2
masthead
otěbaem odtlesi ez nn
molo
NN
3
masthead
V Praze, ve čtvrtek 40. záři 1909
Praha
4
masthead
o mota stni onstottoly elell
7
article
Na ranní a odpol. Histy
předylání se
Prare v sá-jnkrtraei
na něsie . . . . .
na čtvrt leta . . . . 6 K —
s dvojí donáškeu
Ba měsle
na čivrt iata ..
ve tlislkáckt
na měsíc . . . . . . 2 K 30h
P'oštont
na měsíe
na čtvrt leta “ . . . .
s dvají zisilkon
na peřele
n irrt veek
P ' oštont
8
article
Pánům poslancům zemským.
Pánům poslancům zemským.
Sněm království českého svolán je Nej
vyšším patentem ze dne 21. srpna 1908 na
úterý dne 15. září 1908.
Vzhledem k tomu sděluje se pánům
poslancům, že bude toho dne o 12. hodině
polední sněm zahájen a že před zahájením
sněmu budou konány o 11. hodině dopoledn
slavné služby boží ve hlavním farním chrámu
sv. Mikuláše na Malé straně v Praze.
Dále se sděluje, že sněmovní kancelář
(v budově sněmovní č. p. 176-III.) jest ote-
vřena ode dne 10. září 1908 vždy od 9.
hodiny dopolední do 2. hodiny odpolední, by
páni poslanci, vykázajíce se certifikátem vo-
lebním, zapsali svá jména do listiny presenční
a po případě aby jim učiněna byla potřebna
sdělení.
Mikuláš
Praha
9
title
Z presidla sněmu-
V Praze, dne 9. září 1908
Praha
10
article
V pošumavském „ráji“.
V pošumavském „ráji“.
Veřejnost naše vzrušena jest náhle no
vým násilným skutkem němackých zuřivců
proti českým občanům v městě převahou
německém, který upomíná scenicky na ne
dávné přepadení a roztřískání Slovanské be
sedy v Karlových Varech, však povahou spá
chaných činů ještě jej převyšuje.
Jevištěm jest tentokráte nepatrné pošu
mavské městečko Kašperské Hor
čítající pouze něco přes 2000 obyvatel,
nichž 1953 Němcův a toliko 250 Čechů.
Každý uzná, že tak skrovná česká menšina,
ani kdyby na krásně chtěla, nemůže ně-
meckou vělšinu obyvatelstva nijak ohrožovat
Také po celá léta nebylo ani nejmenšíh
slechu o čems podobném. — Nícméně agi
tátoři pověstného Taschkova a Schreinerova
»Böhmerwaldbundu« ode dávna popichovali
Němce kašpersko horské, aby stáli na stráži
proti »českému nebezpečí«, jež by mohlo na
ně časem přikvačit z poločeského okol
(čítáť celý okres kašpersko horský skoro
tolik Čechů co Němců; těchto 8436, Čechův
8130); proto organisovány štvanice proti kaž
dému českému úřadníku, proto ustanovils
také »Böhmerwaldbund« svůj letošn
valný sjezd do Kašperských Hor výslovně
za tim účelem, »aby posilnil tamní Ně
mectvo« — a proto sháněno na sjezd ten —
v nepatrný horský městys buršactvo
turnéřstvo z široka daleka, z Prahy
Němcův
Čecho
Schreinerův
Němec
Karlová Vary
kašperský hora
Praha
Čechův 8130
11
article
Plzně i Vídněl
Na sjezdu samém pak štváno proti ubo-
hým 250 Čechům kašperskohorským nejinak
než jako nejnebezpečnějším spiklencůma
škůdcům domácím, před nimiž nutno se
ostražitě na pozoru míti, aby se nezmocnili
města, Tak na př. dle samých referatů ně
meckých listů (»Pilsner Tagblatt«) varoval
poslanec německý Reitterer před ná-
rodním nebezpečím, volaje: »Byť i dnes
v Kašperských Horách bylo pouze 6 proc.
