тбгвк tohoto dopisu Kamýckého vydává svědectví o pravdy milovnosti nepovolaného pro- tokolisty, a lež jeho stavbu dotčené silnice nezastaví ani nezmaří.

Politický přehled domácí.

Z českého snéma. (Šestá schůze.) Nejv. zemsky mart&lek kolte Jiří Lobkovic zabajoje schůzi o 11 bod. 15 min. — U vládního štolo mlstodržitel baron К rane a mlstodriitehký rada Kmoch Nejv. maršálek sdélaje. že petiční komise ostavila se jak následuje: Za před­ sedo zvolen br. Ford. Cbotek, za místopředsedo dr Žák, za zapiš vatele posi. Sedláček a Rieh. Müller; — komise pro obecni a okr. záležitosti; za předseda knlře K. Schwarzenberg, za místopředsedo dr. Tittelbach, za zapisovatele dr. Fonke a Fr. Schwarz; — komise pro zemědělství: za předsedo kníže K. Schwarzenberg, za místopředsedo dr. Zun- terer, za zapisovatele Tekly a dr. Schneider. — Komise školská: Za předseda hr. Richard Clam Msrtiuie, za místopředsedu Schlesinger, za zapisovatele Riedl a vikář P. Kubíček. Dále oznamuje nejv. zemsky maršálek vjsiedete voleb do některých nových komisi, jet tnaji se po dnešní scLůzi ustavili. P:sl. Neubauerovi udělena dovolená na 4 neděle, posi. dr. Schneider omlouvá telegraficky svoji nepřítomnost nenadálou chorobou. Tiskem rozdáno: Osnova zákona, jímž se ustanovuje povinnost ku placeni výloh za ošetřování kárancá v zemské káznici české a dále výkaz subvencí a nezúročitelných záloh od r. 1881 až do 30. června 1883 na stavbu silnic a mostů povolených.

Došlé spisy a petice: (Mezi jinými): Zpráva výb. zem. o petici obcí Spole a Plešín za vyloučení ze soudního okresu Novo-Kdyňského a za přidělení к okresu Klatovskému. — Posi. p. Jindřich hrabě Clam z Martiniců: petici správního výboru společnosti musea království českého za prove dění návrhu p. Jana M. Šáryho v příčině opatření sbírek musejních dne 10. května 1864 od sněmu jednohlasně přijatého. — Posi. p. dr, Edvard Grégr: Petici evang. akadem. spolku „Jeroným“ v příčině virilniho zastoupení evangelické církve v Cechách na sněmu-zemském. — Posi. p. prof. J. Suda: Petici Anny Štěpánkové z Písku, vdovy po učiteli, za poskytnutí opatřovacího příplatku. — Posi. p. Fr. M o- rávek: Petici místní školní rady v Moravanech za vřadění do vyšší třidy služného. — Posi. p. M.

Schöne: Petici místní školní rady v Pelhřimově za totéž. — Posi. p. Karel Faber: Petici místní školní rady v Sedlci za totéž. Na denním pořádku nalézá se nej prve zpráva zemského výběru o rozpočtu normálního fondu školního na r. 1884 i nadaci s nim spola spravovaných. Ze správy, kterouž podává posi. dr. 7 o 1 k e 11, vyjímáme: „Normální Lnd školní kromě původního účelu uvého — totiž vydržování škol normálních — měl také účel ten, aby osobám oči- telikým, jimž dle politického zřízeni školního nedoitalo se pense, a roiinám jejich poskytlo se zaopatřeni a podpor«. Potřeba obnáší na rok 1884 celkem 38 222 zl ; úhrada z různých příjmů 31 483 zl. ; obnáší tedy schodek 6739 zl. (.oku loňského 12 850 zl.) Zemský výbor tedy žádá, eby schodík tento vložen bjl v rozpočet zemský na r. 1884, za kterouž přiči-wn ta';é na rhujs, aby zpráva odkázána byia komisi rozpočtové. Přijato. Dalším pfelmetem dennlno pořádku jest zpráva o předložené osnově organického statuto pro zemědělské inženýry v Cechách Ze zprávy, jež podává posi. dr. Schmeykal, vyjímáme: Bad- žetnl komise, která již v předešlém zasedáni tonto věci se zabývala, doporučila schváleni několika stipendii pr > absolvované techniky, kteří chtějí oddati se v cizozemska stud u techniky

