ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 0ae0af10-7723-11dc-8249-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 30 celkem · entity: work 8, place 38, person 101, org 15
1 masthead
Ročník XXVII
2 masthead
otěbaem odtlesi ez nn molo
NN
3 masthead
V Praze, ve čtvrtek 40. záři 1909
Praha
4 masthead
o mota stni onstottoly elell
5 masthead
nlu v onnne
6 masthead
Číslo 250.
7 article
Na ranní a odpol. Histy předylání se Prare v sá-jnkrtraei na něsie . . . . . na čtvrt leta . . . . 6 K — s dvojí donáškeu Ba měsle na čivrt iata .. ve tlislkáckt na měsíc . . . . . . 2 K 30h P'oštont na měsíe na čtvrt leta “ . . . . s dvají zisilkon na peřele n irrt veek
P ' oštont
8 article Pánům poslancům zemským.
Pánům poslancům zemským. Sněm království českého svolán je Nej vyšším patentem ze dne 21. srpna 1908 na úterý dne 15. září 1908. Vzhledem k tomu sděluje se pánům poslancům, že bude toho dne o 12. hodině polední sněm zahájen a že před zahájením sněmu budou konány o 11. hodině dopoledn slavné služby boží ve hlavním farním chrámu sv. Mikuláše na Malé straně v Praze. Dále se sděluje, že sněmovní kancelář (v budově sněmovní č. p. 176-III.) jest ote- vřena ode dne 10. září 1908 vždy od 9. hodiny dopolední do 2. hodiny odpolední, by páni poslanci, vykázajíce se certifikátem vo- lebním, zapsali svá jména do listiny presenční a po případě aby jim učiněna byla potřebna sdělení.
Mikuláš Praha
9 title
Z presidla sněmu- V Praze, dne 9. září 1908
Praha
10 article V pošumavském „ráji“.
V pošumavském „ráji“. Veřejnost naše vzrušena jest náhle no vým násilným skutkem němackých zuřivců proti českým občanům v městě převahou německém, který upomíná scenicky na ne dávné přepadení a roztřískání Slovanské be sedy v Karlových Varech, však povahou spá chaných činů ještě jej převyšuje. Jevištěm jest tentokráte nepatrné pošu mavské městečko Kašperské Hor čítající pouze něco přes 2000 obyvatel, nichž 1953 Němcův a toliko 250 Čechů. Každý uzná, že tak skrovná česká menšina, ani kdyby na krásně chtěla, nemůže ně- meckou vělšinu obyvatelstva nijak ohrožovat Také po celá léta nebylo ani nejmenšíh slechu o čems podobném. — Nícméně agi tátoři pověstného Taschkova a Schreinerova »Böhmerwaldbundu« ode dávna popichovali Němce kašpersko horské, aby stáli na stráži proti »českému nebezpečí«, jež by mohlo na ně časem přikvačit z poločeského okol (čítáť celý okres kašpersko horský skoro tolik Čechů co Němců; těchto 8436, Čechův 8130); proto organisovány štvanice proti kaž dému českému úřadníku, proto ustanovils také »Böhmerwaldbund« svůj letošn valný sjezd do Kašperských Hor výslovně za tim účelem, »aby posilnil tamní Ně mectvo« — a proto sháněno na sjezd ten — v nepatrný horský městys buršactvo turnéřstvo z široka daleka, z Prahy
Němcův Čecho Schreinerův Němec Karlová Vary kašperský hora Praha Čechův 8130
11 article
Plzně i Vídněl Na sjezdu samém pak štváno proti ubo- hým 250 Čechům kašperskohorským nejinak než jako nejnebezpečnějším spiklencůma škůdcům domácím, před nimiž nutno se ostražitě na pozoru míti, aby se nezmocnili města, Tak na př. dle samých referatů ně meckých listů (»Pilsner Tagblatt«) varoval poslanec německý Reitterer před ná- rodním nebezpečím, volaje: »Byť i dnes v Kašperských Horách bylo pouze 6 proc. Čechův, tož jest toto město nicméně na rodně ohroženým místem, kd ež nutno učiniti všechna opatření aby bylo ochráněno před podobným osudem jakého dočkaly se Budějovice, kde se po hříchu opomenulo učiniti potřebná opatřen v čas, dokud tamní české obyvatelstvo ne činilo než také 6 procent!e »Mravné« naučení z této budějovické výstrahy bylo na dlani a proto se hned take