Čechův, tož jest toto město nicméně na
rodně ohroženým místem, kd ež
nutno učiniti všechna opatření
aby bylo ochráněno před podobným osudem
jakého dočkaly se Budějovice, kde se po
hříchu opomenulo učiniti potřebná opatřen
v čas, dokud tamní české obyvatelstvo ne
činilo než také 6 procent!e
»Mravné« naučení z této budějovické
výstrahy bylo na dlani a proto se hned take
Čechův
kašperský hora
Budějovice
Čech
Pilsner Tagblatt
12
article
ohnivá činulačná mládež prušácká ústy zá-
stupců vídeňské a pražské Lesehalle, buršů
Kneissla a Trebitsche, jakož i německonccio-
nálního Pragermana—Suchanka hlásila na
místě a od hodiny »k národní práci« — jíž
nevyrozumíváno po štváčské řeči Taschkově
nic více a nic méně nežli: bezohledné potí-
rání Čechův kašperskohorských na potkání,
aby byli co nejdříve ze středu ryze něme
ckého města vystrnaděni, ba »vyhlazeni«.
Ještě u večer téhož dne 6. září dali se
celodenními pitkami rozkurážení » bojovníci
němečtí« do ušlechtilé kulturní práce: Po
desáté hod. večer táhli za ohlušujícího řevu
z tančírny s klacky a pivními sklenicemi
k České besedě kašperskohorské, prorazili
postavený tam slabounký řetěz čtyř (!) čet
níků a jali se Českou besedu po karlo-
varsku bombardovat. V malé chvíli byla
okna besední velkými kameny a pivními
sklenicemi roztřískána, rámy okenní vy
trhány, omítka a římsy otlučeny. Na to roz
kácená sběř vyrazila vrata a valem vrazila
násilně do vnitř domu. A teď nastalo v pravdě
vandalské řádění: Nejprve vrazila Taschkov
ta dragonáda do hostinské místnosti, kdež
scházívají se členové Besedy. Zde strhány
české listy s rámů, převrženy stoly, strhány
věšáky, zkrátka místnost nadobro zpustošena.
Přítomní hosté insultováni způsobem nejhnus-
nějším, urážlivým. Na to rabiáti řítili se po
schodech do prvého patra, kdež bydlí účetn
pošumavské záložny a notář, jenž jest Čech.
Kneissl
Trebitsch
Suchanek
Čechův
Čechy
Lesehalle
13
article
Vnikli do soukromých těchto bytů, zde zo
tvírali všechny místnosti, skříně, zpřevraceli
stoly, zkrátka počínali si takovým způsobem
— píše nám očitý svědek — »že po-
chybovali jsme o tom, zda jsme v kulturním
státě, kdež zákony zaručují bezpečnost všem
občanům! Bezbranné ženy, děti a bezmocní
otcové vydáni tu byli na pospas rozběsně-
ným, zpitým hordám buršáckým a turněř-
ským a není divu, že mnohá žena i dítě
onemocněly vážně z přetrpěných hrůz!«
A toto násilné přepadání Besedy a zlo
činné vnikání do soukromých bytů českých
opakovalo se za noc ještě několikráte, ba
i za asistence městských úřadníků, nebo
výtržníci prolhaně předstírali, že prý kdos
z hořejšího patra besedního domu, tedy z
soukromých těch bytů hodil sklenicí po Něm
cích. Teprv úsvitem jitra zlosynové se roz
prchli z jeviště, své německo -nacionáln
»práce«. Ubozí Čechové po hrozné té noc
obrátili se telegraficky o pomoe na okresní
hejtmanství do Sušice . . . Leč pomoc ne
přicházela. A tak osmělení zuřivci i příštiho
dne, v pondělí 7. září pokračovali nerušeně
ve svém prostopášnictví proti Čechům. P
celý ten den byli čeští klidní passanti
na ulicích beztrestně buršáky krutě insul
toávni; tak zejména i rada vrchníh
zemského soudu pan Smítek, jenž klidně
ubíral se z holírny, přepaden na ulici bur
šáky, hůl mu vyrvána a on do krvava zbit
Zástup buršáků cloumal váženým mužem
táhl jej před radnici za necudného spílaní
a pošklebování.
Večer pak 7. září shlukli se němečt
zuřivci na náměstí kušperskohorském a udě-
lavše si tu prostě veřejně shromáždění lidu.
prohlašovali tu — aniž by jediným organem
vládním bylo jim zbraňováno — vyhlazovací
boj proti Čechům in optima forma ! »Ne
upustíme od boje,« přísahali si tu böhmer-
waldbunťaci, »dokud jediný Čech zbude
v Kašperských Horách « — Vše to prošlo
Čecho
Německo
Sušice
Čechy
kašperský hora
14
article
rytířstvu Taschkovu bez závady. Teprve pří-
štího dne 8. září, tedy 24 hodin po tom
díle vandalském, když se nikým nezji-
štění a nestíhaní výtržníci roz
jižděli z Kašperských Hor k nádražní
stanici v české Sušici, kdež byla pou
a kdež ovšem zvěsti o řádění jejich pobou
řily mysli českého obyvatelstva měrou při
rozeně a pochopitelně povážlivou, — teprv
potom k žádosti říšského poslance dra
Nitsche, ujavšího se buršů, chtějícíchse
vracet přes Sušici a bojících se tami hněvné
odvety české — rekvirováno střemhlav hojně
četnictva i vojska z Klatov a z Písku »k za-
chování klidu a k ochraně menšin v o bou
místech«, jak děl klasicky oficiální telegram.