Ředitel: (ua cestě к domovu.) „Co říkáte, pane nadlesní, tomu našemu faráři ? Věříte mu?“ Nadlesní: „Mám toho plnou hlavu.* Sládek: „Zrovna jako já.“ Ředitel: „V lecčems bych mu při­ svědčil, ale předce jen nehodí se se svými náhledy do nynější doby.“ Nadlesní: „Přehání to “ Sládek: „Žádá trochu mnoho, když chce. abychom snad naposledy chodili každou neděli do kostela!“ Ředitel: „Takto jest pořádný a víte, není hloupý.“ Sládek: „Jen by se měl accomodo- vati novější dobé. Ale víte co, pánové, milejším jest mi předce než “ Ředitel: „Já jsem doma, meine Herrn, dobrou noci* (Rozloučí se a vejde do domu.) Nadlesní: „Vy, ten váš účetní se mi také nelíbí; dejte si pozor na něho! Já na Vašem místě — —“ Sládek: „Hm, farář vás trochu proti němu popudil svou řečí — ale musím se primati, že i já cítím se jaksi znepokojeným. E, ostatně, co jest mi do něhol Jen když udělá své. at si ostatně dělá, co sám si zod poví před sebou.“ — Kdy pak se sejdeme zase ? Nadlesní: „Zítra snadl dnes jsme si tni nehodili!11 Sládek: „Ale ušel nám čas velmi rychle 1 Dobrou noci“ Nadlesní: „Dobrou noci Rektore, pojd sem! Hektorl* (Opona spadne.)

zemědělské ■ naoky meliorační, o lároveů zemský výbor smocoiti, by .částka 1600 sl. pro tyto stipendisty i v rospočet zemský na rok 1884 položil. Konečné navrhuje se sněmu ku schváleni následující resoloce ; Vys. vláda se vyzývá, aby péči měla o to, by щц, technických vysokých školách ve Vidui, též na obou technických vysokých ikolách v Praze zahájen byl kurs pro zemědělskou techniku řízený osobnostmi к ttvmn způsobilými. Zpráva odkázána к opětnému prozkoumáni komisi rozpočtové. Dále je na ijennlm pořádku, zpráva komise pro porada o stavebním řádu pro král. hlavni město Prahu a předměstí, jakož i o stavebním řádu pro království česká, vyjma Prahu a předměstí. Zpravodajem jest posi. dr. Waldert. O věci té vypracovala komise již na předešlém zasedáni ubótyaou správa, kterouž ale ve mnohém bude nyní třeba’zinéniti, něhot od té doby přijata na říšské^ radě oprava živnostenského řádu a vůbec stalo se muohé, co navrhovaných změn staveb, řádu se týče. Zpráva odkázána tedy zvláštni 15čleuné komisi к zevrubnému prozkoumáni. . Při závěrce listu konají se volby do zemského výboru, jichž výsledek zitra sdělíme

V Praze, dne 12. července Dnes tedy zvolen bude zemský výbor pro království české. Kompromis českou většinou poctivě nabízený haslnová menšina českého sněmu nepřijala, bezpochyby proto, aby si to nepokazila s vídeňskými fakciosnlmi listy; těmto telegrafuje se z Prahy: „Zprávy o usneseni německého klubu stran nabízeného mu místa třetího člena zemského výboru nutno potud opra- viti, že každý kompromis byl zamituut. Klub nanesl se, nabídnuti Čechů nepřijmout i, nýbrž jmenovali dva své kandidáty pro volba do zemského výboru z celé sněmovny. Česká většina , iibo-li ji, může hlasovali pro jednoho z těchto kandidátů, Němci hlasovali budou však pouze pro oba své .kandidáty a nikoliv pro českého.“ — Klub .kasloový tedy vlastně přijal nabízené jemu místo třetího člena zemského výboru, aby se však nezdálo, že stalo se tak následkem kompromisu, „udělal“ si ještě jednoho kandidáta, o kterém ví. že pro něj většina hlasovali nebude. Klubu kaslnovému se tedy jedná o to, aby opětně ukázal svoji „nesmlřlivost“. — Jadrného posudku dostává se česko - německým fakciosům tentokráte i od „Presse,“ jež píše: „Zli dnové p'lkvapili na naše nesmiřitelné a orgánové jich prozrazuji největší s’„ lámání český sněm to způsobil. Oni donfali, že český Chauvinismus vzplane v jasném plápolu, že bede přiveden na tapet „sněmovní Chuchle“ a hle, každý den přináší novou zprávu 6 smířlivosti a mírných intencích věts ny. Avšak toho neštěstí není dosti. Jelikož se mohii Čechové „landesüblich“ rváti, kladou pánové veškeré naděje své na Němce. Žádná vyjednáváni, žádné kompromisy, boj, boj až na nůž ! — tsk volají.