Čechův kašperský hora Budějovice Čech Pilsner Tagblatt
12 article
ohnivá činulačná mládež prušácká ústy zá- stupců vídeňské a pražské Lesehalle, buršů Kneissla a Trebitsche, jakož i německonccio- nálního Pragermana—Suchanka hlásila na místě a od hodiny »k národní práci« — jíž nevyrozumíváno po štváčské řeči Taschkově nic více a nic méně nežli: bezohledné potí- rání Čechův kašperskohorských na potkání, aby byli co nejdříve ze středu ryze něme ckého města vystrnaděni, ba »vyhlazeni«. Ještě u večer téhož dne 6. září dali se celodenními pitkami rozkurážení » bojovníci němečtí« do ušlechtilé kulturní práce: Po desáté hod. večer táhli za ohlušujícího řevu z tančírny s klacky a pivními sklenicemi k České besedě kašperskohorské, prorazili postavený tam slabounký řetěz čtyř (!) čet níků a jali se Českou besedu po karlo- varsku bombardovat. V malé chvíli byla okna besední velkými kameny a pivními sklenicemi roztřískána, rámy okenní vy trhány, omítka a římsy otlučeny. Na to roz kácená sběř vyrazila vrata a valem vrazila násilně do vnitř domu. A teď nastalo v pravdě vandalské řádění: Nejprve vrazila Taschkov ta dragonáda do hostinské místnosti, kdež scházívají se členové Besedy. Zde strhány české listy s rámů, převrženy stoly, strhány věšáky, zkrátka místnost nadobro zpustošena. Přítomní hosté insultováni způsobem nejhnus- nějším, urážlivým. Na to rabiáti řítili se po schodech do prvého patra, kdež bydlí účetn pošumavské záložny a notář, jenž jest Čech.
Kneissl Trebitsch Suchanek Čechův Čechy Lesehalle
13 article
Vnikli do soukromých těchto bytů, zde zo tvírali všechny místnosti, skříně, zpřevraceli stoly, zkrátka počínali si takovým způsobem — píše nám očitý svědek — »že po- chybovali jsme o tom, zda jsme v kulturním státě, kdež zákony zaručují bezpečnost všem občanům! Bezbranné ženy, děti a bezmocní otcové vydáni tu byli na pospas rozběsně- ným, zpitým hordám buršáckým a turněř- ským a není divu, že mnohá žena i dítě onemocněly vážně z přetrpěných hrůz!« A toto násilné přepadání Besedy a zlo činné vnikání do soukromých bytů českých opakovalo se za noc ještě několikráte, ba i za asistence městských úřadníků, nebo výtržníci prolhaně předstírali, že prý kdos z hořejšího patra besedního domu, tedy z soukromých těch bytů hodil sklenicí po Něm cích. Teprv úsvitem jitra zlosynové se roz prchli z jeviště, své německo -nacionáln »práce«. Ubozí Čechové po hrozné té noc obrátili se telegraficky o pomoe na okresní hejtmanství do Sušice . . . Leč pomoc ne přicházela. A tak osmělení zuřivci i příštiho dne, v pondělí 7. září pokračovali nerušeně ve svém prostopášnictví proti Čechům. P celý ten den byli čeští klidní passanti na ulicích beztrestně buršáky krutě insul toávni; tak zejména i rada vrchníh zemského soudu pan Smítek, jenž klidně ubíral se z holírny, přepaden na ulici bur šáky, hůl mu vyrvána a on do krvava zbit Zástup buršáků cloumal váženým mužem táhl jej před radnici za necudného spílaní a pošklebování. Večer pak 7. září shlukli se němečt zuřivci na náměstí kušperskohorském a udě- lavše si tu prostě veřejně shromáždění lidu. prohlašovali tu — aniž by jediným organem vládním bylo jim zbraňováno — vyhlazovací boj proti Čechům in optima forma ! »Ne upustíme od boje,« přísahali si tu böhmer- waldbunťaci, »dokud jediný Čech zbude v Kašperských Horách « — Vše to prošlo
Čecho Německo Sušice Čechy kašperský hora
14 article
