Románová přiloha „Národnich Listů“ k čislu 279. ze dne 9. řijna 1900.

Různé zprávy.

bojích, spoustách a vraždách mezi Zaponci a Číňany. Tento časopis náleží zatracenému křesťanu a není hoden, aby Číňan, jenž dbá své cti, naň naplival.«

= Balonem z Francie do Ruska. Ve světě aěronautů způsobuje značnou pozornost plavba ba- lonem hraběte Henria de la Vaux, jenž dne 30. září opustil Paříž a večer dne 1. t. m. sestoupil blíže Brestu Kujavského v gubernii varšavské. Dle zprávy došlé z Petrohradu jest hrabě de la Vaux úplně zdráv. Výsledek této plavby znamená světový rekord pro balonové plavby na velkou vzdálenost. Bylot uraženo přes 1500 kilometrů, výsledek to, jenž po- savadní rekord předstihuje as o 170 kilometrů. Hrabě Henri de la Veux jest jedním z nejznámějších zá- vodníků balonových plaveb. Jest členem pařížského Aěro-Clubu, jenž si získal značných zásluh o mo- derní plavbu vzduchem. Členové klubu jsou skorem vesměs boháči, kteří provozují aěronautiku jako sport, při tom však sledují také vážné vědecké cíle. Že to sport velmi nákladný, dokazuje již okolnost, že plnění prostředního balonu stojí přes 1000 franků. Hrabě de la Vaux docílil touto plavbou čestné ceny klubové, skvostného poháru. Ostatně jest zajímavo, že hrabě Henri de la Vaux docílil též největšího do- saženého rekordu ve příčině trvání plavby. Podařilot se mu minulého roku udržeti svůj balon 35 hodin 35 minut ve vzduchu. Dne 28. října m. r. vystoupil ještě se třemi soudruhy z Paříže. Po půl sedmé ho- dině však byl nucen propustit dva svoje soudruhy na pevnou zemi, avšak ihned zase zvedl se se svým balonem a dostav se do různých proudů vzduchu, provedl hotovou procházku kolem Francie, jež trvala 29 hodin 5 minut. Hrabě Henri de la Vaux docílil minulého měsíce také zajímavého rekordu výškového.

Při plavbě balonů o závod dne 21. září docílil první ceny. Kdežto známí větroplavci Louis Godarda Jacques Balsan na balonu »St. Louis« docílili výšky 6900 metrů, doletěl »Horizont« s hrab. de la Vaux, jenž pilně vdechoval kyslík ze železného válce, po- něvadž neustále umdléval, do výše 7500 metrů. Avšak světový rekord výškový docílil 4. prosince 1895 větroplavec Berson, jenž dosáhl 9155 metrů výše při temperatuře 47.9° Č mrazu v největší výšce. = Mateřská láska v národní báchorce japonské. Mr. Lascadio Heaon, lector anglického původu na universitě v Tokiu vypravuje ve své knize »Glimpses of unfamiliar Japan« následující pěknou báchorku »O pohřebišti Daj-Odži ve třídě Nakabara vypravuje se následující historie: V této ulici byl malý krámek, v němž prodáváno midzu- ame, syrup barvy jantarové, jenž se dává dětem. nelze-li pro ně opatřiti mléka. Každé noci v pozdní hodině přicházela do tohoto krámu žena velmi bledá. zcela bíle oděná, koupit za keš (nejmenší peníz na dalekém východě) midzuame. Kupec se divil, že jest tak hubená a tak bledá a často se jí vlídně vyptá- val, avšak ona neodpovídala. Konečně jedné noci následoval ji ze zvědavosti. Šla na hřbitov a tu, jat hrůzou, vrátil se. Příští noci přišla žena opět, avšak nekoupila midzu ame, nýbrž pokynula kupci, aby šel s ní. Kupec následoval ji s několika přátely na hřbitov. Šla k jakémus hrobu a zmizela tam. Kupec a jeho soudruzi pak zaslechli pod zemí křik dítěte. Když hrob otevřeli, nalezli v něm mrtvolu ženy, jež každé noci chodila do krámu pro syrup, se živým dítětem, jež se usmívalo, vidouc světlo lucernya vedle dítěte míska s midzu-ame. Neboť matka byla příliš záby pohřbena, dítě se narodilo v hrobě

duch matčin o ně pečoval, poněvadž jest láska sil- nější než smrt. = Turecký vyslanec, jenž si zoufá. Onehdy došla telegrafická zpráva, že turecký vyslanec v Ma- dridě, generál Izzet Fuad paša žádal, aby byl od- volán. Madridské listy uveřejňují nyní dopis Izzeta paše sultánovi, jenž vzbuzuje značnou sensaci. Zní následovně: »Poněvadž na všecky svoje depeše a dopisy, na svoje oprávněné stížnosti nedostávám od- povědě, nastupuji tuto cestu, abych mlčení přerušil. Zahrnut nespravedlnostmi, oloupen o zákonnou ochranu, jsem na mízině následkem zabavení svých statků, poněvadž se moje matka oženila s nevěřícím.

