2
article
Z LorenCo Marquezu, 12. října.
(C.-B.) Připlula sem nizozemská válečná lod
»Gelderland«-
LorenCompany Marquez
Gelderland
3
article
= Pěšky Evropou. Z Bělehradu se oznamuje
Dne 5. dubna nastoupil 24letý sazeč Michal Milo-
vanovič cestu pěšky celou Evropou. Proputoval
dosud část Rakousko-Uherska, Bosnu, Hercegovinu,
Černou Horu, Albanii, Řecko, Turecko, Bulharsko,
Rumunsko, Rusko, Švédsko, Norsko, Dánsko, Ně-
mecko, Holandsko a Francii. Ze všech míst, kudy se
ubíral, zaslal Milovanovič do Bělehradu zprávy, kdy
tam došel. Poslední zpráva oznamuje, že přibyl do
Paříže. Mladý turista urazil dosud neméně než
19.350 kilometrů pěšky. Z Paříže odebere se Milo-
vanovič pěšky Portugalskem, Španělskem, Italií a
Švýcarskem a vrátí se do Bělehradu.
Michal Milo
Milovanovič
Evropa
Bělehrad
RakouskoUhersko
Bosna
Hercegovina
Černá Hora
Albánie
Řecko
Turecko
Bulharsko
Rumunsko
Rusko
Švédsko
Norsko
Dánsko
Holandsko
Francie
Paříž
Mila
Portugalsko
Španělsko
Italia
Švýcarsko
4
article
= Skandální výjev na hranicích. Z Brus-
selu se oznamuje: Pohoršlivý výjev odehrál se těchto
dnů u Wattrelosu na hranicích francouzsko-belgí!
ckých. Lékař dr. Jacquemont byl udán, že provozuje
podloudnictví a setník celní stráže Verneret v Tour-
coingu dostal rozkaz, aby to zjistil. Postavil se tudíž
na číhanou ve francouzské obci Tonguetu a když
spatřil faeton, v němž seděl dr. Jaguemont, před-
stoupil a ohlásil lékaři, že má rozkaz, aby prohledal
jeho povoz, že však, aby zabránil pohoršení, chce
tak učiniti teprve na celní stanici v Le Touqueta
žádal tudíž lékaře, aby směl sednouti k němu do
vozu. Bylo to as 50 metrů od belgické hranice, kte-
rou byl povoz právě přejel. Lékař svolil, ale jakmile
celní úřadník vsedl do povozu, chopil se otěží, obrátil
rychle povoz a snažil se, dostat se opět přeshra
nice. Verneret snažil se vytrhnout lékaři otěže z ru-
kou a tak povstal zápas, při němž lékařia kočí úřad-
níka vyhodili z vozu. Avšak při pádu zadržel se Ver-
neret lékaře, jenž rovněž z vozu vypadl. Tak se po-
dařilo, že kočí s povozem mohl uniknouti přes bel-
gickou hranici. Dr. Jacquemont byl zatčen a s úplně
rozervanými šaty dopraven na celní stanici v Le
Touquet a tam prozatím ponechán ve vazbě. Případ
tento vzbuzuje značnou sensaci.
doktor
Jacquemont
Tonguet
Jaguemont
Vera
Verneret v Tour
5
article
= Spalování mrtvol v Kanadě. Z Mont-
realu se oznamuje: Kanada, jakkoli rozsáhlá, nemá
dosud jediného krematoria. Má-li býti mrtvola něja-
kého nebožtíka spálena, musí býti poslána do Spo-
jených států, zejména do Bostonu, nebo Fresh Pondu
na Long Islandu, kdež se nalézají velmi vhodně
zařízená krematoria. Na možnost, zříditi v Kanadě
samé krematorium, by se snad vůbec nebylo po-
mýšlelo, kdyby před nějakou dobou bohatý bankéř
Molson nebyl odkázal ve své závěti sumu 15.009
dollarů jakožto základní kapitál na zřízení krema-
toria v Montrealu; sám pak nařídil, aby mrtvola
jeho spálena byla v Bostonu. Avšak suma ta jednak
nestačila na tento podník, jednak nebyly pro to do-
statečné sympatie, a tak uloženy peníze prozatím na
úroky, až nastane příznivější doba, jež umožní
uskutečnění tohoto projektu. Doba ta nastala mnohem
dříve, než bylo lze očekávat. Kroužek pokročilých
mužů, lékařů, právníků, obchodníků atd., ujal se
horlivě této záležitosti a peněžní prostředky po-
skytnul továrník tabáku sir W. C. Macdonald,
ohromný boháč, jenž byl již leckterý million dollarů
věnoval dobročinným účelům. Prohlásíl, že jest
ochoten, uhradití nejen zbytek stavebního nákladu, ale
věnovati kapitál, z jehož úroků by pro vždy byl
uhražován správní a provozovací náklad i pro pří pad,
W C
Macdonald
Kanada
Mont
spo
Boston
Longa Island
Montreal
Fresh Pond
6
article
kdyby spalování mrtvol dělo se bezplatně. Tento
štědrý dar umožnil provedení myšlénky a správa
zdejšího protestantského hřbitova, na němž má býti
postaveno krematorium, podala sněmovně v Ouebeku
již návrh, aby stavba a otevření krematoria byly po-
voleny. Ovšem lze očekávati, že četní protivníci
spalování mrtvol učiní všemožné, aby provedení
podniku zmařili. Že protestantští zpátečníci budou
skorem jednohlasně proti tomu, lze bezpečně oče-
kávati, rozhodující však bude stanovisko katolického
duchovenstva a tu se očekává, že nezaujme stano-
visko naprosto zamítavé. Na každý způsob lze oče-
kávati v příštím zasedání sněmu prudké debaty
v této afřéře.
