ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 13b07c50-7729-11dc-b40f-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 25 celkem · entity: place 39, person 102, org 6, work 3
1 masthead
Ročník XXXXVII.
2 masthead
V Praze, v úterý 30. července 1907.
Praha
3 masthead
Číslo 208
4 article
Na ranní a odpol. list, rřede lásí se v Praze v admísistrai nn měsíc . . . . . se čivrt leta s dvají donšskou tlta . . . . 7 k n0 h veesnd. 2K mo na měsíc- roštout va nnoiěi sle
Praha
5 article 2K e
2K e za čtvri leta s 4vejí zlsnkea a vořele Eatrrt ela . . . Hi k a0
6 article Adlerův státnický plán nového Rakouska.
Adlerův státnický plán nového Rakouska. Měli jsme již kolikráte příležitost roze- brati různé ty projekty německých na- cionálův a pokrokářů na přestavbu Cislajtanie za heslem »národní auto nomie«; leč povždy vedlo bližší ohledání k tomu, že buď za pěkným heslem vězíu Němců jen šeredný obmvsl na úkor nás Čechův, anebo nepromyšlená, neusku- tečnitelná utopie. Buď že jde, zejmena zdejším Němcům jen o to, aby si heslení » ná rodní autonomie« vymohli v Čechách svou samostatnou »ode všeho českého očištěnou« německou zemi na úkor jednoty zemské správy a váhy sněmu českého: anebo že tane jim, jako na př. poslanci Chiariovi, na mysli nějaká mlhovina pouze ke školství se vztahující »autonomie narodní« při zacho- vání jinak plné německé centralisace státní ve spravě i zákonodárství ústředním v roz- sahu posavadním. — Marně jsme po všechnu dobu dotazovali se německých projektantů Rozumíte národní autonomii tak, aby každý z těch osmi národů Rakouska (Čechů. Poláků, Rusů, Slovinců, Srbochorvatů, Němců. Vlachův a Rumunů) měl svou vla stn národní vládu, své kompletní ná- rodní ministerstvo, odpovědné vlast nímu národnímu sněmu, jehož kompetence vztahovala by se ke všem právům, potře- bám, zájmům a povinnostem toho každého národa, jenž by tedy měl plné právo povo- lovat daně i rekruty, stanovit kvotu svého příspěvku na potřeby celořišské a úplnou zákonodarnou souverenitu ve všech důležitostech národa vlastního? —
Adlerův Němec Čechův Chiari Čecho Polák Rus Srbochorvat Vlachův Rumun Rakousko Čechy
7 article
Než podnes marně čekame na odpověd A stejně nebylo lze se dopátrati, čeho ra- koušti sociální demokraté svým programovým požadavkem po národní auto nomii vlastně vyrozumivají, jakou míru své- zákonnosti a svéprávnosti politické chtějí proti ústřední vládě a prot ústřednímu parlamentu vyhradi jednomu každému národu, aby byl »ůplně svobodným pánem svých osudů« Vydal sice jejich stoupenec dr. Renner tlustou knihu o národní autonomii, ale světla v ní bylo tence. Doporučoval, aby národové. odpoutavše se od hranic svých zemí, usta- vili se osobním příhlasem svých dospělých příslušníků (tedy hlasováním mužů i žen srých) ke společenstvu čili svazu určité ná- rodnosti, která by pak obdržela jistou kraj skou samosprávu a z krajův svých vyslala zástupce do svého »národního sněmu«, jenž by jako parlament vyřizoval otázky národní kultury. I sociálním demokratům připadaly projekty Rennerovy jako vzdušné zámky a proto včerejší »Arbeiter-Zeitung« na místě nich doporučuje v dlouhém článku — jak za to má: kratší a praktičtější roz řešení problému. Byli jsme opravdu zvědavi dobrati se jádra konečného šťastného vyná- lezu. Nuže, nastojte: Pravé Kolumbovo vejce »Volební reforma již problem rozřešila! A my potřebujeme toliko na dráze jí ražené dále popojíti a náro d o ve sou ustaveni a národní autono mie jest ihned možna.« Po této já- savé fanfáře »orgán sociální demokracie ra- kouské« (tak zve se »Arbeiter Zeitung« v čele svém) vykládá nalezený kámen mudrcův ze- vrubněji takto:
