Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXVI.

2

V Praze, v pátek 29. března 1907.

Praha

3

Číslo 87.

4 article

Na ranní a odpol. listy přelplácí see v Praze v adalnls . . ! . k=i s drojí donáškou ::.: kei ve slaéh, 9 K no Poštoni Pek kia sdrojí zianlk keh ::: kei

Poštoni Pek Praha KIA

5 article NARO

NARO V drobném prodeji ranní číslo o sobě odpolední . . . . . . . za z k Ve mlialkách na vonkově- anní. dulo. . . . . . . Inseraty plati so hotově napřoo Přodplacení a Jnserty přijímá sdlminl- strace v Mariannké ulici č. s. Tam nachávejí ze těž redako Uskárna a ezpodico „Národnich Listi“ Bakopisy se nevracsji

Nara Mariannký ulice Národnich List

6 title

DNILIS

7 article

Po sněmu. Ve středu o půl jedenácté hodině v noc mesla se v zasedacím sále našeho skvost- ného »Zemského domu« opona po poměrn krátkém parlamentním dramatu. Poslanci be otálení opustili zasedací síň, elektrické lustr shasly, a v prázdných místnostech, jež ná- sledkem moderních adaptací vypadají nyní jako stará dáma z Terezianského ústav šlechtičen v úboru podkasané baletky, roz- hostil se onen příšerný klid, jenž malé duš děsl, jinak ale vzbuzuje kontemplativní ná- ladu a pobádá k tichému uvažování .. Geniové obou kategorií, dobří i zlí, mají prý závidění hodnou přednost, že vniknouti mohou i skrze pevné zdivo a zamčenými dveřmi do místností uzavřených a nebylo by divu, kdyby strážný genius národa našeh — má-li nějakého — byl si vzpomenula pavštívil v hodině, kdy duchové provozu svůj rej, prostory, v nichž legální zastupi telstvo království českého se shroma žďuje aby pečovalo o zdar a štěstí této země.

Terezianský ústav

8 article

Učinil-li tak genius národa českého. věru že zajímavý byl to asi monolog, jejž šeptal ve prázdné jen výpary několika set smrtelných tvorů naplněné síni. Snad vzpomenul dob, kdy Čech a oby vatel této země byly pojmy totožné, třeb že přicházeli sem cizinci, puzeni prospěchem a lákáni sliby krátkozrakých panovníků, však kdy nikdo byl by se byl neodvážil k domněnce, že nadejde doba, kdy staří, usedlí obyvatelé této země, jeji vlastníci a představitelé nu- ceni budou krutým bojem domáhati se v této své staré vlasti rovného práva s potomky oněch přistěhovalců. Snad genius se zastyděl při prohrabá- vání stenografickými protokoly, že dosud tak bídně konal svou povinnost a tak mizerně chránil toho, jenž mu v ochranu byl dán, však co všechno platno, když pravdou zů- stává, že údělem národa našeho věčný je boj a že bez cíle konečného zdá se býti touha naše za fantomem klidu a štěstí. Je po sněmu, a jaký je výsledek právě skončeného zasedání?

Čechy

9 article

Dovolávali jsme se se vší rozhodností tohoto zasedání a dovolávali se ho též zá- stupci národa našeho ve sborech parlament- ních. Nebyli jsme tak naivními domnívati se, že v rozháraných poměrech nynějších zvlášt plodná bude práce sněmovní a potěšitelné výsledky tohoto sněmování. Nikoli. Jakkol nedáváme se uchvátiti pesimismem ani v oka- mžicích nejkritičtějších, byli jsme hned z předu přesvědčení o tom, že positivných úspěchů se tentokráte sotva dočkáme, však trval jsme na sněmování jedině proto, že nám šlo o to, aby sněmem jako zemským sborem zákonodárným oživeno a posíleno bylo auto- nomní vědomí české a pak — přiznáváme se k tomu — měli jsme za to, že blízkými bezprostředními styky zástupců obou národů v zemi snad přece by šťastnou náhodou spředena býti mohla nitka, byť i vlasu jem- nější, jež by vyvésti nás mohla z bludiště. v němž nyní se potácíme. Ne snad, že bychom byli spekulovali na náhodu, jež by nám byla setřásla do klína národnostní smír, jehož uskutečnění poklá- dáme v nynější situaci za nemožné, ale za to jsme měli, že beze všech sentimentálních vzdechů a beze vší smiřovací poesie svede oba kmeny k tomu či onomu oběma stejne

