2
masthead
V Praze, ve středu dne 19. září 1900.
Praha
4
article
Na rannt a odpol. listy
přodplácí se:
v Praže v adninislrael
ea měajn . . . . .
z čtvít leta . . . . 6 K —
s dvojí denšške
za tot leta . . . . 7 K 50
ve dlialkách
sa ěs . . . . . . 2 K 8on
Pošteni
i. : : . : ke
s drojí zásilkeu
na měslo
n čtvrt lela . . . . n k en
5
article
Císařský rozkaz armádní.
Císařský rozkaz armádní.
Letošní veliké manévry v Haliči vymy
kaly se v nejednom směru z obvyklého
rámce podzimních manévrů a provázeny byly
časopisectvem vojenským a vládním kruhům
blízkým opětně a opětně významnými vý-
klady. My jsme sice v těchto listech po dobu
trvání jejich zaznamenali všechny důležitější
okolnosti, nicméně pokládáme za vhodno
ještě se k nim tuto vrátiti a podstatné jejich
stránky přehledně v souhrnu uvésti.
Byť i při všech větších manévrech byl
hlavním účelem dosíci co největšího přiblí
žení úkolům, jaké válka vojsku ukládá, na
manévrech haličských tato snaha zvláště vy
nikla i massami soustředěných vojenských
sborů, i způsobem jich válečného zásobování
při čemž se zúčastnila dobrá polovina veške-
rých aktivních důstojníkův a uvedeno v čin-
nost na 500 děl. Patrno tudíž, že seznán
území haličského a jeho vlastností stálo tu
neméně v popředí, než provedení manévrů
v rozsahu čistě válečném.
Hlavní myšlěnka manévrův, obrana pře
chodu přes Karpáty proti vojům nepřátel
ským, mířícím na Pešť a Vídeň, dle »Reichs-
wehru« navázala manévry tyto jaksi na
vlastní děje válečné. Zvýšeného dojmu do
saženo bylo i tím, že současně na východ
ních hranicích německých konala veliké pod
zimní manévry armáda německá, majíc rov
něž za úkol obranu východních hranic prot
postupu síly nepřátelské, v obou případech
totožné. V této současnosti a jednotnosti zá-
kladní idey manévrů dosti jasně vynořuje se
družnost spojeneckých armád středo-evrop
ských.
»Fremdenblatt« v doslovu svém ku ma-
névrům haličským praví: Již dávno neměla
válečná cvičení v době míru takové veliké
důležitosti a nevzbuzovala takový zájem jako
letos. Samo neobyčejné množství shromáždě-
ných vojů podává důkaz, že letošní manévry
byly důležitější než všecky předchozí.
Halič
Pešť
Vídeň
6
article
Kdo by snad vše to byl nepostihl po
dobu trvání manévrů, nemohl to neviděti
z neobyčejného a mimořádného ukončení
jakého se jim dostalo ihned na místě samém
císařským armádním rozkazem, jejž panovník
osobně shromážděné generalitě přečetl.
Vzpomeneme-li, že na jiné straně ústavní
život této poloviny říše dospěl ku výsledkům
naprosto záporným, že dále právě v době
těchto manévrů vysloveno bylo slovo, že roz-
puštění sněmovny poslanců a vypsání nových
voleb jest posledním prostředkem ústavním
— porozumíme tomu, proč vojenské a vlád
blízké listy již po několik neděl s neobyčej
ným sebevědomím a důrazem poukazují na
mohutné síly válečné, jež byly soustředěny
v Haliči. Vyčetli jsme z oněch nepřetržitých
úvah a z onoho opětujícího se upozorňování
že haličskými manévry a pamětihodným zá
věrkem jejich do popředí poměrů (v této po-
lovině) soustátí vstupuje armáda.
Halič
7
article
Zakončení manévrů haličských císařským
armádním rozkazem, jak listy výše vzpome-
nuté výslovně připomínají, rázu a dosahu
zcela mimořádného, toto naše rozpoznání jen
potvrzuje. Armádní onen rozkaz věnován
jest ovšem především uznání výkonů vojska,
jeho zdatnosti a vytrvalosti, radosti pocítěné
z vyslovené gratulace armády k uplynulému
sedmdesátiletí panovníkovu, avšak obsahuje
četné další momenty, kteréž bezděky vedou
ku vzpomínkám a porovnání.