doktor Renner Rennerův Kolumbův svaz určitý ný národní sněm Arbeiter Zeitung ArbeiterZeitung
8 article
»V poslancích každého národního kmene jeví se národ v celosti a podstatě své. Po- slanci každého národa tvoří jeho národní parlament a my jej potře- bujeme toliko svolati, abychom jej uči- nili schopným činu. Národní parlament Němců záleží z jejich 233 poslanců, národní parla- ment Čechů z jejich 107 poslancův. Shro- mažděmež je, prohlašme je za parlament opatřme je právní a zákonnou moe a pořídili jsme vše, čeho všickni národové potřebují a po čem horoucně touží: Každy národ bude míti svůj vlastní parla- ment. Svolejme národní parlament Němeů do Vídně, Čechů do Prahy, Vlachů do Terstu, každý v ústředí jeho duševního a politického života a národní autonomie jest v obrvsech svých uskutečněna, budova, v níž každý národ podle síly se zařídí, jest hotova Misto 14 zemských sněmů tedy osm národních snémů; dobrá, ale jak rozsáhlá má býti pravomoc těchto národních sněmů oproti ústřednímu par lamentu? Mají li to býti skutečné, po ctivé parlamenty, jimiž by národ uplatňoval svou vůli, pak musí též každy národ obdržeti svou parlamentn národní vládu, jako ji mají na příklat Maďaři.
Němec Čecho Vlach Maďar Vídeň Praha Terst
9 article
Ma-li každý národ býti úplně svézákon ným a svobodným, pak musí vešker statní správa Rakouska býti z národ něna; pak nemůže to býti jediné školstvi. o němž by směl samostatně rozhodovat, ale pak se musí každému národu dopřáti, aby si samostatně a neodvisle od každého druhého dával zákony a organisoval svou politickou správu, své soudnictví své daně, bernictví a finančn hospodářství, své zemědělství svůj obehod, své bankovnictví své sociální instituce, své ko munikace — a rovněž aby zcela své- právně a svézákonně povoloval na způso Uhrů svou kvotu na společné záležitosti (na společné vojsko a diplomacii). Jiným slovy: má-li národní autonomie býti pravdou a ne stínem, skutkem a ne švindlem. pak musí každý národ dostat vešker atributy samostatnosti státní, jak co do zákonodárství tak co do správy veřejné.
Uher Ma Rakousko
10 article
Pak by ovšem zbylo ústřednímu parlamentu vídeňskému a ústřední vládě málo agend — pouze to, co skutečně všem národům jest společnou záležitostí. Nuže, chce orgán sociálních demokratů této svobody a tohoto sebeurčení každému národu rakouskému rovnoprávně a bezelstně dopřáti? Avšak nechť pročítáme dlouhý článek jeho sebe pilněji: — ani potuchy v ném o nějakém plánu neb navodu pokynu stran tohoto vlastníh jádra celého problému, nýbrž »Arbeiter Zeitung«, dospěvší k němu, jen za- jikavě se omlouvá: »Že zřízením národních parlamentů nebyl by ještě problém zmožen, ba že pak teprv zbývá úkol nejtěžší: formu naplniti obsahem, to víme. Avšak forma bude počátkem a to jest neodbytný počátek !e To jest tolik, jakoby si někdo pořídil wertheimku a zaplesal: »Dohudík, jen když mám pokladnu, peníze do ní už se časem najdou !e A zatím stačí jen chvíle přemýšlení nad národnostní mapou Rakouska, aby každý normální člověk poznal, že při ethnograíi- ckém útvaru této říše, kde ve všech téměř zemích národnosti tak jsou promíchané, že jich od sebe správními hranicemi odděliti naprosto nelze, všechny plány na politieké ustavení a organisování její jen na základě národností jsou a zůstanou čirou nestvůr- ností a nemožností, tak že všeliký pokus o stržení historických podkladův a prolomení hranic zemských skončil by jen velikým zmatkem, ba chaosem, sváry a boji bez konce a míry. Představme sí pro příklad jediné Slezsko.