10 article

prospěšnému výkonu střízlivý posudek a spo lečný zájem. Doznáváme, že tato naše kalkulace se neosvědčila. Jaká jest celková bilance právě ukonče- ného sněmování? Bylť sice vyřízen rozpočet a řada došlých věcí dosahu spíše administra- tivního, však o některý z velikých a důleži- tých oněch problemů, na nichž závisí bu- doucnost a štěstí této země, ani se neza- vadilo. Naopak bilance skončila nejen bez zisku, nýbrž s nepopíratelnou škodou na účtě našem. V tomto zasedání s pravou germánskou bezohledností a neurvalostí vzlýčen prapor zemězrádného odboje a kdežto jedni horo vali pro nevinné administrativní rozdělení země, chtěli druzí z národních našich od- půrců naprosté zničení státoprávní jednoty tohoto království, jak se vzácnou upřímností všude hlásali. Roztržení země tak nebo onak bylo heslo, jež burácelo z německého tábora bez rozdílu stran a straniček, na jakéž je roz- dělen. Od pana Steina počínaje až ke kní- žeti Fürstenbergovi dovolávali se po celých téměř šest neděl, co sněm trval, všichni uni- sono rozdělení země, při každé vhodné i ne- vhodné příležitosti, tak že z toho nové »ego autem censeo« — stalo se všech Němců spo- lečnou parlamentní modlitbou. Leč co díme, modlitbou ? To nebyly zvaky stísněné, po slitování žíznivé duše, jež každou proslovenou větu končila zvoláním; a proto roztrženo budiž toto královstvi! — To nebyl vzlykot utlačovaných, ale ryk bezohledných, zpupných násilníků, již spoléhají na slabost v kruzích rozhodujících, na hříšný nedostatek iniciativy a rozhodnosti činitelů, jichž první povinností je hájiti existenci této monarchie.

Stein Fürstenberg Němec

11 article

To byly hrozby z duševní rovnováhy posu nutých vášnivců, kteří tuto zemi chtějí zničit hmotně, prohlašujíce, že nepřipustí jinak akci na uzdravení chorých zemských financí, leč za cenu roztržení země, a již drze věstí nám, že zmaří všechno, co by vůbec mohlo býti na její prospěch, neodhodláme-li se učiniti opak toho, co pravá matka ve sporu o díte před Šalomounem Snad Němcům dodal odvahy rozkol v řadách českých a zejména truchlivý úkaz, že v okamžiku, kdy káže nejnaléhavější po- vinnost národní sevříti řady a vyzbrojiti se ce nežičkladněji proti chystaným atentátům na nejcennější naše statky národní — že v okamžiku, kdy Němci srazili se ve spo- lečný šik proti nám, zapomenuvše na své zápasy vnitřní, proklamovala známá strana. že vyšším jest jí domnělý prospěch jediného stavu než interes všenárodní a že nyní zbran nehodnou, bojem nízkým propagandu činí této své »politické« akci? Nechť odpůrci naši se nemýli. Dobré poctivé jádro v každém českém člověku zůstalo neporušeno a v obraně nej dražšího statku, jenž naprosto není idolem chorobným historicismem odchované české duše, nýbrž velmi realnou hradbou, jež chrání bezpečnost národního našeho bytl, smeten bude rázem agrárnický a jiný rozkol jako prach a vítěznou zůstane i na dál myšlenka neporušenosti a nedilnosti naší Hájíce tuto, hájíme zároveň i zájem této monarchie, neboť porušiti její strukturu a vzepříti se jejímu přirozenému vývoji, zna- země.

