1
masthead
Románová příloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 105. ze dne 17. dubna 1903.
3
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= K millionové krádeži v Turině oznamují se
následující další podrobnosti: Poněvadž ukradená
suma tří millionů lir skládala se většinou z cenných
papírů, jichž čísla byla známa, bylo zlodějům těžko,
prodati svoji kořisť. Čísla ukradených cenných
papírů byla úřadně oznámena bankéřům a poštovním
úřadům, takže i zasílání neb zastavení cenných pa-
pírů velmi jest stiženo. Dne 3. t. m. dostaly všechny
poštovní úřady piemontské zdánlivě úřadní telegram
ministeria komunikací v Římě se zprávou, že zále
žitost millionové krádeže jest vyřízena a že zkou-
mání cenných papírů zasílaných poštou není více
třeba. O tomto nařízení dověděl se právní zástupce
okradené signory Guerrerovy, reklamoval u ministeria
a tu dověděl se k nemalému svému podivení, že mi-
nisterium podobného nařízení nevydalo. Telegram
poštovním úřadům piemontským byl padělán, Tato
okolnost dokazuje, že zloději mají v ministeriu ko-
munikací spoluvinníka a přispěje snad k objevení
zlodějů.
=O jméno. Trudná rodinná historie projedná-
vána těchto dnů před porotou pařížskou. Dne 21
listopadu m. r. střelil jakýs Charles Gésérin na by-
valého podnikatele dražeb Quévremona v jeho bytě
dvakráte z revolveru a lehce jej zranil. Pak šel
sám se udal na nejbližším policejním komisařství.
Guerrerův
Gésérin
Turin
Řím
4
article
Jako důvod svého činu udal, že Quévremon mu ne-
chtěl dovolit, aby užíval jeho jména, poněvadž jest
jeho nemanželský syn. Zakázal mu to pojednou na
naléhání manželky, bývalé německé vychovatelky a
když mladík nechtěl poslechnout, žaloval jej a při-
nutil, aby se vzdal jména Quévremon. Tím bylo
podryto jeho sociální postavení. V den, kdy spáchal
svůj čin, pokusil se na novo, aby přiměl otce k odvo-
lání zákazu, ten však jej příkře odmítl. Tu byl za-
chvácen zoufalstvím, vzpomněl si na veškeré hoř-
kosti svého života a života své nebohé matky, jež
byla 24 roky žila s Quévremonem, jenž ji pak za-
nechal beze všech prostředků se šesti dítkami a tu
střelil na Ouévremona. Ale ihned litoval svého šíle-
ného skutku, když viděl, kterak Quévremon zavrá-
voral. Porotci dojati byli především pohledem na
jeho matku, sedmdesátipětiletou stařenu, jež vypra-
vovala, kterak Ouévremon ji necitelně nechal na ho-
ličkách, ba zadržoval jí dokonce i malé její jmění —
6000 franků — a že se pranic nestaral o děti, jichž
byl otcem. Syn její byl povždy dobrý, hodný a ocho-
ten poskytnout pomoci. Šám Quévremon neodvažoval
se odmlouvati těmto výpovědem a vůbec choval se
pramálo důstojně, tak že porotci po krátké poradě
za hlučné pochvaly obecenstva prohlásili, že Gésé-
rin jest nevinen.
Quévremon
5
article
= O nezdařené krádeži v srbském pravoslav-
ném chrámě oznamují se z Terstu následující po-
drobnosti: V sobotu o 3. hodině ranní spozoroval
policista, že do srbského pravoslavného chrámu na
průplavu vloupali se zloději. Tři z pachatelů byl
zatčeni, kdežto jejich spoluvinníku, jenž byl na stráži.
se podařilo uprchnout. Ukradené skvosty, jež byly
u zlodějů nalezeny, mají cenu šedesáti tisíc korun.
Poněvadž však zloději způsobem vskutku vandal-
ským poškodili drahocenné obrazy a mosaiky, páčí
se způsobená škoda, pokud ji vůbec lze napravit,
na více než dvě stě tisíc korun. Tři zatčení jsou kni-
hař, nádenník a obuvník, z nichž oba poslední byli
již potrestáni a nalezají se pod policejní dohlídkou.
Terst
6
article
Zloději vnikli do chrámu zvonicí a spustili se do
chrámu po provaze do hloubky as dvaceti metrů.
Při zatýkání se zuřivě bránili a musili býti dopra-
veni fa policejní ředitelství v poutech.
