Vychází každý den mimo v neděli a svátek o 3. ilod. odpoledni. Předplácí se v administraci v Ostrovní ulici ófslo 1508-11. v Praze: ! postou: méilčně . . 1 al. 10 krJ 1 *1. 36 kr. itvrtletné .3 „ 30 „ 4 „ — , pAlletně .. в B 60 „,8,, — B celoročné ,13 , 20 n 16 B — я Jednotlivá čísla 5 kr S nedělní přílohou 6 kr.

Inserat y počítame nej levněji.

DOPISY frankované a podepsané přijímá

г e d. a, c e v Ostrovní ulici čís. 1508—11. Kukopísňv nevracíme a nepodepaanýcb nedbáme.

REKLAMA! E neaapečeténé poaýlány budtež nefrankovány.

ČÍSLO 245.

V PRAZE, Y PÁTEK DNE 26. ŘÍJNA 1894.

ROČNÍK XXVL

Pozvání к předplacení

na měsíc listopad polltlelEéžio d.eза.эз. 11cм

Nová taktika socialiste.

„CECH” Předplatné poštou obnáší měsíčné zl. 1-35 čtvrtletně zl. é*— ročně zl. 16.— Pro Prahn s donáškou do domu: měsíéně zl. Г10 étvrtletně zl. 3-30 celoročně zl. 13‘20 Za donášku do doma, kterouž výhradně administrace obstarává, platí se měsíčně 10 kr. Předplatné zasýlá se — nejlépe poštovními poukázkami administraci „Čecha“ v Praze, Ostrovní nlice ě. 1508-11. V P r a s e, 28. října.

Ačkoliv jsme již dříve na ni poukázali kratší zprávou, že socialističtí kočovní řečníci vedle nejnovějšího povelu internacionály za pole své nejnovější činnosti vybrali si menší statkáře, řemeslníky a živnostníky, jež mají bytí sociální demokracii získáni : chceme dnes věci tou zabývati se obšírněji S takovou ßintou, z jaké až dosud stříleli, že majetek je krádeží, socialističtí řečníci na rolníka a řemeslníka jiti nesmí. Ten nejmenší baráčník je při rozeným přívržencem nejstarší náuky člověčenstva osobního majetku. Kdyby к ba- ráčníkovi, jenž si lopatou zdělává své políčko na zemáky, přišel socialista s takovým heslem, se zdravými hnáty sotva by odešel. A kdyby dnes rolníky lákal : půjdeme na pány a o jejich poplužní dvory se rozdá lime, sedlák by si pomyslil : ale co potom ? Potom byste se dělili třeba o polnosti naše 1 Socialistický kollektivismus odporuje naprosto povaze rolníků. Jakýsi kollektivismus býval sice u starých Slovanů a je snad v Chorvatsku dosud, ten však pokrokem hospodářským čím dál více ustupuje majetuictví osobnímu. Při hospodářství primitivním při naprostém nedostatku kapitálů a k melioracím а к vybývání bratří a sester a při patriarchálním životě znajícím potřeb co nej menších rodinný kollektivismus po jistou dobu může sice ob stati, avšak pokrokem kultury nezbytně tratí se všude, tratí se i ve Slovanstvu. Kollektivismus zemědělský neosvědčil se při zakládání osad v severní Americe a neosvěd- čuje se ani v Austrálii. Již v pismé stoji, že pod svým vlastním fíkem a ve sve vlastní zahrádce nejlíp chutná ovoce práce. Velmi případně podotkl nedávno na prakticky sociálním kursu ve Freiburku P.