»které prý jsou obroženy s obou strane
a sice do — Sušice (kde tamějším 200
Němcům se strany 6740 sušických Čechů
nezkřiveno žádnému ani vlasu) 500 mužů
pěších a 100 jízdných, do Kašperských
Hor 100 m., mimo to vysláno do »ohrože-
ných míst« (i do Hartmanic) 6 politických
úřadníků a 50 četníků. — Vládní »Prager
Abendblatt« doprovází pak celou tu Taschko-
vinu tímto konejšivým doslovem: »Dle spole-
hlivých zpráv ulevily výtržnosti v Su-
šici a v Kašperských Horách až na male
nepřístojnosti v Kašperských Horách
Aby studenti (jací nepovídá) mohli volne
projeti Sušicí, byla učiněna vhodná opa-
tření.« — To jest výmluvný obrázek po
měrů, panujících v království českém L. p
1908 za nestranné, stejným loktem oběma
měřící vlády p. Beckovy, jíž slouží česk
delegace ve Vídni »se zatatýmí zuby«.
Nitsche
Němec
Čecho
Prager
kašperský hora
Sušice
Klatovy
Písek
Hartmanice
Vídeň
království český L
15
title
VIIl. sjezd Svazu slovanských
novinářů v Lublanl.
16
article
V. V Lublani, 8. září 1908.
V. V Lublani, 8. září 1908.
Ze všech končin slovanských připutoval
zástupcové tisku do Bílé Lublané, ve slavnostn
háv oděné. Přijeli také vzácní hosté, z nichý
mnohým slavné úřady věnovaly mimořádnou po
zornost. Tak z paláce zemské vlády den přo
sjezdem novinářů slovanských došel dotaz, zdí
Svaz slovanských novinářů podle svých stano
má právo připustit na sjezd i hosty, kteří ne
jsou členy novinářských spolků ..
Za překrásného počasí dorazili účastnie
z království českého do Lublaně. Na nádraž
hyli nviléni zástupei druržstva slozinských novi
nářů pp. Mil. Malovichema Pustoslem
škem a v průvodu akademíků byli dopraven
do hotelů.
S nemalým nadšením byli uvítáni zástu
cové tisku polského, ruského, srbského a bal
harského. Zvláštní pozornost prrojevena vzáe
ným hostům generálu Volodimirovu a hr. B
brinskému,
Sjezd novinářů slovanských byl zahájer
dne 8. září e 9. hodině dopol. v městském domě
luplaňském, prapory slovanských barev ozdo
beném. Zasedací siň byla velmi vkusně okráš
lena. Zemská jednota pro návštěvu cizinců v Lu
blani uspořádala zde výstavku svých publikae
i pohledů na překrásnou přírodu kraňskou.
Jménem výboru Svazu slovanských novi-
nářů zabájil sjezd místopředseda pan Jose
Holeček („Národní Listy“, Praha) a sděli
omluvení předsedy p. Mich. Chyliňského (Kra
kov), který pro náhlé onemoenění nemohl na
sjezd zavílati. Dále sdělil, že neslýchanou ne
přízní železničního ministra nemohli četní no
vináři do Lublaně zavítati. V této příčině nen-
Volodimirův
Jose Holeček
Mich
Lublaň
Praha
svaz slovanský n
městský dům luplaňský
17
article
tím poslední slovo promluveno, neboť veškeř
novináři slovanští byli hluboce uruženi a poni
ženíl
Potom zvoleno předsednictvo kongresu
Předsedou, s hlučnou pochvalou a voláninn
„Živio!“, zvolen jednomyslně p. J. Holeček
místopředsedy pp. dr. Gregorin z Terstu
dr. Aug. Rath z Turč. Sv. Martina. Genorálnin
sekretářem sjezdu zvolen J. Vejvara („ Nán
Listy“, Praha), sekretáři pp. Pustoslemš el
(„„Slovenski Narod“ v Lublani), Hejret („Ná
rodní Politika“ v Praze), Prokes z ze Lvova
Oba místopředsedevé projevili srdečné po
děkování za volbu.
