Ročník XXXXIX

V Praze, v úterý 30. března 1909.

oclnvatanačnhoga tnballačl en. liat l

Číslo 89

toollone

Na ranní a večerní listy přodpláci se V Fraze v administraci: na měsic. . . . . . 2 K —h na čturt leta . . . . 6 K —h s dvoji donáškou: a noěsle na čtvrt leta. . . . 7 K e2 ve úliálkách na měsio. . . . . . 2 K 30n na měsle Poštou Ba čtvrt icta. . . . 9 K 0 s dvojí zásilkor na měsje- na čtvrt ieta: : . : k o

Krise na Balkáně. Diplomalické zakročení velmocí v Bělehradě Z Bělehradu, 29. března. Diplomatické za- kročení velmocí stane se dnes v poledne Avšak ono považuje se už jenom za věe formální, ježto srbská vláda k návrhům velmocíluž dala svolení. Z Bělehradu, 30. března. (»Frmdbltt.«) Ruský vyslanec Sergějev navštlvi včera Milovanoviče a sdělil mu dů- věrně obsah nóty, kterou velmoc dnes podají v Bělehradě. Milovanovi odvětil, že srbská vláda neprodleně vy hovi tužbám a přáním velmoci. Z Bělehradu, 30. března. Dnes dopo- ledne stala se společná akce vel- mocí skutkem. Zúčastnil se jí také ně- mecký vyslanec a nikoli pouze zástup- cové trojspolku anglieko franko-ruského společně s Italil. Z Bělehradu, 30. března. (K. k) O 10 hodině dopolednd dostavil se turecký vyslanee k předsedoví ministerstva Novakovičovi a sdělil mu, že Turecko zaujímá v otázee annexe stanovisko velmocí. Téže doby dostavili se vyslanci Ně mecka, Francie, Ruska a Italie do angliekého vyslaneetví, kdež se konala konřerence. O 11. hodině dopoledne odjeli vyslanei vel- mocl kočárem do ministerstva zále- žitostí zahraničních, kdež anglický vyslanec, obklopen ostalními zástupci velmoci, odevzdal ministrovi záležitostí zahra- ničních Milovanovičovi aide-mémoire o prohlášení, jež má Srbsko podati Rakousko-Uhersku. Asi po 20 minu- tách opustili vyslanci Německa, Francie a Ilalie ministerstvo. Vyslanec anglický a ru- ský zůstali ještě asi půl hodiny u ministra Milovanoviče. Vyslane ruský odešel z budovy ministerstva poslední.

Jak Srbsko odpoví. Z Berlina, 30. března. „Localanzeigru“ telcgrafují z Bělehradu: Dr. Milovanovič vůči redaktoru jmenovaného listu vyslovil v sobotu důměnku, že nebude třeba přímé odpo- vědi Rakouska Srbsku následke společného projevu velmocí. Pro- tože formule Greyova byla ve Vídni přijata s ně- kolika změnami, projevil dr. Milovanovič, že Srbsko nemá žádné závady, aby se projevilo ke kollektivnímu postupu velmocí. Officiosní rakouský doslov k překonané krisi Z Vídně, 29. března. (K. k.) »Fremdbltt. píše: Uznáním annexe utvořily mocnosti záro veň bezpodmínečně nutný předpoklad pro jieh — námi ovšem nevyvolané — zakročení v Ba- lehradě, jež by nutně bylo zůstati musilo bez výsledku, dokud Srbsko nebylo postaveno před sjednocenou Evropu. Mocnosti žádaji od Srbska toléž, co my bychom byli musili žádali a v tom tkvi dojista nejzávažnější uznání skulečnosti, ž náš postup vůči Srbsku nebyl bez velkodušno- sti a že nebyl dále násilný anebo panstvíchtivý Annexe byla tak prostou akcí, že její schválen mocnostmi musilo se zdáti samozřejmým. Jakou oklikou bylo však nutno jiti, než dospělos k této zamozřejmosti ! Máme zajisté důvod k uspokojení, avšak ani touhu ani příčinu k tri- umfu. Probrav pak různé snahy mocnosti, jež k tomu čelily, aby trvajíci zmatky byly odstra- uěny, pravi »Fremdenblatt«: Ne vyvyšování se, jež udilí důtky, nýbrž sympatie s mnoha přátel a pomocníky, které mír našel v probudivším se svědomí Evropy, přivedly nás k tomu, abychom pohlédli zpět na překonanou, jak doufáme, mi- nulost. Máme snad mluviti o svém podílu,o umírněném — při vši pevnosti — chován se našich parlamentů a našeho ve- řejněho minění, o ochotě, kterou jsme, kde dopouštěla toho důstojnost monarchie, p krisich mnobokráte prokázali ? Myslime, že nen