Rakousko Slezsko Arbeiter Zeitung
11 article
Němci jeho by podlehali vládě německé ve Vídni, Čechové slezští, vládě české v Praze, Poláci vládě polské ve Lvově. Každá z těch tří národností Slezska by se řídila jinými zákony, jiným právem. Nevznikly by z toho hotové poměry středověké? Ale vezměme jednotlivá města: Prahu, Liberec, Plzeň, Budějovice, Brno, Olomouc. České jich oby valelstvo podlehalo by národní vládě naší v Praze, německé však národní německé vládě ve Vídni. Jaké by z toho vzdely zmatky v soudnictví a všeliké správě? Zřídily by se národní berní katastry. řekne se; avšak jak těžko bylo by při ná rodním katastrování vyšetřit berní podíl ná- roda proti národu při daních nepří- mých, zvláště spotřebních? Jak těžko bylo by rozhodovat o národní příslušnosti kapitálu při bankách, akciových společnostech a těm podobných finančních podnicích. A dle jakého kliče by bylo lze vyměřiti spravedlivou kvotu, jakou by národ proti národu měl přispívat na společné záležitosti celé říše? Dle počtu hlav, či dle — nevypátratelné sku- tečné berní a hospodářské slly jednotlivých národů? — v ša av Radi bychom věru se dali o všech těchto záhadach ponaučit od orgánu páně Adle rova, jenž měl teprve nedávno při volbách říšských tak dobrou příležitost osvědčiti své srdce pro národní autonomii — Čechů videňských. Nuž víme, jak ji osvědči!. — Že nesměli čeští organisovaní dělníci ve Vídni ani postavít si svého národního kandidata, nýbrž musili volit na komando Němce Adlera, který ve výboru pro volební opravu naprosto nechtěl přiznati statisícům Čechů v Dolních Rakousích usedlým právo ani na jediný mandát. Hic Rhodus, hic salta. Na tom příkladu ze života nejpatrnějí se vidí, kterak i vůdce rakouských sociálních demo- kratů národní autonomii rozumí právě tak — všelijak a podezřele, jako německo- nacionální její projektanti.
Němec Čecho Polák videňský Adler Vídeň Praha Lvov Slezsko Liberec Plzeň Budějovice Brno Olomouc Dolní Rakousy
12 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 29. července. (Další hlas poslanců o uherském vyrovnání. „Pest. Ll.“ otiskuje další hlasy rakouských po- slanců o novém vyrovnání rakousko-uherském Bereme z nich ještě mínění německo-nacionál ného továrníka dra. Chiara a slovinského dvor rady Fr. Šuklje. Dr. Chiar i pochybuje, že se v poslanecko sněmovně nalezne potřebná většina pro vyrov- nání. Nacionální Němci jsou proti meritorickém projednání nové úmluvy, dokud nebude se stra- ny úplně kompetentní — buď korunou nebo oběma vládami — vyjasněna olázka vejska pragmatické sankce. Nejprve regnikolárné depu- tace musejí zjistiti, co dnes ještě platí a co ne. Nojsou ze zásady pro rozluku, ale přejí si, aby se jim nalilo čistého vína. Mimo to bude nutno díive, než bude možno zaujati přesné stanovisk k vyrovnání, zjisliti, co se má státi s Chorvst skem a obsazenými zeměmi pro případ rozluky Posl. Fr. Suklje je prpti heslu „Prye od Uher!“, poněvadž jako Slovan ví, že jeho uskutečnění by znamenalo bližší přimk nu- ti k Německu. Slovinci jsou proto pro vy rovnání, ačkoli jako národ agrární mnoho zisku z něho míti nebudou. Také si přejí zvýšení uher- ské kvoty, ale mnoho významu tomuto zvýšen nepřikládají, poněvadž při ročním rozpočtu 1892 milionů v Rakousku na váhu hrubě ani nepadne. Obtíže vidí v otázce chorvatské, poně- vadž všichni Slovinci stojí po boku Chorvatů.