rytířstvu Taschkovu bez závady. Teprve pří- štího dne 8. září, tedy 24 hodin po tom díle vandalském, když se nikým nezji- štění a nestíhaní výtržníci roz jižděli z Kašperských Hor k nádražní stanici v české Sušici, kdež byla pou a kdež ovšem zvěsti o řádění jejich pobou řily mysli českého obyvatelstva měrou při rozeně a pochopitelně povážlivou, — teprv potom k žádosti říšského poslance dra Nitsche, ujavšího se buršů, chtějícíchse vracet přes Sušici a bojících se tami hněvné odvety české — rekvirováno střemhlav hojně četnictva i vojska z Klatov a z Písku »k za- chování klidu a k ochraně menšin v o bou místech«, jak děl klasicky oficiální telegram. »které prý jsou obroženy s obou strane a sice do — Sušice (kde tamějším 200 Němcům se strany 6740 sušických Čechů nezkřiveno žádnému ani vlasu) 500 mužů pěších a 100 jízdných, do Kašperských Hor 100 m., mimo to vysláno do »ohrože- ných míst« (i do Hartmanic) 6 politických úřadníků a 50 četníků. — Vládní »Prager Abendblatt« doprovází pak celou tu Taschko- vinu tímto konejšivým doslovem: »Dle spole- hlivých zpráv ulevily výtržnosti v Su- šici a v Kašperských Horách až na male nepřístojnosti v Kašperských Horách Aby studenti (jací nepovídá) mohli volne projeti Sušicí, byla učiněna vhodná opa- tření.« — To jest výmluvný obrázek po měrů, panujících v království českém L. p 1908 za nestranné, stejným loktem oběma měřící vlády p. Beckovy, jíž slouží česk delegace ve Vídni »se zatatýmí zuby«.
Nitsche Němec Čecho Prager kašperský hora Sušice Klatovy Písek Hartmanice Vídeň království český L
15 title
VIIl. sjezd Svazu slovanských novinářů v Lublanl.
16 article V. V Lublani, 8. září 1908.
V. V Lublani, 8. září 1908. Ze všech končin slovanských připutoval zástupcové tisku do Bílé Lublané, ve slavnostn háv oděné. Přijeli také vzácní hosté, z nichý mnohým slavné úřady věnovaly mimořádnou po zornost. Tak z paláce zemské vlády den přo sjezdem novinářů slovanských došel dotaz, zdí Svaz slovanských novinářů podle svých stano má právo připustit na sjezd i hosty, kteří ne jsou členy novinářských spolků .. Za překrásného počasí dorazili účastnie z království českého do Lublaně. Na nádraž hyli nviléni zástupei druržstva slozinských novi nářů pp. Mil. Malovichema Pustoslem škem a v průvodu akademíků byli dopraven do hotelů. S nemalým nadšením byli uvítáni zástu cové tisku polského, ruského, srbského a bal harského. Zvláštní pozornost prrojevena vzáe ným hostům generálu Volodimirovu a hr. B brinskému, Sjezd novinářů slovanských byl zahájer dne 8. září e 9. hodině dopol. v městském domě luplaňském, prapory slovanských barev ozdo beném. Zasedací siň byla velmi vkusně okráš lena. Zemská jednota pro návštěvu cizinců v Lu blani uspořádala zde výstavku svých publikae i pohledů na překrásnou přírodu kraňskou. Jménem výboru Svazu slovanských novi- nářů zabájil sjezd místopředseda pan Jose Holeček („Národní Listy“, Praha) a sděli omluvení předsedy p. Mich. Chyliňského (Kra kov), který pro náhlé onemoenění nemohl na sjezd zavílati. Dále sdělil, že neslýchanou ne přízní železničního ministra nemohli četní no vináři do Lublaně zavítati. V této příčině nen-
Volodimirův Jose Holeček Mich Lublaň Praha svaz slovanský n městský dům luplaňský
17 article
tím poslední slovo promluveno, neboť veškeř novináři slovanští byli hluboce uruženi a poni ženíl Potom zvoleno předsednictvo kongresu Předsedou, s hlučnou pochvalou a voláninn „Živio!“, zvolen jednomyslně p. J. Holeček místopředsedy pp. dr. Gregorin z Terstu dr. Aug. Rath z Turč. Sv. Martina. Genorálnin sekretářem sjezdu zvolen J. Vejvara („ Nán Listy“, Praha), sekretáři pp. Pustoslemš el („„Slovenski Narod“ v Lublani), Hejret („Ná rodní Politika“ v Praze), Prokes z ze Lvova Oba místopředsedevé projevili srdečné po děkování za volbu.