leen pta

to naší věcí a že nejlépe jsme odměněni poci- tem, jejž zajisté mužeme míti v ten den, kdy monarehie obstála nejtěžší zko- šku svoj! schopnosti: s plnou silou a pokojně zároveň určovati vlastní osud v radě ku předu se beroueích národů. Francouzský hlas o rakonsko-německém triumfn. Z Paříže, 29. března. (K. k.) »Temps« plše o nastávajícím ukončení rakousko- uhersko-srbského sporu: Především dlužno uznati nesporný úspěch Rakou koUherska. Úspěch ten nebyl pochybným, poněvadž svob. pán Aehrenthal zvolil si přlznivou půdu. Méně by byl úspěch vzbudil vzrušení, kdyby se by lo dříve uznalo na jisté straně, že jes nevyhnutelným. Rakouskouherský úspěeh jest také německým úspěchem, kte- rý byl zakročením berllnské vlády v Petrohradě ještě sesílen. Ať už zásluha toho náleží císaři, knížeti Bülovu nebo oběma dohromady, výpočet byl správným a nazírání na situaci svědčí o jasném úsudku. Rakousko uherský blok ovládá nyní Evropu s celé výše svého triumfu. Avšak tento triumf nen a ni jistý, ani trvalý. Rakousko-Uhersk podrži sice své dvě provincie, proti tomu však stojí slovanský svět a pomýšlí na přiští odplatu. Rusko, jemuž se nic nevzalo, které ale hluboce bylo pokořeno, nem ůžer an dosti posoudit chyby ministrů. kteří nedovedli zužitkovati ohrom ných pomocných zdrojů, Franciea Anglie, ačkoliv nebyly dotčeny, poznají z ru- ské porážky, jak nezbytně jest třeba no- vých záruk pro evropskon rovnováhu. Nechť Rusko, jeho spojenci a přátelé poučíse ostatně touto pravdou, že se svět sklán před právem jenom tehdy, drži-l prá vo meč v ruce.

Agilace proli králi Petrovi a nynější srbské vládě. Z Bělehradu, 30. března. (»N. Wr. Tgbltt«) V četných městech, zejmena v Niši, Požarevci. Čupriji a v Prokoplji konaly se v nedél veliké tábory, na kterých mluvili přívr- ženci strany národní a pokrokov Všichni zaujali stanovisko prot králi a proti vládě »pro pokořující po volnost vůči Rakousku«. Žádali, aby k rá Petr okamžitě odstoupil. Poslali v tomto smyslu telegrafickou výzvu minister- skému předsedovi Novakovičovi a ministru Ry- baracovi, jakož i pokrokovému a národnímu klubu skupštiny. Pozoruhodným pro smýšlení nynější jest výrok jistého národního poslance, který pravil, že bude-li dosažena abdi kace krále Petra, Srbsko doséhn většího ůspěchu v konfliktu s Ra kouskem, než by byly hospodářské kompen- sace, jež by Rakousko Srbsku učinilo. Z Berlína, 30. března. »Local-Anzeigrue telegrafují z Bělehradu: V politických kruzích jest veliká nevole proti Izvol- skému. Vláda dostává výhrůžn listy, ohlašujíci atentáty proti dy- nastií. Následkem toho stala se přísná o patření. Dynastická otázka v Srbsku Z Bělehradu, 30. března. Ze 14 srbskýeh měst dotla vlády telegrafická žádost, aby svo- lána byla velká skupštína, ježto si náro přeje, sby otázky, jez Srbsko t ak hluboce vzrušují, radikálně a na vždy byly vyřízeny, zasedajie pak malá skupština oprávněna nen onáslednictví na trůn rozhodovat Král Petr však zdráhá se vší moci velkou skup- štinu svolati, namilaje, že roku 1858 otec jeho také jenom malou skupštinou trůnu zbaven s celou svojí rodinou ze země vypovězen byl. Ujišťuje se, že je král Petr ochoten vzdáti se trůnu ve prospěch priniee

