rovl

V Praze, v pátek dne 12. října.

K éislu 282 čisle v Praze za 29 a na venkově za 3h

Na »Národní Listy ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na mněsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30b Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou: na měsíc 3 K 801 Telefonické zprávy „Nár. List“. K otázce svolání sněmu království českého.

Z Vídně, 12. října. V obšírné stati, věnované poměru vídeňského parlamentu ke sněmům zemským, »Reichswehr« za- bývá se také spořem, který vznikl ve stře- deční schůzi zemského výboru království če- ského ve příčině svolání sněmu zemského. List dovozuje zevrubně, že krise, ve které se nalezá Rakousko, nebyla způsobena jazy- kovými výnosy a také se nedatuje od roku 1897, nýbrž že její zárodek spočívá jižv parlamentním systému, který byl roku 1861 stvořen, r. 1867 změněn a r. 1873 vybudo- ván, a v parlamentní byrokra cii, kterou z říšské rady udělala německo-libe- rální strana. Tato parlamentní byrokracie dosáhla toho, že parlament zasedal skoro každý rok, zemské sněmy však, které jsou důležitým článkem ústavy, odsouzeny byly k roli popelky. Sešly-li se vůbec, bylo to jenom na krátko a sotva vyřízeny nenezbyt- nější věci.l Kdyby se bylo již dříve podařilo mezi kampaní pro říšskou radu a kampaní pro zemské sněmy zavésti jakési harmonické střídání a rozděliti materiál mezi oba činitele legislativní měrou stejnou, Rakousko nebylo by bývalo odsouzeno k mukám německé nebo české obstrukce!e Při požadavku Čechů, aby zemský sněm nyní byl svolán, dlužno si položiti otázku, zdali zemsky sněm ma pilný material pro- jednávati a má-li k tomu dosti času. Dlužno se vší objektivností na obě otázky odpo- věděti při svědčivě. Říšská rada by zajisté nezískala na své dělnosti, kdyby ochromeny byly také sněmy zemské. Roz- hodnutí je u vlady. Převezme-li mladočeská strana morální závaznost, že sněmování vě- nováno bude rozpočtu, potom má vláda

Ilo Nl RUp apldv.

povinnost, zemský sněm svolati také v tom případě, kdyby se nyní strany německé po- stavily na stanovisko justamentu, a kdyby byl úmysl, Čechy za jejich obstrukci na říšské radě trestati nesvoláním zemského sněmu. Neboť jedná se o právo ústav ní. které obstrukcí na říšské radě nevypršelo. Pro volební boj. Z Vídně, 12. října. Z Falknov sem ohlašují, že ve dnech nejbližších učiní kandidát radikální německé skupiny zemský posl. Stein sensační odhal'ení kompromitující stranu sociálně- demokratickou vůbec, zvláště pak dosavadního poslance V. kurie dra. Ver- kaufa a redaktora Starka v Tachově vzhledem na stávku uhlokopů Vídeňští Čechové a volby. Z Vídně, 12. října. Ústřední výbor českých voličů ve Vídni, žádá nás, abychom konstatovali, že zprávy některých časopisů v Čechách a na Moravě, jakoby čeští voličové chtěli podporovati antisemity nebo jinou německou stranu, jsou neprav- divé. Naopak volební výbor, ve kterém vše- chny české národní strany jsou zastoupeny, postaví ve všech vídeňských okresích, jak ve městských, tak i ve všeobecné kurii s vé samostatné kandidáty, a všichni uvědomělí čeští voličové bez rozdílu smý- šlení mají povinnost, aby pro ně hlasovali. K řeči hr. Dzieduszyckého. Z Vídně, 12. října. Ke stanislavské řeči hr. Dzieduszyckého sdělují se sem ještě tyto dodatky: Na schůzi ujal se slova také posl. Vladimír Gniewosz, ká- raje přílišnou ochotu a povolnost Poláků vůči Čechům. Poláci prý dávno již měli za- křiknouti Čechy: až sem a ne dále! Zaned- bávajíce své vlastní záležitosti, Poláci prý se chovali jako kojné Čechů. Pro Polákyje Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