J Holeček page doktor Gregorin Aug Rath Martino J Vejvar Hejret Prokes Terst Praha Lublaň Lvov Slovenski Narod
18 article
Na to ujal se slova starosta města Lublaně fíšský poslanec p. Ivan Hribar, bouřlivou po chvalou uvitaný. Pan Hribar, jak dávno známo jest sympatický muž, hbitý řečník, dobrý znate všech jazyků slovanských. V kruzích novinářů požívá neobmezené úcty a proto jednomyslně usneseno ve výboru Svazu, aby jemu svěřeno bylo řízení kongresu. Ale pan poslanec a starosta Hribar s poděkováním odmítl. Vyskytlo se totiž v místním tisku podezírání, jen strannickým zápasem vysvětlitelné, jakoby p. Hribar hledal ve sjezdu prostředek k populárnosti,e Pan starosta Hribar děkoval vroucn žurnalistům slovanským, že zvolili Lublaň za místo kongresu. Tím dali na jevo, že si města tohoto velice váží. Jménem města i jménem celébo slovinského národa vítá účastníky sjezdu a poukuzuje k významu sjezdu slovanských ne- vinárů, v jichž organisnci vidí stejný cíl na pro spěcb Slovanstva, jako ve vzorné organisaci So- kolstva, která stojí v popředí snah a představuje myšlenku všeslovanského sbratření. Poukazuje dále k tomu, že vláda přikládá sjezdu novinářo politickou tendenci, jíž slovanští novináři jsou ovšem daleci. (Pochvala.) Přeje jednání sjezdu úplný zdar! (Hlučná pochvala.) Pan dr. Ivan Dražen, předseda spolk pro návštěvu cizinců, jménem této korporae děkoval zejména českým novinářům za vydalnou pomoc v povznesení turistiky do slovinských Alp, povzbuzoval ku pěstování turistiky do slo vinského území a končil zvoláním: „Dobro došli na slovinský kraj. Živili!“ (Pochvala.) Jménem Ústředního svazu slovanských no vinářů poděkoval za přivítání pan rod. K. S.
Hribar doktor Ivan Lublaň Alpy so
19 article
Sokol a provolal slávu slovinskému národu. po staletí utlačovanému a ponižovanému. (Hluč ná pochvala.) Zvláště poděkoval řečník starostovi panu Hribarovi, představiteli pokrokových snah n roda slaxinského. (Potlesk.) v Na to jednání sjezdové odročeno. O 11 ho- dině dopel. pořádána Slovenskou Maticí a ka- demie na oslavu 400. výrpčt narození prvéh slovinského spisovatele Primože. Trubara; k oslavení památky vynikajícího tohoto buditel národa věnoval Svaz slovanských novinář nádherný věnec se stuhami barev slovanských a nápisem: „Slavné památce Primože Trubara —Ústřední svaz slovanských novinářů. — 8. IX. 1908. O významu oslavence promluvil předsed Slovenské Matice p. prof. Franlišek Ilešič jehož proslovení provázeno bouřlivou pochvalu a potleskem. Když pak pěvecké družstvo Ljubl jenski „Zvon“, „Slavec“ a pěvecký odbo „Merkuru“ zapělo Jenkovu „Modlitbu“, odebral se účastníci oslavy do sadu Bleiweisova, kde položen byl základní kámen pomníku Primože Trubara. Misto ono bylo obklopeno převelikým zástupem obyvatelstva lublaňského. Sokolská jednota, akademikové a četné spolky s prapory tvořily pesh, špalir. Hosté ze všech končin slo- vanských zomí zaujnli místa na tribunách, pečli-
Hribar Trubar profesor Franlišek Ilešič Jenkův Bleiweisov Sokol Matica Trubar
20 article
V drobném prodejit ranní čtslo o sobě . . . za B odpolední . . na zk Ve hlialkách na venkově rauní čislo. . . . . . . . 10h odpolední . . . . . . . . 4h 1nseráty plati ze hotsvě napřel Přečplacení a inserty přijíná zdminl- strace v Marianské ulini č. Tam nachásejí se též rešake tiskárna a ezpodice „Národnich Listá“ Eukopisy so Bovracsjl.
