkoli uznával za jedinou cestu k do
bytí politické moci politiku volne
ruky, zavedl pan dr. Kramář stranu naši
do vladní většiny a učinil tak bez dohody
s vládou o společném programu,
doktor
K Kramář
Kramář
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
H. (Boulevardní literatura.) Pr
hodilo se mi ne jedenkráte, že jsem zabloudi
na pařížské boulevardy. Nékdy jsem se bavilv
tom pestrém a střeštěném reji, kde býři kosmo
politická orgie a kde se vybljí tolik energi
tak jako se baví pozorovatel, pro nějž »ezi-
stuje zevní svět«. Někdy jsem se nudil, a jak
nudil! zasažený až do hloubi dušo triumfální
banálností boulevardů, omrzelý, znechucený tou
lesklou ubohosti, tou prázdnou vřavou, tím
smutkem vulgárnosti, vanoucím z nejveselejšího
místa světa.
Řekl jsem často své dojmy, ve své sdíl
nosti spisovatele a snažil jsem se je říci vždy
prostě a jasně, s lehkostí člověka, který je splše
shovivavý nežli zaujatý.
Boulevard je zajímavý obraz. Má závratný
vzruch. Jeho večery jsou zářivé a šumné
oslňuji a omamují. Jeho kouzlem je eleganee
ženy. Ale myšlenku, kterou vyjadřuje Paříž, ne
potkáte na boulevardech. Tam hopkuje pouze
esprit.
Pařížský boulevard má též svou literaturu
Tušil jsem to vždy. A teď lo mám stvrzeno če
ským kritikem ve vážné, učené knize, psan
jazykem Kantovým S velikým ustrnutím viděl jsem
v této knize své jmeno ve spojení s pařížským
boulevardy, neboť se dovídám, že jsem mim
jiné pošetilosti provozoval též horlivý styk s pa
řížskou boulevardní literaturou. *)
Boulevardní
Kantův
Paříž
22
article
*) Geschichta der čechischen Lileralur vor
dr. Jan Jakubec. De čechische Literatur der Ge
genwart. Von dr. Arne Novák. Ve sbirce: »Litera
turen des Ostens«. Lipsko C. F. Amelangs Verlag-
A poněvadž kritik zařaďuje mezi světl
boulevardní literatury i pana Georgesa Ohnela,
autora nad jiné neblahého, vyslovuje proli
mně podezření velmi kompromitující a zarmu-
cující.
Kdyby mi aufor moderní literatury česk
řekl, že jsem ve spojení s tajným banditským
spolkem »mano nero«, nebyl bych více pře-
sn
kvapen.
Zdá se, že zde byla překročena hranice,
dělicí kriliku od osobní polemiky a to právě na
místě, kde autor si měl počinati s největším
taktem a svědomitosti. Ale poněvadž jsem sám
temperamentu často polemického a rád se rvu,
nemohu případ posuzovati s vážnou tváří.
Úloha mravokárce, zejmena v této věci, by ne
slušela našinci.
Je tedy boulevardní literatura. Její koketní
musa vyšlapuje si před terasami kaváren, kde
sedí nejvtipnější posměváčkové světa, v toaletě
od Redferna, v ohromném klobouku od Paequina
a okazuje rozkošné krajky pod vykasanou su-
kénkou. Pan Georges Ohnet, dokud slo na od-
byt jeho zboží — velkovýroba modních ro
mánů — si ji vydržoval. Ale opravdovými je-
jimi milenci byli prohnaní literární sportsman
a šviháci Abel Hermant, Alfréd Capus nebo F -
licien Champsaur.
Nikdy jsem se nedvořil této dámě. Ujišťuji
pana Arne Nováka, že není daleko tak svůdná,
jak si představuje. Ztratila mnoho na svém fran
couzském chicu od té doby, co boulevard je
kosmopolitickým rejdištěm. Nemá prostou a ve-
selou gracii slečny Mimi Pinson, již opěvova
Musset. I cancan zapomněla. Tanči cake-walk
a má způsoby děvčete z baru Maximova.
doktor
Jakubec
Novák
Georgesa
Redferna
Ohnet
Hermant
Capus
Champsaur
Pinson
Musset
Lipsko
Amelangs Verlag
23
article
Boulevardní literatura representuje ducha
francouzského před tou cizinou, která právě ne-
zná z Paříže nic, nežli požitky a vděky boule
vardů. Není to lichotivé pro Francii. Na štěsl
vedle banálních románů Ohnetových, pikantních
mondainích kronik Hermantových a bonvivant
ských komedií Capusových, psaných pro dobre
zažívání lidl přiliš dobře najedených, má roman-
ciery, žurnalisty, dramatiky, jejichž francouzská
duchaplnost a vzlet, elegance i vkus jsou ne
smirně vzdáleny boulevardní literatuře.
Od Stendhala a Meriméa až k Maupassan-
tovi a Anatolu Franceovi francouzský duch ve
svých nejrázovitějších představitelích nepodlehal
nikdy espritu a modě velkých boulevardů. Bylo-
cosi zdánlivě přibuzného v lehkosti jejich vtipů
a v bravurnosti neb uhlazenosti jejich stylu
s modou boulevardů, nedal se tím klamat po
zorovatel jemnější a bystřejší.