A hle! přos to, že poslanec Plener, jehož heslem jest dnes: „Po mně. potopa,“ s ceLu vý- mlnvnostl s-ojt horoval v klubu německých poslanců pro zamítnutí každého kompromžsn, usneseno většinou tří čtvrti hlasů, nabidnotl Čechů přijmout!. Pouze, aby se vyhovilo minoritě klubu, vymíněma byla firma kompromisa při přijmutí tom. A v tutéž chvíli, kdy se tak stalo, psala „Neue Fr. Presse“ : „Česko-aěmeětl poslanci mají dostatečnoa zkušenost o ovoci, jež nesou nahnilé kompromisy a znají Čechy příliš dobie, aby mohli *iáhlon jich smířlivost správná posoudili. Nepochybujem?, jak dle cti a povinnosti rozhodnutí jich dopadne!“ — Tóť p'ece straš! vě „řváno“, leč česko-němeřtl poslanci zdají se miti o cti a povibno-ti jiný pojem , nei-li naši papíroví Bc mlPitelnl, jimž způsobí tu bole-t, že se spatří bedně sklamanými.

Svět vymknut z dráhy; pope, р>реП“ — Potud „Pres e,“ jež ovšem stavíc se rozhodně naproti fikcii.sním org ndm vídeňským, přece jaV.si chce omyti ka inovcu frakci; tato si vš-ik přítiš dobře ro-znml a navlékia to tedy tak, aby m-M „každý“ pravdu a aby biamáž vídeňských oposičoieb listů nebyla tak přej příliš veliká. — O téže ^záležitoiti zmiňuje se trefně též „Vaterland“: Cituje včera námi již uvedená mista z vídeňských fakcicsnich listů, aby nabídnuti české větviny Němci zamítli, dodává tyž list: „Ant Caesar, ant nibii: buď ne- obmezenoa nadvládu, neb neobmezenou oposici!* Tot také stanovisko — ovšem ponze jedné stra у, která by raději celý avět na střepy rozbila, nechee-li ou dle jejího komanda státi a kračeíi. Též i „Deutsche Ztg.“ spustilo do podobné tóniny. Dlužno vyčkali, zda řečení orgánové („Neue Freie Presse, a „Deutsche Ztg “) jednají při tom v skutku ve smyelu té strany!“ Císařova cesta do Krajiny. Včera překročil císař hranici krajinskoo a zavítal do hlavního města Krajiny, Lublaně. Zprávy došlá o příjezdu císařově do Lublaně zul posad takto : Prohlédnuv si lázeňské místo Slatina a vysloviv nad jeho zattzením svoa spokojenost, vydal se císař na cestu vozmo do Smarje a odtud do 3v. Jiří к železniční stanici. Venkovské obyvatelstvo, které vystavělo četné slavobrány ponejvíce se slovinskými nápisy, uvítalo císaře všade s jásotem. Ve Staré byly železné hutě překrásně osdobeny. Císařský vlak uvítán ranami t hmoždířů ; před závodem stáli úřadolei a dělníci, kteří provolávali císaři slávo. Uvítáni na nádraží cejlském, pia krásné ozdobeném, bylo skvělé. Elita společ­

