1
masthead
V Praze, ve středu dne 8. června.
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Pošton
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
Pošton
5
article
Číslo v Praze za 2h
a na venkově za 3
Praha
6
article
STY
STY
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3
Tam je též redakce
a expedice.
7
article
Válka.
Válka.
Válečný ruch v Liaojanu.
8
article
Z Londýna, 8. června. Z Liaojanu ozna-
muje se pestrý obraz tamějšího ruchu. Zpravo-
dajové, kterým dovoleno z Mukdenu se ode-
brati do Liaojanu, mají dojem, jako by
byli v ohnisku velikého a váleč-
ného stroje ruského. Celé okolí hemží
se životem. Město samo naplněno je důstojníky
všech oborů. Všemi směry jdou telegrafní linie,
na kterých kontroluje se každé hnutí ruského
vojska v celé Mandžurii. Asi 100 metrů za sta-
nicí nalezá se vojenský vlak pod vel-
kými bílými plachtami; to jest
Kuropatkinovo pohyblivé bydli-
ště. Přes to, že je horko a prachu všude plno,
lid stále zpívá. Ze severu přijíždí vlaků málo.
Na všech stranách je napjetí hrozné.
Zachycená depeše.
Z Londýna, 8. června. Japonci zachytili
prý bezdrátné zprávy telegrafické, dle kterých
posádka portarturská vypadne současně
s útokem Kuropatkinovým na Ja-
ponce. Oznamuje se dále, že nová divise vy-
pravena byla z Tokia a že přistane v Dálném.
Ruská telegrafie bez drátu.
Z Berlína, 8. června. Z Yokohamy telegra-
fují: »Dle bezdrátného telegramu admirála Ta-
kagie, od Port Arturu zaslaného admirálu Togovi,
Rusové zřídili 4 stanice pro bez-
drátné telegrafování blíže Laoti-
šanu. Od soboty bylo slyšeti prudkou střelbu
od Port Arturu. Četné srážky na poloostrově
liaojanském skončily příznivě pro Japonce.
Kuropatkinův
Japonec
Londýn
Tokio
Berlín
Yokohama
Rusová
Port Artur
Tog
9
article
Z okolí Fenvančenu.
10
article
Z Petrohradu, 7. června. (C.-B.) Generál
Sacharov telegrafuje hlavnímu štábu ze dne
včerejšího: V okolí Fenvančenu jest
stav věcí nezměněný. Japonský oddíl,
který na jihu od stanice Vafanu u vesnice Jud-
siatunu postavení zaujal, opustil je d ne
Sacharov
Petrohrad
Vafan
11
article
4. června a ustoupil ke stanici Va-
fanian a potom dále ještě na jih,
při čemž ruskou jízdou byl znepokojován. Dne
3. června udeřila japonská pěchota na ruskou
létací stráž v okolí Saimdze. Bitka trvala půl
druhé hodiny. Na ruské straně byli dva muži
zabiti a šest jich bylo poraněno.
Zprávy japonského konsula.
Ze Seulu, 7. června. (C.-B.) Reuterova
kancelář oznamuje: Dle telegramu japonského
konsula stáhli se Rusové od Hamhenu
k Penjanu. Konsul oznamuje dále, že kozáci
usmrtili představeného obce Könvinu, proto-
že zdráhal se jim poskytnouti potravin a plce
Kozáci v Koreji.
—ch. Z Berlína, 8. června. »Lokalanzei-
gru« sděluje se z Paříže: »V Kavanu, 8 km
severně od Genzanu, nalezá se nly ní
hlavnií stan kozáků. Z Kavanu jdou
dobré silnice do Genzanu, Seulu a Penjanu.
Na posléz jmenované silnici postupuje několik
oddělení kozáků opatrně k Penjanu, kamž
před několika dny dorazila silná japonská po-
sádka.
Před Port Arturem.
—ch. Z Paříže, 8. června. Z Petrohradu se
oznamuje: Generál Kaštalinskij oznamuje
telegramem ze dne 6. června, že generál S tös-
sel odrazil v noci z 5. na 6. červen
japonský útok a že dělostřelba pevnostní
odpovídala japonské. Několik ruských
granátů zasáhlo dva japonské kři-
žáky, které se musily vzdáliti.
Škody, jež způsobili Japonci a ztráty ruské jsou
nepatrny.