= Rozmyslil si to. Z Clevelandu, Ohio, ozna-
muje se následující šprýmovná historie: Před soud-
cem Beacomem projednávána byla žaloba o rozvod
manželů Arthura a Heleny O'Learových. Případ již
sám o sobě jest zajímavý poněvadž muž čítá 78 let
a žena, která se za něho provdala v roce 1855, jest
pouze o 5 let mladší. V mladých letech byl O'Leary
předčítatelem a má dobré vzdělání. Na svých cestách
nastřádal si pěkné jmění, které se svou ženou ještě
více rozmnožil. Platil všude za boháče. Pojednou však
následkem nepodařených spekulací kleslo jeho jmění
u velké míře a při revisi bankovních knížek O'Leary
shledal, že má k disposici pouze 30 tisíc dollarů.
Ztrátou peněz vznikly mezi manžely hádky. Paní
kladla mu za vinu, že příčinu ztráty peněz nese on,
a ten zase mínil, že mu to proto vyčítá, ježto ho již
nemiluje a jej tím jen souží. Konec konců byl, že se
rozešli a O'Leary podal žádost o rozvod, udávaje,
že ho žena zlomyslně opustila. Ne to žena odpověděla,
že nechce býti rozvedena, nýbrž že požaduje výživné.
Arthur
O Learův
O Lear
Cleveland
Ohio
7
article
Při projednávání žádosti o rozvod se manželka jeho
neobjevila, ale poslala k soudu svého právního zá-
stupce. O'Leary snažil se dokázati z dopisů, jemu
od rozluky manželkou zaslaných, že nechce s ním
žíti, ale dokázal tím právě opak svého tvrzení. Jeho
žena totiž nechce jít za ním na západ a prosí ho,
aby se vrátil do starého jejího sídla do Bostonua
tam aby zbytek svých dnů ztrávili. V dopisech je
zároveň prosí, aby zbytek peněz zbytečně neprosoudil.
Soudce mu vše řádné vysvětloval a znovu mu před-
čítal zaslané dopisy, ujišťuje ho, že žena nechová
k němu žádné nenávisti. Řekl mu též, že téměř jednou
nohou stojí již v hrobě a již k vůli tomu aby se smířil
se ženou a zbytek pozemské pouti ztrávil v tiché do-
mácnosti a se svou družkou, dosud ho milující. „Má
pravdu Lenka,“ zvolal pojednou stařec, „když mne má
ráda, tedy ji mám ještě radši. Nechcibýti již roz-
veden!“ Žádosti jeho bylo ovšem hned vyhověno.
O Lear
Bostonu
Lenk
8
article
Zemřelí v Praze.
Dne 10. dubna 1903: Mottl Jan, soukromník,
62 roky, 557—I. Hess František, hostinský, 49 roků,
705—I. Schustrova Anna, dcera kamenníka, 11/2 roku,
177—IV. Zárubova Marie, dcera zahradníka, 14 dní,
116—VIII. Holubec Josef, syn pekaře, 13 neděl,
477—VIII. Kropáč Ant., syn c. k. místodržitelského
sekretáře, 5 dní, 48—III. Čtibor Jan, syn posluhova-
čky, 5 neděl, 41—V. Fořtíková Magdalena, vdova po
obuvníku, 72 roky, 850—II. Kryštofova Marie, dcera
nádennice, 4 neděle, 255—V. — Ve všeobecné
nemocnici: Smutný Jan, lékárník, 37 roků. Böhm
Josef, c. k. poštovní revident, 36 roků. Urbanová Ma-
gdalena, pradlena, 62 roky. Hrubý Jan, dělník, 42 roky.
Jun Čeněk, čalouník, 33 roky. Chejnová Eleonora,
manželka dělníka, 29 roků. Poláček Karel, obchodník,
53 roky. — U Milosrdných bratří: Grund Fran-
tíšek, nádenník, 68 roků. Skuček František, nádenník
75 r. Vitečka Fr., nádenník, 42 r. — U Milosrd. se-
ster: Baklová Frant., manž. dělníka, 60 roků. Valen-
tová Anna, vdova po bednáři, 63 roky. — V jo se-
fovské nemocnici: Schreierová Kateřina, man-
zelka kočího, 34 roky. Skřivánková Barbora, 78 roky
I Hess
František
Schustrův
Anna
Zárubův
Marie
Holubec
Josef
Kropáč
V Fořtíková
Magdaléna
Böhm
Jan
Jun
Chejnová
Poláček
Karel
Skuček
Viteček
Skřivánková
Praha
Kryštofův Marie
Francie
Čtibor Jan
Urbanová Ma
Mottl Jan
Smutná Jan
Grund Fran
U Milosrd
Baklová František
Schreierová Kateřina
9
article
—V městském chudobinci: Lípová Marie,
vdova po plavci, 77 roků. — V městskémchoro-
binci: Hrneček Matěj, 63 roky
Matěj
Lípová Marie
10
article
Král.české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
Král.české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
V pátek 17. dubna.
