Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 286. ze dne 16. října 1900.

Různé zprávy.

= Odsouzena k mlčení. Z Bělehradu se oznamuje: Jeden ze zdejších advokátů vypravuje ná- sledující šprýmovnou historku: Onehdy ráno přišla ke mně nějaká žena do kanceláře s prosbou, abych jí napsal rekurs proti rozsudku bělehradského soudu, jímž byla odsouzena k mlčení. Žena ovšem byl všecka bez sebe nad takovýmto požadavkem soud- covým, takže jsem se musil usmát rozhorlené a při tom neobyčejně hovorné ženě, pro níž ovšem tako- výto rozsudek byl trestem nejtěžším. Vyžádal jsem si od ní opis rozsudku abych se přesvědčil, co v něm vlastně stojí. Když jsem pohlédi do rozsudku, stálo tam zřetelně a aniž by byl možný jiný výklad, že paní N. N. jest odsouzena k mlčení. Dáma tato jest totiž rozvedena od svého manžela a bavilas tím, že pronásladovala svého rozvedeného manžela svými řečmi. Manžel podal konečně na ni žalobu pro utrhání na cti. Vyhrál proces a soudce patrně vida, jaký trest by byl pro vinnici nejhorší, odsoudi ji k mlčení, ovšem jen co se týče jejího manžela. Když jsem jí vyložil, oč v rozsudku jde, spokojila se tím rozhorlená dáma. = Interview doktora Yersina. Z Pařížese nám oznamuje: Známý vynálezce seraproti moru dr. Yersin přibyl těchto dnů z Tokina lodí »Ville de la Ciotat« do Marseillu. Vyjádřil se ke zpravodaji časopisu »Soleil«, že v novém laboratoriu, zřízeném v Niatrangu, nalezá se třicet koní, jež slouží ke kul- tuře nového zdokonaleného sera, kterým lze hojiti ne- rozdílně mor lidský, jakož i mory ovčí, hovězí koňský, jež řádí tak děsně v Indii. Doktor Yersin jest velmi spokojený s docílenými výsledky a praví, že všady kde, za normálních podmínek se užilo jeho sera, nákaza morová byla z velké části zažehnána.

Obzvláště jest hrdý na výsledky, jichž docílil v Indo- Číně. Dr. Yersin netajil, že byl překvapen, kdyžse dověděl, že mor se objevil v Glasgowě, avšak myslí. že to jest případ ojedinělý a že nákaza ztrácí nevy- hnutelně mnoho na své prudkosti v Evropě, kde ostatně lze ji vyhubiti velmi snadno. = Nový způsob podvodu, při němž jde zvláště o poškození zahraničných obchodníků, obje- ven těchto dnů v Londýně. V londýnské City jsou na mnohých velkých obchodních domech upraveny poštovní skřínky, jež se pronajímají komukoli za poplatek 5 shillingů týdně. Tohoto zařízení použili šejdíři s úspěchem ke svým podvodům. Najalisi poštovní skřínky v domech, v nichž se nalezá ně- která známá firma a vzbudili tak při svých zákaz- kách u dodavatelů zdání, že jsou totožní s touto firmou, zvolivše si jmeno jí podobné, což jest tím snázší, jelikož při nedostatku uřadního registrování firem dodávají anglické poštovní úřady došlé zásilky bez dalšího zkoumání každému, kdo se prohlásí ja- kožto adresát. Jaké následky tyto poměry mají, do- kazuje přípis zaslaný londýnským »Times«. Vážený jakýs obchodník, jenž přes 30 let jest usedlým v téže místnosti a požívá znamenitého úvěru, dostal upo- mínku o pohledávku za značnou zásilku zboží, jež vůbec ani nedostal. Korrespondencí v tomto případě zahájenou zjištěno, že jedna z najatých poštovních skříní sloužila ku provedení podvodu. Poněvadž ná- jemce ovšem není znám a sotva asi dá se opět vidět na místě činu, má dodavatel praskrovnou čáku,že kdy dostane své peníze.

