1
masthead
Románová přiloha
2
masthead
„Národních Listů“ k čislu 67. ze dne 8. března 190l.
3
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= »Dražba čínské kořisti«. To byl titul ma-
lého katalogu, jenž těchto dnů rozdáván před dra-
žební síní »Stevens Rooms«. V dražební síni roze-
staven byl na odiv velký počet nejrozmanitějších
předmětů. Drahocenný plášť, podšitý sobolinou, ty-
betské mlýnky s modlitbami, železné rourky naplněné
vonným dřevem, jež se pálí před sochami bůžků.
velký počet skvostných rouch k audiencím, zdobe-
ných draky, jakých užívají princové císařské rodiny.
sedm knoflíků mandarinských a »šípy, jichž užívali
poslové císařovny vdovy«. Zajímavou kuriositou byla
čínská pouzdra na nehty krásné filigránové práce,
ukořistěná v císařském paláci v Pekině. Ovšem byly
mezi těmito ukořistěnými předměty též ohromné
spousty hedvábného damašku a brokátu, nesčíslné
náramky, přesky, pozlacené jehlice, láhvičky na vo-
ňavky, kouzelné prostředky, meče boxerů atd. Jakýs
Stevens Room
4
article
Irčan pravil při prohlídce těchto nahromaděných po-
kladů dopisovateli jednoho cizího listu: »Kdyby byli
cizinci vtrhli do Londýna a odvlékli obrazy z ná-
rodní galerie, rozbili korunovační křeslo v opatstv
westminsterském a vyloupili z truhel Toweru krá-
lovské klenoty, jaký pokřik rozhorlení strhli by An-
gličané! A přece zcela totéž páchají v Číně. Odvlekli
klenoty, hedvábí, řezby ze slonoviny, sochy bůžků
démonů a celé oltáře a vyloupili budovy, jež Číňa-
nům po celé generace jsou posvátné. Kterak tu možno
míti ještě úctu vůči válčení novověkého křesťanstva.
a Anglosasové chtějí býti přece nejryzejšími zástupci
tohoto křesťanství!« — Téhož dne měla »Birming-
ham Poste, orgán Chamberlainův, článek, v němž
se nalezalo následující zajímavé místo: »Bereme
s uspokojením na vědomí prohlášení lorda Georga
Hamiltona ve včerejší schůzi sněmovny poslanců,
že generál Gazelee anglické vojáky výslovně spro-
šťuje obvinění, že drancovali, jež vůbec činěno vo-
jákům velmocí v Pekině. Zdá se, že některé cenné
předměty byly zanechány v letním paláci, když cí-
sařský dvůr prchl do Sinanu a patrně ujaly se jich
britské vojenské úřady v úmyslu, že je po obnovení
míru opět navrátí. Ale nechať vojsko jiných národů
činilo cokoliv, naše vojsko zajisté nedrancovaloa
nekradlo.« — Znamenitým komentářem k tomuto
sebevědomému prohlášení jest právě dražba čínské
kořisti ve »Stevens Rooms«.
Irčan
Chamberlainův
Hamilton
Gazelee
Londýn
Tower
Čína
Sinan
rodný galerie
Stevens Room
5
article
= O hrozném požáru divadla v Catanii
oznamují se ještě následující podrobnosti: Požár
v divadle Castagniolo vypuknuvší dvě hodiny po
představení cirku, jenž tu pořádal produkce, způsobil
v pozdní hodině noční mezi obyvatelstvem hrozné
rozčilení. Kdo měl revolver neb pušku jal se stříleti,
aby způsobil poplach. Na všech věžích zvoněno na
poplach. Veškerá posádka města přikvapila v největ-
ším spěchu a snažila se uzavříti náměstí Carlo Al-
berto. Velitel hasičů, do něhož mluvili současně sta-
rosta města, velící generál a jiné rozhodující osob-
nosti, nevěděl kudy kam. Jeho mužstvo wrhlo se od-
hodlaně do hořící budovy, ale mohlo zachrániti to-
liko několik kusů nábytku a spolu se členy společ
nosti cirkusu, kteří přikvapíli s pláčem a naříkajíce
že majetek jejich propadá plamenům, koně ze stájí
Do čtvrtého patra divadelní budovy, jež bylo oby-
dleno, nebylo nijakého přístupu. V oknech a na bal
konech tlačilo se tu 14 osob, otcové a matky
s dětmi, volajíce zoufale o pomoc. Hasiči nemohl
Catania
Požár
Castagniolo
Carlo Al
6
article
jim přispěti, poněvadž neměli ani dostatečně dlou-
hých řebříků aniž ochranné plachty. Jediné, co mohli
učinit, bylo, že občas vyslali jim vzhůru vstříc
proud vody. Poněvadž nešťastníci v oné výšce ne-
mohli již pro hrozný žár vydržet, pokusili se, zhoto-
viti si ochranné lano z prostěradel k sobě svázaných.