Alexandra, aby aspoň dynastii za chránil. ode Neshoda v srbském ministerstvu, Z Bělehradu, 30. března. (»Mitagsztg.«) Ve včerejší ministerské radě došlo k tuhé srážce mezi ministrem práv Rybaracem a ministry Mi- lovanovičem a Pašičem. Rybarac na v hoval, aby svolána byla velká skupština. Tento návrh byl oběma ministry polírán a zůstal v menšině. Na to prohlásil Ry- barac, že podá demisi, poněva dž jako ministr práv nemů že dopu- stiti, aby porušována byla ústava. Srbšti královští princové. Z Bělehradu, 30. března. (» N. Fr. Pr.«) Zasvěcený muž sdělil zpravodaji jmenovaného listu, že abdikace korunního prince Jiřiho dotkla se velmi bolestné krále Petra. Když byla resi- gnace přijata, odehrála se v konaku scéna do- jemná. Král, který byl zdreen, opětně objal korunního prince poceloval jej, hlasitě vzdýchaje. Na to odjel korunní prine do ruského vysla- nectva, dověděv se, že jeho bratr tam mešká. V předsíni zastal ministra Milovanoviče, pominul jej však a vrazil do přijímací síně ru- ského vyslance, kde objal svého bratr Alexandra. Oznámil mu, že jeho abdikace králem a korunní radou byla přijata. — Některé listy ukazují k tomu, že prine Jiři byl nedosta- tečně vychován a vyzývají vládu, aby se o to postarala, by byl korunní prine Alexandr lépe připraven pro budoucí život než jeho bratr Jiř. Prine Alexandr pojede na Rus prine Jiři na nějakou anglickou nebo fran- couzskou universitu. Černohorský kníže projevil svoji nelibost. Z Bělehradu, 30. března. Ujišťuje se tu že černohorský kníže Mikuláš zaslal král Petrovi dlouhou depeši, ve kteréž mu činí ostré výčitky pro jeho obrat k politice po volnosti. Černohorský kniže lituje, že byl srb ský národ zrazen úplatností a zba bélostí svých vůdeo.

Rakousko-turecká shoda v tureckém parla- mentu. Z Cařihradu, 29. března. (K. k.) Na kone sněmovní schůze sdělil předseda, že obdržel zprávu výboru o rakousko- uher- sko-turecké dohodě. Protože sněmovna nebyla schopna usnášeti se, bude zpráva sdě lena teprve zejtra, načež sněmovna uslanovl den, kdy bude o zprávě rokováno. Ve velmi krátké zprávě se praví: Když poslanecká sně- movna schválila exposé Kiamila paše, v němž bylo oznámeno, že vláda se zavázala vyjedná- vati o finančních kompensacích, zahájil Kiami paša vyjednávání na tomto základě, domnivaje se, že to znamená zásadní souhlas. Nový ka- binet opíraje se o tento názor, skoncoval vy- jednávání a podepsal protokol a to tím spíse, poněvadž velmoci na druhé straně radily, aby tento základ byl schválen, jinak že hrozí ne- bezpečí vážných komplikací. Výbor doporučuje poslanecké sněmovně tyto úvahy, než učiní usne- sení o prolokolu, Místo konference prostá legalisace nótami. Z Kolína n. R, 29. března. (K k.) V ber linském telegramu »Köln. Zigu.« se praví Kdyby Srbsko proti očekávání se nepodrobilo nóté velmocí, přestanou tylo prostředkovatia ponechají Srbsko osudu. Lze však očekávati, že Scbsko přijme a provede podmínky. Poněvadž velmoci uznaly annexi Bosny a Hercegoviny. poněvadž bliží se dohoda Bulharska s Portou, poněvadž o černohorských požadaveích nenl žádných různosti názorů a ponévadž Rakousko- Uhersko jest ochotno svoliti ke změně článku XXIX, ve smyslu, který jest Černé Hoře příz- nivý, nezbude pro konferenci mn- ho práce. Legalisování nové h stavu věcí lze nejjednodušším způsobem provésti výměnou no.