= Edvard Drumont o feminismu. Z P- říže se nám oznamuje: Pan E. Drumont vzhledem ke knize pí. Camilly Rouyerové praví o otázce ženské: »Přese všechny složité systémy a ješitné plány, na něž naše epocha jest bohata, jest zcela jisto, že veliké sociální reformy se neimprovisují, nýbrž že je třeba pracovati o nich zvolna a jak toho vyžaduje duch času. Jest zbytečno opakovati, že žena má býti rovna muži, a že jest třeba o této rovnocennosti pracovati; než jest daleko lépe, dle mého alespoň soudu, pokoušeti se o stálou vydatnou pomoc oněm bídným tvorům, jež trpí a naříkají, ztraceny ve středu sociálního chaosu, ve kterém zíti nemilosrdný osud je odsoudil.« = Záchranná výprava za zmizelým muž- stvem »Stella Polare«. Z Kristianie se oznamuje: Ve zdejších plaveckých kruzích konají se horlivé pří- pravy na vyslání pomocné výpravy do zátoky Te- plické na zemi Františka Josefa za třemi účastníky italské polární výpravy, poručíkem Querinim a plavci

Ollierem a Stökken-Sandefjordem, kteří do 15. čer- vence, kdy »Stella Polare« odplula, nevrátili se do zimního tábora a nebyli nalezeni mužstvem, jež jim vysláno vstříc. Přímý důkaz, že tři pohřešovaní účastníci přišli o život, nebyl podán, ačkoli veškeré okolnosti činí tuto domněnku pravděpodobnou. Ve zdejších plaveckých kruzích jest však domněnka, že na základě dřívějších zkušeností lze předpokládati možnost, že pohřešovaní účastníci výpravy za jistých podmínek mohou býti ještě na živu a že se tudíž doporučuje, vyslati pomocnou výpravu ještě před po- čátkem arktické zimy. Zkušení polární rybáři a lovci velryb poukazují k tomu, že ve druhé polovině po- lární zimy poměry ledu v okolí země krále Karlaa Františka Josefa bývají zpravidla velmi příznivé a že odložení záchranného díla až do nejbližšího léta znamenalo by pro pohřešované odklad, jenž by snad pro ně mohl míti v zápětí záhubu. Norská vláda vynasnažila se, aby obsáhlým výslechem vrátivších se členů výpravy získán byl pokud možno věrný obraz o osudu tří pohřešovaných. Byl zosno- ván záchranný plán k nalezení pohřešovaných, jenž svou smělostí připomíná odvážný podnik Andréeův.

Autorem tohoto plánu jest celá společnost větro plavců »Société aěrostatique« v Marseillu, jež, aby umožnila jeho provedení, požádala o hmotnou pod- poru činitele v přední řadě zúčastněné. Návrh ten předložen již před několika nedělmi italské vláděa tatáž nabídka učiněna též vévodovi Abruzzskému. K nalezení poručíka Queriniho a obou jeho průvodčí má býti vyslána balonová výprava. Společnost sama hodlá k tomuto účelu sestrojiti řiditelný balon, avšak vůči panujícím okolnostem jest třeba největ- šího kvapu, mají-li míti zachranitelé ještě čáku, že přijdou v čas. Balon bude prý s to křižovati nad obvodem, v němž zbloudilci se musí nalezat. Zvláště sestrojenými pomůckami, výstřely, světelnými effekty a podobnými znameními hodlá upozorniti pohřešo- vané na svoji přítomnost. Společnost prohlásila vůči italské vládě a vévodovi z Abruzz, že za svoje na- máhání při výpravě nežádá nijaké náhrady. Zemřelí v Praze. Dne 9. října 1900: Vamsoustova Leopoldina dcera rukavičkáře, 8 měsíců, 670—I. Kasalická Anna, manželka hostinského, 34 roky, 807—II. Kohlová Marie, vdova po obuvníku, 58 roků, 196—V. Minková

Celestina, vdova, 70 roků, 74—v). Blažek Josef, syn pekařského pomocníka, 7 měsíců, 689—I. — Ve všeobecné nemocnici: Cikán Josef, náden- ník, 44 roky. — U milosrdných bratří: Řibřit Karel, úřadník, 32 roky. — U milosrd- ných sester: Zima František, mlynářský pomoc- ník, 62 roky. Král.české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo V úterý 16. října. 31. hra v předpl. 3. čtvrtka. Pan ředitel. Komedie o třech dějstvích od Alex. Bissona a Fab. Carré-a. Přeložil K. Kadlec. Režisér: Jakub Seifert. Po druhém dějství přestávka. Začátek o 7. hodině. Konec o 1/210. hod.