J Holeček
page
doktor
Gregorin
Aug
Rath
Martino
J Vejvar
Hejret
Prokes
Terst
Praha
Lublaň
Lvov
Slovenski Narod
18
article
Na to ujal se slova starosta města Lublaně
fíšský poslanec p. Ivan Hribar, bouřlivou po
chvalou uvitaný. Pan Hribar, jak dávno známo
jest sympatický muž, hbitý řečník, dobrý znate
všech jazyků slovanských. V kruzích novinářů
požívá neobmezené úcty a proto jednomyslně
usneseno ve výboru Svazu, aby jemu svěřeno bylo
řízení kongresu. Ale pan poslanec a starosta
Hribar s poděkováním odmítl. Vyskytlo se totiž
v místním tisku podezírání, jen strannickým
zápasem vysvětlitelné, jakoby p. Hribar hledal
ve sjezdu prostředek k populárnosti,e
Pan starosta Hribar děkoval vroucn
žurnalistům slovanským, že zvolili Lublaň za
místo kongresu. Tím dali na jevo, že si města
tohoto velice váží. Jménem města i jménem
celébo slovinského národa vítá účastníky sjezdu
a poukuzuje k významu sjezdu slovanských ne-
vinárů, v jichž organisnci vidí stejný cíl na pro
spěcb Slovanstva, jako ve vzorné organisaci So-
kolstva, která stojí v popředí snah a představuje
myšlenku všeslovanského sbratření. Poukazuje
dále k tomu, že vláda přikládá sjezdu novinářo
politickou tendenci, jíž slovanští novináři jsou
ovšem daleci. (Pochvala.) Přeje jednání sjezdu
úplný zdar! (Hlučná pochvala.)
Pan dr. Ivan Dražen, předseda spolk
pro návštěvu cizinců, jménem této korporae
děkoval zejména českým novinářům za vydalnou
pomoc v povznesení turistiky do slovinských
Alp, povzbuzoval ku pěstování turistiky do slo
vinského území a končil zvoláním: „Dobro
došli na slovinský kraj. Živili!“ (Pochvala.)
Jménem Ústředního svazu slovanských no
vinářů poděkoval za přivítání pan rod. K. S.
Hribar
doktor
Ivan
Lublaň
Alpy
so
19
article
Sokol a provolal slávu slovinskému národu.
po staletí utlačovanému a ponižovanému. (Hluč
ná pochvala.)
Zvláště poděkoval řečník starostovi panu
Hribarovi, představiteli pokrokových snah n
roda slaxinského. (Potlesk.) v
Na to jednání sjezdové odročeno. O 11 ho-
dině dopel. pořádána Slovenskou Maticí a ka-
demie na oslavu 400. výrpčt narození prvéh
slovinského spisovatele Primože. Trubara;
k oslavení památky vynikajícího tohoto buditel
národa věnoval Svaz slovanských novinář
nádherný věnec se stuhami barev slovanských
a nápisem: „Slavné památce Primože Trubara
—Ústřední svaz slovanských novinářů. —
8. IX. 1908.
O významu oslavence promluvil předsed
Slovenské Matice p. prof. Franlišek Ilešič
jehož proslovení provázeno bouřlivou pochvalu
a potleskem. Když pak pěvecké družstvo Ljubl
jenski „Zvon“, „Slavec“ a pěvecký odbo
„Merkuru“ zapělo Jenkovu „Modlitbu“, odebral
se účastníci oslavy do sadu Bleiweisova, kde
položen byl základní kámen pomníku Primože
Trubara. Misto ono bylo obklopeno převelikým
zástupem obyvatelstva lublaňského. Sokolská
jednota, akademikové a četné spolky s prapory
tvořily pesh, špalir. Hosté ze všech končin slo-
vanských zomí zaujnli místa na tribunách, pečli-
Hribar
Trubar
profesor
Franlišek Ilešič
Jenkův
Bleiweisov
Sokol
Matica
Trubar
20
article
V drobném prodejit
ranní čtslo o sobě . . . za B
odpolední
. . na zk
Ve hlialkách na venkově
rauní čislo. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . 4h
1nseráty
plati ze hotsvě napřel
Přečplacení a inserty přijíná zdminl-
strace v Marianské ulini č.
Tam nachásejí se též rešake
tiskárna a ezpodice „Národnich Listá“
Eukopisy so Bovracsjl.