Pesch, že zemědělský kollektivismus žádný národ daleko nepřivedl a že základem stavu rolnického navždy zůstane majet-jv čelo ruchu agrárního, jako to je skoro nictví osobní jjiž všude v Německu. Kdo vlastně v Bel Okolnosti této apoštolově sociálního gii zvítězil,? Strana agrární, v jejíž čele stoji kněžstvo katolické. Faktum je, že Belgie západní vlamská volila převalnou většinou katolicky konser- vativné, kdežto Belgie východní wallonská čili francouzská — Liége. Verviers atd. — volila socialisticky. Kdyby u nás utvořila se veliká strana agrární : z velko i malo- statkářů, pak by к sobě přitáhla i menší živnostnictvo a učinila by liberaiistický velkoprůmysl a kapitalismus naprosto neškodným. Ve veliké straně agrární leží zároveň přiblížení se a smířeni obou národností v Čechách. kollektivismu konečně si povšimli a proto jdou na rolníka s jinou. — Chraniž Bůh — sociálové dokládají se i Bohem, chtějí-li prostého venkovana obalamutit —- my vás o váš majetek připravili nechceme, naopak my chceme jej rozmnožili a práce vaše usnadnili. Podívejte se jen na pány I Oni bez roboty nedokážou pranic. Sotva že musili započíti hospodařit! na svou pěst bez roboty, zabředli do dluhů a nyní šmahem pronajímají své poplužní dvory I К čemu jim tedy tolik polností, když na nich neumějí hospodařili

Zde se jeví pronajímání statků у ná- Bleddch v ohledé sociálním velmi ne- z Kutnohoreka. (PÚT. dopiit) Druhé fortele využívají socialističtí agi- ’ Nadělalo se zde před oedávnem řečí, ic bode tátoři. . vyoháseti nový, krejcarový čnaopia pokrokář- — Vaše statečky — dí dále — jsou ský. Myslili jíme, áe to knde denník, poaději ae většinou zadluženy, čili předluženy. Velko- a toho vyklubal brejetrový čtrnáctidenzík, a dass průmysl odvádí vám dělnictvo do měst a je liat ten venku. Je v roamčreoh aPražského posýlá nazpět mravně i dnševně zubožené, Denníka*, jenže „Denník* je daleko obnai- abyste se o ně na stará kolena starali. — nějií. Vilmám si každého sjevn v životě našem, Velkokapitál, zastoupený poměrně nejčet- povšiml j«em ai také nového li»tn, abyoa největší daně z potu i krve. Vy až dosud nemáte laciných peněz do hospodářství к disposici. Nuže jakmile nám dopomůžete do sněmu, až vůbec to všeobecné hlasovací právo dostaneme, pak se vynasnažíme zaopatřili vám lacinější kapitály, vaše dluhy musí převzíti stát, my na velkokapitál uvalíme větší daně a vaše patřičně snížíme.

My budeme hledět, destati všecky továrny na zboží a nástroje do svých rukou, do své společné režije, pak bude všecko o mnoho lacinější, skoro zadarmo. A co se náboženství tkne, tu buďte ubezpečeni : my si věcí takových ani nevšímáme. Mámeí nyní na starosti věcí ji- nýcb. S náboženstvím my nemáme pranic co činiti. A tu dime : zavítá-li s řečí takovou jen poněkud obratný řečník do obce, obloudí snadno neprozírající posluchače, jimž vymaluje ráje zde na zemi. Řeč podobnou má i к malořemesl- níkům. Ideálem dělníka řemeslného jest září diti si samovlastní dílnu, tak aby se svou rodinou nemusil z ní vycházeli. Miti svou dílnu, oženili se, miti i svůj krb, po tom touží řemeslný dělník Továrna se mu, čím je starším, vždy více znechucuje. Řemeslník, vede-li se mu jen poněkud obstojné, jest nepřítelem průmyslového kollektivismu. Jeho dílna je mu jeho hradem. Okamžikem pro řemeslníka je nejstrašnějším, musí-li dílnu svoji zavřití a pronajmonti velkoprůmyslníku. A tohoto nejkritičtějšího momentu umějí socialisti velmi dobře využiti.