Král
Praha
národní divadlo
11
article
170. hra v předpl.
(2. čtvrtka.)
LOUIS A.
Hudební román o pěti obrazech. Slova i hudbu
složil Gustave Charpentier. Text přeložil V. J. No-
votný. Dirigent Karel Kovařovic. Režisér Robert
Polák.
OSOBY: Louisa, A. Slavíkova. Matka, M. Klánová.
Irma, M. Kubátova. Camilla, M. Drozenova j. h. Ger-
truda, K. Fabianová. Učennice, V. Hájková. Elisa. B.
Bláhová. Blanche, M. Kodetova. Suzanne, A. z To-
warnických. Metařka, H. Feldenova. Malá hadrářka,
R. Škvorova. Ředitelka, H. z Towarnických. Mlékařka,
A. Havránkova. Skládačka novin, B. Richtrova.
Uhlířka, A. Mattasova. Marguerita, B. Friedová. Ma-
deleina, E. Volfova. Uličník, A. Bláhová. Tanečnice,
A. Korecká. Pletačka židlí, A. Ludikarova. Zelenářka,
A. Rážová. Jiná zelenářka, M. Janská. Prodavačka
žabince, J. Vildová. Julien, O. Mařák. Otec, V. Kli-
ment. Noční tulák, B. Plák. Hadrář, E. Pollert. Správ-
kář, A. Hlaváček. Písničkář, B. Bohuslav. Malíř, F.
Šír. Mladý básník, A. Krössing. Filosof, R. Polák.
Jiný filosof, J. Žižka. Student, K. Váňa. Strážník, K.
Pulc. Jiný strážník, J. Richter. Sochař, J. Havelský.
Vetešník, H. Švejda. Zelenář, J. Neumann. Brusič, K.
Kindl. Hudebník, J. Karásek. Zedník, V. Zintl. Kočí,
J. Loos. Domovník, F. Gerlický. — Pouliční proda-
vači. Kuchařky. Dělníci a dělnice. Bohemové. Šičky.
Darmošlapové. Trhani. Uličníci. Sousedé z Montmar-
tru. Lid. — Děj se hraje v době přítomné v Paříži.
Ve čtvrtém obraze: Korunovace Musy montmartreské.
Po prvním a třetím obraze přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec o půl 11. hod.
Louis
hudební
Charpentier
Kovařovic
Robert Polák
Louisa
M Klánová
Irma
M Kubátův
M Drozenův
K Fabianová
V Hájková
Elisa
B Bláhová
M Kodetův
Suzanne
H Feldenův
R Škvorův
A Havránkův
B Richtrův
A Mattasův
Marguerita
Friedová
E Volfův
A Bláhová
A Korecká
A Ludikarův
A Rážová
J Vildová
Julien
O Mařák
E Pollert
A Hlaváček
Bohuslav
F Šír
A Krössing
J Žižek
K Váňa
K Pulc
J Richter
Vetešník
H Švejda
K Kindl
J Karásek
V Zintl
J Loos
F Gerlický
Kuchařka
Slavíkov
Gera
Ma
Tanečnice
Montmar
Paříž
Musa
12
article
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
Začátek o 7. hod.
V pátek 17. dubna.
(24. hra v předpl.)
Po druhé: Preciosa.
Romantická hra se zpěvy o 5 obrazech. Napsal J.
K. Tyl. Hndba od Vebra. Režisér F. Šípek. Diri-
gent E. Starý
Konec o 1/210. hod
Tyl
Vebr
F Šípek
Praha
lidový divadlo
Preciosa
13
article
Švandovo divadlo na Smíchově.
Švandovo divadlo na Smíchově.
Začátek o 7. hod.
V pátek 17. dubna.
75. hra v předplacení (páleční, poslední).
8865
Kozačka (La Cosaqne.)
Operetta o 3 jednáních. Napsali Mailhac a Millaude.
Přeložil J. Kühal. Hudbu složil J. Brandl.
na Král.
Začátek o 7. hod.
Lidové představení za poloviční ceny. - 8851
Rabínská moudrost.
Veselohra o 3 jednáních od J. Vrchlického.
Mailhac
Millaude
J Kühal
J Brandl
Král
J Vrchlický
Smíchov
Švandův divadlo
Le Cosaqne
14
title
Pištěkovo lidové divadlo vaohrartoh.