Tak ihned první odstavec císařského
armádního rozkazu zvláště chválí pevné
ústrojí a vědomí sounáležitosti těmito
slovy: Tyto velice vážné součásti branné
moci osvědčily nejen válečnou zdatnost, jež
Mne velice uspokojuje, ale i pevné
ústrojí své ku vznešenějším cí-
lům vysoko se pnoucí sounáleži
tosti.
Jako tuto pozoruhodně vytčeno pevné
ústrojí a sounáležitost různých částí armády
různorodé, tak neméně významně pokračuje
druhý odstavec císařského armádního roz-
kazu: »Opravdu symbolicky následoval
8
article
tento projev (gratulace armády přednesená
arciknížetem Rainerem) všem předchozím,
Mně tak milým, vyznačující armádu
jakožto společný kovový štít
jenž vlasť hájí.«
Třetí pozoruhodný výrok, jenž se opětně
vrací v císařském armádním rozkaze, týká
se věrného smýšlení a neochvějné věrnosti
veškeré branné moci a její oddanosti.
Manévry haličské v bezprostřední sou-
vislost s úkoly válečnými uvádí odstavec
čtvrtý, jenž zní: Jsem bezpečen city úča-
stenství veškeré své pozemní branné moci.
když tu z dějiště manévrů vzpomínám s do-
konalým uznáním Našeho udatného váleč.
ného námořnictva, kteréž vždy a právě nyní
za okolností zvláště obtížných na dálném
východě slavně třímá vlajku rakousko-
uherskou.
Císařský rozkaz armádní končí pak tím,
že svolává požehnání na prapory a vlajky
armády, vyslovuje přání srdečné: »aby vše-
mohoucí bůh žehnal našim praporům a vlaj
kám ku blahu milené vlasti a Měho domu
jehož štěstí a pýcha spočívá ve
svazku, kterýž chce zachovati to-
co staletí sjednotila.«
Jak zřejmo, armádní rozkaz císařský
kterým zakončeny veliké manévry haličské
obestřel branné síly projevy panovnického
uznání měrou svrchovanou a obsáhl úkoly
a povolání armády ve směrech tak pozoru-
hodných, že zdá se býti každý další výklad
jejich za daných poměrů a okolností potud
zbytečným, že žádný výklad je nedovede
učiniti výmluvnějšími — máme-li při tom
na mysli poměry a situaci mimoarmádní
nevojenskou.
9
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 18. září. ODr. Lecher
situaci.) Ve schůzi sedláků z německého
ostrůvku okolo Výškova, konané v Rostěnicích,
promluvil také dr. Lecher. Zabýval se situaci
vzniklou rozpuštěním říšské rady, při čemž vy
slovil pochybnost, že by se příštimu parlamentu
podařilo odstraniti dosavadní vnitřní krisi v Ra-
kousku. »Spor mezi Němci a Čechy« — pravil
— »není civilní proces, jenž se dá rozřešiti n
základě nějakého zákona historického neb při
rozeného práva. Odstranění onoho sporu jest
otázkou správy, účelnosti a moci. Rozhodující
kruhy v Rakousku musejí se odhodlati jiti bud
v pravo neb v levo, musejí se rozhodnouti
chtějí-li stát na základě jeho stalelého rozvoje
udržeti v tradicích německé správy, německé
armádní a státní řeči, aneb chtějí-li jej roz-
drobiti ve federační součástky. Zde státní něm-
čina — zde české státní právo! Tak znějí obě
hlavní válečná hesla, jež nepřipouštějí nijakého
prostředkování, nijakých odstínů, nýbrž vyža
dují odpověď jen rozhodným pro neb proti,
rozhodným ano nebo ne! Parlament není ani
v čistě ústavním státě vtělením veškery státní
vůle, tím méně v Rakousku. Vláda, která není
schopna nijakého rozhodného činu aneb nemá
k němu odvahy, není také s to rozřešiti nynější
krisi.«
Lecher
doktor
Němec
Čecho
Praha
Odrava
Výškov
Rostěnice
Rakousko
10
article
Že se dru. Körbrovi nepodaří rozřešiti spor
česko-německý, v tom s drem. Lechrem sou-
hlasíme; ovšem ne proto, že by se náš spor
nedal rozřešiti na základě určitých a jasných
zákonů, nýbrž proto, že dr. Körber nemá od-
vahy platné a nikdy nepopřené zákony vskutku
prováděti. Povídačky o staletých tradicíeh
státní němčiny a státní správy v zemích koruny
české mohl dr. Lecher vypravovati ovšem jen
německým sedlákům z okolí Výškova; jinde by
se mu vysmáli do očil
Z Krakova, 18. září. (K rozpuštění říš-
ské rady.) »Nové Reformě« píše se z Vídně, že
dle tamní pověsti rozpuštění říšské rady se všemi
důsledky stalo se na podnět ministra zahra-
ničných věcí hr. Goluchovského, jenž
má stále ještě rozhodující vliv u koruny. Jaké dů-
vody hr. Goluchovského vedly k tomuto kroku, zpra-
vodaj nepovídá; jen tolik dokládá, že budoucnost
nového parlamentu jeví se ve světle neveselém a že
jest vůbec pochybno, zdali se nová sněmovna ustaví.