nosti, okolní ilechta, úřady a dnehovenstvo ■ biskupem Stepiineggem dostavilo se na nádraží, kdež císař oslovil nejpřednějil osobnosti dolno- itýrakých okresů a obci. Prohlédnuv si nemocnici a posádku, ■ odejel císař do Trebovlje, kdež uvítal jrj zemský předseda krajinský. — Na vžech stanicích pesi Celji a Trebovlji byl císař slavnostně ovítán. Všechny byly ozdobeny překrásnými prapory ; v Trebovlji provolávalo četné obecenstvo „Hoch!“ a „Živio!“ Přibyl tam též zemský předseda Winkler, aby císaře uvítal, a zemský hejtman Kaiserfeld se štýrským zemským výborem, aby se rozloučili. Císař prohlédl si městečko a nemocnici, byl přítomen trháni uhelných zdi a vyslovil svou spokojenost. Na stanici uvítala jej s jásotem školní mládež. Právě tak srdečně uvítán mocnář v slavnostně ozdobené Litiji od rodiny knížete Windisch- grätze, duchovenstva a obyvatelstva. O 4% hod. přibyl císař do Lublaň ě. Na překrásně ozdobeném nádraží shromáždili sa : kníže-biskup, generalita, obecni rada s purkmistrem v čele a zástupcové úřadů, obchodní komory a spolků. Odpověděv blahosklonné na řeč purkmistrovo, oslovil císař knlžete-biskopa a přijel od baronesy Winklerové v čele 40 slečen překrásnou kytici konvalinek. Za zvuků národní hymny a hřlmavého provoláváni „Živio* a „Vivat“ vjel císař do překrásně ozdobeného mèsta U hradní brány uvítal jej zemský bijt- man hrabě Thorn, zemský výbrr, kapitola, přední úřady a důstojnický sbor. Také předseda ministerstva hrabě Ta‘ffo, ministr crhy hrabě Fal- kenbayn, hrabě Hohenwart a j. byli tam přítomni. O 6. hod. odbývala se dvorní hostina. Z lušprukll. Sněm byl dnes uzavřen, provolav císaři slávo.

Vražda tisza-eszlÀrskà.

Politick)* přehled zahraniční. V Praze, dne 12. července. IVèillecito. O nejnovějil novinář- tké štvanici proti sv. Stolici, již zahájila svým sprosfáckým článkem Bismarkova „Nordd. Allg. Zeitung,“ piše „Germania“ : „Učiní-li offi- ciósové výpad na Řím, mysli officiójnl polosvět, že při tom mast také být. Ač při nynějším stavu rozhodujících kruhů noni snadno uhodnout), kdo by mohl „Beri. Pol. Nachr.“ inspirovali, přec přináší tento liet pozoruhodný článek, jehož zakončeni zni jako jakými drah „allunata“ : „Celkem mají se věci takto“: — píše zmíněný list, — „chce li sv. Otec miř, necht nzná bez dalšího reptáni povinnost oznamovací; ne-li, pak, neboiie li péče o duchovenské potřeby katolických občanů proských, akci státo tohoto na újmo, učiní tento ve vši klidnosti a ráznosti veškeré potřebné kroky к uhájeni své autority a veřejného míru.“ — Jelikož se některé listy tváři, jako by. toto vyjádření považovaly za officiosnl, uznává „Germania“ taktéž za nutné, na ně odpovědni a dodává tedy : „Chce li stát mir, provediž bez všeho dalšího reptáni organickou revisi květnových zákonů, ne-li, pak, bnde-li nejpřlsnějái starost o duchovenské potřeby katolíkův odstra nòna, bude moci církev ve vši klidnosti a ráz- no,ti své přirozené a spečetěné právo hájili. Vyhrožováni systémem nátlaku učiní na Řím právě tak malý dojem, jako na nás 1“ PoľaneЮ. Vláda obdržela v záležitosti tonkinské od sněmovny votnm důvěry. Pan Challemel-Laconr ovšem apeloval silně na vlastenectví a pravil, že roztržka s Čínou jest nepravdě podobna. Dále pravil pan ministr, že vojenská sila v Tonkinn jest dostatečná. Kdyby vyskytly te nepředvídané nesnáze, bnde sněmovna svolána. Tuduc jest nyní přítelem Francie.