Po tomto ochranném laně odvážil se nejprve zlatník
Giuseppe Nicosia, avšak uzel, jímž dvě prostěradla
byla k sobě svázána, se rozvázal a nešťastný Nicosia
sřítil se na dlažbu, kdež zůstal ležet mrtev s roztří-
štěnými údy. Jeho žena a jeho dítky, spatřivše
hrozný osud svého živitele, vypukly v pláč a nářek,
avšak plameny stále tna ně dorážející nedopřávaly
času k nářku. V největším spěchu obnoveno ochranné
lano a nejstarší syn zlatn kův odvážil se sestoupit.
Také jeho stihl týž osud, jako jeho otce. Sřítil se na
dlažbu s roztříštěnou lebkou. Teprve teď připadli
hasiči na myšlenku, nakupiti pod okny a balkony
polštáře a žíněnky. Jedva se tak stalo, seskákalo 12
osob, jež se ještě nahoře nalezaly a se všech stran
ohrožovány byly plameny, na ulici. Utrpěly vesměs
těžká zranění. Třináctiletá dívka zlomila si při tomto
skoku obě nohy, ale nikdo více nepřišel o život.
K 5. hodině ranní sřítila se hořící budova a teprve
pak mohl býti požár utlumen. Kterak požár povstal,
není známo. Jen tolik bylo zjištěno, že oheň vznikl
v komoře pro píci.
Giuseppe Nicosia
7
article
= Nová krádež v museu oznamuje se
z Londýna. Jeden ze sluhů Sonth Kensingtonského
musea zpozoroval při obchůzce, že jedna z vitrin
jest vypáčena. Mezi ukradenými předměty nalezá se
šňůra perlí »beka« a tři tak zvané posvátné škeble,
každá s malou podobiznou Buddhovou. Ředitel musea
mr. C. P. Clarke prohlásíl však, že perle »beka« ne-
mají žádnou značnou tržní cenu a že tak zvané po-
svátné perlové škeble nejsou škeble perlorodek, nýbrž
pouhé skořápky ústřic, jež mají uvnitř malou podo-
biznu Buddhovu. Číňané přikládají jim značnou moc
usmířující bohy a provozují s nimi obchod. Do škeblí
vkládají se malé podobizny Buddhovy, jež pak zviře
potáhne látkou, podobnou perlovině. Takovéto škeble
prodávají se pak jako posvátné a zejmena plavci
evropských lodí rádi je kupují.
Buddhův
P Clarke
Číňan
Londýn
8
article
= Podmořská sopka? Parník White Star-
linie, »Teutonie«, plující z Londýna do New-Yorku,
byl minulé neděle blíže Newfoundlandu zasažen
obrovskou vlnou, při moři poměrně klidném, jež
náhle zaplavila celou loď. Jednomu z pasažerů kajuty,
Stanleyovi C. Wilsonovi přeražena při tom čelisť a
jeden z pasažerů mezipalubí, John Michaelson, byl
tak těžce zraněn, že mu musila býti odňata noha.
Kapitán se domnívá, že vlna způsobena byla výbu-
chem podmořské sopky.
= 40 let přestrojena za muže. Z Londýna
se oznamuje: Případ i zde, kde jest hojně abnormit,
neobyčejný, vzbuzuje značnou sensaci. V. chu-
dinské nemocnici zemřel těchto dnů muž, jenž byl
utrpěl nepatrnou nehodu. Lékaři, kteří ho ošetřovali,
záhy se přesvědčili, že mají před sebou ženu, pře-
strojenou za muže. Byla to 66letá Kateřina Coombe-
ova, jež po 40 let se vydávala za muže. Ve svém
mládí byla učitelkou jazyků. Pozbyla však svébo
místa a odhodlala se obléci se v mužské šaty, aby
se snáze protloukla životem. Nejprve se pokusila ja-
kožto kuchař; později oddala se jiným zaměstnáním
konečně oženila se s bývalou panskou Courtovou
z Hamptonu. Obě žily pospolu 14 let.