neboť je možno, že hned po několika prvních schů-
zích bude opět rozpuštěna.
Körbr
doktor
Körber
Lecher
Goluchovský
Výškov
Krakov
Vídeň
11
article
Ze Lvova, 17. září. (Polští konserva-
tivci proti pražskému živnostenskému
sjezdu.) V neděli konal se ve Lvově sjezd halič-
ských řemeslníků a živnostníků, jenž se měl vyslo-
viti také o obeslání svatováclavského slovanského
sjezdu živnostenského v Praze. Jest známo, co bylo
příčinou svolání sjezdu do Prahy. Vídeňští němečt
živnostníci svolali loni za doby nejsurovějších útoků
na všechno slovanské všeobecný živnostenský sjezd
do Vídně a měli dosti smělosti, že na sjezd pozvali
i živnostníky slovanské. Čeští živnostníci první za-
mítli pezvání; je následovali řemeslníci krakovští
slovinští. Jen ze Lvova — díky agilaci p. Rutov-
ského — podařilo se tehda přivábiti do Vídně ně-
kolik Poláků. Náhradou za sjezd vídeňský bylo usta-
noveno uspořádati sjezd slovanský, pro nějž český
odbor navrhl nejprvé Krakov, když pak se ukázala
nemožnost, konati sjezd v Krakově, svolán do Prahy.
Krakov přislíbil značné účastenství při pražském
sjezdě; šlo o to, aby se zabezpečilo účastenství tak
z ostatní Haliče a proto svolán zemský sjezd do
Polák
Lvov
Praha
Vídeň
Rutov
Krakov
Halič
12
article
Lvova. V den sjezdu přinesl však orgán strany kon-
servativní, »Gaz. Narodova« článek, v němž výslovně
varuje polské řemeslníky před návštěvou Prahy
v těchto dnech. Polští řemeslníci mohli by se prý
ovšem ledačemu naučiti od svých pokročilejších sou-
druhů českých, ale »pobyt Poláků v Praze v době.
kdy mysli jsou rozníceny volbami, mohl by zavdati
podnět k podrážděným řečem a rozhovorům.« Polán
přejou prý nám Čechům úplné rovnoprávností
s Němci, ale nesouhlasí s naší taktikou. »U Čechů
nabývají vrchu proudy šovinistické, ženou k odvážné
hře, k dobrodružství ve směru federativném, kdežto
my nevěříme, že by se na té cestě dalo dosíci ně-
čeho reálně užilečného jak pro stát, tak i pro jednot-
livé země. Nejsme lederalisté — píše »Gaz. Nar.« —
nýbrž autonomisté a snažíme se legálnými prostředky
bez dobrodružství a odvážné hry domáhati se trpě-
livé rozšíření autonomie« . . . Poněvadž pak v po-
slední době mezi Čechy a vůdci Poláků nastal po-
měr napjatý a ochlazený, není prý Polákům radno
jezditi nyní do Prahy. Byli by v Praze sice uvítáni
se srdečným pohostinstvím, ale »bylo by třeba mnobo
taktu a obezřetnosti s obou stran, t. j. se strany
hostí i hostitelů, aby nepadlo nějaké škodlivé slovo
kdyby došlo na politiku.«
Čecho
Němec
Polák
Lvov
Praha
Nara
Čechy
13
article
Čásť lvovského sjezdu zachovala se vskutku dl
rady »Gaz. Nar.« Přes to, že zástupce krakovských
řemeslníků p. Kosobucký vřele doporučoval návštěvu
pražského sjezdu a přes to, že i lvovský krejčí Ba-
činský se přimlouval za hojnou návštěvu slovanského
sjezdu, přijat (dle rozhodnutí předsedova) návrh refe-
renta Neumanna, aby se schůze vyslovila proti le-
tošní návštěvě Prahy. Přívrženci Bačinského tvrdil
sice, že při hlasování pro návrh Neumannův se vy-
slovila menšina a žádali za opětné hlasování; před
seda však rozhodl, že návrh Neumannův příjat
schůzi ukončil.