dání Telefonické a telegraf. zprávy „Národních Listů“. vástance ministra Izvolského. Z Petrohradu, 30. března. Za nástupee Izvolského považuje se generál kníže Eng a li- čev (čti Jengaličev), který byl přidělen císař Vilémovi a jest chráněncem carovým. Kníže jest odchovancem nebožtíka hr. Ignatěva, zná- mého ruského velevyslance v Cařihradě. Z Berlína, 30. března. »Lokalanzeiger oznamuje telegramem z Petrohradu Izvolský podal žádost za propu- štění. Politické kruhy zdejší považují to na- mnoze za oběť poměrů a tvrdí, že byl Izvolský próti všem slibům, jež Srbsku se činily. O jeho žádosti nebylo dosud rozhodnuto. Z Petrohradu, 30. března. Izvolský podal žádost za propuštěnou. Ca vyslovil mu přímo- nelibost nad uím, že jeho politikou utrpěla vážnost Ruskav

Evropě. Gratulace anglického krále císaři rakouskému Z Londýna, 30. března. (»N. Wr. Tgbltt.«) Král Eduard anglický zaslal včera ráno z Biarice srdečný telegram cisaři Františku Josefu, kte- rému blahopřeje k bezválečném rozřešení koníliktu rakousko-srb s kého co nejvřeleji. Před soudcovským jmenováním pro Čechy. Z Vidně, 30. března. Dnes odpoledne koná se opět užši ministerská rada, která věnována bude výhradně soudeovskému jmenování pro Čechy. Jmenování mo- ravské se dnes uveřejňuje ve »Wiener Zigu.e O 5. hodině večer koná se zase plenum m nisterské rady. Jmenování a změny v diplomatické službě rakousko-nherské. Z Vídně, 30. března. (K. k.) »Wienen Zeilung« oznamuje: Cisař jmenoval:

Mimořádného vyslance a zmocněného mi- nistra dra. Konstantina Theodora Dumb mimořádným vyslancem a zmocněným ministrem na královském dvoře švédském; mimořádného vyslance a zmocněného mi- nistra dra. Tadeáše hr. Koziebrodzkéh který pověřen jest správou diplomatické agenci a generálního konsulátu v Kahýřo, mimořádným vyslancem a zmocněným ministrem na králov- ském würtemberském dvoře a na velk vévodských dvorech v Badenu a He sensku; nijá mimořádného vyslance a zmoeněného mi- nistra v Tangeru Leopolda hr. Koziebro- zkého mimořádným vyslancem a zmocněným ministrem na královském dvoře portugal- ském; mimořádného vyslance a zmocněného mi- nistra ve Štutgartě Ludvíka šl. Callenberg mimořádným vyslancem a zmocněným ministrem zoee u sultána marockého; tito tři poslední odvolávají se zároven z dosavadních míst: legačního radu první kategorie Karla Emila prince Fürstenberga, který má titul charakter mimořádného vyslance a zmocněného ministra, mimořádným vyslancem a zmocněným ministrem na královském saském dvoře. pak na velkovávodských za vévodských dvorech saských, na vévodském dvoře anhalt- ském, knížecím reusském a dvorec schwarzburských; legačního radu první kategorie dra. Lu víka hr. Szechenyia mimořádným vyslan cem a zmocněným ministrem a pověřil jeh správou diplomatické agencie a generálního konsulátu v Kahýře; legačního radu první kategorie Maxmiliána hr. Hadika mimořádným vyslancem a zmocné- ným ministrem u mexické republi ky

V drobném prodejii ranní čislo o sobě . . za 9 večerni . . . . . . . za 4 h Ve filiálkách na venkově ranní islo . . . . . . večerní . . . . . . . . 5k Inseráty platí se hotově napřed Předplacení a inserty přijimá ndministrnee v Marinnské ul., B. Tam nacházejí se těě rodakce. tiskárna a sxpedine „Národních Listů“ Rukopisy so novracejí