Šalomoun Němec

12 article

menalo by také její zkázu. Vláda, svých po- vinností dbalá, ani na okamžik nebyla by v rozpacích, jak se zachovati v této věci jež naprosto není pouhou záležitostí obou kmenů v zemi naší, a proto očekávali jsme již průběhem sněmování z její strany projev určitý a jasný, aby zvěděli nejen odpůrci. nýbrž i my, jak zaříditi své jednání. Žel, že se tak nestalo. Však státi se tak musí. Jest toho tím více zapotřebí, že šíří se zvěst — prozatím jí ovšem uvěřiti nemůžeme — z myšlenka rozdělení země již také ve Vídni setkává se se sympatiemi. Kdyby tak se věci měly, byli bychom ovšem nuceni zcela jinou frontou postaviti se proti Dunaji. I my máme v záloze pro- středky, jimiž bychom, vehnáni do zoufalé obrany, Němcům i po případě vládě — tvrdíme tak bez chlubného nadsazování — dokázati mohli, jak zvrácené, nešťastné, osudné bylo by domnění, že národ náš klidně snese i tento chystaný proti němu útok. Poženou li Němci věc do krajnosti a nejsou-li to prázdné tirady, jimiž se vemlou- vali právě v minulých dnech do kuráže proti nám, pak nás k tomu donutí, abychom na soustavné maření poctivé a prospěšné práce v Praze mařili v odvetu práci tu jinde.

Němec Vídeň Dunaj Praha

13 article Politické zprávy domáci.

Politické zprávy domáci. V Praze, 28. března. (Po zemskén sněmování.) Letos zasedaly sněmy český moravský, slezský, haličský, hornorakouský solnohradský, vorarlberský, štyrský, gorický terstský. Všechny již ukončily své práce a byly buď uzavřeny neb odročeny, až na sněm terst ský, který se sejde ještě po velkonočních svát cích. Sněmy za letošního zasedání měly dva spo- lečné úkoly: vysloviti se o volební povinnosti připuštěné novým volebním řádem pro říšskou radu a poskytnouti svým votem opory vládě př nynějším vyjednávání o nové vyrovnán s Uhrami. Opory télo poskytly vládě všechny sněmy až na terstský, vyslovivše se v ten smysl, že novým vyrovnáním nesmějí se činiti Uhrám nijaké další ústupky a že okamžitá rozluku s Uhrami jest vítanější, než špatné vyrovnání. Co do volební povinnosti mínění zemských sněmů se rozešla. Příkladu sněmu dolnorakouského, jenž si zavedl volební povin- nost už v zasedání novoročném, následovaly pouze snémy moravský, slezský, hornorakou- ský, solnohradský a vorarlhorský. Sněmy šty. ský a gorický ji výslovné zňinítly; na sněmě če- ském otázka ta nevyřízena pro odpor poslaneů mladočeských; ve sněmu haličském a terstskén nevzata vůbec ani na přotřes.

Praha Uhry

14 article

Kromě rozpočtů a zemských olázek hospo- dářských některé sněmy zabývaly se též refo- mou zemského zřízení a jinými otázkami samo- správnými. Tak sněm haličský odhilasova zákony, jimiž se rozšiřuje samosprávná pravo- moc zemské školní rady a upravuje se užíván zemských jazyků v úřadech samosprávnýcha sněmy český a moravský zřídily zemské živne- stenské rady; sněm gorický a terstský přijaly změnu volebního řádu zemského, přidavše k do- savadním kuriím ještě novou všeobecnou třídu voličskou. Podobně usnesení učinil sněm v or- arlberský, jenž byl odročen ve středu dne 27. t. m., přikázav zemskému výboru, aby vy- pracoval a sněmu předložil nový volební řád- Zvláštností tohoto nového volebního řádu vor- arlberského mají býti poměrné volby v ku- riích městské a venkovské, kdežto v kurii vše- obeené a v obchodní komoře má rozhodovati

15 article

nadpoloviční většina. Současně má se změnii také volební řád obecní tak, aby poměrné volby byly závazny v obcích, majících více než 2000 obyv., a dovoleny také v obcích od 1000 do 2000 obyv. Vlašská většina sněmu terstskéh zůstává důsledna ve své nenávisti k jazyku slo vinskému a zájmům slovinského národa. Jako si odhlasovala nový volební řád, nepřipustivsi slovinské poslance ani ko slovu, tak v poslednt schůzi před Velkonocemi dne 27. t. m. odhla sovala nový statut městský, zamítnuvši všechny návrhy slovinské a nedovolivši posl. Gorjupovi promluviti slovinsky. Nezákonnosti, jichž s Vlachové v Terstě dopouštějí proti Slovincům jsou tak do očí bijící, že žádná vláda nemůže předložiti k sankci usnesení nynějšího terstskéh sněmu

Vlach

16 title

Politické zprávy zahraničné. V Praze, 28. března.

