Ročník Xl.

C. Budějovice, 21. března 1912.

Císlo 12.

Předplatnéi na celý rok . K 4.80 na půl roku . K 2.40 na čtvrt roku K 1.20 Německo rok K 5.48 Ostatní státy K 6.88 Vycházír každý čtvrtek s belle- tristickou přílohou. Redakční uzávěrka v úterý večer. V drobném prodeji čísle 8 h.

JIHOČESKÝ ORGÁN ČESKOSLOVANSKÉ SOCIÁLNÍ DEMOKRACÍE

NOVÝ JIHOČESK

LNIK Rodakce, admini- strace a expedice Č. Budějovice, Dělnický dům. Účst poštovní spořitelny č. 58. 557 Inseriy plati se pří objednání. Majitelé XVl. a XVII. kraj zociálni demnkratické organisaca vČerhán Zodpuvědný redaktor a vyda- vatel Rlnis Kříž. Stížnosti na Permana Jana Dzlnický konsum č. Budějovia. iskne knihtiskárna Edmund Janda Strakanine

Soudruzi! Připravujte důstojnou

oslavu 1. května.

Od nacionalismu k bestialitě! Z českého Bernšláku se nám píše: Situace zdejší češké menšiny je hodně neutěšená. Čech, který je závislým hospodářsky a chtěl by posí- lati své děti do české školy, prodělává hotov martyrium. Naši zachraňovatelé němectví neštítí se pak ani toho, uštvati českého člověka četní- ky a soudy! Vzdor tomu všemu možno přece jen říci, že počet českých dětí zde stoupá a ne- daleka jest doba, kdy budeme míti vlastní svou školu, která jistě ponese dobré ovoce. Za jakých poměrů u nás lidé žijí, osvětluje následující pří- pad: Rodina dělníka Šenkýře byla zaměstnán a bydlila u sedláka Stippla, příbuzného místního starosty. Stippel vyplácel jim královskou mzdů — dvacet haléřůdenně! V letošní zimě za krutých mrazů nezbylo Šenkýřové, než žebrati pro své dvě děti u druhých sedláků, aby děti, které, mimochodem řečeno, chodí do školy německé, nezemřely hlady. Náhodou naskytla se této rodině možnost nástoupiti lepšího místa u jednoho českého rolníka tamtéž. Stalo se a chu- dý dělník, zbaviv se německého terroru, chtěl také ihned dáti své děti do české školy. Obecní výbor však si nechal §. volati, a když dělník stál na svém právu, bylo mu sděleno, že nevy- stěhuje-li se z obce do 8 dnů, bude četníkem pro potulku vyveden! V sobotu 2. března se také četnik se starostou u š. objevil, pohrůžku- svou však ještě neprovedli. Ale stalo se něco horšího. Na sobotu 9. t. m. byl Senkýř se ženou povoláni k okresnímu soudu do N. Bystřice a zde na udání obce odsouzeni pro potulku v obci na 48 hodin vězení!! A okresní soudce Volkman odepřel odsouzenému dělniku právo odvolací a diktoval, že do tři dnů musí i se ženou trest nastoupiti!

Potud dopis. Nemáme příčiny, abychom o jeho věrohod- nosti pochybovali. Dopis je hrozným vykřičníkem poměrů, jaké v německých obcích jihočeských panují. Zejména poměry v Č. Bernšláku volají po nápravě. U nejvyššího soudu byl právě v minulých dnech potvrzen rozsudek nad původci známých tamnějších bouří, které skončily odsouzením řady německých štváčů, mezi nimiž nescházeli ani uči- telé. Násilníci si odsedí tresty a poměry v Bern- šláku? Hořejší případ nasvědčuje jakými bu- dou? Týrání a pronásledování. Poznamenáváme, že v Bernšláku není možno ani spolkovou českou schůzi sociálně demokratickou pořádati. Nepouštíme se do kritiky křiklavého roz- sudku soudce Volkmana. Při budějovických ti- skových poměrech znamenalo by to konfiskaci, o jejíž bravurnosti přinášíme dnes doklad v in- terpelaci zabavené statě z předminulého čísla. Promluvíme si o tomto případě na jiných mí- stech. Přímo křiklavým jest skutečnost, že soudce Volkman protokolováni odvolání nepřipustil a pí- semného rozsudku Šenkýřovi na jeho žádost ne- vydal.

