ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 1055ac70-681e-11dc-b3b8-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
Chunky — 13 celkem · entity: place 39, person 34, work 1, org 4
1 title
Různé zprávy.
2 article
Z LorenCo Marquezu, 12. října. (C.-B.) Připlula sem nizozemská válečná lod »Gelderland«-
LorenCompany Marquez Gelderland
3 article
= Pěšky Evropou. Z Bělehradu se oznamuje Dne 5. dubna nastoupil 24letý sazeč Michal Milo- vanovič cestu pěšky celou Evropou. Proputoval dosud část Rakousko-Uherska, Bosnu, Hercegovinu, Černou Horu, Albanii, Řecko, Turecko, Bulharsko, Rumunsko, Rusko, Švédsko, Norsko, Dánsko, Ně- mecko, Holandsko a Francii. Ze všech míst, kudy se ubíral, zaslal Milovanovič do Bělehradu zprávy, kdy tam došel. Poslední zpráva oznamuje, že přibyl do Paříže. Mladý turista urazil dosud neméně než 19.350 kilometrů pěšky. Z Paříže odebere se Milo- vanovič pěšky Portugalskem, Španělskem, Italií a Švýcarskem a vrátí se do Bělehradu.
Michal Milo Milovanovič Evropa Bělehrad RakouskoUhersko Bosna Hercegovina Černá Hora Albánie Řecko Turecko Bulharsko Rumunsko Rusko Švédsko Norsko Dánsko Holandsko Francie Paříž Mila Portugalsko Španělsko Italia Švýcarsko
4 article
= Skandální výjev na hranicích. Z Brus- selu se oznamuje: Pohoršlivý výjev odehrál se těchto dnů u Wattrelosu na hranicích francouzsko-belgí! ckých. Lékař dr. Jacquemont byl udán, že provozuje podloudnictví a setník celní stráže Verneret v Tour- coingu dostal rozkaz, aby to zjistil. Postavil se tudíž na číhanou ve francouzské obci Tonguetu a když spatřil faeton, v němž seděl dr. Jaguemont, před- stoupil a ohlásil lékaři, že má rozkaz, aby prohledal jeho povoz, že však, aby zabránil pohoršení, chce tak učiniti teprve na celní stanici v Le Touqueta žádal tudíž lékaře, aby směl sednouti k němu do vozu. Bylo to as 50 metrů od belgické hranice, kte- rou byl povoz právě přejel. Lékař svolil, ale jakmile celní úřadník vsedl do povozu, chopil se otěží, obrátil rychle povoz a snažil se, dostat se opět přeshra nice. Verneret snažil se vytrhnout lékaři otěže z ru- kou a tak povstal zápas, při němž lékařia kočí úřad- níka vyhodili z vozu. Avšak při pádu zadržel se Ver- neret lékaře, jenž rovněž z vozu vypadl. Tak se po- dařilo, že kočí s povozem mohl uniknouti přes bel- gickou hranici. Dr. Jacquemont byl zatčen a s úplně rozervanými šaty dopraven na celní stanici v Le Touquet a tam prozatím ponechán ve vazbě. Případ tento vzbuzuje značnou sensaci.
doktor Jacquemont Tonguet Jaguemont Vera Verneret v Tour
5 article
= Spalování mrtvol v Kanadě. Z Mont- realu se oznamuje: Kanada, jakkoli rozsáhlá, nemá dosud jediného krematoria. Má-li býti mrtvola něja- kého nebožtíka spálena, musí býti poslána do Spo- jených států, zejména do Bostonu, nebo Fresh Pondu na Long Islandu, kdež se nalézají velmi vhodně zařízená krematoria. Na možnost, zříditi v Kanadě samé krematorium, by se snad vůbec nebylo po- mýšlelo, kdyby před nějakou dobou bohatý bankéř Molson nebyl odkázal ve své závěti sumu 15.009 dollarů jakožto základní kapitál na zřízení krema- toria v Montrealu; sám pak nařídil, aby mrtvola jeho spálena byla v Bostonu. Avšak suma ta jednak nestačila na tento podník, jednak nebyly pro