Národnich Listat
Eukopisa
21
article
vě vyzdobených a prapory národních barev vy-
krášlených.
Slavnostní řeč proslovil předseda Družstva
slovinských spisovatelů a novináři p. posl. dr.
Ivan Tav čar, načež česky promluvil prof.
VI. Hráský, profesor na české vysoké škole
technické v Praze, o zásluhách Primože Tru-
bara, který národu slovinskému byl tím, čím
byl Čechům Jan Hus. Badatelé snad vypátrají
doklady o tom, že Truba byl v čilém spojeni
s celým hnutím českobratrským. Řečník proje-
vuje přání, aby národ lúsův a národ Trubarův
společně pracovali na dosažení svého kulturního
povznesení a své politické samostatnosti. (Hluč-
ná pochvala.)
Posl. dr. Hlibovický (Rus) vzdal hol
památco Primože Trubara.
Člen druhé ruské dumy p. Stachovič.
bouřlivým potleskem pozdravený, jménem ná-
roda ruského provolal slávu památce velkého
bojovnáka za volnost národa slovinského.
Jménem Poláků projevil vzpomínku
oslavenci p. posl. Dobosziňski. Bouřlivě
uvítán byl prof. dr. Šurmin ze Záhřeba; pro-
mluvil o probuzení národů chorvatského a slo-
vinského, vzpomenul ideje illirské a vyslovíl
přání, aby boj Slovinců i Chorvatů byl prová-
zen kýženým vítězstvím. Nadšeně vítá slovan-
ské sbratření a touží po tom, aby bylo stálé.
(Hlučná pochvala.)
Pan dr. Franghia ze Sofije bulhar-
sky vzpomenul zásluh Primože Trubara a uji-
šťuje, že národ, který má tak znamenité muže.
nemůže být zničen.
doktor
Ivan
profesor
Hráská
Čecho
Hus
Truba
Trubarův
Posl
Hlibovický
Trubar
Stachovič
Šurmin
Chorvat
Franghia
Rus
Záhřeb
český vysoký škola technický v Praga
Primož Tr
22
article
Slovák pán dr. Pavel Bluho pravil.
že přišel sem, aby načerpal sílu z hluboké
onergie a lásky k slovanské idei. V dnešní
slavnosti vidí velký význam, neboť sešli se zá-
stupcové všech slovanských národů, pracujíeí
k osvobození Slovanů.
Prof. Mile P avlovič z Bělehradu učiní
proslovení jménem Srbu.
Pobožení základního kamene pomníku stalo
se po projevu starosty města p. J. Hribara. Ke
konci zapěna píseň „Hej Slovanél
(Pokračování.)
Starosta dr. Groš obdržel ze sjezdu slo-
vanských povinářů v Lublani tento telegram
Slovanští novináři, shromážděm na sjezdu v L-
blani, pamětlivi prvého velkolepého sjezdu praž.
ského, posílají srdečný pozdrav. Holeček
předseda, Vejvara, sekretář. — Starosta.
obdržev telegram při soukromé hostině na po
čest francouzských hostí u něho pořádané, o
pověděl telegraficky: „Váš milý, pozdravný
telegram zastíhl nás v kruhu drahých nášich
hosti z municipální rady města Paříže. Děkujome
Vám za srdečnou Vaší pozornost, posíláme Vám
navzájem i s našimi vzácnými hosty
vroucí bratrský pozdrav a voláme slo-
vanskému novinářstvu a úspěchu jeho sjezdu
„Na zdar!“ Dr. Groš, dr. Štych, Jirousek, Che-
rioux, Tanet, Gay, Leger, Charleton. — K slar-
nosti položení základníhu kamene ku pomníku
slovinského básníka Primože Trubara zaslal
starosta dr. Groš posl. Ivanu Hribarovi po-
zdravnou depeši.
Slovák
doktor
Pavel
profesor
Mil
Srba
J Hribar
Groš
L blani
Holeček
Vejvar
Štych
Jirousek
Che
Tanet
Leger
Charleton
Trubar
Hribar
Bělehrad
Lublaň
Paříž
Slovan
hej Slovanél
23
article
Delegace pařížské městské rady
Delegace pařížské městské rady
opeušíí dnešního dne Prahu a odjiždi
o 1. hod. 35 min. odpoledn
z nádraži Františkova.
Po rušných, radostných dnech přátelských
srdečných styků došlo včera k loučení s dele-
gací municipální rady pařížské. Znova a to
Praha
nádraž Františkov
24
article
FEUILLETON
FEUILLETON
Lev Tolstoj.