doktor Chiara Němec Posl František Suklj Chorvat Praha Francie Uhry Německo Rakousko
13 article
V Praze, 29. července. (Polské kol a jazyková rovnoprávnost v parla- mentě.) Předseda polských lidovců, posl. Jan Stapiňski, podává ve svém „Przyjacieli Ludu“ zprávu o jednání klubu lidovců o jazy- kovou rovnoprávnost v parlamentě. Polští li- dovci, zvěděvše, že český svaz se bude domá- hati jazykové rovnoprávnosti, oznámili mu, že v otázee té půjdou s Čechy ruku v ruce. Vyjed- návali také s polským kolem, aby jich akci pod porovalo. Pak přednesli bar. Beckovi své poža davky, v nichž se domáhali, aby se polské řeč v parlamentě zapisovaly stejně, jako německé aby se polské návrhy a dotazy tiskly v zápísníku v originále; aby se vládní osnovy zákonů sdělo- valy polským poslancům také v jazyce polském a v kanceláři poslanecké sněmovny aby byli za- městnáni dva polští úřadníci místo jednoho Výsledek jednání je známý: Poláci obdržel tytéž ústupky, jako Čechové a mimo to jim sli beno, že důležitější vládní předlohy budou pol- ským lidovcům předkládány také v jazyku pol- ském. „Více na tu dobu nebylo lze získati — dodává posl. Stapiňski. — Neboť polské kol neuznalo za dobré podporovati náš zápas s vlá- dou a Němci o jazyk polský. Na naši písemnou žádost, podanou kolu 5. července, aby se usta- novila společná v té věci porada polského kola s lidovei, předseda kola ryt. Abrahamo- wicz odvětil, že polské kolo se této akee nezůčastní, nechávajíc Če- chy osamocené. Ze Lvova, 27. července. (Péče o ja zvk ruský.) V poslední schůzi ruského spolku „Narodnyj dom! přijata na návrh dra. Dud- keviče resoluce, v níž se žádá 1. aby spolek činil přípravy, by počátkem školního r. 19089 mohlo vstoupiti ve Lvově v život soukromé gy
Stapiňski Čecho Beck Polák Němec Praha Lvov poslanecký sněmovna Przyjaciel Luda
15 article
mnasium s vyučovacím jazykem velko- ruským. 2. Až uplyne nájemná smlouva s řá- dem baziliánek, spolek má místnosti, pronajaté nyní řádu, podržeti pro sebe a zříditi v nich ženskou střední školu velkoruskou. 3. Má uvá- žiti, nebylo-li by možno zříditi soukromý učitel- ský ústav velkoruský. Z Ružomberka, 24. júla. (Nová obe divokosti maďarské.) Píše se nám: Zase padla jedna obeť v korisť nenasýtnemu, zúrivému, spupnému šovinismu maďarskému. Zas' sa otvorily dvere vyšetrujúceho vezenia ružomberského, aby prichlopily jednoho »bu- riča« proti »maďarskej štátnej idey«. Tento raz je obeťou nie Slovák, ale váš spoluobčan Čech: F. B. Krystín z Poličky, cestujúci firmy » První česká pojišťovna na život v Praze.« Prv ale, než by sme súdili svereposť ma- darsků, nešetriacu už ani té najelementárnejšie práva človska, podávame udalostí, ktoré maju byť pričinou Krystinovho bůrenia proti »maďar- skej národnosti«. F. B. Kryslin v obchodných záležitostiach v sobotu — 20. t. m. — prišiel do Ružom- berka, kde pred 8. meslacemi pod predsední- etvom známeho Chudovszkého previedli justičnů vraždu na Hlinkovi, dr. Šrobárovi, Jančekovi, Gregusovi atd. — V nedělu vybral sa do Lúček, kde trvá podnes náboženský štrajk proti tamej- šiemu r. k. farárovi Smižiarovi, ktorý bol vy- menovaný spišskym biskupom (i dnes už kral'. radcom). Párvym účelom pomaďarčenia celej obce. Navštivil i kúpel. Domov idůc videl l'udi, ako si svojů pobožnosť na emiteri odbavujů a pred kostolom uvidel 2 vychádzajúce ženy. Za- stavil ich a porozprával sa s nimi. Povypytoval sa ich, že přeco ony chodia do kostola, ked vedia, že Smižiara poveril biskup s pomaďarče- ním celej obce a ženičky zahanbené od dobréno slova, odišly. Stretol sa s 2 drevčaťmi, deťami.