Byv poslán do vyhnanství do Aleppa, poněvadž jsem řeže v Armenii předpovídal a káral, byl jsem tam na podnět špehounů obklíčen ve svém domě vojskem a po plné dva týdny v pravém slova smyslu oblé- hán. Když jsem se vrátil do Cařihradu, byly moje spisy zabaveny jako nebezpečné, mimo jiné překlad »Tartarina z Tarasconu«, jehož prodej by mně byl přinesl značný zisk. Od té doby, co jsem ve Španěl- sku, jsem v neustálých sporech s finančním mini- strem, jenž mi nevyplácí moje služné. Můj personál má dostat služné ještě za šest měsíců a hyne hlady; vyslanectvo jest v žalostném stavu, brány jeho jsou obléhány věřiteli. Každodenně požaduje firma Gar- rouste dosud nezaplacené útraty za pohřeb měho předchůdce, jenž zemřel před 11 měsíci. Za tako- výchto okolností, Vaše Veličenstvo, na místě, abych byl týrán, že jsem podal zprávu o nalehavých refor- mách, na něž Evropa dosud čeká a o trestuhodném zanedbání opevnění Cařihradu, ano, na místě, abych byl týrán, zaplaťte moje dluhy, Vaše Veličenstvo, a dejte mi vrátit moje statky. Vzpomeňte si na mých 30 let služby a na souboj za Vaše Veličenstvo a dvě válečná tažení a propusťte mne. Jestliže jsem se do- mníval, že po pětiletém vyhnanství naleznu zde ná- hradu, byl to bláhový sen a rovněž málo pravdivý. jako že zde jsem vyslancem. Dopravili mne prostě ze Syrie do Madridu. Aby tato moje desátá depeše

Vašemu Veličenstvu ušla censuře vašeho okolí, dá- vám ji rozšiřovati časopisy. Prosím, aby stín Vašeho Veličenstva byl mi štítem a prosím, abyste pova- žoval moji činnost zde za skončenou a zaslal mi odvolací dekret. Vašeho Veličenstva nejoddanější poddaný generál diviše lzzet Fuad. = Čínská podšitost. Stále časový a čiperný majitel »New York Heraldu« objednal si, jakmile Čína stala se »aktualitou« za značné peníze čín- ského redaktora a zahájil ve svém listě čínskou rubriku, v níž žlutý kollega měl podávati svoje ná- zory krajanům, usedlým v Americe, po čínskn. Dříve než počato s tímto pokusem, zosnována ovšem vel- kolepá reklama a výsledek byl, že v celých Spoje- ných státech byli dychtivi zvědět, co poví syn ne- beské říše o čínské otázce. Čínské číslo vyšlo přesně v ustanovený den a mr. Bennett byl velmi hírdý na svůj geniální nápad, neboť náklad listu musil býti toho dne rozmnožen o několik set tisíc. Avšakv čínských čtvrtích amerických měst vzbudilo toto čín- ské číslo ohromnou veselost a když pátráno po pří- čině toho, shledáno, že čínský redaktor napsal ná- sledující: »Dostane-li se toto některému. bratru Číňanu na oči, přijmiž pozdrav spisovatele, jenž mu přeje veškeré požehnání 97 bohů. Kdyby se některý křesťanský pes ptal, co spisovatel zde pověděl nechat mu odpoví, že jest to zpráva o nových

Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo V úterý 9. října. 24. hra v předpl. 4. čtvrtka. Nově studováno : Maloměstské tradice. Veselohra o jednom dějství od Václava Štecha. Ražisér Josef Šmaha. V panském čeledníku. Obrázek ze staročeské domácnosti o jednom dějství. Napsal Lad. Stroupežnický. Námluvy. Veselohra o jednom dějství. Rusky napsal A. P. Če chov. Přeložil Fr. Mikulejský. Režisér E. Chvalovský. Po veselohře »Maloměstské tradice« přestávka. Začátek o 7. hodině. Konec o 10. hodině.

Po druhé.

Pištěkovo letní divadlo na Král. Vinohradech. V úterý 9. října. Začátek o 1/27. hodině. Carův kurýr. Po druhé. Sensační hra o 10 obrazích. Napsal Ch. Csepregbi. Za nejbližší novinku připravuje se: Ples v opeře a Cesta kolem světa za 80 dní. Hraje se za každého počasí, poněvadž střecha 23590 jest úplně kryta.