Národnich Listat Eukopisa
21 article
vě vyzdobených a prapory národních barev vy- krášlených. Slavnostní řeč proslovil předseda Družstva slovinských spisovatelů a novináři p. posl. dr. Ivan Tav čar, načež česky promluvil prof. VI. Hráský, profesor na české vysoké škole technické v Praze, o zásluhách Primože Tru- bara, který národu slovinskému byl tím, čím byl Čechům Jan Hus. Badatelé snad vypátrají doklady o tom, že Truba byl v čilém spojeni s celým hnutím českobratrským. Řečník proje- vuje přání, aby národ lúsův a národ Trubarův společně pracovali na dosažení svého kulturního povznesení a své politické samostatnosti. (Hluč- ná pochvala.) Posl. dr. Hlibovický (Rus) vzdal hol památco Primože Trubara. Člen druhé ruské dumy p. Stachovič. bouřlivým potleskem pozdravený, jménem ná- roda ruského provolal slávu památce velkého bojovnáka za volnost národa slovinského. Jménem Poláků projevil vzpomínku oslavenci p. posl. Dobosziňski. Bouřlivě uvítán byl prof. dr. Šurmin ze Záhřeba; pro- mluvil o probuzení národů chorvatského a slo- vinského, vzpomenul ideje illirské a vyslovíl přání, aby boj Slovinců i Chorvatů byl prová- zen kýženým vítězstvím. Nadšeně vítá slovan- ské sbratření a touží po tom, aby bylo stálé. (Hlučná pochvala.) Pan dr. Franghia ze Sofije bulhar- sky vzpomenul zásluh Primože Trubara a uji- šťuje, že národ, který má tak znamenité muže. nemůže být zničen.
doktor Ivan profesor Hráská Čecho Hus Truba Trubarův Posl Hlibovický Trubar Stachovič Šurmin Chorvat Franghia Rus Záhřeb český vysoký škola technický v Praga Primož Tr
22 article
Slovák pán dr. Pavel Bluho pravil. že přišel sem, aby načerpal sílu z hluboké onergie a lásky k slovanské idei. V dnešní slavnosti vidí velký význam, neboť sešli se zá- stupcové všech slovanských národů, pracujíeí k osvobození Slovanů. Prof. Mile P avlovič z Bělehradu učiní proslovení jménem Srbu. Pobožení základního kamene pomníku stalo se po projevu starosty města p. J. Hribara. Ke konci zapěna píseň „Hej Slovanél (Pokračování.) Starosta dr. Groš obdržel ze sjezdu slo- vanských povinářů v Lublani tento telegram Slovanští novináři, shromážděm na sjezdu v L- blani, pamětlivi prvého velkolepého sjezdu praž. ského, posílají srdečný pozdrav. Holeček předseda, Vejvara, sekretář. — Starosta. obdržev telegram při soukromé hostině na po čest francouzských hostí u něho pořádané, o pověděl telegraficky: „Váš milý, pozdravný telegram zastíhl nás v kruhu drahých nášich hosti z municipální rady města Paříže. Děkujome Vám za srdečnou Vaší pozornost, posíláme Vám navzájem i s našimi vzácnými hosty vroucí bratrský pozdrav a voláme slo- vanskému novinářstvu a úspěchu jeho sjezdu „Na zdar!“ Dr. Groš, dr. Štych, Jirousek, Che- rioux, Tanet, Gay, Leger, Charleton. — K slar- nosti položení základníhu kamene ku pomníku slovinského básníka Primože Trubara zaslal starosta dr. Groš posl. Ivanu Hribarovi po- zdravnou depeši.