Slovák Krystín Hlinka doktor Šrobár Janček Gregus Smižiar Čechy Praha Ružom Lúčka
16 article
Spýtal sa ich, že do akej školy chodia a na odvetu, že do maďrskej, povedal im: »Slo- venské dieťa patri do slovenskej škuly. « — Krystina pozoroval ale netušene Milan, obecný notár (jeho otec je v Ružomberku ková- čom), ktorý sa vyspytoval žemičiek a deti, čo im Krystln hovoril. Potom šiel po záhumní k rychtárovmu domu, kade Krystin musel jsť a tam v pritom- nosti gazdov-občanov začal na neho vykrikovat »Ty pes, pansláv, burič, vlastizradca« a pod. u nás medzi úradnikmi zvyčajnými nádavkami. Krystin cel'kom pokojne povedal občanom: »Tot máte vášho notára — vidite krásny exemplár tej maďarskej kultůry.« Na ceste dohonili ho už 2 žándári, ale ponevač sa nemecký fhováral so svojimi 2 priatel'mi, dali im pokoj. Tu už svitlo Krystinovi, že nolár ide arranžovať pohon na neho, — uehýhili sa v jednej pocestnej krčme. Na to niskol'ko minut už videli notára Milana na bicykli uháňať smerom k Ružom- berku. Krystín si v pondelok ešte niekol'ko ob- chodných záležitostí vybavil a popoludní chcel odceslovať. Prv ale, než by bol odeestoval, niesol svoju korrespondenciu na poštu a tu ho chytili žándári v mene zákona a zavreli ho do vyšetrovacej väzby, odkial' sa tak skoro teraz nevymůže. Jednoho jeho známeho, knihára ze Salvovoj
Milan Krystin Ružomberok
17 title
FEUILLETON.
18 article Nová anketa literární ve Francii. 9)
Nová anketa literární ve Francii. 9) Pan Catulle Menděs patří dnes již také k patriarchům. Stál u kolébky »Parnassu«, napsal i jeho »legendu«, podal i úřadní mini- slerstvem subvenovaný soupis celé moderul tvorby básnické ve Franeii . . . má tedy plné právo ozvati se v tomto koncertu mínění a ná- zorů na nejpřednějším místě. — »Vy děláte aniketu?«, plá se vstupuje čile a vesele s číš- kou černé kávy, již si přináší v ruce. »A proč? přasím vás. Již Huret ji udělal. Tenkrát dobře. Ale dnes není praničeho novéh v literatuře, praničeho! Chcete sly- šeti názory, minění? To snad ne. To by bylo přílis těžké. A jak vám mám odpovědit? a pak, eo jsem měl říci, vyslovil jsem jíž ve svě ministerské zprávě o poesii u nás (Rapport sur la Pošsie).« Ale slovo dá slovo a již jsou tazatelé i tá- zaný v proudu. Pan Menděs na přiklad, což jest zajímavé, nevěři v školy literární. Nač a k čemu? Nikdy prý jich nebylo, to si vymyslili jen úřadní či poloúřadní hiterárni historikové. Také romantismus nebyl školou, Lamarline ne- dělal školu a Viktor Hugo se vždy bránil prol školám. Jen otevřete předmluvy jeho knih ! a Parnass? Toť skupina lidi cenících se vespolel a vedle sebe pracujicích, nie víc a jiného, jen se podívejte a uvažte, jaký jest rozdil mezi dílem na př. Herediovým, Coppéeovým, Sully- Prudhiommeovým a mým — Ale školy, namitá tazatel, přece mohou býti někdy užilečné. — Ne a ne a ne! Každý básník dělá své. co může a jak umi jistě nejlépe. To jest všecko Škola symbolistů, řimská škola, naturalistická, jsou všecky sestavy vyumělkované a dohromady velká hloupost. Ti lidé trávi čas děláním pro klamací a zapominají dělati dílo. Jak jsem pravil není dnes ničeho nového od předmluvy ke Cromwellovi a k Hernanimu. Z toho tvjí všichni. Tu komentují, diskutují, popíraji, kolem této se toči pořád všecky boje literární.