to do- statečné sympatie, a tak uloženy peníze prozatím na úroky, až nastane příznivější doba, jež umožní uskutečnění tohoto projektu. Doba ta nastala mnohem dříve, než bylo lze očekávat. Kroužek pokročilých mužů, lékařů, právníků, obchodníků atd., ujal se horlivě této záležitosti a peněžní prostředky po- skytnul továrník tabáku sir W. C. Macdonald, ohromný boháč, jenž byl již leckterý million dollarů věnoval dobročinným účelům. Prohlásíl, že jest ochoten, uhradití nejen zbytek stavebního nákladu, ale věnovati kapitál, z jehož úroků by pro vždy byl uhražován správní a provozovací náklad i pro pří pad,
W C Macdonald Kanada Mont spo Boston Longa Island Montreal Fresh Pond
6 article
kdyby spalování mrtvol dělo se bezplatně. Tento štědrý dar umožnil provedení myšlénky a správa zdejšího protestantského hřbitova, na němž má býti postaveno krematorium, podala sněmovně v Ouebeku již návrh, aby stavba a otevření krematoria byly po- voleny. Ovšem lze očekávati, že četní protivníci spalování mrtvol učiní všemožné, aby provedení podniku zmařili. Že protestantští zpátečníci budou skorem jednohlasně proti tomu, lze bezpečně oče- kávati, rozhodující však bude stanovisko katolického duchovenstva a tu se očekává, že nezaujme stano- visko naprosto zamítavé. Na každý způsob lze oče- kávati v příštím zasedání sněmu prudké debaty v této afřéře. = Záhadná sebevražda dvanáctileté dívky. Těchto dnů nalezena v řece Avonu blíže Bathu mrtvola 12leté dívky Maggie Powovy. Jakožto příčina její sebevraždy udává se stragedie lásky« Maggie den předtím požádala svoji spolužačku, aby odevzdala dopis v sousedním domě, v němž se na- lezá sirotčinec pro hochy. Dívka odevzdala dopis pěstounce sirotčince, jež jej otevřela a četla: »Milo- vaný Charleyi! Píšu ti jen několik řádek, abych se tě tázala, stýkáš-li se opět s Baverstockem. Pověz mu, že doufám, že se šťastně dostane domů a že bude vlídně přijat. Pokus se vyjít příští neděle ven. Toho druhého hocha nemám ráda, a byla bych šťastna, kdybych měla jen tebe. Bawerstocka jsem viděla v poledne. Doufám, že mi budeš brzy psát.
Powův Maggie den Píša Avon katolický duchovenstvo Mila
7 article
Tvoje milující tě Mag.« Pěstounka sirotčince ode- vzdala dopis matce dívky. Matka se jí tázala: »Psala jsi to, Maggie?« — »Ano, matinko.« — »Nevíš, že to jest velmi nezpůsobné? Schovám si tento dopis a dovím-li se kdy, že jsi zase někomu psala, řeknu to tatínkovi.« — Dívka zaraženě odešla, ale brzo bylo slyšet, kterak v zahradě s ostatními dětmi se baví a směje. Večer zmizela z domu a když se ne- vracela, hledali ji otec a dorostlí bratři spolu se sou- sedy a o půlnoci zúčastnila se hledání též policie. Avšak teprve druhého dne odpoledne nalezena hladce složená zástěra dívčina na břehu Avonu a den po té nalezena i mrtvola dítěte. Maggie viděla hocha jen jednou a šla s ním krátký kus cesty. Charley byv vyslechnut udal, že o dvoření mezi nimi nebylo nijaké řeči. ev = Podloudní zlatokopové. Z Petrohradu se oznamuje: V Sibíři i jinde jsou zlatokopové, kteří pokud možno, hledí vyhnouti se dosti značnému na Rusi poplatku z dolů a poněvadž v rozsáhlých oněch končinách kontrola jest takřka nemožná, může býti toto nezákonné dolování provozováno dosti dlouho.