Trati rak.-nh. společnosti státní dráhy, jakož i dráhy severozápadní a jiho-severoněmecká majetkem státu. Z Vídně, 30. března. (K. k.) »Wienen Zeitung« uveřejňuje zákon z 27. března t.r. o nabytí rakouských železničn ích tratí priv. rakousko uher. společnosti státní dráhy, jakož i některých součástek ostatního jmění této společnosti, dále rakouské dráhy severozápadní a jiho severoně- mecké spojovací dráhy, státem. Dále uveřejňuje »Wiener Zeitung« smlouvy, uzavřené mezi uvedenými třemi železničními společnostmi a vládou Bulharšti ministři v Petrohradě. Z Petrohradu, 29. března. K. k.) Proslý- chá se, že sem zitra přijedou bulhar šu ministři, aby skoncovali vyjednavání o pře- vzeti části tureckého válečného dluhu. Rusko postoupilo podmínečně 40 anujt tureckého válečného dluhu. Dle no- vého návrhu má Bulharsko platiti Rusku na úhradu tohoto úbytku ročně pět milionů frank po 50 let. Upevněný trojspolek. Z Berlina, 30. března. »Berl. Tgblitu. « te- legrafují: Italský politik se vyslovil: Dočasný spolek francouzsko-anglicko ruský vzal za své. Trojspolek jest upevněn opět na 50 1 et.

Z anglické sněmovny. Z Londýna, 29. března. (K. k.) Sněmovna zamítla 353 hlasy proti 135 votum, jímž kárá se vláda. Nacionalisté a členové dělnické strany hlasovali pro vládu, Anglické a německé válečné loďstvo. Z Londýna, 29. března. (K. k.) (Roková- ní v dolní sněmovně.) Se zřetelem k rokování o kárném vötu byla sněmovna přeplněna. Mnoho diplomatů bylo pří- tomno. Před zahájením byla podána řada do- tazů o námořních záležitostech na prvního lorda admirality Mc. Kennu a na ministerského před- sedu Asquitha. Odpovídaje na dotaz radikálů, v němž se praví, že prohlášení státního tajem- níka šl. Schoena bylo by poskytovalo vhodnou příležitost opětovati určitější formou angli- eké návrhy pro anglicko-německou smlouvu o lodním progremu, pravi ministerský předseda Asquith, že prohlášení státního sekretáře opakuje, co je tu dávno známo jako mínění německé vlády, od té doby, co mluví o otázce výdajů na loďstvo. Je samozřejmo, že je Anglie ochotna činiti nebo přijímati návrhy, které by vzájemně mohly snl- žiti náklady na loďstvo, anebo když by to bylo nemožno, které by mohly odstraniti ve veřejném mánění nevoli proti účelu nebo rozšíření těchto výdajů. Aby se však oficiálně naléhalo na přijetí těchto návrhů, kde by nebyly vítány, to by si- tuaci nezlepšílo.

Pak odůvodňoval Lee kárný návrh a pra- vil, že případ je tak vážný, že není třeba zvlášt- ního řečnického nebo bojovného umění, aby byl přednesen. Kdyby se vládě podařilo odmítnouti důsledky oposice, nikdo by nebyl spokojenějším než oposice. V zemi vládnou velké oba- vy a pevné rozhodnutí zatnouti zuby a stavěti. Nynější znepokojení byle způsobeno řečí ministerského předsedy Asquitha ze dne 16. t. m. Oposice nekárá vládu pro zne- pokojení, neboť myslí, že bylo svrcho vaně na čase, aby země byla zalarmo- vána, Ministerského předsedy poslední řeč ne- uspokojila zemi, právě naopak. Lec vzpomíná, že Asquith řekl, že pro nejbližších 12 měsíců není nebozpečenství, a prohlásil, že žádný čle- věk zdravých smyslů netvrdil, že Anglie nynía po nejbližší dobu není bezpečnou. (Pochvala u vládní strany.) Zapomněl však Asquith, že ke stavbě válečné lodi je potřebí dvou let? Asquith ničeho neřekl o naší posici v roce 1911 a potom dále. Při srovnání německého a anglického lod-