Hlasování toto mělo ovšem jen ten účel, aby ví-
deňským listům dána byla opětně možnost pouká-
zati na neshody v táboře slovanském. Účelu toho
dosaženo. Jinak lze na pražském sjezdu očekávat
účastníky i ze Lvova a jest přirozeno, že po tom, c
se v neděli sběhlo ve Lvově, budou nám dvojná
sobně vítáni.
Bačinský
Nara
Neumann
Praha
Neumannův
Lvov
14
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
Německá nenávisť k Polákům jest už pra
vým šílenstvím. Nestačujíce sami na vytlačen
Polákův z rodné půdy, Prušáci ohlížejí se pe
pomoci německé odjinud. Neobrátili oči svých
na naše milé krajany druhého jazyka, nýbrž
na sedmihradské Sasíky. Úřadníl
rolnické komory poznaňské dr. Kahldem v nej-
bližší době odebere se do Sedmihradsku, abs
Sasíky přesvědčil, že by bylo pro ně výhodno,
kdyby se usadili v Poznani na půdě Polákům
vyrvané, kde by se jim pod protekcí štědré
vlády snadně žilo. Avšak prušáckému emisaru
nedostane se od Sasíků vlídného přijetí, jak
vidno z článku »Siebenb. d. Tagb.«, jenž vy-
zývá všechny Sasíky, s kterými emisar už v
styky vstoupil nebo vstoupí, aby jej rozhodně
odbyli. Zajímavý je důvod tohoto německého
zlomečku, proč se nechce stěhovati do Něme
cka. Je prý spíše třeba, aby Němci z říše roz
prostírali se na východ, než aby své nejpřed-
nější hlídky odvolávali.
Proti pověstným nařízením min. Studta po
znaňstí Poláci konají pilně schůze. V neděli konala
se v Poznani porada »svépomoci rodičovské«
navštivená 400 otci. Příští neděli bude veřejno
shromáždění ve Hvězdně.
Polák
Polákův
Prušák
Sasík
doktor
Kahld
Němec
Sedmihradsko
Poznaň
15
article
Ze Starého Srbska.
Ze Starého Srbska.
Dosti mnoho zpráv přichází nyní do novin
z vnitřka Balkánu, ale bývají to obyčejně jen
Starý Srbsko
Balkán
16
article
ty a takové, které slouží tendencím států, mají-
cích tam své interesy. Co je mimo ně, zaml-
čují. Tím se vysvětluje, že pozdě dochází
zpráva o zajímavé episodě ze Starého Srbska,
o níž pečský dopisovatel vypravuje v »Cpuego
Bjecky«.
Dne 31. srpna 20 srbských rodin přišlo
z Prizrena do staroslavného monastýra dečan-
ského, jejž vystavěl otec srbského cara Štěpána
Dušana Silného. Srbové přišli do monastýra
oslavit velký marianský svátek. V předvečer
toho dne přišel i zlosyn Colj, Arnaut z kmenu
Malisorů, se dvěma strýci a uvalil na srbské
poutníky »pokutu« 3000 grošů. V monastýru
byl přítomen Srb jmenem Redjo se dvěma
bratry. Redjo je z junáckého kolena. Jak
uslyšel vzkaz Coljův, pro bůh jej prosil, aby
neznepokojoval monastýrské hosty. Zlosyn Col
na to se sebral a odešel toho večera na nocleh
do vsi Ločan. Ráno již zas byl sám třetí
monastýru. Srbský lid dlel v chrámě na mo
dlitbách. Colj vyhledal Redja a zhurta na něj
aby mu vyplatil těch 3000 gr., sice že nevy-
vázne odtud živ. Redjo jej prosil a zaklinal
aby nerušil služeb božích a hleděl odejíti živ
a zdráv. Ale ještě nedomluvil a všichni tř
Malisoři vypálili na Redja a jeho bratry svoje
martinky. Tu také Srbové sňali pušky, namí
řili a Colj i jeho strýcové padli mrtvi. Ze Srbo
jeden je raněn těžce, dva lehčeji.