Praha

17 article Dr. Jin Borisovič Jollos.

Dr. Jin Borisovič Jollos. Jollos je druhy z kadetských předáků, kte rý padl rukou vrahovou. Prvým byl Gercenštejn. Oba byli Židé co do národnosti i vyznání; oba byli docenty národního hospodářství na moskev ské université, na níž nemohli dosíci pro svuj původ hodnesti profesorské. Oba byli horlivými propagátory svých ideí, v čemž Jollos jako obratný novinář více vynikl, ač i Gercenštejn byl jedním ze spolupracovníků „Ruských Vědo- mostr“, při nichž byl Jollos jedním z hlavních redaklorů. Ze zavraždění Jollosovo mělo pohinntk politickou, o tom téměř nelze pochybovati. A kd naň ruku vztáhl, zajisté nebyl stoupenec, nýbrž politický odpůrce Jollosův. Padá tedy důvodne podezření na stranu protirevoluční, tak zv. „Čer- nou soteň“, že ona vraždu vykonala nebo způso- bila. V Petrohradě týž den, co v Moskvě za- vražděn Jollos, kolovala pověst, že byl zavraz děn také známý kadetský poslanec Rodičev. Po- věst ukázala se planou.

doktor Borisovič Jollos Gercenštejn Jollos Rodičev Petrohrad Moskva Gercenštejn

18 article

Všecky události tohoto druhu, jichž Rusk je plno, jsou krajně kormutlivé. Bohužel nelze předpovědéti, že jim bude brzo konec. Dosu měla revoluce hlavní slovo, revoluce vrhala pu- my a vraždila. Protirevoluce se ozývala slabé nepravidelně, tak že se zdálo, že bude zne- náhla úplně potlačena. Avšak najednou proti- revoluce vstává v hrozne podobě. Organisátorem jejím je „Svaz v pravdě ruských lidí“, jenž m pobočky po celé říši. Nedávno se ozvala v Odesse, ale po energickém zakročení vlády úřadů ztichla Ztichla, ale s pole neustoupila. Vůdce odesských „černosotenců“ veřejně ozná- mil, že zorganisoval 22.000 lidí, kteří nadšeně budou potírati „rudosotenee“, Stolypin dostával poslední dobou znepoko- jivé zprávy o ruchu mezi „v pravdě ruskými lidmi“, i nařidil, aby fihálky jejich „Svazu“, kde by se jevila chut k násilným skutkům, úřadně byly rozpouštěny. Položení Stolypinovo mezi revolucí a proti revolucí věru je nezávidné. Stolypin programem v Hosudarstvenné dumě vyloženým, velmi se při- blížil kadetům. Kdyby kadetům šlo jen o pokro kové a liberálné reformy, musili by se v dumě státi stranou, s kterou by Stolypinu možno bylo vládnouti, a která by měla tolik politické roz- vahy, jako Petr Struwe, jenž je bohužel bilou vranou nejen v dumě, nýbrž i ve své vlastní straně. Místo toho kadeti znova zahájili radikál- rou politiku protivládní. Z toho nejlépe vidna nepřirozenost nynějších ruských poměrů.

Stolypin Stolypinův Struwe Odessa

19 article Francie proti Marokku.

