V Praze, v úterý dne 21. dubna.

K číslu 109.

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci

NAR na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Pošton: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Úvahy vídeňských listů o nastáva- jící kampani. Z Vídné, 21. dubna. Vídeňské listy jsou na velikých rozpacích, jakou mají či niti prognosu jarní kampani, dnes počínající Potácejí se mezi strachem, že obstrukce če ská všelikou práci v parlamentě zmaří a mezi nadějí, že na konec po sjezdu zem- ských důvěrníků poslanci obstrukci proti dalšímu projednání vyrovnacích předloh za- staví. Z dnešních úvah vídeňských časopisů nabýváme nového poznání, překvapujícího že máme ve Vídni tolik starostlivých přátel. kteří neochabují v péči o naše dobro a blaho byt a kteří nám udělují nežádané pokyny. jak se zachovati máme nadále, aby český národ měl hospodářský, kulturní a politický z toho prospěch. Takových rad a pokynů jest ve statích vídeňských novin plno. Český národ a jeho zástupcové na říšské radě jsou vyspělými dosti, aby sami věděli, co jim jde k duhu.

»Neue Fr. Presse« míní, že styk poslanců českých s voličstvem nebyl na pro- spěch dělnosti parlamentu. Co dr. P acák v Kutné Hoře řekl v neděli, že obstrukce má se provozovati jen, jsou-li dány záruky, že bude k užitku Čechů, mohlo se říci již dávno; bylo by to bývalo lepe jak pro če- ský národ, tak pro národy jiné. Níkdo prý ne- zapře, že Čechové dovedli by stejně jako dosud přivoditi parlamentní katastrofu, kdyby jí chtěli, ale že katastrofální politika skončila by sotva federativní přetvorbou ústavya splněním jiných českých požadavků, učí po- hled na obstrukci maďarskou. »Zeit« soudí, že Čechové propásl vhodnou chvíli k obstrukci při branné před- loze. Odpor v obyvatelstvu proti vyrovnacím předlohám potuchl. Tento žurnál má pro Čechy jen jednu radu: aby se přidali k ná- zorům páně Masarykovým a aby smířili se s Němci, s týmiž Němci, jich žto nepřátelství ve velkých i malých věcech český národ právě poci- ťuje v dobe nynější co nejbo- lestněji. »Reichswehr« v plačtivých výkla

dech dává Čechům na pováženou, že by ni- čeho neudělali obstrukcí dru. Körbrovi — naopak mu prospějou — nýbrž parlamentu. Tento časopis napadá dra. Pacáka, poněvadž se prý také poklonil radikalismu. Tento ne- potřebuje prý zoufat, poněvadž má také ve vedení říšského poslaneckého klubu českého hlas a křeslo. Kdyby čeští poslanci se usnesli na boji, tento boj jen prý skončí těžkou po- rážkou českého národa, proti němuž by se utvořila na radě říšské velká semknutá většina. »Reichswehr« uveřejňuje dále larmoy- antní, přípis nadepsaný »Co vlastně chceme«, z kruhů konservativního velkostatku. Pisate lem patrně je dr. Mettal. Zmínky obšírné nezasluhuje. Jen jedné námitky nemůžeme potlačiti Neznámý autor jest prý hluboce skormou- cen, stejně jako prý všichni opravdoví přátelé českého národa v kruzích konserva- tivních, kteří nejen z tradie, nýbrž ze vni- terního přesvědčení svého jsou za jednos osudy českého národa. Přátelé se poznávají v nouzi. O tomto přátelství pánů z tábora dra. Mettala v nynější tísni českého národajsme nevěděli praničeho.