= Záhadná sebevražda dvanáctileté
dívky. Těchto dnů nalezena v řece Avonu blíže
Bathu mrtvola 12leté dívky Maggie Powovy. Jakožto
příčina její sebevraždy udává se stragedie lásky«
Maggie den předtím požádala svoji spolužačku, aby
odevzdala dopis v sousedním domě, v němž se na-
lezá sirotčinec pro hochy. Dívka odevzdala dopis
pěstounce sirotčince, jež jej otevřela a četla: »Milo-
vaný Charleyi! Píšu ti jen několik řádek, abych se
tě tázala, stýkáš-li se opět s Baverstockem. Pověz
mu, že doufám, že se šťastně dostane domů a že
bude vlídně přijat. Pokus se vyjít příští neděle ven.
Toho druhého hocha nemám ráda, a byla bych
šťastna, kdybych měla jen tebe. Bawerstocka jsem
viděla v poledne. Doufám, že mi budeš brzy psát.
Powův
Maggie den
Píša
Avon
katolický duchovenstvo
Mila
7
article
Tvoje milující tě Mag.« Pěstounka sirotčince ode-
vzdala dopis matce dívky. Matka se jí tázala: »Psala
jsi to, Maggie?« — »Ano, matinko.« — »Nevíš, že
to jest velmi nezpůsobné? Schovám si tento dopis
a dovím-li se kdy, že jsi zase někomu psala, řeknu
to tatínkovi.« — Dívka zaraženě odešla, ale brzo
bylo slyšet, kterak v zahradě s ostatními dětmi se
baví a směje. Večer zmizela z domu a když se ne-
vracela, hledali ji otec a dorostlí bratři spolu se sou-
sedy a o půlnoci zúčastnila se hledání též policie.
Avšak teprve druhého dne odpoledne nalezena hladce
složená zástěra dívčina na břehu Avonu a den po
té nalezena i mrtvola dítěte. Maggie viděla hocha
jen jednou a šla s ním krátký kus cesty. Charley
byv vyslechnut udal, že o dvoření mezi nimi nebylo
nijaké řeči.
ev
= Podloudní zlatokopové. Z Petrohradu se
oznamuje: V Sibíři i jinde jsou zlatokopové, kteří
pokud možno, hledí vyhnouti se dosti značnému na
Rusi poplatku z dolů a poněvadž v rozsáhlých oněch
končinách kontrola jest takřka nemožná, může býti
toto nezákonné dolování provozováno dosti dlouho.
Mag
Maggie
Charley
Rus
Avon
Petrohrad
8
article
Tak na příklad objevena blíže Bajkalského jezera
úplně organisovaná kolonie zlatokopův, čítající ne-
méně než 89 stanů a chýží, jež zcela klidně vyko-
řisťovala bohatá ložiska zlata u jednoho z přítoků
Leny, aniž k tomu měla povolení vlády. Měla hoj-
nost nejlepších nástrojů a ohromné zásoby potravin,
jež dopravovány jednak na vorech, jednak na saních
s potahem sobím přes hory do oblasti bajkalskéa
nacházely hojného odbytu mezi horníky za ohromné
ceny. Zlatá pole, jež vykořisťovali, jsou prý hotovým
eldoradem a nacházejí se při řece Korolanu, jež ústí
do Vitinu, přítoku Leny. Na první zprávu o tomto
nedovoleném dolování odebral se smírčí soudce
v průvodu sedmi kozáků na mnísto. Někteří z hor-
níků uprchli, ale 300 bylo jich vypovězeno a 25
z nich zatčeno. Jakmile však soudce s kozáky ode-
šel, vrátili se na novo a poněvadž jsou vesměs dobře
ozbrojeni, musila větší policejní výprava, jež byla
proti nim vyslána, obmeziti se na to, že s nimi za-
hájila vyjednávání, jež skončilo tím, že zlatokopům
Leno
9
article
povolen volný odchod za podmínkou, aby krajinu
nadobro opustili. Potraviny byly jim ponechány,
poněvadž by bez nich ve stepi zahynuli hlady.