Francie proti Marokku. Ohavný zločin v Makareši, jemuž padl za oběť nadějný život mladého učence, který šle- chetně a skutečně v zájmu lidskosti působil jako lékař v zdivočilých končinách marockých, musí býti přísně potrestán. Sněmovna francouz- ská s imposantní svornosti schválila rázné kroky, jež hodlá učiniti vláda proti maghzenovi. Francie nyní sjednoti v jeden celek všechny své požadavky, na něž dosud maghzen zdráhá se přistoupiti. Bude to dlouhý seznam, v němž budou předvedeny všechny zlo- činy a útoky, spáchané v Marokku na francouz- ských příslušnicích za poslední leta. Zároven bylo nařízeno generálu Lantevovi, veliteli divise. v Oranu, aby obsadil město Uždu po tak dlouhou dobu, dokud maghzen nedá Francii náležité za- dostiučinění. Tím je nejlépe rozluštěna forina vojenského zakročení francouzského. Okupování některého přístavu marockého by mohlo vyvolati mezinárodní komplikace. Obsazení Makareše b znamenalo velkou vojenskou výpravu. Město. Užda má 10.000 obyvatel, leží na cestě Taza- Fez, ve středu bohatého kraje. Francouzský postup, i kdyby byl sebe energičtější, bude iji- nými státy uznán za korektní, neboť Francie ne- může nečinně přihlížeti k tomu, aby její při- slušníci byli vražděni luzou a bandity maro- ckými. V podobných případech stejně zakročo- valy vždy vlády jiné. K obsazení Uždy vyšlou Francouzové tu- zemskou kavalerii, zuavy a cizinecké legie Všechno mužstvo může doraziti na místo ve 48 hodinách. Nelze předpokládati, že by z ma- rocké strany došlo k nějakému odporu. Věc se. vyřídí nekrvavě. Jde jen o to, sby obsazení Uždy učinilo patřičný dojem na sultána. Uzda je důležité misto pro obchod ve Fezu. Závažná je též okolnost, že sultánova autorita utrpí a čáky pretendentovy vzrostou, nechá-li sultán Francouze dlouho na půdě marocké.

Lantev Makareš Francouz Francie Maroko Oran Užd Taza

20 article

Anglický tisk svorně schvaluje enorgické zakročení Francie. Vynikající člen anglické vlády- pravil k dopisovateli »Tempsu«: »Francie ne- může se jen spokojovati depešemi a platoni- ckými námořními demonstracemi. Je na čase, aby ukázala Marokku, že má velkou moe v Alžíru, které může použiti k dosažení svých nároků a nikdo nemůže nic namitati proti tak legitimnímu postupu.« »Standar d« píše, že Angličané upřimně sdílejí bněv a rozhorlení Francouzů, uražených banebným činem marockým. V še ch n y k ro ky francouzské proti Marokku na- jdou podpory v Londýně. Neměně frankofllsky piší »Times«, jež prohlašují, že veřejné mínění anglické úplně souhlasí s postupem Francie a lze očekávati, že též ostatní mocnosti bez výjimky budou míti na srdci zájmy míru a civilisace. Pruský prino opět vladařem brunšvickým? »Hannov. Tagbl.« dověděl se ze spolehli- vého brunšviekého pramene, že při předvčerej- ším předehozím hlasování ve sněmu většina hlasů nesoustředila se již na vévodu Albrechta Meklenbnrského, nýbrž na pruského prince a sice na nejmladšího syna zesnulého vladaře, na prince Bedřicha Albrechta. Bülow v Italii. Německý kaneléř prodlouží svůj pobyt v Ilalii do 7. neb 8. dubna. »Tempsu« paříž- skému sděluje se, že schůzka Bülowa a Titto- nem nemá zvláštního politického významu, na- opak ale bylo by prý bývalo nápadným, kdyby

Angličan Francouz Meklenbnrský Bedřich Albrecht Temps Bülow Titto Francie Temps Maroko Alžír Londýn Times

21 article FEUILLETON.