FEUILLETON. Mamzell. Švédsky napsal Alfred Hedenstierna. Statkář Bolling sldlil na Východním Grane- beku a statkář Berg na Západním Granebeku. Byli dobrými přáteli a možno-li ještě lepším sousedy. Luka a pole jejich prostfrala se vedle sebe a také jejich domy stály si tak na blízku, že bylo lze letního času z nádvoří západního Granebeku pozvati Bollingovu rodinu k sobě na kávu, anebo z verandy východního Granebeku Bergovům naproti ohlásiti, že voda na toddy (švědský grog) se již vaří. Na Bollingově dvoř stály tři mohutné jilmy s pohodlnými lavicemi pod jejich střechou a Bergovi měli v zahradě bezem bohatě obrostlou besídku, ve které se rozkošně sedělo. Bývaly doby letního času, že tito dobří sousedé každého odpůldne pospolu kávu pívali. Tu sedávali děti i rodiče pohromadě, bavili se družně a dívali se chvilemi, jak ps obou rodin venku, před besídkou veselesi hráli. To bývala učiněná selanka. Bollingovi měli tři hezké dcery a syna, studenta. Bergovi pak měli dvě dcery a inspek- tora, jemuž k celému zaopatření. platili dvě stě švédských korun. Tento inspektor byl na Zá- padním Granebeku nezbytnou osobností, ježto byl pan Berg starší, než jeho soused, dále pro- tože byly jeho nohy už trochu neohebné a pole jeho rozsáhlejší a pak také proto, že se pan Berg v polním hospodářství tak dobře neznal iako jeho přítel Bolling.

Tyto rodiny byly patnácle let sousedy, aniž byl jejich přátelský poměr i jen dost malou mrzutosti porušen. Potom ale onemocněla paní Bollingová a nemohla pak již tak bystře v do- mácnosti se otáčeti, jako dřive a to přimělo ji. že si vzala do domu pomocnici slečnu »mam zell«. Tu pak pocítily paní Bergová a její dee- rušky poprve cosi jako závisť. Proč nemohou Bollingovy dcery, z nichž nejstarší dvacet a nej mladší sedmnáct let čítá, svoji matku v domá- enosti zastupovat? Když pak pan Bolling téhož dne, co mamzell do domu zavilala, jako jindy na dvoře stál a sousedstvo ke kávě volal, zvedly se Bergovy dámy sice a šly naproti, avšak byly už jaksi kriticky rozpoloženy a pro- hlížely si »mamzell« pátravými zraky. Mamzell nazývala se Thora Lindova a byla tak mladáa hezká, že dcery obou rodin vedle ní jako ve stínu se nalezaly. Paní Bergová nedovedla se přemoci a zašeptala své přítelkyni do ucha: »Ale milá Emilie, nezdá se ti, že tato osůbka k tak podřizenému postavení se ne- hodí ?« A pochybnosti paní Bergové nebyly, jak se záhy ukázalo, tak docela bez podstaty. Služky vyzradily totiž, že na prázdninách doma meška- jící kandidát mediciny Bolling slečnu na dlouhé procházky zval, ana zatím jeho matka mrzuta doma seděla a dcerušek se ptala, nezdá-li se jim, že je Thora Lindova až protivně koketní Po dvou týdnech dospěla, věc k výbuchu. Když paní Bollingová svého syna překvapila, an slečně trochu nápadně se dvořil, překypěla ji žluč a ona Thoru Lindovu prostě z domu vyhnala. Když pak mamzell skutečně zmizela zůstavivši na místě všechna svoje zavazadlu, zalekli se Bollingovi a dali ji hledati dole v ryb- níce, obávajíce se, že slečna žalem se utopila.

Jak veliké však bylo jejich překvapení, když následujícího dopoledne dva Bergovi lidé přišli, aby slečniny věci na Západní Granebek odnesli. Když pan Berg jindy ze svého nádvoři Bollin- govu rodinu ke kávě zval, dodal vždy ještě: »Mamzell Thora ať také přijde !«, a když pal mamzell pro svoji lásku z domu byla vyhnána, běžela přímo na Západní Granebek a vrhla se, vzlykajíc, do náručí paní Bergové, kteréž se j bylo mateřsky vstřic rozevřelo. Je-li něco na světě, co by dáma a řekně- me raději: panička své sousedce více záviděti mohla, než řádnou a hezkou mamzell, je to syn, který medieinu studuje a dobře vypadá. Navzdor patnáctiletému přátelství uznala paní Bergová, že je zcela zaslouženým trestem pro matku, jejíž syn na Bergových dcerách nikdy ani nejmenšího zalibení nenalezl, když se ona paní Bergová postará, aby matka tohoto sy náčka stále na očích měla osobu, na kterouž tak velice zanevřela. Proto ponechala si proza- tím slečnu Thoru Lindovu, vykázala jí pokoj vedle komnaty jejích vlastních dcer a mluvila s ní se zálibou o lásce, která na stav ani na jmění nehledí a o mladém Bollingovi, jakoo zástupci takovéto lásky. Celý měsíc neukázal se žádný z obou sl- rých pánů na svém dvoře, aby do protějška zavolal, že je káva hotova nebo grog už připra- ven. Byl konec těm útulným svačinám pod ko- šatými jilmy na Východním Granebeku a ve stinné besídce s bezem na Západním Granebeku.