Divadlo „ Urania“ na výstavišti v Kr. Oboře. Ředitel V. Suk. 24099 V úterý 16. října. Začátek o 3. hod. odp. Ku poctě hromadné návštěvy ošetřovanců městského chudobince u sv. Bartoloměje. Kulatý svět. Fraška o 3 jednáních od F. F. Šamberka.n

tento se bije za člověka, onen za zemi, avšak dala se již svésti citem tam, kam dospíváme rozumem, totiž k po- znání, že co král, to země. Markýz zaslechnuv v saloně kroky muže, povstala šel mu vstříc. Poznal očekávaného hosta, kterýž překva- pen jsa společností, chtěl mluviti; avšak Gars dal mu po- tají, aniž to republikáni pozorovali, znamení, by mlčel a posadil se ke stolu. Čím podrobněji důstojníci republi- kánští pozorovali tváře svých hostitelů, tím více vzrůstalo jich podezření, kteréž v nich vzniklo hned z počátku. Duchovní oděv abbého Gudina a podivné kroje chouanské nabádaly je k opatrnosti; zdvojnásobili svoji pozornost a shledali roztomilé nesrovnalosti mezi chováním spolusto- lovníků a jich hovory. Čím přepjatějším bylo na odiv stavěné republikánské smýšlení jedněch, tím aristokratičtější bylo chování druhých. Některé postižené pohledy mezi markýzem a jeho hosty, některá dvojsmyslná, nerozvážně pronesená slova, zvláště však pruh vousů na krku někte- rých, jejž pod svými nákrčníky dosti špatně skrývali, po- učily konečně oba důstojníky o pravém stavu věcí, což je překvapilo v témž okamžiku. Sdělili si obapolně společné své myšlénky současným pohledem, neboť paní du Gua obratným způsobem je oddělila od sebe, a byli proto od- kázáni na mluvu svých očí. Jejich postavení jim kázalo, by jednali obratně; nevěděli, jsou-li pány zámku, či byli-li tam vlákáni do zálohy; byla-li slečna de Verneuil ošále- nou nebo spoluvinnicí při tomto nevysvětlitelném dobro- družství. Avšak neočekávaná událost urychlila rozhodnutí dříve, než mohli poznati celou jeho vážnost. Nový host náležel k oněm neotesaným mužům, jichž tvář je silně zarudlou, kteří v chůzi se nahýbají v před, o nichž se zdá, že vytlačí kolem sebe mnoho vzduchu a domnívají — 181 —

Gérard pokynul hlavou. — Vidíš, la Clefdes-Coeurse, řekl Beau-Pied, po- bočník chybuje, že leze do tohoto vosího hnízda. Kdyby nás komandoval Hulot, nikdy by se do tohoto kouta ne- tlačil; jsme tu jako v kotli. — Tys hlupák! odvětil la Clef-des-Coeurs; jakže, ty, král všech ferinů, tys neuhodl, že tahle strážní bouda je zámek roztomilé slečinky, po které vzdýchá náš veselý Merle, nejdokonalejší ze všech setníků. On se s ní ožení, to je tak jasné, jako vyleštěný bajonet. Taková ženuška bude dělat čest polobrigádě . .. — Máš pravdu, řekl Beau-Pied. Můžeš ještě dodat, že tu mají dobrý mest, nepiju ho však s chutí před tě- mito psími ploty. Zdá se mi neustále, jako bych viděl Larosa a Vieux-Chapeaua se kutálet do příkopu na Pěle- rině. Co živ, budu vzpomínati na cop toho ubohého La- rosa; visel mu jako klepadlo na vratech. — Příteli Beau-Piede, máš na vojáka mnoho fanta- sie. Měl bys dělat písničky v národním Institutu. — Mám-li mnoho fantasie, odsekl mu Beau- Pied, nemáš ty pražádné a budeš potřebovat mnoho času, abys to přivedl na konsula. Smích ostatní tlupy ukončil hádku, neboť la Clef- des-Coeurs nenašel ve své nábojnici ničeho, by mohl svému soupeři odtrumfnouti. — Půjdeme na obhlídku? Vezmu si pravou stranu, řekl mu Beau-Pied. — Dobrá, já si vezmu levou stranu, odvětil mu kamarád. Ale ještě minutku. Vypiju sklenku mestu; jazyk se mi lepí na patro jako tafetové pouzdro na parádní klo- bouk našeho Hulota. Chonani.