Štěpán
Dušan
Silný
Srba
Colj
Arnaut
Malisor
Srb
Coljův
Col
Redja
Srbsko
Cpuego Bjecka
17
article
Jak o tom pečský mutesarif zprávu obdrže
od archimandrita dečanského, poslal tam tři set-
niny pěchoty. V monastýru zas už byl pokoj
Vojsko doprovodilo srbské poutníky až do Peč
a některé do Djakovice. Archimandrit žádal
pak mutesarifa Sulejmana pašu, aby k ochraně
dečanského monastýra od Arnautů nechal část
vojska. Paša ochotně vyhověl žádosti archi-
mandritově a poslal do Dečan četu vojska.
Až na tu »pokutu« vše se událo na vlas
tak, jako onehdy v Olomouci. Ale nesázíme
se, že superiorní Němci od superiornějších Ar-
nautů za nedlouho pochytí i to.
Královna Natalie.
Nevítané zprávy docházejí o bývalé krá-
lovně srbské Natalii. Neodstrašilo jí veřejné za-
hanbení, kterého se jí dostalo v úřadním listu
srbském za to, že na dopisnici, již poslala do
Bělehradu svému bývalému komorníkovi, nynější
královnu Dragu tak znectila, že čtoucí nad tím
ztrnuli, jak do slovníka královniny dostaly se vý
razy, které jen zelenářky mívají bez hledání na
snadě. Pranýř úřadního listu ji popudil a ona
po ženském způsobu nedovede zastaviti se n
pochybené cestě. Posílá do Srbska dopisnici z
dopisnicí. Dopisnice nepíše, nýbrž vyrábí psacím
strojem. Na dopisnicích stkví se její podobizna
jak bývala před dvaceti lety: neobyčejně krásná.
hluboce dekoletovaná, s rozpuštěnými havraními
vlasy. Dámy bělehradského ženského spolku
holdovaly nové královně. Některé buď že byly
churavy, buď že nebyly přítomny, při slyšení
nebyly. V úřadním listě byla vytišténa jmena
těch, které byly přijaty. Královna Natalie jako
protektorka spolku měla seznam jeho členů.
Sulejman
Paša
Němec
Natalia
Peč
Djakovica
Olomouc
Bělehrad
Srbsko
královna Natalia
18
article
I myslila nejinak, že ty dámy, které u slyšení
nebyly, učinily tak demonstrativně, aby se z-
vděčily své vznešené protektorce. A ona neme-
škala a poslala každé z nich dopisnici, na které
ji pochválila a ty druhé, které u slyšení
byly, zhyzdila neslýchanými slovy a královnu
Dragu také.
Pro tyto dopisnice bělehradský ženský
spolek zbavil bývalou královnu Natalii protek-
torství a za protektorku zvolil královnu Dragu.
Dřive již provedena podobná změna v osobách
vznešených protektorek v ženském spolku sme-
derevském. Když královští manželé po sňatku
odebrali se do Smedereva, dostalo se jim srdeč
ného uvítání všeho obyvatelstva a tamní ženský
spolek při tom hrál vynikající úlohu. Za několik
dnů všechny jeho dámy dostaly dopisnice, je-
jichž zasíláním bývalá královna tak brzo smutně
se proslavila. Spolek ji za to zbavil protektor
ství, jež přijala nová královna.
Bylo by záhodno, aby královna Natali
rozpomněla se nad svým dobrým jmenem, nac
Natalia
Natali
Smederevo
19
article
V Praze, 18. září.
Praha
20
title
Z Poznaně.
Poznaň
21
article
O drobném prodejír
rnaní číslo o sebě . . . zae
odpolediní
. . . . . a 2
Ve flialkách na vsnkově
zanní šéslo. . . . . . . .
odpolední.
Inserůty
plali se hotevě. rapřel.
Předplneení a inssrty přijimá sdmini
strace v Mazianské ulici č. 3.
Tam nacházají se tíž pašakee
tiskárna a ozpedice „Národních Listů“
Bakopisy se nevracsji
Mazianský ulice
22
article
svou oblibou u evropského obecenstva a upu
stila od korrespondence, která ji tak kompro
mituje.
Přípravy klerikalismu francouz-
ského.9)
Bourges, město ve střední Francii, hosti
tyto dny druhý sjezd katolických kněží fran-
couzských. 50 arcibiskupů a biskupů udělil
aprobaci programu sjezdovému.
První kongres konal se v Remeši r. 1896
a měl své dozvuky až na tribuně parlamentní.
Program sjezdu letošního skládal se ze tři
částí: studie, skutky a methoda, jež sluš
kněžím.