Vidíš — pohledl — kdo tebe zničil. kdo tě vyhání z tvé dílny a ženu zároveň od tvého rodinného krbu do továrny ? — Velkoprůmysl, velkokapitál. Ti jsou tvoji největší nepřátelé. A tito mají přesilu, většinu v parlamente Jejich převaha musí býti zlomena všeobecným hlasovacím právem. Každá obchodní stagnace poskytuje jim příležitost velevítanou harašili na velko- průmysl a velkokapitál, který maloživnost- níkům všelikou soutěž činí nemožnou. Zde socialistický kollektivismus nalézá více souhlasu v tom směru, že doporučuje jim vý robu společnou společnými stroji. Zlacinění závodního kapitálu, laciné stroje, přímé dodávky bez rukou třetích vojsku a konsu mentům, jsou slova, jež vždy nalézají ochotného sluchu. Tím se vysvětluje, že maloživnostníci v Německu šmahem dávali své hlasy socialistům, kdežto rolnictvo vesměs volilo konservatives. Nelze upřiti, že taktika tato je přímo výtečná. Co tu dělali ? Odpověď je ta : nenechme se zaskočili socialisty. Zde platí : kdo dřív přijde, dříve mele Musíme se ujímati menšího živ- noetmetva a rolnictva. Ve Francii kněžstvo jako by se bylo ze stoletého spánku probudilo, nyní šmahem zakládá rolnické, živnostenské a dělnické syndikáty, Raiffeisenské pokladny, pořádá schůze, zabavy a pod. Šlechta naše a duchovenstvem měla by se postavili néjí Ve sněmích, ukládá na vaše statky ana1, co chce odstránili, co chea syitavě i. — v m ře mnohem vetší než v arunob uejiiriicb.ljen papír a inkoust, ale i hotoven sazbu z re daně poměrné největší Vy musíte platit První vidím oitit: aHledej pravda, slyš pravda, Kdyby tek mnohý ohndee, jeni nemá anad,

■aatíní, perla perly nepošpiní* pravi moudrost otcovská. aPravda má břitké braný, ale poctivého mnie neřeše*, praví Smilovcký. ,Jediná cesta jest kn pravdě, ale mnohé ke lii", praví ▲dam a Veleslavína. „Pravda sabíjí toho, kdo ji bláaá a aaobraňuje ty, kdo к ni ae utíkají, tak jako vynáles ničí svého původce, dříve nei proapčl společnosti*, praví Gérasei. Ale, akde jest prevde?" převil také Pilát, kdy mu se vieoh stran nčení a nenčení židé vysvětlovali pravda svou, a pravá pravda, Božská pravda, před jeho tváří klesala pod okovy. A svítě- aila pravda nčenoů, pravda vesdejil kdeěto

pravda Syna člověka, pravda věčná, viaela kříii. — Kdyby pravda kýla věcí naprosto jasnou každému, nebylo ky sporů v člověčenstvu, v rodině, v obci, ve atátn e mesi státy, nebylo by soudů, nebylo by válek. Summom jus, snmme aaepe injnria. Kdo ale je povolán ro setnonti nzel z&bady, akde je pravda* ? myslil jsem *i konečné a čta dále vyaváni ke čtenářstvu, v námi nevědomost e bloopost lidi a národů se klade sa pramen vil bídy lidské a na sákladé dalších vývodů se konči slibem, íe to bade list, jeni bade dávali poučení če ■kémn národa še ten list bade lidu očité lem a rádcem upřímným, aby posnal národ, jak to ve světě chodí, a kdo jej všeoko mámí iálí. — Není to arovna šťastný nápad, obrátili se k obecenstva s komplimentem, že nevidélané a hloupé, že třeba jest je pončiti a tím nčitelem že chce býti drniina a mladi- atvým redaktorem v čele nebo nitru avém. — Hiedal jsem v Cirkvioi a Hlízové, v Malině na Kaňka, na Knklíka a v Gruntě člověka, na néboá by ae asi mohla vatahovati slova redakce listo pravdn hlásajícího, jemni by mohlo se Hni : „Tak poslouchejte, strejčka Kerbasický tato slova ade Vám pravím já, redakce. Jste jaiti nevědom a hlnp, já Vás ale pončím, jak to ve světí chodí.* aA Bože 1 to já ni vím až příliš dobře*, řekne ctrýček a dodá po cvém spůsobn : „nákdo a nás dvon je nevédomým a blonpým — ale mně vytýkali nos podobného, vyprosil bych si oo nejráančji*.