Catullus Menděs Hugo Parnass Herediův Coppéeův Sulla Prudhiommeův Cromwell Hernani Francie Rapport sur le Pošsia
19 article
Opravy: Do feuilletonu z čísla 201. vloudily se tyto chyby: V sloupci 2. odstavci 4. čli dr ul místo duch. V sloupci 3. odst a. Darmestete ra v sloupci 4. odst. 1. Bajzac, v sloupci 6. odsl. 1. R a chuidu. — A volný verš? — Ano, to je novinka, nová snaha aspoň, ale není to inspirace, nýbrž pouze docela vnější novinka technická. Mladí básníci hrnou se za námi a každý se chlubí, že našel nové dráhy inspirace. Teď píší všickni klasické tra- gedie. A proč?... Ponůvadž já jsem napsal »Medsu«. Mohli stejné mluviti o renaissanci bi- blické, když jsem napsal »Syna hvězdy«, jako mluvili po Medei o renaissanci klasicismu. A klasicismus starý? Corneille psal přece tra- gedie římské a španělské. Všecky látky jsou dobré, cenu jim dodává jen větší nebo menst talent básníkův. Jednou pozval kdosi starého Dumasa k obědu. Mezi jidlem pravil: Hledte. dám vám lálku: mladý muž a mladé děvč chtí se vziti, ale rodiče jim překážejí. A vidlte. z toho udělal Corneille Cida. Všecko závisí jen od toho, »jak« se to udělá. — Ale povstaly přece nové talenty?
Corneille Corneille Cid doktor ulice
20 article
— Ano, máme dva básníky nové a velké Edmonda Rostanda a paní de Noailles. Ale t je také všecko. Dnes netvoři se více. Origina- lita vězí jen ve vyhledávání nových styků mezi dvěma obrazy neb myšlenkami. Skutečný a velký básník je pouze ten, kdo nachází vzlahy, o kle- rýchž se před ním nikomu nezdálo. Prolo mne paní de Nonilles někdy dráždí. Ale povede-li se ji, najiti mezi dvěma předměty vztah a styk opravdu nový, pak je velkým, ano skutečně velkým poetou. Ale toto vše a jiné řekl jsem ve svém úřadním »raportu«, kam tazatele od- kazuji. —« Někde daleko na krajní periferii Pařiže, v malém domku venkovském stkává své poetické sny pan Jean Morě as. Před lély rovněž vystoupil s proklamael založil školu římskou, neklame-li mne pamět. Nyní nedělá proklamací, píše klidně veršea divadla klasického stylu (»Ifigenie«) a ve své skromnosti se ani za spisovatele nevydává. Credo páně Morčasovo jest pravý o pak ereda páně Menděsova. Vidí rozdíl mezi ško- lami patrně. Staří romantikové a mladi par- nassisté osvěžovali poesii tím, že do ní vnášeli živly malířské, symbolisté se zase snažili obraceti poesii více k hudbé. Nezbývá, než vrátiti poesii sobě samé a to bude věc hlavní. Poesie však se neobejde bez discipliny. Jsou také ovšem geniové velcía vznešení a nemají diseipliny, jako na př. La- martine, Corneille a Musset, ale dnes po školách parnassistů a symbolistů nelze si správné
Rostand Noailles Nonilles Jean Menděsův Corneille Musset Credo pán
21 article
verše bez discipliny více před staviti. Volné verše dělal pan Morěas již r. 1886. ale nechal toho, jelikož volný verš vede pouze k několika licencím a k několika efekřům zvu- kovým — nic více. Pan Moras věří, že všecko v tichu pracuje k renaissanci antické. Ale dlužno především zůstati ryzím umělcem. A nyní k mla dším Nedávný náš host, pan Camille Mau- clalr, chce býti jen kritikem. Ale širší obe- censtvo i nakladatelé maji prý raději romány než knihy ryzích myšlenek. Rovněž se brání. že by byl symbolistou. »Jaem jim tak málo,« praví doslova, »že považují vyjádření života za cil umění. Román má vyjadřovati život, celý život.« Pan Mauclair nemiluje ani vlastních ro- mánů svých proto, že dle jeho zdání, má-li román vyjadřovati život, ony vyjadřují více ideje, které lépe jest vysloviti prostě a jednoduše boz podkladu vypravovacího neb nějaké fabule. Umění musí zhynout dle výroku páně Mauelairova, nestane-li se soeiální m.