K jeho dnešním 80. narozeninám. )
Jest dnes ustálený soud, že Tolstoj ze všeeh
současných belletristů doma i v cizině je zje-
vem snad nejzajímavějším a rozhodně nejzná
mějším. O methodě i výslodeích jeho filosofi
ckého a náboženského hloubání se názory roz
cházejí, zhusta si výslovně odporujíce, o jeho
díle uměleckém, literárním je však úsudek jeden
a ten zajišťuje mu rozhodnou prioritu mezi
vrstevníky. Žádný z posavadních romanopisei
ruských nepřiblížil se demokratickým i národním
ideálům intimněji, než Tolstoj a nikdo také lépe
nevyvrcholil karakteristické znaky domácích au-
torů dřivějších: bezohlednou analysu i kritický
skepticism. Analytická, hloubavá mysl Tolstéh
již od mládí snažila se proniknout v podstatu
věcí, každý zjev podrobujíc rozboru a, našla-li
v něm stopu protirozumovosti, bezohledně je
zavrhujíc. Ale hledaje smysl lidského štěstí
pravdu života kolsebe, Tolstoj nikde jich ne-
nalézal. Proto v důsledném skopticismu i od-
vrhování všeho lživého nespokojil se trvale ži-
votem vyšších tříd, nýbrž zavrhl je a obráti
se ku prostému vesnickému lidu, u něhož dou-
fal nalézt zosobnění svých duchových ideálů.
Tolstoj ve své lidské individvalitě spojuje
umělce i moralistu, básníka i filosofa, realistu a
ideaiistu. Nejzajímavější jest u něho vzájemn
poměr realismu a idealismu, jež se tu na ruské
půdě nevylučují, spíše se doplňujíce. Roalism
Tolstého není naturalistickým realismem na př.
Zolovým, Flaubertovým či Maupassantovým, ný
brž kotvě v autobiografické povaze látek a ne
hově zbytečně rozmarům pohyblivé obraznosti
odhaluje krok za krokem, část po částí vnitřní
činnost autorovy duše, věrně i podrobně. Živolo
pis spisovatelův dal by se sestavit z jeho vlast
ních prací a byl by úplný, zejména po stránco
Tolstoj
Tolstý
Zolův
Flaubertův
Maupassantův
25
article
*) Tolstoj se narodil 28. srpna (1828) — po
ruském kalendáří; po našem tehdejším kalendáři
9. září, jak udávají příručnice. Od r. 1900 však padá
Rusům 28. srpen až na 10. září (poněvadž podle
julianského kalendáře byl tento rok iim přestupným
psychologické i ideové. Pátráme-li po spodních
základech romanopiscova realismu, jenž má
tedy zhusta znaky zpovídavého subjektivismu
liše se od chladného objektivismu západoevror
ského, najdeme, že jest to především delajlní
i svědomité pozorování sebe sama, za druhé
pestrost i intimnost rodinných dokumentů život-
nich a tradie rodových, za třetí pak hojnost hi
storických pramenů všenárodních. Z těchto zá
kladních podmánek vyrůstá a sytí se reali sm
Tolstého, v jehož tvůrčí organisaci se podivu-
hodně mísí prvky vyloženě subjektivní se sna-
hou po věrné reprodukci studované reality
s vědomou moralistní tendencí. A tento moralism
vede už autora v okruh citového ideslismu a
jest spojovacím mostem mezi oběma na pohle
protichůdnými literárními směry. Morálku p
kládá Tolstoj za nevyhnutelný živel uměleckého
díla a nikde jí také ve svých knihách nepolla-
čuje. Odtud vysvětlujeme podrobnosti z jeho
poměru ke Goetbovi, jemuž nedostatek tendence
vážně vyčital, nebo zase k Lermontovu, u kte
rého uspokojovala jej zvláště jeho průzračno
morálka. Tolstoj svou beletrií nechce jen bavi
nebo vyvolávat estetické účiny, jemu při ní vždy
šlo také o propagandu, poučování a uvědomo
vání. Toužil jako kdysi Sokrates hlásat, uka
zovat a přinášet lidem štěstí, jež viděl postupně
v síle, práci i lásce, na konec pak ve všeobee
ném míru. Původce slavného románu „Vojna