Kuchyňské náčiní Úplné výbavy pro nevěaty již od 30. Konstatujeme prostě: Dělník Šenkýř se že- nou se v Bernšláku poctivě dřel za 20 haléřá denně na lánech německého sedláka, za což ne- dostávalo se mu ani dostatečné stravy, a když nemohl za tak mizerných poměrů živobyti obhá- jiti, šel a žebral, poněvadž hladem zemříti nemohl. Žebrota ta byla mu dokonce trpěna, pokud dítky jeho chodily do německé školy a i sama paní sta- rostová je k žebrotě naváděla. Byly zde dávody k odsouzení pro potulku? A rozhodnou se dozorčí orgány státní upozorniti obecní výbor v Č. Bernšláku, že štvaním rodiny dělníka Šenkýře jednal proti svému poslání, dovedou ujmouti se občanských práv týraného dělníka proti nacionalismem otráveným obecním pašům v Bernšlákuz Čekáme, co se stane

Světové hnutí uhlokopů. Stávka milionu anglických horníků trvá ne- změněně dále... A za ní přišla stávka horníků německých. Tam, v Poruří, stávkuje na dvě stě tisíc osob. Továrny utíchují ve svém hukotu, drá- liy a železnice přestávajv jezdit. Není uhlí. —A tak ku stávkujícím horníkům přibývá dělnictvo druhých odborů, aby rozmnožili řady stávkujícíc proletářů. Horník stal se pánem situace. Horník založil klidně upracované ruce, odpočívá týden, dva a lidská společnost se chvěje. Ta společnost, která zdráhá se zajistiti uhlokopu jeho existenci, zaji- stiti mu minimum jeho výdělku! A za Anglií a Německem přichází uhloko druhých národů. Horníci v Belgii podali v po- sledních dnech své požadavky a žádají nejrych- lejší odpověď. Nebude-li příznivá, zahájí 200 tisíc horníků stávku. Mocné hnutí mzdové jeví se též mezi horníky americkými a není vylou- čena stávka. Ve Francii domáhají se rovněž splnění svých potřeb, k nimž čítají především řádné starobní a invalidní pojištění pro horníky — stávkou za- tím demonstrační, jednodenní. A hýbají se také ti, kdo „berou chléb s uhlím do práce“ v če- chách. Severočeský revír se připravuje, Nýřansko se ozývá. Požár v Anglii vznícený šíří se po cele Evropě, probouzí horníky v hloubi země a učí je pozvedat jich hlavy a vztyčovat ruce k pro- sbě, výstraze a hrozbám.

Myslíme, že se musí zachvívat všichniti ochránci nynějšího společenského pořádku, když cití, kterak tato neobyčejná síla tvořivá, kterou udržovali dosud na uzdě pokoje, poslušnosti nadvlády tradicemi, vyhrůžkami, lstivostí a fysi- ckou mocí, zpřetrhává jejich opratě a staví se v celé své mohutnosti a rozsahu na vlástní nohy a uvědomuje si svůj význam... Neboť, až o- pravdu všechno dělnictvo pochopí o hro m n o u, gigantickou moc, která dříme v jeho ma- šsách, až naučí se velikými zápasy takové pova- hy, jako je dnešní všeobecné hnutí horníků, vlád- nout touto mocí — až prostě v celém svém roz- sahu bude konec vládě příživníků a kapitalistů. pak shroutí se úplně dnešní společenské řády, které soustavnou a povlovnou prací drobnými zápasy a pracemi dnes podlamujeme porculánové a plechové nádobí koupíte nejlevněj u nové firmy korun výše. Na požádání zašlu cenník. České Budějovice, Šternekova ulice (u mostu).