Pištěkův lidový divadlo
15
title
V pátek dne 17. dubna.
16
article
odehnala starého barona a řekla, že tam jistě nastydnu
u okna a musila jsem jíti s ní, kdežto vikomta zničila
pohledem.
Byla jsem tedy odvedena na pohovku na druhém
konci pokoje a vecpána mezi kmotru a markýzovu matku.
Můžeš si pomysliti, jak mne to zlobilo. Ale já jsem jí
to oplatila, schválně jsem se dívala na markýza, který
mlčky a jako bubák seděl u své Viktoriny (smějí nyní
spolu mluviti, pokud nejsou sami v komnatě). To jej tak
znepokojovalo, že nemohl dávati pozor na to, co mu Vik-
torine říká. A když konečně vstal, přišel k nám a tázal
se, zda jsem již viděla nového »Rohožkáře«, co hrabě
právě koupil a byl umístěn v druhém saloně, půjdu-li se
na něho podívati? — myslím, že asi kmotra litovala, že
mne nenechala na pokoji s vikomtem. Nemohla nic říci,
vždyť již polovice společnosti odešla prohlednouti si obraz;
vstala jsem proto hned a šla jsem s ním. Jeho matka jest
o mnoho let starší než baronka a není ani dost málo tak
veselá jako ona. Viděla jsem je — kmotru a ji — jak
pokyvovaly úzkostlivě hlavami, když jsme odcházeli jistě
že naříkaly, jaké mají Angličané špatné vychování.
Viktorin
Vik
Angličan
17
article
Markýz pravil, že jest to hrozné, jak trpí a ježto
začne právě tanec, slíbím-li mu první valčík? Řekla jsem
»zajisté« a tu jsme se dostali právě do druhého salonu
a vedle markýzy. Usmála se svým milým, dobrým úsmě-
vem, který jakoby si vždycky ze všeho tropil žert a vstr-
čivši svůj jazyk do skulinky, zašeptala: »Toť podařená
komedie, nevidáno trochu šelmovství, jen se bavte !« A to
jsem také učinila. Byla jsem ve výtečné ná-
ladě, markýz mi přizvukoval a byli jsme tak veselí jako
skřivánci, až jsem uslyšela markýzovu matku, která šla
za námi, jak mu říkala kyselým hlasem, že patrně za-
staré rodiny. Jídlo bylo neobyčejně dobré, ale zde jest
důkazem dobré obsluhy, když se celý oběd — nevím ani
z kolika chodů — odbude za hodinu. A sotva spolkneš
sousto, již seberou talíř a počneš do sebe cpáti něco ji-
ného. Ale u hrozného člověka, hltajícího vedle mne a
s těmi zubícími se děvčaty zdálo se mi i čtyřicet minut
věčností.
18
article
Potom v saloně poslali »jeunes filles« na druhý
konec pokoje, aby si povídaly za dozoru »vlečné lodi«,
jež neobědvala, ale čekala. Kdybys byla slyšela jejich
řeči, matinko! Bylo to ještě horší, než když tehdy přišly
ony dvě k svačině. Prostě nekonečný řetěz otázek k Vik-
torině o markýzovi a hyhání, že snad samy také budou
zasnoubeny! Jest to prazvláštní, jak se mohou vůbec pro-
měniti ve vtipné a okouzlující dámy jako je Héloise a
markýza. Ovšem, tyto zde jsou jen venkovští bezvýznamní
lidé, o nichž by se Héloise ani nezdálo v Paříži ; tam
snad jsou děvčátka lepší.
Viktorine jim řekla, že markýz jest »krásný jako
archanděl Michael« a že ji »horoucně zbožňuje«! Co na-
stane, odřekne-li přece jen, až to přijde do tuhého ! Jean
doprovází nás zejtra — Anežku a mne — do Paříže, aby
nás dopravil bezpečně do Dieppu. Doufám, že nebude míti
opět nějaký záchvat ve vlaku. Řeknu Anežce, aby si vzala
do svého vaku hodně voňavek a likérů a láhev sodové
vody, slýchávám často, že při záchvatu nejlépe působí na
člověka náhlé leknutí a kdyby došlo na nejhorší, můžeme
na něho chrstnouti sodovku. — Však dobrou noc, drahá
Alžběta.
matinko, Tvá Tě milující dcera
Douška. Fouká děsný vítr. Snad se neutopím, až
poplujeme přes úžinu.
Její zprávy.
Vik
Héloisa
Viktorin
Michael
Jean
Anežka
Alžběta
Paříž