Mag Maggie Charley Rus Avon Petrohrad
8 article
Tak na příklad objevena blíže Bajkalského jezera úplně organisovaná kolonie zlatokopův, čítající ne- méně než 89 stanů a chýží, jež zcela klidně vyko- řisťovala bohatá ložiska zlata u jednoho z přítoků Leny, aniž k tomu měla povolení vlády. Měla hoj- nost nejlepších nástrojů a ohromné zásoby potravin, jež dopravovány jednak na vorech, jednak na saních s potahem sobím přes hory do oblasti bajkalskéa nacházely hojného odbytu mezi horníky za ohromné ceny. Zlatá pole, jež vykořisťovali, jsou prý hotovým eldoradem a nacházejí se při řece Korolanu, jež ústí do Vitinu, přítoku Leny. Na první zprávu o tomto nedovoleném dolování odebral se smírčí soudce v průvodu sedmi kozáků na mnísto. Někteří z hor- níků uprchli, ale 300 bylo jich vypovězeno a 25 z nich zatčeno. Jakmile však soudce s kozáky ode- šel, vrátili se na novo a poněvadž jsou vesměs dobře ozbrojeni, musila větší policejní výprava, jež byla proti nim vyslána, obmeziti se na to, že s nimi za- hájila vyjednávání, jež skončilo tím, že zlatokopům
Leno
9 article
povolen volný odchod za podmínkou, aby krajinu nadobro opustili. Potraviny byly jim ponechány, poněvadž by bez nich ve stepi zahynuli hlady. Ruští báňšti inženýři líčí zlatá ložiska na bajkalském jezeře jakožto velice bohatá; dávají prý mnohdy půl libry zlata z půldruhé tuny hlíny. Podloudní zlato- kopové prý dle zběžného odhadu ve dvou měsících získali skorem půldruhé tuny zlata, jež prodali v Petropavlovsku. = Řádění tornada. Z Faribaultu Minn. s oznamuje: Došla sem zpráva, že obec Morris county, Minn., byla postižena zhoubným orkánem. Osm osob — ne-li více — přišlo o život, a mnoho jiných se pohřešuje. Mezi jiným byl z kořene vyvrácen obrovský strom, který plnou prudkostí dopadl na ci- helnou budovu, v které se nalezal hostinec; budova byla sbořena a později byly v troskách nalezeny mrtvoly osmi mužů.
Morris Minna Petropavlovsk Faribaulta Minna
10 article Denní zprávy.
Denní zprávy. Dnešní číslo přináší pokračování ro- mánu „Chouani čili Bretoňsko v roce 1799“, jejž sepsal Honoré de Balzao, str. 177—180. — Německá lidová banka v Čechách. Co tu bylo hluku, když před několika léty po- ložen byl v Litoměřicíc h základní kámen k finančnímu ústavu německému, který měl světu ukázati, jak silný je kapitálem — německý lid a jak je lid tem pokročilý a národně uvědo- mělý, neboť banka ta měla se státi zároveň mocnou oporou národně-německého hnutí a hlásáno, že sedlák nebživnostník, jenž přináší vklad do této banky, posilnuje tím zároveň půdu a způ- sobilou ji činí pro vzrůst Němectva. Dnes exi- stuje banka, jak již řečeno, několik let. A ja- kého dodělala se výsledku? Sotva takového, jako malá česká záložnička. Za celý minulý rok splaceno bylo od členstva 286.862 kor. Vklady dostoupily výše 570.165 kor. Čistý výnos činí asi 10.000 korun, tak že ústav vypláceti bude asi 4petní dividendu.— Víme, co nám na to řeknou. Odkážou nás na své velké banky. Dle těch ale zámožnost lidová nemůže být posuzována. Že továrníci němečtí a velkokupci mají mnoho peněz, je věc známá, jako o továrnících a velko- kupcích vůbec, kde ale je ten kapitál lidový, s nímž se Némci tak rádi chlubí? V »Německé bance lidové v Litoměřicích« bychom ho marně hledali. Němčina na obecných školách ma- ďarských. Je známo, jak u nás vílouká se němčina již do dětí, které mají dost co činiti se svým jazykem mateřským. Neděje se to ovšem způsobem »povinným« de jure, byl ale vymy- šlen u nás způsob, který v pravdě po rákousku obehází zákon a pravidlem činí, co zákohodárce chtěl mít dojista jen výjimkou. Tím stalo se, že u nás na českých školách není dítěte, které by se jíž v nejútlejším mládí nemüčilo němčí-
Balzao jure Čechy Litoměřice lidový banka
11 article