Boulevardní literatura je při veškeré své
šumné lesklosti velmi jednotvárná. Tak jako
bývají nudní společníci, kteři se přiliš snaží
býti zábavnými. A nejen jednotvárná, je někdy
až k beznadějnosti truchlivá svou lajdáckouf
losofií, svou operetní psychologií, svým záku-
lisním a bursiánským cynismem, za nímžse
jevi více sosácké omezenosti a duševní pohodl
nosti, nežli pravého světáctví.
A pak z velké části nepatří ani do lit
ratury
»Hors de la literature !« zavolali na Ohnet
v době jeho triumfů dva spisovatelé vzáeného
ducha, Jules Lemalire a Anatole France.
Ohnetův
Hermantový
Capusový
Stendhal
Merimée
Maupassan
France
Jules Lemalire
Paříž
Francie
Anatol Franca
Hor jít le literature
24
article
Ohnet je zajisté jeden z nejprostřednějších
a nejvšednějších autorů francouzských. Jeho
pathetičnost a protzovství působí odstrašivě. Vse
je falešné a theatrální. Jeho dramaličnost a sen
timentálnost, plná deklamací a pos, vzbuzuje
instinktivní odpor v každém, kdo má vkus, kdo
miluje věci krásné, jemné a přirozené-
Nyní již zkrachoval Ohnetův velkozávod
Za to udržuje se dosud Paul Bourget, který zača
jako znamenilý moderní psycholog a kritik
konči jako romancier pařížského snobismu. Pů
sobením salonů vévodkyň stal se z autora
»Žáka« bohatýrský zastance tradice, nábožen stvl,
feudalismu a přichází do extase při pohledu na
monogram s knížecí korunkou, at je vyšitý na
krajkové košilce nebo na ubrousku. A marně
hledáte v tom suchoparu stránek pathetických
a pompesních, v nichž Ohnet líčí své zbohatlé
továrníky a Bourget své aristokraty, nějaké
osvěžení poesie, úsměv humoru, jiskru ironie . .
Ohnet
Ohnetův
Bourget
25
article
Neznám nie neutěšenějšího a nepříjemněj-
šího nad toho ovzduší a teď s hrůzou pozoruji
že p. Arne Novák mne do něj zaklel. Tak to
dělal též Dante, jenž nastrkal své osobní ne-
přátele do různých oddělení svého pekla.
Danteskní zlomyslnost mladého kritika je
sice dosti šprýmovná, ale též nespravedlivá.
Kritik má zajisté největší volnost úsudku, ze-
jména když jej vyjadřuje s tak zajímavou sub-
jektivností jako Arne Novák. My autoři jsme
mu vydáni na milost a nemilost. Jsem pro nej
širší volnost kritickou. Kritik má právo napsat
o mně, že jsem spisovatel bez ducha a vzdě-
lání, že nemám styl ani vlip, že vůbec jsem vy-
vrhelem lidské společnosti a hanbou české litera
tury. A la bonheur! Když je o tom přesvědčen
tím hůře pro mne l
Ale nesmi nikdy napsati, že jsem zrzavý
že vážím 100 kilo a že podléhám vlivu Musy
Ohnetovy. To je zbraň, které nemá ani prot
nenáviděnému odpůrci užiti spisovatel jakési kr
tické rozvážnosti a duševní elegance.
Jak lehce bych mohl odpověděti kritikovi
jenž mne prohlašuje za boulevardního hejsk
české literatury, že je těžkopádný m skolo melem.
Novák
Dante
Ohnetův
26
article
moralistním filistrem, mohl bych mu házet na
hlavu Schopenhauerovy a Niatzschovy imperti-
nence o učenosti docentské, udělati z něho
karikaturu knihomolového bakaláře, kantorského
magistra arlium
Bylo by to též velmi zlomyslné a velká
švanda pro galerii.
Ale bylo by to nepravdivě a nespravedlivé.
Karikatura musí být aspoň trochu pravdivou.
aby její zkomolenina odpovidala povaze a po-
době. Nemohl bych nic podobného napsali
svém roztomilém přiznivci Arne Novákovi. I kdy-
bych byl nejzlomyslnější, musil bych konsta-
tovat u tohoto učeného profesora a přisného
kritika, že v jeho lehce nahozených a barvitých
stránkách ozývá se jakási nostalgie po pařížské
— nemohu přece říci boulevardní ! — eleganci.
A že pan Arne Novák miluje eleganci, příliš
miluje eleganci, přiznal se již dávno v jisté po-
lemické srážce.
Ah, ty stálé polemiky! Co se v nich vy-
plýtvá temperamentu a vervy. A k čemuto
vše? Pour la galérie ! Obecenstvo se baví. Nej-
větší švandu z naší polemické nehoráznosti
uštěpačnosti mají ti, kteři neodváží se říci, co
jsme my vyslovdi.
Polemiky, jež jsou nárazem myšlenek,z
něhož zasrší světlo, jež jsou soubojem inteli-
gencí, jsou nádherným pohledem a plodným bo-
jem. Nic není krásnějšího nežli bojevat pro my-
šlenku, ale nic není malichernějšího, nežli se
prát sobecky a ješitně z důvodů nejosobnějších.
Bohužel jsme tvorové slabí a hřišní, dáváme se
unášeti svými vášnémi, a když nám někdo
šlápne na kuří oko . . .1
Schopenhauerův
Niatzschův
Novák
Pour