Snad to tak nemys ils ta redakce, sie moo iikovný úvod to není. Nni jdeme dále. Vlasy nám vstávají na hiavé. Slyšte : „Téioe se lopotíš dnes, milý český občane a občanko ! Ée- müsia ni dávno nemají alaté dno, obchody přiobáaejí na miaioo, malí rclníoi jion vlastně ni jen paohtýři na svém statečku ; pacht aa- platí státa v daních a úrocích věřitelům, lami jsou rádi, když uhájí své živobytí ; dálnici nemají akero již vlastního krbe, i ženy jiob ro botojí stejné, a neni-h práce, roadíraji ti roce tlučením kamení ca silnici, aby nemneely jíst tak trpký vyprošený chléb. Nemají radcatí, ce mají aábav, netéii ae ae iivota, vidonce v ba dononoati další jen řado nového a nov«ho klopocení a Bármatkn ; umírají a jejich déti sotva m-jí čain, aáy jich doprovodily kn broku . . . A sotva osnií slaň z cčf, zase se ženou do úmorné práce, od rána do večera, od rokn oo roku aa kna černého chleba а кос šato.* Tohle je všeoko pravda? A je-li to pravda, ко které zajisté př šla redakce na sákladé hlubokého studia a rozsáhlé zkoienosti pae zzjisté bude miti po roce materiál a vyjmenuje nám jen nékolik téch oaob, jež něoo в toho všeho prodálaiy. Má-li slovům tém věřili obecenstvo nevědomé a hlonpé, jež obce list pončit', mnsí jim věřili v první řadě гь dikce same. I tain ae : Věříte tomo ? A koma tohle povídáte ? Komn si to troufáte tvrdili ?

Jest oviem b'dy mnobo na světě a ve vieoh vrstvách společenských ; nejen n národa nsšeho, ale, jak vidíme, n všeob. Bída s bídon je bída ; a bea bídy bída nejbídnějii. Prováalt bíd* člověčenstvo od jeho stvoření e „ještě když tábořilo člověčenstvo pod stany, 2000 let před Kristem, ptemjiieh a hlavy si lámali filosofové a midrci nejsnamenitéjií o tom, jak by odpomohli bídě lidské*, praví Maoaolay. A tenkráte nebylo ještě po moderních příčinách lidské bídy ani památky. Jak hořce ialnje Job ; a přece přicház к přecvédoení, ěe „člověk narosený a ženy, krátkého jeat vékn a naplněn býva mnobýon bídami, a tělo jeho, dokod iiv jest, bolest okocěi, a duše jeho nad ním «»mým kvílí* Ale proto říká př«mindřelým přátelům, kteří tati př oháaejl ponciti jej : „Co víte vy, vím i já, aniž jaím apoadilejií neáh vy.* Bída je i v kruš rh nej-yššíou. A anad ně se pravdě aid.* Brivo I Tot pěkné. Jen «a kam by hlavn «klonil pohlédl do skvostných ho drieti. aPravda vitlaf bylo heslo JiHka komnst nejvsneienějifob paláců — ooi by tam Podébrsda. aLeě pokoří se pravdy před krá-1 našel aa sponsto bídy a stesků, šalob a nářků, lovstvim, svobodomyslná klesne pýoba“ praví Jak často by ryohle spustil aáslonn a děkoval Koabek v aBěbn ěasn* ; aPravda pravdy ne- _ _ —1/ _ / 1 _ I У ? /а « л

Stvořiteli, ěe jej učinil tím, čím jest. Jeden strom krášlí roakošný sad a s potěšením spočine ne něm oko kaidébo ; drubý strom, pláně, křivé, nevahledné, n cesty překáží, bmyzo i dobytka ne pocpes, vydán svévoli bujné mládeže, jei bea lítosti po něm rejdí a ratolest ae ratolestí nlamoje, A přece oba atromy vanikly a ovoce a kmene jednohc, ba anad v jednom jablka drnbdy vedle sebe jádře obon ležela. Jeden kůň nbání letem ve skvostném spřeiení, drnbý vleče do příkrého vroba o biada a šíani káro štěrká aa nenstálého šlehání a láteření. ▲ přece oba kdysi rejdili v téže ohradě. Jak růaný je osad dětí rodičů jedněch, kteří to zajisté se svými dětmi myslí nej- upřímněji. Nenapadá mi, abych hladovému slovy písma i citáty filosofů chtěl dokásati. ie nemá biado. Vymluvili mrsnonoímn kásáním, ie je mu vlaatně teplo, nemocného přesvědčili, ie je sdráv. Jest nonae, bohniel ; jest bids, jest neštěstí pohříohn mnoho a trudného, ale tam, kam se obraci list zmíněný se svými výklady, tem po nsiem soada bídy takové není. Ne- ifeatniků v pravém slova smyslň, jiohi trudný stav zlepšili jest povinností celého člověčenstva, přátel i nepřátel, takových nepotřebuje list a osoby ta ním stojící.