Civilní komisař Harmaud řidl vyjednáváni. Na dobytí Anamu se nepomýšlí. Styky s Čínou jsou pokojné. Vyjednáváni ohledné uzavřeni smlouvy v příčině šetření vzájemných hranic potkají se nepochybné s úspěchem Cassagnac berli prudce proti viádě a viní Ferry-ho z podlosti. Sněmovna gwhlašoje nád nim censora s d časným vyloučením a sohvaiuje puk 371 hla^y proti 82 denní pořádek, kterým projevoje důvěro v pevnou a v prozřetelnou politika vlády. — Otázkou jest ovšem, zda toto mírami ovné vyjádření páně Challemel-Laccorovo není pokrytství, jež jest nyul zásadou republikánských státníkův. — Úradní zprávy z Tonk no oznamuji: Všichni, kdož byli o Han i smrtelně poraněni a upadli do rukou nepřátelských, byli barbarsky dobiti a umírajíce vláčecí ulicemi. Gnvernér v Hanoi dal zastrelili jistého aiamitikého generála. — Republikáni připravuji se nyní s největším úsilím к národní slavnosti, kterouž nazval ve sněmovně vévoda Larochefoncauld ikonservativec) slavnosti vražednou. Vztek nad tímto vyjádřením byl ovšem veliký; proč však svolili ri republikáni к národní slavnosti den hanby a potupy ? Vláda učiní prý násilná opa treni, aby i na kostelich byly prapory vztýčeny. — V senátu jednat! se bude co nejdříve o zprávě stran reformy soudnictví. Bade-li návrh viády přijat, odstraněno bude 857 aoudců a 46 soudů, tak že počet veškerých soudců hune enížen ze 3495 na 2638. — Egypt. „Renterova kancelář“ oznamuje : Během posledních 24 hodin zemřelo v Damietté 52 osob, v Mansurah 102 osob, v Samanndu 16 osob, v Širbině 1 osoba a v Tantah 2 osoby na choleru.

(Den osmnáctý.) Předseda sahájil o půl deváté hodině pře- liéení a oznámil, že místo onemocnělého soudce Gr oděna saojme místo jeho náhradu! soudce Feber-Barna. — Co první svědek vyslechnut Gessa Horváth, jehož výpovědi úplně souhlasí a oněmi lakárulka Znraoyiho ; mysli viak, že mrtvola v Tissa-Dadě byla asi 18 Úhb 20 roků stará ; měla prý ua rukou pěkné nehty. Nápadná jest výpověď svědka, že byly prsní bradavky mrtvoly velké. Státní sástipce « obhájce E Ö t v Ö s, svláště tento, vyslýchají svědka velmi důkladné. E 0 t v Ö s mu vytýká, že svá pozorováni uveřejnil v jistém protižidovském listu, a že oua zněla tehdy jinak, než-l] jak dnes ndává.— Horváth tvrdl, že v ouoq článku, v němž udáno jest mesi jiným, že nos mrtvoly narovnával, jest mnoho tiskových chyb; (veselost) on chtěl prý jen řlei, že nos mrtvoly vyčistil. — Prof. Schenthaner zasypává svědka patholcgicko-anatomickými otázkami i dokazuje mu, že nemá ani ponětí o nejjedno* d ášleh vědeckých principileb. — Horváth tvrdil, že nehty za půl leta mohon slézti, proti čemuž namítl Schenthaner, že vydrží po několik let a měl o tom celou vědeckou přednášku.

— Předseda: Prosím pana znalce, aby se svědka pouze ptal. — Scheuthaoei (prudce): Chci dokázali jen, že páni té věci málo rozoměli (Pohnuti.) a uvádím tyto vědecké zásady pouze к vůli obžalobě. — Horváth (prudce): Já nejsem žádný obžalovaný. — — Schenthaner: Ale mohl byste se jim státi. (Hlok v obecenstva; lékaři Kiss a T r a j 11 e r vysk ě( a křičí : To je přespřllii I To se nesmi trpěli!) — Seheutbanei (k lékařům) : Nekřičte ! Chci opravit jen, ca jste sfašovali. (Ohromná sensance.) Předseda: Žádám pana profesora, by svědkům dával jen otázky. — Po té Scheut- hauer ve svém výslechu pokračuje. Při tom udál se opět prudký výstup mezi nim a lékaři Kia- sera a Trajtlerem, již zvolali: On jest uplacen!

