Příloha „Nový Jihočeský Dělník“ k číslu 50. r. 1912.

vysvítá. Co zbývá tedy dělnictvu? Jedině vlastní silou, — organisací — domáhati se svého práva, o které jej velkostatkáři a agrárnici oloupili.

LESNÍ DĚLNICTVO KNÍŽETE SCHWARŽENBERO Lesní dělnictvo zaměstnané u velkostatků pro- žívá nejhorší život, jaký si jen lze mysleti. Poctivý tento lid stále spolehá na to, že „do bro ti vá“ vrchnost nedá mu zahynouti, v čemž se nemýlí; neboť velkostatkáři potřebují pracovitý lid k práci na jich rozsáhlých pozemcích a proto dají lidu tolik, aby nemohl hladem zemřit. Lesní dělnictvo a jsou to také p lav ci u knížete Schw arzenberga, pracuje, aniž by vědělo zač. Práce v pasekách jest z největší části prací úkolovou a jest zvykem mzdu dělnictvu zúčtovati, až když jest paseka nebo jiná práce v lese ho- tova. Stává se často, že za práci vykonanouv zimě, dostává dělník doplatek v létě a nebo až v září. Po celou dobu vyplácí se dělnictvu tak zv. zálohy; tyto pak se zúčtují a mnohdy místo dobírání má dělník dopláceti také až čtyřicet kor. Nedoplácí sice, ale příštím rokem se nedoplatek ze mzdy sráží. Takovým způsobem se stává, že lesní dělník z dluhu ani nevychází. Tento systém záloh chtělo by dělnictvo odstraniti, chtělo by. aby mzda za vykonanou práci byla mu aspoň čtrnáctidenně vyplácena. Ve smyslu tom byla Zemským odborným spolkem plavců Knížecí Schwarzenbergské lesní inspekci na Hluboké po- dána příslušná žádost, v níž současně bylo žá- dáno, aby lesní dělnictvo bylo řádně pro případ nemoci pojištěno. Na žádost došla od knížecí lesní inspekce tato odpověd

U vyřízení Vašeho dopisu ze dne 25. října t. r. sdělujeme následující Na všech panstvích knížecích zavedeny jsou výplaty měsíční. Při těchto možno vy- pláceti práce denní, pak všechny práce men- šího rozsahu a takové většího rozsahu, poku v měsíci tom úplně provedeny a odevzdány byly; práce rozsahu většího, jež nebylo možno v jednom měsíci ukončiti, ku př. v rozsáhlých pasekách nebo probírkách nelze za stávají- cích poměrů úplně súčtovati, nýbrž vyplácí se na tyto při výplatě měsíční přiměřená zá- loha a súčtování provádí se měsícem příštím. Přání tamnějšímu po 14denních výplatách jsme milerádi hotovi přijíti vstříc, kde jen poněkud z technických důvodů to možno bude a sice práce denní vůbec, práce úkolové. pokud to personálem, kterýž v dotyčných re- virech ustanoven jest, provedeno býti může Že zálohy v přiměřené výši se vypláci, je zajisté dobře známo. Co se týče nemocenského pojištění, byli do tohoto přijati u knížecí závodní pokladny v Krumlově všichni knižecí plavci bez výjimky po celou dobu jich zaměstnání při voroplavbě a sice na základě stanov z roku 1910 potvr. zených vysokým výnosem c. k. místodržitelstv ze dne 21. června 1909 čís. 146.794. — Sta- novy tyto zbudovány jsou na základě říšského zákona č. 33 ze dne 30. března 1888, do ně- hož však není pojato dělnictvo lesní a hospo- dářské, což jasně z § 1. a 3. vysvítá. — Zá- roveň jest zde řečeno, že zákon tento pro lesní a hospodářské dělníky přiměřeně upraven bude. Jakmile upravení toto, což jedině v moci zákonodárné položeno jest, náležitě upraveno bude, jsme ochotni všechny naše dělníky lesní do nemocenského pojištění přijmouti.

Na Hluboké dne 28. listopadu 1912. Co vlastně pravi knížecí správa? Pravdou jest, že místo řádné mzdy vypláci zálohy a zři- zenci její, ať již z návodu správy nebo o své vůli. dovedou to zaříditi tak, aby práce nebyla najednou dohotovena. Z nedodělané práce ženou dělnictvo do jiné práce, tuto také nedodělají a již musí zase jinam, jen aby zúčtování mzdy za dokonanou práci se protáhlo. V tom vidí dělnictvo zúmyslnosta a není proto spokojeno. O nemocenském pojištění lesních dělníků praví správa knížecí, že jej provede, — až b u de muset, — až zákon takový bude vydán, dříve ne. Kdo je vinen, že zákon dosud vydán nebyl? Povinnost zákona o pojištění lesních a hospo- dářských dělníků byla již v roku 1888 uložena zemskému sněmu, kde hlavně rozhodují velko- statkáři a mezi nimi dva Schwarzenbergové. Na nich spočívá vina za to, že lesní dělnictvo ne- podléhá nemocenskému pojištění a proto vytáčka knížecí lešní správy je lichou frási Zakoupí-li obchodník les a dá jej ve své re- žii porážeti, ten musí lesní dělnictvo pro případ nemoci i úrazu pojistiti, poněvadž u něko kácení lesa je součástkou podniku živnostenského. Avšak Schwarzenberg nemá tuto povinnost a jest proto ve výhodě proti živnostníku, nemaje té režie, jakou má živnostník. Zákon také nezak az uje dobrovolné pojištění pro případ nemoci lesního dělnictva; ale to Schwarzenberg dobro- volně neprovede, jak již z přípisu knížecí správ