Ruští báňšti inženýři líčí zlatá ložiska na bajkalském
jezeře jakožto velice bohatá; dávají prý mnohdy půl
libry zlata z půldruhé tuny hlíny. Podloudní zlato-
kopové prý dle zběžného odhadu ve dvou měsících
získali skorem půldruhé tuny zlata, jež prodali
v Petropavlovsku.
= Řádění tornada. Z Faribaultu Minn. s
oznamuje: Došla sem zpráva, že obec Morris county,
Minn., byla postižena zhoubným orkánem. Osm
osob — ne-li více — přišlo o život, a mnoho jiných
se pohřešuje. Mezi jiným byl z kořene vyvrácen
obrovský strom, který plnou prudkostí dopadl na ci-
helnou budovu, v které se nalezal hostinec; budova
byla sbořena a později byly v troskách nalezeny
mrtvoly osmi mužů.
Morris
Minna
Petropavlovsk
Faribaulta Minna
10
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
Dnešní číslo přináší pokračování ro-
mánu „Chouani čili Bretoňsko v roce
1799“, jejž sepsal Honoré de Balzao, str.
177—180.
— Německá lidová banka v Čechách.
Co tu bylo hluku, když před několika léty po-
ložen byl v Litoměřicíc h základní kámen
k finančnímu ústavu německému, který měl
světu ukázati, jak silný je kapitálem — německý
lid a jak je lid tem pokročilý a národně uvědo-
mělý, neboť banka ta měla se státi zároveň mocnou
oporou národně-německého hnutí a hlásáno, že
sedlák nebživnostník, jenž přináší vklad do
této banky, posilnuje tím zároveň půdu a způ-
sobilou ji činí pro vzrůst Němectva. Dnes exi-
stuje banka, jak již řečeno, několik let. A ja-
kého dodělala se výsledku? Sotva takového,
jako malá česká záložnička. Za celý minulý rok
splaceno bylo od členstva 286.862 kor. Vklady
dostoupily výše 570.165 kor. Čistý výnos činí asi
10.000 korun, tak že ústav vypláceti bude asi
4petní dividendu.— Víme, co nám na to řeknou.
Odkážou nás na své velké banky. Dle těch
ale zámožnost lidová nemůže být posuzována.
Že továrníci němečtí a velkokupci mají mnoho
peněz, je věc známá, jako o továrnících a velko-
kupcích vůbec, kde ale je ten kapitál lidový,
s nímž se Némci tak rádi chlubí? V »Německé
bance lidové v Litoměřicích« bychom ho marně
hledali.
Němčina na obecných školách ma-
ďarských. Je známo, jak u nás vílouká se
němčina již do dětí, které mají dost co činiti
se svým jazykem mateřským. Neděje se to ovšem
způsobem »povinným« de jure, byl ale vymy-
šlen u nás způsob, který v pravdě po rákousku
obehází zákon a pravidlem činí, co zákohodárce
chtěl mít dojista jen výjimkou. Tím stalo se,
že u nás na českých školách není dítěte, které
by se jíž v nejútlejším mládí nemüčilo němčí-
Balzao
jure
Čechy
Litoměřice
lidový banka
11
article
Mladou hospodyni zřídka kdo viděl usmáti
se. Jako plachá holubice kmitala se stavením,
vyhýbajíc se zamračenému pohledu muže svého
K smíru vždy nakloněná, brzy přestala zajímati
Václava, kterého by spíše byla upoutala žena
ráznější, nepodlehající slepě jeho vůli a páno-
vitosti.
Než minula tři leta neutěšeného tohoto
manželství, Václav Terezce odvykl nadobro.
Bez výčítky v tichém odříkání poddávala
se tato svému osudu.
Zdálo se, že ta bílá noc uspala všechny
vášně a trudy lidmi zmítající, že magický její
přísvit ve spánek ukolébal ponocného, který
před chvílí na druhém konci vsi odtroubil dva-
náctou.
Země oddychovala lehce jako spící kráska,
uspaná melancholií, v níž vadnou poslední květy
leta... Bůh ví, co Martinka v té světlé noc
vyhánělo ven. Možná, že zůstal v mozku jeho
zachován koutek, kde časem vyvstala upomínk
na takový jeden večer s pozadím hrůzné sce
nerie, která jej o rozum připravila.
Zvolna a tiše bral se kolem statku a za-
hrady do úvozu až k rokli, kam jej byl bratr
před lety zavezl, aby se rázem zbavil soupeře
v lásce i v majetku.