Ba stalo se, ze i psi obou rodin spolu přestali si hráti, když byli zpozorovali, že za své ka- marádství dostávají výprask.aěat Thora Lindova vařila a pekla a kropila plátno na bělidle, ale když mladý Bolling za ní na běldlo přišel a s ní mluviti chtěl, sklo- pila oči a pravila, že pan doktor nedělá dobře když své rodiče takto zarmucuje a žádala ho, aby se rychle vrátil k tatinkovi a matince. Pět neděl uplynulo takto ode dne, co pan Berg a pan Bolling naposledy ode dvora ke dvoru pozvání vyvolávali. Ke konci července přišel Bergův inspektor, na jehož zemědělské znalosti pan Berg už docela téméř závisel, a dal k 1. říjnu výpověď, ježto si chtěl někde nějaký dvůr najati a zároveň se oženit. Pan Berg zbledl a soudil, že je oprávněn se tázat, jak se jeho nevěsta jmenuje ? Inspektor začervenal se a svěřil svému principálovi pod pečetí přísného tajemství, že je jeho vyvolenou — slečna Thora Lindova. Ale toto tajemství nezůstalo jenom v ro- dině. Ještě téhož večera oznámila paní Bergová Thoře, že dívka, která v několika nedělích z ná- ručí jednoho muže do objetí jiného se vrhá, není vhodnou společnicí pro její dcery. Nechtěa býti tak bezohlednou, jako Bollingovi a vyhnati ji ihned z domu, ale sdělila jí, že starší kočt přištího dopoledne na dráhu pojede a pak že rodina Bergova už ani nebude chtět vzpominat, že nějaká mamzell na Granebeku (se ukázala. K osobě, která, když se jí nepodařilo jedné ro- dině syna odloudit, druhou rodinu o dlouho- letého úřadníka olupuje, že nemůže nikdo míti úcty ani vážnosti. Bergovům zdálo se, že dům jejich jakai

spustl, když byla mamzell odešla. Inspektor pak a kandidát mediciny, potkavše se náhodou v lese, dali se do sebe jako dva bojovní ko- houti a kandidát při tom pohořel Pan Berg a pan Bolling obcházeli odpole- dne dlouho po dvorech, nudili se a toužili po společnosti. Konečně zvolal Berg na Bollinga do protějšího dvora: »Jak pak se daří tvěmu synovi ?« »Asi tak, jako tvému inspektorovi,« odpo- věděl Bolling jedovatě. Ale vílr odvál větší část toho jedua v posledních týdnech bylo u Bergů tak nudno, že změna státi se musila. Proto, přiloživ ruku k ústům, zvolal Berg, z počátku váhavě, pak ale hrdě a jako s jásotem »Děvčata naše prostírají už v besídce k kávě. A potom připraví nám ještě toddy. Vyprav se zase k nám, starý brachu, a příved také svoji rodinu!« »Srdečné díky, starý druhu! Já i žena přijdeme s dcerami, ale mladěmu není jaksi dobře.« nn Za chvíli pak seděly obě sousedské rodiny vesele pospolu v besidce bezem obrostlé. Bylo tam zase tak milo a útulno, jako jindy bývalo. Oteové kouřili, grog také dýmal, děvčata háčko- vala a matky šeptaly si důvěrně »Byla to ohavná ženština,« povzdychla si paní Bollingová. »Tak, tak,« přisvědčila jí paní Bergová, »neseznala jsem ješté tak neslušného děvčele«. A tím bylo sousedské přátelství zase ob- Přel. V. H. noveno. nno