»Arbeiterzeitung« konečně shr- nuje svůj úsudek v tato slova: »Není-li říš- ská rada dnes zajištěna, tož hlavní vinu toho nese politika, která Čechům dává vždy něco jiného, než sami žádají. Bylo by na místě, aby se konečně odhodlala k národ- ním rozkladům, kterým trvafe vyhnouti se nelze. Co se dnes ve sněmovně pbslanecké projednávati bude, o tom nemá nikdo po- tuchy. Patrně nějaké pilné návrhy. Jest obava. že při verifikaci tří haličských mandátů uve- dou sociální demokraté na přetřes všechny volební zápasy, které r. 1900 Haliči se rozpoutaly. Oba výbory, kterým jsou přikázány předlohy vyrovnací, mají pracovati parou. Výbor celní svolán jest na zejtří. Referovati se bude o textilních clech. Poslanec za ob- chodní komoru chebskou Hollstein r- ferát svůj již předložil. Z lékařské komory lublaňské. Z Lublaně, 21. dubna. Funkcionář lékařské komory krajinské vzdali se svých Čislo v Praze za 2 . a na venkově za 3h Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. a expedice.

funkcí. Odůvodnili svou resignaci tím, že mají četné povinnosti, nemají však žádných práv. Dvouletá služba vojenská a ma- ďarská strana neodvislosti. Z Pešti, 21. dubna. O zamýšlené dvouleté službě vojenské bylo sděleno poslancům vlád- ním, že nemá platiti pro oddíly technickéa jízdu a též pro část dělostřelectva. Instituce jednoročních dobrovolníků má zůstati. Jistým se- pokládá, že zavedení dvouleté služby bude míti v zápětí velké a podstatné zvýšení presenčního stavu v době míru, tudíž též nové a velké zvýšení nákladů vojenských. Bez rozmnožení presenční- ho stavu vojenská správa ke dvouleté službě svo- liti nechce. Ve straně neodvislosti trvají na tom, aby se vojenská služba dvouletá zavedla abso- lutně. Schválila by dvouletou službu jen tenkrát, kdyby se rozšířila též na jízdu a dělostřelectvo a kdyby s ní nebylo spojeno rozmnožení presenč- ního stavu. Nový náklad povolila by strana jen k výcviku poddůstojníků. Povolení dvouleté služ- by vojenské nepřimělo by stranu neodvislosti k zastavení obstrukce. To by se mohlo státi jen, kdyby povolena byla maďarská vojení ská ře č. „Egyétértés“, orgán strany neodvis- losti, prohlašuje, že každý pokus, snížiti dobu služby, vedl by jen ke zvýšení daně z krve, což by vyvolalo boj a odpor země na nůž. Nutno prý uvážiti, že náklad na reformu vyváží ka- pitál, jakým jest úspora celoroční služby pro lid. Kdyby se však reforma neprovedla tak, že by ná- klad byl menší, než tyto úspory, potom národ tuto reformu by nejen nepřijal, nýbrž odmítl ze všech sil.

Telegraflcké zprávy. Z Vídně, 21. dubna. (C.-B.) Předseda mini- sterstva dal jako správce ministerstva vnitra p. Ed. Beaufortovi a spol. v Praze povolení ke zří- zení akciové společnosti s firmou „Slévárna písem, česká akciová společnost v Praze“, se sídlem v Praze. Oznamuje se v dnešním úřad- ním listě vídeňském. Z Kodaně, 20. dubna. (C.-B.) Ve schůzi obecního zastupitelstva tlumočil předseda Trie jménem německého císaře dík obyvatel- stvu kodaňskému za uvítání, jehož se mu v Ko- dani dostalo a sdělil, že král Kristian se k dikům těm připojuje.