Tu usedl, podpíraje hlavu oběma rukama
a napjatě se dívaje na dno skalnaté prohlubiny
pusté a tajemné jako myšlenky, jež honilyse
šílenou hlavou jeho.
Teprve když šero noci ustupovalo růžové
záři, východ pozvolna barvící, zvedl se a vracel
se domů.
Se svěšenou hlavou, jako v půli těla na-
lomený, kráčel kolem stodol a sušárny, k ma-
jetku bratrově patřící. Pojednou stanul, vytře-
štěně zíraje před se, Po nížké střeše sušárny
Václav
Václav Terezka
Martinek
12
article
válely se bílé kotouče dýmu, přiliš husté, aby
se mohly s mlhami podzimního rána přirovnati.
V očích Martinkových zasvitlo a on rychle
seběhl z cesty a přitiskl čelo na jedno z polo-
slepých okének sušárny, slabě osvětlené blíka-
vým světlem olejové lampičky
Věděl snad o tom, že bratr Václav, vr
ceje se pozdě v noci z města, přespává v ko-
moře sušárny, aby staří nevěděli, kdy se od
karet navrátil? Poznaltím kalným sklem okénka
tam to bezvládné tělo, ležící na palandě, sotva
znatelné v hustém dýmu, že to tělo Václavovo,
který holduje nešťastnému zvyku, usnul s dým-
kou v ústech, a že zhavý popel její zaníti
houni, na níž odpočíval?
Dle křečovitého chvění, které zmítalo hrud
níkem Martinkovým, zdálo se, že si asi vědom
jaké neštěstí může tu bratra postihnouti, nebu-
de-li v čas výnesen.
Již, již natahovala se ruka jeho po klice
dveří, ústa se otvírala k výkřiku o pomoc. Však
místo toho ostrý, řezavý smích vydral se z hrdla
jeho, prudce se obrátil a utíkal od statku k ná-
vrší, kde stál vesnický kostelík se štíhlou zvo-
nicí a odkud bylo možno celou dědinu pře-
hlednouti.
Nic se dosud nikde nehýbalo.
Jakohy byl olověný spánek tížil střechy
stavení a vše, co bylo pod nimi.
Až teprve, když z bělošedého dýmu nad
střechou Bartošových rudý jazyk ohně vyšlehl,
ruka Martinkova trhla provázem, kterýž dlar
jeho křečovitě svírala.
Temné údery kovového srdce rozechvěly
chladný vzduch podzimního rána a v té truchlé,
hučivé ozvěně, kterou je okolní skály vracely
budila se dědina, pozdravená příšernou září
dravě zžírající vše, co ve směru vanoucího
větru stálo.
Ve zděšené výkřiky, úzkostlivé volání, mísi
Martinkův
Václav
Václavův
Bartošův
13
article
se řev dobytka, poloudušeného kouřem všude
vnikajícím. V tom chaosu k nepopsání jediný
určitý, stále se udržující zvuk, byly pravidelné
údery, kterými Martinek odzváněl životu i ma-
jetku bratrovu, který i se sousedním statkem
Šimonových lehl popelem.
Když konečně po nadlidském namáhání
oheň uhašen a několik vesničanů přiběhlo ke
zvonici, že netřeba již poplašného zvonění,
užasli, že to Martinek sám, který vyzváněl. Na
otázky, jak se sem dostal, neodpověděl.
Teprve když snášel se večerní soumrak
k zemi a v zachovalém baráčku, kde bydleli
výměnkáři Bartošovi, do bílé roušky zabalovali
spálené pozůstatky hospodáře, vrátil se Marti-
nek domů.
»Terezko,« ozvalo se šeptem za mladou
hospodyní, která jako zkamenělá stála v nádvoří,
horečně planoucím zrakem zírajíc na dílo zkázy,
které v několika hodinách statky v popel obrá-
tilo. Ohledla se překvapena. Martinek stál za
ní s takovým divným, nezvykle něžným výra-
zem v šílených svých očich.
»Chceš něco ?« otázala se a vzala ho
za ruku.
»Ne — jen abys věděla,« mluvil přerý-
vaně, »jdu do města — k Toníkovi — říci
mu — že's chudá — a — svobodná — —
eNež se nadála, byl ten tam.
Toník z města přišel.
Když na spáleništi nové se zvedlo kamenné
stavení, uváděl do něho Terezku jako šťastnou
ženu svoji
Vrátilo se sem všechno: štěstí, blahobyt,
požehnání, přišli i ti malí andílkové, natahujíce
ručky po blažené matce — ále kdo se nevrátil
— byl Martinek.
Ty okolní rokle byly tak hluboké, tak
Lea Ostrovská.
němé
Martinek
Šimonová
Bartoš
Mart
Terezka
Toník
Ostrovská