Morěas Moras Camilla Mauclair Mauelairův
22 article
Lid nás zapře, nedokážeme-li mu, že jsme mu k něčemu užiteční a prospěšní. Nechtěl by být výlučně jen spisovatelem. Péče o život chudiny. o rozvoj věd, myšlenky sociálni, to vše má tutéž důležitost jako literatura. Nebo to vše je vlastně život sám. Slyšíme stesky, že zdroje moderního románu vysýchají. Ale což nemá věd divy, ba světy zázraků, a právě t yto mohou otevříti nevyčerpatelne zdroje novému románopisectv. Pánové Rosny, Walls, Bernard jsou již před- chůdei tohoto románu vědeckého. Pan Mauclair horlí proti výstřednostem literárního nationalismu a s kritikou soudubou docela není spokojen. Není prý pravé kritiky dnes ve Francii, všecko porazila reportáž ryze žurnalistická. Nynější kritika jest mělká a po- vrehní. Kritik má procházeti všecky stavy du- ševní, které prodělal spisovatel neb tvůrce, když své dilo pracoval a tímto způsobem se krilika teprve stává druhým tvořením. Nová kritika, v jakou se má dle pana Mauelaira stará kritika obroditi, spočivati má především ve splynutí ostatních uměnl; je to kritika a nalogil. Tou se básník i kritik doplňují. Čím více obrazy básník vládne, tím jest i větší, poněvadž otvírá čtenáři vztahya styky, jiehž posud ostatní lidé nepostrehli. Tím způsobem bude krilik ukazovati k analogogiím.
Rosna Walls Bernard Mauclair Mauelaira Francie
23 article
krilika stane se divuhodnou, ba může se vypěsto vati na pálé uměnl. Pan Mauclair jest velký přívrženec a vele bitel volného verše, který považuje za eminentně francouzský objev. Zapomíná ovšem při tom, že Němci již dávno psali své »Streckverse« a že Walt Whitman a William Blake a jiní a jiní dřiv neb současně takové verše pěstovali. Verse psané dle uznaných zájmů, formou ustálenou, nemohou prý dnes více vyjádřiti bytost moder- ního člověka (l). Často se mu zdá, že lidé zaměňují až přílis rhetoriku a výmluvnost s poesii. Jemu má být poesie zpěvem, ničím jiným. Nevěří na možnost renaissance possie cestou rhetoriky neb výmluvnosti, budouenost dle něho mají pouze básně obsahem krátké, ale citem neb myšlenkou velké intensity, jak je psali Guérin, Elskamp, van Lerberghe. V dra- matě nevidí pan Mauelair žádné určitějš tendence. Co má dnes úspěch, má ho jen proto, že se to liíb. Ale ptejte se za rok, co víte z takového libivého večera, jaké strojí di- váctvu na př. svými hrami pan Maurice Dounsy? »Dnešní divadlo podobá se krásné ženě výborně oblečené, ale v těch šatech není ničeho. To je mí Ibsen milejší.« Dramatiky nejnovější pova- žuje pan Mauelaír za velice talentované, po- strádá u nich jedině charakter.