Mladou hospodyni zřídka kdo viděl usmáti se. Jako plachá holubice kmitala se stavením, vyhýbajíc se zamračenému pohledu muže svého K smíru vždy nakloněná, brzy přestala zajímati Václava, kterého by spíše byla upoutala žena ráznější, nepodlehající slepě jeho vůli a páno- vitosti. Než minula tři leta neutěšeného tohoto manželství, Václav Terezce odvykl nadobro. Bez výčítky v tichém odříkání poddávala se tato svému osudu. Zdálo se, že ta bílá noc uspala všechny vášně a trudy lidmi zmítající, že magický její přísvit ve spánek ukolébal ponocného, který před chvílí na druhém konci vsi odtroubil dva- náctou. Země oddychovala lehce jako spící kráska, uspaná melancholií, v níž vadnou poslední květy leta... Bůh ví, co Martinka v té světlé noc vyhánělo ven. Možná, že zůstal v mozku jeho zachován koutek, kde časem vyvstala upomínk na takový jeden večer s pozadím hrůzné sce nerie, která jej o rozum připravila. Zvolna a tiše bral se kolem statku a za- hrady do úvozu až k rokli, kam jej byl bratr před lety zavezl, aby se rázem zbavil soupeře v lásce i v majetku. Tu usedl, podpíraje hlavu oběma rukama a napjatě se dívaje na dno skalnaté prohlubiny pusté a tajemné jako myšlenky, jež honilyse šílenou hlavou jeho. Teprve když šero noci ustupovalo růžové záři, východ pozvolna barvící, zvedl se a vracel se domů. Se svěšenou hlavou, jako v půli těla na- lomený, kráčel kolem stodol a sušárny, k ma- jetku bratrově patřící. Pojednou stanul, vytře- štěně zíraje před se, Po nížké střeše sušárny
Václav Václav Terezka Martinek
12 article
válely se bílé kotouče dýmu, přiliš husté, aby se mohly s mlhami podzimního rána přirovnati. V očích Martinkových zasvitlo a on rychle seběhl z cesty a přitiskl čelo na jedno z polo- slepých okének sušárny, slabě osvětlené blíka- vým světlem olejové lampičky Věděl snad o tom, že bratr Václav, vr ceje se pozdě v noci z města, přespává v ko- moře sušárny, aby staří nevěděli, kdy se od karet navrátil? Poznaltím kalným sklem okénka tam to bezvládné tělo, ležící na palandě, sotva znatelné v hustém dýmu, že to tělo Václavovo, který holduje nešťastnému zvyku, usnul s dým- kou v ústech, a že zhavý popel její zaníti houni, na níž odpočíval? Dle křečovitého chvění, které zmítalo hrud níkem Martinkovým, zdálo se, že si asi vědom jaké neštěstí může tu bratra postihnouti, nebu- de-li v čas výnesen. Již, již natahovala se ruka jeho po klice dveří, ústa se otvírala k výkřiku o pomoc. Však místo toho ostrý, řezavý smích vydral se z hrdla jeho, prudce se obrátil a utíkal od statku k ná- vrší, kde stál vesnický kostelík se štíhlou zvo- nicí a odkud bylo možno celou dědinu pře- hlednouti. Nic se dosud nikde nehýbalo. Jakohy byl olověný spánek tížil střechy stavení a vše, co bylo pod nimi. Až teprve, když z bělošedého dýmu nad střechou Bartošových rudý jazyk ohně vyšlehl, ruka Martinkova trhla provázem, kterýž dlar jeho křečovitě svírala. Temné údery kovového srdce rozechvěly chladný vzduch podzimního rána a v té truchlé, hučivé ozvěně, kterou je okolní skály vracely budila se dědina, pozdravená příšernou září dravě zžírající vše, co ve směru vanoucího větru stálo. Ve zděšené výkřiky, úzkostlivé volání, mísi
Martinkův Václav Václavův Bartošův
13 article
se řev dobytka, poloudušeného kouřem všude vnikajícím. V tom chaosu k nepopsání jediný určitý, stále se udržující zvuk, byly pravidelné údery, kterými Martinek odzváněl životu i ma- jetku bratrovu, který i se sousedním statkem Šimonových lehl popelem. Když konečně po nadlidském namáhání oheň uhašen a několik vesničanů přiběhlo ke zvonici, že netřeba již poplašného zvonění, užasli, že to Martinek sám, který vyzváněl. Na otázky, jak se sem dostal, neodpověděl. Teprve když snášel se večerní soumrak k zemi a v zachovalém baráčku, kde bydleli výměnkáři Bartošovi, do bílé roušky zabalovali spálené pozůstatky hospodáře, vrátil se Marti- nek domů. »Terezko,« ozvalo se šeptem za mladou hospodyní, která jako zkamenělá stála v nádvoří, horečně planoucím zrakem zírajíc na dílo zkázy, které v několika hodinách statky v popel obrá- tilo. Ohledla se překvapena. Martinek stál za ní s takovým divným, nezvykle něžným výra- zem v šílených svých očich. »Chceš něco ?« otázala se a vzala ho za ruku. »Ne — jen abys věděla,« mluvil přerý- vaně, »jdu do města — k Toníkovi — říci mu — že's chudá — a — svobodná — — eNež se nadála, byl ten tam. Toník z města přišel. Když na spáleništi nové se zvedlo kamenné stavení, uváděl do něho Terezku jako šťastnou ženu svoji Vrátilo se sem všechno: štěstí, blahobyt, požehnání, přišli i ti malí andílkové, natahujíce ručky po blažené matce — ále kdo se nevrátil — byl Martinek. Ty okolní rokle byly tak hluboké, tak Lea Ostrovská. němé
Martinek Šimonová Bartoš Mart Terezka Toník Ostrovská