Divadlo ,Urania“ na výstavišti v Kr. Oboře. Ředitel V. Suk. 23611 V úterý 9. října. Začátek o 1/47. hodinu. Ve prospěch slečny Louisy Veselé. Chansonetta. Fraška o třech jednáních od Drtiny. Režisér pan B. Kovář. Denní předprodej lístků v hlavní trafice na Příkopě proti »Špinkům« do 4. hod. dopolední.

Mahulíkova restaurace v Křemencové ulici. Znamenité plzeňské (prazdroj]- tečná kuchyně v každé době-

Deštníky.

Nevětší výběr a nellevněi v tržnici modního zboží firmy J. Novák v Praze, ve Vodičkově ulici, „u Štajgra“.

— Pak bych vás přece neupozornil na nebezpečí, odpověděl markýz s trpkým úsměvem. Tito modří, dodal po chvíli, provázejí tuto mladou dámu, jejíž šlechetnost nás vysvobodila téměř zázrakem z nebezpečí, kterémuž bychom byli v jakémsi hostinci alenconském málem padli za oběť. Budeme vám vypravovat o tomto dobrodružství. Slečna a její průvod zavítali sem pod závazkem mé cti a třeba je přijati jako přátele. Paní du Gua a Francine přišly ku předschodí, když markýz nabídl slečně de Verneuil dvorně své rámě; zá- stup šlechticů se rozestoupil ve dvě řady, aby mohli pro- jíti a všichni se snažili seznati rysy a podobu neznámé; neboť paní du Gua několika tajuplnými znameními rozní- tila již jejich zvědavost co nejvíce. Slečna de Verneuil spatřila v prvé síni veliký stůl, prostřený a úplně připra- vený asi pro dvacet osob. Vedle této jídelny byl veliký salon, v němž se společnost brzy shromáždila. Stav obou těchto místností odpovídal úplně pohledu, jaký skytal vnějšek valně pobořeného zámku. Opažení z ořechového leštěného dřeva se svými nevkusnými, nejapnými, vystu- pujícími a špatně projevenými tvary bylo popraskané a zdálo se, že se rozpadne. Temná jeho barva zvyšovala ještě ponurost těchto sálů bez zrcadel a záclon, v nichž něco málo prastarého a rozpadajícího se nábytku bylo v souladu s celkovým dojmem těchto zřícenin. Marie zpo- zorovala mapy a plány rozložené na velkém stole a pak v koutě sálu nahromaděné zbraně a karabiny. Vše nasvěd- čovalo, že se tu koná důležitá porada mezi náčelníky Ven- dejanů a chouanů. Markýz dovedl slečnu de Verneuil k ohromnému, červotočivému křeslu blíže krbu a Fran- cine se postavila za svoji velitelku, opírajíc se o lenoch tohoto antického nábytku.

Obrátila se s výrazem uražené hrdosti a pohrdání ku bráně, avšak v odchodu tomto jevilo se tolik ušlechtilosti a zoufalosti, že zvrátily všecky záměry mladého markýze, kterému bylo příliš za těžko zříci se svých tužeb, aby nebyl nerozvážným a lehkověrným. Také on již se zami- loval. Oba tito milenci neměli tedy ani jeden ani druhý chuti dlouho se hašteřiti. ni — Dodejte k tomu ještě slovo a uvěřím vám, pravil hlasem prosebným. — Slovo? odvětila ironicky svírajíc rty, slovo ? — ani posuňku! — Aspoň mi vyplísněte, prosil, snaže se chopiti její ruku, kterouž oddalovala, odvažujete-li se přece horšiti se na vůdce povstalců, kterýž nyní je stejně nedůvěřivýa zarmoucený jako dříve byl důvěřivý a veselý. Když pak na něho Marie pohledla bez hněvu, dodal: nm Při těchto slovech se zdálo, jakoby její úbělové čelo se zachmuřovalo. Pohledla naň nevrle a odvětila: — Moje tajemství? . . . nikdyl V lásce každé slovo, každý pohled pro určitý oka- mžik má svůj význam, ale v tomto případě nevyjádřila slečna de Verneuil nic určitého a Montauranovi přese vši jeho obratnost zůstal tajemný význam tohoto výkřiku ne- vyzpytatelným, ačkoli hlas této ženy prozradil neoby- čejné její pohnutí, kteréž bylo s to mocně roznítiti jeho zvědavost. — Dovedete roztomile rozplašovati podezření, odvětil — Máte tedy ještě podezření? tázala se, měříc jej zrakem svým, jako by chtěla říci : Což máte nějaké právo na mne ? Chonaní. — 161 —