Číslo 260

V Praze, dne 22. září 1902

Ročník

Redakoe, administrace a en- pedice: Praha, Pštrossova ulice, číslo pop. 200—II. Nefrankované dopisy se ne- přijímají a rukopisy se ne- Vracejí. Nezapečetěné re- klamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci poskytu- jeme zvláštní výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní. — V pondělí a po svátku, vždy o dva- nácté hodině polední. Jednotlivé číslo za 8 haléřů. Účet cís. a král. poštovní spořitelny číslo 860.790. Telefon redakce číslo 1126a). 5 hodin 46 minut ráno. Slunce vychází Slunce zapadá v 5 hodin 59 minut večer.

JLkt

Pondělí: Sv. Maurice. Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Václava na Smíchově od 22.-25. t. m. Předplatné pro Prahu s do- náškou měsíčné. . . K 2.80 čtvrtletně . . . . . . K 8.40 celoročně . . . . . . K 33.60 Předpl. pro tuzemsko poštou: měsíčně . . . . . . . K 3.— čtvrtletně . . . . . . K 9.— celoročně . . . . . . K 36.— Předplatné do cizozemskaí Německa a Srbska obnášíy čtvrtletné . . . . . . K 12.— celoročně . . . . . . K 48.— Předplatnédo Ameriky, Fran- cle, Švýcarska, Italie, Belgie a Anglie: čtvrtletně K 13.20 celoročné K 52.80 Telefon administrace i knih- tiskař. závodu číslo 1 126b)

Staré a nové směry v katolicismu. Pod tímto titulem (dle »Das zwanzigste Jahr- hundert«) uveřejňuje Ercola Manuzzi v »Giornale d'Italla č. 226. z 15. srpna t. r. zajímavou rozmluvu se známým Barnabitou P. Semerla, kterou nechceme zamlčet svým čtenářům, poněvadž in nuce podává názor jednoho z nejznamenitějších zástupců nového katolicko-polítického směru. Zástupce »Glornale d'Italia« táže se nejprve uče- ného Barnabity, který vydal více knih, jež stojí za čtení, o sociální otázce a o křesťanské demokracil — na hlavní otásky, jež zvláště křesťanská demokracle rozluštit chce a jimlž se co nejdříve chce obírati.- P. Semerla odpovídá: »Křesťanská demokracle vzala si za vysoký cíl, opět navrátit katolíky modernímu životu. Církev dosud — což popírat nelze — držela se příliš daleko od veškerého politického a hospodář- ského hnutí. Jest tedy na čase, probudit ji ze spánku a znovu jí získat ony sympatle a popularitu, kterou ztratila. Křesťanská demokracie člní si úkolem pod- porovat a pěstovat hospodářské hnutí, aniž by tím trpěla harmonie různých tříd společenských tím, že zastává se různých reforem společenských, jež za dobré uznala, a spokojuje se zatím s volbami admlnistratlv- ními, aby se připravila na volby politické.«

»Co bylo příčinou této částečné ztrnulosti církve«, zkoumal tazatel dále. — »Důvody toho,« odpověděl Semerla, »jsou různé. Hlavním důvodem je naší době neodpovídající systém vyučovací a vychovávací. Já na př. jsem byl vyučen a vychován u Jesuitů, a v celku nemohu si naříkat, poněvadž mnohé bylo užitečné a pro dušl spasitelné: z jiných věcí musil jsem se však s velikou námahou vymanlti. Mezi jiným byl jsem učen, že Carduccím třeba nejen jako athel- stickým básníkem, nýbrž vůbec jako špatným básní- kem opovrhovat; to je tak hrozné, že ještě dosud mne to bolí, když si na to vzpomenu.« Na otázku, zdali Vatikán nové hnutí vidí rád čl nerad, odpovídá Semerla: Jest tu těžko říci ano neb ne. Tolik jest jisto, že část vysoké hlerarchle bojuje proti křesťansko-demokratickému hnutí a protl Don Romolo Murrimu, nejbřitšímu jeho obhájci — (kdežto Jeho Svatost papež, jak z vlastní zkušenosti vím, mnoho od něho očekává) — staví se nepřátelsky.

O »non expedit« soudí Samarla, že souhlasí s výslovným přáním papežovým a po dobu života Lva XIII. zůstane v platnostl v celém svém dosahu a ostrosti. Naproti tomu snaží se křesťanská demokracie nově sformovat svědomí — »ostatní přijde samo se- bou«. »Křesťanská demokracie ráda by viděla, kdyby se katolíci súčastnill voleb. Ostatně nesmýšlí tak pouze křesťanští demokraté, tak 1 někteří vynikající Jesulté staví se velmi přátelsky k myšlénce, účastnltl se voleb. V Německu konečně všichni katolíci a ve- škeren klérus je pro odstranění non expedlt. — A my, my doufáme.« Odstranění non expedit zjednalo by vellkou je- dnotu v klerikální straně.