i mír“ vyznačuje se neobčejně zásobenou p
měti, v níž se svěže zachovány udržují i podroh
nosti zdánlivě podružné, přilébavým smyslem
pozorovatelským a hlubokým studiem pramen
Tolstoj
Rus
Tolstý
Lermontov
Sokrates
26
article
ným. To vše činí z něho realistu. Ale on ma
také živý sklon k cítění ryze náboženskému
ve svých činech i snahách jest veden či určován
altruistní láskou k ruskému lidu. Kdo stopoval
vývoj spisovatelových názorů a ideových hledi-
sek, jistě bned si uvědomil, že Tolstoj po vše-
chen život hledal, pátral, kombinoval. A toto
ustavičné hledání jest podstatou jeho ideali-
smu. „Za vším, co líčí Tolstoj, tuší čtenář
přítomnost čehosi ohromného, strašného, tajem-
ného,“ praví Vogue ve své obsáhlé studii. O
svého niterného obrození hledal boha, aby ho
k stáří nalezl v lásce i odříkání. Záhiada nábo-
ženská, stejně jako Dostojevskému a v posledn
rozvojové fasi i Gogolovi, representovala Tol
stému vždycky jeden z nejvýznačnějších světo
vých problémů. Proto také v životě jeho roma
nových hrdin prvek a touha náboženská hraji
roli tak vynikající. Většina jeho osob, ač žiji
v poměrech zdánlivě příznivých i šťastných, na
každém kroku jest pronásledována jakýmsi skrý-
tým nepokojem skoro instinktivním, jenž jim
otravuje nejsladší chvílo oddechu. Tolstoj vlast
ní pochyby a vlastní duševní procesy přenáší
prostě na své sbeletrisované postavy. Kresli-l
u nich útrapy nevěřící duše a staví jim před
duchový zrak soustavně záhadu života, autor
sám si tak formuluje a řeší mravní i nábožen-
ské otázky, při čemž přihlíží pokaždé i ke slož-
ce praktické. Tato tvůrčí intence jest ovšem vy-
loženou cestou k literárnímu idealismu, jejm
u Tolstého vidíme sesilněna ještě jeho vrozeným
eitem pro lid. Ač původem, společenskou si-
tuncí i tradicemi patři Tolstoj ruské šlechtě
obětoval prostému, zanedbunému a trpícím
lidu jistě tři čtvrtiny svého života i svých snah.
jda tady v jedné legii se Ščedrinem, Dostojev-
ským, Rješetnikovem, Uspenským, Grigorovi
čem, Čechovem, Gorkým ald.
Tolstoj
Dostojevský
Gogol
Tolo
Tolstý
Ščedrin
Dostojev
Rješetnikov
Grigor
Čechov
Gorká
Vogue
27
article
Z románových děl Tolstého, jichž kvantit
tivně není tak příliš mnoho, uvědoměme si ve
svém přehledu jen hlavní a stěžejní. V prvn
době literární činnosti spisovatelovy takovým
stěžejním arcidílem byla trilogie „Dětství
chlapectví a jinošství,“ jejímž ústřed-
ním ideovým zájmem jest podat obraz o bez-
myšlenkovité výchově bezcharakterního hrdiny
a historii ponenáhlého morálního rozvratu v po-
vaze dětské. Dítě, původně plne nejslibnějších
zárodků, vlivem okolností a pod tlakem spole
čenské módy, zvrhá se na frásovitého hejsk
i povrchního předpojatce. Jeho sociálně privile-
gované prostředí ponechává jej soustavně n
scestí duševní i mravní zahálky. Mladá hlar
plní se mu dotěravými otázkami o obklopují-
eím ho životě i stýkajících se s ním lidských
povahách, není tu však nikoho, klo by mu na
otázky uspokojivě odpovídal. Nemoha se svým
niterným vzrůstem i zránim opřit o elementy
vnější, odvrátí se záhiy od nichi, ponoří se d
vlastného nitra a obemkne je nejzamlženějším
thcoriemi i vidinami nebo je utápí znenáhla
v bezvýchodném skeplicismu. V mrtavním světě
hrdinově živel abstraklně fantastický převládá
nad přísně reelním. Jsa důsledně vzdalován
plodné i positivní práce, při prvním náhodném
nárazu na studenou životní skutečnost mladík
korouhvička hned eřtí příliš zoufale i tragicky
vlastní nedostatečnost a nepřipravenost.