FEUILLETON. Evangelia. Dnes po veškerém křesťanstvu západním slaví se opět, skoro po devatenácti stoletích, p- mátka oné nejvznešenější tragoedie dějin, při níž svorně působiiy stát i církev ke smrti Ne- vinného. Židovsk, velekněz žádal hlavy Ježí- šovy — a římský místodržící nedovedl muji odepříti; na Golgotě mozi zástupem spílajících kněží stál pod křížem v chladném klidu řimský setník, konaje přesně rozkazy Pilátovy. Od té doby často vídal svět podobné di- vadlo — stát a eírkev společně vydávaly na smrt nevinné a ohlas posledních slov mučenníků hynul a zmíral ve vřavě poštvaných zástupů. Křiž na Golgotě však přesáhá podnes všechny hranice mučenníků, šibenice přemožených, po- praviště odsouzenců — Palestýnské sny, jak krásně pověděl náš Čech, ovládají podnes srdce milionů — je zvláště dnes starým kouzlem pln mystické obřady Velikého Pátku.

Pilátův Čo Golgota

22 article

Podstatnou částí obřadů svatého týdne. k níž mysl obecného lidu připíná tajemná kouzla. jest čtení pašijí. Čtou se evangelia o umučení a smrti Kristově — evangelia, jejichž jméno samo naplňuje posvátnou úctou každého kře stana. Co jsou evangelia? Dnes nejsvětější knihy celého křesťanstva, bez rozdílu jednotlivýeh eírkvi. Původně však evangelia byly bezcenn sešitky, docela nikterak s tím úmyslem skládané aby jednou zastupovaly místo svatých knih. Po dle mínění jejich původců bylo jen jediné evan- gelium, ústní. To evangelium, které hlásal Ježí apoštolé, všichni první křesťané a které jest vy- sloveno známými pěti slovy: „Čiňte pokání, při- blížiloť se království nebeské!“ Tato slova byla jediné evangelium, hlásan ústně, prvních křesťanů. Jen nadbytečně, proti vůli Kristově, můžeme říci, vznikaly písemné zá- znamy, v nichž čtly se zápisy „evangelia“ podt Matouše, Marka, Lukáše a Jana (kteráž mám dosud), Petra, Matěje, Jakuba a j., která buď za hynula anebo církví byla prohlášena za nekano- nická. Naše čtyři ovangelia nynější — časem

Kristův Matouš Marek Lukáš Jan Petro Matěj Jakub

23 article

theologové, zapomenuvše na jejich původ, do- kazovali, že byla jen čtyři, že jich vůbec ne- může býti více — již ve čtvrtém století po Kristu ovládla úplně, zatlačila své starší i pozdější, ne- umělejši i umělečtější soupeře do pozadí; stala se skutečně nejsvětějšími knihami celého kře- sťanstva. Vedení křesťanství po zoufalých bojíel s barbary, Araby i Reky uchopila se konečr církev západní, od XI. věku stojí pak papežstv v čele kultury západní, v XIII. věku majestátn crganisace Západu jest dokonána, náměstek Kri- stův zdobí se trojí korunou, rózhoduje mezi pa- novníky, sesazuje císaře — a daleko na Východě hyne řecké císařství i řecký patriarcha v ne- plodných bojích domácích a ve vysilujících vál- kách s Turky. Mocí řimského papeže vzrůstá však také váha latinského překladu evangelií —— tak zvané Vulgaty. První evangelisté — na neštěst — nepsali jazykem Říma; Řím musil základní zákony svého poslání čísti teprve v překla sv. Jeronyma. A dovedl zjednati překladu tako- vou váhu a význam, že veškeré západní národy kulturní, my Čochové také, přeložili si ovan- gelia nikoli z originálu řeekého, nýbrž z latin- ského překladu, z Vulgaty.

Krist Turek svatý . Jeronym Reka Řím

24 article

Ale pádem Cařihradu, vyhlazením Tábora a pokořoním protestantských knižat německých, stouplo vědomí církve tak, že na koncilu Tri- dentinském formulovali papež a koncil známou onu nauku o Písmu, jak ji dnes drží církev kato- lická. Slova i obsnh Písma jsou vdechnuty př- mo Duchem svatým a — co je nejzajímavější — při sporech o víru základem jest Vulgata; kdyby někdo řekl, že není úplná, anebo že některé její části nutno vypustiti — budiž proklat. Tak církev katolická prohlásila věc do té doby ne- uvěritclnou za článek víry, že ve sporu mezi chyným překladem a originálem za pravdu de- stane chybný překlad, jen on jest výhradně správný. K tomu kroku měla církev katolická pod štatné příčiny. Teprve v druhém desetiletí XVI věku — tak pozdě — počali učenci katoličtí protestantští vydávati řecký originál Nového Z- kona — nejvíce se rozšířil text Erasmův, jenž v XVII. stoleti nabyl od Elzevirů jména toxtu