Zvědavý korrespondent uvádí v rozhovor i »řím- skou otázku«. Semerla myslí, že shoda s Itallí není možnou v blízké nebo pozdější době, poněvadž »by nebyla nic platna prestigl papežství«. »Jenom my Ita- lové,« pokračuje Semeris, »bychom se z toho rado- vali, ale »stranieri« t. j. veškeren veliký katolický svět by se obával, že by se pak papežství příliš po- Italštilo, že by se jaksi utvořila Italská církev, jako se utvořila anglikánská ve spojeném království, cír- kev, která jest samostatná, ale ničsho nemá z oné universálnosti, z níž plyne pro katolickou církev nej- vznešenější prestige. Nastoupilo by, jak myslím, totéž, co tenkrát, když papež prchl do Avignonu a konečně se stal jakýmsi domácím kaplanem francouzského krále.« Co pak se týče světské moci papešovy, nevystu- puje křesťanská demokracie ani pro, ani proti. »V já- dře,« myslí Barnabíta, »jsme však přece Italové a proto spíše antitemporalisté. (In fondo pero nol sl- amo itallani, quindi pluttosto antitemporalisti.) Jinsk však se má věc se »stranlerl«, clzozemcl; u nich se nejedná o vlasť. Ať však odejde dnes nebo zítra pa- pež do Francie, Španěl, nebo Německa a nechť po- žádá Francouze, Španěly nebo Němce o kousek jejich země, uvidíte, jak najednou stanou se zuřivýml anti- temporalisty.« »A vy ?« »Kdo ví, zdali by u nás nenastal opačný případ? Než, temporalism tak jako tak dnes v Italii nemůže se považovat za církevní dogma.« O kardinálu Gottím, který od svého jmeno- vání za »papa rosso«, za prefekta kongregace Propa- gandy v širokých kruzích považuje se ještě více za »papabile« než dříve, myslí Semerla, že úcta, které všeobecně požívá a aureola ascetismu, která ho ob- kličuje, činí jej zvláště predestinovaným k pontifikátu.

Zprávy politické. V Praze, dne 22. září 1902. K situaei. »Hlasy od Blaníka«, orgán posl. dra. Engla, píší: Také v politice čas ob čas setká- váme se s nedočkavostmi, jejichžto následky jsou ale mnohdy daleko povážlivějšíml, nežll bývá v životě společenském. Do počtu takových nedočkavostí řadíme I časté — u nás přímo již proslulé — předčasné »výstřely«, které pak sloužívají dosti cenným vodít- kem — nepřítell. Hlavní však jejich škoda spočívá v lom, že spolupůsobením veřejnosti tak snadno přl- ostřuje se na otázku národní ctl, co zůstatl mělo

pouze věcí politické taktiky. Zjevy podobnými vyvolán i známý list dra. Pacáka, předsedy obou našich po- slaneckých sdružení. Tento list byl nutností, nebot nastala potřeba, by vážné, dosud pro všechny členy naprosto závazné usnesení klubu svobodomyslných lidových poslanců českých v říšské radě znova uvedlo se ve všeobecnou známost, an by onou ne- dočkavostí — a snad též osobní náklonností — jednotlivců zajisté byl povstal nežádoucí zmatek.

Vláda — a to jest úspěchem našich povolaných zá- stupců — lhned vlastní podstatu celé záležltosti dobře pochopila a vldítelnou známkou jejího názoru jest vy- slání ministra-krajana p. dra. Rezka do Prahy, kte- rému asl především uloženo, aby v trojím směru spo- lehlivě se Informoval: 1. zda spluění požadavků, jež delegace naše vytkla jakožto podmínky neobstrukce — vnitřní úřadní jazyk český a mo- ravská universíta — bylo by lze znova o d- ročltI; 2. zda požadavky tyto bylo by lze nahra- diti jiným! a 3. po případě jakýml. Nemůže tudíž býti s podlvem, že zároveň v časopisech vládě pří- stupných se vyrojílo celé hejno jednak hlubších myšlének, jednak pravšedních nápadů, kterými na veřejné mí- nění v Čechách má býti působeno. Pochybujeme, že stane se tak s nějakým úspěchem; nejmenší působ- nost ale připlsujeme hrozbě opětného rozpuštění po- slanecké sněmovny. To vláda zná duší českou velmí špatně a výsledek pro naši stranu jistě byl by mno- hem skvělejším než při volbách minulých! V jiném ohledu jsou však zejména zprávy, uveřejňované v ll- stech německo-liberálních, dosti poučnými. Plynulo by z nich, že p. šl. Körber úmyslu na nový odklad řešení jazy kové otázky teď sám se vzdal a že hodlá přl- stoupitl k slibovaným česko-německým kon ferencím. Proč až nyní? Proto-ll snad, že se mu vůbec ne- sejdou, nebo bez výsledku rozejdou, a že při zacho- vání maxlmy, »nic bez souhlasu Němců« má po- hodlnou výmluvu každým okamžikem tak na snadě?!