Kongres byl četně navštíven, čítalť účastníko
na 600 a byl obzvláště obeslán mladším klerem,
kněžími to, kteří jsou nadšeni evolucemi mo-
derní společnosti, kteří chtějí přizpůsobiti sv
skutky nynější situaci, ovšem opět jen za —
známým cíleml
Z řečí, jež první den sjezdu byly pro-
neseny, působila jistou sensaci dissertace generál-
ního vikáře Birota. Měla za titul: »De l'amour
de son pays et de son temps.« (O lásce ku
zemi své a k své době.) Posluchači kněžští na-
slouchali prý proslovení tomuto se zatajeným
dechem, a když řečník ukončil, zdálo se prý
že shromáždění jest přeneseno v jinou atmosféru.
než jakou až posud dýchalo. Tak se nám aspon
píše z Paříže a dokládá se: »Věru, toto nové
hnutí v kleru francouzském jest hnutím sympto-
matickým.«
Věra
Bourges
Francie
Remeš
Paříž
23
article
Konečný úsudek ponecháme si my ovšem,
až před sebou budeme míti podrobný obra
debat sjezdových. Pro dnešek dokládáme, že
mladý kněz, generální vikář p. Birot, ve zml-
něné již řeči své pronesl hlavně tyto ideje:
»Jakási odstrašující melancholie zahaluje
jakoby smuteční rouškou na dně srdcí našich
obraz vlasti. Jest to výjimkou, abychom, mlu-
více o ní, nemísili v řeč naši jistou dávku
zdrželivosti a jistého nepokoje. Zdá se, že jest
to jiná země, již milujeme, země, která nen
Francií někdejší. Snad proto, poněvadž jsme
hypnotisování jakýmsi snem, nebo paralysován
jakousi litosti vzhledem k té vlasti, jež před
námi žije a před námi trpí. My máme potřebu
chorobnou, abychom rozeznávali mezi lidmi
věcmi; my volíme a hledáme úzkostlivě slova
jichž užíváme. Říkalo se kdysi »království fran-
couzské«, poněvadž Francie byla skutečně krá-
lovstvím a dnes neodvažujeme se užiti histori
ekého slova stejnocenného a soudobého, jak
by to byla hanba.
Francie
24
article
A to se děje obzvláště, když jest nám jed-
nati s cizími katolíky. Než sotva jste počali,
poznáváte, že jejich duše dýše jiným smýšlením
oni milují svou vlast, tak jako my, než oni
milují s nadšením, s důvěrou. Viztež shro-
máždění německých katolíků, ta shromáždění
jež vzala původ v bojích »kulturkampfu« a kdo
ví, mnoho-li znamená svoboda církve: vy uvi-
díte tyto biskupy, tyto kněze, tyto laiky, kteřl
jsou největšími opposičníky vládě, vy je uvidite,
když byli pozdravili papeže, že se obracejí
k obrazu svého císaře Viléma II., že jeho po-
zdravují svým urrá! A optejte se našich spolu-
bratrů v Anglii a v Americe; jejich loyalism
propuká při každém slově, oni prohlašují slav-
nostně, že budou věrní konstituci a právním zá-
sadám své země a toho vy, bohužel, nenalez-
nete ve Francii.«
Pravda ovšem jest, že tato důtklivá slova
na získání duchovenstva věci republiky ne-
dojdou dnes ještě ohlasu u veliké části kněžstv
francouzského.
Arcibiskup buržský zakončil svoji řeč na
sjezdu modlitbou: Domine salvam fac Rem-
publicam.
*) Pro nával jiného materialu bylo minule od-
Pozn. red.
Vilém II
Domin
Anglie
Amerika
Francie
Rema
26
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
oCnny.
Píše František Hánek.
Na palubě „Chersonu“ v srpnu 1900.
Po půldruhédenní plavbě lazurem Středo
zemního moře, přistáli jsme o 10. hodině do
poledne 21. srpna v Port-Saidu. Od pravého
břehu ústí zuezského kanálu kyne nám velko-
lepý pomník Lessepsův. Nedaleko něho zakotvií
»Cherson«, aby naplnil útrobí své čerstvou dávkou
uhlí. Je tu obrovské uhelné skladiště, v němž
pracuje přes pět tisíc domorodců. Naše honorace,
důstojníci a milosrdné sestry, chvátají po šesti-
denním kajutování protáhnouti si údy na břeh.