FEUILLETON. Podobizna Napsal Jules Janin. Přel. Fr. Novák Nacházel jsem se u staré dámy, krásky kdysi mezi všemi dámami na počátku císařství. Ale od dlouhého času rozhodla se již, že bude jenom znamenitou osobou, majícr mnoho ducha a taktu, a o své mladosti mluví k vám jako o nějaké věci, na niž si sotva vzpomíná. Z celé své dřívější krásy nenechala si tato pomilování hodná osoba ničeho kromě podo- bizny, malované Isabeyem, která jest ale dílem mistrovským. Jest nemožno téměř spojiti na menším místě krásnější souhrn všeho, co tvoří krásu, vděka ducha. Jistého večera tedy patřil jsem s obdivem vždy novým na toto ženské jarc, na plátně za- chycené, když paní mi řekla s hlubokým po- vzdechem „Kdybyste znal historii této podobizny!“ Nuže, zde jest ona historie. Bylo na počátku císařství; mezi nejkrásněj šími osobami nového dvoru nacházela se pan de V..., mladá manželka jistého mladého úřad níka, jehož byla rodina přinutila zříci se řemesla válečného. Za toho času rovnala se drzost vojevůdců nového císaře jejich udatnosti. Navrátili-li se z bitvy, bylo potřebí, aby se iim město podrobilo

Všechny pohledy náležely právem jenom jim, také všechny úsměvy, a běda tomu, kdo by byl chtěl brániti svou milenku anebo svoji ženu proti těmto rychlým výbojcům. Ale mladý úřadník byl tak odvážlivým. Při jistém plesu, dávaném císařovnou, byla jeho žena obletována pohledy jednoho setníka, nově z Německa přišlého. Druhého dne se oba sokové bili; úřadník byl smrtelně raněn; setník otřel si kord a vše bylo hotovo. Každému se zdála ta věc jednou z nejpři- rozenějších na světě, a císař zavřel sám nad n oči, poněvadž šlo v ní o udatného vojína a císai potřeboval mnohem spíše vojáků než úřadníků Tak stala se paní de V... vdovou a osa mělou na světě. Darmo domáhal se její hlas spravedlnosti její hlas ztrácel se v hluku vítězství. Milovala svého manžela; chtěla jej po mstit; běda však — jak to učinit? Tehdy stalo se, že paní de V..., poslech- nuvši přání své babičky, dala se portretovat Isa- beyem, malířem, který byl v oblibě. Její muž byl již tři léta mrtev, ale ona no- sila ještě smuteční šat. Až dosud vroubily po- divuhodně její bílou a hrdou tvář černé krajky a ona stále oplakávala svého manžela. V té době, jak víte sám, přinášel nám každý měsíc po celý rok nějaké vítězství, a po každé nové bitvě v čas odpočinku přibíhali důstojníci císaie do Paříže, aby se tam ukázali v plné uniforma

Zde měli vždycky tucet dní, bohatě naplně- ných přáními a radostmi; byla to generální spása. Náš setník vrátil se jako plukovník; zapomenul již na vše, i na ženu, kterou byl urazil i na man- žela, jehož byl zabil. Viděl tolik ostatních žen a tolik druhých mrtvých. V té době otevřel císař, který se zabýval všemi věcmi, Louvre moderním umělcům; byl prvním z těch, již se zaměstnávali slavností, po- řádanou ve prospěch krásných umění a přirozeně každý napodoboval pána. V této výstavě obdivovali se zvláště bitvám, kteréž Gros vystavoval po boku císařově, a krás- ným hlavám, jež byl namaloval Isabey u císař- ského dvora. Příslušníci armády znepokojovali se hrozně málo bitvami od Grose, neboť za tehdejší doby byl život jenom jedinou dlouhou válkou; alev edpor tomu, zaměstnávali se mladi důstojníci až k zbláznění podobiznami od Isabeye; říkali si mezi sebou jména všech těch žen; věděli o nich všecky jejich lásky, byli by mohli říci ještě, kterým šťastným smrtelníkům byly tyto podobizny určeny. A byla mezi nimi jedna, jíž přisoudili nej- vyšší svůj obdiv a jíž věnovali všechny, své chvalořeči. Bylo viděti tyto ničemy závoditi proto, aby zachevali si přednost nikoli u této ženy, kterou neznali, ale u obrazu, který měli před očima. Zvláště tohoto roku zastavovali se před podobiznou této ženy ve smutečním šatu, a každý