Mauclair Němec Whitman Blake Guérin Elskamp Lerberghe Mauelair Mauric Ibsen
24 article
Velmi precisně, ba úsečně formuluje pan Léon Daudel, syn slavného romanopisce Alfreda Daudeta, své názory a odpovědi na otázky nové ankety. Praví doslovně: 1. Nenl škol literárních. Jsou ctižádostivci talentovaní, někteří i genialní, kteři si ukuli tuto chiméru k svému prospěchu, aby sobě určili ilusorní papírovou korunu. Bibe jdou za nimi a je napodobujl. 2. Román jest nejpružnější nejvíce encyklopedická forma na světě. Může býli dle výrazu svého původce lyrický, satirieký, pozorovací, dobrodružný, refor- mátorský i pohyblivý nebo utkvělý, legendární nebo analytický. Jde vedle historie a psychologie jako ličení mravů i vedle věducké a sociologické hypothesy. 3. Litera ura francouzská jest oblibená půda klasických renaissanci. Tyto jsou návratem k dobrému vkusu, kultuře a k tradici a reakcí proti nepořádkům prvních. tssle 4 Kritika má převážný úkol, je-li neodvisl a sytá vědomostmi, třidi-li a určuje li obraty ducha, podává-li přesné zprávy, má-li touhu viděti jasně. Sehopnost obdivu jest ji rovnéž tak stejně nutná jako schopnost očerňování. Velice zajímavé jsou názory a vývody ne- dávno zesnulého esthéta pana Mareela Schwoba, Lituje, že není škol literárních, jen prý v těch jest život a budouc- nost literatury, ony vedou boje a jen tam, kde jsou boje, je život, bez něhož brzy nadejde ubohá stagnace. A jako není dnes škol, také prý není románu, aspoň ne zajlmavého, aspoň od mužů ne. O Huysmanse a Elémira Bourge nevzniklo prý v prose žádné arcidilo ve Francii.
Léon Daudel Daudet Mareel Schwob Elémira Bourge Francie
25 article
Pak vidi pan Schwob celé moře talentů starších i mladších a poučně analysuje, proč ženám patří v románu moderním palma před muži. Svým současníkům vytýká pan Schi wob, že nemají hlubšího všeobecného vzdélání, ba že nemají ani té pravé výchovy literární, že málo čtou a následkem toho málo vědí. Mají pouze každý svůj nástroj, ale při tom vždy každému něco zvlášť chybí. To »něco« mají právě ženy, nebo se něčemu naučily a ovládají mnohem vle látky než dnešní mužové spisovatelé. A především maji jiné hledisko, toliž ženské. Od pra- věku, ba již od Odysseje rozhodovalo při psaní románu slanovisko mužů a také ženy až do poslední doby se stavěly vždy na toto stanovisko s muži, zápasíce o primát, jako na př. George. Sandová. Jinak jest s románem žen nejnovějších v pracích paní de Noailles, paní Radilldy, paní Régnierové a jiných mladsích. Zde jest estheti- ckým objektem pozorování muž, pozorovalelem jest žena a v tom jest celý rozvoj a celá revo- luce těchto nových románů. Co do koncepce rozeznává pan Sehwob dvojí druh románů. Bud je to historie nějaké lásky a areidilem je tu Manon Lescaut, nebo je to historie zašlých lidí a dob, jež aufor oživuje, hledaje nový smysl života. Typem jest mu Tolstého »Vojna a mír«. Škoda, že se nepíší takové romány víc a v tomto smyslu upadá román francouzský. Snad jediný Paul Adam jeví schopnost a snahu zadržeti tento úpadek, který, Schwob netají se tím, po- čitá od velkých románů Maupassantových, které prý nejsou romány vůbec, nýbrž »des oeuvres inarticulées, ou il nly a point de héros«. Jednomu se čtenář při pročitání takových anket přiučí a to jest veliké snášelivosti s úsudky cizími, i když se sebe více od jeho vlastních uchylují... a již to má velkou výhodu, je v tom též kus sebevýchovy a díscipliny. Jar. Vrchlickí.
Schwob Schi George Sandová Noailles Radillda Régnier Sehwob Lescaut Tolstý Paul Adam Maupassantův Odyssea