Reuterův
Rus
Kozák
Kavan
Artur
Virginie
Saimdze
Seul
Korea
Berlín
Lokalanzei
Paříž
Genzan
Petrohrad
km
12
article
Zavražděný zpravodaj.
—ch Z Tjencina, 8. června. Zdejší ame-
rický konsul odebral se do Inkau v záležitosti
čínskými lupiči zavražděného válečného zpravo-
daje Etzla, který byl americkým příslušníkem.
Francouzské zprávy o druhé armádě
Kuropatkinově.
Z Paříže, 7. června. Většina ranních listů
zaznamenává zprávy svých korrespondentů z Pe-
trohradu, kteří sdělují, že Kuropatkin disponuje
vlastně dvěma armádami. Druhá táhne
prý od Vladivostoku podél pobřeží k jihu a má
vpadnouti do zad armádě Kurokiho. U Genzanu
objevivší se kozáci jsou prý předními strážemi
této armády.
Netřeba dokládati, že francouzští zpravoda-
jové jsou v omylu. Běží tu pouze o jednu bri-
gádu, stojící pod velením generála Lineviče
u Vladivostoku. Že by však táhla na jih, nezdá
se pravděpodobným.
Vjezd do portarturského přístavu volný.
Zvláštní zpravodaj londýnských »Times«
telegrafuje z Vejhaveje ze dne 6. června: Ja-
ponci zjistili, že vjezd do přístavu
portarturského ode všech překá-
žek očistěn. Avšak není prý v přístavě do-
statek uhlí, aby lodi s velkým ponorem mohly
do širého moře vyplout a tam válečně mane-
vrovat.
Nastávající boje o Port Artur.
Londýnským časopisům oznamuje se, že
druhý japonský armádní sbor všechny po-
zemní cesty k Port Arturu střeží,
aby jich v každý čas volno bylo používat. Zá-
roveň byl řetěz jízdního vojska za Kajpin po-
sunut, aby tam rozkotanou železniční
trať obnovil. Berlínskému »Lokalanzeigru«
oznamuje se z Yokohamy: Další oddily
ruského vojska postupují na jih.
Vojenské kruhy v Tokiu soudí, že Rusové svůj
pokus, doraziti k Port Arturu, příliš pozdě za-
hájili a myslí, že měl pokus ten býti učiněn
před bitvou u Kinču.
Linevič
Artur
Rus
Paříž
Vladivostok
Yokohama
Tokio
Times
13
article
Ruské dislokace.
14
article
Z Tokia oznamuje se ze dne 6. června:
Silná válečná moc ruská je sou-
středěna mezi Ančaušanem a Haj-
čenem. Předním úkolem jejím jest, zameziti
armádě generála Kurokia postup, kdyby tím
směrem ku předu posunouti se chtěla. Dále bylo
shromážděno 20.000 mužů ruského vojskau
Lantešunu na silnici do Siujanu vedoucí, 10.000
mužů rozestaveno mezi Tuesantanem a Kikorejí.
(Ostatní zprávy viz na str. 3.)
Tokio
15
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
„Buka“.
Skutečný portrait. Nastínil Petr Fink.
Taková celkem nepatrná, bezvýznamná
figurka z všedního davu — —
Vypluje občas na veřejnost jako bludička
nad močál, zachvěje se v pohnutém lidském
ovzduší, zapráskne — a zmizí opět se šachov-
Říkali mu tak všude, kam zavál jej vítra
nohy zanesly — muži i ženy, staří i chasa, ba
i ta žvatlavá drobotina. Das ví, kde zrodil se
divný ten název, poletující ode rtů ke rtům, o
vísky k vísce, ale uchytil se a zakořenil cele
jakoby s majitelem svým na vždy srostl.
„Buko! Buko!“ křičívali naň malí caparti,
kdykoli houpavá ta postava zahýbala ku první
chatě, a on rozesmál se z pravidla tak jímavě
a zvláštně, jásavě a trpce, s příchutí sžíravého
bolu i šílené radosti.
Ba, nejde mi dosud z mysli tichý ten blázen
robustního vzrůstu, s pravidelně zježenou hla-
vou, ryšavým vousem a věčně bosýma nohama.
Vidím tu zbrázděnou tvář s hluboce vysedlou
lící, odulým rtem a mžouravýma očima, jež
věru bez příčiny nezarmoutily nikoho.