Slovák doktor Pavel profesor Mil Srba J Hribar Groš L blani Holeček Vejvar Štych Jirousek Che Tanet Leger Charleton Trubar Hribar Bělehrad Lublaň Paříž Slovan hej Slovanél
23 article Delegace pařížské městské rady
Delegace pařížské městské rady opeušíí dnešního dne Prahu a odjiždi o 1. hod. 35 min. odpoledn z nádraži Františkova. Po rušných, radostných dnech přátelských srdečných styků došlo včera k loučení s dele- gací municipální rady pařížské. Znova a to
Praha nádraž Františkov
24 article FEUILLETON
FEUILLETON Lev Tolstoj. K jeho dnešním 80. narozeninám. ) Jest dnes ustálený soud, že Tolstoj ze všeeh současných belletristů doma i v cizině je zje- vem snad nejzajímavějším a rozhodně nejzná mějším. O methodě i výslodeích jeho filosofi ckého a náboženského hloubání se názory roz cházejí, zhusta si výslovně odporujíce, o jeho díle uměleckém, literárním je však úsudek jeden a ten zajišťuje mu rozhodnou prioritu mezi vrstevníky. Žádný z posavadních romanopisei ruských nepřiblížil se demokratickým i národním ideálům intimněji, než Tolstoj a nikdo také lépe nevyvrcholil karakteristické znaky domácích au- torů dřivějších: bezohlednou analysu i kritický skepticism. Analytická, hloubavá mysl Tolstéh již od mládí snažila se proniknout v podstatu věcí, každý zjev podrobujíc rozboru a, našla-li v něm stopu protirozumovosti, bezohledně je zavrhujíc. Ale hledaje smysl lidského štěstí pravdu života kolsebe, Tolstoj nikde jich ne- nalézal. Proto v důsledném skopticismu i od- vrhování všeho lživého nespokojil se trvale ži- votem vyšších tříd, nýbrž zavrhl je a obráti se ku prostému vesnickému lidu, u něhož dou- fal nalézt zosobnění svých duchových ideálů. Tolstoj ve své lidské individvalitě spojuje umělce i moralistu, básníka i filosofa, realistu a ideaiistu. Nejzajímavější jest u něho vzájemn poměr realismu a idealismu, jež se tu na ruské půdě nevylučují, spíše se doplňujíce. Roalism Tolstého není naturalistickým realismem na př. Zolovým, Flaubertovým či Maupassantovým, ný brž kotvě v autobiografické povaze látek a ne hově zbytečně rozmarům pohyblivé obraznosti odhaluje krok za krokem, část po částí vnitřní činnost autorovy duše, věrně i podrobně. Živolo pis spisovatelův dal by se sestavit z jeho vlast ních prací a byl by úplný, zejména po stránco
Tolstoj Tolstý Zolův Flaubertův Maupassantův
25 article
*) Tolstoj se narodil 28. srpna (1828) — po ruském kalendáří; po našem tehdejším kalendáři 9. září, jak udávají příručnice. Od r. 1900 však padá Rusům 28. srpen až na 10. září (poněvadž podle julianského kalendáře byl tento rok iim přestupným psychologické i ideové. Pátráme-li po spodních základech romanopiscova realismu, jenž má tedy zhusta znaky zpovídavého subjektivismu liše se od chladného objektivismu západoevror ského, najdeme, že jest to především delajlní i svědomité pozorování sebe sama, za druhé pestrost i intimnost rodinných dokumentů život- nich a tradie rodových, za třetí pak hojnost hi storických pramenů všenárodních. Z těchto zá kladních podmánek vyrůstá a sytí se reali sm Tolstého, v jehož tvůrčí organisaci se podivu- hodně mísí prvky vyloženě subjektivní se sna- hou po věrné reprodukci studované reality s vědomou moralistní tendencí. A tento moralism vede už autora v okruh citového ideslismu a jest spojovacím mostem mezi oběma na pohle protichůdnými literárními směry. Morálku p kládá Tolstoj za nevyhnutelný živel uměleckého díla a nikde jí také ve svých knihách nepolla- čuje. Odtud vysvětlujeme podrobnosti z jeho poměru ke Goetbovi, jemuž nedostatek tendence vážně vyčital, nebo zase k Lermontovu, u kte rého uspokojovala jej zvláště jeho průzračno morálka. Tolstoj svou beletrií nechce jen bavi nebo vyvolávat estetické účiny, jemu při ní vždy šlo také o propagandu, poučování a uvědomo vání. Toužil jako kdysi Sokrates hlásat, uka zovat a přinášet lidem štěstí, jež viděl postupně v síle, práci i lásce, na konec pak ve všeobee ném míru. Původce slavného románu „Vojna i mír“ vyznačuje se neobčejně zásobenou p měti, v níž se svěže zachovány udržují i podroh nosti zdánlivě podružné, přilébavým smyslem pozorovatelským a hlubokým studiem pramen