Konečně konfrontován Horvath se Zura- nyim. Uznané lékařské autority Myalkowics, Beiki a Schenthaner dali na jevo, že pře-věd- čeni jsou o bezpříkladné nesvédomitosti a nevědomosti, která panovala při výslechu lékařů tisza-eszlarských a že se vynasnaží, výsledek ten paralysovati O 11. hod. b)la přestávka. Pak uchopil se slova opětně svědek Horvath a pravil : Prosím, aby pan předseda řekl prof. Schenthauerovi, aby urážlivé výroky své vůči mně odvolal, au by si pak vei^eré následky sám připsali musel. Předseda: Učinil jsem tak již, po­ kárav chováni jeho a chovám naději, ie;p. profesor badoucué se bode míruiti a nebude nikoho uráželi. Na to vyslechnut svědek S z u e c i. Pravil, že když přišla matka E itherčina se svou sestrou, vdovou Gabrielou Solymossyovou к vylovené mrtvole, že ou spatřil v ruce Gabriely šátek zcela podobný onomu, jejž měla mrtvola na rameni. Řekl prý matce Ejtherčiuě, že mrtvola jest dívka a že má rovněž taký šátek, jako Gabriela a že to snad jest mrtvola její dcery. Paul So- lymossyová však to ihned popřela, načež prý jt Gabriela řekla : Proč zapíráš svou dceru ?

Obhájce E ö t v ö s : Byl jste při tom, když Julie Szakolcsaiová mrtvola spatřila ? — Svědek: Nevím, zda děvče ]iž tam pravilo, že poznává v mrtvole Estherku, pravilo, že poznává mrtvolu dle celé postavy a že Estherce šlápla kráva na nohu. Řeklo se, že jsou nohy mrtvoly tak ipinavé, že žádné zuameul ncul viděli, načež děvče odvětilo, aby jen nohu umyli a že zuameul spatři. Polil jsem nohy mrtvole a spatřil jsem znamení. Na to se mi řeklo, abych šel к čertu a já jsem odeiel. Konfrontuje se matka Estherčina se Szuec- sem ; ona popírá, že by byla kdy se Sznecsem mluvila a nazývá jej lhářem. — Předvolánu vdova Gabriela Sollymossyová. — Předseda: Znáte tohoto člověka? — Gabriela: Viděla j ;em jej jednou, když vylovili v Tisza Dadé mrtvolu. — Předseda: Co s vámi tehdy mluvil? — Gabriela: Nic. — Předseda: Přece snad, mluvil s vámi o šátku. — Gabriela: Ano, přišel nám vstříc a pravil, že byla vylovena mrtvola, jež má na rameni právě takový šátek, jako jsem měla v ruce. — Předseda: A řekla jste své sestře, aby přec poznala svou dceru? — Gabriela: To jsem neřckla. — S z u e c s : Řekla to. — Gabriela: Vy lieto ! — Předseda (k Szuec- soví): Setrváte na své výpovědi? — Szuecs: Ano. — Předseda ukazuje Gabriele Solly mossyově žaty, jež měla mrtvola dadsfaá. — Předseda: Poznáváte tyto žaty ? — Gabriela: Ano, json to šaty Estherčioy. — Státní zástupce navrhuje, aby byl Szuecs vzat do přísahy, což se také stalo. Na to ukončeno přelíčeni. Dnes dojde nepochybně к bouřlivým výstupům mezi peitikými znalci a soudními lékaři.

Kronika církevní. * Úmrtí. Dnes ráno asi o 3. hodině zemřel vdp. Petr Merhantv konsistorní rada a farář a svátého Havla v Prase. Domácí služebnictvo nalezlo jej teprve o 7. hodině ns lůžku mrtvého. Narodil se ve Zdicích r. 1802 a na knižttvi byl posvěcen r. 1827 i překročil tedy již 81 let svého požehnaného věku. Nejprve kaplanoval v Brande) se nad Lab. — Před šesti roky slavil kněžské jubileum.

* Modlitba za princeznu Stefanit Koížect arcibiskupská konsistoř pražská vydal» к důstojnému duchovenstvo arcidiécese pražské dne 4. t. m. následující oběžník: „Zpráva, dřivé již veřejnými listy přičešená, jel národy rako«' ské nelíčenou radosti niploila, že se totiž Jejf cis a král. Výsost naše nrjjasnéjil korunní princezna v požehnaném stavu nachází, potvrzife sé dopisem c. kr. mlstodriitelského praesidia sdě' lajte.ho úředně, že se porod Její cle. a král