nejlépe provozovati nadále politiku volné ruky. Na interpellaci v záležitosti konfessijní školy odpověděl hr. Dzieduszycki, že věc ta nedá se tak snadno ve vídeňském parlamentě vyříditi, poněvadž není pro ni ani prostá většina. Pomoci lze po té stránce jedině rozšířením autonomie. K tomu doložil prý hr. Dzieduszycki: Čeho se nedá dosíci vchodem hlavním, to lze provésti zadními dveřmi. Důvěra bar. Dipaulovi. Z Vídně, 12. října. Z Inšpruku sem telegrafují, že katolické kasino tamější telegramem včera odeslaným projevilo bar. Dipaulovi nejhlubší rozhořčení nad ve- lice politování hodnými útoky, které se nan z určité strany dějí, naň, na jednoho z nej- zasloužilejších mužů tyrolských. Schválená změna stanov. Z Vídně, 12. října. Změna stanov rolnického akciového cukrovaru v Dašicích byla ministerstvem vnitra schválena.

Telegrafické zprávy. Z Vídně, 12. října. (C.-B.) Císař pro- půjčil předsedovi vrchního zemského soudu v Zadru dru. Vojtěchovi Gertscherovi hodnost tajného rady s prominutím tax. Z Glasgova, 11. října. (C.-B.) Dle dnešní úřadní zprávy bylo šíření se moru účinně zabráněno. Posledních šest osob, jež byly pozorovány, bylo dnes propuštěno. Iso- lované domy budou uzavřeny. 20 nemocným v nemocnici vede se dobře. Od posledního úřadem oznámeného případu moru uplynuly tři týdny. Z Londýna, 11. října. (C.-B.) »Reu- terova kancelář« prohlašuje za smyšlenku zprávu, že lord Cromer z Egypta odvolán byl, aby zaujal místo v anglickém mini- sterstvu.

LEION. Pastucha Miguel. n d mNapsal Alexej Vondrovič. V chudičké provincii, nedaleko obrů pyre- nejských na kostrbaté, sluncem osmahlé stráni pásl Miguel své ovečky. Když se podíval na sněžné vrcholky hor, jež zapadající slunce do růžova barvilo, pocítil v nitru nevýslovnou tesk- notu. Viděl tam poletovati ptáky, tak vysoko mezi bílými obláčky, že zdáli se býti malými tečkami v té nekonečné růžové záplavě. Měli tam svá hnízda v posněžených kopcích az těchto se dívala mláďata na plahočivost údolí Život královský. Kdyby byl Miguel orlem, rozepjal by svá mohutná křídla, vzlétl by vysoko nad oblakaa letěl, letěl daleko, až do Madridu. Tam by se snesl na špici věže kostelní a díval se pozorně za večera na procházející se spanilé Madriďanky. Jistě by ji našel; má černé vlasy jako havrani v údolí, hluboké, blysknavé oči jako hvězdná letní noc a když dýchá, vlní se jí ňadra jako hladina jezírka při větérku, tam v horách, uprostřed omšených, zelenavých stěn. O, Eliséno ! . . oTak byla ještě mladičká, docela mláda, dvanáct let a skotačila jednou radostně mezi jeho ovečkami při návratu k domovu. U potůčku trhala pomněnky a zdobila jimi něžně ty šťastné berušky. Když se u břehu pro květ shýbala, uklouzla pojednou a spadla do vody. Vidí ještě tu postavičku, celou umáčenou, jak se šatečky na ní lípaly; vidí bledou tvářičku, kterou bez- citné vodě vyrval a již chtěla smrt zulíbati. Vzpomíná, jak jí mnul drobounké, studené ručky, líbal ledové rty, dýchal do úst, hořeko- val, plakal a zase líbal a dýchal, až se probu dila. Otevřela své veliké oči a tak sladce se