OZBROJENÝ MÍR Soused A. — Milý sousede, jak jsem rád,ž žijeme neustále spolu v dobrém souladu. Ejhle. proto jsem si koupil tento tlustý klacek, podí- vejte se! Soused B. (prohlížeje klacek): — To je do- opravdy pořádná hůl na rozbíjení lebek. Štéstí, ž žijeme v nejpřátelštějším poměru. Půjdu si ihned koupiti takový klacek, ačkoliv bych potřeboval svých peněz pro domácnost. Za nějaký čast Soused A. — Podívej se, milý sousede, už nemám onoho klacku, prodal jsem jej člověku. který není tak vzdělaný, jako já. Uvážíme-li to dobře, není to přece jenom hezké, ohánět se klackem. Podívej se na tuhle šavli, s tou lze za- cházeti mnohem snadněji a je mnohem hezčí. Jsem tak rád, že jsem v nejlepším dorozumění se svými sousedy a žiji se všemi v míru. Soused B. (prohlížeje šavli): — To je pravda, že jsme křesťany. Křesťanství znamená mír a lásku. a proto běžím i já obstarati si šavli. Konec konců je pouhý klacek přece jenom trochu pohanský. Ještě za nějaký čas Soused A. — Hola, sousede, pojď se podívati Koukej, to je puška! Ta je daleko účinnější šavle Zatím ji nosím jenom tak, neboť náš sousedsk poměr je docela mírumilovný Soused B. (prohlížeje pušku): — Dobře,já si také koupím pušku. Přijda domů, povídá své ženě: — Dej mi ně- jaké peníze na zakoupení pušky! Žena: — Zbláznil jsi se? Pušku ? Vždyť ne- máme ani peněz na oblek pro děti — Jdi a vypůjč si nějaké peníze Nemám, co bych dala v zástavu. Soused B. — Naši synkové dorostou a budou pak vydělávat a zaplatí pak dluhy, které nyní na- děláme a dají i část ovoce své práce na úroky z půjček. Děti křičí: — Máme hlad! Soused B. — Mičte, nemohu strpět žádných buřičů! Miluji sice svobodu a dovolím každému z vás, aby měl hlad, kolik chce, ale jenom po podmínkou, že nebude manifestovat svoji nespo- kojenos

rumařil více, oddal se pouze pěstování ko- ní. Byl již stár, nemohl už tak dobře vedle povozu, „hi“, „hista“ nešlo mu již od plic a koně poslouchali lépe, když to řekl Fran- tík. „Ať tedy Frantík převezme po mně všecko,“ řekl Poldík a tu mu na vždy ode- vzdal svoje někdejší zaměstnání. Když Poldík slábnul stářím, Málka se k nim přistěhovala a ošetřovala ho jako ot- ce a když zhasnul, dcera a syn nemohli pro otce zaplakat srdečněji, než Málka a Fran- tík. A neznám tak snadno pohřbu, jehož by se súčastnilo tolik lidí, mezi nimiž tak velký počet mohl říci a říkal slzami i slo- vy: Byl naším otcem. A večer po pohřbu — což to bylo na Vltavě? Celá Vltava pokryta lodicemi, na nich světla všech barev, pochodně, na lo- dicích smuteční písně, smutečná hudba velká to panychida, nejupřímnější nejsr- dečnější. Tak žil a zemřel Poldík rumař.

Nu a tak se stal Poldík zase rumařem a myslím, tím že dostoupil nejvyššího vr- cholu, jakého u vzletu svém dosíci mohl. K vůli krásnému skutku: postarati se o dí- tě opuštěné, o dítě z otce nenáviděného a matky rovněž nenáviděné — k vůli skut- ku tak krásnému rozlámati a odházeti ve- škerou theorii osobní choutky, nenávisti nechuti: jmenujte mně něco vznešeně jšího. šlechetnějšího, já to neznám. A nechť si vaši rekové na parketách dodeklamují se nevím jako daleko do uznání vašeho Poldík rumař může se vedle každého po- staviti směle, a i s těmi nejpřednějšími sto- jí na rovni. Nenáviděl rumaření až do nejhlubší du- še a nyní vodil Frantíkova syna, jmenem rovněž Frantíka, zase podle vozu s pískem, vštěpoval mu lásku k povolání, k němuž lásky neměl, poukazoval mu k výhodám,z nichž neuznával nižádnou a zamlčel mu ne- hody, z nichž znal číslo tak veliké. Ale vpravil se do toho zase. Koňaření provozoval dále, ne ovšem v těch rozmě- rech, nýbrž zase jen jako umělec, když totiž měl k tomu chut. Ale s malým Fran-