Erasmův Cařihrad Tábor Tri

25 article

receptus. A podle toho řeckého textu Erasmova vznikaly pak překlady do jazyků národních — k nejslavnějším náleží u nás překlad Jana Blaho- slava z roku 1564, základ slavné později bibl Kralické. Ironie osudu chtěla tomu, že horliví evan- gelíci, zatracující překlady Vulgaty a překláda- jící z originálu řeckého, neměli pravdu — a že církev katolická, povyšujíc proti originálu, tehdy arci jen v textu Erasmově známému, překlad na místo první, měla vskutku pravdu. Jak mohlo dojiti k této „komedii plné omylů?“ Takto: Staří vydavatelé a překladatelé evan- geličtí, znající jen pozdější, znešvařené texty řecké XIII.—XV. stol., domnívali se, že Vulgata nemá textu celého a pokládali to, co v jejich textech ve skutečnosti bylo později přidáno nebo opraveno, za původní znění evangelistů. Vulgata, pocházejíe ze IV. století a pečlivě císevi chrá- něná, podávala však vskutku znění správnější třebas kratší. Modlí-li se na př. evangelíci Otčc- náš o řádek delší, nežli katolíci, činí tak na zá- kladě chybných textů; Vulgata tohoto přídavku míti nemohla, protože teprve po IV. stol. do na- šich biblí vnikl. A tak měl svět zajímavé divadlo. že církve evangelické, překládající Písmo z ori- ginálu řeského, měly text Písma skutečně mno hem horší, nežli ti národové katoličtí, kteří př- kládali z Vulgaly.

Erasmův Blaha Otčce Vulgata

26 article

Až do XVIII. století mohla tu skutečně cír- kev katolická nad svými soupeřkami triumfovati text jejího evangelia byl nepochybně správnější a čistší, nežli text církví ovangelických, anebo pravoslavných. Ale odbila i její hodinn. Pomalou a vytrvalou prací filologů shledáno znění různých překladů, starších nežli Vulgata. Byla tu Itala, starší překlad latinský před Vulgatou. překlad syrský, aethiopský, gotský, aegyptský .. ty na mnohých místech ukazovaly text jiný, nežli byl základem Vulgatě. Byly dále shledány citáty u řeckých a římských otců církevních druhého až čívrtého století — opět shodné s textem uve- dených překladů, ale opět odehylné od Vulgaty. A byly konečně shledány stopy, jak upravován, později, text jednoho ovangelia podle druhého. Víra v samospasitelnost Vulgaty byla podvrá- cena. A r. 1859 podařilo se Tischendorfovi obje- viti v klášteře sv. Kateřiny nejstarší řecký ruko- pis Písma — tak zv. kodex sinajský, nyní zla- tými řetězy připoután jest ke stolům carské knihovny veřejné v Petrohradě. Autorita Vulgaty. dotud podvrácená, sesula se nyní sama sebou. Text sinajský podával znění Písma na šedesáti tisicích místech odchylné, rušil nejenom tert církve řecké, evangelických, katolické — ale vů- bec i místa, jež ve všech dosud hájených biblich celéhe křesťanstva byla pokládána za výrok Du- cha svatého, za práci prvních evangelistů Konečně, některé varianty jeho byly arci jen nepatrné: četli na př. Belzebul místo Belze- bub, Beliar místo Belial atd., byly to nepatrno- sti. Ale nepatrnosimi nebylo, seházely-li celé kusy kapitol. Na př. krásná parabola » ženě cizo- ložné. Ale i takové kusy mohly církve oželeti.