usmála — nikdy na ten úsměv Miguel neza- pomněl. Od té doby chodila s ním na stráň, jedla půl jeho chleba, stroužek česneku a kroutil mu papirosy. »Migueli, Migueli, koukej orel. pospěš!« volávala a ani jediná ovečka nepřišl na zmar. A nyní se s ním každý týden hospo- dář plísní, když svůj brav počítá. no O, Eliséno ! .. Pletla z kvítí takové krásné věnce, kladla mu je na hlavu a říkala, že je král; při tom tleskala radostně ručkama a poskakovala jako jeho berušky. Někdy si udělali ohníček a stulili se za chladna k sobě, jako ptáčátka v hnízdě. Hladil jí lesklé vlásky, vypravoval sladké po- hádky o velikém ptáku se zlatými křídly,o stříbrných motýlech, o bohatých pánech v Ma- dridě, kde jednou byl, o kočárech, zápasech býčích v Placa do toros, o tanečnicích a ona si podepřela hlavinku, přivřela sametová víčka svých hlubokých očí a dívala se snivě tam do dáli, daleko přes vrchy, kde je Madrid. , Eliséno!.. Kdybych byl jen tušil, že mu tam zalétne, jako všechny obláčky, jež vítr nese přes sněžná temena růžových velikánů . .. Rostla, kvetla zde na té stráni, jako sed- mikrása na pestrém luhu zeleného údolí. Byli oba dva mládi, prosil hospodáře, prosil, až jej uprosil a počali nyní malovati budoucnost. Kou- sek políčka na tabák, kousek na zeleninu, ho- spodář dá chléb, něco zbude z úspory a něco se ještě vydělá — ó, jak to bude krásné .. Zase tleskala ručkama, zase vila věnce, kladla něžně na hlavu a tichounce štěbetala »Tu máš, novio, jak jsi hezký, můj slaďoučký novio . .. udní ln Byl tak nevýslovně blažen, každý mu zá- viděl, když tu pojednou osud přivál jakousi starou ženu, vrásčitou a ošklivou jako hříšný sen. Kde se vzala, tu se vzala a počala hledati

po dědinkách hezké dívky, prý pro divadlo do Madridu. Našla také Elisénu a již jí nepustila. Tři dni ji přemlouvala, zavolala Miguela a líčila, jak budou šťastni, až se vrátí; koupí si velká pole, mnoho oveček, budou mít ovčáky a bůh ví co ještě, až se mu hlava kolem točila. Ve- čer, když byl sám, naříkal, plakal, neboť nešlo mu to bohatství nikterakž do hlavy. Vždyť byl spokojen a nic nežádal, ale Eliséna byla tak celá popletena těmi sladkými řečmi, že čtvrtý den oblékla střevíčky a řekla: »Migueli, s bo- hem! Vrátím se brzo a bohatá, přinesu ti klo- bouk s červenou stuhou, okrášlenou zlatým tře pením, budeme oba dva bohatí, — s bohem, bohem! . .« , Eliséno ! .. Miguel ulehl si na chladné skalisko, nemy slil, neplakal, nejedl, nepil, až jej polomrtvého odnesli domů. Pak přišel trochu k rozumu, ale těžkomyslnosti se nezbavil. Nemohl zapomenout, tak si navykl na to sladké dítě. Každé procitlé jitro doufal, snad se vrátí dnes, snad zejtraa den hasl za dnem, týden mizel za týdnem, celé měsíce neúprosně ubíhaly, ba i léta padla do moře věčnosti a Eliséna se nevrací. , Eliséno ! .. Miguel zadíval se na bělavé obláčky, jež vánek na hebounké peruti své do Madridu za- nášel. Zas se na ně díval a uzřel pod nimi malinkou tečku, která rostla, nabývala tvaru, až poznal, že to orel, zrovna nad jeho ove- čkami kroužící. Díval se, díval, na toho lupiče; viděl, jak se pojednou střemhlav na poplašené ovečky snesl, uchopil jednu z nich a vznesl se hravě s ubohou do nedozírna modré oblohy. Zakýval bolestně hlavou a zase upjal zasmu- šilé oči na malé obláčky, plující pokojně přes vážné, zasněžené vrcholy pyrenejské daleko tam, kde leží Madrid a v něm dýchá Eliséna — uloupená ovečka Miguelova . ..