Stanleyův
C Wilson
Michaelson
Coombe
Courtová
Hampton
Londýn
NewYork
Newfoundland
White star
9
article
= Hrozný nález. Z Columbus. O., se ozna-
muje: Za hostincem na South High streetu nalezena
byla v záchodě bezhlavá mrtvola neznámého muže
v úplném rozkladu. Později nalezena byla i hlava.
Má se za to, že tu nejde o zločin, nýbrž že hlava
hnilobou od těla odpadla. Nešťastník bezpochyby
spadl do záchodu a bídně tam zahynul. Praví se, že
je to mrtvola dělníka Rileye Braye z Hartford City,
jenž ve zmíněném hostinci bydlil, ale který před delší
dobou beze stopy zmizel.
Zemřelí v Praze.
pi
Dne 4. března: Kodetova Antonie, dcera
číšníka, 14 dní, 811-I. Lebedová Barbora, vdova po
učiteli, 78 roků, 320-II. Kabát František, hokynář,
52 roky, 821-I. Kunz Osvald, 1 rok 1811-II. Bube-
níčková Vilemína, manželka lakýrníka, 44 r., 397-II.
— Ve všeobecné nemocnici: Koliman Fr.,
nádenník, 48 roků. Šináglová Marie, vdova, 75 roků.
Nybaurova Štěpánka, dcera dělníka, 14 roků. Ritter
Jan, kupec, 59 roků. Gabertová Karolina, dělnice,
56 r. — U Alžbětinek: Cabicarová Barbora,
vdova po dělníku, 74 roky. — U milosrdných
sester: Ročkova Anna, služka, 33 roky. Valášková
Veronika, vdova po nádenníku, 73 roky. Kuthanová
Apolena, manželka obuvníka, 65 roků.
Columbus
Riley Bray
Barbora
František
Kunz
Osvald
Šináglová
Marie
Nybaurův Štěpánek
Ritter
Jan
Valášková
Kuthanová
Praha
South High
Hartford Cita
Gabertová Karolina
Kodetův Antonia
397II
Koliman Francie
U Alžbětinka
Cabicarová Barbora
Ročkův Anno
10
article
Král.české zem. divadlo v Praze
Král.české zem. divadlo v Praze
Národní divadlo.
154. hra v předpl.
2. čtvrtka.
V pátek 8. března.
Poprvé:
Přítmí.
Dramatická scéna veršem. Napsal Jaroslav Kvapil.
Režisér: Jaroslav Kvapil.
KONOR.
Medvěd námluvčím.
Komedie o jednom dějství. Rusky napsal A. V. Krylov.
Přeložil Pavel Papáček. Režisér Edm. Chvalovský.
Po koncertě přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec před 10. hod.
Král
Kvapil
A V Krylov
Pavel Papáček
Chvalovská
Praha
Rusko
národní divadlo . 154
11
article
Svandovo divadlo na Smichově.
Svandovo divadlo na Smichově.
Začátek o 7. hod.
V pátek 8. března.
36. hra v předplacení.
Bratr Martin.
Lidová hra o 4 jednáních od K. Kosty. Přel. K. Lier.
Denní prodej lístků u knihkupců p. Urbánka a Kapra
a Kotka na Smíchově.
5665
Martin
K Kosta
K Lier
Urbánek
Kapr
Kotek
Smichov
Svandovo divadlo
12
article
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
V pátek 8. března.
Začátek o 1/27. hod.
Šedesátépáté lidové představení za poloviční ceny.
5676
Slepý mládenec.
Rom. činohra o 3 jednáních od J. K. Tyla.
Nákladem knihkupectví dra. Frant. Bačkova
ského v Praze vyšly tyto spisy, které napsal
dr. Pavel Durdíku
Pět let na Sumatře. Se 7 obrázky. Cena 5 K
40 h, skv. váz. 6 K 80 h.
U lidožroutů. Obrázky ze severní Sumatry. S 5
obrázky. Cena 3 K, skv. váz. 4 K 30 h.