Kapitán v čas varoval nás před arabskou části
města, kde panuje dosud mor, zavlečený z Ale-
xandrie. Kocábkou blížíme se břehu. Převozník
láme trochu ruštinu. Smluveno, že obdrží od
každého z nás půl franku. Libuje si: »Ruský
charoš, ruský očin charoš, angliský necharoš —
jaman!« Veze-li Angličany, nadává bezpochyby
Rusům. Na břehu tlupa dotěravých Arábů a Tur-
čat, nabízí se k průvodu. Ve městě lze oriento-
vati se bez průvodčího, sestáváť z nějakých pat
nácti více méně pořádných ulic. Je to chaosní,
mezinárodní stanice. Z řečí světových platí tu
především peníze, pak turčina, arabština, angli-
čina, frančina i ruština. Město je plno brlohů,
šantánů, šejdířských krčem a švindléřských rule-
tek, kde nezkušeného cestovatele do groše obírají.
Nikde jsem neviděl — ani za avého šestiletého
Hánek
Středa
Lessepsův
Vega
Angličan
Rus
Aráb
Cherson
PortSaid
27
article
pobytu v Turkestanu — tak drzých, šibalských.
tak kynicky bezbožných prodavačů na ulici, jako
zde. Svědomitě, pravím, v Port-Saidu okrádaj
cizince skoro na každém kroku. I na telegraficke
stanici, na poště a vůbec kam se vrtneš, jsi na-
pálen. Kdo sem zapadl, tomu Port-Said tak brz
z paměti nevymizí. Parníky dobrovolné floty za-
stavůjí se blízko břehu. Majitelé kocábek maj
tu ustanovenou taxu. Za to si nestydatě vyna-
hražují ušlý »obchod« poplatkem za zpáteční
cestu. Dovezou dva, tři cestující až skoro ku
samému parníku a tu si diktují, kolik se jim
samém uráčí. Nechce-li tak vysoko platit, zcela
spokojeně objíždí tak dlouho kolem do kola par-
ník, až si svoji tvrdohlavost rozmyslíš. A ne-
rozmyslíš-li se na konec přece, dovezou tě zase
ochotně nazpět na břeh.
»Cherson« po ukončené operaci hotoví se
na další pouť. Okolo lodi šplouchá se ve vlnách
několik mladých Arabů. Hulákají na nás: »Kak
lublu rusky dyngi! Brosaj dyngi, brosaj!« (Jak
rád mám ruské peníze, hoď mi peníze, hoď mil)
Už se to tak stalo zvykem ve přístavech
východního světa. Házíme do moře po stříbrném
či měděném penízku a mrštní potápěči si jej
v pádu pod vodou znamenitě vylovují. Kapes
na těle není, zbývají ústa jako jediná možná
v té situaci peněženka. Často se chlapci k vůli
kořisti mezi sebou poperou. Před odjezdem při-
vezli nám elektrický reflektor, určený k osvět-
lení cesty suezským kanálem. Za proplutí naší
lodi zaplatila administrace dobrovolné floty ba-
katýlek 30.000 rublů. O šesté večer odrazil
náš křižák od břehu. Plavba konálem je velmi
Turkestán
PortSaid
Said
Cherson
východní svět
28
article
zajímavá. Klaníme se v duchu gigantskému dílu
a smělosti ducha lidského . . . Poděl břehu tá-
hnou se líně karavany beduinů. Sem tam pro-
kmitávají oasy na obzoru, houštiny banánové
štíhlé palmy, tropická zeleň označuje ty ostrovy
života uprostřed mrtvé poušté. Po levém boku
prostírá se nám asijský břeh, po pravém Afrika.
Z obou stran úzkého průplavu cválají po břehu
nazí domorodci pokřikujíce na pasažéry »Cher-
sona«: »Davaj, davaj, davaj . . .« Hlad a bída
je pohání. Házíme jim chleba, maso, zbytky.
Padne-li kousek do vody, domorodci jako psíc
vrhají se do mokrého živlu a vytahují všecko.
čeho se zmocnili. Proti nám jede právě vlak ze
Suezu. Vzájemné »hurá!« na pozdrav. Máváme
šátky!
Elektrický reflektor koná výtečně službu.
Na několik mil do předu ozařuje v noci miho-
tající stříbrem čáru průplavu. Lodi proti nám
plovoucí z dálky rozeznáváme zřetelně. Po šest-
nácti hodinách volné plavby průplavem zakotvu-
jeme na krátko v samém Suezu. Reflektor ode-
vzdán, propuštěni port-saidští lodníci. U samého
břehu obzíráme pomník Angličana, jenž nevěři
v úspěch prokopávacích praci suezských a na-
zval Lessepsa bláznem. Vtipní krajané Lessep-
sovi postavili mu za to pomník na samém místě
jeho pochyb, aby jeho bronzová socha jako za
trest stále musila patřiti na zdařené veledílo
připomínati marnost zloby odpírající dobré snaze.