Tolstoj Rus Tolstý Lermontov Sokrates
26 article
ným. To vše činí z něho realistu. Ale on ma také živý sklon k cítění ryze náboženskému ve svých činech i snahách jest veden či určován altruistní láskou k ruskému lidu. Kdo stopoval vývoj spisovatelových názorů a ideových hledi- sek, jistě bned si uvědomil, že Tolstoj po vše- chen život hledal, pátral, kombinoval. A toto ustavičné hledání jest podstatou jeho ideali- smu. „Za vším, co líčí Tolstoj, tuší čtenář přítomnost čehosi ohromného, strašného, tajem- ného,“ praví Vogue ve své obsáhlé studii. O svého niterného obrození hledal boha, aby ho k stáří nalezl v lásce i odříkání. Záhiada nábo- ženská, stejně jako Dostojevskému a v posledn rozvojové fasi i Gogolovi, representovala Tol stému vždycky jeden z nejvýznačnějších světo vých problémů. Proto také v životě jeho roma nových hrdin prvek a touha náboženská hraji roli tak vynikající. Většina jeho osob, ač žiji v poměrech zdánlivě příznivých i šťastných, na každém kroku jest pronásledována jakýmsi skrý- tým nepokojem skoro instinktivním, jenž jim otravuje nejsladší chvílo oddechu. Tolstoj vlast ní pochyby a vlastní duševní procesy přenáší prostě na své sbeletrisované postavy. Kresli-l u nich útrapy nevěřící duše a staví jim před duchový zrak soustavně záhadu života, autor sám si tak formuluje a řeší mravní i nábožen- ské otázky, při čemž přihlíží pokaždé i ke slož- ce praktické. Tato tvůrčí intence jest ovšem vy- loženou cestou k literárnímu idealismu, jejm u Tolstého vidíme sesilněna ještě jeho vrozeným eitem pro lid. Ač původem, společenskou si- tuncí i tradicemi patři Tolstoj ruské šlechtě obětoval prostému, zanedbunému a trpícím lidu jistě tři čtvrtiny svého života i svých snah. jda tady v jedné legii se Ščedrinem, Dostojev- ským, Rješetnikovem, Uspenským, Grigorovi čem, Čechovem, Gorkým ald.
Tolstoj Dostojevský Gogol Tolo Tolstý Ščedrin Dostojev Rješetnikov Grigor Čechov Gorká Vogue
27 article
Z románových děl Tolstého, jichž kvantit tivně není tak příliš mnoho, uvědoměme si ve svém přehledu jen hlavní a stěžejní. V prvn době literární činnosti spisovatelovy takovým stěžejním arcidílem byla trilogie „Dětství chlapectví a jinošství,“ jejímž ústřed- ním ideovým zájmem jest podat obraz o bez- myšlenkovité výchově bezcharakterního hrdiny a historii ponenáhlého morálního rozvratu v po- vaze dětské. Dítě, původně plne nejslibnějších zárodků, vlivem okolností a pod tlakem spole čenské módy, zvrhá se na frásovitého hejsk i povrchního předpojatce. Jeho sociálně privile- gované prostředí ponechává jej soustavně n scestí duševní i mravní zahálky. Mladá hlar plní se mu dotěravými otázkami o obklopují- eím ho životě i stýkajících se s ním lidských povahách, není tu však nikoho, klo by mu na otázky uspokojivě odpovídal. Nemoha se svým niterným vzrůstem i zránim opřit o elementy vnější, odvrátí se záhiy od nichi, ponoří se d vlastného nitra a obemkne je nejzamlženějším thcoriemi i vidinami nebo je utápí znenáhla v bezvýchodném skeplicismu. V mrtavním světě hrdinově živel abstraklně fantastický převládá nad přísně reelním. Jsa důsledně vzdalován plodné i positivní práce, při prvním náhodném nárazu na studenou životní skutečnost mladík korouhvička hned eřtí příliš zoufale i tragicky vlastní nedostatečnost a nepřipravenost.