Zápasy s býky. Dojmy a obrazy ze Španělska.
Cena 3 K, skv. váz. 4 K 30 h.
Král
Šedesátépátý
Rom
Tyl
František
Bačkův
doktor
Pavel Durdík
Praha
Sumatra
Španělsko
Pištěkův divadlo
13
article
XVIII
XVIII
Nemohl jsem za nimi jíti. Zašel jsem do svého po-
koje, ale nezastal jsem tam Keretiho. Chvíli jsem čekal
a pak jsem šel ke Galečce. Kromě mladé »hospodyně«
a miss Pinkovy tam také nikdo nebyl. »Gubernatorka«
mne přijala s vysoka, podobajíc se rozčepejřené pávici,
ve svých dlouhých šatech, které jí ještě neslušely —
vyprosila si nošení dlouhých šatů teprve před naším pří-
jezdem do Bogdanovska. Byl jsem u ní skutečně v ne-
milosti: za prvé jsem se sám od ní odvrátil a přestal ji
»zbožňovati« od prvního okamžiků, co jsem spatřil Ljubov
Petrovnu; za druhé, měla již dlouhé šaty a stala se
mladou dámou, považovala to tudíž za snížení, Všímati
si chlapce . . . Pochopil jsem to dle prvního slova
a umínil jsem si neopustiti dříve její pokoj, dokud ji
hodně nepoškádlím.
— Čemu mám co děkovati česť vaší návštěvy?
ptala se mne francouzsky, sotva že jsem vešel do pokoje,
kloníc ceremonielně hlavu.
Za tu česť můžete poděkovati své matince,
odpověděl jsem jí na to lhostejně. Vybídla mne, abych
s ní šel sem, řkouc mně, že v této části zastanu —
nechtěl jsem schválně říci u vás — svého bratra a pana
Keretiho. Lituji velice, že žádný z nich zde není.
— Pan Kereti a Lev mně prokázali česť posnídati
u mne, řekla Galečka, tváříc se při tom jako nějaká di-
vadelní přincezna, pak odešli, myslím, že do zahrady.
— Šli k jezeru loviti ryby, připojila miss Pinkova, ale
já vím, že ničeho neuloví. A zasmála se svým přidu-
Galečka
Pinkův
Ljubov
Petrovna
Kereti
Kereť
Lev
14
article
Odsunula ruku a pohleděla na něj velice chlad-
nýma očima. V její tváři nebylo ani kapky krve.
— Co mně měl říci?
— Ale to, že musí rychle odjeti a nás opustiti.
— Zdá se mně, že píše, odpověděla posměšně, že
dostal dnes ráno jakousi zprávu, za ranních červánků.
V tu dobu spím, strýčku a nepřijímám návštěv a z toho
následuje, že kdyby i byl chtěl baron Felsen učiniti mne
svou důvěrnicí, nenalezl by k tomu přiležitosti. Myslím,
že ostatně vi, že nejsem zvědava, pravila, vstávajíc a po-
dávajíc znova svému muži ruku.
Nemocný ji zadržel oběma svýma rukama.
»Počkej, jen ještě okamžik !« pravil jeho prosící
pohled.
Opět sedla a usmála se na něj, jak se usmíváme
na děti, chtějí-li ještě jednu hru.
— Nejspíše, že byl baron Felsen přesazen ke gardo-
vému pluku, řekl jsem Fomu Bogdanoviči.
Ljubov Petrovna se obrátila ke mně se změněnou
tváří a s oním výrazem včely, který jsem již u ní jednou
zpozoroval, hned v první den mého setkání se s ní
a plala se:
— A jak vy to můžete věděti, mlady muži?ms
Nemohl jsem skutečně s ní promluviti, aniž bych
se nezáčervenal až po uši.
— Včera, koktal jsem, právi) major Goldman,
že ho musí brzy přesaditi.
— Goldmán, tak? Goldman ti to řekl? vrhl se n
mne Foma Bogdanovič. — A mně starému hlupáku ani
nenapadlo, abych se ho zeptal. Chytnu Goldmana hned
za pačesy, řekni, ty špatný člověče, veškerou pravdu
o našem baronovi . . .
sa zlšaav mžvoe
Zapomenutá otázka
Felsen
Bogdanovič
Ljubov
Goldman