Pocházel, tuším, ze Str... ie, rozplizlé
podbrdské dědiny, ale domovem jeho byl celý
ten kraj, od nejživější tepny po nejzastrčenější
samotu. Byl asi šedesátník, když jsem jej po-
znal, ale skutečný nezmar zdraví přímo skalo-
pevného. Nikdo nebyl by mu tolik hádal, nikdo
nevěřil, do jaké míry otužilost lidská může jíti.
Trocha slátaných, zázrakem pohromadě
držících cárů, byla jeho bohatstvím, ale on byl
Fink
Buka
16
article
nice.
spokojenější mnohého potentáta na trůně, tak že
každý poněkud slušnější dárek, směřující ke
zvelebení jeho zevnějšku, putoval do první ruky
umožnivší mu sebe nepatrnější dávku oblíbené
brebeřice.
Cena věcí, jako jest obuv, byla mu neznáma
— přirozené jeho podešve nad zlato. A těmi do-
vedl šlapati stejně prach i bláto, led jako sníh
kostrbatinu jako dlažbu. Stáří nepadalo tu na
váhu při té poměrně až úžasné mrštnosti údů.
Důkazy toho podával téměř každodenně, at
obklopen byl bujarou mládeží či škádlivou cha-
sou, nedovedlť oslyšeti nikoho.
„Ukaž nám, Buko, jak jede vlak!“ prosí-
vali malí školáci, a chuďas ochotně hotovil se
ku produkci. Zaujal příslušnou posici, nadmul
plně tváře, podepřel boky, povykročil nohoua
spustil prskavě:
Pf — pf, pf, pf — pf, pf, pf, pf — —
napodobuje ústy i chůzí pozvolné rozjíždění se
vlaku a přecházeje konečně v takový úprk, až
duněla půda pod nohama. Bylo to rovněž
k smíchu jako ku pláči, jak naladily vás právě
rozma a bláznovo umění.
Mládeži sloužil Buka rád a zadarmo, u vět-
ších dožadoval se odměny kategorickým: Dej m
krejcar!
Nelze registrovati tu všeliké ty způsoby.
jimiž zkoušena jeho trpělivost.
Buka
17
article
V neděli bývával Buka „na čekané“, na-
podobuje trefně „sváteční“ střelce — nejraděj
však „hrával“ v ten den „na varhany“
Znázorniv skřípavým „Cililink“ obvyklé za-
zvonění u sakristie, spustil, jak slýchával z prvu
bručivým pedálem, pak melodií:
Búúúúúú—tra—rara—tramtararýrarý
— — atd., jak mu „noty“ na rtech hrály. Tak
dělo se od rána do poledne i déle, dokud obvyklá
žízeň se nedostavila. Potom nebylo s ním řeči,
nedbal proseb ani platu a namířil rovnou do nej-
bližší kořalny.
„Ty — poslouchej — něco ostrého!“ po-
roučíval již ve dveřích a šelma kořalečník -
dal. Ba nalili mu kdesi i zředěné tresti, již chu-
děra dle zvyku vypil v ráz, jak by to byl nej-
vzácnější elixir.
Leč strašný kašel a ohromná palčivost
v hrdle pohněvaly jej velice.
„Sákr — — —“ chrčel a přímo probodá-
val očima — ty's mi dal oheň — — musím tě
zabít — zabít — —
Tak zle ovšem nebylo, bylť Buka dobrák
od kosti. Hůře bylo, padl-li do rukou zpité po-
svícenské chasy, jež nedbajíc, ohrozí-li zdraví
jeho čili nic, zacházela s ním mnohdy způsobem
trestuhodným.
A on vydržel každou torturu, vypil a snědl,
co mu podali, útroby jeho byly takřka z ocele.
Rok za rokem míjel, celý svět stárl, jenom
Buka nikoli, stále jsa stejně agilní a hravý,
usměvavý a dětinský.
Bavil všude a každého, polaškoval i s do-
spělými, vraceje se v pravidelný čas s podivným
tím smíchem na rtech a novými nápady.
Vždyť nechal se (ku přání jistého ama-
teura, tuším), v rozkošném svém úboru i foto-
grafovati, ovšem po důkladném ubezpečení, že
ho to „nezastřelí“. —
Konečně jednou zapomněl přijíti —
a nepřišel více.
Zmizel z obzoru právě, jak se byl vynořil,
třeba že trochu nepředvídaně a náhle, zapome-
nut a opuštěn cele a ode všech.
Můj bože — odchod „všedního člověka“,
po němž prý ani kohout nezakokrhá —