Zprávy církovní. Svěcení. Jeho Emlnence nejdůstojnější pán Leo kardinál ze Skrbenských, kníže-arcibiskup pražský, ráčil v sobotu, dne 20. a v neděli 21. t. m. uděliti vyšší svěcení v kapli zámku Dolno-Břežanského p. Josefu Nádvorníkovi, alumnovl k. a. pražského semi- náře, který pro mládí s ostatníml vysvěcen býtl ne- mohl, a pak třem chovancům semináře Lužlckého.

Zprávy denní. Osobní. Z Karlových Varů, 21. září. (T. k.) Místodržitel hr. Coudenhove a dr. ryt. Hartel přijeli sem dnes k zahájení sjezdu pří- rodozpytců.

FEUILLETON. Lady Nithsdale. Vypravování z časů bojů pro Stuartovce. Od J. Spillmanna T. J.; zčeštil J. Tichovský. (Dokončení.) Potom jsem řekla jednomu strážci, kteří právě chtěli světla rozříti, že hrabě si teď světla nepřejea bude-li si potom přáti, že sám o ně požádá Po těch slovech spěchala jsem po schodech a v poslední ml- nutě tmavým průchodem brány — a již hned za mnou zarachotily závory. Spěchala jsem k svému noclehu. Když jsem se přesvědčila, že všechno jest v po- řádku, dala jsem se odnésti v nosítkách k vévod- kyni z Montrosy, která si vyproslla, bych k ní šla. Vznešená ta dáma chtěla se mnou co nejšetrněji sdě- líti, že není naděje na milost. Tu jsem však již svou radost nedovedla utajiti. Dobrá vévodkyně se lekla a domnívala se, že veliký bol připravil mne o rozum, — čtla jsem to v její obličej!; — ale jak se podl- vila, když jsem sdělila s ní příčinu mé radosti! Slíblla ml ještě, že následujícího dne mně poví, jak soudí krá- lovský dvůr; neboť jsme se domnívaly, že by král se mohl rozhodnouti, a po člnu odpustiti. Ale stal se právě opak; zuřil děsně, rozkázal ve všech bra- nách stráže zdvojnásobiti a vysadil cenu na hlavu hraběte; I proti mně zuřil prý děsně, proti »pape- ženské čarodějníc!«, jak mne lichotivě nazval. »Ve svém úkrytu zdržovali jsme se v tichosti, a teprve po několika nedělích, když se již poněkud na útěk zapomnělo, odvážilí jsme se k dalšímu je- dnání. Slyšela jsem od vévodkyně, že benátský vy- slanec vyšle jeden povoz do Doveru. I podařilos hraběti obléci se za jednoho z jeho služebníků a tak jel veřejně na kozlíku do Doveru dvojitou stráží ve bráně, která ještě před barvami vyslance salutovala.

Za týden dostala jsem psaní z Calals, které mi ve dvou slovech »All right« (Vše je v pořádku) přineslo touženou zprávu o jeho bezpečí. Teď jsem se domní- vala, že jest čas, bych 1 já Londýn opustila a šla za ním. Ale dříve než vstoupím na pevninu, musila jsem se poohlédnouti na děti do Skotska.« Tak mi vyprá- věla naše mílá hraběnka. Pak se tázala: »Smím-li pak se odvážlti do Terreglesu a Traquniru?« »Slídí po vaší stopě, mylady«, odvětil jsem na to. »Však proto jsem přestrojena« pravlla ona. »Dobře« dodal jsem. »Ale bylo by možno vždy, že by vás vypátrali.« Na okamžik se zamlčela, a pak pokračovala: »Tedy dobře. I tu oběť chci přinésti. Jest to pravda, mohla bych 1 švagra I švagrovou uvésti v ne- snáze.« A po krátkém přemýšlení dodala: »Pošlete mi sem starého Tana a řekněte mu, by s sebou přl- nesl tu železnou skřínku; on již bude vědět, kterou!« »Ovšem, vždyť já vím kterou, « odvětil starý za- hradník. »Ještě dnes v noci se vydám na cestu. Ale jak ji najdu?« »Tři hodlny cesty pod Dumfrlesem přijdete na rybářské chatrče, snad o nich víte?« »Vím, kde leží.« »Dobře tedy; a půjdete do té první. Starý rybář, který byl vždy dodavatelem lososů do Terreglesu, ten vás bude dobře znáti a dovede vás do Carlaverochu. V levé věžl zřídili ji z nouze ještě poněkud zachovalý příbytek.«

»Bože, jak vznešená to paní! Ještě mnohá po- kolení budou o ní vyprávětl. Nezdolná jako skála a věrná jako zlato! Kéž bychom se dožili přece jednou pokojnějších dob; to by bylo jásotu na Terreglesu!« »Amen, Amen!« zvolal kastellan, tiskna starcl vřele ruku a provázeje jej k zámku, který se teď za- skvěl v záři zapadajícího slunce. Ale nedočkali se těch dob žádný z obou starců, ani ubohé dítky dlící v zámku Traqualr. Lady Nithsdal uprchla do Francie a zastihla svého chotě v Lillu při dvoře vyhnaného krále skot- ského, pro nějž nejkrajnějšího se odvážil, a s nímž nyní sdílel vyhnanství. Hraběnka stala se dvorní