Tolstý
28 article
Thomatem a pojotím ideovým tomuto ro mánu obdubny jsou i ostatní drobné prósy Tol stého z jeho první pracovní periody: Statkářov jitro, Kozáci, Albert, Lucern atd. Světové jměno přinesla však ruskému hroběti teprve rozměrn skladba „Vojna a mír“, jež při svém publi kování koncem let šedesátých v minulém stolet způsobila opravdovou uměleckou i společenskou sensaci, látkově vytryskruvši bezprostředně z dějového plánu „Dekabristů“ a jsouc mistr ným zpracováním dlouhá léta sbíraného mae riálu. Dle Turgeněva bylo to nejlepší dílo ruské litertury po Gollových „Mrtvých duších a o nadšení, jež vyvolalo u domácích kritiků nejvýmluvněji svědčí karakteristika N. Stra- chova: „Tisíce osob, tisíce výjevů, všemožne sféry státního i soukromého života, historie, vál ka, všechny hrůzy, jaké jsou na světě, všecky vášně, všechny momenty lidského života o křiku novorozeňátka až do posledního citového výbuchu u umírajíeího starce, všechny radosto i žalosti, člověku dostupné, kde jaké duševn nálady od pocitů zloděje, jenž ukradl dukáty druhu svému, až po nejvyšší hnutí hrdinství vnitřního osvícení — všecko je v tomto obraze. A přece žádná z postav druhou nezaclání, žádný výjev, žádný dojem nepřekáží jiným výjevům i dojmům, všechno je na svém místě, všecko odděleno a všecko souhlasí mezi sebou i s cel- kem...“ Vojna a mír pokládá se všeobecně za nejumělečtější práci Tolstého. V ní beletri- stická tvorba jeho našla svůj vrcholný projev světová literatura jednu z nejcennějších okra Víc než román, jest to historická epopeja, ve formě beletristického obrazu, malující nejen soudobou ruskou společnost napoleonskou o bitvy u Lipska po požár Moskvy, ale črtajíe v podrobném rozvedení i složitý životní tyo kne
Kozák Albert Turgeněv Gollův N Stra Tolstý Tolo Lucern Lipsko Moskva Statkářov jitro
29 article
nový, sociální, rodinný, zvykový. Autor neide- alisuje tu dějinn,ch událostí i vůdčích postav po příkladě svých předchůdců (od Karamzia až po Zagoskina) na poli historického románu a poprvé z ruských beletristů náležitě oceňuje činnost i hrdinství mass. Pravda byla mu jedi- ným vodítkem i eílem a proto předem odvrhl všechno pozlátko nebo theatrální předsudkovost rodovou. „Vojnu a mír“ brzy následoval druhý vel- ký román, věnovaný výhradně otázce rodinné a prostý přitěže bistorické: „Anna Kare- nina“. Vnitřní smysl práce dá se nejstručněji uvěst na tragický kontrast vášně a mravní po- vinnosti, na spor mezi šťastnou i hříšnou láskou a na obrozenský převrat v duši nevěreckéh racionalisty směrem náboženského zvroucnění.
Zagoskin Kare
30 article
Idea duchové emancipace zaujala už autor trvale a určila tón i myšlenkové zabarvení jeha poslední rozměrné skladbě beletristické „Vzk ř šení“, v němž živel essayisticko traktátový hrozí někde úplně uměleckou složku zaplavit ., Všechny románové i novelistické práce Tolstého jsou již dávno přeloženy do češtiny a přístupny našemu čtenářstvu. V prosté, jednoduché, i šir. ším kruhům srozumitelné slovesné formě podá- vajíce opravdové bohatství myšlenkových pro- blémů, záhad a popudů ideových, znamenají pro čtenáře skutečné vnitřní oplodnění. Všude citile v nich pod rouchem beletristicky tradova- ných vět moderního myslitele a společensky zaníceného akruistu. Co se týče životopisných dat, jsou u Lva Tolstého dost pestrá. Narodiv se (po našem 10. září) 28. srpna 1828. v Jasné Poljané ze starežitného šlechtického rodu, ztrávil Lev mlá- dí střídavě na svém venkovském statku nebo v rušné společnosti velkoměstské. Po příkladě svých šlechtických druhů vstoupil do vojska, aby se věnoval výhodné karieře důstojnické. Zúčastnil se činně války turecké, žil zcel v genru ostatních důstojníků, vyznamenal se a brzy na to vstoupil do výslužby, v níž už se- trval, chtěje všechny duševní síly soustředit n činnost literární i apoštolskou. Jeho více mén nezdařené pokusy organisační jsou i u nás s do pe statek známy.
Tolstý