Tolstý
28
article
Thomatem a pojotím ideovým tomuto ro
mánu obdubny jsou i ostatní drobné prósy Tol
stého z jeho první pracovní periody: Statkářov
jitro, Kozáci, Albert, Lucern atd. Světové jměno
přinesla však ruskému hroběti teprve rozměrn
skladba „Vojna a mír“, jež při svém publi
kování koncem let šedesátých v minulém stolet
způsobila opravdovou uměleckou i společenskou
sensaci, látkově vytryskruvši bezprostředně
z dějového plánu „Dekabristů“ a jsouc mistr
ným zpracováním dlouhá léta sbíraného mae
riálu. Dle Turgeněva bylo to nejlepší dílo
ruské litertury po Gollových „Mrtvých duších
a o nadšení, jež vyvolalo u domácích kritiků
nejvýmluvněji svědčí karakteristika N. Stra-
chova: „Tisíce osob, tisíce výjevů, všemožne
sféry státního i soukromého života, historie, vál
ka, všechny hrůzy, jaké jsou na světě, všecky
vášně, všechny momenty lidského života o
křiku novorozeňátka až do posledního citového
výbuchu u umírajíeího starce, všechny radosto
i žalosti, člověku dostupné, kde jaké duševn
nálady od pocitů zloděje, jenž ukradl dukáty
druhu svému, až po nejvyšší hnutí hrdinství
vnitřního osvícení — všecko je v tomto obraze.
A přece žádná z postav druhou nezaclání, žádný
výjev, žádný dojem nepřekáží jiným výjevům
i dojmům, všechno je na svém místě, všecko
odděleno a všecko souhlasí mezi sebou i s cel-
kem...“ Vojna a mír pokládá se všeobecně
za nejumělečtější práci Tolstého. V ní beletri-
stická tvorba jeho našla svůj vrcholný projev
světová literatura jednu z nejcennějších okra
Víc než román, jest to historická epopeja, ve
formě beletristického obrazu, malující nejen
soudobou ruskou společnost napoleonskou o
bitvy u Lipska po požár Moskvy, ale črtajíe
v podrobném rozvedení i složitý životní tyo kne
Kozák
Albert
Turgeněv
Gollův
N Stra
Tolstý
Tolo
Lucern
Lipsko
Moskva
Statkářov jitro
29
article
nový, sociální, rodinný, zvykový. Autor neide-
alisuje tu dějinn,ch událostí i vůdčích postav
po příkladě svých předchůdců (od Karamzia
až po Zagoskina) na poli historického románu
a poprvé z ruských beletristů náležitě oceňuje
činnost i hrdinství mass. Pravda byla mu jedi-
ným vodítkem i eílem a proto předem odvrhl
všechno pozlátko nebo theatrální předsudkovost
rodovou.
„Vojnu a mír“ brzy následoval druhý vel-
ký román, věnovaný výhradně otázce rodinné
a prostý přitěže bistorické: „Anna Kare-
nina“. Vnitřní smysl práce dá se nejstručněji
uvěst na tragický kontrast vášně a mravní po-
vinnosti, na spor mezi šťastnou i hříšnou láskou
a na obrozenský převrat v duši nevěreckéh
racionalisty směrem náboženského zvroucnění.
Zagoskin
Kare
30
article
Idea duchové emancipace zaujala už autor
trvale a určila tón i myšlenkové zabarvení jeha
poslední rozměrné skladbě beletristické „Vzk ř
šení“, v němž živel essayisticko traktátový
hrozí někde úplně uměleckou složku zaplavit .,
Všechny románové i novelistické práce Tolstého
jsou již dávno přeloženy do češtiny a přístupny
našemu čtenářstvu. V prosté, jednoduché, i šir.
ším kruhům srozumitelné slovesné formě podá-
vajíce opravdové bohatství myšlenkových pro-
blémů, záhad a popudů ideových, znamenají
pro čtenáře skutečné vnitřní oplodnění. Všude
citile v nich pod rouchem beletristicky tradova-
ných vět moderního myslitele a společensky
zaníceného akruistu.
Co se týče životopisných dat, jsou u Lva
Tolstého dost pestrá. Narodiv se (po našem
10. září) 28. srpna 1828. v Jasné Poljané ze
starežitného šlechtického rodu, ztrávil Lev mlá-
dí střídavě na svém venkovském statku nebo
v rušné společnosti velkoměstské. Po příkladě
svých šlechtických druhů vstoupil do vojska,
aby se věnoval výhodné karieře důstojnické.
Zúčastnil se činně války turecké, žil zcel
v genru ostatních důstojníků, vyznamenal se a
brzy na to vstoupil do výslužby, v níž už se-
trval, chtěje všechny duševní síly soustředit n
činnost literární i apoštolskou. Jeho více mén
nezdařené pokusy organisační jsou i u nás s do
pe
statek známy.
Tolstý