Italos svatý . Kateřina Petrohrad Vulgata

27 article

Ale schází celý závěrek evangelia sv. Marka — vypravování o z mrtvých vstání Páně, slova: „Kdož uvěří a pokřtí se, spasen bude; kdož pak neuvěří, budeť zatracen... na nemocné ruce vzkládati budou a dobře se míti budou“ atd. na konci evangelia sv. Lukáše po slovech „(Ježíš) odstoupil od nich“ schází v originále významné „a vznášel se do nebes“. Nebo (kap. 5. sv. Jana), když se líčí uzdravování nemoe- ných u rybníka Bethesdy, scházejí opět v origi- nále choulostivá slova „Nebo anděl jistým ča- sem sstupoval do rybníka a kormoutil vodu“ atd. Jsou tu věci základní — podle evangelií prvot- ního znění Kristus vůbec novstoupil na nebesa — a proti autoritě kodexu sinajského, s nímž se shodují všechny zlomky nejstarší, všechny ci- táty staré, všechny staré překlady, nepomůže žádné vymlouvání a omlouvání theologů. Mohli se dříve brániti, že tu a tam něco bylo vyne- cháno nedbalými písaři — ale souhlasnými ná- lezy nejstarších kodexů, svědectvím nejstarších překladů, citáty prvních otců církve vidíme zře- telně ne že bylo něco vynecháno, nýbrž že po- zději bylo hodně přidáno. A neobratně přidáno — filologická kritika ukázala, jak neobratně na příklad byl slepen konec evangelia Markova z vý- roků Lukášových a Janových.. — a jak pozdě! Ještě arménsk, překlad ho nezná, ještě za časů sv. Jeronyma a Eusebia nebylo ho vůbec ve vý- chodních rukopisích (starších)! Byly to ruce lidské, jež tyto podezřelé přídavky přidaly — a nebyly to ani ruce učenníků apoštolských, ny- brž značně pozdější!

svatý . Marek svatý . Lukáš Ježíš Kristus Markov Lukášová Janův svatý . Jeronym Eusebio Bethesda

28 article

Po r. 1862, kdy poprve kodex sinajský byl vydán (pochází asi z polovice čtvrtého stoleti) byl rázem konec bojů mozi katolickými a prote stantskými theology o znění Písma. Ani ti, ani oni neměli pravdu. Nebylo vůbec přesného textu evangelií — tak jako se měníla evangelia po Vulgatě přídavky, doplňky a opravami, zrovna tak měnila se i před Vulgatou. Byla to vyprávění, podobná našim pověstem a legendám, při nichž na slovu víe nebo méně nezáleží — a my mů- žeme zaručiti jejich znění nejdále do druhéhe stoleti.

29 article

A smetiště egyptská (v pravém slova smysie. smetiště) od několika let hrozí připraviti i nej- starší texty našich evangelií o autoritu dosavad- ní. V těchto smetištích totiž, do nichž v 2. a 3. století házeny kusy zbytečného papíru, nalezeny před několika lety — a nalézají se dále pořád — trosky textů biblických, ale formy ještě před- evangelijní, často i slova Kristova, nikde v ovan- geliích nedochovaná. Jsme vlastně teprve na po- čátku výkopů; nebo na př. tam, kde 1895 Amélineau s výpravou francouzskou (v Om-ci- Gaab) nalezl velmi málo, nalezl 1899 Flinders Petrie s výpravou anglickou velmi mnoho. A pa- pyry faygůmské přinesly cenné obohacení nejen básnické a vědecké literatuře řecké, nýbrž i aegyptské, koptské a j. Výkopy v Egyptě před- vádějí nám původní prvky, ze kterých naše evangelia vyrůstala — na smetištích faraonů na- lézáme nyní první semínka, z nichž vyrostly po- svátné knihy celého křesťanstva. I když výzku- my a bádání učenců dopadnou jakkoli, ať se jim již podaří zkonstruovati nová evangelia, tert předsinajský, anebo ať se jim naše nynější texty rozpadnou v neorganický prášek, tolik přece ji- stého přinesly již dnes: nevráti se již doby, kdy se vraždili národové pro slova sv. Jana (epištola 1, kap. 5., verš 4): „tři jsou, kteří svědectví dá- vají na nebi — Otec, Syn a Duch Svatý“ — o slova, kterých sv. Jan vůbec nikdy nenapsal! A+O.

Kristův Flinders svatý . Jan Jan A O Egypt