V noci projeli jsme suezským zálivem a ve
čtvrtek 23. srpna časně ráno ocitli jsme se již
ve měnivě světélkujících vodách Červeného moře.
Hlad
Angličan
Afrika
Chry
Suez
29
article
Nesnesitelná vedra na nás dolehla. Z levé strany
Nesnesitelná vedra na nás dolehla. Z levé strany
dýše to jako z pece od arabské pouště, z prave
od Sahary. Od rozpálených sluncem písků věje
žhavý vítr a horko beztoho již nemilosrdné
útočí proklatě na povrch i útroby. Temperatury
v kajutě co den přibývá.
Zmořeni vedrem pližíme se po palubě kde
kdo s ručníkem v ruce a nestačíme stírat
s čela řinoucí se krůpěje potu. V noci podři-
mujeme v křeslech na palubě. Jediné ulehčen
skýtá nám vana, ačkoliv teplota vody bývá 24
až 26 stupňů R. Plavbu Červeným mořem náš
kapitán pokládá za nejnebezpečnější. Moře tu
dosud málo prozkoumáno. Hojné korálové skály
pod hladinou často zrádně mění výškový svůj
poměr.
Na druhý den proťat »Chersonem« severn
obratník. Klenbou hvězdnatého nebe jakoby za-
točil. Polární hvězda stojí velmi nízko, na jihu
září nová neviděná dosud souhvězdí. Ve dne
soptí nám slunce svoje žhavé pršky kolmo nad
hlavou. V emigrantském oddělení válí se ubohé
mužstvo jako ve vytopené peci. »Cherson« dva-
krát denně obrací se proti větru, aby dolejší
místnosti alespoň trochu se mohly provětrati.
Ale nálada mužstva přes všecky zkoušky je
znamenitá. Večer tancují na palubě »komárin-
skou« a zpívají — až se moře zelená. Ruský
voják je otužilý; statně snáší horko i zimu, a
za baťušku cara ochotně život složí. Strašné
vedro a silný pot vyhnaly nám všem na těle
známou tropiekou osypaninu. Ta při nejmenším
pohybu těla nepříjemně svrbí a bodá. Nejlépe
proti ní působí časté omývání sladkou vodou.
Plavba Červeným mořem jak namáhavá, tak je
Cherson
30
article
i nudná. Jedině čarokrásné, mnohobarvé slu-
neční západy nás překvapují. Jak sluneční koule
se potopila v obzoru, hned vyšlehne zlatistá
záře, přecházející čím dále nad obzorem do
bledo-růžova, fialova, světlo-modra, až na kone
splývá s tmavou modří ostatní oblohy. Okouzlu-
jicí divadlo brzo mizí, ustupujíc tiché, tropické
noci. V neděli dne 26. srpna, ve 12 hodin
v poledne na šířce 13° 58“ a dělce 42° 50l.
minuli jsme skupinu ostrovů Džab el sukur.
U břehu jednoho trčel z vody rozbitý, plachetní
Lvráb. Nedaleko od něho na břehu rozeznati
bylo jakousi salaš, nad níž vlál červený pra-
poree.
Brzy vystoupily na levém boku arabské
břehy a na nich široce rozprostřeno město
Moko, známé kávovými plantážemi. Zajímavá
podívání na hejno racků, poletující nad vodou,
a lovící drobné rybky vyhnané ze hlubin k po-
vrchu hejnem delfinů. Rackové střelhbitě spouštějí
se na vodu a s úžasnou rychlostí zmocňují sa
kořisti.
V 8 hodin večer minuli jsme korálový
ostrůvek Perun, mající mimo uhelnou stanici
také svůj strategický význam: jet Gibraltarem
Červeného moře. Za Perunem změnila se po-
hoda jako když utne. Chladný větřík osvěžoval
naše rozpálené tělo. Voda klesla z 27 na 17
stupňů R. Tu noc, díky příznivé změně te-
ploty, budeme spáti zase jednou dobře. Zejtra
se probudíme v Adenu. Pak to půjde Indickým
oceanem do Kolumba. Zatím, dobrou nocl
Racka
Perun
Kolumbus
Moko
Gibraltar
Aden
stupeň R