Tlačeni kamene jest prací těžkou ; také havířstvi, sklářstvf, tkalcovství není žádným medem. Jakž se tu vede jinak kněžím, kteří „nemají ničeho na práci a patrné se těii za živote* při kateobeii a zpovídání, v nemocnicích a pb zaopatřováni ve dne i v noni, dešti a nepohodě i za epidemie. Podívejme se jen do rodin nčitelakýoh, úřednických atd. Jaký tam jo blahobytI i Postavte vedle sebe děti dělníka, jeni kamer! tlnče a diti dosti dobře placeného úředníka v hlavním městě, přisedněte к torna atolu toho nóbl pána a podívejte se na jeho děti, které by asjisté byly velice vděčny aa ten černý chléb*, na nějž Vy se díváte s opovržením. Vzdělání je třeba, tc< není nový vynález. Vědčl by aspoň ten malý člověk při těžké své hmotné práci, ie se vede jiným ještě hůře, zejména těm, kteří jedí chléb Midasův; ie pod kmentem z zlatohlavem hlad z bída není hostem neznámým. Takovýmto ale apůtobem se národ ne- vsdělávš. Háseti do množství slova a ponbá slova a určitou tendencí bořivon, aa níš nikde uení «ni úmysln tvořícího, mní žádné »«děláváni. Slova, jei pronáší nový bat, předpokládají ni jakési množství vidčláoí nabytého. Je to viděli a úvaby, oo je to „česká otáska* ? Na to se odpovídá : „Drnbdy jíme měli svůj stát atd. ; to jsme všecko stratili, ule nestratili jsme ns to své právo. Právo to dosnd platí a bylo uanáuo císařem. Je to takzvané české státní právo.* Je viděli, ie si redskee ■ definicí mnoho práce nebere podle starého „paráda je paráda*.

Teď to teda víš, národe, oo je „takzvané* české právo. Dovolte, páni 1 T s k h le vadělávati, t a k- h 1 e pončo vati trefí také Matěj Beránků Knklíka. Kdyby se nakrásně nančil celému článku napamčt a aeptel se ho syn : „Tatínka, oo psk to je sněm ? Jský pak je ten český •ném ? Jaký pak býval? atd.* Co mn řekne tatík : „Holenka, víc nám toho neřekla ani slavná redakce. Ale chvála Pánn Boha, cmim piáti. ačkoli nás redakce také chce nčiti, čisti a psán a počítali, já jim tam dopíin.* A tak dopíše jeden : Napiite nám něno důkladného o iněmč ; drnbý potřebuje v soukromém sporu něco o vodním právo ; třetí ky rád anel doslovné znění těch škodlivých ok- obodoiob smluv ; čtvrtý nesná dopodrobna základní zákony státní ; pátý by rád věděl, nevyplácelo li by se v krajině lépe pěstování máku než zelí ; iestý by rád dostal syna a vojny nebo nz vojna. Co ma řekne slavná redakce ? „Milý pří teli, na to nemáme v lieto tolik místa. -Nejsi skromným. Cooeě za krejcar vína do konve ; to by mntil býti náš H*t desetkráte takový, mutili bychom míli velikou redekoi, к tomu kníry, spiiy, at anty, «что se to neuapiie, ne- vyats', nevytiskne, musili bychom, kdybyoboo. ti to chtěli viečko dáli sa krejcar, krésti ns-