Jubileum Jeho Jasnosti. Minulého týdne v sobotu zahájena bylao slava 80letých narozenin knížete Svarcenberka. Radou přípitků a zdravic úředníky knížecími pro nesených v sobotu začato, „šorfšici“ a jejich mu- zikou pokračováno, a v pondělí u oltáře pro je- dince významné dny skončeny. V místě vydá- vaný „neodvislý“ časopis mimo fotografie „jas- ného“ pána přináší též jeho životopis z péra neznámého obdivovatele, který jistě ne bez dů- vodu pod nadšeně hlásané ódy, zapomněl se po- depsat. Tož ani my, co mluvčí dělnictva, nechce- me zůstat zpět, a i my ku slavnosti skromně se připojujeme, ohřívajíce v paměti minulost, plnou bezpráví, přítomnost, prosycenou příko- řím a trpkým strádáním. Poněvadž pochlebování, které z každé řádky „Jihočeského Obzoru“ čiší, mohlo by občana Svarcenberka utvrdit v domění, že takovým skutečně by l, chceme se pokusit přesně zachytit jeho život, jaký vedl a co vše pro malý lid vykonal. Tož: narodil se jako ti- síce jiných; na rozdíl od druhých vyrůstal v ne- smírném přepychu, hrál si s vojáky a flintička- mi. život skutečný, plodný, plný chvatu a běhu za existencí, byl mu cizí. Pak byl vojákem. Při- pnuli mu pár metálů a on se poděkoval. Pak se oženil. Dnes slaví soleté narozeniny

Zatím na dvorech a podnicích jeho bylo ruš- no: za každého počasí, mladí jako staří, mladí plni mízy, starci na kost vyssáni, s třesoucími se údy, jako pilné včely pod dohledem surových po- klasných a šafářů, a ti zase zodpovědni bezcit- ným správcům, snášeli za krvavou mzdu a hrube nakládání hromady zlata pro trubce, který, ne- znaje jak dlouhou chvíli si krátit, po zábavách se honil, houfem sobě rovných v zimním čase smečkou psů za zvěří se proháněl. Lid dřel. Při- šlo stáří. A tu jako každý jiný zaměstnavatel použil svého práva, vyloučil ze svého inventáře živý stroj, který celé desítky let od něho nechal se vykořisťovat: vyhodil ho. A to prý je lidumil- ství! To bylo jindy, je dnes, a bude i na příště.

Dělnictvo jistě má příčiny svírat pěstě a hrozit svým katanům, kteří sice pozvolně ale setrvač- ností přímo ohromující vraždí je, degen erují je- jich rodiny. Však i drobní zemědělci vzpomínají: i oni, ač protizákonně, úpí pode jhem jihoče- ského velmože, a jak rádi vyzuli by se z pod- danství, pod kterýmž se nalézají. A to vše jest oslavovaná lidumilnost. Prý věnuje nehlučně tisí- ce na zmírnění lidské bídy! Jen dělníku, v kní- žecím podniku zaměstnanému, lze plně vycítit krvavou ironii slov těch! Co případů jen na jeho panstvích do roka, když stařec, který na lánec panských vyplival svou krev, opouštěl po čtyři- ceti, mnohdy i víceleté službě naposled bránus vědomím, že knížecí odměna 30—40 K ročně co „almužna z milosti“ jej nemine. Však jest i řada těch, kteří ani tohoto „do- brodiní“ nepožívají. A také o ně nestojí: již dnes, ač malý, přec již znatelný průlom v kon- servatism „knížecího“ dělníka jest učiněn, hoř- kostí n aplněn proti svým vyssavatelům a ničite- lům, odvrhuje od sebe všecky od otců zděděné tradice, a spěje s polečně s dělníky celého světa k jednomu cíli: k socialismu, který jediný ma

J. Doubek,